ZLOUTENKA je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Slovo „žloutenka“ pochází z francouzského slova „jaune“ = „žlutá“. Žloutenka je žluté zabarvení kůže a očního bělma. Toto zbarvení je způsobeno nahromaděním látky zvané bilirubin. Tělo odstraňuje bilirubin z krevního oběhu přes játra a ledviny. Játra hrají důležitou roli při odstraňování bilirubinu z těla, ale ne vždy jsou játra schopna z různých důvodů jej odstranit. Nahromaděním bilirubinu pak způsobuje žloutenku. Existuje mnoho druhů žloutenky. Zažloutnutí je více viditelné v bílé části oka než na kůži.
Stařecká žloutenka
Stařecká žloutenka může vzniknout z mnoha příčin: onemocnění jater, alkoholismus, rakovina, ucpání žlučovodu, hemolytická anémie, hepatitida, žloutenka jakékoliv druhu. Žloutenka je obvykle známkou toho, že se játrům nedaří řádně vyčistit tělo. Pokud si všimnete zežloutnutí na kůži nebo zežloutnutí očí, měli byste navštívit svého lékaře s podezřením na žloutenku.
Existuje několik typů žloutenky: žloutenka jakéhokoliv druhu, hemolytická žloutenka, obstrukční žloutenka, hepatocelulární žloutenka.
Žloutenka
Nejčastějším onemocněním jater je žloutenka. Kůže a sliznice se zbarví do nažloutlého odstínu. Tato žlutá barva je dána důsledkem přítomnosti přebytku žlučového barviva zvaného bilirubin v krvi. Játra produkují žluč, která je nezbytná pro správné trávení a zajišťuje dobrou výživu.
Hemolytická žloutenka vzniká v důsledku nadměrné destrukce červených krvinek, což způsobuje zvýšení tvorby bilirubinu. Hemolytická žloutenka může být také příznakem geneticky podmíněných chorob, jako je srpkovitá a hemolytická anémie. Obě nemoci způsobují rozpad červených krvinek. Při srpkovité anémii se tvoří abnormální hemoglobin, který deformuje krvinky. Hemolytická anémie je způsobena nedostatečnou nebo žádnou aktivitou glukosa-6-fosfát dehydrogenázy, jednoho z enzymů pentózového cyklu, na kterém z velké části závisí metabolismus erytrocytu. Nekompatibilní, neshodná transfuze krve vede k hemolýze krve příjemce, což se také může projevit jako hemolytická žloutenka.
K obstrukční žloutence dochází, když je cesta mezi místem vzniku bilirubinu v jaterních buňkách a přesunem žluči do dvanáctníku blokována překážkou. Obvykle staří lidé mají tendenci trpět více na obstrukční žloutenku, která je nejčastějším problémem spojeným s hepatobiliárním onemocněním.
Hepatocelulární žloutenka vzniká z poškození jaterních buněk toxickými látkami. Žluté zabarvení kůže a bělma očí je výrazným příznakem tohoto onemocnění. Hepatocelulární žloutenka bývá důsledkem poškození jater, tedy toxické hyperbilirubinémie, a to látkami jako je chloroform, arzfenamín, tetrachlormethan, acetaminofen, alkohol, toxiny hub rodu Amanita (alfa-amanitín a jinými). Tento typ žloutenky představuje jeden z příznaků cirhózy jater.
V naší poradně s názvem CO ZPŮSOBUJE ŽLUTÉ FLEKY V OBLIČEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Žluté skvrny v obličeji neboli žloutenka kůže poukazuje na těžší nemoci jater, slinivky ale i nemoci žlučníku a žlučových cest. Nejmarkantněji se to projevuje u infekční žloutenky, kdy žluč nemůže volně odtékat do dvanáctníku a odchází do krevního oběhu. Obvykle jsou nažloutlá zároveň i bělma očí. Při jakémkoliv náznaku zažloutnutí pokožky bychom se měli vyhýbat masu a nadměrnému solení a spíše konzumovat zeleninu. Vhodné je také zahájit efektivní detoxikaci - odjedování těla například užíváním zelené bio řasy chlorella -> https://www.zdravi-lecba.cz…. Také novorozeňata bývají lehce nažloutlá, mají novorozeneckou žloutenku, která se pitím mateřského mléka postupně eliminuje. Tento stav značí, že jejich matka jedla v těhotenství příliš mnoho potravin živočišného původu. Takový start do života není příliš příznivý a nastávající maminky by proto měly sestavovat opravdu pečlivě svůj jídelníček.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Infekční žloutenka (virová hepatitida) je virová infekce jater. Nemoc postihuje především děti a mladé lidi.
