ZMRAZENÍ BAZALIOMU je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Solární keratóza, odborně známá také jako actinic keratosis, je předrakovinné onemocnění kůže způsobené dlouhodobým vystavením slunečnímu záření. Projevuje se jako malé hrubé, šupinaté skvrny, nejčastěji na obličeji, uších, hřbetu rukou a dalších exponovaných částech těla. I když často nezpůsobuje bolest, může postupně přejít v závažnější formu rakoviny kůže. V článku se zaměříme na příznaky, prevenci a možnosti léčby solární keratózy, abyste mohli včas rozpoznat změny na kůži a předejít komplikacím.
Bazaliom
Bazaliom neboli bazocelulární karcinom je nádor kůže vycházející z bazální vrstvy pokožky. Jeho výskyt se dává do souvislosti s opakovaným vystavením kůže slunečnímu záření, není tedy překvapivé, že se vyskytuje hlavně u starších lidí nad šedesát let v oblasti obličeje, na čele, nose a uších. Nepoměrně více je také diagnostikován u světlovlasých lidí se světlou pletí, tedy u takzvaného fototypu jedna. Je to poměrně častý nádor.
Bazaliom roste ze spodní oblasti pokožky do okolních tkání, které ničí. Může se šířit buď povrchově, pak připomíná lupénku, nebo i do hloubky, kdy může dokonce ničit i chrupavku a kost pod postiženou kůží. Někdy může být pigmentovaný, v tomto případě je třeba ho odlišit od melanomu. Většina bazaliomů vypadá nejprve jako zvláštní strup, který se pacient často strhne, po krvácení poté vznikne strup znovu. Často mají bazaliomy vzhled okrouhlého ložiska s perličkovitými zavalitými okraji a vkleslinou ve svém středu. Na povrchu mohou být zprvu krusty, pak je povrch lesklý, a viditelné jsou takzvané teleangiektázie, tedy rozšířené kapiláry.
Bazaliom roste prakticky výlučně místně a téměř nikdy nemetastazuje.
Léčba bazaliomu
U povrchových bazaliomů stačí pouze kryoterapie, což je zmrazení ložiska tekutým dusíkem. U jiných typů je třeba nádor chirurgicky vyříznout skalpelem spolu s tenkým lemem zdravé tkáně, u rozsáhlejších se zdravé tkáně pro jistotu odebírá víc. Některá místa nabízejí použití laseru a použití speciálního krému vážícího nádorové buňky. I po odstranění někdy může dojít k návratu nádoru, ale přežívá naprostá většina pacientů – až 95 %. K dobré prognóze přispívá hlavně fakt, že nádor nemetastazuje.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle zaslané fotografie to vypadá jako seboroická keratóza. Proti svědění pomůžou krémy s obsahem alfa-hydroxy kyseliny AHA, popřípadě kortikosteroidy v masti na lékařský předpis. Pro úplné odstranění se používá zmrazení dusíkem, nebo vyříznutí chirurgem.
Většina bradavic nevyžaduje léčbu. Ale pokud máte bradavice, které jsou bolestivé nebo se šíří na další místa, lékař vám doporučí jejich odstranění. Léčba bradavic je často zdlouhavá a pacienti si pak připadají v boji bezmocní. Současná kožní medicína nabízí několik možností léčby. Důležité je být během léčby trpělivý, vše konzultovat se svým kožním lékařem a dodržet veškerá doporučení, která se léčby týkají. Léčba bradavic zahrnuje následující:
domácí léčba pomocí kyseliny salicylové nebo lepicí pásky;
předepsání silného léku na bradavice;
zmrazení bradavic (kryoterapie);
chirurgické odstranění bradavic;
lokální destrukce prostřednictvím potírání tyčinkou z kompaktní masy dusičnanu stříbrného asi po dobu 9 dní;
léčivé byliny, například šťáva vlaštovičníku;
česnek vkládaný na bradavice;
léčiva obsahující aktivní látky, jako je cytostatikum, které ničí chorobně se množící buňky. Také je vhodná kyselina mléčná a kyselina salicylová.
