Tento článek vám pomocí obrázků přiblíží vše, co byste měli o zákožce svrabové vědět, a to od jejích vývojových stadií až po dospělého jedince. Také si můžete prohlédnout jednotlivé druhy tohoto parazita podle hostitele. Tak hurá na fotodokumentaci.
Druhy podle hostitele
Zákožka svrabová neřádí pouze na člověku, ale existuje i zákožka svrabová psí, kočičí a králičí.
Přišlo se na to, že svrab se ve skutečnosti přenáší buď přímým kontaktem s infikovanou osobou, anebo nepřímo tím, že se dostane do kontaktu s jeho oděvem, nebo ložním prádlem. K nakažení stačí jedna jediná oplodněná samička zákožky svrabové, ta je schopná se do kůže zavrtat již za pár minut.
Svrab patří k vysoce nakažlivým nemocem projevujících se silným a velmi nepříjemným (až bolestivým) svěděním kůže. Toto onemocnění způsobuje zákožka svrabová. Toto onemocnění může postihnout kohokoliv, mezi nejvíce ohrožené skupiny obyvatel patří bezesporu i zdravotníci. Svědění, které je často nejvíc nesnesitelné v noci (tělo se pod dekou zahřeje a právě teplo zákožce svrabové vyhovuje). Svědění je způsobené tím, že si zákožka svrabová vrtá ve svrchních vrstvách kůže chodbičky.
Pokud se někdo svrabem nakazí, obvykle první věc, která ho zajímá je, jak se tohoto „ostudného“ onemocnění co nejrychleji a bezbolestně zbavit. K léčbě svrabu se užívají různé krémy a masti. Při jejich aplikaci je důležité, aby se nanášely na celé tělo. Pokud pacient nějaké místo vynechal, je dost možné, že by v této oblasti zákožka svrabová přežila a pacient by se tedy nemoci nezbavil.
Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) je mikroskopický roztoč, který parazituje výhradně na lidské kůži. Samice se zavrtává do svrchní vrstvy kůže, kde klade vajíčka a vytváří typické chodbičky.
Právě reakce imunitního systému na zákožku, její výkaly a vajíčka způsobuje intenzivní svědění, vyrážku a zhoršení v noci.
Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.
Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.
Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.
Svrab lidský
Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.
Roztoč zákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže. Z larev se zhruba během tří dnů vyvinou nové samice a opět nakladou vajíčka. Další možností je, že se nové larvy přesunou na jiného hostitele.
Pro kontrolu polohy pacienta na ozařovacím stole je dnes již standardně používán portálový verifikační systém. Jedná se o přídavné elektronické zařízení k lineárnímu urychlovači, které dovoluje zobrazit umístění ozařovacího pole na pacientovi při reálných ozařovacích podmínkách, a tím zkontrolovat pozici izocentra. Speciální detektor umožňuje dvojdimenzionálně zobrazit anatomické (kostní) struktury pacienta z pohledu svazku záření a srovnat je se stejným pohledem vygenerovaným automaticky plánovacím systémem. Nadlimitní neshody je možné na místě korigovat. Nejmodernější lineární urychlovače jsou dnes rovněž vybavovány systémem umožňujícím přesnou kontrolu polohy pacienta na ozařovacím stole ve všech třech rovinách. Tento systém je tvořen počítačovým tomografem (CT) zabudovaným přímo do lineárního urychlovače. Je schopen přesně prostorově zobrazit cílový objem v okamžiku ozařování. Na rozdíl od klasických CT přístrojů je tento systém schopen nasbírat všechna potřebná data během jediného otočení ramene kolem pacienta. Po ukončení rotace hlavice je získán trojrozměrný objemový obraz pacienta, který odpovídá skutečnosti v okamžiku ozařování. Informace o aktuálním rozložení tkání v okolí cílového objemu je možné porovnat s původními informacemi, na jejichž základě byl vytvořen ozařovací plán. Zjištěnou odchylku je možné napravit dvěma způsoby:
ON LINE – systém poskytne údaje potřebné ke korekci nastavení pacienta pomocí pohybů ozařovacího stolu. Jakmile jsou potřebné korekce stolu provedeny, může ozáření se zajištěním maximálně přesného cílení a nastavení proběhnout.
OFF LINE – změny v pacientově anatomii jsou přeneseny do plánovacího systému a následně je vytvořen nový plán přizpůsobený nové poloze pacienta. Metoda IGRT dává možnost přesně identifikovat tumor a kritické struktury a aplikovat dávku záření s maximální přesností. Ve spojení s náročnými ozařovacími technikami může metoda obrazem řízené radioterapie zlepšit výsledky léčby pacientů v klinické praxi.
Svrab je infekční zánět způsobený roztočem jménem zákožka svrabová a je charakteristický silným svěděním a dvojicemi pupínků na místech s tenkou kůží. Kožní změny však mohou být málo patrné, a tak hlavním příznakem bývá svědění. Svrab patří mezi infekce přenášené pohlavním stykem.
Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, přičemž vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, která se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion. Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny.