Žloutenka typu A se vyskytuje na celém světě i v průmyslově vyspělých zemích, ale riziko je vyšší v zemích s nižším hygienickým standardem. Zdrojem nákazy jsou lidé v inkubační době – nemocný člověk s viditelným nebo skrytým onemocněním. Onemocnění se šíří nejvíce takzvaně fekálně-orální cestou, znečistěnýma rukama, kontaminovanou vodou, zeleninou a potravinami. Ohroženi jsou zejména cestovatelé konzumující potraviny studené kuchyně, upravované na ulici, nebo při pití nebalené vody, anebo cestovatelé žijící v úzkém styku s místním obyvatelstvem v rozvojových zemích. Rizikové potraviny představují saláty ze syrové zeleniny, neloupané ovoce, nedostatečně tepelně upravení mořští živočichové, maso (zvláště kuřecí importovaná onemocnění mohou být zdrojem nákazy dalších osob).
Zdrojem nákazy žloutenkou B je nemocný člověk nebo zdravý bacilonosič. K přenosu infekce stačí minimální množství infikované krve, například na injekční jehle. Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který primárně napadá játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než AIDS. Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život. Virus se vyskytuje téměř ve všech tělních tekutinách, pro přenos infekce má největší význam krev, sperma a poševní výměšek (sekret). Ke krevnímu přenosu může dojít ve zdravotnických zařízeních, při manikúře, pedikúře, akupunktuře, tetování nebo piercingu. Významný je také přenos nechráněným pohlavním stykem.
Žloutenka C (VHC) je známa teprve od konce 80. let 20. století. V elektronovém mikroskopu byl virus spatřen až v roce 1994. Onemocnění se vyskytuje celosvětově cca u 3 % populace. Vyšší výskyt je v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde dosahuje 10 až 20 %. V České republice má protilátky proti VHC přibližně 0,2 % populace. K přenosu VHC dochází především krví. Před zavedením testování dárců krve v 90. letech 20. století se většina nemocných nakazila krví a krevními deriváty (imunoglobulin podávaný Rh negativním matkám). Další možností je nákaza u hemodialyzovaných pacientů a při transplantaci orgánů. V současné době dominuje přenos kontaminovanými pomůckami u injekčních uživatelů drog. K přenosu může dojít i společným užíváním pomůcek osobní hygieny (zubní kartáček, holicí strojek). Sexuální přenos je méně častý. Riziko nákazy u monogamních párů s dlouhodobým nechráněným stykem je cca 2–3 %. Toto procento se zvyšuje u prostitutů a homosexuálních mužů
V naší poradně s názvem ŽLOUTENKA TYPU G se k tomuto tématu vyjádřil uživatel P.Zdeňka.
Mám dlouhá léta problémy po žloutence typu G, nikde nelze najít přímou specifikaci problémů jaké tato žloutenka způsobuje,jen vím,že touto žloutenkou jsem byla nakažena při transfůzi krve.Jakou povědomost o ní máte?
Dík Zdeňka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Hepatitida typu G byla objevena teprve nedávno, proto neexistuje žádný lék nebo doporučená léčba. V současné době stále probíhá výzkum tohoto viru, ale doposud se neprokázalo, zda dokáže poškodit játra. Dostatek odpočinku, jedení vyvážené stravy a vyhýbání se konzumaci alkoholu a jiných jaterních dráždidel, to je doporučení pro všechny jedince trpící hepatitidou typu G.
Další info o žloutence typu G naleznete tady: https://www.ceskaordinace.c…
Žloutenka je onemocnění žlučníku a jater. Zároveň patří mezi hlavní příznaky onemocnění jater. Žloutenka způsobuje zbarvení kůže do žluta. Tato barva kůže je nejzřetelnějším projevem problémů s játry nebo žlučníkem. Dochází i ke žlutému zbarvení bělma očí. Žloutenka je výsledkem jaterní poruchy, která poškozuje krev a transformuje ji do žluče. Žloutenku mohou doprovázet příznaky podobné chřipce, ale je důležité posouzení lékaře, který rozliší, zda je žloutenka způsobena akutní hepatitidou nebo závažnou infekcí žlučníku. Podle tradiční orientální medicíny existují dva typy žloutenky.
