První zpráva o testikulární protéze pochází z roku 1941, kdy byl použit vejčitý implantát Vitallium. Vitallium je běžně používaný materiál, který je slitinou kobaltu, chromu a molybdenu. Tyto materiály se používají v zubním lékařství a ortopedii. V následujících letech bylo u implantátů použito nesčetné množství materiálu, včetně Lucitu, skla, Gellfoamu, Dacronu, polyethylenu a silikonu. První komerčně dostupný implantát byl proveden tak, že se skládal ze silikonového pláště plněného silikonovým gelem. To byl nejvíce používaný implantát v letech 1973 a 1992.
V roce 1976 Kongres vydal FDA pravomoc regulovat tyto implantáty. Implantáty, které existovaly před právní úpravou 1976, nebyly ohledně své bezpečnosti a účinnosti již přezkoumány. V roce 1990 byl vydán doplňující právní zákon. Tento zákon také nařídil, že výrobci vysoce rizikových implantátů, jako je například gelový silikonový implantát, musí vést záznamy o totožnosti a adresách pacientů, kterým byla implantována takováto náhrada. Tato opatření byla s největší pravděpodobností vyprovokována problémy souvisejícími s úniky silikonového gelu z prsních implantátů. Výrobci pozastavili výrobu gelem plněných silikonových testikulárních protéz v roce 1992. Neexistují však žádná publikovaná data, která ukazují, že silikonové protézy způsobily onemocnění jediného člověka.
V současné době jsou k dispozici tři typy implantátů: plněné testikulární protézy, Soft-Solid testikulární protézy a silikonový elastomer. Testikulární protézy jsou alternativou (s výjimkou mužů s rakovinou varlat) postupu zvaného subkapsulární orchiektomie, jde o zákrok odstraňující pouze dřeň varlete a v šourku je ponecháno pouzdro s obaly (kapslemi). Je důležité vědět, že testikulární implantát je výhradně použit pro kosmetickou úpravu, v žádném případě implantát nepřebírá funkci přírodního varlete.
Plněné testikulární protézy jsou protézy o stejné hmotnosti, tvaru a měkkosti normálního varlete. Dodávají se ve čtyřech velikostech: extra malé, malé, střední a velké. Implantát je vyroben z lisovaného silikonového elastomerového pláště, který je vidět na rentgenu. Implantát se naplní fyziologickým roztokem v době chirurgického zákroku, těsně před implantací.
Silikonový elastomer je oválného tvaru, je vyrobený z chemicky a mechanicky odolného silikonového elastomeru. Tvar, hustota a celková konzistence byly vybrány tak, aby byly co nejpodobnější tvaru a pocitu lidského varlete, který nahrazuje. Všechny použité materiály jsou zdravotně nezávadné, bezpečné a dobře tolerované lidským organismem.
Ve svém příspěvku PODVÁZÁNÍ VAJEČNÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
Od 1. 4. 2012 zákon povoluje dobrovolnou sterilizaci od 21 let na vlastní žádost. O zákrok požádejte na pracovišti, kde by měl být proveden. Žádost musíte sepsat sama, důležité součásti žádosti jsou rodné číslo, celé jméno, datum a podpis. Za zákrok platit nebudete. Výkon je prováděn v nemocnicích s gynekologicko - porodnickým oddělením.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Dobry den chtela jsem se zeptat jestli budu platit za podvazani vajecniku kdyz je mi 35 let a mam tri porody a jeden potrat nrkde jsem cetla ze kdyz ma tenska tri deti a je ji 35 let tak to ma zadarmo je to tam či ne dekuji za odpoved.
O přerušení vejcovodů by tedy měly uvažovat jen ty ženy, které jsou si jisté, že si další těhotenství nepřejí, a zároveň k tomu mají lékařskou indikaci. Zákon o specifických zdravotních službách (č. 373/2011 Sb.) říká:
Sterilizace
§ 12
Sterilizací se rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz. Sterilizaci lze provést ze zdravotních důvodů nebo z jiných než zdravotních důvodů. Zdravotními důvody se rozumí takové nemoci nebo vady, u nichž existuje vysoká míra pravděpodobnosti vážného ohrožení zdraví nebo života v důsledku těhotenství nebo porodu nebo zdravého vývoje plodu nebo zdraví nebo života budoucího dítěte.
