ZVÍŘE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Jak s blechami bojovat? Připravte se na to, že to nebude ani jednoduché, ani rychlé. Na vině je životní cyklus blech. Rozšířené jsou celosvětově a je jich více než 2000 druhů. V Česku jich žije „pouze“ okolo 90 druhů. Pokud máte blechy v bytě, tak jsou pro likvidaci blech v různých vývojových stadiích k dispozici různé spreje a rozprašovače s insekticidními účinky. Jinak je rozumné obrátit se na místní deratizéry.
Ocet na blechy
Chovatelé domácích zvířat zjistili, že jablečný ocet skvěle odpuzuje blechy a klíšťata. Jeho kyselost těmto druhům hmyzu nevyhovuje, takže když budete na svého psa nebo kočku pravidelně stříkat roztok jablečného octa, vyhnete se jak blechám, tak klíšťatům. Pokud je vaše zvíře alergické na chemikálie, anebo pokud chcete vyzkoušet domácí přípravek na blechy, postupujte podle následujícího návodu.
Vyrobte si roztok jablečného octa. Místo abyste dávali svým domácím mazlíčkům na srst neředěný jablečný ocet, který by jim mohl podráždit pokožku, připravte si raději roztok. Smíchejte jeden šálek jablečného octa se třemi litry teplé vody a 30 ml tekutého kastilského mýdla. Tento roztok je dostatečně silný na to, aby vás zbavil blech a klíšťat, ale ne tak silný, aby z něj čpěl ocet.
Pokud hledáte ještě něco silnějšího, co vám pomůže odehnat blechy a klíšťata, přidejte k roztoku 2–3 kapky levandulového nebo cedrového oleje. Vonné oleje odradí blechy i klíšťata a zároveň roztoku dodají příjemnou vůni. Můžete přidat také 60 ml aloe vera – aloe dodá pokožce vašich mazlíčků vlhkost a odežene od nich blechy. Jablečný ocet je pro psy i kočky netoxický, ale pokud má vaše zvíře citlivou pokožku, měli byste změnit sílu roztoku a namíchat ho v poměru 1 : 3 (jeden díl octa, tři díly vody).
Vezměte si rukavice a dlouhé oblečení. Blechy a klíšťata mohou pokousat i lidi, takže je nutné se před nimi chránit. Oblečte si nejlépe gumové rukavice, triko s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty, aby vás blechy a klíšťata nepoštípaly. Můžete si kalhoty u kotníků svázat gumičkou, aby se vám blechy nedostaly na nohy.
Nastříkejte roztok na své zvíře. Důkladně jím psa či kočku umyjte a ujistěte se, že jste roztok dostali na všechny části srsti. Rukama promněte celé tělo, aby se roztok dostal až k pokožce. Kastilské mýdlo by mělo začít trochu pěnit, takže svému mazlíčkovi vetřete do kůže i pěnu z mýdla. Potom nechejte roztok deset minut působit. Dejte si pozor, aby se roztok zvířeti nedostal do očí, jinak by mu je silně podráždil. Pokud má zvíře na těle živé blechy nebo živá klíšťata, měli byste na něj roztok nanášet venku. Jestliže je venku velká zima, použijte vanu. Pokud máte zvíře plné parazitů, vykoupejte ho v roztoku jablečného octa alespoň dvakrát, abyste se zbavili všech blech a klíšťat.
Než zvíře budete oplachovat vodou, musíte mu vlhkou srst pročesat hřebenem na blechy. Postupujte po jednotlivých částech a důkladně mu ze srsti blechy vyčešte. Vždy, když hřebenem srst pročísnete, namočte ho do vody s roztokem. Blechy by se měly dát vyčesat velmi snadno, protože je vůně jablečného octa odpuzuje. Až svého mazlíčka důkladně pročešete
Ve svém příspěvku S ČESNEKEM OPATRNĚ! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kate.