Léčba bradavic nemusí vždy fungovat, protože bradavice mají tendenci se vracet nebo šířit na jiné části těla. Příčinou tohoto problému bývá léčba, protože většina léčebných zákroků bradavice pouze inhibuje, ale neničí virus, který je způsobuje.
Kryoterapie
Obecně jde o „zmrazení“ bradavice tekutým dusíkem nebo jinou silně podchlazenou látkou. Léčí se takto obecné a ploché bradavice, léčba je přípustná i pro kondylomata. Zmrazování je krátkodobě bolestivé, není však třeba se obávat, bradavice mají tendenci po zmrazení rychle ustupovat a u menších bradavic často ani není potřeba kryoterapii opakovat. Za několik dnů se vytvoří na zmrazeném místě puchýř, s kterým bradavice sama odpadne.
Chirurgické odstranění
Odstraňují se tak bradavice a kondylomata většího rozsahu, zákrok se provádí většinou v lokální narkóze. Menší útvary jako nitkovité bradavice je možné vyoperovat ostrou lžičkou.
Konzervativní léčba
K tomuto účelu se využívá kyselina salycilová, po jejíž aplikaci zrohovatělé útvary postupně změknou a jsou odstraňovány bezbolestně skalpelem.
Imunitní systém si někdy s bradavicemi poradí sám, a proto se může stát, že léčebné zásahy nejsou zapotřebí. Navštívit kožního lékaře je ale doporučeno pokaždé. Pokud s účinnou léčbou začnete včas, předejedete rozsáhlým výsevům bradavic a svízelné a zdlouhavé léčbě několika útvarů.
Ve svém příspěvku MOJE ZKUŠENOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniela.
Já si s hemeroidy užila až, až. Různé masti, čípky a tablety mi nepomáhaly. Na internetu jsem našla reklamu na zmražení, vyzkoušela jsem již zmiňovaný anurex a jsem mile překvapena. Aplikovala jsem jej 4x denně asi 2 týdny a po hemeroidu ani památky. Bála jsem se vyhozených peněz, 1000 kč je pro mě docela dost, ale výsledek stál za to.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Bradavice je nutné léčit, aby se nešířily dále. Jestliže se bradavice vyskytnou na jakémkoliv místě na těle, je vždy dobré navštívit lékaře, v tomto případě dermatologa. Ten určí, o který typ bradavic se jedná a jaký bude nejvhodnější způsob léčby. V dnešní době sice lze zakoupit i bez receptu prostředky léčící bradavice, ale pokud si pacient není jistý, je lepší svěřit se do rukou odborníka. Neodborným ošetřením se totiž mohou bradavice rozšířit na jiná místa nebo přenést na jinou osobu. Je třeba mít stále na paměti, že se jedná o onemocnění zapříčiněné viry. Opatrnost se doporučuje zvláště u dětí, z hlediska typu u genitálních bradavic. I tak bývá léčba mnohdy komplikovaná a dlouhodobá.
Jednu z nejznámějších léčebných terapií představuje tzv. kryoterapie. Obecně jde o „zmrazení‟ bradavice tekutým dusíkem nebo jinou silně podchlazenou látkou. Tímto způsobem se léčí obecné či ploché bradavice, uvedenou léčbu lze využít i v případě kondylomat. Léčba „zmrazením‟ je krátkodobě bolestivá, avšak není třeba se obávat, protože bradavice po zmrazení většinou rychle ustupují a u menších bradavic často ani není třeba kryoterapii opakovat. Za několik dnů se na zmrazeném místě vytvoří puchýř, se kterým bradavice sama odpadne.
Mezi další možnosti odstranění bradavic patří chirurgická cesta. Tak se odstraňují bradavice a kondylomata většího rozsahu, zákrok se provádí většinou v místní narkóze. Menší útvary (jako například nitkovité bradavice) lze vyoperovat ostrou lžičkou.