§ 13
(1) Sterilizace ze zdravotních důvodů se provede pacientovi, který dovršil věk 18 let, pokud k provedení sterilizace udělí písemný souhlas.
(2) Pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům, pacientovi s omezenou způsobilostí k právním úkonům tak, že není způsobilý posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí (dále jen „pacient zbavený způsobilosti k právním úkonům“), nebo nezletilému pacientovi lze provést pouze sterilizaci ze zdravotních důvodů, a to na základě
a) písemného souhlasu jeho zákonného zástupce (dále jen „zákonný zástupce pacienta“); tím není dotčeno ustanovení § 35 zákona o zdravotních službách,
b) kladného stanoviska odborné komise a
c) souhlasu soudu, který je místně příslušný poskytovateli.
(3) Odbornou komisi ustavuje poskytovatel. Členy odborné komise jsou:
a) 3 lékaři se způsobilostí v oboru chirurgie nebo urologie, jde-li o sterilizaci u muže,
b) 3 lékaři se způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví, jde-li o sterilizaci u ženy,
c) klinický psycholog a
d) osoba určená poskytovatelem, která získala vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva (dále jen „právník“).
(4) Nejméně 4 členové odborné komise nesmí být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, členem kontrolního orgánu poskytovatele nebo statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem poskytovatele.
(5) K jednání odborné komise může být přizván ošetřující lékař pacienta, který provedení zdravotního výkonu doporučil, avšak během rozhovoru členů komise s pacientem nesmí být ošetřující lékař přítomen.
(6) Pacient a zákonný zástupce pacienta jsou vždy přizváni k jednání odborné komise; jednání odborné komise musí být započato tak, aby nedošlo k ohrožení života nebo zdraví pacienta. Odborná komise podá pacientovi a jeho zákonnému zástupci informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích a ověří, zda pacient a&nbs
Zmínky o resuscitaci lze nalézt již v Bibli. Starý zákon, Druhá kniha královská, kap. 4., verš 32–35 uvádí, jak prorok Elizeus (Eliáš) křísil dítě.
V roce 1878 se objevuje první popis nepřímé masáže srdce, jehož autorem je Böhm. Používala se asi 10 let, pak upadla v zapomnění.
V roce 1932 se svět dozvěděl o umělém dýchání tlakem na lopatky a manipulací v loktech u pacienta ležícího na břiše dle Holgera-Nielsena.
Počátkem 60. let 20. století se objevily práce baltimorských lékařů Kouwenhovena, Knickerbockera a Judea o masáži srdce. Americký lékař rakouského původu Peter Safar (žil v letech 1924–2003) se začal zabývat problémy resuscitace v roce 1957. (Zajímavý je jeho původ, rodiče byli vídeňští Češi a dědeček, Josef Šafář, pocházel z Lukavic v Orlických horách.) Do roku 1950 pobýval ve Vídni, poté v USA ve městech Philadelphia, Baltimor, Pittsburgh. Zasloužil se o zrod moderní resuscitace, doporučil i tzv. trojitý manévr pro zprůchodnění dýchacích cest. Profesor Peter Safar vypracoval jednoduchou přehlednou metodu spočívající v krocích A-B-C (kroky používané i v laické resuscitaci) a dále v krocích D-E-F (rozšířená neodkladná resuscitace) a G-H-I (prodloužená neodkladná resuscitace). Jeho metoda umožňuje snadněji a lépe resuscitovat i laickým zachráncům. V letech 1960–1968 byla postupně přijata v celém světě. Do té doby se vyučovala přibližně 100 let pouze metoda dle Silvestra-Brosche. Úzce spolupracoval i s baltimorskými lékaři Elanem, Knickerbockerem a Kouwenhovenem.