POZOOOOOOOOOOOOOOOOR!!!! zkoušela jsem česnek jako masku a skončila jsem s popáleným obličejem na pohotovosti, kde jsem dostala mast na popaaleniny a doktor řikal, že lidi co tohle radí by měli byt nekde zavření, protože je to nesmírně nebezpečné a že je to asi škodolibost jeste to radit ostatním!!!!!!PPOOOZOR!!! OPRAVDU, TRPĚLA JSEM JAK ZVÍŘE!!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svrab se nevyhýbá ani domácím zvířatům. Můžete se setkat se psím svrabem, i když ne tak často jako s ušním svrabem u koček. U koček ale bývá diagnóza poměrně jednoznačná, na rozdíl od svrabu psího. U psa se svrab snadno zamění za alergii, protože svědění a drbání jsou typické pro oba problémy. Svrab se přitom většinou nejprve objeví v dolních partiích zvířete, což mohou být i vnitřní strany stehen. Na postižených místech se mohou objevit i lupy, šupinky kůže, přesto se roztoč způsobující svrab u psů obtížně diagnostikuje. Svrabem mohou trpět i hospodářská zvířata, jako například prasata, králíci nebo ovce. Jako prevence je dobré se vyvarovat kontaktu s cizími neznámými zvířaty a zejména s toulavými psy. A kontrolovat svá zvířata zvláště na místech méně ochlupených, okolo uší, slabin, okolo ocasu a konečníku.
Prvními příznaky jsou malé, zato velmi svědivé léze. Zvíře si je přirozeně začne zuřivě drbat nebo lízat. Jak už to ale bývá, právě tímto konáním si onemocnění roznáší víc a víc. Vzniknout z toho může hluboký zánět kůže. Je-li zvíře alergické, příznaky jsou samozřejmě ještě horší. Nakonec se může stát, že zvíře začne o srst pomalu ale jistě přicházet. A to opravdu velmi trýznivým způsobem. Svrab byl dříve považován za nemoc špíny, ale není tomu tak. Ohrožené je každé zvíře, ať žije v sebevětším pohodlí a čistotě. Čím je ale více špíny, tím větší pravděpodobnost nákazy. A pozor! Zákožka si skutečně nevybírá. Ze zvířete klidně přeskočí na člověka.
Parazity je nutné usmrtit. K tomuto účelu jsou na trhu přípravky ve formě spot-onů neboli pipet, které se aplikují zvířeti na kůži v oblasti krku nebo zad. Tedy na místo, ze kterého si zvíře léčivou látku neslízá. Někdy se musí aplikace zopakovat, protože potřebujeme usmrtit i parazity, kteří se z vajíček teprve vylíhnou. Na trhu je k dispozici například účinná látka selamektin v přípravku Stronghold nebo kombinace účinných látek imidacloprid a moxidectin v přípravku Advocate.
Pozor! U lidí, kteří přijdou do kontaktu s parazitem, se může přechodně objevit zánět kůže.
Součástí léčby ušního svrabu je vyčištění zevního zvukovodu od parazitů, vajíček a trusu k tomuto účelu určenými výplachy. V případě současného výskytu zánětu zevního zvukovodu je potřeba tento zánět také přeléčit ušními kapkami.
Nutná je léčba všech zvířat, které jsou spolu v kontaktu, onemocnění je totiž lehce přenosné.
Parazité se mohou přenášet také chovatelskými pomůckami, jako jsou hřebeny, kartáče a podobně. Tyto předměty je nutno řádně vyčistit. Zákožky mohou přežívat několik dní i mimo svého hostitele, je potřeba tedy vysát, vyprat, vyčistit zvířecí pelíšky nebo místa, kde zvíře delší dobu pobývá.
V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Zdravím všechny a prosím o radu, koment...už jsem zoufala, léčíme s přítelem svrab už přes měsíc a stále neúspěšně. Infectosvrab mastičku jsme aplikovali již 2x, tak týden poté to bylo ok, ale vždy se nám to vrátí a to jsem vše vyprala, zmrazila, vystříkala, už nevím jak předejít tomu, aby se nám to nevrátilo. Mažeme se i teetrea olejem, abychom pomohli hubení. Pokud máte nějakou zkušenost jak se toho zbavit, budu ráda za každou radu, jelikož už vááážně nevím co víc pro to udělat. díky moc M.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zřejmě se neustále dostáváte do kontaktu se zdrojem svrabu. To může být židle v práci, sedačka v autě, domácí zvíře, kolega v práci, atd. Zamyslete se nad tím a zkuste to najít. Také ke důležité ověřit, že jde skutečně o svrab.
