Divoké kmeny primitivních indiánů stále využívají kotvičník pro jeho močopudné, antiseptické a protizánětlivé účinky. Číňané jej používají k léčbě jaterních, ledvinových a kardiovaskulárních nemocí. Další národy jej využívají při léčbě neplodnosti a ztrátě potence. Sportovci na celém světě jej konzumují kvůli zvýšení hladiny testosteronu, která jim umožňuje snadnější nárůst svalové hmoty a zvyšuje sportovní výkony.
Ze semen
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Erektilní dysfunkce: Do prospektivní, randomizované a dvojitě zaslepené studie ACTAS Urol Esp (květen 2014, Španělsko), která srovnávala účinky kotvičníku a placeba, bylo vybráno třicet zdravých mužů ve věku nad 40 let s erektilní dysfunkcí. Pacienti byli randomizováni do dvou skupin po patnácti pacientech. Studijní skupina dostávala 800 mg Tribulus terrestris, rozděleného do dvou dávek denně po dobu třiceti dnů, druhá kontrolní skupina dostávala placebo podávané stejným způsobem. V dané dávce a intervalu nebyl Tribulus terrestris účinnější než placebo pro zlepšení symptomů erektilní dysfunkce nebo sérového celkového testosteronu. Dávka v této studii byla 800 mg, není žádná zmínka o tom, zda se jednalo o extrakt.
Hladina testosteronu: Dlouhodobé podávání kotvičníku vede k významnému zvýšení hladiny testosteronu, ovšem nemá žádný vliv na počet spermií.
Zvýšení libida: Kotvičník má pozitivní vliv na sexuální aktivitu a libido, a to po několika dnech užívání.
Angina pectoris: Tribulus terrestris byl zkoumán v Číně, kde zjistili, že snižuje frekvenci atak anginy pectoris.
Sportovní výkon, cvičení: Studie ukazuje, že suplementace kotvičníkem nezlepšuje stavbu těla nebo sportovní výkon u mužů. Subjekty byly náhodně rozděleny do skupiny placeba nebo Tribulus skupiny (3,2 mg na kg tělesné hmotnosti denně). Hodnotila se tělesná hmotnost, procento tuku, celkové % tělesné vody, přísun potravy nebo změny nálad. Žádné změny u obou skupin po 8týdenním cvičení (tréninku) nebyly pozorovány. Studie byla provedena v Austrálii v roce 2007.
Vzpírání: Neexistují žádné studie, které dokazují, že by byla tato rostlina účinná pro vzpírání nebo kulturistiku. Není tak vhodnou volbou pro ty, kteří se věnují vzpírání nebo stavbě těla. Kreatin a proteinové doplňky jsou vhodnější.
Krevní tlak: Studie J Ethnopharmacol 2006 (Katedra farmaceutické chemie Přírodovědecké fakulty farmacie, Kuvajtské univerzity v Safatu) zdokumentovala významnou antihypertenzní aktivitu u spontánně hypertenzních krys po požití kotvičníku. Antihypertenzní účinek dle studie vyplývá z přímé tepenné relaxace hladkého svalstva.
Rakovina prsu: Studie in vitro Zhong Yao Cai (2003) zjistila, že saponiny z kotvičníku měly inhibiční účinek na buněčnou linii Bcap-37 v závislosti na koncentraci.
Rakovina ledvin: Studie Zhongguo Zhong Jao Za Zhi (2005) zjistila, že saponiny obsažené v kotvičníku mohou významně inhibovat růst renálního karcinomu.
Cholesterol a lipidy: Studie Zhong Yao Cai (2003) ukázala, že saponin v kotvičníku může významně snížit hladinu sérového cholesterolu a triglyceridů.
Energie: Tribulus má zesilující schopnosti pro zvýšení energie, podobně jako ž
Kotvičník je rozšířen v Evropě, Asii, Africe i Austrálii. Kotvičník zemní (Tribulus terrestris L.) je jednoletá poléhavá bylina z čeledi kacibovitých. Pochází pravděpodobně z písečných mořských pobřeží Číny a Japonska. Je dobře znám v Indii, Číně a na Srí Lance. V zahraničí se pěstuje pro farmaceutické účely.