V roce 1974 byla tato metoda doplněna AHA (American Heart Association – Americká společnost kardiologů) o resuscitaci mozku. O 26 let později byla na doporučení tří vůdčích autorit v oblasti neodkladné resuscitace ERC (European Resuscitation Council – Evropská rada pro resuscitaci), AHA a ILCOR (International Liaison Committee on Resuscitation – Mezinárodní koordinační orgán pro resuscitaci) provedena nejen poslední dosud platná úprava vlastního resuscitačního postupu, ale i aktivace záchranného řetězce (včetně laické resuscitace a defibrilace). Výrazným doporučením bylo provádět defibrilaci AED (automatické externí defibrilátory) již na úrovni základní neodkladné resuscitace vykonávané vyškolenými a vycvičenými nezdravotníky. Zmíněná celosvětová směrnice má název Guidelines 2000. Roku 2001 vyšla v České republice v edici Národní lékařská knihovna ve zvláštním čísle (prim. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.), poté v dalších zprávách a doporučeních České lékařské komory, České kardiologické společnosti, postupy pro ZZS, JIP, ARO apod. V témže roce ji převzal i Český červený kříž (ČČK) a zahrnul ji do Standardů prvn
Podmínky nároku na invalidní důchod stanoví zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Podmínky pro získání důchodu jsou celkem dvě:
Míra poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35%.
Minimální doba odpracovaných let.
Občan má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl podmínky pro vstup do starobního důchodu a stal se:
invalidním a získal potřebnou dobu pojištění,
invalidním následkem pracovního úrazu.
Občan je považován za invalidního, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
Snížená pracovní schopnost
Pracovní schopností se rozumí schopnost občana vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u občana před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu občana doloženého výsledky funkčních vyšetření a přitom se bere v úvahu:
zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
zda a jak je občan na své zdravotní postižení adaptován,
schopnost rekvalifikace občana na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je občan schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.
Za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje občanu vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
Občan je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
Lázeňská péče v České republice se rozděluje na dvě základní skupiny, a to na komplexní lázeňskou péči a na příspěvkovou lázeňskou péči. Třetí samostatnou skupinu tvoří lázeňské pobyty pro samoplátce. Tato poslední skupina má v posledních letech vzrůstající tendenci, protože stále více lidí si uvědomuje skutečnost, že je lepší nemocem předcházet, než je následně léčit.
O komplexní nebo příspěvkovou léčbu si můžete požádat, pouze pokud jste občany ČR a jste pojištěni u některé ze zdravotních pojišťoven v ČR.
Lázeňskou léčbu vám doporučí váš ošetřující lékař, který tak jedná většinou na základě vyhodnocení zdravotního stavu u odborníka-specialisty. Vaše první kroky tedy musí vést za odborným lékařem a s doporučením následně za obvodním lékařem. Návrh na lázeňskou péči, ať už komplexní nebo příspěvkovou, pošle váš obvodní lékař pojišťovně. Následně její revizní lékař posoudí splnění podmínek indikačního seznamu.
V indikačním seznamu jsou kromě indikačních skupin nemocí a jim odpovídajících diagnóz také uvedeny typy lázeňské péče, délka léčebného pobytu a možnost lázeňských míst, kde se můžete léčit. Určeny jsou zde i časové limity, dokdy jako pacient po operacích, či úrazech i jiných onemocněních musíte lázeňskou péči nastoupit.
Pokud pojišťovna schválí návrh na komplexní lázeňskou léčbu, odešle ho do příslušných lázní a ty vás následně budou kontaktovat a vyzvou vás k nástupu lázeňské léčby. V případě schválení návrhu na příspěvkovou lázeňskou léčbu je návrh předán pojištěnci a ten si sám s určeným lázeňským zařízením dohodne termín nástupu léčby.
Komplexní lázeňská péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění – náklady na vyšetření, ale i ubytování a stravu, případně dopravu (to platí pro pacienty, jejichž zdravotní stav podle ošetřujícího lékaře neumožňuje běžnou dopravu, ale je nutné použít zdravotní služby). Komplexní lázeňská péče se hovorově označuje též jako „křížkové lázně“ či „lázně na křížek“.
U příspěvkové lázeňské léčby hradí zdravotní pojišťovna jen lékařské vyšetření a celé léčení. Ubytování, stravu a dopravu si hradí pojištěnec.