Názory, že svrab u zvířat neboli prašivina vzniká mimo jiné kvůli tučnému jídlu nebo nečistotě srsti, jsou scestné, protože nemoc může vzniknout jedině za přítomnosti zákožky svrabové. Svrab u zvířat se projevuje silnou svědivostí, a tedy častým drbáním. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi škrábou především v teplém prostředí. Svědění je tak silné, že se zvíře bude škrábat jak ve dne, tak v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky zvířete dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců. Na těchto místech se právě bude zvíře škrábat, čímž rozšíří nákazu do dalších částí těla. Kromě svědění budete možná časem pozorovat, že srst na určitých místech vypadává nebo že zvíře ztrácí na hmotnosti.
Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem a poté aplikovat léčebný preparát, který určí veterinář. Tuto proceduru musí zvíře podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Pokud se tedy u zvířete podaří svrab úspěšně zlikvidovat, můžete se přestat bát i o své zdraví. Svrab je sice přenosný na člověka, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
V naší poradně s názvem BLEŠÍ KOUSNUTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emil.
Dobrý den, rád bych se zeptal jestli po bleším kousnutí můžeme mít později na ( asi za cca dva dny někdy i za pár hodin ) pupínku hnisavy váček ? , který se musí vymáčknout. Nejsme si se ženou jisti jestli máme doma třeba komára nebo nějakou blechu, přitom doma zadne zvíře nemáme. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Kousnutí od blechy nevytváří pupínky vyplněné tekutinou. U blešího kousnutí hrozí rozškrábání a zanesení druhotné infekce, podobně jako při svrabu. To co popisujete spíše vypadá na kousnutí od mravence. Kousance od mravenců se podlijí tekutinou a vypadají pak takto: https://www.google.cz/image…
Na kousnutí od mravence pomáhá ledování na zmírnění bolesti a proti svědění volně prodejný krém Hydrokortizon a následné obvázání gázovým obvazem. Když šťípance od mravence nerozškrábete, tak se do týdne ztratí. Komplikace mohou nastat při alergii a nebo při zanesení druhotné infekce. To pak hojení trvá déle.
Význam antibiotik je v lékařství nedocenitelný (ať už se jedná o humánní, nebo veterinární medicínu).
Již z období před naším letopočtem se v řadě starověkých kultur objevují zmínky o léčbě infekcí pomocí potravin, které obsahovaly plísně. Nejednalo se ale o rozšířenou léčbu a nové kultury často tuto léčbu dále nerozvíjely, ani neřešily příčiny úspěchu takového léčení.
Základy moderní antibiotik položil v druhé polovině 19. století Louis Pasteur, který při laboratorních pokusech naočkoval zvíře kulturou B. anthracis a kulturou saprofytických bakterií a zjistil, že takové zvíře neonemocnělo obávaným antraxem. Se zvířaty experimentoval i Rudolf Emmerich, který zjistil, že správně naočkované zvíře neonemocní ani cholerou (další vážná nemoc, která tehdy trápila lidstvo).
První antibiotikum, které bylo používáno ve větší míře, pocházelo z lihových výluh z kolonií. Problém tohoto antibiotika byl ale v tom, že v určitém množství se stávalo jedem a zároveň účinky tohoto antibiotika byly různé (někdy toto antibiotikum zabíralo výborně, někdy nezabíralo).
Za první antibiotika jsou ale považována ta, která vědci jako Ernest Duchesne a Alexandr Fleming objevili v plísních. Duchesne zjistil, že plísně rodu Penicillium dokážou ničit bakterie, se svým objevem ale neprorazil na rozdíl od Alexandra Fleminga. Fleming se při svých pokusech setkal s plísní druhu Penicillum notatum a zjistil, že tato bakterie zcela zastavila růst bakterií. Tuto sloučeninu popsal ve vědecké literatuře v roce 1929 a podle rodu plísně, z níž sloučenina pocházela, ji nazval penicilinem.
Dalším vědcem, který se nepochybně zasloužil o objevení antibiotik, byl nepochybně Němec Gerhard Domagk, který při svých vědeckých pokusech zkoumal antibakteriální vlastnosti barviv. Zjistil, že sulfonamid zvaný prontosil je účinný proti infekcím.
Do vývoje antibiotik výrazně zasáhla druhá světová válka. Řada vědců se snažila najít vhodné léky na infekce, které provázely většinu válečných zranění. Velký důraz byl kladen na výzkum a výrobu právě penicilinu. Právě díky nutnosti použít tento lék během války byl tento lék rychle vyzkoušen a dostal se tak do povědomí lékařů, zároveň pomohl zachránit řadu lidí, kteří by v dřívějších dobách infekci ve svých ranách podlehli.
