Už od narození miminka se rodiče vždy těší na jeho první krůčky, které budou předzvěstí jeho objevování světa. Dolní končetiny jsou ale velmi složitým systémem skládajícími se z mnoha částí, a i proto jejich „ovládnutí“ některým dětem trvá déle.
Dolní končetina
a) kosti
Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).
Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.
b) svaly
Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.
Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris) a sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).
I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).
c) klouby a vazy
Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae) a kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný
V naší poradně s názvem ZADNY ZUB NEBOLI, BOLEST JE ZANET V USTECH-JAK LECIT? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pokorna.
Dobry den, asi pred rokem jsem si povsimla, ze mam zapach z ust. Navstivila jsem stomatolotku, ta prohledla chrup s tim, ze je v poradku a ze to muze byt zapach ze zaludku. Zadne reseni. Nyni jsem stomatolotku navstivila znovu (je tam jina,puvodnivna MD) a jiz s problemem zanetu v okoli moudraku nebo spise nad nim. Bylo mi sdelwno nechat si zub vytrhnout, stejne je moudrak k nicemu a ze zanet vznika spatnou hygienou. To jsem si na netu take precetla, ale neztotoznuji se, cistim si chrup pravidelne a zadny zub mne neboli. Uz pred rokem jsem mela pocit jakoby ten zapach byl z dasni nebo ze slin nikoliv z dechu. Cistim si zuby nekolikrat denne, pouzivam ustni vodu bez alkoholu zn.odol a lestim si zuby kulatym kartackem. Dostala jsem injekcni strikacku cistit si kolem moudraku paradontaxem, delam to, asi 3x mi kolem moudraku davali dren, mam ted odchliplou z toho dasen kolem moudraku, je tam vytvorena i tzv.kapsa, vyplachy provadim obcas i peroxidem, ale domnivam se, ze vyplachy mi nepomuzou, potrebuji ten zanet vylecit a ne vyplachovat, chtela jsem antibiotika a ty mi nedala. Citim, ze ten zanet ktery mam a uz jde i v ustech videt je hluboky nebo vnitrni, ktery si jen vyhledal cestu jit ven a tak nejblize byla cesta v okoli moudraku, ovsem vsimnete si na fotce, to bolestive misto je v oblasti, kde zadne zuby nejsou, myslim, ze ten zanet je na kosti, cetla jsem, ze muze byt i zanet okostnice a muj otec to mel, muze to byt geneticke? Kazdopadne vyplachy nic neresi, poradite jak vylecit zanet? Dekuji Bc. Pokorna Jaroslava Ceska Lipa
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejlepším řešením bude vytažení všech osmiček. To, že vám stomatolog řekne, že příčinou může být špatná hygiena, tak to vždycky nemusí znamenat, že se nestaráte o své zuby. Speciálně u osmiček je díky jejich výstřednímu postavení ztíženo jejich čištění a vy, ač se snažíte sebevíc, tak některé partie nevyčistíte a tam se pak tvoří nános, který způsobuje zánět a zápach. Vytržením osmiček zmizí nános a zlepší se přístup ke zbylým zubům při čištění.
Tepny dolních končetin jsou nejčastější periferní lokalizací projevů aterosklerózy – kornatění tepen. Při progresi aterosklerotického postižení tepen dolních končetin dochází k zužování tepen, jejich uzávěrům a tím také k adekvátním klinickým potížím pacienta. Onemocnění může být velmi často takzvaně němé, tedy bez příznaků. Postupně se ale projevuje širokou škálou potíží. Nejčastějším prvním příznakem je bolest končetiny nebo její části při určitém zatížení, například při chůzi. Bolesti postihují nejčastěji svaly lýtka, stehna, ale i chodidla nebo hýžďové svaly. Často se potíže mylně přisuzují postižení kloubů nebo páteře. Intenzita potíží se často zvětšuje a v pokročilých stadiích mohou být bolesti i klidové a mohou se objevit i trofické defekty tkání dolních končetin, nejčastěji na bérci a chodidle. Toto již jsou velmi alarmující známky ohrožení končetiny. Proto je vhodné onemocnění řešit v jeho časnějších stadiích. Onemocnění může mít formu chronickou, tedy podobu dlouhodobých potíží, nebo může přijít náhle, akutně, a bezprostředně ohrožovat vitalitu končetiny a ohrožovat pacienta i na životě.
Podstatná část oboru cévní chirurgie se zabývá právě problematikou tepen dolních končetin. K dispozici je rozsáhlé portfolio možností, jak následky aterosklerózy napravit a zlepšit prokrvení dolních končetin.
Z chirurgických výkonů se provádějí výkony, jakými jsou různé typy desobliterací tepen (odstranění zužujících sklerotických plátů z tepny), dále bypassy nejrůznějších typů a délek. Od bypassů, které přemosťují pouze několikacentimetrový úsek, až po bypassy, které přemosťují uzavřené tepny dolní končetiny téměř v celé jejich délce. Možností jsou i extraanatomické bypassy, které přivádějí do dolní končetiny krev z míst neobvyklých pro cévní zásobení dolní končetiny.
Jako materiál pro bypassy se používá buď povrchní žíla z dolní končetiny, která se použije jako tepenná náhrada, nebo cévní protézy z různých speciálních biosyntetických či syntetických materiálů.
Postižení tepen může být chronické nebo akutní (náhlé, bez předchozích postupně nastupujících problémů). A stejně tak i řešení vyšetřování může být plánované (u chronických potíží) nebo akutní u potíží akutních. Často se musí provést cévní rekonstrukce okamžitě, aby se zachránila končetina nebo život pacienta.
U akutních cévních uzávěrů se provádí obvykle trombembolektomie, tedy urgentní odstranění krevních sraženin z tepen pomocí speciálních katetrů. Obdobnými technikami se řeší také výdutě na tepnách dolních končetin, které pacienta ohrožují jednak svým prasknutím a krvácením, jednak postupným ucpáváním krevními sraženinami, čímž ohrožují končetinu nedostatečným zásobováním krve.
