Léky užívané jako antidepresiva dělíme do několika skupin podle chemické struktury a mechanismu účinku na různé neurotransmiterové systémy (systémy chemické komunikace nervových buněk uskutečňované vždy jednou látkou). Mezi nejdéle užívaná patří bicyklická a heterocyklická antidepresiva, která nejvíce působí na noradrenalinový a serotoninový systém mozku. Patří sem klomipramin, imipramin, amitriptylin, notriptylin, desipramin, dibenzepin, dosulepin, mianserin a trazodon. Navazují se většinou až jako druhá nebo třetí volba v léčbě depresivních příznaků bipolární poruchy. Mají vyšší riziko přesmyku do manické epizody bipolární poruchy během léčby. Další skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který se podílí na odbourávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří sem fenelzin, tranylcypromin a isokarboxazid. Kombinace s jinými antidepresivy a s některými potravinami může vyvolat životu nebezpečný vzestup krevního tlaku, proto je jejich využití v terapii menší. K této skupině lze přiřadit i reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy a jejich jediného zástupce, moclobemid. Díky reverzibilitě inhibice jsou některé možné interakce s ostatními léky a potravinami mírnější, ale mohou být také závažné. V současné době jsou nejpředepisovanější skupinou antidepresiv selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tato skupina má šest představitelů: fluoxetin, paroxetin, sertralin, citalopram, fluvoxamin a escitalopram. Antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu mají pouze jediného zástupce, reboxetin. Další skupiny antidepresiv jsou vytvořeny vždy podle dvojice neurotransmiterů, na které dané antidepresivum působí. Ve skupině antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a serotonin jsou venlfaxin, milnacipram, nefazodon a mirtazapin. Do skupiny antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a dopamin patří bupropion. Jako antidepresivum se využívá i tianeptin, který oproti SSRI naopak zvyšuje zpětné vychytávání serotoninu.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky cyklických antidepresiv
Při léčbě antidepresivy lze obecně říci, že vedlejší nežádoucí účinky bývají většinou mírné a přechodné. Při léčbě cyklickými antidepresivy se může vyskytnout suchost v ústech, zácpa, obtíže při močení, rozmazané vidění, závratě, útlum, zrychlení tepu srdce, pocení, zvyšování tělesné hmotnosti, obtíže v sexuálním životě (ztráta chuti k sexuálnímu životu a zhoršené dosažení uspokojení).
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky SSRI a novějších antidepresiv
Léčba SSRI a novějšími skupinami antidepresiv je spjata s odlišným spektrem vedlejších nežádoucích účinků, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost, nervozita, poruchy spánku, pocení, agitovan
Lipový květ obsahuje fenolické kyseliny, proanthocynidiny, třísloviny, flavonoidy, silice, glykosidy, slizy, saponiny, třísloviny a další látky chemicky příbuzné vitamínu E.
Jako droga se užívá květ i s listenem. Sbírá se ještě před plným rozkvětem, neboť v něm nesmějí být plody. Natrhané květy se suší a používají pro přípravu lipového čaje nebo kombinovaných léčivých směsí. Při sběru je třeba dát pozor na záměnu s lípou stříbrnou nebo lípou americkou, jejichž květy nemají žádané účinky. Záměna s lípou velkolistou či s jejím křížencem lípou malolistou není na závadu.
Účinné látky mají široké spektrum použití, neboť mají účinky antispasmatické (proti křečím), diaforetické (zvyšují pocení), sedativní (uklidňující), hypotensivní (snižující krevní tlak), zvláčňující pokožku a slabě astringentní (svíravé).
Čaj se často používá ve směsi s bezem černým nebo hluchavkou bílou, a to při onemocněních dýchacího ústrojí, zejména při nachlazení a při kašli, kdy pomáhá uvolňovat hleny. Dále je užíván při potížích s ledvinami a močovým měchýřem. Uvádí se užitečnost i při slabších problémech se žlučníkem. Reguluje činnost trávicího ústrojí. Odvar pomáhá při nervovém napětí a úzkostlivosti, snižuje cholesterol a zpevňuje cévy.