Přenos infekce se děje nejen kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab patří mezi sexuálně přenášené choroby. Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak zdravotnický personál zdravotnických zařízení.
Svrab charakterizuje silné svědění celého těla, které vynechává hlavu a krk. Je intenzivní v noci a působí nespavost. Na kůži lze pozorovat chodbičky, které mají barvu kůže nebo jsou bělavé, měří 0,5–1 cm, na jejich koncích se nachází drobný puchýřek nebo pupínek. Svrab postihuje kůži meziprstí rukou, zápěstí, penis, oblast pasu, kůži kolem pupku, podpaží, dvorce prsních bradavek. U dospělých nebývají obvykle postiženy dlaně, plosky nohou, obličej a krk. U kojenců jsou projevy i na těchto místech. Někdy jsou na kůži přítomny uzlíky. Následkem škrábání vznikají oděrky, zhrubění kůže, změny pigmentace. Komplikace mohou nastat následkem škrábání v podobě bakteriální infekce doprovázené zduřením mízních uzlin.
Možná vyšetření:
vyšetření chodbičky v mikroskopu: Po zakápnutí olejem se seškrábne chodbička a prohlíží se v mikroskopu. Vyšetření nebolí, výsledek sdělí lékař ihned.
vyšetření dermatoskopem: Bezbolestné vyšetření osvětlenou lupou, výsledek sdělí lékař ihned.
vyšetření vzorku kůže: V místním znecitlivění injekcí se po dezinfekci kůže odebere malý vzorek postižené kůže (obvykle kruhovým nožem v průměru 4–8 mm). Vzniklá ranka se nechá sama zhojit nebo se uzavře stehem. Vzorek se vyšetří mikroskopicky, výsledek je obvykle známý do týdne.
vyšetření krve: Je jen pomocné, neslouží ke stanovení diagnózy.
Svrab diagnostikuje kožní lékař na základě klinického obrazu, eventuálně potvrzeného průkazem zákožky. Při stanovení diagnózy je třeba odlišit nemoci, které mohou svrab připomínat.
Nejprve si přiblížíme co přesně svrab u člověka znamená. Svrab je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou. Zákožka svrabová se projevuje nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek takzvanou exkoriací. Nemoc probíhá tak, že nejprve dojde k nákaze - přenosu zákožky svrabové na kůži člověka. Ta si pak vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky, nejraději na nohách nebo rukách. Vytváření těchto chodbiček nebolí. Do slepých chodbiček pak klade vajíčka, ze kterých se do třech týdnů vyvinou další zákožky, které se takto dále množí. Mimo vajíček ještě zákožka svrabová nechává ve svých chodbičkách také svůj trus, který zde způsobí drobné záněty, které mimořádně silně svědí.
Samičky jsou velké až půl milimetru, takže se dají rozeznat za pomocí lupy. Sameček je oproti samičce dvakrát menší. Samička žije na povrchu kůže a brzy umírá (žije asi 2 měsíce). Protože zákožka svrabová přijímá kyslík difuzí, nezanořuje se hlouběji do kůže. Oplodněná samička vyvrtává povrchní kanálky v rohové vrstvě kůže a do chodbiček ukládá vajíčka, ze kterých se v průběhu dalších tří týdnů vyvinou nejprve larvy, poté takzvané nymfy a nakonec pohlavně zralé zákožky svrabové, které cestují chodbičkami zpět na povrch kůže.
Než člověk vývoj infekce zpozoruje, uběhne obvykle několik týdnů. Předpokládá se, že kožní reakce je vyvolána přecitlivělostí na parazity, která se vyvine až po určité době. V šíření svrabu může hrát významnou roli i stoupající obliba cestovat. V některých hotelích s nízkou úrovní hygieny není ložní prádlo dostatečně vyprané, takže se další lidé mohou snadno nakazit.
Svrab mytých je varianta, která postihuje osoby s důkladnou péčí o tělo. Svrab lze v jejich případě diagnostikovat až v momentě, kdy je onemocnění v pokročilém stadiu. U této varianty, která se označuje jako skabies mytých, není natolik zřetelné kožní postižení, zato je přítomno úporné noční svědění. Určitou pomocí při diagnóze může být zjištění, že tímto nočním svěděním trpí více členů rodiny. Za všechno může malinký, stěží půlmilimetrový roztoč, zvaný zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei). Samičky tohoto parazita se zavrtávají do svrchní zrohovatělé vrstvy kůže a v ní si vytvářejí chodbičky, do kterých ukládají svá vajíčka a výkaly. Jedna zákožka je schopna za svůj měsíc a půl dlouhý život naklást až 50 vajíček. Z nich se líhnou larvy, které žijí na povrchu kůže, a během 18 až 23 dnů je na světě nová zákožka, která se okamžitě opět zavrtá do kůže. Celý cyklus tak pokračuje dál. Z popsaného je zřejmé, že při kontaktu s nakaženou osobou je velmi pravděpodobné, že se onemocnění přenese na dalšího jedince. Lékaři mají povinnost každý nový případ nahlásit. Někteří lidé však své potíže tají, stydí se za ně. Léčí se podomácku a nevědomky tak nemoc šíří dál.
