ZAHLENĚNÁ PRŮDUŠNICE a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Zánět průdušek je klasické onemocnění chřipkové sezony, často se vyskytuje jako průvodní onemocnění virového zánětu horních cest dýchacích nebo chřipky. Pozná se snadno, pacient totiž zpočátku trpí nepříjemným suchým kašlem. Nejde ale o onemocnění, které by člověka přímo ohrozilo na životě. Časté záněty průdušek však mohou být příznakem závažnějšího poškození plic způsobeného kouřením, astmatem nebo jinou plicní chorobou.
Zánět průdušnice
Zánět průdušnice se obvykle vyvine ze zánětu horních cest dýchacích a rozšiřuje se i na průdušky. K zánětům průdušnice a průdušek jsou velmi náchylné děti od dvou do sedmi let. Zánět průdušnice se někdy může rozšířit i na zánět hrtanu nebo vyvinout v zápal plic. Zánět průdušnice je častý u dětí.
V naší poradně s názvem REFLUX JÍCNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Prýmková.
dobrý den,již 4 neděle,jsem zahleněná,suchý kašel,bolest na prsou..obvodní lékařka mě léčí-Erdomed a Vincentkou a Levopront,skoro žádná změna,nenastala a tak mi k tomu dala Nolpazu-40mg-2 krát denně,protože mi před 2 roky našli vředy na dvanácterníku-ty se zahojily...myslíte,že se to mohlo být Rexluxem?děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejdříve je potřeba, abyste zvolnila, uklidnila se a získala jste vnitřní rovnováhu. Nejspíše jste na něco alergická. Objednejte se na imunologii a nechte si udělat testy. Sama si můžete v lékárně koupit lék Claritine, který vám pomůže bojovat s alergií. Pijte čaj s ŽenŠenem a snažte se myslet pozitivně. Léčbu, kterou máte od obvodní lékařky nepřerušujte.
Zahlenění většinou doprovází infekční choroby dýchacích cest nebo podrážděné průdušky a plicní tkáň. Je to nepříjemný projev, který bývá navíc komplikovaný bolestmi v krku a kašlem. Organismus však tvorbou hlenu reaguje na infekci a snaží se zbavit toxických látek. Nemělo by tedy být v našem zájmu jen hlen rozpouštět, ale také urychlit proces očišťování organismu.
Hlen sám o sobě je pro organismus nezbytný. Zvláčňuje sliznice a rovněž pomáhá vylučovat odpady. Nadměrná tvorba hlenu však může vést k zanesení tkání, což se nejvýrazněji projevuje v dýchacím systému kašlem a rýmou. Pokud jsou nadměrně zahleněna střeva, může se to projevit nedostatečným vstřebáváním živin, vitamínů a minerálů.
Potraviny, které nejvíce přispívají k zanesení tkání hlenem, jsou mléčné a moučné výrobky, rafinované potraviny, maso, vejce a cukry. Obzvlášť hlenotvorná je pšenice. Při zahlenění je však nejlepší vyhnout se všem potravinám obsahujícím lepek (pšenice, oves, ječmen a žito).
Mezi obiloviny, které lepek neobsahují, patří rýže, pohanka, proso a amarant.
Čerstvé ovoce a zelenina vytvářejí pouze malé množství hlenu a pomáhají organismus pročišťovat. Například popíjení vody s citronem může zlepšit zahlenění dýchacích cest a pročistit dýchací ústrojí od nahromaděného hlenu.