Podmínky pro poskytování a hrazení lázeňské péče stanoví zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. Tou hlavní normou je pak Indikační seznam pro lázeňskou péči o dospělé a Indikační seznam pro lázeňskou péči o děti a dorost (vyhláška MZ ČR č. 58/1997 Sb.). Kromě indikačních skupin nemocí a jim odpovídajících diagnóz jsou zde uvedeny typy lázeňské péče, délky léčebných pobytů.
Jestli splňujete podmínky indikačního seznamu, to posoudí nejprve váš lékař, za kterým musí vést vaše první kroky, a následně revizní lékař zdravotní pojišťovny, u které jste pojištěni.
Kromě mateřské dovolené je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni či zaměstnanci na jejich vlastní žádost rodičovskou dovolenou, která slouží ke zdokonalení a prohloubení péče o jejich dítě. Rodičovská dovolená náleží matce (rodičce) dítěte ihned po skončení mateřské dovolené, která trvá obvykle 28 týdnů, případně 37 týdnů (u vícerčat).
Délka rodičovské je variabilní (2, 3 nebo 4 roky). Délku je možné měnit (téměř libovolně) i v průběhu čerpání. To znamená, že pokud se na začátku rozhodnete pro rychlejší čerpání, můžete si je v průběhu rodičovské dovolené změnit na pomalejší variantu.
S rodičovskou dovolenou souvisí i rodičovský příspěvek, který však neupravuje zákoník práce, ale zákon o státní sociální podpoře. V praxi dochází často k zaměňování obou pojmů. Doba, po kterou zaměstnanec nebo zaměstnankyně čerpá rodičovskou dovolenou, se nemusí plně krýt s obdobím, po které je pobírán rodičovský příspěvek. O poskytnutí rodičovské dovolené se žádá u zaměstnavatele, zatímco o rodičovský příspěvek se žádá na příslušném úřadu práce.
Aby vznikl nárok rodiči na rodičovský příspěvek, musí splnit určité podmínky, jako například po celý kalendářní měsíc musí osobně celodenně a řádně pečovat o nejmladší dítě v rodině. Dítě se může umístit i na určitou dobu do jeslí, mateřské školy či jiného předškolního zařízení, avšak pouze za určitých podmínek. Další podmínkou vzniku nároku na rodičovský příspěvek pak je, že rodič dítěte (otec i matka, ale pouze jeden z nich) zažádá o příspěvek na nejmladší dítě v rodině (pokud má rodina více dětí, dávka se čerpá jen na nejmladší dítě), maximálně však do 4 let věku tohoto dítěte.
Nárok na rodičovský příspěvek má také pouze ten žadatel, který má bydliště na území ČR. U dětí, které jsou mladší než dva roky, je pak ještě jedno omezení, a to že rodiče nesmí dávat dítě do jeslí na dobu delší než 46 hodin měsíčně.
Pokud však ani jeden z rodičů neplatil nemocenské pojištění (například jsou oba nezaměstnaní nebo oba pracují jako OSVČ a neplatí si dobrovolné zálohy na nemocenské pojištění), pak jim nevzniká nárok na mateřské dávky (peněžitá pomoc v mateřství). A následně mají automaticky nárok jen na čtyřletou variantu rodičovské dovolené. Nemohou si tedy zvolit rychlejší čerpání rodičovských dávek.
Rodičovský příspěvek navazuje na mateřskou dovolenou, pokud na ni máte nárok. V opačném případě můžete čerpat rodičovský příspěvek hned po narození dítěte. Rodičovský příspěvek činí celkem 220 tisíc korun, doba čerpání závisí do značné míry na vás. Celkovou částku rodičovského příspěvku, tedy 220 tis
Kdy nejpozději očkovat? Zde je základní očkovací schéma dle vyhlášky č. 299/2010 Sb. u hexavakcín spočívá v podání čtyř dávek:
1. dávka se očkuje v době od započatého 9. týdne. U dětí očkovaných proti tuberkulóze se základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého třináctého týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
Druhá a třetí dávka se podává v průběhu prvního roku života dítěte, přičemž interval mezi dávkami je nejméně jeden měsíc.