Žloutenka, která způsobuje zbarvení celého těla, způsobuje mírné břišní distenze, zácpu, zvýšenou frekvenci srdeční aktivity, močové potíže, žízeň (možnost přijímat pouze doušky) a žlutý mastný povlak na jazyku. Tento typ žloutenky způsobuje nadměrnou teplotu a pocení.
Druhý typ žloutenky způsobuje žluté nebo šedé zbarvení obličeje, očí, kůže, pocit těžkého těla, slabou nebo žádnou horečku, únavu, nechuť k jídlu, nevolnost, tlak na hrudi, distenzi, časté bolesti těla, řídkou stolici, studené (chladné) končetiny, čirou moč, zvýšenou frekvenci srdeční aktivity a dušnost.
Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.
Nejčastější příčiny jsou:
špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).
Další možné příčiny:
zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
V naší poradně s názvem ŽLOUTENKA TYPU G se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Hepatitida typu G byla objevena teprve nedávno, proto neexistuje žádný lék nebo doporučená léčba. V současné době stále probíhá výzkum tohoto viru, ale doposud se neprokázalo, zda dokáže poškodit játra. Dostatek odpočinku, jedení vyvážené stravy a vyhýbání se konzumaci alkoholu a jiných jaterních dráždidel, to je doporučení pro všechny jedince trpící hepatitidou typu G.
Další info o žloutence typu G naleznete tady: https://www.ceskaordinace.c…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeňka.
Kde jste našla info.ohledně žloutenky typu G?mě nakazili v nem.po transf.krve,v r.80,následně několik let poté jsem začala mít problémy-jídlem-nechut,bolesti v pr.podžebří-tlak,špatně se dýchá,nejhorší je,že veškerou zdr.dokum.mi v ztratili,vesměs u poslední lékařky na mě koukají jako co tento typ žlout.je-že to neznají.V současné době mám hodně špatné jat.testy,a nevím kdo to řekl,že prý játra nebolí-není to pravda!já za ty léta zažila dost bolesti a játra opravdu bolí.
Každopádně Vám děkuji,že jste napsala do diskuze o výše zmíněné žloutence, a pokud budete mít další info.ráda si přečtu a jsem Vám za to vděčná s pozdravem Zdeňka.
Vyrážka či ekzém jsou definovány jako zánět kůže, který není vyvolán mikroorganismy napadajícími kůži. Tělo tímto způsobem spíše dává najevo problém v celém organismu, takovým problémem může být například infekce v těle, nedostatek nějaké živiny, problém imunity nebo onemocnění nějakého orgánu.
Příčiny svědění kůže, vyrážky, ekzému
atopický ekzém, alergie;
snížená imunita a přítomnost infekce (například plané neštovice, spála, pásový opar);
překyselení organismu (únava, zimomřivost, studené končetiny, bolest hlavy, snížená imunita, alergie, špatné hojení ran, nervové poruchy);
celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
cukrovka, diabetes mellitus (únava, ospalost, žízeň, hlad, nadměrné močení, necitlivost, brnění končetin, svědění kůže, průjem, záněty močových cest, afty, zápach z úst a z moči);
nedostatek vitamínu B3 (citlivost na světlo, bolestivá, podrážděná kůže, bolestivost jazyka a dutiny ústní, únava, trávicí potíže, bolest břicha, průjem, ztráta hmotnosti, poškození nervů);
nedostatek vitamínu B3 (citlivost na světlo, bolestivá, podrážděná kůže, bolestivost jazyka a úst, únava, trávicí potíže, bolest břicha, průjem, ztráta hmotnosti, poškození nervů);
nedostatek vápníku (záškuby, bolest svalů, kloubů, poruchy nervů, vyrážka, svědění kůže, lámání nehtů, špatné hojení ran, bušení srdce, deprese, podrážděnost, nespavost, řídnutí kostí, osteoporóza);
rakovina žlučníku a žlučových cest (únava, noční pocení, teplota, nechutenství, popřípadě hubnutí, žloutenka, svědění kůže, potíže s trávením, pocit plnosti, zvracení);
selhání ledvin (únava, málo moči, otoky, nevolnost až zvracení, bolest hlavy, u akutní: až ztráta vědomí; u chronické: bledost, svědění kůže, bolest hrudi, kostí);
nadbytek vitamínu A (může poškodit plod, bolest hlavy, kostí, břicha, nevolnost, zvracení, průjem, svědění kůže, padání vlasů, nepravidelná menstruace, poruchy zraku);
dna, pakostnice (nesnesitelná bolest a otok kloubů, může se objevit bolest hlavy, svalů, trávicí potíže, nadýmání, průjem, pálení konečníku, vyrážka);
Žluté bělmo neznamená vždy zánět jater. Bilirubin se zvyšuje také při rozpadu červených krvinek, u rozsáhlých modřin (hematomů), genetických poruch jater (Gilbertův syndrom, Criglerův-Najjarův syndrom, Rotorův syndrom, Dubinův-Johnsonův syndrom), u žluté zimnice, toxického poškození jater (alkoholem, houbami, léky a podobně), při poruchách krevního oběhu v játrech (u selhávání pravé části srdce), u jaterních nádorů nebo metastáz, po operacích, u nemocí žlučových cest (při jejich blokádě nádorem, kamenem ze žlučníku, pozánětlivým zúžením) a dalších stavech. Někdy se vyskytne žloutenka u těhotných žen, která většinou sama ustoupí.
