Záděry jsou drobné trojúhelníčky měkké či suché kůže kolem nehtů. Záděra kromě toho, že není hezká na pohled, může být i vstupní branou infekce a péče o ni se nesmí zanedbat, protože následně vznikají bolestivé záděry a zánět. Zvláště pokud odstávající část okusujeme, může kromě infekce hrozit i sepse. Záděru způsobuje okusování nehtů, vysušená a dehydratovaná pokožka. Proto tento problém nejvíce trápí osoby se suchou kůží, které mají slabou ochrannou tukovou vrstvu. Dehydratovaná pokožka je bez vody a snadno se kvůli tomu loupe. Pak stačí jen nepatrně o cokoliv zadrhnout a vznikne záděra. Ke tvorbě suché kůže může například dojít častým kontaktem s papírem, ten totiž při dotyku s pokožkou odsává tuk. Na vině ale může být i špatná manikúra či nedostatek některých vitamínů a minerálů. Typické jsou záděry u dětí, a to především na palci.
Ranku, která vznikne po odstřižení, je vhodné ošetřit hojivým krémem či gelem s obsahem přírodních látek, nejlépe heřmánku či měsíčku lékařského. Měsíček lékařský je v tomto případě užitečný svým hojivým účinkem a hodí se právě při drobných poraněních kůže, mezi něž patří i záděra. Heřmánek lékařský zase působí antibakteriálně a protizánětlivě, čímž snižuje riziko vzniku infekce na místě odstřižené kůžičky. Výhodná je vzájemná kombinace výtažků z obou léčivých rostlin v jednom přípravku, dojde tím k rychlejšímu hojení rány, a navíc záděra tolik nebolí.
Pokud už se záděra objeví, je nejlepší natrženou kůži jednoduše odstřihnout malými ostrými nůžkami a ještě lépe štipkami (malými ostrými kleštičkami). Nůžky mají tendenci kůži skřípnout, kleštičky ji bezpečně bez trhání odstraní přesně tam, kde je to nutné. Nestříhejte však kůžičku příliš blízko zdravé kůže. Odstřihněte opravdu jen odchlíplý kousek kůže, jinak si zaděláváte na budoucí problémy. Protože se to samozřejmě nikdy nepovede dokonale, snažte se poté místo promastit a vyhladit, aby se záděra již nezvětšovala. Na toto je vhodná hojivá mast na záděry, kterou vám doporučí v lékárně.
Můžete použít například řepíkovou mast, což je tradiční bylinný přípravek obsahující účinné extrakty ze 4 léčivých rostlin. Mast se s úspěchem užívá k ošetření pokožky při drobných prasklinách, oděrkách a jinak mechanicky způsobených kožních poškozeních. Řepíková mast vám skvěle poslouží v péči o záděry nebo zanícená nehtová lůžka.
Bylinným základem řepíkové masti je řepík lékařský (Agrimonia eupatoria). Jedna z nejrozšířenějších a nejznámějších bylin se užívala již ve starověku, roste až do výšky jednoho metru a má chlupatou lodyhu se žlutými květy. V bylinářství se využívá hlavně natě a listů řepíku.
Řepík lékařský má mnoho účinných látek. K těm nejdůležitějším patří kyselina křemičitá, taniny, éterický olej, hořčiny, flavonoidy, minerály a vitamíny B a K. Bylina se vyznačuje dezinfekčními a adstringentními (stahujícími) vlastnosti, a proto se velmi dobře (ve formě masti) hodí k ošetřování nehojících se ran.
Masťovým základem je čištěné vepřové sádlo (extrahované horkou párou), které svým složením připomíná lidský tuk. Vepřové sádlo obecně patří k nejkvalitnějším základům mastí: velmi dobře se vstřebává do pokožky, je kvalitním nosičem léčivých látek obsažených v bylinách a používá se k léčbě různých dermatitid. Ačkoliv se v současnosti hojně využívají různé syntetické látky, kvalitní vepřové sádlo zatím nemůže v mastech nic nahradit.
Řepíková mast je dále obohacena o pravý včelí vosk. Ten má totiž skvělé ochranné a hydratační schopnosti a zvyšuje celkovou kvalitu masti. Kromě řepíku obsahuje mast také další byliny, které podporují a umocňují pozitivní vlastnosti řepíku. V masti tak najdete heřmánek, šalvěj a tymián. Řepíková mast neobsahuje konzervanty ani umělá barviva. Mast skladujte při teplotě 5 až 25 °C.
