Godasal je lék, který si mnoho pacientů spojuje s „ředěním krve“, a často ho vnímají jako jednodušší a bezpečnější alternativu k Warfarinu. Právě toto zjednodušení ale vede k častým nedorozuměním a chybným očekáváním.
Ve skutečnosti má Godasal zcela odlišný mechanismus účinku, jiné indikace i jiná rizika. Tento článek vysvětluje, kdy má Godasal smysl, kdy nestačí a proč ho nelze považovat za plnohodnotnou náhradu antikoagulační léčby.
FAQ – Často kladené otázky
Je Godasal skutečně lék na ředění krve?
Godasal se často označuje jako lék na ředění krve, ale z odborného hlediska jde o zjednodušení.
Godasal patří mezi protidestičkové léky, které brání shlukování krevních destiček, nikoli mezi klasická antikoagulancia. Neovlivňuje srážecí faktory ani hodnoty INR. Je vhodný především k prevenci infarktu a ischemické mrtvice, nikoli k léčbě žilních trombóz nebo fibrilace síní. Záměna těchto pojmů může vést k nesprávnému užívání.
Godasal nebo Warfarin – který je lepší?
Godasal a Warfarin nelze mezi sebou porovnávat jako silnější a slabší lék.
Každý z nich působí jiným mechanismem a má jiné indikace. Warfarin je antikoagulans určené k prevenci sraženin vznikajících v žilním systému nebo při fibrilaci síní. Godasal působí protidestičkově a používá se hlavně v tepenném řečišti. Nesprávná záměna může znamenat nedostatečnou ochranu pacienta.
Jaké jsou nejčastější vedlejší účinky Godasalu?
Nejčastější nežádoucí účinky Godasalu souvisejí s podrážděním trávicího traktu.
I nízké dávky kyseliny acetylsalicylové mohou způsobit bolest žaludku, pálení žáhy nebo krvácení. Riziko roste při dlouhodobém užívání, kombinaci s alkoholem nebo užívání nalačno. Vzácně se mohou objevit i krvácivé projevy na kůži. Jakékoli známky krvácení je nutné konzultovat s lékařem.
Mohu při užívání Godasalu pít alkohol?
Kombinace Godasalu s alkoholem zvyšuje riziko žaludečních komplikací.
Alkohol dráždí žaludeční sliznici a zesiluje účinek kyseliny acetylsalicylové. Pravidelné pití alkoholu výrazně zvyšuje riziko krvácení. Příležitostná malá dávka alkoholu bývá tolerována, ale užívání Godasalu nalačno spolu s alkoholem je vysoce rizikové. Omezení alkoholu je zásadní preventivní opatření.
Je Godasal 100 vhodný k dlouhodobému užívání?
Godasal 100 je určen právě k dlouhodobé protidestičkové léčbě.
Podává se nejčastěji v sekundární prevenci po infarktu nebo mozkové mrtvici. Dávka 100 mg denně je považována za účinnou a relativně bezpečnou, pokud je lék užíván po jídle a bez rizikových kombinací. Dlouhodobé užívání však vyžaduje pravidelné sledování tolerance.
Jaký je rozdíl mezi Godasalem a Anopyrinem?
Godasal i Anopyrin obsahují stejnou účinnou látku, kyselinu acetylsalicylovou.
Rozdíl je především v dávkování a indikaci. Godasal je zaměřen na dlouhodobou protidestičkovou léčbu, zatímco Anopyrin se často používá krátkodobě jako analgetikum nebo antipyretikum. Tyto léky nelze libovolně zaměňovat bez doporučení lékaře.
Existují potraviny, kterým bych se měl při Godasalu vyhnout?
Godasal nemá přísná dietní omezení jako některá antikoagulancia.