Nejčastější příčinou zežloutlého bělma jsou infekční záněty jater – žloutenky.
Hepatitida A: Hepatitida A je označována jako nemoc špinavých rukou a jde o závažné a někdy i smrtelné infekční onemocnění. Je mnohonásobně častější než tyfus. Počáteční příznaky jsou podobné jako u chřipky – mírná teplota, bolesti hlavy, svalů, žaludku, průjem. Tyto příznaky mohou trvat týden či více, než se objeví zažloutlá kůže a oční bělma. Žloutenka poškozuje játra a imunitu. Typ A se přenáší hlavně vodou nebo potravinami.
Hepatitida B: Hepatitida B, dříve nazývaná jako sérová žloutenka, je závažné onemocnění jater. V mnoha případech nelze pozorovat žádné specifické příznaky, takže hepatitida přechází nenápadně do chronické formy. Pouze asi u třetiny dospělých pacientů se objevuje žluté zabarvení očního bělma a kůže. Nejohroženější věková skupina je od patnácti do pětadvaceti let. Hepatitida B je rozšířena hlavně u narkomanů, kteří si aplikují drogy nitrožilně, a u homosexuálů i promiskuitních heterosexuálů. Ohroženi jsou však i lidé pracující ve zdravotnictví, příslušníci policie, pracovníci ve věznicích a všichni další, kteří jsou v častém kontaktu s krví. Hepatitida B se přenáší infikovanou krví a dalšími tělními tekutinami akutně nakaženého člověka i chronického nosiče. Proti viru způsobujícímu žloutenku typu B existuje účinná očkovací látka, která je dostupná všem.
Zvláštním případem přenosu viru žloutenky B je infekce z matky na plod, ke které dochází během porodu. U dětí, které takto infekci získaly, se může vyskytnout až 90 % případů bez příznaků, a tak uniknou správné diagnóze. Po uplynutí 20 let zde hrozí reálné riziko vzniku rakoviny jater.
Žluté bělmo očí mají rovněž lidé nebo děti s některou vrozenou chorobou jater.
Nažloutlá barva kůže (hlavně patrná v obličeji) a žluté bělmo očí jsou také příznaky vrozené Gilbertovy choroby.
Virová hepatitida je zánět způsobený různými viry v játrech. Rozlišuje se virový zánět jater typu A až G, ale nejčastějšími typy jsou hepatitidy A, B a C. Jejich výskyt je celosvětově velice vysoký.
Virová hepatitida A je nejméně závažným typem zánětu jater, jelikož probíhá pouze akutně a téměř vždy se spontánně vyléčí. Přenáší se špinavýma rukama, kontaminovanou potravou a vodou. V rámci léčby je potřeba dodržovat dietu, vyvarovat se alkoholu a tělesné aktivitě.
Virová hepatitida B je závažnějším onemocněním, které může probíhat akutně i chronicky. Přenáší se krví, pohlavním stykem, slinami a kontaminovanými jehlami. Proto jsou zvláště ohroženou skupinou narkomani. Virová hepatitida typu B často vzniká přechodem z neléčené akutní formy a její nebezpečí tkví v tom, že přechází v jaterní cirhózu, na jejímž základě často vzniká zhoubný nádor jater.
Virová hepatitida C se přenáší krví, pohlavním stykem a přenosem z matky na plod. Může probíhat v akutní, bezpříznakové formě, ale udává se, že až 85 % případů je ve formě chronické. Často přechází v jaterní cirhózu a karcinom jater.