Před použitím masti se doporučuje postiženou partii omýt vodou bez mýdla a dobře vysušit. Mast se nanáší v tenké vrstvě na pokožku tak, aby neucpala póry. Řepíkovou mast používejte 2–3x denně (nebo dle aktuální potřeby), jemně ji vtírejte 2 až 3 minuty do kůže. Správná aplikace pomáhá zvyšovat následný účinek.
V naší poradně s názvem PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý den! Přidávám se do diskuze i se svým problémem v naději jakékoli rady. Už téměř rok se potýkám se silným šupinatěním hlavy, které je bohužel provázeno nezadržitelným padáním vlasů. V okolí čela a uší jsou projevy nejcitelnější - linie vlasů je pokryta tenkou "slupkou" odumřelé suché kůže, která se po navlhčení při mytí odděluje, za sucha pevně lpí na hlavě. Při odloupnutí je kůže vespodu zarudlá jako by zanícená. Stejně ačkoli aniž bych pozorovala zarudnutí vypadá pokožka po celé ploše hlavy. S méně závažnými projevy se v poslední době setkávám i v t-zoně obličeje, a na ušních boltcích. Celkově se dá říci, že pokožka mé hlavy je velmi suchá, čili nekoresponduje s typickými projevy seboroické dermatidy, ač mi ji lékař diagnostikoval a pokouší se jí neúspěšně léčit :-( Můj stav nevykazuje zlepšení ani po celkové úpravě jídelníčku, zařazení doporučených doplňků stravy, ani na běžné léčebné přípravky z lékarny. Prosím, pokud máte jakoukoli zkušenost, nebo nápad, jak pomoci, co vyzkoušet, budu vděčná za cokoli.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den paní Rayleen, podle Vámi popsané subjektivní diagnózy se také plně přikláním k tomu, že je to seboroidská dermatitida. Toto onemocnění se vyskytuje jak na mastné pokožce, tak i na suché pokožce, pak ji nazýváme disseborea. V některých případech se bohužel nepodaří její úplné vyléčení, podobně jako u lupénky. Je však možné redukovat její projevy. Z volně dostupných prostředků je to především vhodnými šampony, ale i rostlinnými oleji s přídavkem kyseliny salicylové. Z lékařské medikace to jsou pak kortikoidy, popřípadě antimykotické přípravky. Výborně zpracovaný popis této choroby je na webu na této adrese: https://www.medicabaze.cz/i… Je zde možnost porovnat své projevy s přiloženou fotodokumentací a také je zde rozebráno několik různých druhů variant projevů. K dispozici je zde i možná léčba. Doporučuji přečíst si to a důvěřovat svému lékaři a být trpělivá. Léčba je dlouhodobá. Držím Vám palce.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrcho
V naší poradně s názvem SIFILIS? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David .
Dobry den mam obavu ze syfilisu ale spis si myslim ze je to zanicena mazova zlazka. Prosim o radu jestli je to Syfilis. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle vaší fotky to spíše vypadá na zánět folikulu na pokožce šourku ve stádiu zhojení. Obrázky, jak vypadá vřed u syfilitidy na pohlaví, jsou vidětvidět zde: https://www.google.com/sear…
Pro jistotu si raději nechte udělat krevní test na syfilis. A nebo si ho proveďte sám pomocí testovací sady, kterou můžete koupit tady: https://www.prozdravi.cz/sy…
V oblasti zanícené potní žlázy se tvoří bolestivé léze (poškození) ve formě vyrážek a bolestivé bulky v podpaží, které obvykle vznikají na místech, kde se nachází určitý typ potních žláz (známé jako apokrinní žlázy – pachové žlázy). Někdy je také patrný hnis v podpaží. Zanícená potní žláza není infekční nebo nakažlivá choroba.
V současnosti existuje několik způsobů léčby
Lehké stadium onemocnění se většinou léčí konzervativně. Jde o lokální medikamentózní léčbu mastmi nebo antiseptickými roztoky, případně o celkovou léčbu antibiotiky.
Pokročilejší formy vyžadují chirurgické odstranění poškozené kůže, ale to je vždy na individuálním posouzení stavu každého pacienta. Chirurgický zásah s sebou přináší naději na vyléčení, ale i riziko pooperačních komplikací. U části pacientů může onemocnění propuknout znovu i po operaci.
