Voda na plicích se projevuje ztíženým dýcháním, dušností a kašlem. Může se vyskytovat bolest na hrudi, která je vázaná na dýchání a zhoršuje se při nádechu a při kašli, na rozdíl od bolesti infarktové, která je stálá. Každý výskyt vody na plicích je potřeba odstranit, a to nejen z důvodů léčebných, ale také jako prevence případných komplikací. Tekutina produkovaná u některých zánětů obsahuje bílkovinu fibrin, která působí jako lepidlo a vytváří srůsty mezi poplicnicí a pohrudnicí, což je příčinou přetrvávajících dechových obtíží i po vyléčení zánětu. Výpotek by měl být podroben rozboru, který umožní určit jeho původ.
Typy výpotků:
Kardiální hydrotorax – je nahromadění tekutiny s nízkým obsahem bílkovin (takzvaný transsudát) u nemocného se známkami srdečního selhávání (rozšířené srdce, rozšířené krční žíly). Po nasazení léčby k posílení srdce a pro zvýšené močení (kardiotonicko-diuretická terapie) dochází ke zmenšování hydrotoraxu a zlepšení stavu srdeční činnosti.
Parapneumonický výpotek – je zánětlivý výpotek (exsudát) provázející zánět plic (pneumonii), plicní hlízu (absces = nahromadění hnisu v místě těžkého zánětu plic) či bronchiektázii (rozšíření průdušek). Běžně se o takovém zánětu hovoří jako o pleuritidě. Pokud je stav obranyschopnosti nemocných snížen nebo není takový výpotek adekvátně léčen, může se postupně měnit v hnis v pohrudniční dutině (empyém). V cytologickém obraze u tohoto typu výpotku převažují částečně nebo zcela rozpadlé bílé krvinky. V některých případech je vhodná hrudní drenáž (zavedení drénu do pohrudniční dutiny) a trvalé odsávání výpotku.
Tuberkulózní výpotek – je výpotek, který komplikuje plicní tuberkulózu nebo je jejím jediným příznakem. V některých případech se z pohrudničního výpotku nebo z biopsie pohrudnice vykultivuje (na laboratorních půdách vyroste) Mycobacterium tuberculosis (MTB), původce tuberkulózy, nebo v něm jsou mykobakterie prokázány mikroskopickým vyšetřením. V častějších případech lze stanovit, že se jedná o tuberkulózní výpotek, až po vyloučení jiných příčin „vody na plicích“. Při vyšetření tekutiny se v něm nalézají především lymfocyty. K diagnóze přispívá kožní tuberkulinový test (Mx), který je pozitivní, a krevní imunologický test Quantiferon TB Gold (zjištění produkce gama-interferonu), který bývá také pozitivní.
Maligní, nádorový výpotek – je výpotek, který provází maligní (zhoubné) onemocnění a jsou v něm prokázány maligní (zhoubné nádorové) buňky, nebo je maligní tkáň nalezena ve vzorku odebrané tkáně (biopsii) z nástěnné pleury, případně je prokázána při torakoskopii (chirurgická vyšetřovací metoda, při níž je do pohrudničního prostoru zaveden přístroj – torakoskop). Častěji vzniká tento typ výpotku v souvislosti s jiným nádorovým procesem (nádory plic, prsní žlázy, vaječníků, lymfomy a jiné) než s nádorem samotné pohrudnice (maligní mezoteliom pleury).
Paramaligní výpotek – je výpotek, který doprovází nádorové onemocnění, přičemž příčina samotného výpotku nespočívá v přímém postižení pleurální dutiny nádorem. Při vyšetření výpotku se ani cytologicky (vyšetření buněk ve výpotku), ani histologicky (vyšetření části pleury) nenalezne (ani při opakovaném vyšetření) nádorová tkáň. K nahromadění tekutiny vedou různé mechanismy, nejčastěji jde o omezení normálního odtoku tekutiny z pleurálního prostoru do mízních cév (uzávěr mízních cév nádorem), nebo výpotek doprovází zánět plic vzniklý v místě nádorového růstu.
Hemotorax – je nahromadění krve v pleurální dutině. Může se jednat buď o následek úrazu, nebo se krev dostane do pohrudniční dutiny jiným způsobem, například při krvácivých stavech.
Výpotek u vleklých onemocnění ledvin nebo jater – tento výpotek vzniká na podkladě nedostatku bílkovin v krvi. Pohrudniční tekutina je řídká a má charakter transsudátu.
Pankreatický výpotek – jde o výpotek, který provází akutní i chronické onemocnění pankreatu, slinivky břišní, nejčastěji takzvaný zánět slinivky břišní. Je v něm prokazována vysoká hladina pankreatického enzymu amylázy.
Paraembolický výpotek – tento výpotek se diagnostikuje tehdy, když je jinými metodami prokázána proběhlá plicní embolie (plicní scintigrafií, ventilačně-perfuzním scanem, či angio-computerovou tomografií – cévní výpočetní tomografií) a pohrudniční výpotek. Výpotek může být jak zánětlivý v cca 80 %, tak nezánětlivý v cca 20 %. Současně je třeba jinými vyšetřeními vyloučit jiné příčiny pleurálních výpotků.
Benigní azbestový výpotek – je diagnostikován rovněž po vyloučení jiných příčin u nemocných pracujících s azbestem po dlouhodobém sledování (2 roky).
Revmatoidní výpotek – vyskytuje se asi u 5 % nemocných s revmatoidní artritidou, častěji u mužů. Je pro něj charakteristická nízká hladina cukru spolu s negativním mikrobiologickým vyšetřením.
Chylotorax – je přítomnost chýlu (mízy) v pleurální dutině. Při biochemickém vyšetření se v něm nalézá vysoká hladina triglyceridů (tuků). Nejčastěji je v současnosti chylotorax spojován s nádorovým bujením typu lymfomů.
Nádory jater nejsou bohužel nijak výjimečné. Zhoubné, maligní nádory dokonce obsazují páté místo mezi všemi malignitami na celém světě. Zhoubný nádor jater, odborně hepatocelulární karcinom, vzniká až z 80 % na podkladě jaterní cirhózy. V jaterních buňkách dochází ke změnám genetické informace a tím i ke změnám jejich chování. Nádorové buňky se začnou nekontrolovatelně množit a růst, a tím zabíjí buňky zdravé. Bohužel se na něj přijde až při příznacích jaterního selhání, ascitu, žloutenky či anémie (chudokrevnosti). Prognóza tohoto onemocnění je velice špatná, udává se přežití řádově několik měsíců.