Listy spařené vodou a smíchané s vínem se používají jako obklady při popáleninách a svalových křečích.
Nektar sbíraný včelami z květů lípy má nezaměnitelnou vůni. Ve formě lipového medu se hojně používá v lidovém léčitelství.
Cysta se dá obvykle nahmatat v podkolenní jamce. Pokud má lékař podezření na toto onemocnění, musí si pořádně prohlédnout pacienta. Diagnóza se potvrdí pomocí sonografického vyšetření. Pro přesné určení rozsahu cysty se provádí počítačová tomografie CT, při níž se přesně zobrazí velikost a přesné umístění cysty. Onemocnění je často zaměňováno za poranění menisků – při nejasné diagnóze se provede magnetická rezonance. Léčba je založena především na odsátí tekutiny z cysty. Nemocnému je naordinována ortéza, která koleno zpevní. Dále je doporučen klid, pacient by se měl vyhýbat fyzické aktivitě. Při bolestech se doporučují analgetika. Lékař rovněž může aplikovat kortikosteroidy na utlumení zánětu. Komplikacemi Bakerovy cysty jsou nejčastěji její chronické opakování a dlouhodobé snížení kvality pohybu nemocného. Ojediněle se tento stav řeší chirurgicky, ale to se týká jen malého množství případů. Závažnou komplikací je záměna Bakerovy cysty za hlubokou žilní trombózu, která má velmi podobné příznaky, ale může být až smrtelně nebezpečná. Je doprovázena vznikem krevních trombů (sraženin) v dolních končetinách. V případě, že není trombóza včasně léčena, může dojít k uvolnění sraženiny, která následně putuje cévním řečištěm až do plic. Dojde tak k vytvoření plicní embolie, což je stav akutně ohrožující lidský život.
Onemocnění je charakteristické ohraničenými šupinatými hnědými skvrnami. Skvrny erythrasmy jsou zpočátku růžové, ale rychle se mění v hnědou a šupinatou pokožku, která je ostře ohraničená a má vzhled náplasti. Erythrasmické plochy se obvykle nalézají v intertriginózních oblastech (kožní záhyby, například v podpaží, třísla, pod prsy, v mezerách mezi prsty). Pacient je obvykle bez příznaků. Diagnóza se stanovuje dle klinického obrazu. Nicméně nejde o jednoduché stanovení diagnózy. K diagnostice se používá ultrafialová světelná lampa, která způsobuje, že postižené místo začne fluoreskovat korálovou červenou barvou, což nemoc odliší od ostatních bakteriálních infekcí a jiných kožních onemocnění. Plísňové infekce nohou být také fluorescenční. Erytrasma může mít vliv na kvalitu opálení v místech, kde je kůže postižená, ale ne na vzdálenější místa.
Onemocnění se častěji vyskytuje v teplých klimatických pásech, především v tropech a subtropech. Erythrasmatem trpí 4 % celosvětové populace. Náchylnější jsou lidé s nadváhou, kteří se více potí. Výskyt erythrasmatu se zvyšuje s věkem a je častější u černochů. Erythrasmu si můžete snadno splést s jinými typy opruzení, které mohou mít jiné původce. Záměna je možná i s tineou inguinalis či kandidózou.
Užívejte Cesol vždy přesně podle doporučení vašeho lékaře. V případě nejistoty se zeptejte u svého lékaře nebo lékárníka.
Dávkování:
Pokud není od lékaře naordinováno jinak, je obvyklé dávkování pro děti od 2 let a pro dospělé:
Při infekci tasemnicí bezbrannou a dlouhočlennou: 1x 5–10 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 2–4 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Při infekci jihoamerický škulovcem: 1x 10 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 4 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Při infekci tasemnicí dětskou: 1x 15–25 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 6–10 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Pro odstranění tasemnice je dostačující jednorázová aplikace Cesolu. Při infekci tasemnicí dětskou je možné aplikaci zopakovat po 10 dnech.
