Digitální doba mění i ty nejmenší, avšak neméně potřebné přístroje. Mezi ně patří i sluchadla, pomůcky pro nedoslýchavé. Tradiční analogová sluchadla zachycovala zvuk mikrofonem a předávala jej přímo do ucha. Současné digitální přístroje se liší tím, že zvuk je v nich nejprve převeden na digitální signál, který lze dále upravovat.
Prvním krokem je zachycení směrovým mikrofonem (ten má přednostní citlivost ke zvuku přicházejícímu z určitého směru) a mění se v A/D (analogicko-digitálním) konvertoru na elektrický signál.
Vlastní úprava probíhá v digitálním signálním procesoru DSP, který tvoří řada křemíkových čipů. Procesor DSP analyzuje signál a potlačuje nežádoucí frekvence vyjadřující zvuky z okolí. Naopak řečové frekvence jsou zvýrazňovány, takže konverzace se stává srozumitelnou. DSP umí i odstranit zpětnou vazbu, která se projevuje nepříjemným pískáním. Špičková sluchadla dokážou porovnávat signál, který přichází do sluchátka, se zvukem, který je zesilován tak, aby ke zpětné vazbě nedocházelo. DSP dokáže také přizpůsobením zvuku zabránit pocitu, že je jedno ucho zablokováno, což je důležité hlavně pro příjemné vnímání vlastního hlasu. Zpracovaný zvuk je postupován do reproduktoru sluchátka. Na něj navazuje trubice, která je na konci tvarovaná tak, aby přesně zapadla do ucha uživatele.
Ve svém příspěvku VURMEX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan.
Trpím mnoho let,(víc než 10)!!Lékař se mi vysmál a do zápisu v kartě napsal něco v tom smyslu,že jsem simulant,jelikož test nic oběktivního neprokázal(odběr vzorku na izolepu pod mikroskop).
Obj. potíže:bolesti hlavy,bolesti očí,zdvojené vidění,někdy i ztrojené a nezávisle na levém nebo pravém oku.Silném slzení očí hlavně po ránu,které v průběhu dne ustává,ale svědění okrajů očních víček přetrvává téměř po celý den ,tlak v uších se zvýšeným ušním sekretem,svědění které není možno poškrábat,syčení,pískot a zvuk podobný cvrčkovi,ale vznikající ne v uších,ale někde v prostoru lebky, snad v zátylku.
Bolesti páteře,které nejsou stabilní,ale přemísťují se od hlavy až po kostrč.Při ataku působí na okolní orgány.Příklad:akutní bolest křížové kosti-oslabené některé svaly dolní končetiny při pohybu s náběhem na křeč.Místně části se sníženou citlivostí na dotek.
A mnoho dalších potíží,které nebudu popisovat,ale není pro toto na Českém zdravotním trhu lék.Vurmex- nesmyslně astronomicky předražený prostředek s účinkem spíš preventivním na úrovni užívání česneku či pelyňku a jiných bylin.
Rád bych se dozvěděl-má li někdo takové vědomosti,ja na to.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuzka.
Roupy lezou ven na kraj konecniku. Hlavne vecer ,svedi to a nuti aby jste se drbali a roznesli to dal. Jsou to maly cervici. Jestli si chcete byt na 100% jisti vlezte si do vany a strcte si kousek prstu do konecniku a uvidite je. Jsou maly a je to opravdu nechutny. Hrozne to svedelo a porad jsem se chodila sprchovat. Sla jsem k obvodni doktorce a ona mi napsala Vermox pro celou rodinu. A pomohl.Podle navodu jsem ho uzivala. A myslim ze uz treti den jsem mela po svedeni. Clovek by se mel preventivne jednou za rok odcervit. Hlavne kdo ma doma pejsky nebo jina zviratka.