Ve svém příspěvku PRŮDUŠNICE FENKY JORKŠÍRA KOLAPS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Heisová Bohuslava.
máme fenku jorkšíra - v dubnu bude mít 11 let. Je velmi hodná zkrátka miláček
rodiny-již před časem zjistil veterinář zúžení trubice do průdušnice cca na dolní čáisti cca 2,5mm. Až nyní cca po 5 letech má kolaps silně kašle až dávivě. Před Vánocemi při návštěvě kliniky pan veterínář potvrdil nasazení medikace a dostala injekci, což jí zamezilo kašel, ale jen asi na týden. \od té doby opět se vrátily původní obtíže. Snad by pomohla operace /cca 20 tis.Kč/. Jsme staří lidé a neradi bychom se s naší Kikinkou rozloučili, když by se jí život prodloužil. Jestli máte zkušenosti poraďte prosím ...... Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud máte v ústech mykózu (mykoza v ústech), můžete pociťovat tyto symptomy: špatný dech a zahleněná ústní dutina, bílý povlak na jazyku a v ústní dutině, přetrvávající únava, nespavost, oslabená imunita a v důsledku toho časté chřipky, bolesti v kloubech, pocity staženosti v krku a v ramenou a k tomu i bolesti hlavy, dentální problémy, tmavé kruhy pod očima, poměrně častá nízká horečka, zácpa, anebo průjem, popřípadě i plynatost, pocity suchosti v puse, pocit suchých očí, nevysvětlitelné škrábání.
K zánětu průdušnice dochází při rozvinutém zánětu horních cest dýchacích. Toto onemocnění, tak typické pro děti mladšího věku, se velmi často vyskytuje na podzim a v zimě. Známým kritickým obdobím je počátek topné sezony, kdy se vzduch zejména v bytech s ústředním topením náhle vysuší, a tím rychle vysušuje sliznice dýchacího ústrojí. Ty jsou pak náchylnější k uchycení například virové infekce šířené kapénkovou cestou. Zánět průdušnice se může vyskytnout jako akutní virová nákaza, anebo jako chronický zánět průdušnice, který vzniká dlouhodobým působením vdechovaných škodlivých látek, příkladem je kouření.
Bolest na hrudi s kašlem může způsobit plicní embolie. Plicní embolie je ucpání některé plicní cévy krevní sraženinou. K velmi závažnému stavu dochází, pokud se krevní sraženina dostane do plicní tepny, která vede krev z pravé komory srdce do plic. Plicní embolie může probíhat velmi nenápadně a projevovat se jako bolest hrudi, dušnost a suchý kašel, ale může být i příčinou náhlého úmrtí. V případě ucpání pacient pociťuje prudkou bolest hrudi, těžkou dušnost a má nepravidelný pulz. Tento stav vyžaduje stejně jako srdeční infarkt neprodlený převoz do nemocnice.
Další možností bolesti s kašlem je zánět průdušnice. U zánětu průdušnice pacient pociťuje palčivou až řezavou bolest za hrudní kostí, zvětšující se při kašli.
Také zánět osrdečníku je provázen bolestí v srdeční krajině při kašli, která může trvat řadu hodin až dnů. Charakteristická je obvykle úleva od bolesti v poloze vsedě a zhoršení vleže. Někteří nemocní proto spí v křesle. Typická je prudká bolest při kašli nebo hlubokém dýchání.
Jícen (oesophagus) je trávicí trubice dlouhá asi 25 cm, která navazuje na hltan ve výši obratle C 6 a dolního okraje hrtanu (prstencové chrupavky), sestupuje před páteří hrudníkem, prochází bránicí ve výši obratle Th 10 a končí ve výši Th 11 vyústěním do žaludku v místě zvaném ostium cardiacumkardie. Žaludek ústí do dvanáctníku a ten do tenkého střeva. V klidu má jícen průměr okolo 1,5 cm, je předozadně zploštělý, nad bránicí mírně vřetenovitě rozšířený. Při průchodu potravy je však schopen se roztáhnout na dvojnásobný průměr (dělá peristaltické pohyby). Při pohledu ze strany je jícen zakřiven v souladu s páteří. Sbíhají se v něm žilní pleteně, tepny, mízní cévy a nervy. Podle průběhu má jícen tři části:
pars cervicalis: místo, kde před jícnem sestupuje průdušnice; jícen je vůči ní posunut lehce doleva a v místech styku průdušnice s jícnem probíhá po obou stranách nerv laryngeální (nervus laryngeus recurrens); řídké vazivo za jícnem je pokračování retrofaryngového prostoru;
pars thoracica: místo, kde jícen probíhá v mediastinu, a to kraniálně těsně při páteři; za jícnem je v těchto místech aorta, před ním je trachea;
pars abdominalis: úsek od průchodu bránicí do žaludku dlouhý cca 1–2 cm; dotýká se vzadu bránice, vpředu levého laloku jater a plynule přechází do žaludku.
