ZVUKOVOD je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Bolest ucha je rodičovská noční můra. A to doslova, protože nejčastěji přichází právě v noci. Dítě se budí s pláčem, je zjevné, že ho něco bolí, ale čím menší je, tím spíše nedokáže říci, co to přesně je. A v tu chvíli má smysl pomýšlet na zánět středního ucha. Toto onemocnění však dokáže potrápit i dospělého.
Jak na bolest ucha u moře
Zánět zevního zvukovodu je typická nemoc z vody, tedy lidí, kteří se hodně potápí, rádi plavou s hlavou pod vodou nebo skáčou do vody. Přivézt si ji můžete z exotické dovolené u moře, stejně jako z bazénu či rybníka za domem. Nejde o kvalitu vody, ale o to, že voda ulpí v uchu a nedostane se ven.
První pomoc po každém koupání je proto logická: pokusit se vodu, která vám zalehla ucho, vždy vytřást ven dříve, než se vrátíte znovu do bazénu. Zkuste to poskakováním, třením ucha cípkem ručníku, u malých dětí kapesníkem nebo i lehkým kroužením vatovou tyčinkou. Ovšem pozor: tyčinkou „nerejděte“ hluboko v uchu, jinak se vám podaří zatlačit dovnitř mazovou zátku, a nejenže vodu už nevytřesete, ale spolehlivě si zaděláte na zánět.
Ve zdravém uchu voda normálně nezůstává a samovolně vyteče ven. Jenomže stačí, aby bylo ucho zúžené nahromaděným mazem, zvukovod je užší a voda kvůli povrchovému napětí nemůže vytéct ven. Ucho následně takzvaně zalehne. Někdy stačí počkat do rána, kdy voda vyteče díky změně polohy těla a tlaku na polštář. Pokud se to ale nepodaří, raději vyrazte k lékaři, protože stačí další dva tři dny a z původně jen nepříjemně zalehlého ucha se rozvine bolestivý zánět zevního zvukovodu. Z toho plyne poučení: před koupáním si dobře vyčistit uši, avšak nezatlačovat maz do hloubky, aby se zvukovod nezúžil.
Svou roli tady hraje i anatomie. Někdo má zkrátka tu smůlu, že na bolesti uší z vody trpí, protože má zvukovod zúžený různými výrůstky. Tady pomohou jen špunty do uší ve vodě anebo drobný operační zákrok. Poradí vám ušní lékař, zda je pro vás či vaše dítě vhodný.
Problém ve vodě mají často i lidé s narušeným ušním bubínkem, kdy voda může zatéct až do vnitřního ucha, odkud se jen těžce dostává ven, a je téměř jisté, že způsobí zánět. Proto jste-li po úrazu či nehodě, která způsobila prasknutí ušního bubínku, vynechte na dva tři měsíce koupání a hrátky ve vodě, dokud bubínek nesroste, jinak si koledujete o bolestivý problém.
U dětí s opakovanými infekcemi horních cest dýchacích (ale i u alergických dětí) bývá velmi často zvětšená nosní mandle. Ta může tlačit na trubici spojující střední ucho s nosohltanem, čímž se vytvářejí příznivé podmínky pro vznik zánětu středního ucha a s ním spojený výtok z ucha.
Vnější ucho tvoří boltec a vnější zvukovod až po ušní bubínek. Zánět v této oblasti vzniká v důsledku zanesení infekce zvenku do ucha nebo přesunem infekce ze středního ucha. K prvotním příčinám se řadí nadměrná vlhkost (po potápění se), nadměrná suchost (narušení ochranné funkce ušního mazu při ekzému a jiných kožních onemocněních), mechanické poškození (při čištění nebo cizím tělesem).
Zánět vnějšího ucha se projevuje zejména bolestí (často poměrně silnou), jež se zvětšuje při pohybu sanice, ale i tlakem na boltec. Dalším příznakem bývá výtok z ucha. Otok sliznice a bubínku dohromady se sekretem zužuje zvukovod, čímž se zhoršuje sluch. Přestože je léčba zánětu vnějšího ucha jednoduchá, měla by probíhat pod dohledem lékaře. Při léčbě se podávají ušní kapky obsahující antibiotika a léky tlumící bolest. Než se ucho dítěte úplně zahojí, neměla by se do něj dostat voda.