Některé druhy bradavic (zejména vulgární bradavice, tedy bradavice nacházející se na obličeji, ústech a rukou) se odstraňují pouze konzervativní léčbou. K tomuto účelu se využívá kyselina salicylová, po jejíž aplikaci zrohovatělé útvary postupně změknou a poté jsou bezbolestně odstraňovány skalpelem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Takto vypadá granuloma annulare, který je typický výskytem mimo jiné i na hřbetu ruky. Obvykle spontánně vymizí do dvou let i bez léčby. Na urychlení léčby je možné zevně použít steroidní látky nebo krém s kortizonem, vše na lékařský předpis. Další možnosti léčby jsou zmražení kapalným dusíkem, injekce steroidů přímo do lézí a lejzr. Pokud se toho chcete rychle zbavit, tak zajděte na kožní a nechte si na to předepsat vhodný preparát.
Spinaliom neboli spinocelulární karcinom je nádor, který je podstatně méně častý než bazaliom. Je o něco vážnější, ale stále ne tolik nebezpečný jako melanom. Vzniká spíše ve střední hloubce pokožky a destruuje i okolní tkáně. K metastázím sice dochází, ale až velmi pozdě, většinou do příslušných lymfatických uzlin. Tak jako bazaliom se často nalézá u osob světlého typu, zvláštností je jeho častá přítomnost například v bércových vředech nebo jizvách. Vypadá jako tuhý červený uzel s poškozeným povrchem, často se může stát, že zvředovatí.
Roste rychleji než bazaliom, průběh je o něco agresivnější, dostává se hlouběji do tkání.
Léčba spinaliomu
Je nutná léčba vyříznutím, okolní zdravé tkáně je třeba šetřit méně než u bazaliomu a odebrat lem o šíři až několika centimetrů. Možností je i ozařování, ke kterému se přistupuje tehdy, když není možné kvalitní vyříznutí.
V 50. letech 19. století se americký chirurg Jesse Fell dozvěděl o rostlině, kterou domorodí Američané používali k léčbě rakoviny. Identifikoval tuto rostlinu jako krevnici kanadskou a následně ji zkombinoval s chloridem zinečnatým, aby vytvořil Fellsovu Pastu. Po emigraci do Londýna Fell založil lukrativní rakovinovou praxi pomocí této pasty [3], ale mnozí v lékařské praxi se mu vysmívali.
Harry Hoxsey, prodavač pojištění v Illinois, začal ve dvacátých letech prodávat léčbu rakoviny, včetně escharotiky. Hoxseyho červená pasta obsahovala trisulfid antimonitý, chlorid zinečnatý a krevnici kanadskou a byla údajně vyvinuta poté, co pozorovali koně, jak se léčí z rakovinných lézí pasením se na určitých rostlinách. Hoxsey otevřel 17 klinik po celých USA a léčil několik tisíc pacientů v multimilionovém podniku [4]. Americká lékařská asociace označila Hoxseyho za šarlatána a americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zveřejnil varování před Hoxseyho recepturou na 46 000 amerických pošt.
Dr Frederick Mohs ve 30. letech minulého století poznamenal, že chlorid zinečnatý fixoval a histologicky konzervoval kůži in vivo. Mohs vyvinul pastu, která používala stibnit a krevnici kanadskou k udržení chloridu zinečnatého v suspenzi, což mu umožnilo působit jednotně jako fixační prostředek. Mikroskopickým mapováním celého postižení okrajů nádoru a vyříznutím, dokud nebyly získány jasné okraje, Mohs produkoval míru vyléčení 99,3 % u 7257 případů bazaliomu (BCC) a 94,4 % u 2551 případů spinocelulárního karcinomu (SCC) [5]. Tyto výsledky však nebyly způsobeny složkami Mohsovy pasty, jak dokazují podobné rychlosti vyléčení s následně vyvinutou technikou čerstvé tkáně, kde se již escharotika nepoužívala. Mohs patentoval svou pastu, aby zabránil jejímu nesprávnému použití jako samostatné lokální terapie.