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů. Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Lodyha kotvičníku zemního je cca 10–60 dlouhá. Na lodyze vyrůstají krátce řapíkaté listy eliptického nebo podlouhle kopinatého tvaru. Květy kotvičníku zemního jsou pětičetné, žlutě zbarvené. Plody kotvičníku jsou vzhledově velmi zajímavé. Skládají se z pětice rozložených bradavičnatých tvrdých plůdků, které mají po stranách dva špičaté ostny. V plodech se ukrývají světle hnědá semena vejcovitého tvaru. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle, a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Kotvičník pěstujte v čistém venkovském prostředí, pod širým nebem na slunci, bez použití syntetických hnojiv a pesticidů. Léčivé látky jsou obsaženy v kořenech i celé nadzemní části kotvičníku, ale největší síla je v jeho semenech, proto je důležité pěstovat kotvičník na sluníčku a zpřístupnit květy opylovačům. Po sklizni se kotvičník vypere v pitné vodě a okamžitě se suší v přirozených teplotách v proudícím vzduchu a temnu (řádově hodiny po sklizni), aby se zachovala co nejvyšší kvalita byliny. Takto usušená bylina si ponechá maximální množství účinných léčivých látek. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody sklízíme průběžně.
Ve svém příspěvku RECEPT NA NÁPOJ Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babička.
Dobrý den,mám prosbu,potřebovala bych recept na domácí výrobu nápoje z Aloe.Mám metabolický syndrom,to znamená vyský tlak,cukrovku a cholesterol.Slyšela jsem že nápoj z Aloe je úžasný.Děkuji za recept.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce krasojizda.
Dobrý den, domácí výroba nápoju z aloe se obecně nedoporučuje, protože aloe obsahuje také látky, které ve vyšším množství způsobují průjmy, připadně dávení. Těchto látek je aloe prodávaná v obchodech již zbavena. Druhým a důležitějším důvodem je skutečnost, že aloe ztrácí účinné látky již několik hodin po sklizni. Nejdůležitější z nich jsou polysacharidy, které určují biologickou aktivitu aloe vera - jinými slovy její kvalitu. Zachování těchto látek při domácí výrobě je zcela nemožné. Zpracováním doma v hrnci by jste sice měla šťávu z aloe, ale zbavenou všech účinných látek, které jsou organismu prospěšné. Jedním z dalších důvodů je náročnost pěstování aloe, která potřebuje hodně slunce a tepla, jedině tak je schopna nabídnout požadovanou kvalitu. To bohužel v našich podmínkách není možné. Pokud tedy chcete pro sebe udělat něco dobrého, doporučuji zajít do lékárny a pořídit si některý z již hotových výrobků, např. Activ aloe od značky Barnys je nepochybně tím nejlepším, co trh nabízí. Jako jediný výrobek garantuje více než 10% účinných látek ve svém obsahu. Ve srovnání s jinými výrobci, kteří uvádějí max. 5% nebo dokonce neuvádějí nic. Active Aloe je garantovaná kvalita s nejvyšší biologickou aktivitou, více informací o této aloe najdete na https://www.activaloe.cz. To samé se týká i pro aloe mast výroba doma. Účinnou mast z aloe vera si sami svépomocí prostě doma nevyrobíte.
Hezký den, Jana
Domácí výroba masturbátoru může být riziková, pokud nejsou dodrženy základní zásady bezpečnosti a hygieny. Nevhodné materiály, ostré hrany nebo nedostatečná čistitelnost mohou vést k podráždění, poranění či infekci.
Jaká jsou nejčastější zdravotní rizika?
Mezi nejčastější rizika patří odřeniny, záněty, bakteriální infekce a alergické reakce na nevhodné materiály. Riziko se zvyšuje při opakovaném použití bez důkladného čištění.
Jaké materiály jsou z hlediska zdraví nejproblematičtější?
Nevhodné jsou zejména porézní plasty, pryž neznámého původu, lepidla a materiály určené pro technické účely. Tyto látky mohou uvolňovat chemické sloučeniny nebo zadržovat bakterie.
Lze domácí masturbátor dostatečně hygienicky udržovat?
U většiny domácích řešení je hygienická údržba velmi obtížná. Pokud pomůcka nelze rozebrat, omýt horkou vodou a dezinfikovat, zvyšuje se riziko mikrobiální kontaminace.
Existují bezpečnější alternativy?
Ano. Na trhu jsou dostupné certifikované erotické pomůcky z lékařského silikonu nebo jiných zdravotně nezávadných materiálů, které jsou navrženy s ohledem na bezpečnost, hygienu i dlouhodobé používání.
Je výroba domácího masturbátoru legální?
Výroba pro vlastní osobní potřebu není v rozporu se zákonem. Problém by mohl nastat při šíření návodů s nebezpečnými postupy nebo při komerční výrobě bez certifikace.
Je vhodné používat domácí lubrikanty?
Domácí lubrikanty mohou způsobit podráždění sliznic a narušení přirozeného pH. Zdravotně bezpečnější je používat komerční lubrikanty určené pro intimní použití.