Infekce středouší se často objevuje při zánětu horních cest dýchacích. Nejčastější pak u malých dětí (od 3 měsíců do 3 let), ale ani dospělí nejsou výjimkou. Zánět je vyvolaný viry, bakteriemi nebo plísněmi, které se dostanou do zvukovodu. Výjimečně může vzniknout infekce po protržení bubínku úrazem nebo barometrickým tlakem. K podráždění zvukovodu může dojít i při dlouhodobém vystavení chlorované vodě v bazénech (pak mluvíme o takzvaném plaveckém uchu). Do středního ucha zánět prostoupí přes Eustachovu trubici, kterou může zablokovat. Následně dojde k zmnožení původců infekce v dutině středoušní a vytváří se hnis, který tlakem na bubínek vyvolává silné bolesti v uchu a jiné nepříjemné příznaky. Kromě bolesti může nastat též zhoršení sluchu, horečka, u malých dětí i průjem, nevolnost a zvracení.
Bolest ucha je pro dítě velmi nepříjemná a vždy patří do rukou lékaře. Lékaře vyhledejte, je-li bolest v uchu provázena horečkou nad 38 °C, ztuhlostí šíje, silnými bolestmi hlavy nebo sekrecí z ucha; je-li kost za boltcem zarudlá nebo oteklá (jde o komplikaci středoušního zánětu a jsou nutná antibiotika, popřípadě chirurgický zákrok); je-li bolest nebo ztráta sluchu závažná a spíše se zhoršuje; je-li v uchu cizí těleso nebo uniká-li ze středouší vzduch při smrkání.
V případě zánětu středouší se doporučují výplachy zvukovodu, podávání antibiotik, popřípadě se provádí paracentéza – proděravění bubínku.
Ke zmírnění bolestí při zánětu zvukovodu se doporučuje teplý obklad zevně přes ucho (například termofor); při středoušním zánětu je vhodnější studený obklad, který brání rychlému postupu zánětu a rovněž mírní bolest. Nikdy se nesnažte ucho čistit, můžete poranit zvukovod; přenechejte tuto péči odbornému lékaři. Nekapejte také do ucha peroxid vodíku, může naleptat a podráždit zvukovod.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Uši produkují ušní maz, přírodní sloučeninu, která chrání zvukovod před infekcí. Když se nahromadí, musíte jej odstranit, abyste zabránili rozvoji sluchových potíží uší. Při čištění ucha je nezbytné dbát na bezpečnost. Některé metody čištění mohou poškodit uši, a proto je lepší alternativou ušní solný roztok.
K čištění uší se běžně používají například vatové tyčinky. Odborníci však naznačují, že byste je měli přestat používat. Zasouváním vatového tamponu do zvukovodu se může stát, že nahromaděný ušní maz posunete dovnitř do ucha a ucpete tak zvukovod. Výsledkem je změna sluchu a nepříjemný pocit tlaku v uchu.
Uši jsou samočistící a ve většině případů odstraní přebytečný maz samy. U někoho se však maz může hromadit a způsobit poškození ušního bubínku a zvukovodu. Když k tomu dojde, bude ovlivněn váš sluch. Můžete pociťovat například bolesti uší a někdy slyšet zvonění v uších.
Dobrým přístupem k čištění uší a odstranění přebytečného mazu je použití ušních solných roztoků.
Olivový olej pomáhá změkčit maz v uších, což usnadňuje jeho odtok. Před nalitím oleje do uší byste tekutinu měli ohřát zhruba na tělesnou teplotu, tedy cca na 37 °C. To je teplota vnitřního ucha a olej bude mnohem příjemnější, pokud bude srovnatelné teploty. Ohřejte dvě až tři polévkové lžíce čistého olivového oleje. Předejděte přehřátí oleje, abyste nezpůsobili poškození bubínku. Můžete také bezpečně použít peroxid vodíku, glycerin, dětský olej nebo minerální olej. Někteří lidé si přidávají esenciální oleje s antibakteriálními vlastnostmi na pomoc proti bakteriím, které mohou být přítomny v důsledku překážky. Nicméně olivový olej se ukázal být účinný při rozpouštění překážky sám o sobě. Vyzkoušejte jednu nebo dvě kapky oleje na kůži a zkontrolujte, zda nedojde k podráždění před nakapáním do uší. Pak přidejte do zahřátého olivového oleje 4 kapky některého z následujících esenciálních olejů:
česnekový olej
eukalyptový olej
levandulový olej – je bezpečný pro děti
oreganový olej
olej z třezalky tečkované
Pokud jste smíchali olivový olej s některým z esenciálních olejů, naberte kapátkem malé množství této směsi. To vám pomůže dostat potřebné množství oleje do ucha a bude to mnohem jednodušší než se pokoušet nalít olej přímo do ucha. Použijte jen pár kapek, které se vsáknou do ušního mazu. Držte hlavu nakloněnou na stranu pět až deset minut, abyste zabránili úniku oleje. Můžete si připravit kapesník vedle ucha a zachytit všechen zbývající olej, který vyteče ven, když narovnáte hlavu.