V roce 1975 navštívila Mohsovu kliniku portugalská lékařka Almeida Goncalvesová a sledovala, jak se provádí Mohsova technika fixační pasty. Po návratu do Portugalska Goncalves vyvinul chemochirurgickou techniku bez systematické mikroskopické kontroly. Jeho proces používal pastu podobnou Mohsově, ale galgánem lékařským (Alpinia officinarum) místo stibnitu pro usnadnění suspenze chloridu zinečnatého. Mast byla aplikována po dobu 24 hodin na léze i na 5–10 mm okraj klinicky normálně vypadající tkáně; po léčbě byly odebrány biopsie k posouzení vymizení rakoviny. Ze 179 pacientů s BCC a 33 pacientů s SCC a při sledování v rozmezí od 5 do 10 let Goncalves neuvedl žádnou recidivu. Při počáteční aplikaci však byla vysoká míra selhání, 38 % u BCC a 21 % u SCC, přičemž někteří pacie
Ve 160leté historii klinického použití černé masti nikdy nebyla provedena kontrolovaná klinická studie. Aktuální data byla odvozena z kazuistik, které jsou ze své podstaty náchylné k výběrovému zkreslení.
Při použití jako samoléčba pacienty jsou prognostické výsledky smíšené. Některé zprávy popisují histologickou clearance biopsií potvrzeného spinocelulárního karcinomu (SCC) a bazaliomu (BCC) [10]. Doba sledování se lišila, ale obecně trvala pouze do 12 měsíců, a proto nedostačovala ke stanovení, zda bylo dosaženo dlouhodobého vyléčení. U dalších pacientů se v místě léčby rozvinula recidivující rakovina [11]. Jeden pacient zemřel na následky metastáz z nazálního BCC, které se zdály makroskopicky vyřešeny pomocí černé masti [12]. Další měl plísňovou SCC pokožky hlavy, která narostla i přes devět měsíců léčby černou mastí. [13] V literatuře byly popsány pouze dva případy primárního melanomu léčeného černou mastí; oba vyvinuly metastatické onemocnění [14][15].
Naproti tomu vyříznutí rakoviny kůže bylo hodnoceno v mnoha studiích s vysoce spolehlivými výsledky. Pětileté doby bez recidivy po standardní excizi jsou 95,2 % pro primární BCC a 94,6 % pro SCC [16][17]. Prognóza u melanomu závisí na tloušťce tumoru, přičemž excize primárních melanomů o tloušťce < 1 mm vede k 96% 20letému přežití [18]. Existuje nedostatek údajů o dlouhodobé účinnosti černé masti a žádné důkazy, které by podporovaly tvrzení, že je lepší než konvenční léčba rakoviny kůže.
Hemangiom je bezpečný druh cévního nádoru, který může vzniknout brzy po narození a může připomínat mateřská znaménka. Hemangiomy jsou obvykle bezbolestné a neškodné a jejich příčina není známa. Barva z hemangiomu pochází z extenzivního rozvoje krevních cév v jeho místě.
Typy hemangiomů:
Jahodový hemangiom se může objevit kdekoliv na těle, ale nejčastěji se vyskytuje na obličeji, zádech nebo na hrudi. Skládá se z malých úzce balených cév. Nemusí být hned od narození, ale mohou se rozvinout až po několika týdnech. Obvykle rostou rychle, zůstávají v pevné velikosti a pak mohou odeznít. Ve většině případů jahodový hemangiom zmizí v době, kdy je dítěti 9 let. Na místě hemangiomu může zůstat mírné obarvení nebo svraštění na kůži.
Kavernózní hemangiomy jsou podobné jahodovému hemangiomu, ale nacházejí se hlouběji. Mohou se objevovat jako červenomodrá houbovitá hmota, což je tkáň naplněná krví. Některé z těchto hemangiomů mohou zmizet samy od sebe, většinou u dětí v předškolním věku.
Skvrny v barvě červeného vína jsou plochá fialová až červená mateřská znaménka z dilatací krevních kapilár. Tato mateřská znaménka se vyskytují nejčastěji na obličeji a mohou se lišit ve velikosti. Tyto skvrny jsou většinou trvalé.
