V naší poradně s názvem 1 -PSÍ BRADAVICE; 2- BRADAVIČKY V PODPAŽÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.
1) Jak ostranit bradavice asi psí. Náš Chodský pes má bradavice velké jako nasáté klíště (bílé). Klíště to ale není. Jak nejlépe tomuto výskytu zamezit? Pro odstranění jsme dostali přípravek který se ale nesmí aplikovat na kůži (jen na bradavici). Je to podmínka neuskutečnitelná, zvláště u psa který se drbe olizuje atd. a při aplikaci nepostojí.
2) V podpaží mám stále malinké bradavičky. Rostou spíše do délky než šířky. Moc to zatím nevadí ale stále se množí.Jak je odstranit?
Děkuji a přeji pěkný den Jirka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tyto útvary nejsou virové bradavice, ale fibromy. To jsou kožní útvary, které jsou popsány včetně jejich odstranění zde: https://www.ceskenemoci.cz/…
Vyskytují se na kůži u všech živočichů, takže jak u lidí tak i u psů a odstraňování je u všech podobné.
Blecha psí (Ctenocephalides canis) je druh blechy, která žije jako vnější parazit na široké škále savců, především však na domestikovaných psech a kočkách. Je blízce příbuzná bleše kočičí (Ctenophalides felis), která může žít na širokém okruhu zvířat a je více rozšířená.
Psí blecha je problematičtější, neboť může přenášet tasemnici psí (Dipylidium caninum). Blecha psí se obvykle živí krví psů a koček, občas pokouše i člověka. Může žít bez potravy mnoho měsíců, ale samičky potřebují konzumovat krev, aby mohly vytvářet vajíčka. Každá samice může umístit do srsti svého hostitele až 4 000 vajíček. Vajíčka procházejí při vývoji čtyřmi cykly: embryo, larva, kukla a dospělý jedinec. Celý životní cyklus od vajíčka po dospělého jedince trvá od dvou do tří týdnů v závislosti na okolní teplotě. Při nízkých teplotách může trvat i déle.
Prevence a zvládnutí zablešení je vícekrokový proces. Prevence při zablešení může být občas obtížná, ale je dost efektivních cest, jak dosáhnout toho, aby nedošlo znovu k zablešení psa. Zvládnutí zablešení však neznamená jenom zničení blech ve všech vývojových stadiích na psovi, ale i jejich odstranění z prostředí, kde pes žije. Blechy jdou nejlépe odstranit speciálními produkty určenými k odblešení, které se dají koupit. Každá samička blechy s oblibou klade vajíčka v prostředí, ve kterém žijí domácí mazlíčci. Potom efektivní likvidace spočívá v odblešení vnitřního i vnějšího prostředí a všech mazlíčků.
Odblešení vnitřního vybavení se většinou provádí mechanickým zničením. Toto může být uskutečněno prostřednictvím vysání, obzvláště na místech, kde se blechy obvykle nacházejí (například závěsy, psí pelíšky a prostory pod nábytkem). Vysavačem lze zlikvidovat přibližně 50 % blech. Po vysávání se doporučuje použít speciální přípravek proti blechám k usmrcení zbylých blech a k zabránění vývoji z vajíček. Dostupné produkty zahrnují prášek do koberce, spreje a rozprašovače, které obsahují insekticidy a růstové regulátory. Speciální péči je potřeba věnovat psímu pelíšku, který by měl být prán každý týden. Odblešení by potom mělo být provedenu souběžně ve vozidlech, garážích a všech dalších místech, kde je známo, že pes trávil svůj čas. Prevence zablešení musí zahrnovat odstranění blech ze dvora nebo chovatelské stanice. Dvě místa, kde s největší pravděpodobností budou blechy, jsou psí boudy a terasy či verandy, kde mohou psi odpočívat. Blechy se také mohou na psy přenést od divokých zvířat (například veverky). Je doporučováno odpudit tato zvířata od sídla lidí a hlavně je nekrmit.
Odblešení je snazší díky antiparazitickým produktům, jako jsou obojky, spreje, dipy, prášky, šampóny, a dokonce i injekce. Blechy lze snadno zabít nebo paralyzovat v závislosti na účinné látce. Je velmi důležité vydržet s opatřeními proti blechám tak dlouho, jak je to jen možné, neboť životní cyklus blech se může prodloužit až na šest měsíců, a ačkoliv bylo odblešení úspěšné, tak se blechy v různých vývojových stadiích stále vyskytují kolem domu.