Kdy je lepší se domácí výrobě vyhnout?
Pokud má člověk citlivou pokožku, kožní onemocnění, opakované infekce nebo nemá možnost zajistit hygienu, je domácí výroba nevhodná a je lepší zvolit bezpečnější alternativu.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA ŠAMPONU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kristepane.
Kdyby dotycny vedel, ze umele kortikoidy se vyrabej z solanum tuberosum nebo hlavne solanum aviculace.. a hormony pohlavni ze soji...tak by nepsal takovyhle blbosti. Ovsem vyroba po domacku je bohuzel z tech latek nemozna..
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Reishi houby jsou jedny z nejstarších pěstovaných hub pro léčebné účely, mají svoje nezastupitelné místo v čínské medicíně po více než 2000 let. Reishi je dřevokazná houba, podobná maličko vzhledově chorošům, ale klobouček (u druhu Ganoderma lucidum narudle hnědý) má lesklý. Odtud český název lesklokorka lesklá. Roste i u nás, od května do října ji najdeme především na dubech, platanech, ořešácích a topolech. Protirakovinné účinky této houby jsou legendární. Sušený reishi prášek byl používán jako populární prostředek při chemoterapii. Dlouhodobá konzumace reishi zabraňuje šíření nádoru a jeho růstu tím, že zvyšuje hladinu antioxidantů v krevní plazmě a zvyšuje imunitu. Laboratorně byly potvrzeny účinky houby na invazivním nádoru prostaty či prsou.
Zde můžete vidět, jak vypadá houba reishi (Ganoderma lucidum).
Recepty na použití
Při preventivním užívání na povzbuzení imunity a jako protinádorová prevence se doporučuje 2 čajové lžičky extrátu 2–3x denně. Tímto způsobem se pokračuje každý den po dobu 3 až 9 měsíců, potom se udělá 3měsíční přestávka. Je prokázáno, že reishi je pro dlouhodobé užívání vhodná a nemá žádné vedlejší účinky.
Čaj: Hrstku (cca 3–5 g) sušené houby namočíme na ½ hodiny do litru vody a potom vaříme půl hodiny na mírném ohni. Scedíme a můžeme přisladit medem nebo cukrem, protože čaj má hořkou chuť. Popíjíme celý den jako relaxační čaj na povzbuzení imunity. V dnešní době snad už nikdo nepoužívá hliníkové nádobí, tomu se určitě vyhněte. Houbu z takto připravovaného čaje můžeme použít několikrát. Čaj pijeme vlažný. Používání reishi není zrovna levná záležitost, a navíc v čaji využijeme jenom polovinu rozpustných léčivých složek.
Lihový výluh: Připravíme si ho stejně jako čaj, ale opět nevyužijeme celou léčivou složku Reschi. Užíváme 2 kávové lžičky 2–3x denně.
Vinný výluh z reishi: Ten už je o něco lepší na léčivost než čaj a samostatný lihový výluh. Jedná se o tradiční asijskou recepturu. Vezmeme litr suchého červeného vína a do něho dáme luhovat 30 g reishi. Po 14 dnech můžeme užívat 2–3x denně 2 kávové lžičky, a to po dobu 3 až 9 měsíců. Reishi můžeme ve víně ponechat. Samozřejmě 1 litrová lahev nám pak nestačí.
Pokud budeme Reishi používat k preventivním účelům, stačí použít 1–2 kávové lžičky koncentrátu 2–3x denně dlouhodobě, ale s tříměsíční přestávkou, jak je uvedeno výše. Při léčení rakoviny nebo jiné nemoci, zvýšíme dávku reishi na dvojnásobné množství. U rakoviny používáme reishi jako doplňkovou metodu souběžně s jinými léčebnými prostředky. Po vyléčení nemoci pokračujeme dále v užívání reishi preventivním způsobem s příslušnými přestávkami.
Ve svém příspěvku LÉK WARFARIN A CO NEJÍST PŘI JEHO UŽÍVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Můžu jíst červené zelí?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Oldřich Kolář.