Rizikem nejsou konkrétní potraviny, ale jejich vliv
Léky užívané jako antidepresiva dělíme do několika skupin podle chemické struktury a mechanismu účinku na různé neurotransmiterové systémy (systémy chemické komunikace nervových buněk uskutečňované vždy jednou látkou). Mezi nejdéle užívaná patří bicyklická a heterocyklická antidepresiva, která nejvíce působí na noradrenalinový a serotoninový systém mozku. Patří sem klomipramin, imipramin, amitriptylin, notriptylin, desipramin, dibenzepin, dosulepin, mianserin a trazodon. Navazují se většinou až jako druhá nebo třetí volba v léčbě depresivních příznaků bipolární poruchy. Mají vyšší riziko přesmyku do manické epizody bipolární poruchy během léčby. Další skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který se podílí na odbourávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří sem fenelzin, tranylcypromin a isokarboxazid. Kombinace s jinými antidepresivy a s některými potravinami může vyvolat životu nebezpečný vzestup krevního tlaku, proto je jejich využití v terapii menší. K této skupině lze přiřadit i reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy a jejich jediného zástupce, moclobemid. Díky reverzibilitě inhibice jsou některé možné interakce s ostatními léky a potravinami mírnější, ale mohou být také závažné. V současné době jsou nejpředepisovanější skupinou antidepresiv selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tato skupina má šest představitelů: fluoxetin, paroxetin, sertralin, citalopram, fluvoxamin a escitalopram. Antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu mají pouze jediného zástupce, reboxetin. Další skupiny antidepresiv jsou vytvořeny vždy podle dvojice neurotransmiterů, na které dané antidepresivum působí. Ve skupině antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a serotonin jsou venlfaxin, milnacipram, nefazodon a mirtazapin. Do skupiny antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a dopamin patří bupropion. Jako antidepresivum se využívá i tianeptin, který oproti SSRI naopak zvyšuje zpětné vychytávání serotoninu.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky cyklických antidepresiv
Při léčbě antidepresivy lze obecně říci, že vedlejší nežádoucí účinky bývají většinou mírné a přechodné. Při léčbě cyklickými antidepresivy se může vyskytnout suchost v ústech, zácpa, obtíže při močení, rozmazané vidění, závratě, útlum, zrychlení tepu srdce, pocení, zvyšování tělesné hmotnosti, obtíže v sexuálním životě (ztráta chuti k sexuálnímu životu a zhoršené dosažení uspokojení).
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky SSRI a novějších antidepresiv
Léčba SSRI a novějšími skupinami antidepresiv je spjata s odlišným spektrem vedlejších nežádoucích účinků, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost, nervozita, poruchy spánku, pocení, agitovan
Cysta se dá obvykle nahmatat v podkolenní jamce. Pokud má lékař podezření na toto onemocnění, musí si pořádně prohlédnout pacienta. Diagnóza se potvrdí pomocí sonografického vyšetření. Pro přesné určení rozsahu cysty se provádí počítačová tomografie CT, při níž se přesně zobrazí velikost a přesné umístění cysty. Onemocnění je často zaměňováno za poranění menisků – při nejasné diagnóze se provede magnetická rezonance. Léčba je založena především na odsátí tekutiny z cysty. Nemocnému je naordinována ortéza, která koleno zpevní. Dále je doporučen klid, pacient by se měl vyhýbat fyzické aktivitě. Při bolestech se doporučují analgetika. Lékař rovněž může aplikovat kortikosteroidy na utlumení zánětu. Komplikacemi Bakerovy cysty jsou nejčastěji její chronické opakování a dlouhodobé snížení kvality pohybu nemocného. Ojediněle se tento stav řeší chirurgicky, ale to se týká jen malého množství případů. Závažnou komplikací je záměna Bakerovy cysty za hlubokou žilní trombózu, která má velmi podobné příznaky, ale může být až smrtelně nebezpečná. Je doprovázena vznikem krevních trombů (sraženin) v dolních končetinách. V případě, že není trombóza včasně léčena, může dojít k uvolnění sraženiny, která následně putuje cévním řečištěm až do plic. Dojde tak k vytvoření plicní embolie, což je stav akutně ohrožující lidský život.
Onemocnění je charakteristické ohraničenými šupinatými hnědými skvrnami. Skvrny erythrasmy jsou zpočátku růžové, ale rychle se mění v hnědou a šupinatou pokožku, která je ostře ohraničená a má vzhled náplasti. Erythrasmické plochy se obvykle nalézají v intertriginózních oblastech (kožní záhyby, například v podpaží, třísla, pod prsy, v mezerách mezi prsty). Pacient je obvykle bez příznaků. Diagnóza se stanovuje dle klinického obrazu. Nicméně nejde o jednoduché stanovení diagnózy. K diagnostice se používá ultrafialová světelná lampa, která způsobuje, že postižené místo začne fluoreskovat korálovou červenou barvou, což nemoc odliší od ostatních bakteriálních infekcí a jiných kožních onemocnění. Plísňové infekce nohou být také fluorescenční. Erytrasma může mít vliv na kvalitu opálení v místech, kde je kůže postižená, ale ne na vzdálenější místa.