Čtvrtá dávka se podává nejméně 6 měsíců po 3. dávce, nejpozději však před dovršením osmnáctého měsíce věku dítěte.
Povinnost očkovat u nás stanovuje zákon o ochraně veřejného zdraví 258/2000 Sb., konkrétně § 46, který odkazuje na prováděcí vyhlášku (537/2006 Sb.). Ta určuje, co se má očkovat. O hexavakcíně se dočteme v § 4. Očkování má proběhnout hexavalentní látkou – konkrétně o Infanrixu hexa zde není ani zmínky. Dle § 47 zákona o ochraně veřejného zdraví má pacient právo na volbu vakcíny. Hexavalentní látka má být naočkována od 9. týdne do 18. měsíce. Není tu přesná specifikace, kdy máte očkovat, jen odkdy dokdy má očkování proběhnout. Tudíž abyste stihli naplnit vyhlášku, můžete klidně odložit očkování do pozdějšího věku. Pokud vám na naplnění vyhlášky opravdu záleží, a chcete očkovat v normě, můžete začít „až“ mezi 6–10. měsícem věku dítěte (starší děti vakcínu lépe snášejí). Pediatr vás musí poslechnout, spíše vás bude ale zastrašovat tak dlouho, až vás zastraší. Už při hledání pediatra je dobré si s ním popovídat o jeho postoji k očkování, zda nemá problémy s vámi na toto téma komunikovat bez vyhrožování.
Před každou prováděnou sterilizací ženy je nezbytný její písemný souhlas. Je škoda, že se popisovaná metoda u nás nesetkává s větším rozšířením. Její výhody jsou nesporné a řadě žen by umožnila a usnadnila rozhodování o způsobu ochrany před početím.
Podle platných zákonů je sterilizace umožněna těmto ženám:
starší 35 let a má tři děti;
mladší 35 let a má čtyři děti při opakovaném císařském řezu, je-li třetí v pořadí;
pokud žena trpí chorobou, která ohrožuje zdraví jejích ještě nenarozených dětí, jestliže by těhotenství ohrozilo život ženy nebo způsobilo těžkou újmu na zdraví, pokud žena trpí chorobou, která je trvale důvodem k interrupci.
Sterilizace na vlastní žádost je optimálním řešením pro ženy, které nemohou užívat hormonální antikoncepci (věk nad 35 let, kouření, obezita) nebo nemají dobré zkušenosti s nitroděložním tělískem. I když zákon povoluje provedení sterilizace ženě nad 21 let bez ohledu na to, zda má, či nemá děti, považuje se tento způsob antikoncepce u mladých bezdětných dívek za naprosto nevhodný.
Podmínky provedení výkonu na vlastní žádost:
věk nad 21 let;
způsobilost k právním úkonům;
vlastnoručně podepsaná žádost o provedení sterilizace;
poučení pacientky o provedení zákroku, jeho následcích, rizicích a podobně – toto poučení žadatelka potvrdí podpisem; k zákroku si může žadatelka přivést jakoukoliv blízkou osobu, například partnera;
zákonem stanovená lhůta na rozmyšlenou minimálně 14 dní;
souhlas žadatelky podepsaný bezprostředně před zákrokem.
Zvláštní situace nastává, pokud žena musí podstoupit již třetí císařský řez. Zde legislativa umožňuje vykonat sterilizaci na přání ženy jednodušším administrativním způsobem, pouze po podání jednoduché žádosti, kterou musí podepsat žadatelka, manžel nebo partner a dva lékaři, z nichž jeden bývá primář příslušného gynekologicko-porodnického oddělení.
V České republice si mohu zažádat o sterilizaci ženy, pokud jsou starší 21 let. V jejich žádosti pak musí jasně zaznít, že jsou si vědomy nevratnosti výkonu. Svůj souhlas pak musí ještě za 14 dní potvrdit. Výkon si pak ženy musí uhradit samy.
Vzhledem k ceně sterilizace nemá smysl výkon provádět pár roků před přechodem. Ideální je o sterilizaci začít přemýšlet v době, kdy se žena definitivně rozhodne, že již neplánuje těhotenství a má své vlastní děti.