Onemocnění štítné žlázy se projevuje buď poruchou tvorby hormonů (zvýšená nebo snížená činnost žlázy), nebo postupným zvětšováním celé žlázy, velmi často i s tvorbou uzlu (uzlů). Takto zvětšená žláza se často nazývá struma. Mnohdy je spolu se strumou přítomna i porucha tvorby hormonů. Důvodem k operaci jsou většinou rostoucí uzly (uzel) nereagující na léčbu medikamenty a podezření na nádor. Odstranění žlázy se doporučuje i v některých případech nadměrné tvorby hormonů. Pokud lékař již operaci doporučil, pak riziko jejího odkládání spočívá v případě nádoru nebo uzlů v dalším růstu s tlakem na okolní orgány (průdušnice, zvratný nerv, jícen) a růsty strumy do hrudní dutiny. Při zvýšení činnosti žlázy je nebezpečí poškození srdce a zhoršení očních potíží, u zhoubných nádorů v možnosti metastází včetně vrůstání do okolních orgánů.
Cílem operace je odstranění poloviny nebo celé žlázy při ochraně a zachování zvratných nervů i příštítných tělísek. Operace se provádí v celkové narkóze. Řez se vede na přední straně krku v jeho dolní části. Po obnažení přední plochy žlázy se podvážou jednotlivé cévy vedoucí k operovanému laloku, který se uvolní tak, že zůstane fixován již jen k průdušnici. Poté se většinou ve standardním místě ozřejmí zvratný nerv a vypreparuje se jeho průběh podél průdušnice až k místu vstupu do hrtanu. Současně se izolují všechny tkáně v okolí laloku, kde by mohlo být příštítné tělísko. Po bezpečné izolaci nervu a tělísek je přerušen úpon žlázy k průdušnici a poté lalok odstraněn. Při oboustranném výkonu je postup stejný i na druhé straně. Do rány je zavedena umělohmotná hadička k zajištění odtoku tekutin z rány do podtlakové láhve. Tato hadička se odstraňuje zpravidla 2. den po operaci. Rána se zašívá jemným vláknem uvnitř kůže.
Výhodou operace je odstranění tkáně štítné žlázy na jedné nebo obou stranách při ochraně zvratného nervu a zachování příštítných tělísek. Při dodržení tohoto postupu není nutné již nikdy v této oblasti operovat a tím ohrožovat uvedené struktury. Následkem operace je jizva a nutnost užívání hormonů štítné žlázy ve formě tablet po celý život.
Apnoe v doslovném překladu znamená „bez dechu“. Tento termín se používá při popisu přerušení proudění vzduchu nejméně na deset sekund. Existují tři různé druhy apnoí, nejběžnějším typem je obstrukční. Obstrukční apnoe představuje 65 % všech apnoí. Během obstrukční spánkové apnoe je přerušeno proudění vzduchu z nosu a úst do plic. A to proto, že je vstup do průdušnice zcela zablokován. Během uzavření dýchacích svalů (snížen svalový tonus hltanu) se i nadále dostává vzduch do plic. Lidem tento stav narušuje hluboký spánek, takže spí jen „lehce“. Po probuzení však nevědí, že prodělali spánkovou apnoi. Tyto stavy se mohou dít často po celou noc. Nejčastější příčinou spánkové apnoe u dětí jsou zvětšené krční či nosní mandle, ale rizikovým faktorem je rovněž obezita nebo chronická alergie. Stejně jako dospělí budou i děti se spánkovou apnoí unavené během dne. Mohou mít problémy s koncentrací a řadu jiných příznaků souvisejících s nedostatkem spánku, například bývají často podrážděné.