Projevy nádorů jater
Projevy a příznaky nemoci jsou velmi nespecifické a zaměnitelné s jinými nemocemi. Objevuje se bolest břicha, zejména na pravé straně. Obvykle je přítomna vysoká schvácenost pacienta, únavnost, časté teploty, zimnice, nechuť k jídlu a s tím související úbytek hmotnosti. U karcinomu se může, ale nemusí vyskytnout žloutenka. Dále lze nahmatat rezistenci v dutině břišní u 33 % nemocných, méně je pak nalezena zvětšená slezina (splenomegalie) či ascites (výpotek v dutině břišní). Příznaky uzavírá pokles svalové hmoty a nález prokreslených cév v kůži, které prominují jako pavoučkové névy.
V naší poradně s názvem BULKA NA VARLETI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den!Z ničeho nic se mi udělala bulka velikosti velkého podkožního uhru,s bílou hlavičkou.Vymacknout nejde,pri zmáčknutí bolí,jinak neboli,ani jinak neobtezuje.Prosim poraďte mi co s tím.Vstreba se,nebo mám navštívit lékaře?Děkuji Honza!Přikládám foto.... Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
To je folikulitidní absces. Většinou se dělá v období horka, kdy se pokožka na šourku převlhčí a do cibulky, odkud vyrůstá chlup se dostanou bakterie, které se přemnožily na povrchu. Obvykle se to samo vyléčí do jednoho měsíce. Můžete místo potírat dvakrát denně 70% ethanolem (lékařský líh). Případný výpotek nemačkejte, ale nechte přirozeně bez mačkání vyhojit.
Podle kvalifikovaných odhadů a dle provedených šetření v populaci postihne pleurální výpotek během jednoho roku asi 0,32–0,5 % celé populace. Při přepočtu na 10 milionů obyvatel České republiky lze odhadovat, že za jeden rok u nás vznikne výpotek u 32–50 tisíc osob. Nejčastěji se jedná o nahromadění tekutiny v hrudníku v souvislosti s onemocněním srdce (takzvaný kardiální hydrotorax), na druhém místě se co do četnosti jedná o výpotek doprovázející nádorové, nejčastěji zhoubné (maligní) procesy, dále to jsou výpotky při zánětlivých onemocněních (takzvaný parapneumonický výpotek či hnis v hrudníku – hrudní empyém) a na čtvrtém místě jsou výpotky doprovázející a komplikující plicní embolizaci (ucpání plicních cév sraženou krví – trombem, nejčastěji z žil dolních končetin). Oproti dřívějšímu nejčastějšímu zastoupení tuberkulózních výpotků v současnosti převažují u pacientů na lůžkových odděleních výpotky nádorové a výpotky při nespecifických zánětech (netuberkulózní zánět plic).
Voda na plicích se latinsky nazývá fluidothorax. Odborný název se dále konkretizuje dle zjištěného složení tekutiny. Obsahuje-li tekutina krev, mluví se o hemothoraxu, obsahuje-li mízu (lymfu), mluví se o chylothoraxu, obsahuje-li bakterie a hnis, mluví se o pyothoraxu. Vyskytuje-li se v tekutině hodně bílkoviny, mluví se o exsudátu. Obsahuje-li tekutina bílkovin málo, hovoří se o transudátu.
V naší poradně s názvem JAK LÉČIT JEČNÉ ZRNO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Jelečková.
Dobrý den,chtěla jsem poprosit o radu,manželovi se udělalo na oku ječné zrno,podstoupil ambulantní zákrok,kde mu ječné zrno vyřízli,ale bohužel na víčku sponím má pořád červenou hrčku,nebolí ho a dokonce se mu zanítil i nos má ho celý červený a na vršku se mu dělají boláky,dostal i antibiotika,mastičky,momentálně mu vařím odvar z heřmánku ale je to nedostatečné,můžete mě prosím poradit jak mu pomoci.Moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle vašeho popisu to vypadá jako rozsáhlejší kožní nákaza a nejen jako banální ječné zrno. Bude nejlepší, když zůstanete v péči kožního lékaře. Bude potřeba odebrat výpotek z pupínků a nechat ho laboratorně vyšetřit. Tak se dá nejrychleji zjistit jaký druh nákazy to je a podle toho aplikovat vhodné léky.
Prasklý meniskus je většinou následek úrazu. Nejprve cítíte prudkou bolest, prasknutí, lupnutí či „vyskočení“ kolena. Koleno zůstane mnohdy zablokované, nelze jej natáhnout. Rozvíjí se otok, často výpotek v kolenním kloubu, někdy i krevní výron (při současném poranění vazů). Koleno bolí většinou na vnitřní straně v místě kloubní štěrbiny, někdy přeskakuje a při chůzi je cítit lupání v kolenním kloubu.
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáčková.
Jakým vyšetřením se pozná voda na plicích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pleurální výpotek, někdy označovaný jako „voda na plicích“, je nahromadění přebytečné tekutiny mezi vrstvami pleury mimo plíce.
Voda na plicích nemusí mít žádné příznaky a často se zjistí až z rentgenového snímku. U některých pacientů ale byly hlášeny příznaky jako bolest na hrudi, suchý, neproduktivní kašel, dušnost nebo obtížné, namáhavé dýchání, ortopnoe (neschopnost snadno dýchat, pokud osoba nesedí vzpřímeně nebo nestojí vzpřímeně).
Jak se diagnostikuje pleurální výpotek?
Mezi testy, které se nejčastěji používají k diagnostice a hodnocení pleurálního výpotku, patří:
- Rentgen hrudníku,
- Počítačová tomografie (CT) skenování hrudníku,
- Ultrazvuk hrudníku,
- Thoracentéza (jehla zasunutá mezi žebra pro získání biopsie nebo vzorku tekutiny),
- Analýza pleurální tekutiny (vyšetření tekutiny odebrané z pleurálního prostoru).
Pokud pleurální výpotek zůstal nediagnostikován navzdory předchozím, méně invazivním testům, lze provést torakoskopii. Torakoskopie je minimálně invazivní technika, při které se využívá malé kamerky zasunuté do pleurálního prostoru. Provádí se v celkové anestezii. Tato metoda umožňuje nejen vizuální hodnocení pohrudnice, ale často umožní i léčebný zásah.