Mezi časté příznaky patří stále narůstající únavnost, tlak v pravém podžebří, bolesti kloubů a svalů, chřipkové příznaky. Není ale vzácností, že onemocnění probíhá bezpříznakově. Často nebývá vyjádřena ani žloutenka, tedy žluté zbarvení kůže a očních bělim. Proto pacienti často navštíví lékaře s potížemi, které jsou již důsledkem vazivové přestavby jater, tedy cirhózy, která byla způsobena chronickou bezpříznakovou infekcí hepatitidou B nebo C. Pacienti s chronickou hepatitidou jsou tedy vystaveni několikanásobně vyššímu riziku rozvoje jaterní cirhózy, často až řadu let od prvotní nákazy virem hepatitidy. Na poli cirhózy se poté ještě navíc často rozvíjí zhoubný nádor jater, talzvaný hepatocelulární karcinom. Jediným spolehlivým způsobem, jak zjistit, zda nemocný trpí infekcí hepatitidou B nebo C, je pak přímé zjištění viru v krvi.
Jak poznat onemocnění jater u dětí. U dětí je situace komplikovanější, zvláště u malých dětí se nemusí onemocnění klinicky významně projevit a nemusí dojít ani k zežloutnutí. Dítě trpí nechutenstvím, může ho pobolívat bříško, někdy se objeví zvýšená teplota. Příznaky infekčního zánětu jater jsou ale lehké, takže rodiče stav zvládnou doma sami, aniž by onemocnění bylo diagnostikováno, respektive se o něm začne zpětně uvažovat, až když se nakazí spolužáci nebo rodina. K popsaným úvodním potížím patří ještě pobolívání svalů a kloubů.
První, čeho si dítě nebo rodiče všimnou, bývá tmavá moč. Intenzita žlutého zbarvení na kůži je různá. Někdy je velmi výrazná, nápadné je i zbarvení očního bělma. Někdy jde naopak jen o lehké zabarvení kůže. Žloutenka typu A&nb
Obchodní název antibiotik: Fromilid, Klabax, Klacid, Klaritromycin, Klimicin
Indikace antibiotik: Používají se na infekce dýchacích cest při alergii na betalaktamy a při atypické pneumonii. Klimicin se navíc používá i na břišní abscesy, kožní flegmony a na léčbu osteomyelitidy.
Dávkování antibiotik: Fromilid + Klabax + Klaritromycin: perorálně 250 – 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Klacid: perorálně 250 – 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu, nebo nitrožilně 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Klimicin: nitrožilně 300 – 600 mg za 6 hodin pro dospělou osobu
Do této skupiny antibiotický látek Makrolidů – erytromycinů patří také ACETYLISOVALERYLTYLOSIN (obchodní název antibiotika Aivlosin), DIRITROMYCIN, ERYTROMYCIN (obchodní název antibiotika Erytrocin), JOSAMYCIN (obchodní název antibiotika Wilprafen), KITASAMYCIN, OLEANDOMYCIN, ROXITROMYCIN (obchodní název antibiotika Rulid), TILMIKOSIN (obchodní název antibiotika Pulmotil), TYLOSIN (obchodní název antibiotika Tylo-Kel), TROLEANDOMYCIN. Tyto antibiotické látky Makrolidů – erytromycinů se používají k léčbě streptokoků, listeriózy, záškrtu, bakteriálního zápalu plic a atypických pneumonií, legionářské nemoci. Makrolidy – erytromyciny mohou v organismu vyvolat nežádoucí účinky jako nevolnost a zvracení, žloutenku, alergické reakce a komorovou tachyarytmii.
Žluté bělmo u novorozenců a s ním spojená novorozenecká žloutenka jsou považovány za normální stav. Krev dospělého jedince obsahuje okolo 5 milionů červených krvinek na mm3 krve. Krev plodu jich obsahuje až 8 milionů na mm3 krve. Ihned po porodu začne dítě dýchat a jeho tělo je zásobováno kyslíkem z plic. Krev najednou začne být více okysličená a fetální hemoglobin i nadbytek červených krvinek, které ho obsahují, se stávají zbytečnými. Proto se začnou ve velkém množství rozpadat a až do 2.–3. měsíce věku se jejich množství snižuje. V této době dokonce mohou dosáhnout až tak malého množství, že by to u dospělého člověka bylo považováno za chudokrevnost. Rozpadem erytrocytů se do krve uvolňuje hemoglobin, který je dále metabolizován na žluté krevní barvivo bilirubin. Bilirubin je dále zpracováván játry a vylučován do žluče. Ta odchází do stolice, kterou barví tmavě. Játra novorozence totiž nejsou ještě natolik zralá, aby zvládla metabolizovat bilirubin, který je v určitých mezích i v krvi zdravého člověka.