Onemocnění se častěji vyskytuje v teplých klimatických pásech, především v tropech a subtropech. Erythrasmatem trpí 4 % celosvětové populace. Náchylnější jsou lidé s nadváhou, kteří se více potí. Výskyt erythrasmatu se zvyšuje s věkem a je častější u černochů. Erythrasmu si můžete snadno splést s jinými typy opruzení, které mohou mít jiné původce. Záměna je možná i s tineou inguinalis či kandidózou.
Užívejte Cesol vždy přesně podle doporučení vašeho lékaře. V případě nejistoty se zeptejte u svého lékaře nebo lékárníka.
Dávkování:
Pokud není od lékaře naordinováno jinak, je obvyklé dávkování pro děti od 2 let a pro dospělé:
Při infekci tasemnicí bezbrannou a dlouhočlennou: 1x 5–10 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 2–4 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Při infekci jihoamerický škulovcem: 1x 10 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 4 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Při infekci tasemnicí dětskou: 1x 15–25 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 6–10 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Pro odstranění tasemnice je dostačující jednorázová aplikace Cesolu. Při infekci tasemnicí dětskou je možné aplikaci zopakovat po 10 dnech.
Způsob aplikace:
Užívejte potahované tablety nerozkousané s hojným množstvím tekutin během jídla.
Když jste užili větší množství Cesolu, než jste měli:
Cesol je léčebný přípravek s velkou terapeutickou šíří, to zamená, že i při požití vysokých dávek je snášenlivost zpravidla dobrá. U neurocysticerkózy (infekce CNS způsobená larvami tasemnice dlouhočlenné) se obvykle podávají podstatně vyšší dávky (50 mg/kg po dobu 15 dnů). Nicméně je třeba se v takových případech zeptat svého lékaře.
Pokud si zapomenete vzít Cesol:
U Cesolu se zpravidla podává celá předepsaná dávka jednorázově. Dodržujte v tomto případě přesně pokyny vašeho lékaře. Při nejasnostech nebo omylu při podání se informujte u lékaře.
Pokud přerušíte léčbu Cesolem:
U Cesolu se zpravidla podává celá předepsaná dávka jednorázově. Dodržujte v tomto případě přesně pokyny vašeho lékaře. Při nejasnostech nebo omylu při podání se informujte u lékaře.
Nežádoucí účinky:
Jako všechny léčebné přípravky může mít Cesol nežádoucí účinky, které se ale nemusí u všech léčených projevit. Hodnocení nežádoucích účinků bylo provedeno na základě následujících údajů o četnosti:
velmi časté: více než 1 pacient z 10
časté: 1–10 pacientů ze 100
ojedinělé: 1–10 pacientů z 1 000
řídké: 1–10 pacientů z 10 000
velmi řídké: méně než 1 pacient z 10 000
neznámé: frekvenci na základě dat, která jsou k dispozici, nelze odhadnout
Srdeční onemocnění – velmi řídké: nespecifické poruchy srdečního rytmu
Onemocnění nervového systému – časté: bolesti hlavy, závratě, omámenost
Onemocnění gastrointestinálního traktu – časté: bolesti břicha, nevolnost, zvracení
Vlásenky se řadí mezi kadeřnické potřeby. Vlásenky dokážou zachytit a pevně držet i malé množství vlasů. Bývají pevné a dostatečně dlouhé, aby se ve vašem účesu dokonale uvelebily a nepustily ani pramen. Na trhu najdete nepřeberné množství tvarů, druhů, barev i velikostí vlásenek. Můžete použít buď takové, které s vaší hřívou splynou, nebo zdobené, jež ve vašem účesu dokonale vyniknou a jejichž kamínky budou účes zkrášlovat. Vybrat si můžete též klasické černé vlásenky bez jakéhokoliv zdobení. Jestli vás čeká společenská událost (svatba, ples, narozeniny...), můžete zvolit například štrasové vlásenky nebo vlásenky s látkovými květy. Různé typy vlásenek se hodí i do pracovního účesu ve všední den. Vlásenky jsou pomocnice, jež zkrotí neposedné prameny vlasů či ofinu, uhladí drdol a podobně. Někdy však mohou nositelku i pozlobit. Naučte se s pinetkami zacházet, abyste je nemusela v průběhu dne několikrát přendávat a znovu upevňovat. Není to tak složité.