Ve svém příspěvku JAK SE POZNÁ KOUSNUTÍ OD BLECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Psa mám venku v kotci. Vlezl mu tam ježek. Pes ježka zadávil a ten mu za odměnu předal své blechy. Psa vyvážím do lesa autem. Tím jsem si zablešil nejprve auto, a posléze celý dům. Nejdříve jsem se o odblešení snažil sám. 12 litrů Bio Kill (cca 2500 Kč), téměř litr frontline ( 2000 Kč), asi dvacet sprejů proti lezoucímu hmyzu (1500 Kč), každodenní vysávání bytu a praní ložního prádla, několikrát denně sprchování a převlékání. Odblešení psa (nový obojek Foresto - 700 Kč, dvě tablety proti blechám 2x 400Kč, spálení staré a stavba nové psí boudy a opakovaný postřik kotce). Asi po měsíci jsem hodil ručník do ringu a zavolal deratizátora. První ošetření celého domu 9 000 Kč a čekám na druhé, doufám že poslední. Teprve po zásahu deratizátora byl poznat výsledek boje. Mohl jsem se konečně vyspat. Do nedávna úsměvná scéna z filmu na Na samotě u lesa, "... to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou... ", už pro mne není úsměvná. Bilance do současnosti 16,5 tisíce + 9 tisíc za příští zásah deratizátora. K tomu si připočítejte elektřinu ( dvě až tři pračky denně po dobu téměř dvou měsíců). Cena jednoho zakouslého ježka se blíží čtyřiceti tisícům. Ne, blecha pro mne není úsměvný parazit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jsou to velmi neobvyklé a vzácné případy, a dermatologové jsou schopni je rozpoznat. Správná diagnostika je zde velmi důležitá. Může být zaměněna se stavy, jako je ekzém, svrab nebo alergická reakce na léky. Jakmile je známa správná diagnóza, pak se lépe volí vhodná léčebná strategie.
Lidé se mohou nakazit psím svrabem u psů z přímého kontaktu se zvířaty, jako jsou kočky, psi, lišky, krávy, prasata a další savci.
U zvířat je tento stav známý jako sarkoptický svrab. Původcem je roztoč, zvaný Sarcoptes scabiei var canis, což v překladu znamená sarcoptes = rod bělavých roztočů, scabiei = svrab, var = druh, canis = psí.
Lidé nejsou pro tyto roztoče přirozeným hostitelem a po přenosu roztoči mohou přežít maximálně 21 dní. Naštěstí se psí svrab mezi lidmi nepřenáší a organismus se na člověku nemnoží.
Příznaky u psů
Vývoj zákožky od vajíčka až po pohlavně zralého jedince trvá u samečků dva týdny a u samiček tři týdny. K přenosu dochází většinou tělesným kontaktem, při němž se přenášejí larvy pohybující se po pokožce napadeného jedince. Zákožky přednostně osídlují řídce ochlupená místa na spodní straně těla, ale také ušní boltce, okolí loketního a hlezenního kloubu a oháňku. Při generalizovaném průběhu onemocnění se zákožkami vyvolané změny mohou vyskytovat po celém povrchu těla nemocného zvířete. V pokročilém stadiu dochází k plošnému prořídnutí až vypadávání srsti. Objevují se oděrky a dochází k povrchovému krvácení. Postupně dochází ke ztluštění kůže, zvýšení sekrece lymfy, vznikají zánětlivá ložiska (papuly) s následnou tvorbou strupů. Průvodním znakem onemocnění je vysoká svědivost, zvířata se snaží postižená místa škrabat, olizovat či vykusovat. Nemocní psi hubnou a po několika měsících hynou. Často bývá vidět, jak si pes vykusuje srst. Zde jsou vidět psi postižení psím svrabem.
V naší poradně s názvem ZÁKOŽKA SVRABOVÁ POTRAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Zajímalo by mě, čím se zákožka živí. Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zákožka svrabová se živí bílkovinami a tuky, které ukusuje v podkoží, čímž si zároveň i vyvrtává své chodbičky. Z trusu, který za sebou zanechává, vznikají zánětlivá ložiska, které urputně svědí.
Existuje několik možností léčby, která dobře funguje na svrab u psů. Léčba zahrnuje topické, léčivé koupele a namáčení, injekce, perorální tekutiny, pilulky nebo ochucené žvýkačky. V závislosti na tom, jak závažné jsou příznaky, budou někteří psi potřebovat kombinaci léčby k účinnému odstranění svrabu.
Promluvte si se svým veterinářem o tom, která léčba nejlépe vyhovuje vašemu psovi a vašemu životnímu stylu. Mnoho produktů bude léčit svrab a zároveň bránit budoucím infekcím. Pamatujte, že psi se svrabem budou často potřebovat více než 1 nebo 2 ošetření k odstranění infekce. Vždy si promluvte se svým veterinářem, než svému mazlíčkovi podáte nebo aplikujete jakýkoli lék.