Analogové: Klasické zpracování zvuku bylo až do dnešní počítačové éry zásadně analogové. Zvuk byl převeden na elektrický signál tím, že byl snímán elektroakustickým měničem = mikrofonem. Dále byl analogově, tedy spojitě, zpracován takto: zesílen předzesilovačem, upraven v tónovém korektoru (rozdělen na několik pásem – obvykle výšky, středy a hloubky, které se samostatně nastavovaly) a opět zesílen koncovým zesilovačem. Dále byl tento upravený elektrický signál převeden zase na zvuk dalším elektroakustickým měničem, tedy miniaturním reproduktorem. Toto zpracování – úprava intenzity jednotlivých tónových pásem je obvyklá u všech elektroakustických zařízení, sluchadla se od nich liší jen tím, že jsou velmi malá – musí používat speciálně vyrobené díly s vlastnostmi vhodnými pro toto použití.
Digitální: Digitální zpracování zvuku se od výše uvedeného popisu liší jiným způsobem úpravy zvuku. Za předzesilovač je vložen analogovo-digitální převodník, který analogový (spojitý) signál převede na digitální (číselnou) formu tím, že analogový signál „rozseká“ vzorkovací frekvencí na kousky a každý takový kousek dostane přiřazenou číselnou hodnotu. Původně spojitý signál je převodníkem změněn na řadu čísel. Množství, tedy četnost čísel, je dáno vzorkovací frekvencí převodníku. Další zpracování je teoreticky jednoduché a spočívá v násobení a dělení těchto čísel. Prakticky je třeba vytvořit určitý algoritmus zpracování, obvykle speciálním počítačovým programem, který musí být člověkem vytvořen tak, aby toto zpracování mělo požadovaný výsledek (nelze použít libovolně upravené zvuky, ale takové, které zlepší srozumitelnost řeči). Po takové úpravě přichází na řadu opět převodník, tentokrát digitálně-analogový, a dále nezbytný koncový zesilovač a reproduktor. Je zřejmé, že zásadní rozdíl mezi oběma způsoby zpracování zvuku je ve variabilitě úprav požadovaného zvukového spektra. Analogový způsob neumožňuje výrazné oddělení jednotlivých pásem zvuku ani jejich vzájemně nezávislou úpravu. Digitální způsob úpravy je zase technicky (i finančně) náročnější a snaha o nezbytnou miniaturizaci (a snížení ceny) vede ke zjednodušování celého procesu. S tím souvisí trvalý problému nalezení vhodného algoritmu zpracování signálu. Je třeba si uvědomit, že právě tento algoritmus rozhoduje o srozumitelnosti poslechu – a v tom se jednotlivé výrobky zásadně liší. Jak digitální sluchadla, tak i sluchadla analogová se vyrábějí jako závěsná a zvukovodová.
Závěsná sluchadla mají název odvozen od toho, že visí za boltcem ucha. Pro správnou funkci potřebují vhodnou, nejlépe individuální tvarovku, která vede zvuk k bubínku ucha. Jejich omezení spočívá v tom, že uživatel nesmí mít časté záněty zvukovodu, případně velkou tvorbu ušního mazu. Potom hrozí jejich častější ucpávání ušním mazem. Další typy sluchadel, jako jsou krabičková či brýlová, jsou variantou, kterou volí lidé s potřebou jednoduchého ovládání nebo kombinace přístrojů (sluchadlo a brýle). Foniatr vždy použití těchto sluchadel zváží a v případě potřeby doporučí.
Ve svém příspěvku NASLOUCHADLA CZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klára Nová.
Prosím o radu ohledně naslouchátka s překrýváním zvuků zabudovaných do nasluchátka.Mám problém s tinitem v pravém uchu, slyším šum vody, cvrčka a v poslední době slabé bublání.Léčení jsem absolvovala, vyšetření u lékařů ORL taktéž.Rada kterou jsem nyní dostala je pořídit si kvalitní naslouchátko se zabudovaným překrývačem těchto zvuků.S přibývajícími roky se stále hůře vyrovnávám s problémem, stále ještě doufám, že se mi podaří potlačit nechtěné zvuky. Pomáhám si pouštěním hudby v noci, ale má to jednu chybu, hudba v rozhlase stále mění intenzitu slyšitelnosti a tak něco skoro není slyšet a jindy zase rozhlas hraje víceméně nahlas, takže musím zvuk tlumit, abych nerušila sousedy.Doufám, že mi poradíte co bych měla udělat pro to, abych se už konečně přijatelně mohla nepříjemnosti zvuků způsobených tinitem přijatelně překrytím zbavit, tak abych jsem se z toho nezbláznila. Za pochopení a odpověď děkuji. Klára Nová.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Používejte elektronický odvšivovací hřeben pouze na suchých vlasech. Dříve než použijete hřeben, vlasy rozpleťte a rozčesejte.