V naší poradně s názvem CHLAMYDIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lada.
Dobrý den
Byla mě prokázána Plicni chlamydiova infekce,chovam celý život psy je možná souvislost?Může se pes nakazit ode mě?Doporučujeme udělat test vs členům rodiny?Je možné se nenakazit když přijde někdo na návštěvu třeba konzumaci jídla?děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chlamydie se přenáší jako chřipka vzduchem a kontaktem a to z člověka na člověka i ze zvířete na člověka, popřípadě i opačně z člověka na zvíře. Určitě by bylo vhodné otestovat všechny členy rodiny. Zůstaňte v kontaktu s lékařem, který u vás chlamydie diagnostikoval a poraďte se s ním na dalším postupu.
Antibiotikum je lék, který usmrcuje některé mikroorganismy nebo brání jejich růstu. Dříve se tento termín užíval jen pro antimikrobiální přírodní léky (pro ostatní se užíval termín chemoterapeutika), v současné době se velmi často používá pro všechny látky s tímto účinkem bez ohledu na jejich původ.
V současnosti je známo přes 6000 látek s antibiotickým účinkem, ale jen asi 70 z nich našlo uplatnění v humánní a veterinární medicíně, ostatní mají příliš výrazné nežádoucí účinky nebo jsou pro pacienta toxické. Antibiotika působí především proti bakteriím, některá jsou však účinná také proti houbám a parazitickým prvokům. Mají však stále vedlejší účinky a v ČR jsou vydávány na předpis.
Již 2500 let př. n. l. používali v Číně v přírodní medicíně obklady z plesnivého sójového mléka. Stopy antibiotik (tetracyklin z piva) byly nalezeny také v 1600 let starých kosterních pozůstatcích Egypťanů a Núbijců. Antibiotika byla rovněž přijímána přirozeně ve stravě (zelenina obsahující sirné sloučeniny alicin, glukosinoláty).
V západní medicíně první objev antibiotik učinil Louis Pasteur, který v roce 1877 zjistil, že laboratorní zvíře naočkované kulturou B. anthracis společně s kulturou saprofytických bakterií neonemocnělo antraxem. O deset let později německý vědec Rudolf Emmerich náhodou objevil, že zvíře naočkované kulturou Streptococcus erysipelatis neonemocní cholerou, a o dva roky později Charles-Joseph Bouchard prokázal, že tutéž ochranu poskytuje Pseudomonas aeruginosa. V průběhu dalších let se zjistilo, že antimikrobiální vlastnosti má i lihový výluh z kolonií a účinná substance byla nazvána pyocyanáza. Stala se prvním antibiotikem používaným v nemocnicích, její vlastní toxicita a nemožnost zajistit stále stejně účinný produkt ale neumožnily její delší používání.
První skutečně účinné objevené antibiotikum pocházelo z plísně. Francouzský doktor Ernest Duchesne zaznamenal už v roce 1896, že určité plísně rodu štětičkovec (Penicillium) ničí bakterie. Duchesne, respektive jeho výzkum však zůstal zapomenut po celou další generaci. Až Alexander Fleming během svého výzkumu antibakteriálního působení lysozymu kultivoval bakterie na agarových plotnách a jedna z nich byla napadena plísní druhu Penicillium notatum. Fleming pochopil, že plíseň vylučuje něco, co růst bakterií zastavilo. I když nebyl schopen sloučeninu izolovat, svůj objev v roce 1929 popsal ve vědecké literatuře. Protože plíseň byla rodu Penicillium, nazval tuto sloučeninu penicilin. Antibiotické účinky mají i jisté kovy (stříbro, zlato, měď či slitiny, jako je bronz) a u některých jsou tyto účinky známy a využívány již od starověku. Nově se využívají i ve formě nanočástic.
V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Dobrý den,
je možné nakazit "lidským" svrabem zvířata? Je možné, aby se pak na nich zákožka množila?
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svrab je společný pro lidi i pro zvířata. Svrab může přejít z člověka na zvíře i naopak. Svrab se může množit v kůži zvířete i v kůži člověka. Nejúčinnější léčba svrabu je pomocí masti Infectoscab, kterou se namaže veškerá kůže na těle.