Novinku v léčbě představuje biologická léčba. Její úspěch spočívá zejména v minimalizování zánětlivých projevů, díky čemuž se zmírní výtok, sníží zánětlivá aktivita onemocnění a jeho bolestivost. Biologická léčba může být indikována i před plánovaným chirurgickým zákrokem, čímž se zmírní zánět. Následně je možné přistoupit k chirurgickému odstranění ložiska a stav udržovat pod kontrolou pomocí biologické léčby.
Léčba poruchy imunitního systému není jednoduchá, podobně jako u alergií, ale v mnoha případech se léčit dá. Pokud chcete zahájit léčbu svého zánětu v nehtu okamžitě, tak je možné v lékárně koupit višněvského balzám s bukovým dehtem a začít si bolavé místo mazat. Višňák by měl být na bolavém místě co nejdéle v tekutém stavu, takže je dobré ho namazat a hned zakrýt igelitem. Pokud by višňák nezabral a záděra hodně bolela, tak je možné začít užívat Ibuprofen 400mg v dávkování 1 tabletu každých 6 hodin po dobu tří dnů. Ibuprofen je volně prodejný v lékárně, ale i tak si před jeho užitím prostudujte příbalovou informaci o kontraindikacích a nežádoucích účincích, jde o vysoké dávky protizánětlivého léku.
Popis ukazuje spíše na problém imunitního systému - Imunodeficienci. Imunodeficience jsou poruchy imunitního systému, které vedou ke zvýšené náchylnosti k infekcím. V tomto případě jde o opakované infekce nehtové ploténky. Těmito infekcemi je pak i ovlivněna kvalita nehtu. Zde nebude příčina v plísni nehtu, ale v poruše imunitního systému. Višňák léčí vzniklý puchýř a zánět nehtové ploténky. Ovšem je potřeba také posílit imunitní systém. Imunitní systém se vyšetřuje pomocí krevního rozboru, kde se sledují lymfocyty. Je třeba tedy požádat svého obvodního lékaře o tento krevní rozbor.
Psychické projevy projevující se třením prstu o prst také způsobují výskyt záděr. Pokud už vám teče krev, tak do záděry mohou proniknout nečistoty, vznikne zánět, a pokud je pod nehtovým valem, začíná velký problém. Pak černá boule u prstu už opravdu není jen běžná záděra.
V dnešní době se vyskytuje spousta různých kožních projevů, záděry nevyjímaje. Je to dáno celkovým hektickým stylem života – všudypřítomný stres, nezdravé stravování, elektrický smog z mobilů a počítačů, nadměrné očkování a užívání rozličných léků na vše možné i nemožné. Vše souvisí se vším. Pamatujte, že nejen v tradiční čínské medicíně platí: Co na kůži, to na jazyku a naopak!
Co se týče mastí a krémů, všeobecně se v tradiční čínské medicíně doporučuje na mokré vždy mokré, tedy na mokvavé kožní postižení se používá například vlažný obklad z řepíku lékařského (k dostání v bylinkářství i v lékárnách), který se přiloží několikrát denně cca na 15 minut, a většinou se do druhého dne stav zklidní a vysuší. Na suché zarudnutí a svědění lze použít i mast z aloe či měsíčku (například Calendula od firmy Weleda – k dostání v DM drogerii) nebo k promašťování příjemnou a ochlazující rakytníkovou Indulonu (z lékárny).
Na obě formy kožních projevů (suchý svědivý či pálivý mokvavý) lze s úspěchem použít „Nápoj stříbrného větru“, a to nejen vnitřně, ale i zevně ve formě obkladu či potírání postižených míst několikráte denně – velice působí i proti svědění kůže!
Podle babských rad fungují na akné obklady z heřmánku. Nejlépe ze sušeného, který zavázaný do kapesníku namočíte do vody a přikládáte na postižená místa.
Je-li akné silnější, pak se radí na zanícená místa přikládat rozmačkaný česnek. Musí se však nechat působit jen velmi krátce, jinak udělá víc škody než užitku.
Nastrouhejte najemno menší cibulku, přidejte 1 lžičku medu a polohrubé mouky (můžete použít i ovesnou mouku). Naneste na pleť a nechte působit 15–20 minut. Poté smyjte vlažnou vodou. Pozor, cibule vás může chvíli štípat v očích.
Rovněž pleťová maska z jedlé sody je výborná na akné. Potřebujte 1 polévkovou lžíci jedlé sody, 1–2 polévkové lžíce vody nebo minerálky. Vše smíchejte, vody přidejte tak akorát, aby byla konzistence masky hustá a dobře držela a nestékala. Naneste na očištěnou pleť a nechte působit asi 20 minut. Smyjte jemnými krouživými pohyby čistou vodou. Můžete opakovat několikrát týdně.