Je možné, že olivový olej bude fungovat v jediné aplikaci. Měli byste se pokusit tento postup opakovat dvakrát až třikrát denně přibližně tři až pět dnů. To by mělo stačit na rozpuštění a rozbití překážky.
Olivový olej může změkčit překážku, ale některé případy vyžadují více péče, než se ji skutečně podaří rozpustit. Můžete zkusit zavlažovat postižené ucho – použijte stříkačku s gumovým koncem, nakloňte hlavu a jemně vstříkněte ohřátou vodu do kanálku postiženého ucha. Buďte velmi jemní, protože si můžete poškodit bubínek, pokud budete vstřikovat vodu příliš prudce. Pro lepší výsledek můžete vytáhnout ucho nahoru a dozadu, abyste tak narovnali zvukovod.
Nehrajte si na hrdiny. Když proces změkčování překážky a zavlažování ucha nepomůže, pak navštivte lékaře. Ten má k dispozici několik metod pro bezpečné odstranění překážky.
Tělo má v podstatě schopnost léčit se samo. To platí i pro prasklý ušní bubínek, který je hlavní příčinou krvácení z ucha. Hojení obvykle trvá několik týdnů, během této doby by si pacienti měli kontrolovat, zda mají zvukovod čistý a suchý. Když symptomy přetrvávají i po několika týdnech, je lepší se poradit s lékařem.
Je-li krvácení způsobeno infekcí v důsledku bakterií, pak jsou nejlepším lékem antibiotika. Ale je třeba vzít v úvahu, že antibiotika mají nežádoucí účinky.
Některé infekce, které způsobují krvácení z ucha, mohou být vyléčeny přírodními prostředky. To však platí pouze v prvotních fázích infekce. Jeden z nejvíce používaných přírodních prostředků je česnekový olej.
Ušní kapky a ústní kapky. Domácí ušní kapky mohou být použity při krvácení pouze tehdy, pokud není prasklý ušní bubínek. Pacienti si mohou tento lék vyrobit doma, budou potřebovat půl hrnku lihu a půl hrnku bílého octa, tuto směs přelijí do nádoby s kapátkem. Tento jednoduchý prostředek pomáhá s čištěním uší a odstraněním bakterií a plísní.
Zánět zevního zvukovodu je typickou nemocí z vody, a to zcela bez ohledu na její kvalitu. Ve zdravém uchu voda normálně nezůstává a samovolně vyteče ven. Jenomže stačí, aby bylo ucho zúžené nahromaděným mazem, zvukovod je užší a voda kvůli povrchovému napětí nemá jak vytéct ven. Ucho takzvaně zalehne. Někdy stačí počkat do rána, kdy voda vyteče díky změně polohy těla a tlaku na polštář. Pokud se ale toto nepodaří, raději navštivte lékaře, protože stačí další dva tři dny a z původně jen nepříjemně zalehlého ucha se vyvine bolestivý zánět zevního zvukovodu.
Již od dávných dob naše babičky věděly, že česnek může být nápomocný při bolestech ucha. Mimochodem pokud víte, že se vám tvoří hodně mazu, měli byste do svého jídelníčku z preventivních důvodů zařadit česnek pravidelně a také byste měli pít větší množství tekutin. Díky tomu se maz rozředí a bude se méně usazovat. To je však jen prevence. Česnek je ale možno využít přímo při bolestech ucha. Můžete promíchat jeden, jemně špičkou nože rozetřený stroužek česneku se třemi kapkami levandulového olejíčku a deseti kapkami olejíčku mandlového. Vzniklou směsí pak potírejte bolestivé ucho. Je možné také rozetřít několik stroužků česneku, zabalit je do gázy a tu přiložit na místo, které vás nejvíce bolí. Poté ještě můžete do ucha nakapat několik kapek citronové šťávy. Občas se také vkládá malý kousek stroužku přímo do zvukovodu, ale u této metody je nutná opravdu velká opatrnost, abyste si neopatrnou manipulací zvukovod neucpali. Babský recept vkládání stroužku česneku do ucha není odborníky příliš doporučován, tvrdí, že účinky česneku stejně neproniknou za bubínek, a navíc hrozí komplikace s vyndáváním stroužku či případné poleptání zvukovodu.