Stejně jako u jiných typů cévních výkonů i zde je široké pole využití endovaskulárních intervenčních technik a také možnost využití hybridních výkonů, které umožňují reparovat velmi rozsáhlá postižení tepenného systému dolních končetin za spolupráce cévního chirurga a intervenčního radiologa.
V naší poradně s názvem CO ZNAMENAJÍ ZVÝŠENÉ LEUKOCYTY V MOČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frantisek Beranek.
Dobrý den,prosím vás výsledek vzorku moče byl- U Leukocyty 310 arb.j. B Leukocyty 17,93 B Neutrofily 11.410 Děkuji za odpovědˇ F,B,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejlepší odpověď dostanete od svého praktického lékaře, který zná vývoj vašeho zdravotního stavu a může lépe poznat problém, na který ukazují hodnoty, které jste poslal. Leukocyty v moči by normálně být vůbec neměly. Hodnota 310 je vysoká a může ukazovat na tyto stavy:
- Zánět močových cest: potíže s močením (pálení, řezání), krev v moči, bolest při močení, zvýšená teplota.
- Zánět ledvin: bolest v dolní části zad nebo břicha, krev nebo hnis v moči, nevolnost, zvracení, horečka a zimnice, časté nutkání na močení, které je bolestivé a pálí.
- Zánět prostaty: bolest hráze, problémy s ejakulací, horečka, zvětšená a citlivá prostata.
U každého z těchto onemocnění je nezbytná lékařská pomoc, proto zůstaňte v kontaktu s lékařem, který inicioval vyšetření moči a dodržujte jeho pokyny.
Zánět žil dolních končetin se podle lokalizace postižené žíly rozlišuje na zánět povrchových žil a zánět hlubokých žil, systém žil dolních končetin se totiž člení na hluboký a povrchový. Při poškození cévní stěny nebo zpomalení odtoku krve dochází k jejímu srážení. V okolí sraženiny se následně rozvíjí zánět žíly. Zánět nejčastěji postihuje žíly dolních končetin. Na horních je vzácný a bývá obvykle spojen s poraněním žíly, například při nitrožilní aplikaci léků. Zánět žil se může objevit v oblasti pánve, ve stehně, v lýtku, v kotníku, zánět povrchových žil se projevuje zejména bolestivostí a zarudnutím v průběhu postižené žíly.
Hluboký zánět žil se pak projevuje především otokem končetiny, mezi další možné projevy zánětu žil hlubokého systému patří bolestivost. Riziko zánětu hlubokých žil spočívá především ve zvýšené možnosti vytvoření trombu – zánětem poškozená stěna žil je totiž náchylná k tvorbě krevních sraženin. Tyto tromby se mohou utrhnout, být zavlečeny krevním proudem do plic a zde ucpat pro život důležité cévy – vzniká plicní embolie.
Kromě žil dolních končetin může být zánětem postižena v podstatě jakákoliv žíla v těle. Infekční zánět žil na ruce se může například rozvinout jako komplikace zavedení kanyly. Zánět žil v rukou, na předloktí a jinde se může rovněž objevit v souvislosti s traumaty (zlomeniny a podobně).
Diagnostika zánětu žil se opírá jednak o fyzikální vyšetření (pohled, pohmat), jednak může být doporučeno ultrazvukové vyšetření žil. Léčení zánětu žil závisí na zjištěné příčině zánětu.
Ve svém příspěvku ZNECITLIVELE HORNI KONCETINY- OD LOKTU DOLU(PO ALKOHOLU) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, můj kamarád pil alkohol a přehnal to a ztratil vědomí, musel jsem se o něj starat, blil a byl jak mrtvý. Už 3 dny po té, co se ráno zotavil, necítí horní končetiny od loktu dolů. Myslíte, že je to vážné? Popř. Pokud ano, co je za potíž.
Děkuji, Petr.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Zubním plakem způsobený zánět dásní je jedním z nejčastějších lidských onemocnění. Touto formou gingivitidy trpí přes 80 % lidí, a když není včas adekvátně léčena, může přejít v obávanou parodontitidu. Obecně platí, že ne každá gingivitida se vyvine v parodontitidu, ale každé parodontitidě předcházela gingivitida.
Zánět dásní se dělí na následující potíže
Zubním plakem způsobený zánět dásní, tzv. plakem indukovaná gingivitida
Touto formou trpí přes 80 % lidí, pokud není včas adekvátně léčena, může přejít postižení hlubších tkání parodontu v obávanou parodontitidu se všemi jejími následky, včetně ztráty vlastních zubů, či dokonce celého chrupu.
Gingivitidy vyvolané jinou příčinou, než je zubní plak
K těmto příčinám mohou patřit bakteriální infekce (například syfilis, kapavka), virové (herpes, HIV) a kvasinkové infekce, alergie na rtuť, kovy, plasty, chemikálie obsažené v ústních vodách, zubních pastách, žvýkačkách, potravě, poranění a podobně. V těchto případech je mnohdy postižena nejen dáseň, ale i další části sliznice v dutině ústní a léčba často vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky.
Chronická plakem indukovaná gingivitida
Chronická gingivitida (latinsky gingivitis chronica) neboli chronický zánět dásní se vyskytuje téměř u 90 % Středoevropanů. Považujeme ji za nejčastější zánět lidského těla. Je považována za předstupeň parodontitidy. Většinou probíhá jen s níže uvedenými příznaky bez výraznějších subjektivních potíží. Pouze při čištění zubů nebo při zakousnutí do jablka dásně lehce krvácejí. Jednoznačnou příčinou nemoci je nedostatečná ústní hygiena a následné hromadění zubního plaku ve spojení s konstitučním sklonem k tomuto onemocnění. Plakem způsobený zánět dásní mohou dále zhoršovat místní vlivy, jako je zubní kámen, kouření, stres, hormonální změny (puberta, těhotenství, menstruace), celková onemocnění (cukrovka, krevní onemocnění), užívání některých léků (starší typy perorální antikoncepce) nebo nedostatek vitamínů (vitamín C).