Účinná je i vajíčková maska. Maska se skládá ze 2 kroků:
krok: Rozklepněte vejce tak, abyste oddělila bílek od žloutků. Naneste na pleť jen bílek a nechte zaschnout, poté smyjte vlažnou vodu. Vyčistí se vám póry.
krok: Naneste na pleť našlehaný žloutek. Nechte působit několik minut. Žloutek pleť výborně hydratuje.
Kvasnice jsou účinným prostředkem právě na akné. Smíchejte polovinu až celou kostičku droždí s trochou mléka tak, aby vznikla kaše. Hotovou směs naneste na obličej, vyhněte se oblasti očí. Nechte působit, dokud nezaschne, poté smyjte vlažnou vodou. Kvasnice mají detoxikační a prohřívací účinky a jsou blahodárné pro pleť se sklonem k akné (aknózní pleť) a vyrážkám.
Česnekpůsobí jako lokální antibiotikum. Vymačkejte jej a aplikujte přímo na zanícená postižená místa na pokožce. Nechejte působit alespoň půl hodiny (můžete i delší dobu). Vyvarujte se pokožky kolem očí.
Pod tímto názvem se skrývají dvě masti. Buď se jako černá mast prodává ichtoxyl mast anebo druhá je pod názvem mast s peruvianským balsámem. Ichtoxyl mast je hotový výrobek v tubě a jeho léčivou látkou je ichthammolum, což je dehet podobný ichtyolu.
Mast s peruvianským balsámem je lepší na zanícená místa a používají ji i lékaři na chirurgických ambulancích. Obě masti jsou volně prodejné, bez receptu. Jen mast s peruvianským balsámem se v lékárně míchá na objednávku, takže je třeba nejdříve s lekárníkem domluvit její přípravu. Proto je lepší nechat si ji udělat ve velké lékárně někde u polikliniky nebo nemocnice, protože v běžné lékárně nebudou mít suroviny na přípravu. V některých lékarnách mají již mast s peruvianským balsámem do zásoby namíchanou. Černá mast se používá na kožní záněty. Černá mast také působí na akné, zmírňuje červené skvrny po akné.
Vzhledem k tomu, že játra vykonávají různé funkce, mohou vytvářet chemické látky, které se dostanou do krevního řečiště a do žluče. Různé poruchy jater mohou změnit krevní hladinu těchto látek. Některé z těchto látek mohou být měřeny ze vzorku krve. Některé testy, které se běžně provádí ze vzorku krve se nazývají jaterními testy. Jaterní testy obvykle měří následující:
Alaninaminotransferázu (ALT), jedná se o enzym, který pomáhá zpracovávat bílkoviny. Enzym je protein, který pomáhá urychlit chemické reakce. Různé enzymy se vyskytují v buňkách těla. Velké množství ALT se vyskytuje v jaterních buňkách. Když jsou játra poraněna nebo zanícena, jako je hepatitida, hladina ALT obvykle vzroste.
Aspartátaminotransferázu (AST), což je hladina enzymu, která se obvykle nachází uvnitř jaterních buněk. Když krevní testy zjistí vysokou hladinu tohoto enzymu v krvi, tak to obvykle znamená, že jsou játra nějakým způsobem poškozena. Nicméně AST může být také uvolněno, pokud srdeční nebo kosterní svalstvo je poškozeno. Z tohoto důvodu je ALT obvykle považováno za konkrétnější test vztahující se na játra.
Alkalická fosfatáza (ALP) je enzym, který se vyskytuje převážně v jaterních buňkách vedle žlučových cest a v kostech. Její koncentrace v krvi se zvyšuje u některých typů jaterních a kosterních onemocnění.
Albumin je hlavní protein, který je vytvářen v játrech a cirkuluje do krevního řečiště. Schopnost vytvoření albuminu a dalších proteinů je ovlivněna některými typy onemocnění jater. Nízký počet albuminu v krvi se vyskytuje při některých jaterních poruchách.
Celková bílkovina vzniká vlivem albuminu a všech dalších proteinů v krvi.
Bilirubin je chemická látka, která dává žluči její žluto zelenou barvu. Vysoká hladina bilirubinu v krvi může způsobit žloutenku. Bilirubin je vyroben z hemoglobinu. Hemoglobin je chemická látka v červených krvinkách, která je uvolňována, když dochází k rozkladu červených krvinek. Jaterní buňky si hlídají hladinu bilirubinu a připojují na něj molekuly cukru. Toto je pak nazýváno konjugování bilirubinu, který je předán do žlučovodů.