Přístroj zapněte přesunutím vypínače dopředu (nahoru). Vysoký bzučivý zvuk indikuje, že je přístroj zapnutý.
Držte hřeben pod úhlem 45–90° a pomalu jím pročesávejte vlasy.
Během pročesávání vlasů je bzučivý zvuk přerušen, když dojde k zneškodnění vši nebo vajíčka. Jakmile bzučení přestane úplně, jsou zuby hřebene plné. Vypněte hřeben a malým kartáčkem vyčistěte zuby hřebenu. Následně pokračujte v používání. Dopřejte si dostatek času k tomu, abyste vlasy řádně pročesali.
V naší poradně s názvem NASLOUCHADLA DO UŠÍ HRAZENÁ POJIŠŤOVNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta Šebestová.
Já mám oboustranou nedoslýchavost,měřeno v procentech 39.Přesto mě bylo foniatrem sděleno, že že nemám na hrazené naslouchátka nárok. Neslyším televizi když je podbarvená hudbou,takže dávám hlasitě čímž otravuji své okolí. Je mi 70 let a bydlim kousek od ČB.
Pokud můžete poradte.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nejlepší řešení je koupit si bezdrátová sluchátka a sledovat televizí s nimi. Nemusíte se nikoho doprošovat a zvuk si pro sebe můžete zesílit jak chcete.
Vodní meloun (botanickým názvem lubenice obecná) je druh, který je tvořen načervenalou vodnatou dužninou (pokud je meloun zralý) a zelenou kůrkou. Uvnitř dužniny se nachází rovnoměrně rozmístěná semena. Vodní meloun obsahuje v průměru 91 % vody, což z něj činí velmi významný zavodňující zdroj pro lidský organismus. Svůj původ má vodní meloun v některých oblastech Afriky, kde je do dneška hojně pěstován. Plody jsou kulovité, případně u některých odrůd protáhlé. Kůru mají tlustou a hladkou (některé druhy síťovanou). Barva kůry je modrozelená a zelenožlutá s nepravidelnými podélnými pruhy. Vodní melouny dosahují váhy až 15 kg. Nejtěžší známý meloun vážil přes 120 kg. Dužina je jasně červená, křehká. Existují i odrůdy se žlutou dužinou. Ve vnitřku dužniny se rovněž nacházejí rovnoměrně rozmístěná černá semena. Existuje již i odrůda Bouquet od španělské firmy Anecoop, která je bez semen. Melouny jsou pěstovány speciálním postupem a nejsou geneticky modifikované.
Nejvhodnější jsou melouny s váhou 2 až 3 kg. Při koupi nejprve vezmeme meloun mezi dlaně a zkusíme ho stlačit. Pokud vydává vrzavý zvuk, tak je zralý. Také můžeme meloun poklepat. Melouny v dobrém stavu vydávají dutý tón. Příliš dutý zvuk, ale naznačuje přezrálost. Dobrým vodítkem zralosti je také suchá stopka. Pruhované melouny z Řecka bývají většinou sladší než celozelené melouny ze Slovenska a Maďarska. Nikdy nekupujte meloun s otlačenou anebo měkkou slupkou. Vodní melouny jsou k dostání od začátku léta do podzimu. Meloun lze skladovat i několik týdnu, ale během této doby stále probíhá zrání. U melounů s porušenou kůrou dochází k rychlému kažení. Melouny se k nám se dovážejí většinou z Itálie, Španělska, Řecka, Kypru a Izraele.
