ZIBOR 3500 je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Zibor obsahuje účinnou látku bemiparin a řadí se mezi nízkomolekulární hepariny. Je jedním z běžně používaných léků na ředění krve. Jedná se o injekční formu. Účinek Ziboru trvá 24 hodin a monitoruje se podle hladiny anti-Xa, která se zjistí z běžného krevního náběru. Zibor vždy uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.
K zabránění tvorby krevních sraženin během hemodialýzy
V případě použití při hemodialýze se Zibor obvykle podává injekcí jedné bolusové dávky (obsahu jedné injekční stříkačky) do tepenného konce dialyzačního přístroje.
ZIBOR3500 IU se obvykle podává injekcí do podkoží, zpravidla do kožního záhybu na boku v oblasti pasu (břicha) nebo do horní části stehna. Injekci zpravidla podá lékař nebo zdravotní sestra v nemocnici. Někdy je zapotřebí aplikovat Zibor i po návratu domů z nemocnice.
Starší pacienti (65 let a více) zpravidla dostávají stejné dávky jako ostatní dospělí pacienti. Jestliže má pacient jaterní nebo ledvinové obtíže, musí to sdělit svému lékaři, který může vyžadovat, aby byl pod jeho dohledem.
Děti (mladší než 18 let): Použití přípravku ZIBOR3500 IU se u dětí nedoporučuje.
Tento lék nesmí být nikdy podán do svalu ani smíchán s žádnou jinou injekcí.
Zpravidla se podává jednou denně.
Lékař určí, jak dlouho se tento lék užívá (zpravidla přibližně 7 až 10 dnů).
Zibor, respektive bemiparin, pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi. Prodává se ve formě injekčních roztoků, přičemž dostupné dávky jsou: 3 500 jednotek (v 0,2 ml), 5 000 jednotek (v 0,2 ml), 7 500 jednotek (v 0,3 ml) a 10 000 jednotek (v 0,4 ml). Lékař předepíše podle váhy pacienty jednu z těchto dávek, kterou si pak pacient aplikuje. Relativně dlouhý poločas účinku Ziboru umožňuje podávat jej pouze 1x denně.
Nízkomolekulární hepariny se v malé dávce využívají jako prevence vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používají v léčbě těchto dvou nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají při léčbě povrchových zánětů žil a aplikují se i pacientům s fibrilací síní (a podobnými poruchami rytmu) jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici.
Ve srovnání s Warfarinem je Zibor elegantní formou léčby celé řady nemocí, u nichž je třeba snížit krevní srážlivost. Oproti Warfarinu má Zibor řadu výhod, vzhledem k nutnosti každodenní aplikace však není vhodný k plošnému využití u dlouhodobých aplikací, v těchto případech ho většinou nahrazuje právě Warfarin.
Zibor – léčivá látka bemiparinum natricum 2 500 IU (anti-faktor Xa) v 1 ml injekčního roztoku – patří do skupiny léků nazývaných antitrombotika. Přípravek Zibor 2500 IU je indikován k léčbě hluboké žilní trombózy v akutní fázi. Výdej tohoto léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek se používá k léčbě krevních sraženin, například v žilách nohou anebo v plicích.
Zibor obvykle podává lékař či zdravotní sestra injekcí do podkoží (tedy injekcí pod kůži, obvykle do kožního záhybu na břiše či horní části stehna). Před operací nebo po operaci pacient dostane jednu dávku přípravku (obsah jedné injekční stříkačky). V následujících dnech dostává jednu dávku (obsah jedné injekční stříkačky) denně. Lékař rozhodne o tom, jak dlouho by měl být lék podáván.
Warfarin tlumí jednu z cest koagulační kaskády tím, že blokuje tvorbu některých koagulačních faktorů v játrech. Jedná se o široce užívaný lék. Výhodou je možnost podávání v tabletkách, nevýhodou je pomalý nástup a ústup účinku, obvykle několik dnů. Účinnost Warfarinu se kontroluje z krevního náběru jako takzvaný Quick test neboli test INR. Hodnota INR vypovídá, kolikrát pomaleji se vlivem Warfarinu dotyčnému člověku sráží krev oproti normě. INR 1,7 tak znamená, že se krev sráží 1,7x pomaleji. Jako účinná a přitom bezpečná hladina Warfarinu se udává INR 2–3, tedy krev srážející se 2–3x pomaleji než normálně. Předávkování Warfarinem je i při správném užívání relativně časté. V případě potřeby rychlého snížení INR lze podat protilátku, kterou jsou preparáty obsahující vitamin K, obvykle lék Kanavit. Stejně tak lze podat mraženou plazmu, která obsahuje chybějící koagulační faktory. Vzhledem ke schopnosti Warfarinu těžce poškodit plod nesmí být Warfarin užíván v těhotenství.