Zvýšená krevní kladina konjugovaného bilirubinu se vyskytuje v různých jaterních podmínkách a žlučových cestách. Mohou být zvláště vysoké, pokud je tok žluči blokován. Například tím, že žlučový kámen uvízl ve společném žlučovodu, nebo se vytvořil nádor na slinivce břišní. Tyto problémy mohou být také zvýšeny hepatitidou, poškozením jater nebo dlouhodobým užíváním alkoholu.
Ke zvýšení úrovně nekonjugovaného bilirubinu dochází, když je nadměrný rozpad červených krvinek, zejména v případě hemolytické anémie.
Máte-li toto kožní onemocnění, budete pravděpodobně trpět svěděním a podrážděním pokožky, které se postupně zhoršuje, a to až do doby, než dojde k usmrcení všech roztočů.
Prvotním projevem svrabu je tedy svědění pokožky, které nastává během noci nebo po koupeli a je doprovázeno suchou pletí. Svědění je způsobeno alergickou reakcí na roztoče. Někdy může dojít k velmi intenzivnímu svědění, zejména u malých dětí a starších osob. Podráždění kůže často vypadá jako vyrážka nebo kožní vřídky připomínající svým rozmístěním malé zakřivené koleje. Tyto příznaky jsou výsledkem tunelů roztoče pod horní vrstvou kůže. Někdy mohou být viditelné malé puchýře nebo samotní roztoči, kteří vypadají jako malá černá tečka na konci tunelu. U dětí se může objevit jen zarudlá a zanícená kůže, někdy s malými vřídky, které připomínají puchýře.
Symptomy se objevují zejména:
mezi prsty a na straně dlaně či zápěstí;
na vnější straně loktů a v podpaží;
kolem pasu a pupíku;
na hýždích;
kolem bradavek, po stranách prsou (u žen);
na genitáliích (u mužů).
U kojenců a malý dětí dochází ke svědění a podráždění kůže zejména v oblasti hlavy, krku a obličeje. Také se může objevit na dlaních a chodidlech. Drobná poranění v těchto oblastech připomínají puchýřky.
Fotogalerie svrabu
Zde je několik fotografií, na kterých je vidět svrab: svrab fotogalerie.
Cysty obvykle nezpůsobují bolest, pokud se neprotrhnou a nejsou infikovány a zaníceny. Některé cysty zmizí samy od sebe bez jakékoliv léčby, jiné potřebují vysušit – zavést drenáž. Ta zahrnuje propíchnutí/naříznutí cysty něčím ostrým a následný odvod tekutiny ven. Pokud je cysta zanícená, může být zapotřebí ošetření kortisony. Toto ošetření se provádí injekčně a cysta poté zpravidla ustoupí. V některých případech cysty na léčbu nereagují a je zapotřebí odstranit je chirurgicky.
Opruzeniny se při správné péči o pokožku obvykle ztratí během několika dní. Pokud se stav zhoršuje (pokožka je zanícená, mokvá nebo se objevují prasklinky), může to být příznakem bakteriální nebo kvasinkové infekce. Lékař v takovém případě předepíše vhodnou mast s antibakteriálním nebo protikvasinkovým účinkem.
Ačkoli nosní polypy byly jako nemoc objeveny už ve starověkém Egyptě, vědci ani po staletích bádání neví, co je přesnou příčinou jejich vzniku. Výskyt nosních polypů je nejčastěji dáván do souvislostí s alergiemi a s nimi spojenými rýmami, které mají na svědomí chronický zánět nosní sliznice. Dlouhodobě zanícená sliznice uvnitř nosu je zduřelá, zbytnělá a postupně se na ní vytvářejí výběžky či výchlipky – právě ony nosní polypy. Polypy bývají většinou mnohočetné a při vyšetření je lékař objeví na obou stranách nosní dutiny. Zvýšené riziko nosních polypů je také u pacientů s cystickou fibrózou, u dětí s bronchiálním astmatem či s poruchou pohyblivosti řasinek a u lidí, kteří jsou citliví na některé léky, například Aspirin nebo Ibalgin. Celkově nosní polypy trápí až 4 % populace, což není zanedbatelné množství. Pokud se chceme nosním polypům ubránit, měli bychom včas a efektivně léčit jakékoli záněty horních cest dýchacích, včetně klasické rýmy, abychom nosní sliznici co nejméně zatěžovali.