Meloun cukrový, zvaný též honeydew, je druh melounu s typicky žlutou dužinou a zelenou kůrou, který je často konzumován společně s parmskou šunkou, lososem anebo se sladkým vínem. Od melounu vodního se liší jak chutí a barvou, tak i vzhledem rostliny, které má výrazně zakulacenější listy a menší plody. Plody obsahují průměrně 6 až 8 % cukru (převážně sacharózy). Jedná se o jednoletou poléhavou rostlinu, která dorůstá až 150 cm. Jelikož jde o teplomilnou rostlinu, zničí ji již první mrazy, a pokud dojde k poklesu pod 10 °C, zcela zastavuje asimilaci živin. Rostlina má dva páry květů – samčí a samičí – v poměru 1 : 20 až 30. Po odkvetení vzniká plod, který může mít různou velikost a tvar v závislosti na druhu, dlouhý může být až 1 metr. Povrch plodu pak má korkovitě síťovaný vzor s hrbolky připomínajícími bradavice, ale může být také zcela hladký.
Ve svém příspěvku NASLOUCHÁTKO K TELEVIZI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Šolc.
V mém věku mám již cca 20% ztrátu sluchu. Často nerozumím rychle mluvícím lidem a nebo mluví-li více lidí najednou. Hlavní problém je pro mne poslech televize. Často slyším hlasitě hudbu a mluvené slovo zaniká. Při sledování TV bych potřeboval zesílit zvuk ale ostatním to vadí.
Moje televize nemá vývod na připojení konektoru sluchátek. Potřeboval bych sluchátka na obě uši se zesilováním zvuku přes mikrofon. Doporučte mi prosím vhodný výrobek.
Děkuji
Jiří Šolc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan.
Sluchátka Philips SHC5200 (SHC5200/10) černá stoji kolem 1500,-
Pouziva je muj otec 70 let a je spokojeny.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu kosti skalní (os petrosum). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Částmi kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou 3 polokruhovité kanálky, v
V naší poradně s názvem TABULKA PURINY V POTRAVINÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Dobrý den, nemůžu najít nikde, kolik je purinů v popcornu? Zda ho syn s hyperurikémií vůbec může? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Popcorn se vyrábí ze zrna kukuřice speciálního druhu známého jako Zea mays everta. Pouze tento druh způsobí známý pukavý zvuk a vytvoří popcorn.
Chcete vědět jaký vliv má popcorn na dnu - vysvětlím to níže. V tuto chvíli je důležité pochopit, zda je popcorn pro lidi dobrý nebo špatný. Mnoho lidí si myslí, že je extrémně špatný, takže vědět víc je důležité.
Stručně řečeno, popcorn je zdravá svačina. Obsahuje vitamíny A, E, K, B1, B2, B3, B6, B5 a B9. Přítomny jsou také minerály, jako je zinek, železo, měď, vápník a draslík. Popcorn je bohatý na polyfenoly, chemikálie, které pomáhají lidskému tělu eliminovat volné radikály. Jinými slovy, polyfenoly nabízejí antioxidační vlastnosti.
Popkorn a dna je ta pravděpodobně nejdůležitější otázka, kterou máte na mysli. První věc, kterou je třeba zmínit je, že popcorn má nízký obsah purinů. 100 gramů popcornu vytvoří 100 mg kyseliny močové. To je nízké a pro většinu lidí trpících dnou to nebude znamenat žádné riziko zhoršení dny.
Pokud jde o obsah purinů, pak je popcorn bezpečný při dně.
To samozřejmě neznamená hltat toho každý den před televizí tuny; to je jen zbytečné nahromadění celkového denního příjmu purinů. Pamatujte, že popcorn není jídlo, je to příležitostná svačina.
Sluchadla Widex jsou dobíjecí sluchadla s kvalitním zvukem, zaručí vám celodenní používání, také streamování a skvělý zvuk, aniž byste řešili, že se vybije baterie. Beyond pracuje velmi efektivně a má nejnižší spotřebu v kategorii dobíjecích sluchadel. Pokud máte iPhone nebo iPad, můžete poslouchat zvuk přímo ve sluchadlech BEYOND Z. To znamená, že můžete poslouchat, co chcete, kdy chcete, a hlavně bez ohrožení kvality zvuku. Máte telefon se systémem Android? Pak můžete hudbu poslouchat také, ale pouze s pomocí některého zařízení DEX. Tento produkt je k dispozici přibližně od poloviny roku 2018.