Gingivitida je tedy infekce vyvolaná škodlivými bakteriemi obsaženými v zubním plaku – měkkém povlaku, který ulpívá na zubech a dásních. Tyto bakterie uvolňují jedovaté látky, takzvané toxiny, které dráždí dásně, činí je krvácivými, zduřelými, zarudlými a citlivými. Vyvolávají obrannou odpověď organismu a dochází ke vzniku zánětu. Zánět dásní může být v okolí jednoho nebo více zubů či v celém chrupu.
Při plakem způsobené gingivitidě je zanícena pouze dáseň bez postižení hlouběji uložené tkáně závěsného aparátu zubu neboli parodontu. Jedná se o onemocnění, které lze úspěšně vyléčit bez trvalých následků pro dásně a zuby. Probíhá-li však neléčený zánět dásní příliš dlouho (měsíce, léta), může napadnout hlouběji dalš
Ve svém příspěvku MRAVENČENÍ V KONČETINÁCH,BUŠENÍ SRDCE, ZTUHLÉ KONČETINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Šromová.
Brala jsem léky Lexaurin a Mabron léta. Po náhlém vysazení (lékařka) se u mě projevily bolesti, ztuhlé končetiny a mravenčení, zpomalená činnost, zhoršení paměti, vidění. Byla jsem na psychiatrii, kde mě byla ordinována medikace Trittico a Neurontin a Novalgin. Šla jsem na vl. žádost domů, stav je horší a horší. Vyšetření v nemocnici mě nikdo nenabídl. Už jsem nešťastná, nemůžu nic dělat a to málo jen s nejvyšším nasazením. Prosím, nechce se mě už ani žít, manžel má se mnou svatou trpělivost, ale nevím, jak to dlouho vydrží. Je mě 68 let a prý na to nevypadám, ale pozoruju, jak jsem za ty skoro 3 měsíce sešla. Jarmila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra 123.
Jarmilo,úplně vám rozumím,mám to stejné.Lékaři si nevědí rady.Také je podezření,že by to mohly dělat ledviny,to ještě nemám vyšetřeno.Je mě 70 let a jsem úplně vyřízená,kdyby aspoň nebyly ty hrozné bolesti.Do nemocnice na vyšetření mě nikdo nevzal,nevím co budu dělat.
Zánět ledvin se jinak také nazývá pyelonefritida, a většinou je bakteriálního původu. Zánět ledvin může být buď akutní, nebo chronický. Akutní zánět má výraznější příznaky, chronický je vleklý a jeho příznaky jsou specifické, někdy dokonce nejsou žádné a nemocnému člověku trvá dlouho, než zjistí, že je vlastně nemocný. Nejčastěji zánět ledvin vznikne infekcí z močových cest. Pokud se zánět ledvin neléčí, nebo se léčí špatně, může dojít k selhání ledvin. Pokud jsou obě ledviny postižené, může to vést až k nutnosti dialýzy.
Jak již bylo zmíněno, nejčastější příčinou vzniku zánětu ledvin je bakteriální infekce, která se k ledvinám dostala močovodem a močovou trubicí. Ojediněle se stává, že se infekce dostane do ledvin z krve, může se to stát, pokud se jedná o rozšíření jiné infekce v těle.
Zánět ledvin hrozí v případě, že je zhoršený odtok moči, například kvůli močovým kamenům, nádorovým onemocněním prostaty/močového měchýře, atd. Větší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u žen než u mužů, je to dáno anatomií jejich močových cest, protože ženy mají kratší močovou trubici, a tak se bakterie snadněji dostanou až k ledvinám. Dalším důvodem je, že močová trubice je blízko pochvy a análního otvoru, kde se běžně vyskytuje velké množství bakterií. Problém může nastat i v těhotenství, protože tlakem plodu na měchýř dochází k městnání moči.
Větší pravděpodobnost zánětu ledvin je u lidí trpících vezikoureterálním refluxem (což je porucha, při které se část moči vrací zpět do močovodu) a u lidí ochrnutých na dolní polovinu těla (nevnímají známky zánětu močových cest), u lidí s HIV, onkologickými onemocněními, cukrovkou a u lidí po transplantacích, protože ti všichni mají oslabenou imunitu.
I zánětu ledvin se dá zabránit dodržování preventivních opatření, jako jsou: pravidelný příjem tekutin, požívání brusinkových nápojů či brusinek samotných, dodržování osobní hygieny (obzvláště ženy), posilování imunity, dostatek pohybu i spánku, prevence, vyhnutí se prochladnutí a v případě obtíží při močení vyhledání lékaře.
Příznaky zánětu ledvin se vyskytují i na močových cestách, jedná se o časté močení, trvalé nutkání k močení, bolesti při močení (řezání, pálení), zakalená a zapáchající moč. Dalšími příznaky mohou být: tlak v břiše, bolest v bedrech, teplota, třes, zvracení, zmatenost. U dětí může být znakem i pomočování.
Pokud se jedná o chronický zánět ledvin, můžou příznaky působit i jako chřipka, důsledky jsou ale mnohem horší, hrozí i selhání ledvin. Když už k neléčenému selhávání ledvin dochází, vyskytuje se vysoký krevní tlak, chudokrevnost, osteoporóza, trvalé svědění kůže, úbytek váhy, zvrac
V naší poradně s názvem GILENYA DISKUSE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Brzáková.
Dobrý den, užívám tabletu Gilenya 5 týdnů a začaly mi otékat nohy, hlavně kolem kotníků. Dá se s tím něco dělat ? Nikdy jsem na to netrpěla.
Irena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék gilenya je nový lék na roztroušenou sklerózu a nežádoucí účinky se teprve shromažďují. V každém případě je nezbytné, abyste o otoku kotníků informovala lékaře, který vám gilenyi předepsal. Gilenya je velice účinný přípravek, ale bohužel s vážnými vedlejšími účinky zvláště na srdce. Proto to nepodceňujte a jděte s tím k doktorovi. Místo gilenye je možné případně použít lék interferon beta.