Neléčený zápal plic může vést k rozvoji těžkých komplikací, jako je výpotek či hnis v dutině hrudní, plicní absces (zánětlivá hlíza), plicní gangréna (sněť), stupňující se dušnost nebo otrava krve. Dále může dojít k trvalému poškození plicní tkáně se snížením plicních funkcí. U nemocných ve špatném fyzickém stavu i smrtelným (až v 35 % případů). U pacientů, kteří jsou původně léčeni ambulantně, se smrtelné komplikace uvádějí spíše výjimečně, přesto nejsou nemožné.
V diskuzi ČESKÝ ROZHLAS BRNO APETÝT OTEC PLESKAČ BYLINKOVÁ PORADNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Blažková.
Dobrý den!
Prosím o radu,
jak léčit arthritidu sarkoidosis
Děkuji
Marie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Smolarova.
Dobrý den,prosím Vás o radu.V ustech mi zjistili Lichen ruben planus,už to mám i na hraně jazyka,bolí to,měla jsem žaludeční vředy,takže mě často pobolívá žaludek a jsem po 2.artroskopii L.kolene a problémy mám stále.Nemužu pořádně chodit ,mám bolesti při chuzi,stále výpotek a otok.Jsem už bezradná.Děkuji Vám Chvála kristu Milena
V případě, že dojde k prasknutí menisku, má postižený při úrazu pocit lupnutí v koleni, většinou ho doprovází velká bolest, objevuje se výpotek a otok celého kolena.
U nevelkého prasknutí se dá v ojedinělých případech obejít bez operace. Meniskus se totiž nehojí moc dobře. Navíc hrozí, že se bude postupem času ruptura zvětšovat. Z operativních metod se nejběžněji využívá artroskopie. Odtržená část menisku může být přišita, nebo odstraněna. Po maximálně dvoudenní hospitalizaci začnete rehabilitovat. Rehabilitace bývá poměrně rychlá a už po šesti týdnech je možné začít sportovat.
V naší poradně s názvem TUKOVÁ BOULE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivanka plesníková.
9let starý pudlík má na ocásku tukovou bouli,dnes praskla a vytekl asi hnis,comám s tím dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kupte desinfekci na rány s názvem BETADINE roztok 120ml. Ten zřeďte 1:10 s vodou a tím každý den ošetřete ránu a její okolí. Zároveň před aplikací desinfekce vždy zkontrolujte stav poranění a vyhodnoťte průběh hojení. Pokud by místo jevilo známky zánětu (červená barva, zvýšená teplota, výpotek), tak kontaktujte veterináře, aby provedl odborný zásah.
Typickými příznaky efuzivní formy jsou nechutenství a teploty, které nereagují na podávání antibiotik. Později si majitelé všímají zvětšujícího se bříška, které je nebolestivé. To je způsobeno masivní zánětlivou reakcí v dutině břišní, při které vzniká výpotek hromadící se v břiše. Zánět postihuje i pobřišnici. Od toho je odvozen i název peritonitida. Z dutiny břišní lze při punkci vysát několik mililitrů až po litr uložené tekutiny. Tlakem bránice na hrudník se v tomto stavu pacientům špatně dýchá. Tekutina se může hromadit i v dutině hrudní a v osrdečníku. To ještě více ztěžuje dýchání a kočky většinou dýchají povrchově s otevřenou tlamičkou. Jejich dech se výrazně horší, když je položíme na bok. K méně častým příznakům patří průjem, zvracení, žloutenka nebo zánět slinivky břišní.
Suchá forma však žádné typické příznaky nemá. Suchou je nazývána proto, že při zánětu, který způsobuje v různých orgánech, nevzniká žádný výpotek a nikde se nehromadí tekutina. U jedné třetiny pacientů zjišťujeme neurologické abnormality, poruchy chůze, kývání hlavou do stran, zánět spojivek, prorůstání cév do rohovky oka, krev nebo hnis v přední oční komoře. Tato zvířata nejprve hubnou a jeví známky onemocnění různých orgánových systémů. V tom je toto onemocnění záludné, že může vždy postihnout jiný orgán. Velmi často bývají postiženy ledviny. Ty jsou větší, mají hrbolatý povrch a postupně ztrácejí funkčnost.
Příznaky obou forem se mohou prolínat, proto je potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který provede patřičná vyšetření a stanový diagnózu.
V naší poradně s názvem KDY PRASKNE HNIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Dobrý večer udělal se mi na prsu hnis skoro u bradavky na kůži kdy praskne
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zřejmě je to folikulitida, u které dochází k samovolné perforaci do několika dnů. Typický je červený flek o průměru do dvou centimetrů se středovou šošolkou, kterou vyplňuje výpotek - hnis. Někdy může být folikulitida hluboká a vytvoří se jasně ohraničená červená boule, která nemusí vždy dozrát k prasknutí. Nepropichujte to! Pokud jste z toho nervózní, tak se stavte na kožním, kde vám to vyšetří a dají účiné masti.
Je nutné určit, zda se jedná o „limitované stadium“, nebo o „extenzivní stadium“. Limitované stadium je onemocnění ohraničené na jedno plicní křídlo, mohou být postiženy uzliny a může být přítomen stejnostranný výpotek. Ozařování tak může být provedeno v jednom ozařovacím poli. Extenzivní stadia jsou všechny ostatní formy onemocnění. V případě limitovaného stadia je standardním postupem chemoterapie v kombinaci s radioterapií. U extenzivního stadia má ozařování význam především pro zmírnění příznaků, které onemocnění vyvolává. U nemocných s limitovaným stadiem onemocnění se v případě, že došlo při léčbě ke zlepšení, provádí preventivní ozáření mozku, aby se snížilo riziko mozkových metastáz, které obtěžují nemocného nejvíce. Preventivní ozáření mozku lze doporučit i u nemocných v extenzivním stadiu, pokud se nádor při léčbě cytostatiky výrazně zmenšil. Vzhledem k biologické povaze malobuněčného karcinomu plic se operace provádí velmi vzácně a jen u nádorů velmi malého rozsahu a po operaci musí následovat léčba cytostatiky. Poslední stádium rakoviny plic vypadá velmi hrůzostrašně. Pacient je značně pohublý a nezřídka mu způsobuje rakovina plic bolesti silného rázu.