S darem léčení už se léčitel narodil, je mu propůjčen na celý život, nikdo mu ho nemůže odebrat. Zastaví-li se ve svém duchovním vývoji, zastaví se i rozvíjení jeho schopností. Usiluje-li neúnavně o vysoké hodnoty, nepřetržitě pracujíc na svém nitru, jeho schopnosti stále rostou, a tím je mu také dovoleno disponovat se silou mnohem větší účinnosti. Jde o přímou úměru. Pravá léčivá síla klade své požadavky. Každý léčitel by měl vědět, že i když je jeho dar sebevětší, může vidět, slyšet a cítit jen to, co mu dovolí jeho vnitřní duchovní zralost. Stejně tak čistota léčivé síly, která jím prochází při léčení, bude vždy odpovídat čistotě jeho nitra. Logickým vysvětlením tohoto tvrzení je zákon o přitažlivosti stejného druhu. Tak se dar léčení stává pro skutečného léčitele zároveň i závazkem.
Podvázání vaječníků je zákrok, který blokuje vejcovody, čímž je zabráněno průniku spermií k vajíčku. Při podvázání vaječníků nejsou ženě odejmuty žádné orgány. Zákrok nemá žádné vedlejší účinky. Pro ženy, které ještě nerodily anebo nemají ujasněno, zda se v budoucnosti stanou rodičkami, je tento zákrok nevhodný. Přerušení vejcovodů a podvázání vaječníků je jedno a totéž. To první je spíše lékařský výraz, druhé se používá běžně hovorově.
Podvázání neboli sterilizace vaječníků představuje nejspolehlivější způsob, jak předejít nechtěnému otěhotnění. V případě této antikoncepční metody se provede blokace vaječníků tak, aby byl znemožněn kontakt ženského vajíčka s mužskou spermií.
Zákrok se provádí laparoskopicky (3 malé vpichy do dutiny břišní, samozřejmě v celkové anestezii). Pro uzavření vejcovodů jsou v současné době používány speciální uzávěry – kroužky nebo svorky. Nebo je využita tepelná metoda. V některých případech lékaři použijí i chirurgický steh, žena pak pobyde v nemocnici obvykle 3 dny. Zákrok nijak zvlášť nebolí a nemá vliv na hormonální funkce vaječníků. Jde jen o „uzavření“ vejcovodů, které nemá se základní funkcí vaječníků vůbec nic společného.
Od 1. 4. 2012 je možné provést na vlastní žádost podvázání vejcovodů, nikoli vaječníků, i bez splnění určitých podmínek. Indikací k zákroku jsou rovněž zdravotní důvody. Zákon o specifických zdravotnických službách rozumí zdravotními důvody takové nemoci nebo vady, u nichž existuje vysoká míra pravděpodobnosti vážného ohrožení zdraví nebo života v důsledku těhotenství nebo porodu nebo zdravého vývoje plodu nebo zdraví nebo života budoucího dítěte. Provedení sterilizace je možné pouze za zákonem stanovených podmínek, jedná se zejména o nutnost písemného souhlasu pacienta nebo jeho zákonného zástupce před provedením samotného výkonu. Délka zákroku se pohybuje kolem 30 minut. Zákrok vyžaduje jednodenní hospitalizaci.
František Matějka se stal v České republice iniciátorem občanské aktivity Hlas pro život a její petice. Jejím jediným cílem je zařazení protonové terapie jako standardní léčebné procedury do systému veřejného zdravotního pojištění, respektive do systému čerpání služeb občany za jimi odvedenou daň státu, protože povinné zdravotní pojištění ničím jiným než daní není. K dnešnímu dni se ztotožnilo s tímto záměrem téměř 125 000 občanů České republiky. To je mimochodem víc lidí, než měli na svých peticích kandidáti na prezidenta České republiky, nebo násobně víc, než mají vládnoucí koaliční politické strany členů svých partají v součtu celkem. Hlas pro život je proto hlasem pro změnu. Dle paragrafu 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, by zdravotní pojišťovna měla uhradit léčbu, která má být pro pojištěnce účinná, bezpečná a v souladu s moderními trendy v lékařské vědě. Hlas pro život je hlasem těch, kteří chtějí podpořit existenci moderní léčby a nárok českých pacientů na ni.