Na omezení otoků je vhodné nosit kompresní punčochy, střídavě ochlazovat dolní končetiny a také zvedání nohou vzhůru v leže s oporou o stěnu.
V naší poradně s názvem CELKOVA ANESTEZIE A KRECOVE ZILY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markéta.
Dobry den,zajimalo by me,zda jsem vice ohrozena plicni embolii kdyz mam na prave noze viditelne krecove zily a to od kolene po litko,nez ty pacientky,ktere je nemaji???Dekuji za odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, jste více ohrožena. Před operací určitě dostanete kompresní punčochy na obě dolní končetiny.
Běžná rýma obvykle ustupuje do 7–10 dnů a nezpůsobuje výrazný tlak v obličeji. Zánět dutin se pozná podle přetrvávajících obtíží, tlaku nebo bolesti v oblasti dutin, zhoršení při předklonu, hustého zabarveného hlenu a celkové únavy.
Jak dlouho může trvat zánět dutin bez léčby?
Bez léčby může zánět dutin přetrvávat týdny až měsíce a postupně přejít do chronického zánětu dutin. Ten se pak léčí výrazně obtížněji a často vyžaduje dlouhodobou farmakoterapii nebo chirurgický zákrok.
Pomáhá infralampa na dutiny?
Ano, infralampa na dutiny může ulevit od bolesti a zlepšit prokrvení sliznice. Je vhodná jako doplněk léčby, zejména u nekomplikovaných forem nebo v rekonvalescenci. Neměla by se používat při vysoké horečce nebo hnisavém zánětu bez konzultace s lékařem.
Je zánět dutin nakažlivý?
Samotný zánět dutin nakažlivý není. Nakažlivé mohou být pouze virové infekce horních cest dýchacích, které zánět dutin vyvolaly. Přenos bakteriální sinusitidy z člověka na člověka je velmi nepravděpodobný.
Kdy je nutné nasadit antibiotika?
Antibiotika jsou indikována při bakteriálním zánětu dutin, zejména pokud příznaky trvají déle než 10 dní, jsou velmi intenzivní nebo se zhoršují po přechodném zlepšení. O nasazení antibiotik by měl vždy rozhodnout lékař.
Může zánět dutin souviset se zuby?
Ano, zejména zánět čelistní dutiny může být způsoben infekcí horních zubů. V těchto případech je nutné stomatologické vyšetření, jinak se zánět bude opakovat.
Jaký je rozdíl mezi akutní a chronickou sinusitidou?
Akutní sinusitida trvá obvykle do 4 týdnů a často má virový původ. Chronická sinusitida přetrvává déle než 3 měsíce, bývá spojena s alergiemi, polypy nebo poruchou odtoku hlenu a vyžaduje dlouhodobou léčbu.
Mohu zánět dutin léčit pouze přírodní cestou?
U lehkých virových forem ano. Přírodní léčba zánětu dutin může výrazně ulevit od příznaků. Pokud se však stav zhoršuje, objevuje se horečka nebo silná bolest, je nutná lékařská péče.
V naší poradně s názvem ROZTROUŠENÁ SKLEROZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aleš Fous.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat a vědět co to znamená. Moje přítelkyně má 8 let RS. včas se ta nemoc podchytila,léčí se. A proto bych chtěl vědět že ze začátku ušla bez problémů 4km dnes po 8 letech neujde 200m. Po chvilce chůze jí vynechá pravá noha ( přestane fungovat) po chvilce odpočinku může zase jít. Nemyslíte si že by mohlo jít o něco jiného co s RS. nesouvisí. Jestli nemá třeba navštívit neurologa. Díky za odpověd A. Fous
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vynechání funkčnosti dolní končetiny při chůzi nejspíše souvisí s rozvojem roztroušené sklerózy. Určitě by bylo vhodné stav konzultovat s neurologem. Roztroušenou sklerózou zatím neumíme vyléčit, ale jen dokážeme zpomalit její devastační účinky. Proto neodkládejte návštěvu lékaře.
kroužení nohy v kotníku, přičemž bérce jsou podloženy tak, aby byly dolní končetiny uloženy do 45 ° vůči trupu;
přitahování kolene k břichu a napřímení nad podložku.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2–3minutová relaxační pauza. Cvičení je nutné opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát a vícekrát denně.
Závažnou chybou je podkládání dolních končetin izolovaně pod koleny, kdy může dojít k útlaku cév s nežádoucím snížením průtoku krve. Pro zvýšenou polohu dolních končetin podkládáme holeně po celé délce.
Cvičení vsedě
Cvičení vsedě předchází korekce a nácvik správného sedu. Chodidla jsou na šířku pánve vzdálené od sebe a jsou opřeny celou plochou na podložce, během cvičení je vyvíjen rovnoměrný tlak na podložku z oblasti paty, příčné klenby, nepřetěžujeme kotník přesouváním tlaku na vnitřní hranu chodidla. Kolena jsou optimálně vsedě těsně pod úrovní kyčlí a bérce a směřují kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo s úhlem ohnutého kolena menším než 90 °. Pánev je ve středním postavení nebo nakloněná dopředu, nepřeklápí se dozadu, což vede k zakulacení páteře. Pánev se lehce naklopí dopředu – do anteverze, napomůže zdvižení a vypnutí hrudníku. Ramena lehce stáhneme dolů, čímž zlepšíme fixaci lopatek.
Vsedě provádíme:
výpony na špičky;
střídavé zvedání špiček s oporou o patu.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2- až 3minutová relaxační pauza. Cvičení opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát až třikrát denně.