V naší poradně s názvem NEŽIT ALIAS KARBUNKL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Patrik.
To samé se mi udělalo taky nevím sib už rady, nic mi na to nepomáhá žádná mast ani dezinfekce, můžete mi prosím někdo poradit. Předem vám děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste zavolat svému praktickému lékaři a požádejte ho o recept na mast Framykoin. Recept vám přijde na mobilní telefon, který pak ukážete v lékárně. Mastí pak natírejte postižená místa 3 krát denně. Za týden by mělo být vše zahojené. Pokud to nepomůže, bude třeba jít na kožní a udělat stěr z výpotku některého z pupínků (výpotek je ten hnis uvnitř pupínku). Podle výsledku laboratorního vyšetření se určí vhodná léčba. Rovněž si nechte udělat testy na HIV.
B) přítomen alespoň 1 z příznaků: horečka neinfekčního původu > 38 °C, intenzivní noční pocení, váhový úbytek > 10 % tělesné hmotnosti za posledních 6 měsíců
Klinická stadia Non-Hodgkinova lymfomu
Stadium I – postižení 1 lymfatické oblasti nebo 1 extralymfatického orgánu
Stadium II – postižení 2 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice nebo lokalizované postižení 1 extralymfatického orgánu včetně postižení 1 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice
Stadium III – postižení lymfatických uzlin nebo orgánů na obou stranách bránice, které může být provázeno lokalizovaným postižením 1 extralymfatického orgánu nebo tkáně, nebo sleziny, nebo obojího
Stadium IV – difúzní nebo diseminované postižení 1 nebo více extralymfatických orgánů či tkání s nebo bez současného postižení lymfatických uzlin (označení postižení orgánů: h-játra, m-kostní dřeň, l-plíce, b-kosti)
Typickým projevem onemocnění je zvětšení mízních uzlin, nejčastěji v oblasti mezihrudí. To může vyvolávat kašel, vykašlávání krve, bolest na hrudi či poruchy polykání. Lymfatické uzliny mohou také svojí velikostí utlačovat dýchací cesty, což se projeví dušností. Projevem Non-Hodgkinova lymfomu může být i pohrudniční či osrdečníkový výpotek, který může pacienta ohrožovat na životě. V případě postižení uzlin v břišní dutině popisují pacienti bolest v této oblasti a viditelné je i zvětšení břicha.
V diskuzi OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Mařasová.
Chvála Kristu otče Pleskači.
Prosím Vás o radu.Mám zvýšené hodnoty moči v krvi 420,cukr 6 ostatní hodnoty v normě.TK 140/80 TELMISARTAN. Bolí bedra,noha tvoří se výpotek v koleni
a křeče v lýtku . Dle RTG artoza II,srůsty na berní pateří .
Dostala jsem injekce Milgama+Dolmina moc se to nelepší.
Lékařka napsala ALOPURINOL,začínám užívat protože nejsem přítel chemie,radějí
bylinky.Je mi 76 let moc se zadýchávám a moc se potím.Prosí o radu jak pročistit
tělo.Děkuji a přejí hodně zdraví a boží pomoc a ochranu.
Anna Mařasová Zlín
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zápal plic je infekční zánětlivé onemocnění plic způsobené bakteriemi, viry nebo plísněmi. Zánět, který může postihnout jednu nebo obě plíce, vede k nahromadění tekutiny v infikované oblasti plic. Dochází ke snížení průtoku krve tímto úsekem a tím pádem i k poklesu hladiny kyslíku v krvi. Větší riziko představuje snížení hladiny kyslíku pro starší, nemocné anebo oslabené pacienty. Starší lidé jsou ohroženi pneumonií a jejími komplikacemi v momentě, kdy je jejich imunitní systém oslaben. Nákaza se může přenášet kapénkovou infekcí (vzduchem) nebo kontaktem rukou. U starších jedinců tak může vést zápal plic k život ohrožujícím komplikacím:
hypotenze (nízký krevní tlak), která může být i příčinou kolapsu a ztráty vědomí, nebo ledvinné selhání, ke kterému dochází při nízkém průtoku krve ledvinami a které může vést i k nevratnému poškození funkce ledvin;
nebo může dojít k bakteriémii, to znamená, že bakterie, které proniknou do krve, mohou následně infikovat i další orgány;
dále k pleuritidě (zánětu pohrudnice) a empyému, tyto problémy vznikají, když se zánětlivý výpotek také infikuje;
k respiračnímu selhání (ARDS) – k němu dochází u plíce těžce poškozené zánětem (léčba vyžaduje připojení k dýchacímu přístroji a podávání kyslíku);
k meningitidě – zánětu mozkových blan, ke kterému dojde, jestliže infekce napadne mozkové obaly.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Černání vlašských ořechů může být zaviněno tak zvanou plísní ořechovou. Zde jsou fotografie, na kterých je vidět plíseň ořešáku www.google.cz/images…
Plíseň na ořechu je nejvíce destruktivní onemocnění vlašských ořechů a je způsobena bakterií, která infikuje pouze vlašské ořechy. Je-li zelené oplodí infikováno, tak infikované oblasti zčernají a bakterie pokračují v napadání okolních tkání. Z lézí v infikované oblasti vytékají kapky černého slizkého exsudátu (exsudát je zánětlivý extravaskulární výpotek). Tyto kapky obsahují nepřeberné množství bakterií nesoucích se na rozkládajícím se buněčném materiálu. Dosavadní výzkum této nemoci prokázal zatím jedinou účinnou obranu a to popraškem nebo postřikem materiálem obsahujícím měď, například Kuprikol 50.
Následující opatření by mohla zlepšit zánět nehtového lůžka.
Udržujte ruce v suchu a teple.
Pokud se tvoří hnis, vypouštějte ho propíchnutím sterilní jehlou, i tou na šití.
Vyhněte se práci ve vlhkém prostředí nebo používejte nepromokavé rukavice.
Udržujte nehty v čistotě.
Prst po ušpinění důkladně umyjte vodou a mýdlem, opláchněte a pořádně osušte.
Používejte často zvláčňující krém na ruce nebo vazelínu.
Zánět nehtového lůžka se zpravidla vyléčí sám do 10 dnů. Někdy ale může být prospěšné použít na pomoc antibiotika.