Petice
My, občané České republiky, žádáme, abychom mohli tak jako ostatní obyvatelé zemí Evropské unie využívat nejmodernější zařízení pro léčbu rakoviny. Zákon o veřejném zdravotním pojištění nám zaručuje, že bude pro léčbu každého pacienta použito vždy těch nejmodernějších a nejúčinnějších metod. Cílem moderní protonové léčby je ničit pouze nádor a minimálně poškodit okolní zdravou tkáň. Řadě pacientů se však takové léčby nedostává. Dnes, kdy v České republice existuje špičkové centrum léčby rakoviny, je paradoxní, že ho využívají zahraniční pacienti a pro české pacienty je tato bezpečnější a účinnější léčba nedostupná. Důvodem jsou restrikce a průtahy ze strany Ministerstva zdravotnictví a VZP.
Pacienti jsou tak vystaveni dlouhým čekacím lhůtám, během kterých dochází k dalšímu růstu nádoru. V České republice jsou dnes dlouhé čekací doby i na klasické ozařování, a proto by léčba části pacientů protony výrazně přispěla k včasné a díky tomu úspěšnější léčbě nádorových onemocnění.
Žádáme proto, aby byla léčba prostřednictvím Protonového centra v Praze na Bulovce neprodleně zařazena do systému veřejného zdravotního pojištění ČR, které si na základě zákonných povinností platíme.
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, nedovoluje prodej léků na předpis po Internetu. Uvedené léčivé přípravky jsou dostupné pouze v kamenné lékárně na základě lékařského předpisu.
Nařízení vlády č. 590/2006 Sb. přímo stanovuje, že pracovní volno na pohřeb s náhradou mzdy nebo platu si může vzít osoba v nejbližším příbuzenském vztahu a člověk, který žil se zemřelým ve společné domácnosti. Tato vyhláška zahrnuje ale i ty, kteří se zúčastní pohřbu spoluzaměstnance. Netýká se ale vykonavatele pozůstalosti, který sice může požádat zaměstnavatele o pracovní volno, ale nemá nárok na náhradu mzdy. Tento zákon jasně stanovuje, že při úmrtí manžela, druha nebo dítěte má zaměstnanec nárok na 2 dny volna při úmrtí a další jeden den na pohřeb, pokud se jedná o úmrtí rodiče a sourozence (vlastního, manželova, sourozencova, ale i dítěte), má nárok na jeden den volna na pohřeb, pokud navíc obstarává pohřeb těchto osob, tak i ještě jeden den na vyřizování, v případě úmrtí prarodiče a vnuka je volno dané na dobu nezbytně nutnou, maximálně jeden den. Při pohřbu spoluzaměstnance je volno také jen na dobu nezbytně nutnou. Zaměstnavatel má nárok požadovat potvrzení, že se zaměstnanec pohřbu zúčastnil, toto potvrzení vystaví pohřební služba. Výjimkou je situace, kdy zaměstnanec měl neomluvenou absenci v práci v měsíci pohřbu, pak nemusí mít nárok na placené pracovní volno, záleží to na zaměstnavateli.
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, nedovoluje prodej léků na předpis po internetu. Uvedené léčivé přípravky jsou dostupné pouze v kamenné lékárně na základě lékařského předpisu.
Cyclo 3 Fort je lék na předpis. Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, nedovoluje prodej léků na předpis po internetu. Uvedené léčivé přípravky jsou dostupné pouze v kamenné lékárně na základě lékařského předpisu. Samozřejmě, při bedlivém hledání naleznete možnost koupě přes internet. Jednodušší ale bude si nechat recept poslat elektronicky a dojít si lék vyzvednout do lékárny, jestliže ho opravdu potřebujete.
V Česku zdravotní pojišťovny hradí léčbu neplodnosti jen ženám do 39 let. Musejí ovšem počítat s doplatky. Často jde o tisíce i desetitisíce korun. Zákon vyžaduje, aby šlo pouze o heterosexuální pár, který není příbuzný.