Bolest v uchu při zívání může být způsobena nahromaděním ušního mazu, který nám v uchu vytvoří zátku. Člověk má najednou pocit stále zalehlého ucha a klasické metody jako potřesení hlavou nebo dloubnutí ušní tyčinkou nepomohou. V takovém případě je dobré vyzkoušet léčbu pomocí olivového oleje. Malou lžičku ohřejeme na teplotu lidského těla a poté nakapeme několik kapek do ucha. Čekáme dvě minuty a následně se pokusíme vytáhnout zátku pomocí cípu ručníku nebo kapesníčku. Místo olivového oleje má podobný účinek také směs lihu a vinného octa v poměru jedna ku jedné (tato metoda má navíc i antibakteriální účinky). Můžeme také pomoci v uvolnění zátky jemnou masáží za ušním boltcem. Při masáži průběžně otevíráme a zavíráme ústa. Olivový olej je také možno kapat dva až tři dny před spaním (musíme poté zajistit ucho vatičkou, abychom nepošpinili polštář) a zátka by se měla sama postupně uvolnit.
Naše babičky věděly, že velkým pomocníkem při bolesti ucha může být i česnek. Pokud víme, že se nám tvoří hodně mazu, v našem jídelníčku by neměl z preventivních důvodů chybět česnek a také bychom měli pít větší množství tekutin a kořenit hodně s chilli. Díky tomu se maz rozředí a bude se méně usazovat. Ale to je prevence. Česnek se však využívá přímo při bolesti ucha. Můžeme promíchat jeden, jemně špičkou nože rozetřený stroužek česneku se třemi kapkami levandulového olejíčku a deseti kapkami olejíčku mandlového. Vzniklou směsí pak potíráme bolestivé ucho. Je možné také rozetřít několik stroužků česneku, zabalit do gázy a tu přiložit na místo, které nejvíce bolí. Poté ještě do ucha dáme několik kapek citronové šťávy. Občas se také vkládá malý kousek stroužku přímo do zvukovodu, ale u této metody je nutná opravdu velká opatrnost, protože si neopatrnou manipulací můžete zvukovod ucpat.
Do postiženého ucha se nalije 3procentní peroxid vodíku. Připravte se, že aplikovaná tekutina studí a bublá. Peroxid vodíku ve zvukovodu rozpouští nečistoty, bublá, nic přitom nebolí. Až tekutina v uchu došumí, zvukovod se vytře vatičkou, nebo se pacient položí na stranu vyplachovaného ucha a zbytek obsahu se nechá vytéct na tamponek.
Zánět středního ucha (Otitis media) je bolestivé onemocnění projevující se převážně u dětí. Rozlišujeme zánět akutní, trvající maximálně několik dní, a zánět chronický, který může trvat i podstatně déle. Akutní zánět středního ucha se často rozvíjí při infekcích horních cest dýchacích, projevujících se rýmou, kašlem, ale vzniknout může i za plného zdraví. První příznaky se projevují zpravidla v noci jako rychle nastupující bodavá bolest v jednom, případně v obou uších. Malé děti začnou hlasitě plakat a drží se za bolavé ucho. Postižené ucho je zalehlé a pacient má pocit, že na něj hůř slyší. Zánět středního ucha doprovází zvýšené teploty nebo horečky s celkovou únavou organismu, při horečkách se může objevit i zvracení či průjmy. Prudké bolesti jsou vyvolány tlakem nahromaděného hnisu a zanícením sliznic za bubínkem. Bubínek je charakteristicky vyklenutý ven, což pozná až lékař na ORL (ušní-nosní-krční oddělení). Zánět může probíhat i chronickou formou. Při chronickém zánětu středouší se však nevyskytují horečky ani prudká bolestivost, pacienti pociťují spíše pálení, svědění, šumění či praskání v postiženém uchu, stěžují si na nedoslýchavost a mají permanentní pocit zalehlých uší.
Jako první pomoc při zánětu středního ucha poslouží klasické léky proti bolesti (v podobě sirupů nebo čípků existují i vhodná analgetika pro děti), případně studený obklad na postižené ucho. V počátečních stadiích zánětu může lékař naordinovat antibiotika. Zánět středního ucha si však velmi často vyžádá akutní zákrok a je proto velmi častou příčinou příjmů na ORL pohotovosti. Pokud je bubínek tlakem hnisající tekutiny již značně vyklenut, provádí lékař takzvanou paracentézu – propíchnutí bubínku. Lékař při tomto zákroku protne tenkou jehlou ušní bubínek a odsaje hnis, který se ve středním uchu nachází. Samotné propíchnutí je značně bolestivé, avšak po odtečení hnisu následuje okamžitá úleva od bolesti.