Dobrý den. CHtěl jsem se zeptat, zda můžu k walfarnu mnou vyrobenou tinkturu z hlívy ustřičné a ještě tinkturu z hlohu. Mám i tinkturu z kotvičniku. Neberu to určitě najednou. Jen mě zajímá jestli to lze pužívat přii walfarinu.Předem děkuji za odpověd. Koolář
Tribulus terrestris, rostlina známá pod českým názvem kotvičník zemní, existuje již řadu tisíciletí. Kotvičník je poléhavá jednoletá bylina, nejhojněji se vyskytuje na indickém subkontinentu. Dnes však roste víceméně ve všech oblastech, nejhojněji pak v evropských částech Ruska. V mnoha zemích se pěstuje na farmaceutické účely. Tato rostlina byla objevena léčiteli ve staré Číně, Indii a Mezopotámii, vyráběli z ní odvary k detoxifikaci jater, ledvin a k povzbuzení sexuálního apetitu. Čínští léčitelé rozšířili účinnou aplikaci kotvičníku zemního i k léčbě nádorového a kardiovaskulárního onemocnění. V pozdějších letech bulharští vědci seznámili širokou veřejnost s terapeutickými a anabolickými účinky, které zvětší svalovou hmotu a sílu po užívání kotvičníku zemního. Vojenská lékařská akademie ve spolupráci s farmakologickou sekcí bulharské akademie věd začala s vlastní vědeckou prací, která přišla na pozitivní účinky fytosterolů obsažených ve zmíněné rostlině. Účinky fytosterolů se pozitivně uplatnily v léčbě onemocnění s indikací premenstruálního a postmenopauzálního syndromu u žen a andropauzálního syndromu u mužů. Výzkum byl rozšířen o zkoumání účinku u bulharských vzpěračů, kteří díky této rostlině byli schopni prokazatelně zvyšovat svůj sportovní výkon.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Ingredience: jeden z těchto tuků – lékařská vazelína, sádlo, nebo bambucké máslo, dále propolisová tinktura (1 pětina množství v poměru k množství tuku)
Postup: Do vodní lázně vložíme nádobu, v níž pozvolna rozpustíme tuk, nakapeme tinkturu a zhruba při 50, 60 °C jemně mícháme, dokud cítíme, že se ještě líh z tinktury neodpařil. Po odpaření odstavíme, nalijeme do nádobky, kterou po vychladnutí uložíme do lednice.
Výroba tinktury
Ingredience: alespoň 60% líh k vnitřnímu užití, najemno nakrájený propolis
Postup: Ingredience promícháme, vložíme do tmavé skleněné lahvičky, necháme louhovat při pokojové teplotě cca 20 dnů. Občas protřepeme. Po uplynutí této doby přecedíme přes plátno.
Výroba propolisového másla (vhodné i pro děti)
Ingredience: 250 g másla, 60 g propolisu
Postup: Máslo zvolna rozpustíme, do něj vložíme nakrájený propolis a mícháme, dokud se nerozpustí. Můžeme přecedit. Po mírném vychladnutí nalijeme do sklenice, kterou uchováváme v lednici. Toto máslo pomáhá při léčení zápalu plic, podporuje vykašlávání, tlumí suchý kašel. Užívá se 1 lžička třikrát denně a je velmi vhodné i pro děti. U dětí se dá toto máslo při mírném kašli použít například do teplého mléka, nebo jen tak lžičku na jazyk, nechat rozpustit – „pohladí“ jim sliznici krku a stimuluje jejich imunitu. Při těžších formách potíží s průduškami se užívá i 2 měsíce. Ale skutečně záleží na konkrétním problému. Někdo může mít na propolis alergii, je nutno brát v potaz i tuto možnost.
Surový, nijak nezpracovaný propolis se používá spíše při bolestech zubů, na bradavice a podobně.
Pro vnitřní užití je lepší propolisová tinktura. Neředěná tinktura se užívá pod jazyk, kde se lépe vstřebává. Ale pozor, obsahuje alkohol, který na sliznici pálí, je tedy vhodnější ředit vodou.
V naší poradně s názvem OTAZKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Robert.
Ma uzivani kotvicniku nejake negatyvni ucinky na funkci ledvin nebo na onemocneni dnou? Mam spatnou funkci ledvin a dnu. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemoc dna je výsledkem onemocnění ledvin. Co se týče tribulusu, tedy kotvičníku zemního, tak nemá žádné prokázané negativní účinky na ledviny.
Z výzkumu na zvířatech se zdá, že plody tribulusu ledviny spíše chrání před oxidačními poškozeními a to již v poměrně nízkých dávkách. Rovněž se zdá, že kotvičník také působí proti stresu a dá se o něm hovořit jako o adaptogenu.
Jiným výzkumem bylo prokázáno, že tribulus snižuje vysoký krevní tlak. Vzhledem k tomu, že snížení krevního tlaku bylo spojeno se zvýšením močového výkonu, zdá se, že pozorované přínosy byly prospěšné i pro ledviny.
Z výživného hlediska nemá tribulus žádné nebezpečné množství purinů a je proro při dně povolen.