Příkladem produktu používaného k léčbě sarkoptových svrabů u psů je Bravecto. Je třeba dodržet všechny léčebné pokyny od vašeho veterináře. Ujistěte se, že je produkt označen pro psy a že je to dávka vhodná pro věk a váhu vašeho psa.
Pečlivě sledujte, zda se váš pes zlepší, což byste měli zaznamenat jako méně svědění, méně zarudnutí kůže a schopnost odpočívat. Psi mají často sekundární kožní infekce a budou potřebovat antibiotika na předpis a léčivý šampon. Zánětlivé reakci na svrab, způsobující intenzivní svědění, lze pomoci kortizonem nebo podobnými léky. Váš veterinář určí, jaké léky váš pes potřebuje k léčbě infekce a zmírnění svědění.
Pokud má váš pes stálé svědění a škrábe se i 4 až 5 dnů po zahájení léčby svrabu, kontaktujte svého veterináře.
Nezapomeňte ošetřit všechny psy v domácnosti, pokud je podezření na sarkoptový svrab nebo je diagnostikován pouze u 1 psa.
Prevence
Předcházet psímu svrabu lze tím, že udržíte svého psa mimo oblasti, kde by mohl být v kontaktu s potenciálně infikovanými psy, jako jsou toulaví psi nebo divoké lišky.
Pokud je u vašeho psa podezření na sarkoptový svrab, dodržujte správnou hygienu tím, že si po pohlazení pokaždé umyjte ruce, perte veškeré psí pelechy, vodítka a obojky pomocí zředěného roztoku chloru.
Svrab u zvířat se častěji nazývá prašivinou. Prašivina mnohem častěji než psy postihuje kočky, Svrab u nich způsobuje svrabovka kočičí. Svrabovka u kočky postihuje nejprve ušní boltce, pak hlavu a krk. Stejně jako svrab u člověka provází prašivinu silný pocit svědění. Škrábáním postižených míst si kočka přenáší parazity i na zbytek těla. Postižené místo se u kočky pozná tím, že se tam vytvářejí šupiny a strupy, zároveň zde také vypadává srst. K léčbě tohoto onemocnění se u zvířat rozhodně neužívají prostředky určené pro lidi, řada z nich je pro kočky toxická. K přenosu svrabovky dochází přímým stykem koček a jednak sdílením stejných textilií (gauče, pelechy). Kočičí svrabovkou se mohou nakazit i králicí a v některých případech i psi. Stejně tak se od kočky může nakazit svrabovkou i člověk, dochází k tomu nejčastěji velmi těsným kontaktem nemocné kočky s člověkem, obvykle v teple postele. Onemocnění člověka svrabem chyceným od koček má stejné kožní projevy jako lidskou zákožkou. Na těle se objeví červené svědivé pupínky. Onemocnění tímto typem kočičího parazitu je ale přechodné, člověk se obvykle vyléčí samovolně po vyléčení kočky nebo po zabránění těsného kontaktu s ní (člověk si nemocnou kočku prostě nesmí pouštět lehnout k němu do postele). Toto onemocnění se na člověka rozhodně nerozšíří běžným kontaktem s kočkou, například pohlazením, nebo manipulací s jejím pelechem.
U psů svrab způsobuje zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako u koček vytvářením šupinek a strupů na kůži a vypadáváním srsti. Nejčastěji se u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích, nejlépe poznatelná je ale u psa v místech, kde má pes nejméně srsti (břicho, vnitřní plocha stehen). I u psa provází prašivinu nepříjemný pocit silného svědění. Psí prašivina šíří se nejčastěji mezi psy přímým stykem, ale i prostřednictvím sdílených textilií či hřebenů k vyčesání jejich srsti. Psízákožka je přenosná i na člověka. Přenáší se stejně jako u koček těsným kontaktem obvykle v posteli. A stejně jako u koček i psí prašivina nakonec vymizí poté, co se pes uzdraví, anebo se zruší jeho těsný kontakt s člověkem.
V naší poradně s názvem ZÁKOŽKA SVRABOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sona.
Dobrý deň, chcela by som sa opýtať, na akých povrchoch môže zákožka svrabová prežívať okrem oblečenia, čalúneného nábytku, matracov a pod. či je možný výskyt / prežívanie aj na dreve - celodrevená stolička, drevený rošt v drevenej posteli (bez umiestnenia matraca)resp. v špárach drevenej podlahy, lištách a taktiež napríklad na povrchu vane / v sprchovom kúte (akryl) Vopred veľmi pekne ďakujem za odpoveď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zákožka svrabová může přežívat na jakémkoliv povrchu. Když není na člověku, tak jejím jediným zájmem je, najít si nového hostile. Zákožka nikam daleko neodleze, takže se bude zdržovat na místě, kde se pustila nebo byla setřena z hostitele. Její výskyt můžete očekávat všude, kde se dotkl člověk s nákazou svrabem.
Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho různých domácích i divokých druhů zvířat. Pro nás jsou důležití ti, kteří napadají psa, tedy zákožka svrabová způsobující takzvaný sarkoptový svrab, která je přenosná též na člověka. Zakořeněné mýty, že svrab či prašivina u psů vznikají také například kvůli tučnému jídlu či nečistotě srsti, jsou nepravdivé, neboť nemoc může vypuknout jedině po přítomnosti roztočů. Zákožka svrabová se řadí mezi roztoče a je velká sotva půl milimetru. Sarcoptes scabiei var. canis je původcem svrabu u psů, je však přenosná i na kočky a člověka. Oplodněné samičky vyvrtávají chodbičky ve vrchní vrstvě kůže, kde kladou vajíčka. Zákožky preferují místa s jemnější kůží, proto osídlují břicho, třísla, lokty, hlezna, okolí očí a uši. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na psovi. Inkubační doba je variabilní, několik dní až týdnů, a závisí na množství přenesených roztočů.
Svrabem postižená zvířata jsou neklidná, intenzivně se drbou a mají zhrubělou kůži. Pruritus se zhoršuje typicky v teple. Tím, jak se pes intenzivně drbe, zanáší si do kůže infekci a kožní postižení se dále šíří. Silné svědění se časem stupňuje a zesiluje. Vypadává srst, objevuje se zarudnutí, krváceniny, strupy a drobné pupínky. U chronických případů je pak postižena kůže po celém těle, včetně hlavy a ocasu. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání, a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jednak svědění, jednak poškození kůže. Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, tedy kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však při vhodné vlhkosti mohou vydržet bez hostitele až 21 dní. Průkaz onemocnění je někdy problematický a je zapotřebí provádět opakovaný kožní seškrab a následné mikroskopické vyšetření. Uvádí se, že i při dodržení vyšetřovacích postupů se nepodaří svrab přímo prokázat u 50 % případů.
Na léčbu svrabu u psů dnes naštěstí existují poměrně účinné léky – od koupelí v různých chemikáliích až po takzvané spoty (léky podávané ve formě kapek na kůži mezi lopatkami). Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v amitrazu. Pro fandy koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v
V naší poradně s názvem POPRASKANE OČNÍ KOUTKY KVASINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anajstol@seznam.cz.
ic mám oční koutky na očním jsem byla dvakrát a nic,mám prý jít na alergologii,alergie se neprokázala a na kožním taky nic jen mi dali ophtalmo-hydrokortison mast nezabrala a tak jsem použila ophtalmo-framykoin mast kterou mám pro psi a tak jakž takž zabírá v tom ,že sklidní to svědění,ale po všech hledáních jsem nabyla přesvědčení,že mám oslbenou imunitu a potřebuji vyčistit organismus a tak začínám detox čaj Lerox,Chlorella,B-komplex štávu z červené řepy.uvidíme a vám děkuji za rady.Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jano, jestliže Vám na svědění v očích zabírá framykoin, tak nejspíše jde o bakteriální nákazu očních sliznic. Takže je třeba někde získat recept na Maxitrol, který oko okamžitě sklidní a vyhubí přemnožené bakterie. Maxitrol si do postiženého oka kapejte 6 krát denně dvě kapky pod spodní víčko. Jestliže z nějakého důvodu nemůžete jít k lékaři pro recept na Maxitrol, tak užívejte pravidelně svůj ophtalmo-framykoin 3 krát denně si aplikujte tenkou linku masti pod spodní víčko do doby než obtíže vymizí.
Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.
Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.
Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.
Svrab lidský
Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.
Roztoč zákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže. Z larev se zhruba během tří dnů vyvinou nové samice a opět nakladou vajíčka. Další možností je, že se nové larvy přesunou na jiného hostitele. K přesunu dochází těsným nebo déletrvajícím kontaktem, problémové může být společné obl
Ve svém příspěvku LÉK NA PLÍSEŇ NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Taky jsem měl plíseň na nohou. Nosil jsem v práci jedny gumáky s kolegama a přišel jsem na bezvadný domácí lék na plíseň nehtů, který nic nestojí a funguje. Vždycky po práci jsem přišel domu a nechal jsem si nohy olízat mým psem. Ty jeho psí sliny plíseň úplně zlikvidovaly. Doporučuju!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.