Dle uvážení může lékař po tomto zákroku předepsat léčbu antibiotiky. Po zákroku je nutné udržovat zvukovod v čistotě, neboť ještě několik dní může z ucha vytékat zbytek hnisavé tekutiny. Do ucha se kape borová voda, po nakapání si pacient lehne na postižené ucho s kapesníkem tak, aby mohl sekret odtékat. Důležité je také udržovat volné dýchací cesty, tedy důsledně smrkat, případně kapat nosní kapky k jejich uvolnění.
Stenóza je zúžení zvukovodu, atrézie pak úplný uzávěr zvukovodu (zvukovod je zcela neprůchodný). Atrézie může být buď vazivová, nebo kostěná. Poruchy vývoje zvukovodu se nezřídka sdružují s poruchami tvaru a postavení boltců, současně bývá postiženo středouší a lícní nerv. Při kompletní atrézii zvukovodu je přítomna převodní porucha sluchu, která dosahuje (v případě, že je vnitřní ucho v pořádku) 50–60 dB. Léčba je chirurgická. Spočívá v kanalizaci zvukovodu a případně v rekonstrukčním výkonu ve středním uchu, který může zahrnovat vytvoření umělého bubínku a obnovu nebo nahrazení převodního aparátu. Předpokladem dobrého výsledku operace je však vytvořená bubínková dutina a funkční Eustachova trubice.
Nekapejte si do ucha peroxid vodíku, může naleptat a podráždit zvukovod.
Toto jsou rady první pomoci: Vždy je lépe navštívit odborného lékaře, který stanoví diagnózu a případnou léčbu. Většina lékařů vám po dohodě nabídne i alternativní postup léčby. Při neznalosti stavu si takzvanými osvědčenými radami můžete spíše uškodit.
Ušní boltec zachytí zvuk ve formě zvukové vlny. Zevní zvukovod přivede tuto zvukovou vlnu k bubínku. Bubínek je blanka, na které jsou srostlé tři kůstky (kladívko, třmínek a kovadlinka). Nárazem zvukové vlny se bubínek a s ním i kůstky rozkmitají. Tím došlo k přenosu zvukové vlny do středního ucha. Kmity jsou ze středního ucha přeneseny do hlemýždě, ve kterém jsou tři řady vnějších a jedna řada vnitřních vláskových buněk. Vnější vláskové buňky jsou rozkmitány. Zvukové vlny jsou převedeny na nervové bioelektrické impulsy, které jsou dále odeslány do systému vnitřních vláskových buněk, kterých je však už jenom jedna řada. Každý decibel je zachycen jinými vláskovými buňkami. Vysoké tóny se zachycují hned na začátku hlemýždě, kdežto nízké až u vrcholu hlemýždě. Z vnitřních vláskových buněk jdou impulsy sluchovým nervem do dvou sluchových drah, které se vzájemně kříží v míše. Sluchové dráhy odvedou impulsy do kůry mozkové, kde je centrum sluchu a řeči.
Pokud je na této dráze cokoliv špatně, projeví se to poruchou či ztrátou sluchu, která může mít charakter dočasný nebo i trvalý.
Ucho je velmi složitý párový orgán, který dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů (tento rozsah frekvencí se uvádí u mladých lidí, ve vyšším věku se rozsah rozsahu frekvencí zmenšuje). Aby toho bylo ucho schopno, musí perfektně fungovat, což není vždy jednoduché, protože se skládá z mnoha částí, které mohou třeba přestat z nějakého důvodu dočasně (ale i trvale) fungovat, jak mají. Lidské ucho se skládá ze tří hlavních částí a každá z nich se skládá z částí dalších: vnější ucho tvoří boltec, vnější zvukovod a bubínek, střední ucho začíná bubínkem a patří sem ještě kladívko, kovadlinka a třmínek. Z tohoto ucha vede do nosohltanu Eustachova trubice, vnitřní ucho tvoří kostěný labyrint z polokruhovitých kanálků, vejčitého váčku, kulovitého váčku a hlemýždě.
Řada lidí trpí na nemoci, nebo různé problémy s ušima, jako jsou například záněty středního ucha, zvonění v uších, zalehnutí ucha, zalepení ucha, ale problém mohou dělat i polokruhovité kanálky vnitřního ucha, jejich porucha může způsobit pocit, že se okolí točí.