Některé monitory dechu způsobují časté falešné poplachy. Nedávný průzkum zjistil, že sedm z deseti matek používajících monitor dechu uvádí, že se jim monitor po opakovaném falešném poplachu dokonce vypnul. Na druhou stranu mohou monitory dechu vytvářet i falešný pocit bezpečí, protože nedokážou zjistit obstrukční apnoi, kdy dítě pravidelně dýchá, ale průdušnice zabraňuje vstupu kyslíku do plic. Některé monitory dechu nefungují tak, jak by měly, protože dochází ke spuštění poplachu i při pouhé změně polohy těla, při pohybu dítěte.
Oteklé rty a kopřivka mohou být jasným příznakem anafylaktického šoku, což je velmi vzácná, ale závažná alergická reakce. Příznaky doprovázející otok rtů během anafylaktického šoku zahrnují následující:
obtíže s dýcháním – dochází k otoku průdušnice, což vede k zablokování dýchacích cest;
otok jazyka, tváře nebo očních víček;
závratě – jsou častou způsobeny sníženou hladinou kyslíku;
Nos je důležitý pří úpravě vdechovaného vzduchu. Otepluje ho a zvlhčuje. Také reguluje jeho množství a plní funkci filtru.
Nos svými chloupky a řasinkovým epitelem zachycuje a odfiltrovává prachové částice, aby nezatěžovaly plíce.
Skořepy uvnitř nosu pečují o ohřev vzduchu vstupujícího do těla.
Hlenovitý povrch sliznice vzduch zvlhčuje.
Čichovou funkcí se nos nenahraditelně podílí na vnímání chuti.
V nosní sliznici sídlí imunoglobuliny, které útočí proti cizorodým látkám a likvidují je.
V nose jsou umístěna i speciální nervová zakončení, která pomocí vzduchu aktivují činnost mozku.
U člověka s deformovanou nosní přepážkou však proudí vzduch v jednom nosním otvoru hodně, zatímco v druhém málo. Tam, kde je pohyb vzduchu menší, sekret stagnuje a je živnou půdou pro bakterie, které vyvolávají kašel, zánět vedlejších nosních dutin, chrapot či alergizaci. V důsledku neprůchodnosti nosu postižený dýchá ústy – do plic tak vstupuje nečištěný, neohřátý a suchý vzduch, což vede k bronchitidám či suchým dráždivým kašlům. Funkci nosu potom musí převzít průdušnice a průdušky, oschlé hlasivky trápí chrapot.
Akutní bronchitida je akutní zánět průdušek a průdušnice vyznačující se úplným uzdravením a obnovením funkce. Obvykle bývá mírná, u oslabených pacientů s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním však bývá průběh závažný. Těžkou komplikací může být zápal plic.
Chronická (vleklá) bronchitida je chronický zánět průdušek spojený s dlouhodobým vystavováním se nespecifickým látkám dráždícím jejich sliznici, provázený hypersekrecí hlenu a některými změnami struktury průdušek. Je charakterizována chronickým kašlem s vykašláváním hlenu. Nejčastěji je spojena s kouřením cigaret, může však vzniknout i jako odpověď na alergizující látky u osob, které nejsou náchylné k astmatu. Chronická obstrukční bronchitida (bronchiolitida) je onemocněním malých dýchacích cest (průdušinek), které vede k významné neprůchodnosti (obstrukci) dýchacích cest. Často bývá spojena s příznaky chronické bronchitidy. Plicní rozedma (emfyzém) je zvětšení prostorů periferně od průdušinek, spojené s destruktivními změnami stěn plicních sklípků. Chronická astmatická bronchitida se vyznačuje významnou chronickou neprůchodností dýchacích cest u pacientů s astmatem, navzdory protiastmatické léčbě. Zpravidla jsou přítomny i příznaky chronické bronchitidy.