Zánět nehtového lůžka 1. stupně (viditelný rozsah zánětu jen kolem okraje nehtu), se dá léčit Framykoinem. Antibiotická mast Framykojin je složená ze dvou impozantních látek, které velmi silně působí na záněty po drobných poranění kůže, jako je právě zánět nehtového lůžka.
Použití masti Framykoin
Framykoin mast mohou používat:
dospělý,
dospívající,
děti od novorozeneckého věku.
Framykoin se u všech skupin pacientů aplikuje 1 - 3krát denně na postižená místa. Pokud ze zaníceného místa vytéká výpotek, který zasychá a tvoří nad zánětem krusty, tak je třeba, před nanesením Framykoinu, tyto krusty odstranit.
Pokud hrozí riziko předčasného otření masti, může se ošetřené místo překrýt lehkým vzdušným obvazem nebo přelepit náplastí, aby Framykoin mohl působit.
Jestliže se do 7 dní nedostaví terapeutická odpověď na léčbu, v léčbě se dále nepokračuje. V takovém případě bude nutné vyšetření lékařem.
Léčba v délce 7 dní je na vyléčení zánětu nehtového lůžka optimální. Zároveň je dostatečná pro zmírnění rizika vypěstování rezistentních bakterií. Kratší léčbu nebo její přerušení bakterie mohou využít, aby se zmátořily, seznámily se s Framykoinem a vytvořili si na něj pro příští generace obranu. Takové bakterie již nikdy nebude možné vyléčit Framykoinem.
Mast Framykoin je k dostání pouze v lékárně a její výdej je vázán na recept, který ale může vystavit jakýkoliv lékař, třeba i po telefonu. Framykoin by neměl chybět v žádné domácí lékárničce. Na Framykoin se doplácí 30 Kč.
zápal plic – postižení pleurální dutiny (pleury) vzniká jako komplikace těžkého zápalu, kdy se zánětlivý proces z plic rozšíří do okolí, a tedy i na pleuru – pak hovoříme o pleuritidě, zánětu poplicnice či pohrudnice;
zánět srdečního svalu – zánět se šíří ze srdce na osrdečník a dále na poplicnici;
nádory pleury;
nádory plic, které se šíří na pleuru;
těžká podvýživa – tato příčina není v našem státě příliš častou příčinou vody na plicích; v podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli takzvaný onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, voda se nachází v břiše i na plicích;
nemoci ledvin – některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí, takže nastává podobný stav jako u těžké podvýživy;
azbestóza – tato nemoc je způsobena krystalky azbestu; tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem ovlivňuje vznik zhoubného nádoru mezoteliomu;
úraz hrudníku – při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév bude tekutina obsahovat červené krvinky (hemotorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylotorax).
Zánětlivým výpotkem mohou být provázena i mnohá onemocnění zažívacího ústrojí (hnisání pod bránicí, takzvaný subfrenický absces) a celková (systémová) onemocnění (lupus erytematodes, syndrom Churg-Straussové a jiné). Výpotek se může objevit i v závislosti na dlouhodobém užívání léků (Nitrofurantoin, Amiodaron, Practolol, Methotre xat), dále může doprovázet nezhoubné nádory vaječníků (Meigsův syndrom), sarkoidózu, ozařování, může komplikovat pooperační průběh po revaskularizačních operacích typu by-pass (náhrada uzavřených, srdce vyživujících cév průchodnými cévami z jiných orgánů nemocného) a podobně.
Příprava nehtů: Vlastní nehty zastřihněte na kratší délku. Kůžičku zatlačte opatrně dřívkem, v tom vám pomůže změkčovač nehtové kůže. Nehty zmatněte pomocí jemného pilníku či speciálního bloku. Je důležité, aby byly nehty rovnoměrně zmatněny a nikde se neleskly. Tato příprava je zcela zásadní, protože gel na špatně připravené nehty nepřilne a odchlipuje se.
Připravte si tipy na každý nehet. Tip (z angličtiny: špička) je umělý nástavec na nehet, který se lepí na konec nehtu. Na každý nehet sedne jiná velikost tipu, proto si je vždy vyberte a vyzkoušejte předem.
Na spodní konec tipu naneste lepidlo. Poté tip přikládejte pod úhlem 45 stupňů, abyste se vyhnuli vzduchovým bublinám! Ty by mohly způsobit plíseň nehtů či jiné problémy a infekce. Když bude tip ve správné poloze sedět na vašem nehtu, lehce ho stiskněte a držte po dobu několika sekund, až bude lepidlo pevně držet. Zkraťte jej pomocí speciálních kleštiček – gilotiny.
Pečlivě zbruste nehet tak, aby nebyl příliš zřetelný přechod mezi umělým tipem a vlastním nehtem. Vyhněte se broušení vlastního nehtu! Nyní natřete na vlastní nehet takzvaný Primer, podkladovou bázi, která slouží k dezinfekci a odmaštění nehtu. Díky němu gel na nehet lépe přilne. Primer se neaplikuje na tip!
Nyní přejdeme k samotné aplikaci gelu: Vrstvu čirého gelu nanášejte na nehet od středu do stran, aby na okrajích nevznikly přebytky.
Nehet s nanesenou vrstvou gelu vytvrďte pomocí UV lampy a pokračujte stejně i s ostatními nehty. Doba tvrzení záleží na výkonnosti lampy a typu gelu. Řiďte se proto návodem ve své vlastní sadě.
Pokud nehet po prvním vytvrzení gelu nemá požadovaný tvar, setřete pomocí čističe výpotek, který se z gelu vylučuje, a nehet zbroušením vymodelujte do požadovaného tvaru.
Nyní již přichází na řadu vaše fantazie, zda budete chtít přirozenou francouzskou manikúru s bílým okrajem nehtu (takzvaný smajlík), či designově propracované barevné nehty zdobené třpytkami, kamínky a jinými dekoracemi. Záleží pouze na vašem vkusu pro zdobení gelových nehtů. Pamatujte ovšem, že méně je někdy více!
Když máte gelové nehty v požadovaném tvaru a designu, můžete na závěr ještě nanést UV lesk. Pozor, nanášejte pouze co nejtenčí vrstvu! Opět nechte vytvrdit pod lampou a máte hotovo!