Způsob aplikace:
Užívejte potahované tablety nerozkousané s hojným množstvím tekutin během jídla.
Když jste užili větší množství Cesolu, než jste měli:
Cesol je léčebný přípravek s velkou terapeutickou šíří, to zamená, že i při požití vysokých dávek je snášenlivost zpravidla dobrá. U neurocysticerkózy (infekce CNS způsobená larvami tasemnice dlouhočlenné) se obvykle podávají podstatně vyšší dávky (50 mg/kg po dobu 15 dnů). Nicméně je třeba se v takových případech zeptat svého lékaře.
Pokud si zapomenete vzít Cesol:
U Cesolu se zpravidla podává celá předepsaná dávka jednorázově. Dodržujte v tomto případě přesně pokyny vašeho lékaře. Při nejasnostech nebo omylu při podání se informujte u lékaře.
Pokud přerušíte léčbu Cesolem:
U Cesolu se zpravidla podává celá předepsaná dávka jednorázově. Dodržujte v tomto případě přesně pokyny vašeho lékaře. Při nejasnostech nebo omylu při podání se informujte u lékaře.
Nežádoucí účinky:
Jako všechny léčebné přípravky může mít Cesol nežádoucí účinky, které se ale nemusí u všech léčených projevit. Hodnocení nežádoucích účinků bylo provedeno na základě následujících údajů o četnosti:
velmi časté: více než 1 pacient z 10
časté: 1–10 pacientů ze 100
ojedinělé: 1–10 pacientů z 1 000
řídké: 1–10 pacientů z 10 000
velmi řídké: méně než 1 pacient z 10 000
neznámé: frekvenci na základě dat, která jsou k dispozici, nelze odhadnout
Srdeční onemocnění – velmi řídké: nespecifické poruchy srdečního rytmu
Onemocnění nervového systému – časté: bolesti hlavy, závratě, omámenost
Onemocnění gastrointestinálního traktu – časté: bolesti břicha, nevolnost, zvracení
Vlásenky se řadí mezi kadeřnické potřeby. Vlásenky dokážou zachytit a pevně držet i malé množství vlasů. Bývají pevné a dostatečně dlouhé, aby se ve vašem účesu dokonale uvelebily a nepustily ani pramen. Na trhu najdete nepřeberné množství tvarů, druhů, barev i velikostí vlásenek. Můžete použít buď takové, které s vaší hřívou splynou, nebo zdobené, jež ve vašem účesu dokonale vyniknou a jejichž kamínky budou účes zkrášlovat. Vybrat si můžete též klasické černé vlásenky bez jakéhokoliv zdobení. Jestli vás čeká společenská událost (svatba, ples, narozeniny...), můžete zvolit například štrasové vlásenky nebo vlásenky s látkovými květy. Různé typy vlásenek se hodí i do pracovního účesu ve všední den. Vlásenky jsou pomocnice, jež zkrotí neposedné prameny vlasů či ofinu, uhladí drdol a podobně. Někdy však mohou nositelku i pozlobit. Naučte se s pinetkami zacházet, abyste je nemusela v průběhu dne několikrát přendávat a znovu upevňovat. Není to tak složité.
K nejčastějším chybám při používání pinetek patří záměna stran: nositelky upevní pinetku do vlasů zvlněnou stranou nahoru, což je zásadní chyba. Vlnitá část sponky má být upevněna mezi vlasy. Díky tomu pak drží neposedné prameny na správném místě, a to často i bez použití laku na vlasy. Smutné je, že to neví ani spousta výrobců vlásenek. Ti dávají ozdobné kamínky na zvlněnou stranu, čímž vlastně poskytují špatný návod i zákazníkovi.