Tyto stavy se vyskytují často v kombinaci, a v jednotlivých případech bývá těžké rozhodnout, co je hlavní příčinou neprůchodnosti. Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a plicní rozedmy, často označované jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů se zúžením průdušek při rozedmě, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se u nich výrazně liší.
Průdušky patří k dolním cestám dýchacím a účastní se dýchacího procesu. Dvě hlavní průdušky (bronchy) vycházejí z průdušnice a vnikají do plic, kde se rozvětvují v takzvaný bronchiální strom, to znamená ve stále menší průdušinky (bronchioly). Na konečné průdušinky navazují plicní sklípky, ve kterých dochází k výměně plynů (kyslík, oxid uhličitý) při dýchání. Vnitřní výstelka průdušek (epitel) je řasinkovitá. Řasinky svým pohybem napomáhají dýchacím cestám zbavovat se prachu a mikroorganismů. Pokud dojde k zánětu, sliznice zduří, hromadí se hlen, který pokrývá epitel a brání řasinkám v jejich užitečné práci. Dýchací cesty se proti vzniklému stavu brání dráždivým kašlem, aby se zbavily nahromaděného hlenu (sputa).
Zánět dýchacích cest: Nejméně závažnou příčinou vykašlávání krve je probíhající zánět, většinou dlouhodobý zánět v dolních dýchacích cestách (například zánět průdušek nebo chronická bronchitida). Kašlem, který onemocnění provází, mohou popraskat cévky postižených tkání. Krev je potom příměsí vykašlávaného hlenu.
Tuberkulóza: Vykašlávání krve může způsobit i rozvinutá tuberkulóza (TBC) – jedno z nejčastějších a nejvážnějších infekčních onemocnění. Postihuje více orgánů – ledviny, močový měchýř, střevo, mízní uzliny, kůži, kosti, klouby, ale daleko nejčastěji plíce, což vede vesměs k jejich postupnému rozpadu, spojenému právě s krvácením a vykašláváním krve. Průběh nemoci je ovlivněn obranyschopností organismu. Pokud člověka trápí déle než čtrnáct dnů kašel neznámého původu, jestliže chraptí déle než dva týdny a přitom značně a rychle ubývá na váze, měl by lékař vyloučit podezření na tuberkulózu. K dramatičtějším příznakům TBC patří vykašlávání krve, bolesti na hrudi a dušnost.
Rakovina plic: Lidé s rakovinou plic často trpí přetrvávajícími nebo nově vzniklými dýchacími obtížemi. K nejběžnějším příznakům patří kašel, dušnost, bolesti na prsou a vykašlávání krve. Téměř 50 procent pacientů má kromě vykašlávání krve další příznaky, které postihují celý organismus, jako je anorexie, úbytek tělesné hmotnosti a ztráta životní energie. Typickým příkladem pacientů s karcinomem plic jsou současní nebo bývalí kuřáci přes 50 let věku.
Rakovina hrtanu: Nejběžnější forma zasahující oblast hlasivek se projevuje chrapotem, později dušností, bolestmi v krku a vykašláváním krve. Každý chraptící by měl být do tří týdnů vyšetřen odborným lékařem. Ve všech lokalizacích nádoru se často objevuje vykašlávání krve a zápach z úst.
Otrava plyny: Vykašlávání krve může být způsobeno i otravou, při níž se člověk nadýchal jedovatých plynů.