Lososové fleky jsou mateřská znaménka a objevují se u 30 až 50% novorozenců. Jedná se o malé krevní cévy (kapiláry), které jsou viditelné přes kůži. Nejčastěji jsou na čele, víčkách, horním rtu, mezi obočím a na zadní straně krku. Často vyblednou v průběhu růstu.
Jaké jsou příznaky červených hemangiomů?
Hemangiomy jsou kožní znaménka, která se vyvíjejí před nebo krátce po narození.
Hemangiomy jsou podobné cévám.
Jak se mohou hemangiomy diagnostikovat?
Hemangiom může být diagnostikován na základě vzhledu kůže. U hlubších mateřských znamének se používají testy, jako jsou magnetická rezonance, ultrazvuk, počítačová tomografie nebo biopsie.
Jaká je léčba hemangiomu a červených mateřských znamének?
Mateřská znaménka jako jsou losové fleky a jahodový hemangiom, které jsou dočasné tak nevyžadují žádnou léčbu. U trvalých znamének se dá používat kosmetika k jejich zamaskování. Perorální kortikosteroidy mohou snížit velikost hemangiomu, který se rychle rozrůstá a brání ve vidění nebo jiným životně důležitým funkcím. Nová a velmi perspektivní léčba závažných hemangiomů je pomocí sympatholytických neselektivních beta blokátorů, což jsou léky, které se používají k léčbě vysokého krevního tlaku.
Skvrny v barvě červeného vína, které se vyskytují na obličeji, mohou být ošetřeny v mladém věku s pulzním odbarvovacím laserem pro dosažení nejlepších výsledků.
Ostatní léčebné metody, kterými lze červená mateřská znaménka odstranit
Antioxidanty pomáhají předcházet mnoha nemocem, které postihují nejen srdce, imunitní systém, rakovinu, ale také zdravé oči. Mezi antioxidanty patří vitamín C, vitamín E a vitamín A. Tyto antioxidanty zabraňují věkem podmíněné makulární degeneraci, kataraktu a dalším očním chorobám. Dobrým zdrojem antioxidantů je ovoce a zelenina s vysokou pigmentací, tedy s vyšší koncentrací. Takže při vybírání ovoce a zeleniny si všimněte barvy a vyberte raději ty s lepším zbarvením. Koncentrace antioxidantů je vyšší v syrové formě a ztrácí se při vaření, konzervování, sušení a zmrazení. Ale dejte si pozor na množství přijímaných antioxidantů, při nadměrné konzumaci mohou totiž vyvolat různé negativní účinky.
Ploché bradavice (verrucae planae) jsou jeden z typů bradavic způsobených lidským papilomavirem (HPV), nejčastěji typy HPV 3, 10, 28 a 49. Od běžných bradavic se liší hlavně svým vzhledem a chováním.
Jak vypadají ploché bradavice?
jsou malé (1–5 mm),
mají hladký, plochý povrch,
bývají světle hnědé, žlutavé nebo barvy kůže,
typicky se objevují ve větším množství najednou,
mají tendenci se šířit škrábáním (tzv. Koebnerův fenomén).
Kde se nejčastěji vyskytují?
obličej,
čelo,
brada,
ruce a předloktí,
nohy u dětí a dospívajících.
Koho postihují?
Nejčastěji děti, dospívající a mladí dospělí, protože jejich imunita se s HPV teprve „učí pracovat“.
Jsou nebezpečné?
Samy o sobě ne — jsou nezhoubné. Esteticky ale vadí a mohou se rychle množit.
Léčba
přípravky s kyselinou salicylovou,
krémy s retinoidy,
kryoterapie (zmrazení tekutým dusíkem),
v odolných případech dermatologické postupy (laser, chemický peeling, imunomodulační léčba).
Nitkovité bradavice (verrucae filiformes) jsou specifický typ bradavic způsobených HPV virem, které se vyznačují svým charakteristickým tvarem – připomínají tenké, protáhlé výrůstky, jakoby nitky nebo malé „štětinky“.