Nezapomeňte, že gelové nehty potřebují obnovovat každé tři až čtyři týdny. Závisí to na rychlosti růstu vlastních nehtů. To znamená, že když gel u nehtového lůžka odroste, je čas ho doplnit. Postup doplnění gelových nehtů je stejný, jen již nepoužíváme tipy. Ty si schovejte pro případ, že budete opravovat zlomený nehet. Důležitá je také stálá péče o gelové nehty, aby byly nehty krásné a silné.
Příprava nehtu je velmi důležitá pro celkový výsledek modeláže gelových nehtů. Při nesprávné přípravě bude výsledek neúspěšný. Nehet nejprve očistíme pomocí papírového polštářku a čističe a zbavíme ho nečistot a mastnoty. Po použití papírový polštářek vyhodíme, předejdeme tím nanesení nečistot zpět na nehet. Pomocí kopýtka nebo dřevěného dřívka odsuneme kůžičku kolem nehtu. V případě potřeby přebytečnou kůžičku opatrně odstraníme kleštěmi na kůžičku. Nehet zbrousíme jemným pilníkem a odstraníme všechen lesk. Nehet musí být dokonale zbroušen a očištěn, nesmí na něm zůstat žádná lesklá místa. Měl by vypadat, jako by byl poprášený bílým práškem.
Lepení tipu na nehet: Vybereme správnou velikost tipu jeho přiložením na nehet. Okraje nehtu musí dokonale odpovídat tvaru tipu. Nehet odmastíme čističem. Na lepicí plochu tipu naneseme lepidlo a kolmým přiložením pomalu pokládáme dolu. Lepidlo se tak rovnoměrně rozprostře po celé ploše. Lepidla by mělo být tak akorát, aby nepřetékalo. Pokud se tak stalo, přetékající lepidlo ihned odstraníme. Tip zkrátíme pomocí gilotiny na požadovanou délku. Jemným pilníkem zbrousíme strany a povrch tipu a tip upravíme do požadovaného tvaru. Boční linie tipu musí být rovnoběžné a musí přesně navazovat na kraje přírodního nehtu. U tipů Classic zpilujeme povrch tipu vůči nehtové ploténce do ztracena, ale nemělo by dojít ke kontaktu pilníku s nehtem.
Příprava nehtu před modeláží: Nehet očistíme čističem. Na přírodní nehet (tam kde není nalepený tip) naneseme Primer a necháme na 30 sekund vytvrdit v UV lampě.
Nanesení francouzské manikúry – bílé nebo barevné špičky: Špičku nehtu jemně zbrousíme bílým blokem, aby vznikl hladký povrch. Za pomocí štětce nebo zdobicí kuličky naneseme bílý nebo barevný gel na špičku nehtu. Necháme vytvrdit v UV lampě po dobu 2 minut.
Modeláž nehtu: Pomocí štětce naneseme slabší vrstvu podkladového gelu. Aplikace gelu by měla začínat od středu nehtu ke špičce nehtu a nakonec k nehtovému lůžku. Před umístěním do UV lampy se ujistíme, že gel nestekl na pokožku, a pokud se tak stalo, odstraníme ho pomocí dřevěné tyčinky. Necháme vytvrdit v UV lampě po dobu 2 minut. Modelovacím gelem začneme tvarovat nehet. Při 1. fázi naneseme gel na středový bod nehtu a táhneme směrem ke konci nehtového tipu. Snažte se gel rolovat zpět na středový bod. Tím vytvoříme takzvaný C-oblouk. Nakonec gel roztáhneme zhruba do 2/3 k nehtovému lůžku. Gelu musíme věnovat neustálou pozornost, aby nestekl na pokožku, když se tak stane, odstraníme jej pomocí dřevěné tyčinky. Necháme vytvrdit v UV lampě po dobu 2 minut a poté začneme modelovat 2. fázi. Postupujeme stejně jako u 1. fáze s tím, že nakonec gel roztáhneme až k nehtovému lůžku. Znova necháme nehet vytvrdit v UV lampě po dobu 2 minut. Po vytvrzení v UV lampě odstraníme lepkavý výpotek z nehtu čističem. Jednofázový gel se nanáší tak, aby se po nanesení poslední vrstvy nehty už jinak neupravovaly. Je však nezbytné pilníkem odspodu zpilovat okraj nehtu tak, aby byl tip ukryt. Je to ochrana před odlupováním gelu od nehtového lůžka. V případě nerovností povrch nehtu jemně uhladíme a naneseme tenkou vrstvu modelovací gelu nebo vrchního gelu s leskem.
Závěr: Nakonec naneseme kolem nehtového lůžka výživný nehtový olejíček.
Kyseliny močové je možné se zbavit dvěma způsoby, a to dietou a léky v kombinaci se zdravým životním stylem.
Dieta
Doporučuje se nízkocholesterolová dieta s vyhnutím se konzumace největších zdrojů purinů, omezení dráždivých látek, alkoholu (denně maximálně 3 dl vína nebo jedno velké a jedno malé pivo nebo 1 porce tvrdého alkoholu). Mezi nejbohatší zdroje purinů patří veškeré vnitřnosti i droby, jikry, kaviár, droždí, slanečci, sardinky, čokoláda, silné kakao, ančovičky, krabi, raci. Rovněž je třeba omezit dráždivé látky. Naložená masa, tedy masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, nejsou vhodná. Rovněž jsou nevhodná tučná masa a uzeniny. V klidovém období nemoci se doporučuje maximálně 90 g libového masa denně. Může to být jakékoli maso kromě mas v pikantních úpravách, tučných mas, tučných uzenin, slanečků, sardinek, veškerých vnitřností, drobů, ančoviček, krabů, raků, jiker, kaviáru. V akutním období je třeba se zcela vyhnout konzumaci jakéhokoli masa, i rybího. Maso lze nahradit sójovým masem, což je směs rostlinných bílkovin, nebo klasem, kdy základem je pšeničná bílkovina). Vhodné je i tofu (vyrobené z fermentovaného sójového mléka) či šmakoun (vaječná bílkovina – je lehce stravitelná, výborný zdroj bílkovin).