K nejčastějším chybám při používání pinetek patří záměna stran: nositelky upevní pinetku do vlasů zvlněnou stranou nahoru, což je zásadní chyba. Vlnitá část sponky má být upevněna mezi vlasy. Díky tomu pak drží neposedné prameny na správném místě, a to často i bez použití laku na vlasy. Smutné je, že to neví ani spousta výrobců vlásenek. Ti dávají ozdobné kamínky na zvlněnou stranu, čímž vlastně poskytují špatný návod i zákazníkovi.
Pinetky se nejlépe skladují na plochém magnetu, který přilepíte, kam budete potřebovat, například vedle zrcadla v koupelně. Díky tomu nebudete vlásenky zběsile hledat po celém bytě. Z magnetu je jednoduše vezmete a pak zase vrátíte.
Jak již bylo řečeno, vyrábí se vlásenky různých tvarů: do U, jež drží vlasy pevně na svém místě, nebo spirálové vlásenky, které se do vlasů „šroubují“. Na internetu najdete celou řadu návodů k použití vlásenek i velké množství účesů, jež s jejich pomocí vytvoříte.
Klasické vlásenky jsou nenápadné. Využívají se ke zpevnění jak slavnostních účesů, tak i účesů k běžnému nošení do práce. Klasická vlásenka měří cca 6 cm a je vyrobena z bižuterního kovu s galvanizací.
Následující příklad představuje orientační rozložení jídel během dne. Konkrétní složení a množství potravin je vždy nutné přizpůsobit individuálním potřebám, fyzické aktivitě a doporučení lékaře nebo nutričního terapeuta.
Snídaně: 225 ml nízkotučného mléka (bílá káva, kakao nebo čaj s mlékem), 60 g chleba (nebo 40 g knäckebrotu), 50 g bílkovinného přídavku (nízkotučný sýr, šunka, tvaroh nebo jogurt).
Přesnídávka: 100–150 g ovoce nebo 200 g zeleniny.
Oběd: 90 g libového masa (hovězí, vepřové, kuřecí nebo ryba), 5 g oleje, 5 g mouky, 110 g brambor, 200–250 g zeleniny.
Svačina: 150–200 g zeleniny nebo menší porce ovoce.
Večeře: 90 g masa, 5 g oleje, 5 g mouky, 110 g brambor, 200–250 g zeleniny.
Druhá večeře: 100–150 g ovoce podle aktuální glykémie.
Záměna za brambory: 90 g vařených těstovin, 30 g suché rýže, 130 g bramborové kaše, 90 g vařených luštěnin nebo 40 g chleba.
Ve snaze navrátit se k pravidelnému a snadnému vyprazdňování bychom se primárně měli snažit odstranit vyvolávající příčinu, ne vždy je to však možné.
V zásadě přicházejí v úvahu následující doporučení:
změna jídelníčku ‒ zvýšit podíl zeleniny a ovoce, pokrmy z bílé mouky omezit a snažit se je nahradit výrobky z mouky tmavé;
úprava pitného režimu ‒ zvýšit přívod tekutin, nikoliv jenom podle pocitu žízně;
zvýšený příjem vlákniny;
zvýšení tělesné aktivity ‒ nejlépe pravidelná fyzická aktivita, přínosné mohou být i stimulační masáže břicha;
záměna stávajících léčiv se stavícím účinkem za jiné ‒ zde se vyplatí poradit se s odborníkem z lékárny anebo se svým ošetřujícím lékařem;
opětovný nácvik defekačního reflexu ‒ v pravidelnou hodinu (nejlépe ráno) se nemocný po absolvování obvyklých ranních úkonů nasnídá a s kratším časovým odstupem se pokusí o defekaci, tento postup se opakuje s neměnnou pravidelností každý den i v případě, že pokus o vyprázdnění nebyl úspěšný (dle potřeby i několik týdnů);
probiotika;
projímadla (laxativa) ‒ látky s rozdílným mechanismem účinku, povětšinou jsou volně prodejné bez potřeby lékařského předpisu;
ostatní možnosti ‒ očistné klyzma, digitální vybavení stolice, chirurgický zákrok a podobně (tyto možnosti přesahují rámec svépomoci).