Pinetky se nejlépe skladují na plochém magnetu, který přilepíte, kam budete potřebovat, například vedle zrcadla v koupelně. Díky tomu nebudete vlásenky zběsile hledat po celém bytě. Z magnetu je jednoduše vezmete a pak zase vrátíte.
Jak již bylo řečeno, vyrábí se vlásenky různých tvarů: do U, jež drží vlasy pevně na svém místě, nebo spirálové vlásenky, které se do vlasů „šroubují“. Na internetu najdete celou řadu návodů k použití vlásenek i velké množství účesů, jež s jejich pomocí vytvoříte.
Klasické vlásenky jsou nenápadné. Využívají se ke zpevnění jak slavnostních účesů, tak i účesů k běžnému nošení do práce. Klasická vlásenka měří cca 6 cm a je vyrobena z bižuterního kovu s galvanizací.
Více než 90 % diabetiků II. typu je obézních, proto je většinou třeba diabetickou dietu sestavit tak, aby měla redukční charakter. Úpravou tělesné hmotnosti se velice často upraví i glykémie. Hlavní zásadou stravování je, že musí obsahovat snížené, přesně stanovené množství sacharidů. Přednost by měly mít sacharidy složené ve formě škrobu (krupice, brambory, rýže, luštěniny, ovesné vločky). Jednoduché sacharidy, jako je cukr, med, marmelády, čokoláda, bonbony, slazené nápoje, by měly být nejlépe ze stravy vyloučeny. Velmi důležitá je pravidelnost stravy. Platí zásada, že diabetik by měl jíst méně, ale často, tak 5 až 6 porcí za den. Není možné, aby se diabetik jeden den přejídal a druhý den příjem potravy omezil.
Maso: Jsou povoleny všechny druhy libových mas a netučných uzenin. Při vaření masových pokrmů dáváme přednost dušení, pečení, grilování. Smažení se snažíme co nejvíce omezit. Znamená vysoký přísun nezdravých tuků do našeho organismu.
Mléčné výrobky: Při této dietě jsou mléčné výrobky vhodné, ale vybíráme spíše nízkotučné mléko, tvarohy, jogurty, sýry s obsahem 20–30 % tuků v sušině. Nezapomínejme do diety započítat obsah sacharidů v mléce.
Tuky: Volíme raději rostlinné, nejlépe olivový či slunečnicový olej. Klasické živočišné máslo nahrazujeme měkkými margaríny.
Pečivo: Zařazujeme do jídelníčku v omezeném množství. Přednost dáváme celozrnnému, jelikož obsahuje více vitamínů, nerostných látek a vlákniny. Nejvhodnějším příkrmem pro diabetiky zůstávají brambory.
Zelenina: Pro své malé procento sacharidů je také velmi vhodnou potravinou. Mezi zeleninu s nepatrným množstvím sacharidů řadíme celer, květák, salátové okurky, rajčata, ředkvičky, špenát, hlávkový salát, zelené papriky, zelí a chřest. Tuto zeleninu si můžete dopřávat v neomezeném množství.
Moučníky: I mezi diabetiky je mnoho dětí, kterým je těžko odříci nějakou tu sladkost. Jednou či dvakrát týdně jim dopřejte nějakou tu dobrotu. Měly by to být spíše ovocné, tvarohové dezerty a při přípravě bychom měli používat umělé sladidlo. Místo čokolády jim raději nabízejte ovoce.
Každé diabetické jídlo musí být přesně propočítáno. Hlavně co se týče sacharidů. Diabetik tak ví, kolik cukrů v jídle přijme, jak si tedy má upravit dávku inzulinu a jakou si může dovolit svačinku. Většina diabetiků má povoleno přibližně 200–250 g sacharidů na den. Správnou výživou můžeme předejít řadě komplikací, které toto onemocnění přináší. A vy, kdo tímto onemocněním netrpíte, máte alespoň malý přehled o tom, jak by se takový člověk měl stravovat. Je-li ve vašem blízkém okolí či ve vašem rodinném kruhu někdo takto nemocný, nebudete mít snad už takový problém čím takového človíčka pohostit.