Xarelto
Jeho účinná složka rivaroxaban blokuje srážecí faktor Xa a má podobné přednosti oproti Warfarinu jako Pradaxa. Opět se využívá v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.
Pradaxa
Je nový lék na ředění krve. Účinnou látkou je sloučenina dabigatran, která v jistém bodě blokuje koagulační kaskádu. Mezi výhody patří užívání v tabletkové formě a minimální možnost předávkování při správném užívání. Pradaxa se používá při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní. Velkou výhodou Pradaxy je existence speciální protilátky, která může v případě nutnosti účinek Pradaxy téměř okamžitě vyrušit (preparát Praxbind).
Eliquis
Účinnou látkou je sloučenina apixaban, která blokuje faktor X koagulační kaskády. Kvůli nižšímu výskytu krvácivých komplikací se tento preparát stává velmi oblíbeným a využívá se při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.
Lixiana
Lixiana je nový lék (od roku 2016) ve fázi klinických zkoušek, který patří mezi léky na ředění krve. Účinnou látkou je sloučenina edoxaban. Edoxaban funguje jako přímý inhibitor koagulačního faktoru Xa. Svým působením tedy edoxaban blokuje koagulační (srážecí) kaskádu a tím dosahuje efektu omezení krevní srážlivosti. Lixiana bude využívána v prevenci hluboké žilní trombózy u pacientů po ortopedických operacích, dále pak jako lék ředící krev u pacientů s fibrilací síní a u nemocných s již vzniklou hlubokou žilní trombózou a plicní embolií. Neléčená fibrilace síní ohrožuje pacienta vznikem krevních sraženin v srdci, které mohou zp
Zibor se většinou aplikuje podkožně do kůže břicha nebo do stehen. Zibor se nesmí nikdy podat do svalu, protože by mohl způsobit krvácení do svalu.
Než si poprvé aplikujete injekci, budete poučeni o správném způsobu použití tohoto léku a o správném postupu samostatného podání injekce.
Toto poučení by měl poskytnout lékař nebo jiný kvalifikovaný zdravotnický pracovník.
Postupujte podle následujících kroků:
Umyjte si důkladně ruce a posaďte se nebo si lehněte do pohodlné polohy.
Vyberte si oblast v okolí pasu, nejméně 5 cm od pupku a od stávajících jizev nebo modřin, a pečlivě očistěte kůži v této oblasti.
K podání injekce používejte každý den jiné místo, například jeden den do levého boku, další den do pravého boku.
Sejměte kryt z jehly Ziboru.
Aby se zajistila sterilita jehly, ujistěte se, že se jehla ničeho nedotýká.
Předplněná injekční stříkačka je nyní připravena k použití.
Před injekcí nevytlačujte pístem vzduchové bubliny, protože by mohlo dojít ke ztrátě léku.
Uchopte injekční stříkačku do jedné ruky a palcem a ukazováčkem druhé ruky opatrně stlačte očištěnou oblast kůže tak, aby se vytvořila kožní řasa.
Vpíchněte jehlu v celé délce kolmo (v úhlu 90°) do kožní řasy.
Stlačte píst a po celou dobu injekce přidržujte kožní řasu v dané pozici.
Vytáhněte jehlu kolmým pohybem nahoru a uvolněte kožní řasu.
Nemasírujte kůži v místě vpichu jehly. Předejdete tak vzniku modřin.
Nepokoušejte se nasadit kryt jehly zpět na injekční stříkačku. Vyhoďte injekční stříkačku (jehlou napřed) do nádoby na ostré předměty, uzavřete důkladně víko nádoby a umístěte ji mimo dosah dětí.
Injekce se Ziborem jsou již předpřipravené, to znamená, že si člověk vpíchne celý obsah lékařem předepsané injekce. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny.
Podobně jako všechny léky může mít i přípravek Zibor nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Přestaňte používat přípravek Zibor a informujte neprodleně lékaře nebo zdravotní sestru (nebo vyhledejte okamžitě nejbližší pohotovost nebo příjmovou ambulanci nemocnice), pokud se u vás vyskytne některý z níže uvedených nežádoucích účinků.
Časté (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů):
Neobvyklé nebo neočekávané krvácení, například krev v moči a/nebo ve stolici.
Vzácné (mohou postihnout až 1 z 1 000 pacientů):
Závažné snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie II. typu), které může vést k tvorbě modřin, krvácení v ústech, krvácení z dásní a nosu, kožní vyrážce.
Tmavě zbarvené, bolestivé postižení kůže v místě vpichu (kožní nekróza).