Kapesní naslouchadla: Kapesní naslouchadla se skládají z pouzdra a ušního závěsu. Pouzdro je obvykle velikosti balíčku hracích karet, obsahuje zesilovač, baterii a ovládací prvky, zatímco na závěsu je umístěn miniaturní reproduktor. Kapesní naslouchadlo může poskytnout velké zesílení a dlouhou životnost baterie za nižší cenu.
Závěsná naslouchadla (BTE): Jsou vhodná především pro těžké sluchové ztráty anebo tehdy, je-li zavedení sluchadla do zvukovodu velmi obtížné z důvodu úzkého zvukovodu. Skládají se z pouzdra, které obsahuje elektronický obvod, ovládání, baterii, mikrofon/y a často také reproduktor. Pouzdro je umístěno za ušním boltcem s propojením vedeným dolů do ucha. Zvuk z naslouchadla je do ucha přenášen akusticky tenkou plastovou trubičkou.
S reproduktorem ve zvukovodu (RIC): Na rozdíl od sluchadel závěsných (BTE) je ve sluchadlech RIC umístěn reproduktor přímo v ušní koncovce, ve zvukovodu, namísto v pouzdře sluchadla. Model RIC se skládá z pouzdra umístěného za uchem, tenkého drátku spojujícího pouzdro s reproduktorem a vlastního reproduktoru, který je vložen přímo do zvukovodu. Reproduktor je uložen v silikonovém pouzdře, které je ve formě špuntu zafixováno do ucha pacienta.
Zvukovodová sluchadla (ITE): Jsou umístěna ve vnějším zvukovodu. Občas mohou být spatřena, pokud člověk stojí tváří v tvář člověku s ITE. Naslouchadla ITE jsou vyrobena individuálně přímo podle ucha pacienta a navržena tak, aby pohodlně pasovala do ucha pacienta. Jsou vhodná pro lehké až těžké sluchové ztráty. Ventilace u těchto naslouchadel může způsobovat zpětnou vazbu. Ventilaci umožňuje tenká trubička, která poskytuje vyrovnání tlaku a její provedení má také vliv na zpětnou vazbu. Zpětná vazba (svištění či pískání) je způsobena prosakováním zvuku (většinou na vyšších frekvencích), který je znovu zesílen a může způsobovat problém u těžkých ztrát sluchu.
Kanálová sluchadla (CIC): Kanálová sluchadla jsou nejmenším modelem naslouchadel. Tento druh naslouchadla tvarem kopíruje ušní kanál a nenechává téměř žádnou viditelnou stopu po naslouchadle. To je způsobeno tím, že se vkládá hlouběji do ušního kanálu než ostatní naslouchadla, takže není vidět ani při přímém pohledu na ucho. Skořepina kanálových sluchadel je vyrobena přímo dle ucha pacienta, a proto její nošení není nepohodlné. Je v ní obsažena veškerá elektronika. Naslouchadla typu CIC mají odvětrávání a jejich hluboké umístění v ušním kanálu poskytuje přiro
Model SET 900 je přímo určený pro sledování televize, ale díky integrované dvojici mikrofonů jej lze využít i jako zesilovač zvuků a především mluveného slova například v divadle nebo i při běžné konverzaci. Další výhodou modelu Sennheiser je možnost dobíjení náhradního akumulátoru (nutno dokoupit zvlášť) v dokovací stanici. Ačkoliv baterie vydrží v provozu dlouhých 11 hodin (výrobce uvádí dokonce 12 hodin), můžete mít v záloze ještě jeden nabitý akumulátor. Pokud ovládací část Sennheiseru těsně zakryjete rukou, spojení s dokovací stanicí se přeruší. Můžete tak okamžitě a pouze na okamžik efektně ztlumit zvuk a komunikovat s okolím nebo se třeba jen ujistit, co se kolem vás děje (mikrofony lze mít stále aktivovány).
Bohužel bezdrátová technologie v těchto sluchátkách (infračervené světlo) obecně neumožňuje překonávat neprůsvitné překážky, jako je stěna nebo deska stolu a podobně. Nelze tedy například chodit po bytě a zvuk z televize ve sluchátkách stále poslouchat (to umí model Sennheiser Set 840 TV s rádiovým přenosem).