Jak vypadají?
jsou úzké, protáhlé a vystouplé,
mívají barvu kůže, někdy jsou lehce hnědé,
mohou být měkké nebo tužší na dotek,
rostou jednotlivě, ale někdy i ve skupinách,
obvykle nebolí, jen výjimečně se podráždí.
Kde se nejčastěji vyskytují?
Nitkovité bradavice se objevují hlavně v místech s tenkou kůží:
kolem očí (víčka),
kolem úst,
na nose,
na krku,
na bradě.
Koho postihují?
Častěji se vyskytují u:
dospělých,
lidí s oslaběnou imunitou,
osob, které si bradavice opakovaně dráždí.
Jsou nebezpečné?
Nejsou zhoubné, ale mohou být:
esteticky rušivé,
náchylné k podráždění při holení nebo tření,
infekční, což znamená, že se mohou dále šířit
Léčba
U nitkovitých bradavic se doporučuje odborné odstranění, protože bývají v citlivých oblastech:
kryoterapie (zmrazení),
laser,
radiofrekvence,
chirurgické snesení,
speciální topická léčba (pod dohledem dermatologa).
Plantární bradavice jsou bradavice, které se objevují na chodidlech, zejména na patách nebo na plosce nohy. Jsou způsobeny infekcí virem lidských papillomavirů (HPV) a přenášejí se obvykle kontaktem s infikovanou kůží nebo povrchy, například v bazénech, sprchách nebo saunách.
Charakteristika plantárních bradavic:
Tvar a vzhled: Nejčastěji ploché, tvrdé útvary s drsným povrchem, mohou být šedé, žlutavé nebo hnědé. Často mají malé černé tečky, což jsou sražené kapiláry.
Umístění: Na spodní straně chodidla, nejčastěji na patě nebo na místech, která jsou vystavena tlaku při chůzi.
Bolestivost: Kvůli tlaku při stání nebo chůzi mohou být bolestivé.
Růst: Rostou pomalu a mohou se šířit do okolní kůže.
Léčba:
Volně prodejné keratolytické přípravky (např. s obsahem kyseliny salicylové).
Kryoterapie – zmrazení bradavice tekutým dusíkem u dermatologa.
Někdy lékař doporučí laserovou nebo chirurgickou léčbu, pokud je bradavice odolná.
Tip: Je důležité neodstraňovat bradavice násilně, aby se virus nerozšířil do okolní kůže nebo na jiné osoby.
Periunguální bradavice jsou bradavice, které se objevují v okolí nehtů – u nehtů na rukou i na nohou. Patří mezi bradavice způsobené HPV virem (nejčastěji HPV 1, 2, 4), ale oproti běžným bradavicím bývají odolnější, bolestivější a mohou narušovat růst nehtu.
Co jsou periunguální bradavice?
Jsou to drsné, tvrdé kožní výrůstky, které vyrůstají:
kolem nehtových valů,
pod nehtovou ploténkou,
na spodní straně nehtu.
Mohou být jednotlivé, ale často se šíří do shluků.
Jak vypadají?
hrbolaté, drsné, tvrdé výstupky,
barva kůže nebo šedavé,
mohou způsobovat bolest při tlaku,
někdy deformují nebo nadzvedávají nehet,
mohou krvácet při poranění.
Koho postihují?
Často se objevují u:
lidí, kteří si koušou nehty,
těch, kdo si trhají kůžičku okolo nehtů,
osob s vlhkou prací (kuchaři, čističi, zdravotníci),
dětí a dospívajících.
HPV snadno vstoupí do poškozené kůže, proto periunguální bradavice často vznikají tam, kde je kůže rozpraskaná či podrážděná.
Jsou nebezpečné?
Nejsou zhoubné, ale:
mohou zpomalovat nebo deformovat růst nehtu,
bývají bolestivé,
snadno se šíří,
špatně reagují na domácí léčbu.