Postup: 50 gramů kotvičníku zalijeme 250 ml 80% lihu (z lékárny), necháme stát 14 dní nebo více (klidně i rok). Líh se zabarví do zelena. Užívá se 15 kapek ráno a 15 kapek večer. Vzhledem k tomu, že má tinktura velmi silnou chuť, doporučuje se oněch 15 kapek nakapat kapátkem na kostku cukru. Na internetu se kotvičníková tinktura prodává cca za 400 Kč 50 kapek. Vy si můžete výše uvedeným postupem vyrobit až 1 litr kotvičníkové tinktury cca za 500 Kč (80% líh v lékárně stojí asi 400 Kč/1 litr). Navíc z ní lze připravit i sirup, a to tak, že 250 ml medu smícháte s 5 polévkovými lžícemi této kotvičníkové tinktury.
V naší poradně s názvem NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY WARFARINU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich.
Dobrý den. Warfarin beru skoro měsíc. Rád bych věděl, jestli mohu při něm mohupoužívat tinkturu z hlohu, hlívy ústričné, kotvičníku. Bere se to po kapkách, za den co 1kg - 1kapka. Bral bych jen jednu bylinu. Přdem děkuji za odoved. Kolář Oldřích.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ani jedno by nemělo významně ovlivňovat účinky Warfarinu. To znamená, že byste se měl dohodnout se svým lékařem na počátku této doplňkové léčby a na jejím začátku kontrolovat srážlivost krve, aby se vyloučily případné interakce.
Experiment začíná – chceme si sami vyrobit své vlastní tekuté mýdlo. Dá se říct, že nejde o moc složitou a těžkou věc, jako spíše o dosti zdlouhavý proces. Při výrobě domácího tekutého mýdla se raději držte dál od přidávaných ingrediencí, které jsou i zdraví nebezpečné, není zapotřebí přidávat rozpouštědla, kyseliny nebo emulze. Ideální je naopak přidávání olejů, vody a louhu, díky čemuž vznikne lepší mýdlo. Také je možné přidat aroma, které zlepší vůni mýdla. Vybírejte vždy ingredience, s nimiž se pracuje bezpečně a jednoduše. Pokud si chcete vyrobit domácí mýdlo, potřebujete snadnější postup. Nakonec bude domácí výroba mýdla celkem jednoduchá, protože postačí pouze tekuté mýdlo míchat, vařit a poté už jen používat.
Potřebné ingredience
kokosový olej
olivový olej
destilovaná voda
hydroxid draselný
Přísady:
vůně nebo aroma
ředění (voda)
Postup
První várka výroby trvá asi hodinu. Většina tekutých mýdel nemá průhlednou barvu, takže není problém, když i domácí mýdlo bude zakalené, ale nesmí být mléčné.
Pro výrobu je zapotřebí dvou olejů, a to 20 % kokosového oleje a 80 % olivového oleje. Při výrobě mýdla z těchto olejů je možné dosáhnout výsledku za pouhých 20 minut. Tato mýdla nemusejí být neutralizovaná kyselinou, protože nemají žádný vysoký přebytek louhu. Při finální výrobě tohoto mýdla je důležité, aby došlo k odpařování přebytečných ingrediencí, což nám umožní dosáhnout vyšší koncentrace tekutého mýdla.
Při výrobě mýdla nezapomeňte nejprve zvážit hliněný hrnec. Tato hmotnost bude zapotřebí po vaření pro výpočet vody na ředění.
Velmi důležité je také měření teploty oleje. Optimální hodnota je 71 °C. Pokud se olej jen zahřívá, mělo by dojít k měření louhu v destilované vodě. Ideální hodnota by pak měla být 60 až 70 °C. Nejideálnější hodnotou je 60 °C. Jakmile jsou oleje ohřáté na 71 °C a louh na 60 °C, vše se opatrně přelije a za stálého míchání kontroluje. K efektivnějšímu promíchání obsahu použijte nejlépe tyčový mixér. Výroba mýdla pomocí tohoto receptu trvá pouhých 20 minut.
Jakmile je vše hotovo, nechejte mýdlo odstát po dobu 5 nebo 10 minut. Hrnec s mýdlem přiklopte. Po uplynutí této doby dejte vše vařit při teplotě téměř 90 °C. Každých 15 minut obsah dobře promíchejte, abyste odstranili z mýdla veškerý vzduch, který celý proces prodlužuje a zpomaluje zmýdelnění.
Mezitím co se mýdlo vaří, si ohřejte vodu, kterou poté přilijte k mýdlu a vařte dalších 45 minut, dokud nevznikne z mýdla takzvaná kaše.