Lidé s větší ztrátou sluchu, zvláště ve vyšším věku, mají ve většině případů dva problémy, které zjednodušeně nazývají „špatně slyším televizi“. Pokud si tito lidé koupí běžná sluchátka, ať už ta nejlevnější nebo ta nejdražší, a je lhostejno zda drátová nebo bezdrátová, tak ta jim zvuk sice zesílí a oni začnou skutečně lépe slyšet, ale bohužel neodstraní druhý problém, kterým je špatná srozumitelnost slova v televizním pořadu. To znamená, že pokud ve filmu do dialogů vstoupí hudba nebo ruch ulice, případně současně mluví více osob nebo herci mluví příliš rychle, tito lidé přestávají rozumět. Pokud se jedná o člověka s velkou ztrátou sluchu, tak ten s běžnými televizními sluchátky obvykle rozumí velmi špatně, i když herci mluví v klidném prostředí.
Pro nedoslýchavé jsou vhodná níže uvedená sluchátka na televizi...
KTS10 nejsou obvyklá bezdrátová sluchátka pro poslech televize, ale jsou to kompenzační televizní sluchátka. Kompenzační televizní sluchátka jedničkové řady jsou určena pro nedoslýchavé osoby s menší sluchovou vadou nebo s počínající sluchovou vadou. KTS10 jsou určeny pro zákazníky, kteří již mají pozorovatelný úbytek srozumitelnosti televize, který musí vyrovnávat její zvýšenou hlasitostí, ale ne vždy jim to pomůže. KTS10 určitě vyřeší problém těm lidem, kteří jinak v běžném životě velký problém se srozumitelností nemají, ale při poslechu televize úbytek srozumitelnosti vnímají jako rušivý. Sluchátka KTS10 jsou vhodná i pro jedince, kteří už sami zjišťují, že hůře slyší, a kterým již běžná sluchátka pomohla jen velmi málo. A pokud jim trochu pomohla, tak zjišťují, že „to pořád není ono“.
KTS12 jsou rovněž kompenzační televizní sluchátka, tudíž nejde o obvyklá bezdrátová sluchátka. Kompenzační televizní sluchátka jedničkové řady jsou určena pro nedoslýchavé osoby s menší sluchovou vadou nebo s počínající sluchovou vadou. KTS12 jsou vhodná pro zákazníky, kteří již mají výrazný úbytek srozumitelnosti televize, který ani při zvýšení hlasitosti nelze účinně vyrovnat. Tito lidé v běžném životě nepřekonatelný problém se srozumitelností sice nemají, ale při poslechu televize ho začínají vnímat jako velmi omezující. A pokud si zakoupí v obchodě běžná sluchátka, v drtivé většině případů jim se srozumitelností televize nepomohou a rozumí s nimi stále velmi špatně. Těmto zákazníkům tedy doporučujeme koupit si rovnou KTS12, v žádném případě si nemusí kupovat d
Bezdrátová zesílená sluchátka k televizi pro nedoslýchavé AR-TV
Jedná se o bezdrátovou digitální naslouchací soupravu pro zesílený poslech televize. Zároveň sluchátka AR-TV fungují díky vestavěnému mikrofonu jako sluchadlo pro zesílení běžného hovoru. Zapojení sluchátek do televize nevypne zvuk televize, takže můžete pohodlně sledovat televizi s ostatními členy rodiny, zatímco zvuk je zesílen do sluchátek a dokonale rozumíte každému slovu.
Škytavka se odborně nazývá singultus a vzniká při nadměrném dráždění bráničních svalů příslušnými nervy, případně i drážděním dýchacího centra v mozku, vyvolaným různými faktory. Následkem toho dochází k samovolným stahům hlavního dýchacího svalu – bránice, které přicházejí náhodně, bez jakéhokoli předchozího varování. Při škytavce se tvoří známý charakteristický zvuk. Dochází k němu vlivem urychleného nasávání vzduchu do plic a současným uzavřením hrtanové příklopky a hlasivek. Tento tělesný projev, viditelný hlavně na hrudi, je známkou probíhající škytavky a stejně jako celé škytání nejde vědomě ovládat.
