ZTRÁTA SRSTÍ U PSŮ je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Svrab neboli prašivina je silně svědivé onemocnění kůže způsobené parazitickými roztoči. Existuje vícero druhů těchto cizopasníků, a proto i více druhů svrabu. Svrab nejčastěji způsobuje zákožka svrabová. To je ten svrab, který postihuje člověka a ze zvířat především lišky, psy a prasata, dále lamy, velbloudy a kozy, méně často fretky, skot, ovce a zřídka koně a kočku domácí.
Jak poznat svrab u psa
Onemocnění s názvem svrab má více původců, například to u psů může být zákožka svrabová (zákožka svrabová u psů). Ušní svrab u psů se moc nevyskytuje je lokalizován právě na vnějším zvukovodu, po celém těle se nerozšiřuje. V uchu tvoří specifické strupy a jiné příznaky. Kdežto „klasický svrab“ se vyskytuje po celém těle a zpočátku na málo osrstěných místech: slabiny, lokty, kolenní a loketní řasa, ušní boltce. Kromě úporného svědění se časem objevují i záněty kůže infikované sekundárně bakteriemi. Kůže strupovatí, mokvá, je ztluštělá a praská.
Jak moc se onemocnění rozjede, záleží na imunitě psa. Pozor! Je to zoonóza (nemoc přenosná i na člověka). Je nutné vyprat a dezinfikovat veškeré zařízení v místech, kde se pes pohybuje, a to pravidelně a několikrát.
Mezi známé druhy svrabu patří například ušní svrab, který postihuje vnější zvukovod, notoedrový svrab koček, psoroptová a chorioptová prašivina přežvýkavců a koní, svrab morčat a vápenka, což je svrab postihující ptáky. Další kožní nemoc způsobená parazity, demodikóza, se pak označuje jako červená prašivina.
Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, a to kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však mohou při vhodné vlhkosti vydržet bez hostitele až 21 dní.
Příznaky svrabu jsou dosti rozmanité, od bezpříznakového nosičství infekce po celotělové postižení kůže doprovázené jejím zhrubnutím, vypadáváním srsti a tvorbou vrstev příškvarů, pod kterými se nachází mokvající kůže. Svědění doprovázející svrab může být natolik intenzivní, že zvíře hubne a nakonec hyne z naprostého vyčerpání. U hospodářských zvířat se z důvodu jejich nepohody a neustálého škrábání snižuje silně užitkovost, a to jak přírůstek ve výkrmu, tak mléčnost dojených zvířat. Zákožky preferují k životu řídce osrstěné krajiny na těle zvířat, a proto svrab vždycky začíná na typických místech. S postupem choroby ale srst nemocného zvířete řídne a vypadává a umožňuje šíření svrabu na celý povrch kůže.
Prvními příznaky svrabu je zarudnutí kůže a tvorba pupínků a stroupků s ložiskovým prořídnutím srsti. To je kožní změna způsobená samotnou zákožkou. Někdy zvířata reagují na přítomnost roztočů i kopřivkou. Všechny ostatní příznaky vznikají v důsledku silného svědění. Rozškrábáním vzniká rozedření povrchové vrstvy kůže s krvácením a tvorbou příškvarů. Chlupy řídnou a vypadávají. Chronické případy j
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Svrab u psa
Poradna
V naší poradně s názvem ÚČINKY PUPÁLKY LÉKAŘSKÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
obracím se z dotazem- před časem mi bylo zdělěno, že pupálka má také vliv na kvalitu srsti psu. Mám štěně landssera 4měsíce a ráda bych kromě kvalitního krmení ještě nějak pomohla zkvalitnit i jeho srst.
moc děkiji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pupálkový olej je prospěšný, když se nanese na srst psa. Ta se mu pak krásně rozzáří.
Zdroj: příběh Účinky pupálky lékařské
Demodex u psů
Demodikóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je Demodex canis – trudník psí. Tento parazit se v mnoha věcech odlišuje od jiných vyskytujících se u psů. Je poměrně běžný především u krátkosrstých plemen psů, predisponovaní jsou například boxeři, buldoci, výmarští ohaři, dalmatini, šarpejové a další plemena. Demodex žije v chlupových folikulech a způsobuje vypadávání srsti zpočátku v malých okrscích, posléze může dojít k rozšíření na velké plochy. V první fázi postižená místa nesvědí, v případě kontaminace bakteriemi se rozvine svědivý zánět kůže. Zajímavý je způsob přenosu: je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Z toho důvodu není vhodné nemocné feny zařazovat do plemenitby, neboť tak dochází k šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel nesolidní chovatel vyléčené feny může tuto dále krýt, neboť majitel při odběru štěněte nic nepozná. K objevení kožních příznaků totiž dochází většinou až při oslabení imunitního systému zvířete, to bývá například v případě feny po prvním hárání nebo třeba po prodělání jiného onemocnění.
Takto vypadá demodikóza u psů.
Demodikózu odhalí veterinární lékař takzvaným kožním seškrabem, přičemž odebere z více míst vzorek vrchní vrstvy kůže a provede mikroskopické vyšetření. I v případě negativního výsledku může navrhnout terapii, pokud klinické příznaky odpovídají demodikóze. Dříve se onemocnění léčilo koupelemi v roztoku amitrazu, který je však vysoce jedovatý a značně zapáchající, takže při aplikaci bylo zapotřebí velké opatrnosti. U lokální demodikózy, tedy u ztráty srsti na malých plochách, se amitraz aplikuje v koncentrované formě. Při postižení větších ploch je kromě výše zmíněných koupelí další možností léčby preparát Stronghold, který je určen k léčbě jiných parazitárních onemocnění. Účinnost při léčbě tohoto roztoče byla známa, ale jeho použití k tomuto účelu nebylo v ČR schváleno. Stronghold se aplikuje jednou za dva týdny (dvakrát až třikrát za sebou) na kůži jako takzvaný spot-on (účinná látka vstřebávající se do krve). Vzhledem k jednoduchosti aplikace tedy můžeme raději Stronghold nasadit při léčbě i při podezření na onemocnění trudníkem. Nemocné zvíře nemůže nakazit jiného psa a choroba není přenosná ani na člověka nebo jiný druh zvířete.
Zdroj: článek Demodex
Příběh
Ve svém příspěvku ZUBNÍ NÁHRADY CENÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanilav Chrpa.
V žádné diskusi jsem se nedověděl co uhradí VZP z účtované ceny. Kolik co stojí úkon zubaře je v diskusi, ale kolik zaplatím já z celkové sumy po ´hradě pojišťovny jsem se nedověděl. To, že kalkulaci za výkon má každý zubař jinou je zvláštní. Tak podle čeho pak pojišťovna vlastně vypočítává kolik za výkon zubař dostane?
Celý dosavadní život jsem platil zdravotní pojištění, zubaře jsem až na výjimky nepotřeboval a ke stáru mám platit za každý výkon. To, že ztráta zubů je jen vina pojištěnce a že ztráta zubů neohrožuje na životě je falešný argument nejen VZP, ale stomatologů. Cožpak stáří, životní styl včetně pracovního a životního prostředí nemá vliv na celý organismus a jeho opotřebení? To je jeden z mnoha příkladů jak se chová společnost k seniorům.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana holá.
Dobrý den chci se zeptat kolik stojí provizorní zubní náhrada???Prý musí být než se udělají náhradní protéza .Děkuji Holá
Zdroj: příběh Zubní náhrady ceník