Test neutrality se provádí pomocí vzorku mýdla, který se kápne na hadřík a pouhým okem se zjistí, zda
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ VÝROBA RUMU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka.
Neznáte někdo recept na domácí výrobu Rumu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Náš domácí Český rum tuzemák se vyráběl a dosud vyrábí z jemného konzumního lihu, vody a tresti z kyseliny mravenčí. Jde vlastně o dochucený jemný líh rumovou esencí - trestí z kyseliny mravenčí. Jemný konzumní líh pro domácí rum musí být vyroben z melasy nebo z obilí a je na to třeba při jeho nákupu dát pozor! Z brambor, jak je ve společnosti hojně rozšířeno, se rum ani líh nevyrábí. Jemný konzumní líh 80% jde koupit běžně v internetových obchodech, anebo ho lze pořídit vlastní výrobou domácí pálenky z melasy nebo obilí. Kyselina mravenčí, respektive její tresť se dá koupit běžně v supermarketu, jako rumová esence v malé hnědé lahvičce. Jedna taková malá lahvička stačí na ochucení asi 300 ml jemného lihu. Síla domácího rumu se pak dotvoří přidáním pitné vody. Při použití jemného 80% lihu se domácí rum zředí 1 díl ochuceného domácího rumu, ku dvěma dílům vody. Rychlé levné a chytré! :-)
Dalo by se říci, že ideálním tipem je domácí výroba séra z vitamínu C, a to z jednoho prostého důvodu – je cenově dostupné. Celkové náklady na výrobu tohoto séra jsou nižší, než když si zakoupíte komerčně dostupné přípravky, které navíc ani nemusí obsahovat dostatečné množství vitamínu C, což má pak za následek dlouhodobé léčení. Takže pokud si toto sérum vyrobíte doma, máte jistotu, že bude obsahovat dostatečné množství vitamínu C a rychleji uvidíte hojivější účinek.
Výroba séra:
Kupte si vitamín C v prášku, který je k dostání téměř ve všech obchodech.
Smíchejte malé množství prášku s destilovanou vodou, nejlépe studenou.
Směs promíchejte v zavřené láhvi.
Sérum vitamínu C oxiduje velmi rychle, je tedy důležité, aby bylo uchováno uzavřené v chladu. Vždy je lepší vyrobit menší množství séra, protože jeho životnost je pouhých 5 dní. Poté si musíte vyrobit nové.
Zároveň je důležité vyzkoušet si na malém místě, jak sérum působí na vaši pleť, protože každá pokožka je jiná. Některé typy pokožky snesou větší množství vitamínu C a některé menší. Vždy je lepší začínat s menším množstvím a posléze zvyšovat dávkování vitamínu C. Předejdete tím podráždění pokožky.
Vždy když použijete sérum z vitamínu C, nevystavujte se ihned slunečnímu záření.
V naší poradně s názvem KOTVIČNÍK ZEMNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Chtěla jsem se zeptat,za jak dlouho se začne (má začít) projevovat ten blahodárný účinek kotvičníku? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Účinky saponinů se u každého jedince projevují jinak a v jiné míře. Obvykle období léčby po dobu jednoho měsíce bývá dostačující k projevení účinků. Účinky kotvičníku posílíte, když budete pravidelně poctivě trénovat a s chutí provozovat sexuální radovánky.
Sladkou javorovou šťávu objevili původní obyvatelé Kanady již před staletími a zpracovávali ji na sirup nebo na pevný cukr. Postup výroby je na pohled velmi jednoduchý. Stačí navrtat otvor do kůry javorového stromu, nasbírat šťávu, svařit ji a plnit do nádob. Pokud ale chcete získat skutečně kvalitní výrobek, je třeba přísně dodržovat osvědčené postupy a recepty. Ty se dědí jako součást rodinné tradice z generace na generaci. Přírodní javorová šťáva je řídká a mírně nasládlá. Typickou barvu a chuť dostane až po svaření. Její objem se přitom sníží na čtyřicetinu původně zachyceného množství. Prvním problémem je stanovit správnou dobu pro začátek sběru. Obvykle ji avizují první houfy vracejících se havranů. Dalším znamením jsou mouchy nazývané „cukrové“.