Ve snaze navrátit se k pravidelnému a snadnému vyprazdňování bychom se primárně měli snažit odstranit vyvolávající příčinu, ne vždy je to však možné.
V zásadě přicházejí v úvahu následující doporučení:
změna jídelníčku ‒ zvýšit podíl zeleniny a ovoce, pokrmy z bílé mouky omezit a snažit se je nahradit výrobky z mouky tmavé;
úprava pitného režimu ‒ zvýšit přívod tekutin, nikoliv jenom podle pocitu žízně;
zvýšený příjem vlákniny;
zvýšení tělesné aktivity ‒ nejlépe pravidelná fyzická aktivita, přínosné mohou být i stimulační masáže břicha;
záměna stávajících léčiv se stavícím účinkem za jiné ‒ zde se vyplatí poradit se s odborníkem z lékárny anebo se svým ošetřujícím lékařem;
opětovný nácvik defekačního reflexu ‒ v pravidelnou hodinu (nejlépe ráno) se nemocný po absolvování obvyklých ranních úkonů nasnídá a s kratším časovým odstupem se pokusí o defekaci, tento postup se opakuje s neměnnou pravidelností každý den i v případě, že pokus o vyprázdnění nebyl úspěšný (dle potřeby i několik týdnů);
probiotika;
projímadla (laxativa) ‒ látky s rozdílným mechanismem účinku, povětšinou jsou volně prodejné bez potřeby lékařského předpisu;
ostatní možnosti ‒ očistné klyzma, digitální vybavení stolice, chirurgický zákrok a podobně (tyto možnosti přesahují rámec svépomoci).
Fruktóza je obsažena také v medu, takže záměna medu jako zdravého sladidla za cukr také není ideální (1 lžička medu = 1 kostka cukru).
Med, podobně jako ostatní cukry, je rychlým zdrojem sacharidů. Jedna polévková lžíce obsahuje zhruba 17 gramů sacharidů. Na rozdíl od obyčejného cukru však med obsahuje také vitaminy, minerály a antioxidanty. Je však potřeba volit ten správný produkt, některé jsou totiž natolik upravovány, že ztrácejí svou přidanou hodnotu. Vždy proto raději sáhněte po surovém medu přímo od včelaře.
Med má glykemický index 55, zatímco cukr 65, což jasně mluví ve prospěch medu. Hned tři studie z univerzit v Dubaji, Teheránu a Rijádu prokázaly, že hladina cukru v krvi zůstává po požití medu nižší, než je tomu u cukru. Při dlouhodobějším užívání medu dokonce docházelo u zkoumané skupiny diabetiků druhého typu k poklesu tělesné hmotnosti a cholesterolu.
Med je jednoznačně lepší varianta pro zdravé lidi, ale i diabetiky, než je bílý rafinovaný cukr. Je to dáno i tím, že med má prokazatelně silné antibakteriální, antioxidační a antimikrobiální účinky. Výzkumy dokonce ukázaly, že pomáhá snižovat cukr v krvi a naopak zvyšovat inzulin. Navíc je přírodní a méně průmyslově zpracovávaný než cukr.
Lidé s diabetem by měli med do svého jídelníčku zahrnout postupně, nejdříve je potřeba zjistit, jak tělo na med reaguje. I když je med zdraví prospěšný, je třeba pamatovat na to, že se stále jedná o sladidlo, proto si ho dopřávejte v malém množství.
Pokud máte cukrovku, pití alkoholu může způsobit zvýšení nebo snížení hladiny cukru v krvi. Alkohol má navíc hodně kalorií.
Pokud pijete, dělejte to občas a pouze tehdy, když máte cukrovku a hladinu cukru v krvi dobře pod kontrolou. Vhodná je také porada s lékařem, zda je pro vás pití alkoholu bezpečné s ohledem na probíhající diabetes.