Pro nákazu svrabem je nezbytný přímý kontakt s parazitem - zákožkou svrabovou. Ta může zůstat například po předchozím pobytu nakažené osoby v posteli, na sedačce, v oblečení a podobně. Nejčastější příčinou nákazy svrabem je také přímý tělesný styk s nakaženým člověkem. Zákožka svrabová dokáže bez hostitele přežít maximálně až jeden týden, obvykle ale umírá po dvou dnech bez hostitele. Nejčastějšími přenašeči svrabu jsou lidé, kteří neudržují dostatečnou osobní hygienu, typicky lidé bez domova. Od nich se pak svrab dostává do populace například z polstrovaných sedaček hromadných dopravních prostředků, kde dokáže čekat na dalšího hostitele až dva dny. Pokud zákožka najde svého hostitele, tak během půl hodiny dojde k jejímu zavrtání pod kůži a nakažený člověk již nemá od nákazy svrabem úniku.
U onemocnění svrabem jsou typické nákazové vlny. Hromadná nákaza svrabem se v populaci vyskytuje přibližně v 30ti letých cyklech.
Onemocnění svrabem způsobuje malý roztoč, který se jmenuje zákožka svrabová. Tento roztoč si doluje chodbičky ve svrchní vrstvě kůže, doslova se prožírá lidskou kůží. To samo o sobě nebolí, protože tato vrstva kůže je již necitlivá. Problém nastává tehdy, když zákožka se do chodbiček vykaká a tyto její exkrementy se pod kůží zanítí. Tím vzniknou typické červené tečky a flíčky, které nesnesitelně svědí. Zde je vidět několik fotek s nákazou svrabem: svrab u člověka foto.
Svrab je další nepříjemná záležitost. Svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově prašivina, je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou postihující člověka i zvířata. Projevuje se nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn. Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak přehnaná hygiena může zapříčinit problémy při zjišťování a ověřování, zda jde o svrab. V České republice jde v současné době o dost rozšířeného parazita.
Zákožka svrabová vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samička pak klade 2–3 vajíčka, asi 0,3–0,4 mm velká, v slepých koncích těchto chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které se během tří týdnů mění v dospělé zákožky. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, spíše při dlouhodobém kontaktu, například v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky. Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Pro zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách. Léčba onemocnění probíhá namazáním mastí InfectoScab 5%, přičemž léčivou látkou je permethrin, nebo mastí s obsahem síry. Po příchodu z nemocnice se doporučuje převléct postele a ráno po probuzení znova. Toto veškeré povlečení vyprat na 60 °C, vyžehlit je a nechat tři dny ležet. Po vyléčení je možné pro úplné ujištění jet do sirných lázní nebo do sauny. Ta se však doporučuje až 3. den po namazání mastí. Mimo pokožku mohou zákožky přežít 3 až 4 dny. Pokud zákožku vystavíte na dobu delší než 10 minut teplotám alespoň 60 °C, nepřežije to. V případě nakažení je vhodné se nechat namazat v nemocnici a z bytu poté na týden odjet do prostředí, kde se tento parazit nevyskytuje. Infekci pomáhá snížená imunita. Na svrab jsou náchylné zejména děti, které se infikují hlavně během hraní. U těžkých nemocí, například AIDS, hematologické choroby, může dojít k těžkému stavu charakteristickému nadměrnou hyperkeratózou. Příznaky se objevují 3 až 8 týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické.
Svrab se přenáší přímým kontaktem, často při pohlavním styku nebo při spaní v jedné posteli. K infekci stačí jediná oplozená samička. Úspěšnost přenosu se zvyšuje s množstvím roztočů na nakažené osobě, běžně lze nalézt i více než 10 samiček. Zákožka svrabová se dostává pod kůži během 2,5 minuty. Nepřímý přenos je možný osobním nebo ložním prádlem. Onemocnění se nepřenáší běžným denním stykem, například podáním ruky či dotykem. Mimo svého hostitele je citlivá na sucho i vlhko, za pokojové teploty není schopna pohybu a umírá do 3 dnů. Inkubační doba je při prvním kontaktu 2–6 týdnů, při opakované infekci 1–4 dny.
Hygienická opatření jsou podkladem úspěšné lokální léčby. Každý den je nutné vyměnit osobní spodní a ložní prádlo. Prádlo se pak pere na 60 °C, musí se vyžehlit a nepoužívat minimálně tři dny. Ostatní oděv a boty stačí nepoužívat 5 dní, zákožka totiž není schopná přežít mimo kůži člověka déle než 3 dny.
Svrab a jeho zárodky zabíjí vysoké teploty. Pokud se chcete zbavit tohoto parazita, pak vězte, že teplota nad 50 °C při použití déle než 10 minut zabíjí roztoče i jejich zárodky. Nejlepší je umístění kontaminovaného prádla do sušičky.