Hemolytická nemoc novorozenců (fetální erytroblastóza), což je závažnější typ novorozenecké žloutenky, vzniká v případě, že dojde k neshodě krevní skupiny matky a dítěte a hladina bilirubinu může dosáhnout velmi vysokých hodnot. Nejčastější a nejzávažnější je neshoda takzvaného Rh-faktoru, kdy matka je Rh negativní a plod Rh pozitivní. V tomto případě se v těhotenství, zvláště pak při porodu, mohou do krve dítěte dostat matčiny protilátky proti krvinkám plodu (hrozí především v případě, že v předchozím těhotenství již byla matka imunizována Rh pozitivním plodem), dojde k jejich masivnímu rozpadu a uvolnění velkého množství bilirubinu. Hrozí ukládání bilirubinu do mozkové tkáně, což může způsobit nevratné poškození mozku a ohrozit dítě i na životě. Naštěstí je takto dramatický průběh dnes již velmi vzácný a lékaři si s ním umějí poradit.
Novorozenecká žloutenka má úplně jinou příčinu než infekční žloutenky typu A, B nebo C, které jsou způsobeny virovým zánětem jater. Ačkoliv se na první pohled projevuje podobně jako infekční typy (žlutým zbarvením), neměla by se za ně zaměňovat, protože se jedná o zcela rozdílné onemocnění.
Matka by měla co nejdříve po porodu začít pravidelně a řádně kojit. Dostatečné množství přijímané potravy v podobě mateřského mléka nebo náhražek zvýší u dítěte množství vyprazdňované stolice a spolu s ní odchází i více bilirubinu, který se do ní dostává žlučí z jater. To může přispět k jeho rychlejšímu vylučování z těla a zabránit tak rozvoji žloutenky. Také prevence infekcí a předčasného porodu hraje důležitou roli
Žluté skvrny v obličeji neboli žloutenka kůže poukazuje na těžší nemoci jater, slinivky ale i nemoci žlučníku a žlučových cest. Nejmarkantněji se to projevuje u infekční žloutenky, kdy žluč nemůže volně odtékat do dvanáctníku a přechází do krevního oběhu. Obvykle jsou nažloutlá zároveň i bělma očí. Při jakémkoliv náznaku zažloutnutí pokožky byste se měli vyhýbat masu a nadměrnému solení a spíše konzumovat zeleninu. Vhodné je také zahájit efektivní detoxikaci - odjedování těla například užíváním zelené bio řasy chlorella -> www.zdravi-lecba.cz/ch...
Jedna tableta přípravku MODURETIC obsahuje 5,68 mg účinné látky amiloridi hydrochloridum dihydricum, což odpovídá 5,0 mg amiloridum a 50 mg hydrochlorothiazidum.
Moduretic snižuje krevní tlak, zabraňuje nadměrné ztrátě draslíku u pacientů užívajících lék delší dobu. Otoky kardiálního původu: Pozitivní účinek přípravku Moduretic na draslíkovou bilanci může být obzvláště důležitý u pacientů se srdečním onemocněním užívajících digitalis. Cirhóza jater s ascitem a otoky: Moduretic obvykle zajišťuje dostatečnou diurézu se sníženým úbytkem draslíku a se sníženým rizikem metabolické alkalózy při vyváženější struktuře elektrolytů v séru.
Moduretic je obvykle dobře snášen.
Mezi nežádoucí účinky, které byly popisovány v souvislosti s užíváním přípravku Moduretic, obecně patří ty, o nichž je známo, že se vyskytují při diuréze, terapii thiazidy nebo při léčbě základního onemocnění. Klinické studie neprokázaly, že by kombinace amiloridu a hydrochlorothiazidu zvyšovala riziko nežádoucích účinků ve srovnání s podáváním uvedených léků samostatně.