Cvičení vestoje
Cvičení vestoje začínáme nácvikem správného stoje, tedy postavení částí: hlava, hrudník, břicho, dolní končetiny. Chodidla jsou na šířku pánve rovnoběžně nebo jen v mírném úhlu vytočené od sebe ven. Kolena nepřetěžujeme do maximálního natažení, tedy „uzamčení“. Břicho zatáhneme, zakřivení páteře ve fyziologických rozmezích dosáhneme lehounkým povytažením trupu nahoru, přičemž ramena jemně stlačujeme dolů, lopatky neodstávají, jsou fixovány k hrudníku, hrudník je v takovém postavení lehce vypnutý dopředu. Hlava je vzpřímená, bez předsouvání brady, brada směřuje jen mírně šikmo dolů a je „zatažená“. Při pohledu z boku by ucho mělo být kolmo nad ram
V naší poradně s názvem WARFARIN A GS CONDRO DIAMANT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý den , prosím o radu. Mohu společně užívat warfarin a GS condro diamant ? Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Glukosamin je prokazatelně prospěšný pro správnou výživu chrupavek, kloubních vazů, menisků a šlach. I aescin má své prokazatelné účinky na dolní končetiny. Bohužel však společné užívání glukosaminu s warfarinem je nebezpečné a hrozí zvýšené riziko krvácení. Užívání však možné je, ale musí se snížit dávka warfarinu. Přesnou dávku warfarinu je třeba určit laboratorním vyšetřením krve, o které požádáte svého lékaře, od něhož dostáváte recept na warfarin a zároveň ho i informujete o svém záměru užívat GS condro diamant. Pak je možné společné užívání i trvale. Vlastní neodborná úprava v dávkování warfarinu může přivodit i náhlou smrt.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubní extrakce
Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození nás
V naší poradně s názvem FRAXIPARINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel kotasek.
zdravim prosim vas proplaci VZP pripravek na trombózu FRAXIPARINE dekuji za informaci
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Fraxiparin je částečně hrazený ze zdravotního pojištění a jen za určitých podmínek. Například za dvě injekce po 0,6 ml se doplácí asi 78 Kč. Zde jsou případy, kdy pojišťovna uzná částečnou úhradu:
1. v indikaci zahájení léčby hluboké žilní trombózy potvrzené dopplerovským vyšetřením nebo při silném klinickém podezření na hlubokou žilní trombózu před tím, než jsou známy výsledky diagnostických testů, a to v monoterapii nebo spolu s warfarinem do dosažení jeho terapeutického účinku (INR je větší nebo rovno 2,0),
2. při nutnosti dočasného ambulantního převedení nemocného, který je indikován k dlouhodobé perorální antikoagulační léčbě (např. pro fibrilaci síní nebo při implantované srdeční chlopenní protéze aj.) z perorálního antikoagulancia na nízkomolekulární heparin před plánovanou operací (tzv. překlenovací léčba),
3. v prevenci srážení krve v mimotělním oběhu, zejména při hemodialýze a hemofiltraci,
4. pro léčbu stavů vyžadujících antikoagulační léčbu v průběhu gravidity a šestinedělí či před plánovanou transplantací srdce,
5. v prevenci žilního tromboembolismu v perioperačním období v délce 10 dnů, po vysoce rizikových operacích (totální náhrada kyčelního kloubu, endoprotéza kolenního kloubu, stav po operaci zlomeniny horního konce stehenní kosti, rozsáhlé operace pro zhoubný nádor) se doba profylaxe prodlužuje na 28 dnů,
6. v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy u nemocných s prokázaným vrozeným či získaným hyperkoagulačním stavem, u nichž nelze stabilizovat požadované snížení koagulačních faktorů perorálními antikoagulancii či při nemožnosti nebo dokumentované kontraindikaci tato antikoagulancia podat - výše uvedené podmínky úhrady se vztahují v plném rozsahu i na úhradu u nemocných s poraněním dolní končetiny vyžadujícím sádrovou nebo jinou fixaci, u kterých je přípravek hrazen po celou dobu fixace,
7. u nemocných se zvýšeným rizikem tromboembolické nemoci indikovaných k zahájení léčby warfarinem z jiných indikací, např. při fibrilaci síní, k potlačení prvotního prokoagulačního působení warfarinu, a to po dobu 2 až 3 dnů či nejdéle do dosažení terapeutického účinku (INR je větší nebo rovno 2,0),
8. v léčbě akutní symptomatické tromboflebitidy dolních končetin bez současné flebotrombózy, pokud je tromboflebitida delší než 5 cm a současně ve vzdálenosti menší než 10 cm od safenofemorální či safenopopliteální junkce při dopplerovském vyšetření, a to nejdéle po dobu 45 dnů. Při silném klinickém podezření na splnění těchto podmínek může být aplikována první léčebná dávka před tím, než jsou známy výsledky diagnostických testů.
Skřípnutý sedací nerv je velmi nepříjemné a bolestivé onemocnění. Vzniká nejčastěji jako důsledek nepřiměřeného dráždění a utlačování kořene sedacího nervu v místech blízko páteře. Toto dráždění bývá způsobeno například vyhřeznutím meziobratlové ploténky nebo degenerativními změnami páteře. Skřípnutý sedací nerv může vzniknout také po prudkém neopatrném pohybu, například při prudkém otočení, nebo při zvedání něčeho těžkého. Příčinou bývá rovněž celkově špatné držení těla, sedavý způsob života, špatná poloha při spaní, nedostatek pohybu, či naopak nepřiměřená fyzická zátěž. Nerv může být také utlačen dlouhodobě křečovitě staženými zádovými svaly. Skřípnutý sedací nerv se může rozvinout i jako jeden z důsledků úrazu páteře, zlomeniny obratle či vymknutí meziobratlového skloubení. Velmi vzácně může být nerv utlačován rostoucím nádorem. Skřípnutý sedací nerv se může objevit i v průběhu těhotenství kombinací špatného držení těla a rostoucí dělohou, která může nerv dráždit.
Dominantním příznakem skřípnutého sedacího nervu je velice nepříjemná bolest, která vystřeluje do zad, přechází po vnější straně stehna dolů po celé délce dolní končetiny až do chodidla. Bolest bývá velmi intenzivní, bodavá, pálivá, pulzující, při fyzické aktivitě se velmi zhoršuje. Nejintenzivnější bývá v předklonu, ale i při kašli a kýchání. Zánět sedacího nervu také provází pocity mravenčení, brnění, znecitlivění, pálení nebo mrazení. Někdy může zánět sedacího nervu zhoršovat funkci celé dolní končetiny, projevující se slabostí nebo podlamováním kolene. Pacient nezřídka volí úlevovou polohu na boku se skrčenýma nohama, není schopen si stoupnout na špičky nebo zanožit.