Intraspinální hematomy po spinální nebo epidurální anestezii (bolest zad, snížená citlivost a slabost dolních končetin, dysfunkce střev nebo močového měchýře). Tyto hematomy mohou způsobit neurologická poškození různého stupně, včetně dlouhotrvající nebo trvalé paralýzy.
Závažné alergické reakce (zvýšená teplota, zimnice, dušnost, otok hlasivek, malátnost, pocení, kopřivka, svědění kůže, nízký krevní tlak, návaly horka, zarudnutí obličeje, ztráta vědomí, zúžení průdušek, otok hrtanu).
Ostatní nežádoucí účinky: Velmi časté (postihují více než 1 z 10 pacientů):
Tvorba modřin, skvrny na kůži, svědění a bolestivost v místě vpichu jehly.
Časté (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů):
Mírné a dočasné zvýšení určitých enzymů (transamináz), které se prokáže v krevních testech.
Méně časté (mohou postihnout až 1 ze 100 pacientů):
Mírné a přechodné dočasné snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie I. typu), které se prokáže v krevních testech.
Do této řady patří tolik diskutovaný heparin a nízkomolekulární hepariny.
Heparin: Heparin opět blokuje koagulační kaskádu, ale trochu jiným mechanismem než Warfarin. Aplikuje se v injekční formě a slouží zejména v léčbě akutních stavů (například při srdečním infarktu, u plicní embolie a podobně). Mezi výhody jeho použití patří velmi krátký poločas účinku (vymizí do několika hodin po aplikaci) a možnost jeho účinek kdykoliv zvrátit podáním protilátky (sloučenina protamin). Podává-li se heparin nitrožilně, kontinuálně dávkovací pumpou, mělo by se APTT pravidelně kontrolovat – neúmyslné předávkování do vysokých hodnot je u heparinu velice snadné.
Nízkomolekulární hepariny: Tyto látky tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podávají v malých dávkách každý den v nemocnici ležícím pacientům jako prevence vzniku žilní trombózy. Podávají se ve formě podkožních injekcí, které se obvykle aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí cca do 12–24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti nim neexistuje žádná protilátka a v případě podání se prostě musí počkat, až jejich účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárních heparinů lze kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot takzvaného anti-Xa. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost. Mezi zástupce této skupiny léků patří například Clexane – klexan, Fraxiparine – fraxiparin či Zibor.
Antikoagulační léčba slouží k ředění krve, které brání obnovení vzniku trombózy. Organismus má pak vlastní mechanismy vedoucí k rozpuštění sraženiny. Nejprve se k ředění krve používají nízkomolekulární hepariny, například Clexane, Zibor nebo Fraxiparine, které se aplikují subkutánně do kožní řasy nejlépe na břiše jednou nebo dvakrát denně. Je nutné je píchat ve stejnou denní dobu, aby byla krev neustále zředěná. Současně nebo od druhého dne léčby se pak podávají takzvaná perorální antikoagulancia, tablety na ředění krve. Nejčastěji se používá Warfarin nebo Lawarin. Úskalím tohoto léku je, že se musí nastavit určitá hladina, aby optimálně fungoval, a ta se pak musí pravidelně kontrolovat. Navíc je tato hladina individuální u každého člověka. To znamená, že někomu stačí jedna tableta denně, jiný musí brát jeden a půl tablety. Stupeň naředění krve se kontroluje krevními odběry (INR). Ideální je udržovat hladinu INR mezi 2,0–3,0. Jakmile je alespoň dva dny účinná hladina INR, je možné nízkomolekulární heparin vysadit. Dále se užívají pouze tablety. Jestliže je INR vyšší než 3,0, krev je hodně naředěná a stoupá riziko nežádoucích krvácivých komplikací. Působení Warfarinu také ovlivňují některé léky – nesteroidní analgetika proti bolesti jako Ibuprofen, Ibalgin, Veral, Diclofenak, Acylpyrin – proto se nesmí používat. Rovněž některé potraviny mohou ovlivnit hladinu INR, zvláště pak zelí, kapusta, papriky a mnoho dalších. Dříve se tedy při užívání Warfarinu dodržovala přísná dieta, dnes se doporučuje jíst pravidelně určité množství zeleniny, na které je člověk zvyklý, a vyhýbat se nějakým excesům. Podle toho se následně nastaví potřebná dávka Warfarinu.
Do léčebné praxe se zavadí nové antikoagulační léky Pradaxa nebo Xarelto, které fungují na jiném principu než Warfarin. Užívají se 1–2x denně. Při jejich užívání není nutné kontrolovat INR, nemusí se aplikovat nízkomolekulární heparin, než nastoupí účinek, a mají nižší riziko krvácivých komplikací. Jejich nevýhodou jsou určitá kritéria k tomu, aby je mohl lékař nasadit, a dále doplatky.