Škytavka může být vyvolána nejrůznějšími příčinami. Mezi ty nejčastější patří rychlá konzumace potravin, přejedení, konzumace alkoholu, konzumace sycených nápojů či střídání teplých a studených potravin. Vzácně může škytavka vznikat i dehydratací organismu, jako následek pálení žáhy či nedostatkem některých vitaminů. Tyto příčiny jsou pouze přechodné, a tak se i škytavka po jejich odeznění vytrácí. Příčinou škytavky však mohou být i různá závažná onemocnění (například onemocnění plic, jícnu, srdce, aorty, břišní dutiny), která mohou způsobit, že škytavka neodeznívá, nebo se často znovu vrací. Takové stavy, kdy postižený škytá dlouhodobě, mohou být i životu nebezpečné a příčinu škytání je nutné odstranit efektivní odbornou léčbou.
U sportovců, kteří užívají kreatin k podpoře síly a výkonu, můžou jeho vysoké dávky zapříčinit škytavku trvající i několik hodin.
Vylučovaný plyn se skládá především z dusíku (20–90 %), dále z vodíku (0–50 %), oxidu uhličitého (10–30 %), kyslíku a metanu (oba okolo 10 %). Flatus je tvořen jednak plynem exogenním (spolykaný vzduch při jídle a podobně), jednak plynem endogenním, který vzniká jako důsledek činnosti bakteriální flóry. Zvuk při flatulenci je vyvolán především vibrací análního svěrače.
Velice častou příčinou meteorismu je nevhodná strava a špatné stravovací návyky. Je zde důležité také osazení bakteriální flórou. Potraviny můžeme podle vztahu ke vzniku flatu rozdělit na tři základní skupiny:
Normoflatugenní potraviny: po jejich konzumaci odejde nanejvýš 10 flatů za den, jedná se především o maso (kuřecí, rybí, libové hovězí) a o zeleninu (zejména květák, brokolice, rajče a paprika), ořechy a podobně.
Středně flatugenní potraviny: po jejich konzumaci dojde k odchodu 20–40 flatů za den, k nim počítáme brambory, lilek, pečivo a další.
Silně flatugenní potraviny: po jejich konzumaci odchází více než 40 flatů za den, jsou to mléko a výrobky z něj, fazole, banány a podobně.
Lékař (gastroenterolog) zpravidla při nadýmání doporučuje opatření, která se týkají stravovaní a kultury stravování. Člověk, který jídlo hltá ve spěchu, totiž spolyká kromě jídla i značné množství vzduchu, což plynatost přímo podporuje. Často lékař používá terapeutický test, který trvá 14 dní a vyřazuje se při něm mléko, pokud to nepomůže, jsou vyřazovány další potraviny.
Ve vážných případech lékař předepisuje flatulentia (snižují povrchové napětí plynu), různé probiotické přípravky, které mají obnovit správnou bakteriální flóru, a enzymatické preparáty, které usnadňují trávení.
Vše je o stravě, pohybu a klidu. Pokud toto pravidlo dodržíte, nebudou vaše větry zapáchat.
Nejen špatné usínání, ale i nadměrná spavost může představovat problém. Lidé, které takzvaná hypersomnie trápí, nedokáží odolat ospalosti. Usnou pětkrát šestkrát za den, někdo i dvacetkrát. Když jedou městskou hromadnou dopravou, usnou během jediné zastávky. Když někdo usne ve stoje, při diskusi s přáteli, nebo dokonce při rozhovoru s nadřízeným, tak je to rozhodně patologická spavost. O nemoci se začíná většinou mluvit, když spavost znamená pro člověka společenský handicap. Nemůže se věnovat přátelům nebo rodině. Kvůli nadměrné denní spavosti lidé často dokonce přicházejí o zaměstnání. Pacientům s nadměrnou spavostí nikdo nevěří, že je to choroba, nebo je nebere jako nemocné a nemá s nimi soucit, ale naopak to bere jako jejich negativní vlastnost, lenost, nechuť spolupracovat. Zvláštním typem nadměrné spavosti je „narkolepsie“, kdy nemocný upadá do spánku naprosto nečekaně, často v situacích, kdy je to pro něj nepříjemné i nebezpečné. Usínání nebo probouzení navíc provázejí