V naší poradně s názvem JAK SE POZNÁ PARKINSONOVA NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hlavatý Ladislav.
Prosím, jak se pozná Parkinsonova nemoc?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Častým projevem parkinsonovy choroby jsou třes či pocity únavy a ztuhlosti v končetinách a zádech. Také křeče, častější zácpa a problémy se spaním. Následuje zpomalení chůze a zhoršená mimika. Jedním z prvních varovných signálů může být klidový třes rukou, zhoršení čichu a chuti. Zpočátku může třes postihnout jen jednu končetinu a teprve postupem času postihuje obě strany. Často třesem trpí horní a dolní končetiny křížem, tedy například pravá ruka a zároveň levá noha. Parkinsonický třes může zachvátit taky jazyk, rty a krk.
Onemocnění se potvrdí vyšetření mozku lékařem neurologem.
Krev proudící z žil dolních končetin směrem do srdce teče proti působení gravitační síly. Tento její protigravitační tok je umožněn především systémem chlopní. Důležitou úlohu v posunu krve směrem k srdci mají také okolní svaly, které svou činností žíly stlačují. Ke zpomalení proudění krve v žilách dolních končetin proto dochází mimo jiné při dlouhodobém upoutání na lůžko. Z tohoto důvodu bývají dlouhodobě ležícím pacientům fixovány dolní končetiny obinadlem, aby se usnadnil pohyb krve z žil směrem k srdci. Rizikovým faktorem zánětu žil na kotníku je rovněž dlouhodobé cestování s nemožností dostatečného pohybu, například cestování letadlem a podobně. Charakteristickým znakem u zánětu žil v kotníku je otok končetiny, mezi další možné projevy zánětu žil patří bolestivost. Riziko zánětu hlubokých žil spočívá především ve zvýšené možnosti vytvoření trombu. (Zánětem poškozená stěna žil je náchylná k tvorbě krevních sraženin – trombů.) Tromby se mohou utrhnout, tromb je zavlečen krevním proudem do plic a zde ucpe pro život důležité cévy a vzniká plicní embolie.
Při bolesti se užívají nesteroidní antiflogistika (Aspirin, Acylpirin, Ibalgin, Ibuprofen), a to jak v tabletkách, tak v masti, vhodné je končetinu polohovat, pohybovat s ní. Jako prevence zasažení hlubokého systému poslouží i chůze, důležitá je elastická bandáž končetiny. Na nohu přikládáme studené obklady, chladivé masti, vhodná je rovněž prevence v podobě kompresivní terapie – doplňky stravy posilující cévní stěnu. Zánět žil většinou odezní po několika týdnech. Riziko komplikací je velmi malé. Pokud ale máte podezření na zánět žil, ihned vyhledejte lékaře, předejdete tak komplikacím!
U žilního onemocnění v okolí kotníku je důležité rozlišit, zda se jedná o flembotrombózu nebo o tromboflebitidu. Každý typ onemocnění vyžaduje různou terapii. Tato onemocnění patří vždy do rukou lékaře.
V naší poradně s názvem NEUROPATIE KONČETIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PETR HRANICKÝ.
Dobrý den.Mám cukrovku již 20let,je mi 67 let a trápí mě nohy.Mám pocit jako bych měl malé ponožky,při chůzi mě bolí spodky nohou a mám u kotníku prasklinu,která bolí.Nohy každý den mažu zvláčňující emulzí a mám je pořád suché.Na levé noze mám na kůži fleky ze kterých mi mokvá lymfa.Když si to zavážu,tak za chvíli je obvaz mokrý.Teď docházím i na nefrologii,hrozí mi dialýza.Mám i dotaz,zdali bych měl i nárok na ZTP,jedná se mi jen o parkování,nebo v nemocnici kam jezdím je to daleko pěšky a já mám problém s chůzí.Děkuji.Hranický
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O průkaz OZP (osoba se zdravotním postižením) můžete zažádat na pobočce Úřadu práce. Tam k tomu mají formulář, který vám pomohou vyplnit a rovněž vás poučí o dalším postupu. O rozhodnutí vám přijde vyrozumění na vaši adresu. Na průkaz OZP-TP byste mohl mít nárok z důvodu podstatného omezení funkce dolní končetiny. Tento stav lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace, což jsou podmínky pro přiznání průkazu TP, který opravňuje parkovat na vyhrazeném parkovacím stání pro invalidy.
Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.
Nejčastější příčiny jsou:
špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).
Další možné příčiny:
zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
V naší poradně s názvem ODVODNĚNÍ NATEKLÝCH NOHOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bára.
Dobrý den ,mého dědu trápí oteklé a zčernalé dolní končetiny,chtela jsem se zeptat jestli to může pomoct i mu .pokud ano (nevadí že má problémy s tlakem a cukrem?)nemá to na to nějaký zlí vliv?děkuji za odp.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To bohužel nelze takto bez vyšetření určit a ani nedoporučuji experimentovat způsobem "ono to možná vyjde". Léky na odvodnění mohou přímo ovlivnit krevní tlak a tím ohrozit na životě. Nejlepší věc, kterou můžete pro svého dědu udělat, je doprovodit ho k praktickému lékaři, který nejlépe určí další postup.
Zánět šlach na noze je opravdu nepříjemný problém, ale nohy nejsou jediným místem kde může k zánětu dojít. Níže je seznam nejčastějších problémů spojených s bolavou šlachou.