Při tomto onemocnění je třeba omezit příjem živočišných tuků a nahradit je rostlinnými tuky. Sádlo nahradit jednodruhovými rostlinnými oleji (olivový, slunečnicový, řepkový a podobně). Důležitý je dostatek bílkovin ve stravě, konzumace vlákniny (ovoce, zelenina – denně 500 g zeleniny, 100 g ovoce) a pitný režim (cca 2 l tekutin denně). Vyhnout se vysoké konzumaci alkoholu. Vláknina urychluje střevní peristaltiku a tím snižuje vstřebání purinů. Luštěniny obsahují sice vyšší množství purinů, ale obsahují i velké množství vlákniny, proto je lze konzumovat při tomto onemocnění. Zelený hrášek se nedoporučuje právě kvůli vyššímu obsahu purinů. Doporučuje se dostatek tekutin (1,5–2 l tekutin denně) i pohybu (například chůze, rehabilitační cvičení, plavání). Doporučuje se vyhýbat se tučným jídlům i sladkostem, sladkým nápojům, rozdělit jídlo do několika menších porcí, jíst menší porce častěji, jíst v klidu, řádně kousat. U onemocnění dna i při dyslipoproteinémii je nutná úprava tělesné hmotnosti. V případě nadváhy její redukce. Pokles tělesné hmotnosti nemá být prudký, nemá přesáhnout úbytek 0,5–1,0 kg za týden. Jinak se dna zhorší.
Je třeba jíst pravidelně. Delší hladovění má negativní vliv na metabolismus kyseliny močové a tím i na onemocnění. V nízkocholesterolové dietě je hodně vlákniny (ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné obilné výrobky). Nepoužívají se volné živočišné tuky (například sádlo), ale jsou nahrazovány rostlinnými tuky (roztíratelné rostlinné tuky, například Flora, Rama), rostlinnými oleji. Vaječný žloutek se pro vysoký obsah cholesterolu nepoužívá samostatně (například smažená vejce), ale je pouze součástí pokrmů (v těstě), bílek lze konzumovat libovolně. Cholesterol je obsažen pouze v potravinách živočišného původu. V potravinách rostlinného původu se nenachází. Zpestřete jídelníček náhradami masa – sójové maso, seitan, robi, klaso, šmakoun. Chuť lze zvýraznit nedráždivým kořením (skořice, oregano, zázvor, saturejka), bylinkami a zelenými natěmi (bazalka, kopr, pažitka, petrželová a celerová nať), ale i česnekem a cibulí.
Některé potraviny (ovoce, zelenina) obsahují fytosteroly. Jedná se o látky rostlinného původu, které jsou svým chemickým složením podobné cholesterolu – navážou se chemicky na místo cholesterolu a obsadí jeho pozici. Tímto způsobem přispívají fytosteroly ke snížení hladiny cholesterolu v krvi.
Léky na snížení kyseliny močové
Z nefarmakologických postupů se obvykle volí znehybnění postiženého kloubu po dobu 1–2 dnů a aplikace obkladů s ledem. Důležitý je dostatečný příjem tekutin a abstinence.
V případě výskytu diabetu, renální insuficience, závažného kardiovaskulárního nebo gastrointestinálního onemocnění je nutné tyto faktory před zahájením léčby zohlednit. V případě, že pacient užívá hypourikemickou léčbu, neměla by se při akutním záchvatu měnit frekvence ani dávka těchto léků. Tato léčba by také měla být nasazena vždy s odstupem alespoň 3–5 týdnů od akutního záchvatu. Pokud je zahájena předčasně, může zhoršit průběh stávajícího záchvatu nebo vyvolat záchvat nový.
Nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou při akutním záchvatu lékem první volby. Z široké palety neselektivních preparátů jsou dobré zkušenosti s naproxenem v dávce 500 mg dvakrát denně nebo indometacinem 50 mg třikrát denně. Výhodou u těchto klasických preparátů jsou dlouhodobě prokázaná účinnost a snadná dostupnost pro pacienta. Ze selektivních inhibitorů cyklooxygenázy 2 je možno použít etorikoxib 120 mg jedenkrát denně nebo celekoxib 400 mg dvakrát denně. Mezi jednotlivými NSA nejsou v účinnosti signifikantní rozdíly. Úvodní dávka NSA by měla být vysoká, při ústupu obtíží ji lze redukovat. V případě časného zahájení léčby, do 12–36 hodin od vzniku obtíží, trvá délka léčby NSA obvykle 5–7 dnů. Při krátkodobém podávání jsou nežádoucí účinky většinou málo časté, zahrnují obvykle gastrointestinální intoleranci nebo zhoršení renálních funkcí. V případě nutnosti prolongované terapie je u nemocných s vysokým rizikem gastrointestinálních komplikací indikováno preventivní podávání inhibitorů protonové pumpy, případně lze volit léčbu koxiby. Chronické podávání NSA je spojeno s vyšším rizikem infarktu myokardu, cévní mozkové příhody a srdečního selhání. Přestože je léčba těmito preparáty u akutní dny krátkodobá, je třeba dbát zvýšené opatrnosti zvláště při přítomnosti kardiovaskulárního onemocnění.
Kolchicin představuje účinnou alternativu v případě kontraindikace nebo intolerance NSA, lze jej také použít při diagnostické nejasnosti, kdy příznivý efekt při léčbě kolchicinem podporuje diagnózu dny. Kolchicin je přirozený alkaloid z ocúnu podzimního, který má cytotoxické a protizánětlivé účinky. Inhibuje například migraci leukocytů, fagocytózu a tvorbu některých leukotrienů. Přestože dosud nebyla provedena randomizovaná komparativní studie s ostatními dostupnými léky, je účinnost kolchicinu známa již staletí. Podobně jako v případě NSA je léčba nejúčinnější, pokud je zahájena do 12–24 hodin od začátku ataky. Existují různá dávkovací schémata. V ČR jsou dostupné pouze tablety s obsahem 0,5 mg, lze proto využít například postupy EU, které doporučují dávku 0,5 mg třikrát denně. U nadpoloviční většiny nemocných nedojde k redukci bolesti během prvních 24 hodin, ale až v průběhu několika dalších dnů. V těchto případech je nutné pokračovat v redukované dávce (0,5 mg denně), dokud nedojde k signifikantní klinické odpovědi. Léčbu je obvykle možné ukončit po 2–3 dnech.
Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou gastrointestinální intolerance, především průjem, nauzea, vomitus a abdominální bolesti. Tyto účinky se vyskytují především při dříve doporučovaných vyšších dávkách. Při dlouhodobé léčbě se mohou dále vyskytnout nežádoucí účinky na CNS (malátnost, neuropatie, svalová slabost), ojediněle se můžeme setkat s poruchami krvetvorby, poruchou funkce ledvin a kožními alergickými reakcemi. Kontraindikace podání kolchicinu představují přecitlivělosti na přípravek, hepatopatie, renální insuficience, poruchy krvetvorby, gastrointestinální onemocnění v anamnéze, zhoršení kardiovaskulárních funkcí a polymorbidita. Lék nelze podávat gravidním a kojícím ženám. Opatrnost je nutná v případě současné léčby silnými inhibitory cytochromového systému P450, resp. jeho formy CYP3A4. Kolchicin tak například zvyšuje plazmatické hladiny a toxicitu cyklosporinu, klaritromycinu či ketokonazolu. Po dobu užívání kolchicinu je nutné tyto léky vysadit, případně podávat v redukované dávce. NSA (vyjma koxibů), chloramfenikol, cytostatika a některá laxativa naopak zvyšují toxicitu kolchicinu.
Intravenózní aplikaci kolchicinu nelze kvůli jeho vysoké toxicitě doporučit. V ČR navíc není tato léková forma dostupná. Glukokortikoidy (GK) lze alternativně použít, pokud nelze podat NSA nebo kolchicin, případně jsou-li tyto léky neefektivní. Mohou se podat buď samostatně, nebo v kombinaci s výše uvedenými léky. Glukokortikoidy lze podat formou intraartikulární injekce nebo celkově. Při zvažování způsobu aplikace je nutné brát v potaz několik faktorů, například počet a velikost postižených kloubů či zkušenost lékaře s kloubní aplikací. Intraartikulární injekce GK po předchozí punkci může být efektivní v případě postižení jednoho či dvou kloubů. Již samotná punkce často vede k úlevě snížením lokálního přetlaku způsobeného akutní synovitidou. Výhodou punkce je také možnost diagnostického vyšetření výpotku v polarizačním mikroskopu na přítomnost krystalů natriumurátu. Dávka GK se liší podle preparátu a velikosti postiženého kloubu. Například při podání metylprednisolon acetátu se doporučuje aplikovat do velkých kloubů 20–80 mg, do středních kloubů 10–40 mg a do malých kloubů 4–10 mg. Podmínkou intraartikulárního podání GK je vyloučení infekční artritidy, která má podobný klinický obraz a může se také manifestovat souběžně s dnou. Je proto nutné odeslat výpotek na kultivační vyšetření. Celková léčba je možná v případě polyartikulárního postižení. Přestože existují omezené vědecké důkazy účinnosti této léčby, dobré klinické zkušenosti podporují jejich užití. Perorální GK zlepšují symptomy stejně účinně jako NSA. Nejčastěji se užívá prednison v dávce 30–50 mg denně s pomalou detrakcí dávky a vysazením v průběhu 1–2 týdnů. Při rychlém snížení dávky či předčasném vysazení hrozí riziko rebound fenoménu s opětovným vzplanutím dnavého záchvatu, zvláště v případě častých atak a u pacientů bez profylaktické léčby. Nejčastější nežádoucí účinky krátkodobé léčby středními nebo vysokými dávkami GK zahrnují změny chování, hyperglykemii, vzestup krevního tlaku a retenci tekutin. Opatrnosti je proto třeba u nemocných se srdečním selháním, špatně kontrolovanou arteriální hypertenzí a diabetem. Pokud nelze podat GK výše uvedenými způsoby, volí se parenterální aplikace. Dobré zkušenosti jsou s intramuskulární aplikací depotního betametasonu v jednorázové dávce 1–2 ml a se zajištěným žilním vstupem je možná i krátkodobá intravenózní aplikace GK formou infúze.
Zvláštní situace nastává při léčbě akutní dny v případě antikoagulační léčby warfarinem. Vzhledem k riziku lékových interakcí s NSA a vyššímu riziku závažných gastrointestinálních komplikací je vhodnější užít jako lék první volby kolchicin nebo v indikovaných případech GK. Kloubní punkce je i při účinné antikoagulační léčbě bezpečně proveditelná. Léčba je však limitována vysokou prevalencí komorbidit a polypragmazií s vyšším rizikem lékových interakcí. Zohlednit je nutné snížení renálních funkcí závislé na věku.
U pacientů s terminálním renálním selháním nebo po transplantaci ledvin se zdá být nejvhodnější terapie glukokortikoidy GK. Pokud jsou zachovány zbytky renálních funkcí (například nemocní s peritoneální dialýzou), je lépe se vyhnout podání NSA. U chronicky dialyzovaných pacientů lze léčbu NSA zvolit jako alternativní možnost terapie GK. V případě léčby kolchicinem hrozí zvýšené riziko toxicity. Při rezistentním onemocnění je nutné přezkoumat adherenci pacienta k léčbě a také vyloučit možnost chybného stanovení diagnózy. U nemocných s prolongovanými obtížemi, opožděným zahájením terapie nebo při selhání léčby kolchicinem lze zkusit prodlouženou léčbu NSA nebo terapii GK u těžších případů.
Novou možností jsou biologické léky. Canakinumab je plně humánní dlouhodobě působící monoklonální protilátka proti interleukinu 1. Léčba může být efektivní v případě častých atak a u pacientů refrakterních k NSA a kolchicinu, nebo pokud jsou u nich tyto léky kontraindikovány. V randomizovaných studiích vykazoval canakinumab signifikantní redukci bolesti hodnocené pomocí vizuální analogové škály. V ČR je canakinumab schválen k symptomatické léčbě dospělých pacientů s častými záchvaty dnavé artritidy (nejméně tři záchvaty během předchozích 12 měsíců), u nichž jsou NSA a kolchicin kontraindikovány, nejsou tolerovány nebo neposkytují odpovídající léčebnou odpověď, a není tedy vhodné opakované podávání GK. Lék se podává jednorázově formou subkutánní injekce v dávce 150 mg, a to co nejdříve po nástupu záchvatu. Při špatné odpovědi na léčbu lze léčbu v případě potřeby zopakovat s minimálním odstupem tří měsíců. Mezi závažné nežádoucí účinky patří infekce, indukce neutropenie a trombocytopenie. Limitem léčby je především vysoká cena.