Nejvýznamnějším centrem sběru javorového sirupu je oblast La Beauce na quebeckém jihovýchodě. Tam jsou údajně nejvhodnější klimatické podmínky pro pěstování javoru cukrového (Acer saccharum). Právě tento druh s typickými ostře vykrajovanými listy, jak je známe z kanadské státní vlajky, je zdrojem žádané cukrové šťávy. Téměř v každém javorovém lesíku zde nalezneme cabane a sucre neboli cukrovou chýši zbudovanou k výrobě javorového sirupu. Většina výrobců dnes svádí šťávu od stromů přímo do „cukrové chýše“, takže se během transportu vůbec nedostane do kontaktu se vzduchem a zůstává čirá. Pouze někteří tradicionalisté zůstávají u staršího systému menších sběrných nádobek. Dvakrát denně pak vyjíždějí na saních s koňským potahem, aby sebrali výtěžek do větší bečky. Obsah se pak odpařuje na pánvích nad ohněm z dřevěných polen. Na odpařovací pánvi se sirup musí často míchat, jinak se přichytává. Vzniklá pěna se během odpařování odebírá, aby výsledný produkt byl co nejčistší. Výroba javorového sirupu přitahuje turisty, kteří se do La Beauce sjíždějí hlavně v březnu během pětidenních sirupových slavností. Stromům se odebírá pět až deset procent šťávy, to je v průměru čtyřicet litrů z každého stromu za jednu sezonu. Tak se stromy mohou dožít v plné svěžesti i dvou set padesáti let. Samotná výroba spojuje tradiční vědomosti s moderními přístroji.
Koupě bylinné tinktury je velmi drahá, zejména pokud je koupena v obchodě se zdravou výživou. V závislosti na příslušných bylinách a na značce, mohou stát 300 Kč za lahvičku. Výroba tinktury je docela jednoduchá, k výrobě nepotřebujete moc vybavení. Pokud máte vlastní bylinky, tak si z nich můžete udělat léčivé čaje, nebo si vyrobte vlastní tinkturu, která bude cenově výhodnější. K výrobě tinktury se používají sušené listy, stonky, květy, kořeny, ale také i semena a sušené plody.
Spíše než říkat „rozpouštědlo“, bude mnoho bylinkářů používat slovo „menstrum“. Obecně i alkohol je rozpouštědlo, které se používá k výrobě bylinných tinktur. Léčivé vlastnosti bylin se snadno rozpouští v alkoholu a díky tomu snadněji účinkují v těle. Ale nejen to, alkohol má také konzervační vlastnosti a to pomáhá tinktuře zůstat svěží po velmi dlouhou dobu. Čistý ethanol je tím nejlepším základním rozpouštědlem pro vaši tinkturu. Tento alkohol zřeďte na polovinu s vodou před tím, než budete vyrábět své léky anebo použijete již naředěný 60% etanol. Glycerin nebo olej je také dobrým rozpouštědlem a funguje dobře v tinktuře pro děti. Dříve se používal čistý jablečný ocet jako menstrum, zejména pokud se používala tinktura dlouhodobě a každý den. Výroba bylinné tinktury je jednoduchá a spočívá v usušení rostliny, jejím nasekáním na drobné kousky a úplném namočení do rozpouštědla. Macerace probíhá po dobu několika týdnů za každodenního promíchání. Po maceraci se oddělí pevné části od tekutiny pomocí sítka nebo lépe bavlněného hadříku, přes který se vylisuje z pevného obsahu všechna tekutina. Nejcennější léčivé látky jsou vždy ty, co se musí nejvíce ždímat a lisovat.
Domácí výroba je oblíbená zejména u lidí, kteří chtějí mít plnou kontrolu nad složením. Nejčastější variantou je výroba konopné masti ze sádla.
Recept – domácí konopná mast ze sádla
Na jeden litr masťového základu použijte 100 gramů zelené sušiny ze samičích rostlin. Poměr květu a listí zachovejte přibližně 1 : 3–4.
Postup: Nechte rozpustit přibližně 1 kg vepřového sádla, přidejte 2–3 hrsti konopných listů a za stálého míchání krátce povařte asi 5 minut. Nechte 24–48 hodin odstát. Poté postup zopakujte. Směs sceďte přes kovové sítko do sklenic a skladujte v lednici.
Tato domácí konopná mast je tradičně využívána při revmatických bolestech a problémech s klouby.
Jablečný ocet obsahuje draslík, který příznivě ovlivňuje pokožku, srdce a cévy, dále vlákninu s pektinem, který pomáhá snižovat cholesterol. Také obsahuje vápník, který je důležitý pro tvorbu kostí a zubů. Dalšími látkami obsaženými v jablečném octu jsou i beta-karoten a hořčík. Beta-karoten je důležitý pro boj s volnými radikály a hořčík podporuje látkovou výměnu.