Poruchy srážlivosti krve: Masivní vykašlávání krve způsobují krvácející sliznice dýchacího ústrojí. Příčiny krvácení mohou být různé a zjistí je pouze odborné vyšetření. Těžké krvácivé stavy, ať už je jejich příčina jakákoliv, mohou způsobit krvácení ze sliznic dýchacího systému stejně jako ze sliznic systému trávicího.
Krvácení z nosu: Krátkodobé vykašlávání krve může být způsobeno i předchozím krvácením z nosu.
Krvácení do trávicího traktu: Při některých krvácivých stavech (vřed na dvanáctníku, žaludeční vředy) do zažívacího ústrojí může část krve proniknout i do dýchacího ústrojí. Tato krev je pak vykašlávána.
Jestliže pacient vykašlává krev, může lékař přistoupit k vyšetření fibrobronchoskopem. Výsledek slouží také k posouzení stavu průdušnice a průdušek, ke zjištění příčiny vykašlávání krve. Pomocí této metody lze provést i odběr tkáně (biopsii) podezřelé z nějakého onemocnění či pořídit fotografie nebo i orgány zachytit na film.
ACC Long je dostupný bez lékařského předpisu. Přesto jej však musíte užívat pečlivě podle návodu, aby vám co nejvíce prospěl. Ponechte si proto příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. Pokud se vaše příznaky zhorší nebo se nezlepší do 5 dnů, musíte se poradit s lékařem.
Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
ACC Long je mukolytikum (podporuje čištění průdušek a vykašlávání hlenu). Léčivá látka acetylcystein rozpouští všechny složky, které způsobují vazkost hlenu. Tím podporuje vykašlávání a tlumí dráždivý kašel. Acetylcystein působí antioxidačně, a tak podporuje obranné mechanismy organismu.
Přípravek se užívá k léčení všech onemocnění dýchacích cest, jež jsou provázena intenzivní tvorbou hustého vazkého hlenu, jako jsou chřipka, záněty průdušnice, akutní i chronické bronchitidy (zánět průdušek), bronchiektázie (rozšíření průdušek), průduškové astma, bronchiolitidy (zánět průdušinek), mukoviscidóza (cystická fibróza, vrozená porucha zkapalňování hlenů).
Dále se přípravek užívá při léčbě zánětu hrtanu, akutní i chronické sinusitidy (zánět vedlejších nosních dutin) a otitis media (zánět středního ucha) s výpotkem a u předoperačních a pooperačních stavů spojených s větší tvorbou vazkého hlenu v dýchacích cestách.
U chronických onemocnění dýchacích cest a krčních, nosních a ušních onemocnění smí být přípravek užíván pouze na doporučení lékaře.
Přípravek mohou užívat dospělí a děti starší 14 let.
Každé zhoršení průchodnosti nosu okamžitě způsobí zvýšené dechové úsilí. Ke komplikacím u zadní rýmy dochází v důsledku otoku sliznice a následného ucpání vývodů vedlejších dutin nosních. Při nemožnosti ventilace nosních dutin zde vzniká podtlak, který vede k akutnímu zánětu vedlejších dutin nosních. Zkomplikovat zadní rýmu může i otok a zduření sliznice v Eustachově trubici, což může být příčinou přechodné nedoslýchavosti a zánětu středního ucha, občas s chronickými následky. Často dochází i k sestupné infekci, tedy k postupnému zánětu hrtanu, průdušnice až zánětu dolních cest dýchacích. Nadbytečný sekret stéká do průdušek a dochází ke kašli.
Mějte na paměti, že zelenožlutá rýma je většinou způsobena bakteriální infekcí, pokud je virového původu, je spíše „vodová“. Bílá rýma je většinou alergická. Zadní rýma je pak označení pro hustou rýmu nacházející se v zadní části nosohltanu, případně jde o zánět vedlejších nosních dutin. Inhalace pomůže uvolnit hlen. Kašel při zadní rýmě je projevem infekce horních cest dýchacích, ke které může snadno dojít právě po infekci nosohltanu.