Achillova šlacha
Největší šlachou na noze je Achillova šlacha pojmenována po mytickém nezranitelném hrdinovi, který měl právě v tomto místě své jediné zranitelné místo. Achillova šlacha je tvořena úponem trojhlavého svalu lýtkové. Zánět achillovy šlachy se často objevuje u přetěžovaných sportovců. K zánětu vedou nárazy chodidla na pevnou podložku při doskocích, nebo rychlé změny směru pohybu, nebo prudké odrazy od země. Ke zranění achillovky dochází i při nedostatečném rozcvičení, regeneraci, nebo při špatném pohybu při sportu. K zánětu achillovy šlachy vede také dlouhodobé přetěžování (při tom dochází k mikrorupturám) a hromadění odpadních látek z nedostatečného průtoku krve achillovou šlachou.
Existuje řada zánětu šlach, kromě zmíněného zánětu achillovy šlachy, je častým i takzvaný tenisový loket. Záněty šlach mohou být hnisavé, revmatické, tenisový loket, ale i třeba tendovagiitis stenosans (= lupavý prst).
Tenisový loket
Pod pojmem tenisový loket je myšlen zánět šlachy v oblasti předloktí na jeho přední straně. Jeho lidový název je odvozený od sportu, který ho často způsobuje. Tenisovým loktem ale netrpí jen tenisté, naopak většinou postihuje více zaměstnance, kteří neustále opakují několik pohybů pořád dokola. V zaměstnání totiž nemívají totiž dost času nechat svaly trochu odpočinout.
Lupavý prst
Pod pojmem lupavý prst je myšlen zánět prstů na rukou (hlavně kolem palce). Lupavý prst se pozná kromě bolesti i omezenou hybností (prstem se dá hýbat jen trhaně).
Hnisavý zánět
K hnisavému zánětu dochází až poté, co je lidské tělo napadené bakteriemi (ty se do šlachy dostávají z jiné části těla). Tento zánět konkrétně způsobují pyrogenní bakterie. Základem léčby je, že je potřeba při léčbě zánětu zastavit postu pyrogenních bakterií. Pokud by se tak nestalo, mohlo by v nejhorším případě dojít i k odumření napadené šlachy.
Revmatický zánět
Druhým typem jsou revmatické záněty, které vznikají působení bakterií streptokoků. U tohoto typu se zpočátku stává, že se zaměňuje za onemocnění artritidou. Ta ale postihuje většinou větší klouby. Revmatický zánět šlach způsobuje postižení kloubů, které jsou zduřelé a nelze s nimi pořádně hýbat (pohyb je velmi bolestivý).
Zánět šlachy může postihnout palec, loket, rameno, kyčel, koleno, achillovu šlachu (jedná se o místa, kde šlach spojuje kost se svalem).
V naší poradně s názvem SEKVESTRACE MEZIOBRATLOVÉHO DISKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Šlejtrová.
Při vyšetření pomocí magnetické rezonance mi byl diagnostikován paramediální levostranný výhřez meziobratlového disku L5/S1, ploténka snížená, snížená intenzita signálu, sekvestrace meziobratlového disku, sekvestr zaklíněn ve foraminu S1 s tlakem na kořen S1 vpravo. Nějak z toho nejsem moudrá. Jsem sice objednaná na kontrolu k neurologovi, ale ráda bych dopředu věděla, na čem jsem.
Martina Šlejtrová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle výsledků vyšetření na magnetické rezonanci u vás došlo k úplnému oddělení disku mezi obratli v bederní oblasti. To se projevuje jako bolest dolní končetiny v oblasti kotníku a čtvrtého a pátého prstu na noze. Tyto problémy se dají odstranit pouze operativně s následnou podporou ve formě cvičení a protahování. Taktéž se zavedou i režimová opatření: spánek s pokrčenými končetinami; omezení zvedání těžkých břemen, a když už, tak jen z podřepu; udržování páteře co nejvíce ve vzpřímené poloze; při sedu používat opěradlo a opěrku hlavy; Další informace vám sdělí neurolog při vaší ohlášené návštěvě. Nebraňte se operaci, která vás může zbavit nepříjemných bolestí a vrátit vás do dob, kdy vám bylo dobře.
Takovéto otoky mohou být způsobeny omezeným pohybem nebo špatnou funkcí ledvin. Tento otok vzniká v důsledku nedostatku bílkovin, které se ztrácejí nemocnými ledvinami. Úkolem bílkovin je zadržovat tekutinu v cévách, a pokud k tomuto nedochází, tekutina prostupuje přes cévní stěnu a hromadí se v měkkých tkáních. Nejdříve otok nastupuje v dolních končetinách a postupně se tvoří otoky měkkých tkání celého těla. Těžká forma povšechného otoku se odborně nazývá anasarka.
Další možností jsou varixy. Křečové žíly jsou projevem chronického žilního onemocnění. Žilní nedostatečnost se projevuje například mravenčením, bolestivostí a otoky či nevzhledným zbarvením podkoží končetin. Varixy jsou nejčastější příčinou chronických otoků dolních končetin. Jejich vznik souvisí s nedostatečným fungováním žilních chlopní v povrchovém řečišti systému žil, které napomáhají krevnímu průtoku odkysličené krve proti gravitaci směrem k srdci. Při špatném fungování žilních chlopní se krev v žilách začne městnat, následně se žíly rozšiřují a vytvářejí se pletence, které způsobují mnohé problémy. K rizikovým faktorům patří genetické dispozice, nadváha a dlouhé stání, u žen v těhotenství váha plodu, která stlačuje žíly v oblasti pánve. Prevencí křečových žil je zdravý životní styl a vhodný pohyb.
Současná medicína nabízí mnoho možností, jak ulevit nohám s křečovými žilami. Možné je nošení kompresivních punčoch, aplikace speciálních gelů a krémů, existují rovněž léky či doplňky stravy zpevňující žilní stěnu, samozřejmě lze provést chirurgické odstranění varixů.
Otoky končetin mohou souviset i se špatnou funkcí lymfatického systému. Při tomto problému dochází k otoku od prstů a nártů nohy, který se v čase postupně horší a posouvá se výše po dolní končetině. Otok je na pohmat pevný, tuhý až gumovitý a nebolestivý. Typické pro tento typ otoku je, že ani klidový režim nepomáhá výrazně zlepšit jeho stav. Otoky vzniklé ve spojitosti se špatně fungujícím lymfatickým systémem mohou souviset s vrozenými vadami nebo poškozením lymfatických cév, které může vzniknout po úrazu nebo při infekčním onemocnění, jako je například růže (erysipel).