Délka podávání antikoagulační léčby závisí na příčině trombózy, zda faktor vzniku již pominul, nebo ještě působí. Obvyklá léčba trvá 6–12 měsíců. Minimální doba antikoagulace u sekundární trombózy způsobené imobilizací například po operaci či při sádrové fixaci končetiny je 3 měsíce. Pokud je příčina neznámá, jedná se o takzvanou idiopatickou trombózu, která vyžaduje 6–12měsíční antikoagulaci. Léčba se prodlužuje u opakovaných trombóz, při onkologické léčbě nebo u komplikací v podobě plicní embolie. Osoby s vrozenou trombofilií bývají antikoagulovány alespoň 12 měsíců, někdy i trvale. Trvalou antikoagulaci rovněž vyžadují osoby s opakovanými flebotrombózami či plicními emboliemi.
Injekce na ředění krve po operaci patří do skupiny nízkomolekulárních heparinů. Tyto látky tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podávají v malých dávkách každý den jako prevence vzniku žilní trombózy pacientům ležícím v nemocnici. Ve velkých dávkách jsou ve zdravotnických zařízeních ekvivalentem Warfarinu. Podávají se ve formě podkožních injekcí, které se obvykle aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí přibližně do 12 až 24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti nim neexistuje žádná protilátka a v případě podání se musí počkat, až jejich účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárních heparinů lze kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot „anti-Xa“. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost. Mezi zástupce této skupiny léků patří například Clexane, Fraxiparine či Zibor.
Léky působící proti koagulačním faktorům (antikoagulační léky)
Tuto skupinu lze rozdělit do několika podskupin.
Warfarin
Účinná látka warfarin tlumí jednu z cest koagulační kaskády tím, že blokuje tvorbu některých koagulačních faktorů v játrech. Jedná se o široce užívaný lék. Výhodou je možnost podávání v tabletkách, nevýhodou je pomalý nástup a ústup účinku (obvykle několik dnů). Účinnost warfarinu se kontroluje z krevního náběru jako takzvaný Quick test neboli test INR. Hodnota INR vypovídá o tom, kolikrát pomaleji se vlivem warfarinu dotyčnému člověku sráží krev oproti normě. INR 1,7 tak znamená, že se krev sráží 1,7x pomaleji. Jako účinná a přitom bezpečná hladina warfarinu se udává INR 2–3, to znamená, že se krev sráží 2–3x pomaleji než normálně. Předávkování warfarinem i při správném užívání je relativně časté. V případě potřeby rychlého snížení INR lze podat protilátku, kterou jsou preparáty obsahující vitamin K (obvykle lék Kanavit). Stejně tak lze podat mraženou plazmu, která obsahuje chybějící koagulační faktory. Vzhledem ke schopnosti warfarinu těžce poškodit plod nesmí být lék Warfarin užíván v těhotenství.
Warfarin
Forma: Tablety
Princip účinku: Blokuje koagulační kaskádu. Warfarin snižuje množství aktivního vitaminu K, který je potřeba pro tvorbu řady srážecích faktorů.
Hlavní nežádoucí účinky: Kvůli celkově zvýšenému nebezpečí krvácení by neměli užívat Warfarin pacienti s žaludečními vředy a s předchozí krvácivou cévní mozkovou příhodou. Hrozí předávkování.
Warfarin působí proti vitaminu K a stejně tak vitamin K působí proti warfarinu.
Warfarin je silně teratogenní. To znamená, že způsobuje vznik vrozených vývojových vad u plodu. Těhotná žena tedy v žádném případě nesmí warfarin dostávat. Je-li nutno jí z lékařských důvodů snížit srážlivost krve, musí se používat nízkomolekulární heparin.
Warfarin rád reaguje s řadou běžně užívaných léků (jako jsou některá antibiotika), které různě mění jeho účinnost.
Warfarin podaný samotný může způsobit takzvané warfarinové kožní nekrózy, kdy dojde k odumírání částí kůže. Důvodem je fakt, že krátce po podání může warfarin paradoxně srážlivost krve dočasně zvýšit. Z toho důvodu by při zahájení terapie warfarinem měl být podáván několik dnů ještě jiný lék na ředění krve, většinou nízkomolekulární heparin.
Když se warfarin začne pravidelně podávat, začne účinkovat až za 3–5 dnů od první dávky. Během této doby je nutné podávat injekčně nízkomolekulární hepariny. Jakmile začne warfarin účinkovat, nízkomolekulární heparin se vysadí. Před jakýmikoliv operačními výkony se musí warfarin naopak s dostatečným předstihem vysadit. Jinak by samozřejmě hrozilo, že člověk u operace vykrvácí. Pacient by si měl pamatovat hlavně to, že musí před