Léčba
Periunguální bradavice jsou jedny z nejodolnějších a vyžadují často odborné odstranění:
Kromě běžné kosmetické péče jsou vhodné jemné peelingy, a to především v zimním období, u již rozvinutých skvrn někdy pomáhají středně silné peelingy či zákroky laserem. Odstranění však bývá svízelné, řadu skvrn lze odstranit pouze částečně – pouze zesvětlají, navíc je po těchto zákrocích ošetřená kůže obvykle velmi citlivá na další UV záření a při náhodném či neuváženém pobytu na slunci se skvrny mohou poměrně rychle tvořit znovu.
Možná už jste také slyšeli o tom, že je na stařecké skvrny dobrý citrón. Citrón je totiž účinný zesvětlovací prostředek. Podle „babských rad“ se skvrny mají potírat denně neředěnou citrónovou šťávou, například jemným štětečkem, a výsledek by se měl dostavit během tří měsíců.
Skvrny lze odstranit různými způsoby. Kdo chce stařecké skvrny alespoň krátkodobě opticky odstranit, může je překrýt tónovacím krémem, což je však z dlouhodobého hlediska poměrně náročné a nákladné. Skvrny lze opticky zesvětlit krémy. Bělicí účinky má například řeřicha potoční nebo derivát vitamínu A s peelingovým účinkem. Léčba takovým krémem musí být prováděna denně. Jelikož se vlivem přípravků ošetřovaná místa stávají citlivější na slunce, je nejlepší podstoupit tuto kúru v zimě nebo alespoň večer. Pokud se člověk chce zbavit skvrn nadobro, může si lékařem nechat odstranit svrchní část kůže. Existují různé možnosti – peeling ovocnými kyselinami, mechanické obrušování, zmrazení nebo odstranění prostřednictvím laserových paprsků (fotojuvenizace). Vrstva pokožky se skvrnami je odstraněna a pod ní vznikne nová, normálně pigmentovaná kůže. Výhodou této metody je, že pigmentace v kůži je odstraňována cíleně a selektivně a současně je chráněna tkáň v okolí. Ovšem i při ní jsou ošetřená místa do úplného zahojení velmi citlivá na UV záření.
Kapalný dusík je nejběžněji používán k léčbě keratózy. Dochází k zmrazení léze a aplikuje se vatovým tamponem. Po aplikaci dochází k tvorbě strupů, které během týdne či dvou opadnou. Nevýhodou je, že se mohou tyto léze znovu objevit.
Keratóza je často projevem podvýživy, která je způsobena toxickou potravou a špatným trávením. Za to může nedostatek stopových prvků, jako je vitamín A, D, hořčík a zinek. Slupková keratitida je klasickým příznakem nedostatku vitamínu A. Zinek podporuje imunitní systém a má příznivý vliv na keratózu. Velmi účinná je strava bohatá na tyto stopové prvky. Jedním z mnoha důvodů, proč se keratóza objevuje u starších pacientů, je ten, že nemají dostatek minerálů a dalších živin.
Sluneční světlo může zlepšit nebo naopak zhoršit stav. Je velmi důležité, aby se pacient vyhýbal nadměrnému slunění, zvláště v případě aktinické keratózy. Sluneční světlo je však nezbytné pro dobré zdraví, proto je důležité alespoň minimální slunění jiné části těla.
Aplikuje se přímo do konečníku. Ideální pro aplikaci je, když pacient leží na boku s koleny přitaženými k hrudníku.
Co je to za chladicí látku v aplikátoru Anurex?
Jedná se o speciálně vyvinutou, bezpečnou, netoxickou a neškodnou látku, která je trvale uzavřena v nepropustném obalu.
Proč by se měl Anurex používat?
Jedná se o účinný lék proti bolesti, otoku, svědění, krvácení nebo podráždění hemoroidů. Zároveň je účinnější nežli různé masti a čípky.
Jak poskytne rovnoměrné chlazení?
Lék musí být umístěn v mrazáku po dobu jedné až dvou hodin před použitím. Kapalina uvnitř aplikátoru zamrzne a pomalu taje v konečníku, čímž dochází k postupnému chlazení po celou dobu aplikace.