Účinky alkoholu na diabetes
Zde je několik dalších způsobů, jak může alkohol ovlivnit cukrovku:
Zatímco mírné množství alkoholu může způsobit zvýšení hladiny cukru v krvi, nadbytek alkoholu může ve skutečnosti snížit hladinu cukru v krvi - někdy způsobí, že klesne na nebezpečnou úroveň, zejména u lidí s diabetem 1.
Pivo a sladké víno obsahují sacharidy a mohou zvýšit hladinu cukru v krvi.
Alkohol podporuje chuť k jídlu, a to může způsobit přejídání, které pak vede ke zhoršení kontroly hladiny cukru v krvi.
Alkoholické nápoje mají často hodně kalorií, takže je obtížnější zhubnout. Správná váha u diabetu přispívá ke kompenzaci nemoci.
Alkohol může také ovlivnit váš úsudek nebo vůli a způsobí, že si špatně vyberete jídlo. Kalorické jídlo s vysokým glykemickým účinkem může mít velmi rychlé vážné dopady na hladinu krevního cukru.
Alkohol může interferovat s pozitivními účinky perorálních léků na cukrovku nebo inzulínu.
Alkohol může zvýšit hladiny triglyceridů.
Alkohol může zvýšit krevní tlak.
Alkohol může způsobit zrudnutí, nevolnost, zvýšenou srdeční frekvenci a nezřetelnou řeč.
Příznaky opilosti jsou velmi podobné příznakům nízké hladiny cukru v krvi a proto je těžké je odlišit. Záměna může vést k neposkytnutí vhodné pomoci v případě nízké hladiny cukru v krvi, což může mít fatální následky.
Objev látky, ve které dosud používanou platinu s protinádorovými účinky nahrazuje železo nebo zinek, je novým výsledkem dlouhé spolupráce britsko-českého týmu. Ukazuje se, že tyto látky by mohly být velmi účinnými antibiotiky. Reagovaly by na ně i bakteriální kmeny, které jsou vůči stávajícím necitlivé. Předběžné výsledky ukazují, že by mohly vykazovat velice zajímavé protinádorové účinky.
Železo a zinek by mohly likvidovat nádory, které léčbě odolávají, a mohly by mít mírnější vedlejší účinky. Zatím je to ale nadějný objev, který vyžaduje další zkoumání. Účinnost nových cytostatik se testují přímo na nádorových buňkách ve zvláštní laboratoři. Není to poprvé, kdy se nahradila platina jinými prvky, zkoušely se už například atomy ruthenia, osmia a iridia. Ukazuje se, že tato záměna vede ke zcela novým mechanismům usmrcení nádorových buněk. Mnoho látek, které na molekulární buněčné úrovni i na úrovni testování na zvířatech, vypadaly velmi slibně a klinické zkoušky na pacientech dopadly katastrofálně a naopak. Nový lék ovšem ještě obnáší roky zkoušek i studií a stamiliony dolarů. Atomy platiny dokáží ničit nádory. Zní to jednoduše, jde ale o složité biofyzikální pochody. Příkladem je "cisplatina", která DNA výrazně ohne a to pak vede k různým procesům, které spustí programovanou smrt buňky. Platina je toxická látka a má řadu nežádoucích účinků. Je zde také problém s takzvanou získanou rezistencí, kdy se nádor citlivý vůči cytostatiku stane necitlivým. Cytostatika mají vedlejší účinky, pacientům je špatně, padají jim vlasy apod. Je to tím, že cytostatikum zasáhne i normální zdravé buňky, a proto oddělení molekulární biofyziky a farmakologie, pracuje na nové metodě šetrnější fotodynamické terapii. Fotodynamická terapie působí výhradně na nádorové buňky, které byly ozářené, toho lze dosáhnout pomocí světlovodivých vláken, pouze v nádoru, což je obrovský pokrok. Jedná se o evropský projekt, na kterém spolupracuje několik států přibližně 3 roky, a od Evropské komise dostaly grant na další 5 let.