S albinismem se setkáváme i ve zvířecí říši, a to dokonce častěji. Avšak ne každé zvíře s bílou srstí můžeme hned považovat za albína. Zvířecí albíni se vyznačují bílou kůží, ale i bílou srstí a červenýma očima, čili zvíře s tmavším zabarvením duhovky již není albín. Tento jev se například vyskytuje u bílých tygrů, kteří jsou jen světlou odrůdou tygrů bengálských žijících v Indii. Ti se pouze zdají být větší díky oranžovo-černému zbarvení, jež jim opticky přidává na velikosti. Je ale pravda, že tygři bengálští váží někdy i značně více než tygři bílí. Tito tygři trpí pouhou formou albinismu nazývající se leucismus. Samozřejmě však existují i „praví“ albínští tygři, u nichž zcela vymizely černé pruhy a jejich oči na rozdíl od bílých tygrů, kteří je mají modré, jsou červené. Tygří albíni jsou však velice vzácní.
Život albínů ve volné přírodě je opravdu těžký. Často jsou vystrkováni ze smečky, tím pádem nemají velkou šanci na reprodukci. Taktéž (pokud je albín masožravec) mají velký problém s lovením kořisti. Kvůli jejich bílému zbarvení jsou totiž snadno postřehnutelní a kořist si jich ve většině případů všimne dřív, než lovec stihne zaútočit. Častokrát jsou oni sami snadnou kořistí. Mají také o hodně slabší tělesnou stavbu a jsou obecně (stejně jako lidé) velmi náchylní k různým nemocem, mezi které samozřejmě také patří zrakové vady. Zvířecí albíni se všeobecně dožívají velmi nízkého věku, ale existují i výjimky, které se dožívají normální nebo výjimečně i nadprůměrné délky života.
Albinismus se objevuje převážně a nejvíce u savců. Je mnoho zvířecích druhů, u kterých se vyskytuje riziko albinismu, například úplně nejnovějším objevem je albín dikobraza. Dále pak můžeme narazit na albíny medvídka koaly, lva, tygra (viz výše), delfína, kteří mají mimochodem barvu jemně narůžovělou až sytě růžovou, někdy trošku do fialova, a mnoho dalších druhů. Ale albíni nejsou pouze savci, jsou rozšířeni napříč všemi třídami. Kupříkladu ptáci – určitě znáte bílé pávy nebo se vyskytují i bílí kosi, hlavně samice. Také existují albínské ryby nebo hmyz, ale v obou případech se druhy dožívají velmi nízkého věku. Zajímaví jsou bílí hadi. V jejich případě se totiž nejedná o chybu, nýbrž o přirozený albinismus. Projevuje se u nich z toho důvodu, že se ve většině případů vyskytují převážně v temných jeskyních bez slunečního svitu. Díky kůži s absencí pigmentace a velmi citlivým očím jsou tak opravdu dobře vybaveni na život ve tmě.
V naší poradně s názvem JE PRAVDA, ZE SVRAB NEMUZE ZIT VIC JAK TRI DNY BEZ CLOVEKA, V JEHOZ KUZI ZIJE? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Civinova.
Byla jsem ve styku s pani, u ktere se dalsi den objevil svrab. Dostala na to mast a prosla celym programem vcetne prani vseho, ceho se mohla dotknout. Dermatolog doporucuje, abych se i ja namazala tou masti a prosla celou procedurou. Pro mne to nebude tak lehke. Je mi 96 roku a zatim ani nevim, kdo by mi prisel namazat zada. Ziji sama v domku se zahradou, o ktere se o oboji staram. Je opravdu nutne projit tou procedurou, nebo mohu cekat, az jestli se objevi prvni priznaky?
Jak dlouho dokaze zit svrab bez lidskeho tela?
Dekuji, ze venujete cas mym otazkam, Dagmar Civinova.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Doporučení lékaře, abyste se preventivně namazala mastí proti svrabu, je správné, protože čím dříve se s léčbou začne, tím lépe. Mast vám může aplikovat praktický lékař a nebo vám může předepsat domácí péči, která přijede k vám domů a mast vám aplikuje u vás doma. Domluvte se (třeba telefonem) se svým praktickým lékařem, jak máte postupovat.
Svrab se u vás může projevit za několik dnů, ale i týdnů od kontaktu. V té době již bude roztoč namnožený a bude těžší se ho zbavit. Zákožka svrabová, která způsobuje onemocnění svrabem, přežije bez hostitele maximálně 3 dny, přičemž hostitelem nemusí být jen člověk, ale i zvíře.