Poruchy imunitního systému: anafylaktická reakce
Poruchy metabolismu a výživy: anorexie, změny chuti, dehydratace, elektrolytová nerovnováha, dna, hyponatrémie, symptomatická hyponatrémie
Poruchy nervového systému: pachuť, závratě, bolesti hlavy, parestezie, ztrnulost, synkopa
Poruchy funkce zraku: poruchy vidění
Poruchy funkce sluchu a labyrintu: vertigo
Poruchy funkce srdce: angina pectoris, arytmie, tachykardie
Poruchy funkce cévního systému: návaly horka, ortostatická hypotenze
Poruchy dechové funkce, funkce orgánů v oblasti hrudi a mediastinadyspnoe, nazální kongesce
Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: pocit plnosti v břiše, bolesti břicha, zácpa, průjem, flatulence, krvácení do GI traktu, škytavka, nauzea, zvracení
Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: diaforéza, pruritus, vyrážka
Poruchy funkce muskuloskeletální pojivové tkáně a kostí: bolesti zad, bolesti kloubů, bolesti dolních končetin, svalové křeče
Poruchy funkce ledvin a močových cest: dysurie, inkontinence, nokturie, dysfunkce ledvin včetně renálního selhání
Poruchy funkce reprodukčního systému a prsů: impotence
Celkové stavy a postižení v místě aplikace: bolesti na prsou, únava, malátnost, žízeň, slabost
Testy: zvýšené koncentrace draslíku v séru (> 5,5 mmol/l)
Poranění a otrava: digitalisová toxicita
Poruchy funkce krve a lymfatického systému: aplastická anémie, neutropenie
Psychiatrické poruchy: snížené libido
Poruchy funkce nervového systému: encefalopatie, ospalost, třes
Jaterní selhání lze považovat za smrtelně nebezpečný stav, který se ani při nejlepší možné léčbě nemusí podařit zvládnout a nemocný na něj zemře.
Jaterní encefalopatie je soubor obvykle reverzibilních neurologických a psychiatrických příznaků, které vznikají:
v souvislosti s pokročilým chronickým onemocněním jater – jaterní insuficiencí a portosystémovými zkraty, nejčastěji při jaterní cirhóze;
nebo při akutním jaterním selhání.
Jaterní encefalopatie je metabolická encefalopatie multifaktoriální etiologie s plnou reverzibilitou. Jedním z hlavních mechanismů odpovědných za klinický obraz je převaha inhibice neuronů CNS(2). Nutnými předpoklady jejího vzniku jsou buď portosystémové zkraty, nebo významná porucha funkce jaterní buňky. Většinou se jedná o kombinaci obou faktorů.
Příznaky
Akutní selhání se projeví zejména neschopností jater zbavovat tělo škodlivin a odpadních látek a jejich následným hromaděním v organismu. Mezi tyto škodliviny patří amoniak a jemu podobné dusíkaté látky. Nejcitlivějším orgánem na tyto odpadní látky je mozek. U akutního jaterního selhání tak může poměrně rychle dojít k těžkým příznakům, jako je porucha vědomí, kóma a smrt. Dalším důležitým projevem akutního selhání jater je žloutenka jako důsledek poruchy zpracování odpadní látky bilirubinu. Na rozdíl od dusíkatých zplodin nepředstavuje vysoký bilirubin zásadní ohrožení organismu, je jen dobře viditelným průvodním znakem.
U chronického selhání se projevují nejen důsledky narušené schopnosti odbourávat škodliviny, ale více se uplatňuje i porucha tvorby sloučenin nutných ke správnému chodu organismu. Jedná se o projevy jaterní cirhózy a s ní související portální hypertenze (jícnové varixy, ascites, zvýšená krvácivost a vznik klubíček rozšířených cév na kůži, takzvaných pavoučkových névů) – detaily si přečtěte v článku o cirhóze. Přítomna může být žloutenka různého stupně a objevit se může i jaterní encefalopatie, ale ta má v tomto případě pomalejší a nenápadnější průběh. Obvykle začíná spánkovou inverzí (spánek ve dne, bdělost v noci), objevuje se třes rukou označovaný v tomto případě jako flapping tremor a porucha dále postupuje přes poruchy emocí, změny osobnosti a setřelou řeč k demenci, poruchám vědomí, kómatu a ke smrti. K méně vážným příznakům se řadí i nepříjemný zápach z úst (foetor hepaticus).
Velice nebezpečnou komplikací selhání jater je takzvaný hepatorenální syndrom. Jde o to, že se při vážnějším selhání jater zhorší průtok krve ledvinami a následně se může objevit i jejich akutní selhání nebo zhoršení selhávání chronického. Výsledné selhání dvou životně důležitých orgánů je pro dotyčného velmi často osudné.
Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Pokud se u Vás po užití tohoto léčivého přípravku vyskytne kterýkoli z následujících nežádoucích účinků, neprodleně navštivte svého lékaře.
Náhlé sípání, tíseň na hrudi, dušnost nebo potíže s dechem;
Otok očních víček, obličeje nebo rtů;
Otok jazyka a hrdla, které způsobí velké potíže s dýcháním;
Závažné kožní reakce včetně silné kožní vyrážky, kopřivky, zarudnutí kůže po celém těle, závažného svědění, příznaků podobných chřipce následovaných tvorbou puchýřů, olupováním a otokem kůže, úst, očí a genitálií (Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza) nebo jiné alergické reakce;
Infarkt myokardu, abnormální srdeční tep;
Zánět slinivky břišní, který může způsobovat silné bolesti břicha a zad doprovázené silným celkovým pocitem nemoci/indispozice;
Zánět jater (hepatitida), který může vést k zežloutnutí kůže a bělma očí (žloutenka), horečce, třesavce, únavě, ztrátě chuti k jídlu, bolesti břicha, pocitu na zvracení, tmavé moči.
Byl hlášen následující velmi častý nežádoucí účinek. Pokud Vám činí obtíže nebo pokud přetrvává déle než jeden týden, kontaktujte svého lékaře.
Velmi časté: mohou postihnout více než 1 z 10 pacientů
otok (zadržování tekutin).
Byly hlášeny následující časté nežádoucí účinky. Pokud Vám některý z nich činí obtíže nebo trvají déle než jeden týden, kontaktujte svého lékaře.
Časté: mohou postihnout až 1 z 10 pacientů
bolest hlavy, závrať, ospalost (zejména na počátku léčby);
palpitace (uvědomování si srdečního tepu), zrudnutí;
ztížené dýchání;
bolesti břicha, pocit nevolnosti (nauzea);
změna způsobu vyprazdňování stolice, průjem, zácpa, porucha trávení;
otok kotníků;
únava, slabost;
poruchy vidění, dvojité vidění;
svalové křeče.
Další hlášené nežádoucí účinky jsou uvedeny v následujícím seznamu. Pokud se kterýkoli z nich vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
Méně časté: mohou postihnout až 1 ze 100 pacientů
změny nálady, úzkost, deprese, nespavost;
třes, porucha vnímání chuti, mdloba;
necitlivost nebo svědivý pocit v končetinách, ztráta vnímání bolesti;
zvonění v uších;
nízký krevní tlak;
kýchání/výtok z nosu způsobený zánětem nosní sliznice (rýma);
kašel;
sucho v ústech, zvracení;
vypadávání vlasů, zvýšené pocení, svědění kůže, vyrážka, rudé skvrny na kůži, změna barvy kůže;
Provádí se fyzikální vyšetření krve a moči. U vyšetření je důležité zjistit, zda se jedná o přímou, nebo nepřímou žloutenku. Vyšetření moči by mělo být potvrzeno hladinou bilirubinu. Testování u pacientů se žloutenkou by měla zahrnovat kompletní vyšetření krevního obrazu (CBC) a stanovení hladiny bilirubinu, transamináz (AST), alaninaminotransferáz (ALT), γ-glutamyl transpeptidázy a alkalické úrovně fosfatázy.
CBC je užitečné při identifikaci hemolýzy, která je indikována přítomností zlomených červených krvinek (schistocyty ) a zvýšení retikulocytů na stěru.
AST a ALT jsou markery, které signalizují poškození jater. Mohou být méně užitečné u pacientů s chronickým onemocněním jater, protože hladina může být normální nebo jen mírně zvýšená. Akutní virová žloutenka může způsobit, že hladiny ALT jsou několik tisíc jednotek na litr. Hladiny vyšší než 10 000 jednotek se obvykle vyskytují u pacientů s akutním poraněním jater z jiného zdroje, například lék acetaminophen, nebo ischemie.
Pacienti s akutní alkoholickou hepatitidou mají AST a ALT na úrovni, které je až několik set jednotek na litr. U alkoholového poškození jater je poměr AST na ALT obvykle větší než 1, opakem je infekční hepatitida, která má zpravidla větší zvýšení ALT oproti AST.
Alkalická fosfatáza a γ-glutamyltransferázy jsou markery cholestázy. Jak žluč postupuje obstrukcí, hladiny těchto dvou markerů se zvýší několikanásobně nad normu.