Z chronických příčin jde nejčastěji o žilní nedostatečnost, tedy varixy (lidově nazývané křečové žíly), a chronický trombotický uzávěr povrchových či hlubokých žil. Méně častou, ale o to závažnější příčinou je nádor nebo patologické zvětšení lymfatických uzlin v pánevní či tříselné oblasti, které způsobuje tlak na cévy dolní končetiny. Když je příčinou otoku poškození nebo zhoršení krevního zásobení, je otok na pohmat obvykle měkký, elastický a může být bolestivý. U postižené končetiny dochází v důsledku špatného prokrvení i ke změně barvy. Otok končetiny při trombóze je většinou jednostranný, na pohmat může být bolestivý, samovolně neustupuje a má tendenci se zvětšovat. Příčinou bývá znehybnění končetiny po úrazu nebo se otok objevuje po dlouhém cestování, kdy vázne průtok krve žilním systémem.
Ve svém příspěvku JAKÉ CIKY NA PROKRVENÍ DOLNÍCH KONČETIN PŘI UZÁVĚRU PÁNVE - STENTGRAFTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Prosím o radu, jakými cviky bych podpořil prokrvení dolní končetiny, u které došlo k uzávěru pánve. Jsem po EVAR AAA před 3 roky a IM před 30 lety, trpím Idiopat. plicní fibrozou.
Cévní lékař mi doporučil rehabilitaci dol. konččetin, ale nevím, jaké cviky bych měl provádět.
Podotýkám, že při chůzi mám po chvíli tupou bolest v celé noze a v třísle a mohu jíti jen velmi pomalu.
Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zánět žil na noze je náhle vzniklý zarudlý, tuhý a bolestivý proužek na končetině v průběhu povrchové žíly. Často se jedná o křečovou žílu, někdy také toto onemocnění vzniká po aplikaci injekce do žíly nebo po úrazu, například po tupém úderu. Zarudnutí bývá někdy provázeno celkovou teplotou. Po pár dnech většinou zarudnutí zbledne a bolestivost se zmírní, ale tuhý proužek přetrvává delší dobu, i několik měsíců. Může se různě šířit v rámci končetiny, například v jednom místě již odeznívá a v dalším se nově objeví. Zánět žil dolních končetin se podle lokalizace postižené žíly rozlišuje na zánět povrchových žil a zánět hlubokých žil, neboť i systém žil dolních končetin se člení na hluboký a povrchový.
U nekomplikovaného žilního zánětu spočívá léčba v používání zdravotních punčoch nebo bandáží a v lokální aplikaci takzvaných heparinoidů (masti jako Heparoid, Lioton, Hirudoid, Viatromb). Vhodné je léčbu doplnit o venotonika, léky posilující žilní stěnu a zlepšující žilní návrat. V případě teplot je vhodné přeléčení antibiotiky. Mimo stahování končetiny bandážemi nebo punčochami, a to v akutní fázi trvale, není později přes den zapotřebí žádných zvláštních omezení. Pohybový režim je vhodný přiměřený, bez přetěžování, ale rovněž bez trvalého klidu na lůžku. Lze doporučit vyvýšenou polohu končetiny při odpočinku, dále dostatečný přísun tekutin a sprchování postiženého místa chladnou vodou.
U žilního onemocnění na noze je důležité rozlišit, zda se jedná o flembotrombózu nebo o tromboflebitidu. Každý typ onemocnění totiž vyžaduje různou terapii. Tato onemocnění patří vždy do rukou lékaře.
U každého chirurgického výkonu, tedy i u chirurgické extrakce zubu, mohou nastat komplikace jak v jeho průběhu, tak po něm. Spektrum komplikací je velmi pestré. Patří mezi ně i níže uvedené potíže.
Bílý povlak po vytržení zubu
Bílý povlak po vytržení zubu může signalizovat kolemčelistní zánět. Následná léčba se volí podle rozsahu zánětu (antibiotika, zajištění odtoku hnisu).
Zánět po vytržení zubu
Zánět po vytržení zubu patří mezi komplikace hojení rány, objevuje se častěji v dolní čelisti, projevuje se obvykle od 3. pooperačního dne otevřením rány a bolestmi, zápachem z úst (například alveolitis sicca). K ústupu obtíží je pak nutné ránu opakovaně vyplachovat a drénovat.
Suché lůžko po extrakci
Alveolitida (suché lůžko) se objevuje asi u každého pátého jedince, který si nechal trhat dolní osmičky. Jde totiž o místo, které se hůře hojí a v němž se drží zbytky jídla. Nahoře je riziko této komplikace mnohem menší.
Suché lůžko vyžaduje profesionální ošetření. Jedná se o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, jedná se buď přímo o takzvané suché lůžko (alveolitis sicca), nebo o rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci. Tento stav se nazývá hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Poté dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázena silnými bolestmi. Zánět lůžka po extrakci zubu na sebe zpravidla upozorní intenzivní bolestí extrakční rány, která nastupuje za 48–72 hodin po výkonu a vyzařuje do okolí. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se během alveolitidy vyskytuje vysoká teplota nebo schvácenost. Cílem léčby je likvidovat infekci, tlumit bolest a podpořit tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně. Ošetření spočívá v masivním, ale šetrném výplachu rány vlažným antiseptikem, kterým se odstraní rozpadlé zbytky koagula nebo zbytky potravy. Následné lehké vtlačení mulového drénu smočeného v roztoku do rány tlumí vedle protizánětlivých účinků bolest, stimuluje tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně a epitelizaci jejích stěn a brání ulpívání zbytků potravy v prázdném lůžku. Drén je třeba denně vyměňovat po dobu cca 5–7 dní. Ránu lze ošetřit řadami postupů a záleží jen na zvážení ošetřujícího lékaře, který zvolí.