nepříjemné stavy, které často nahánějí strach. Pacient vidí například cizí osoby v místnosti, které tam reálně nejsou, může slyšet zvuk telefonu nebo hovor, ale může se jednat i o pocity rotace, opuštění těla. Všechno má příčinu v tom, že lidé s „narkolepsií“ usínají rovnou REM fází spánku, do kterého se běžný člověk dostává po hodině nebo hodině a půl spaní. A pro REM fázi jsou typické sny. V těchto snových představách jde vlastně o prolínání REM spánku s bdělostí. S tím souvisí i spánková obrna. Přichází také během usínání nebo probouzení, i když jen na několik vteřin. Pacient při ní najednou nemůže hýbat ničím kromě očí, a to proto, že už při usínání přecházejí rovnou do REM spánku, kdy jsou svaly bez vlády, aby neprováděli to, o čem se spícímu zdá. Další porucha se odvíjí od obráceného principu. Svaly fungují, i když je pacient v REM spánku. Pohybuje se podle toho, jak se v tu chvíli chová ve snu. Když se jedná o nějaký prudký pohyb, sportovní aktivitu nebo o nějaký souboj, může takový člověk poškodit sám sebe anebo i svého partnera na lůžku. Může se dokonce stát, že vstane a vyrazí do prostoru, má zavřené oči a orientuje se jen podle snové představy. Takže většinou když se postaví, o první překážku zakopne nebo se utkává s prostředím, které tam není.
Ve většině případů příznaky závisí na množství vzduchu zachyceného mimo plíce:
dušnost;
tachypnoe je téměř vždy doprovázena těžkou, ostrou a jednostrannou bolestí na hrudi, která zhoršuje hrudní pohyb;
náhlá a bodavá bolest na hrudi; pociťovaná bolest může vyzařovat do ramen, obličeje, zad nebo horní části břicha; bolest je náhlá a zhoršuje se s hlubokým dýcháním;
úzkost a neklid, tyto příznaky jsou spojeny s respirační tísní, jsou doprovázeny dalšími příznaky, jako jsou distenze a slabost krčních žil a zrychlený tep;
suchý kašel;
cyanóza je modravé zbarvení na sliznici, které je obvykle přítomno v důsledku změněné oxidace;
abnormální dýchající šelesty; při vyšetření je zjištěna změna intenzity, případně absence dýchacích šelestů, což může odrážet snížené proudění vzduchu na plicním segmentu;
expanze asymetrického hrudníku; bolest a zranění jsou příčinou zastavení normálního pohybu hrudníku;
znamením pneumotoraxu je charakteristické hlasité chrčení, křupavý zvuk, který synchronizuje s každým úderem srdce.
Jednou z komplikací může být chronická migréna neboli transformovaná migréna. V tomto případě se bolest hlavy vyskytuje více než 15 dní v měsíci a postupně se zvyšuje frekvence záchvatů a klesá intenzita bolesti. Nevolnost, citlivost na ostré světlo a hlasitý zvuk se může a nemusí objevit. Další obvyklou komplikací je status migrenosus. O tomto stavu mluvíme v případě, že migrenózní záchvat trvá déle než 3 dny a splňuje všechna kritéria migrény bez aury. Může se také stát, že příznaky aury přetrvávají déle než jeden týden, anebo dojde až k migrenóznímu infarktu, kdy nastane ischemie v mozku. Je také popisováno, že migréna může spustit i epileptický záchvat. Většinou se jedná o migrénu s aurou a epileptický záchvat se objeví v průběhu migrény nebo těsně po ní.
Černý kašel je v těhotenství pro ženu nebezpečný svými příznaky a průběhem. Řadí se mezi ně zvýšená teplota, pokašlávání, kýchání, rýma, nechutenství či únava. Toto období trvá 10–15 dní.
Dráždivý až křečový kašel – při záchvatu kašle pacient nejprve zrudne, pak zmodrá, slzí mu oči, mívá vyplazený jazyk a snaží se nadechnout, přičemž je slyšet „hýkavý“ zvuk. Záchvat končí vykašláním hlenu nebo zvracením. Záchvaty se opakují denně po dobu průměrně 6– 10 týdnů, často i déle. Desítky záchvatů jsou častější v noci a jsou značně vyčerpávající.