Je tento prostředek vhodný na všechny typy hemoroidů?
Ano je. Je určen pro vnitřní i vnější hemoroidy.
Jak často se používá Anurex?
Záleží na závažnosti příznaků. Anurex se doporučuje používat alespoň dvakrát denně, nebo tak často, jak je zapotřebí, a to po dobu alespoň 7 až 14 po sobě jdoucích dnů.
Je zde možnost nežádoucích účinků?
Anurex nemá žádné vedlejší nežádoucí účinky.
Jak dlouho lze Anurex používat?
Pravidelně je možné ho používat až po dobu 6 měsíců. Po uplynutí této doby za studena upevňovací gel ztrácí svou schopnost udržet potřebnou teplotu po opakovaném rozmrazení a zmrazení.
Jak čistit Anurex po každém použití?
Po odstranění a před umístěním v ochranném obalu, musí být otřen čistým toaletním papírem, poté je důkladně omyt teplou vodou a mýdlem. Posléze může být také dezinfikován.
Byly provedeny nějaké zdravotní studie?
Ano, od roku 1987 má rozsáhlé klinické studie. Kontrolované klinické studie ukázaly, že představuje bezpeční a efektivní léčbu. Došlo ke zmírnění příznaků u 95 % zkoumaných případů.
Při každé návštěvě lékaře podstoupí těhotná žena vnitřní (pánevní, vaginální) vyšetření. Toto vyšetření se zaměřuje na možnou přítomnost infekce, na délku, polohu a pevnost děložního hrdla, stupeň rozevření a na to, je-li děložní čípek zkrácený. Pozorováním děložního hrdla a odběrem buněk z děložního hrdla v prvním trimestru můžeme vyloučit riziko rakoviny. Dosud není známo, že by infekce HPV měla nějaký vliv na průběh těhotenství. Lehké předrakovinové změny lékař pouze pozoruje, většinou zmizí samy. Těžké změny už je nutné odstranit operačně: „vypálením“ laserem, odstraněním pomocí zmrazení tkáně, odstraněním pomocí radiofrekvenční kličky nebo skalpelem. Odstranění radiofrekvenční kličkou je vhodné pro ženy, které ještě plánují těhotenství. Ostatní metody mohou vést k problémům s těhotenstvím a jeho udržením, pokud byly provedeny na mladých ženách. V případě, že nebylo možné uplatnit předchozí metody, doporučuje se odstranění dělohy – žena už by neměla plánovat další těhotenství. Špičaté kondylomy většinou rostou rychleji v průběhu těhotenství, po porodu dochází opět ke zlepšení.
Těhotná žena je pouze sledována a většinou je léčena až po ukončení šestinedělí. Odstranění výrazně viditelných kondylomů se doporučuje provést ještě před porodem, aby se snížilo riziko přenosu na dítě během porodu. Pokud měla matka rakovinu děložního hrdla, má dcera dvakrát větší pravděpodobnost, že bude mít problémy s HPV infekcí také. Císařský řez žena podstoupí v případě, že kondylomy blokují porodní cesty.
Riziko přenosu HPV infekce na dítě je velmi nízké, i přesto se mohou objevit například bradavice v krku, hrtanu, průduškách či průdušnici. Ve velice vzácných případech se bradavice mohou objevit v očích nebo v oblasti pohlavních orgánů. Ženě hrozí větší riziko předčasného porodu, pokud podstoupila odstranění poruchových struktur na čípku vícekrát. V případě, že vám lékař najde HPV infekci, můžete jejímu samovolnému vymizení pomoci užíváním multivitaminových doplňků stravy, vysazením hormonální antikoncepce, používáním kondomu po dobu 2–3 měsíců a nekouřením cigaret. Můžete se nechat očkovat proti konkrétním typům viru HPV, které jsou obsaženy ve vakcíně. Očkování se ale nedoporučuje těhotným ženám. Pokud očkovaná žena zjistí, že otěhotněla, série dávek by měla být odložena na dobu po ukončení těhotenství.