Výroba jablečného octa – první recept
Umyjeme kilo jablek, nastrouháme i se slupkou a jádřincem, vložíme do skleněné nádoby a zalijeme vodou tak, aby sahala pět centimetrů nad jablka. Orientačně bude potřeba asi 3 litry vody na jeden kilogram jablek. Poté přiklopíme víčkem a nechám týden na teplém místě. Dvakrát za den je nutno dobře promíchat (dřevěnou vařečkou). Po týdnu se vše scedí a opět uzavře do nádoby na dalších 21 dní na tmavé místo. Poté se ocet přecedí a nalije do lahví, které se uzavřou a uchovávají v lednici.
Výroba jablečného octa – druhý recept
Umytá jablka beze stopky a okvětí se nastrouhají i s jádřincem. Poté se dají do pětilitrové sklenice (do poloviny) a zalijí vodou. Následně se přidá 100 gramů cukru na 1 litr vody a kůrka chleba. Sklenici přiklopíme a nechám v teple kvasit. Jednou denně by se vše mělo promíchat dřevěnou vařečkou a nechat odstát po dobu dvou týdnů. Poté přecedit a vymačkat. Vše se nechá odstát po dobu 6 týdnů, ale již se nic nemíchá. Poté se vše několikrát scedí a kvašení je u konce. Na octu se nesmí vytvořit zátka.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Borůvky: Borůvky jsou nejen výborné ovoce, ale navíc pomáhají snížit cholesterol a cukr v krvi. Může za to především antioxidant pterostilben. Obsahem živin a cenných látek se řadí borůvky k nejcennějšímu ovoci. Dopřát si můžeme jak ty naše, tak i kanadské. Podobný účinek mají brusinky. Pokud z borůvek chcete získat maximum, zmrazte si je.
Cibule: Cibule patří mezi tradiční zeleninu, obsahuje mnoho cenných látek a v kuchyni je opravdu nedocenitelná, navíc opravdu snižuje cholesterol.
Cibulový nápoj: Smícháme šťávu z 300 gramů cibule s půllitrem bílého vína a osladíme 100 gramy medu. Každý večer je dobré dopřát si jednu skleničku tohoto nápoje.
Čekanka: Čekanka je jedna z nejúčinnějších bylinek na mnoho civilizačních onemocnění. Konzumace čekanky vede k omezení ukládání tuků a snížení hladiny cholesterolu. Tuky jsou navázány a odvedeny z těla ještě dřív, než se stihnou uložit. Konzumace čekanky je i výbornou prevencí proti rakovině tlustého střeva a zamezuje ukládání nebezpečných kovů v těle. Stimuluje činnost žlučníku, jater a slinivky, působí detoxikačně. Čekanku můžeme použít do zeleninových salátů, ale pozor, pouze nezelené světlé listy, které nejsou hořké. Čekanka se hodí i k zapékání nebo jako příloha k masovým pokrmům.
Česnek: Česnek je opravdu všelék. Dokáže mimo jiné snižovat hladinu LDL cholesterolu, zvyšovat hladinu dobrého HDL cholesterolu a zlepšuje stav cév. Jako prevenci je dobré jíst 1 až 2 stroužky česneku denně. Je třeba jej prolisovat, podrtit nebo pořádně rozkousat, aby se účinné látky náležitě uvolnily do těla. Existují i potravinové doplňky s česnekovým výtažkem, ty ale zdaleka nedosahují síly čerstvého česneku.
Hlíva ústřičná: Hlíva posiluje imunitu, je prevencí proti rakovině, snižuje krevní cukr, a dokonce i cholesterol. Velkou výhodou je, že nejsou známy její nežádoucí účinky. Nesmíme ji ale sbírat v okolí silnic a ve znečištěném prostředí, protože jako ostatní druhy hub do sebe „natahuje“ i toxiny z okolí. Můžeme si ji připravit v podobě asijských jídel, jako řízek, přidávat ji do nádivek nebo polévek. Většinou chutná i lidem, kteří jinak houbám neholdují. Hlívu můžeme i usušit nebo si ji koupit jako doplněk stravy. Hlíva ústřičná Premium, obohacená o vitamín C, pomůže nejen s cholesterolem, ale s celým imunitním systémem.
Kotvičník zemní: Kotvičník má zcela výjimečný obsah účinných látek a široké možnosti využití. Směs fytosterolů, kterou obsahuje, patří v přírodě k nejefektivnějším. Dokáže kromě jiného snížit hladinu tuků v krvi. Užívá se například při ischemické chorobě srdeční, ateroskleróze a vysokém krevním tlaku. Zajímavostí je, že tato bylina dokáže u mužů zvýšit
