„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologov
V naší poradně s názvem SVĚDĚNÍ CELÉHO TĚLA BEZ VYRÁŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka chvátalová.
ahojik chtěla bych se vás na něco zeptat ohledně mého svědění
už asi přes půl roku mě pořád svědí celé tělo a byla jsem u paní doktorky,kde mě dala prášky a ale to nepomáhá a je to čindál horší a v noci nespím a koukám do zdi svědí mě úplně všechno a nejhorší to je v noci a ráno přes den to je lepší a svědí mě to docela dost a fakt už nevím co s tím mám dělat prášky beru dvoje,ale moc nezabírají aji mě svědí tam dole aji zadek aji nohy úplně všechno také jsem zkoušela na koupel vločkovou kaši do koupele a mám aji olejíček ale pořád nic potřebuji poradit co s tím mám dělat je to fakt k nevydržení každý den se sprchuji a pořád nic.poradíte mi prosím co s tím mám dělat nebo co na to zabírá děkuji moc a bojím se škrabat aby to nebylo pak horší ještě
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Může to být svrab, přemnožené kvasinky na kůži, alergie a nebo příznak jiného onemocnění, například cukrovky. Jak vidíte, tak babské rady v tomto případě moc neúčinkují, takže pomoc hledejte v ordinaci kožního lékaře, popřípadě u internisty - imunologa.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Bolest, kterou vidím ve vašich očích a kterou cítím ve svém srdci, nás přivedla sem do těchto tichých smutných míst. Ztráta blízké bytosti je vždy těžká, a dnes je o to těžší, že nás náhle a bez varování opustil milovaný manžel a otec, který nedostal od života šanci ještě toho mnoho prožít a vykonat. Nikdo z nás netušil, že chvíle, které s ním trávíme, jsou naše poslední. Možná kdybychom to tušili, prožili bychom je jinak. Naposledy bychom ho objali a řekli mu, že ho máme rádi, netrápili bychom se maličkostmi a užívali si každý jeho pohled, dotyk, úsměv i nádech. Osud nám to nedopřál, i přesto věřím, že každý moment našich životů prožitý s mým tatínkem stál za to. Žal a bezmoc, kterou v tuto chvíli cítíme, svědčí o tom, že i přes to, že můj otec Josef Novotný skonal tak mladý, dokázal během toho svého krátkého žití zanechat krásnou a trvalou stopu v našich životech. Dovolte mi nyní, abych několika slovy vzdal čest jeho životu.
Můj tatínek Josef Novotný se narodil před 38 lety v jeho milované Kutné Hoře do učitelské rodiny. Doba, do níž se narodil, poznamenala vztahy v rodině. A on se po svém narození stal nití, která spojila to, co politika rozdělila. Byl pilířem usmíření a odpuštění mezi sourozenci, dětmi a rodiči. Byl jediným milovaným synem, synovcem i vnoučetem. Od dětství se koupal v množství rodinné lásky a vyhříval se na výsluní zájmu všech členů rodiny. Celá rodina tak měla podíl na jeho veselé povaze a optimistickému přístupu k životu. Po šťastném dětství následovalo problematické dospívání, kde se odcizoval politickým názorům svých rodičů, i přesto si s nimi ale uchoval krásný vztah. Můj otec věřil, že každý má právo vzdělávat se a pracovat bez ohledu na politické smýšlení. Za své názory musel opustit místní gymnázium a vyučit se kuchařem. Nikdy si ale nestěžoval, věřil, že to osud o jeho budoucnosti rozhodl, a tak otec udělal vše proto, aby se stal tím nejlepším v oboru. V jeho úspěchu ho nezastavilo ani prožívání prvních milostných splanutí, lásek a ani narození prvního a jediného syna. Přestože dítě přišlo dříve, než čekal, zhostil se rodičovství na výbornou. I ve chvílích, kdy budoval svou první restauraci, nezapomínal, že je v první řadě rodičem. Staral se o mě a po celou dobu mi byl dobrým otcem, rádcem i přítelem.
V naší poradně s názvem BRNENI PRSTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Dobry den,docela casto me brni a boli konecky prstu, staci kdyz je mi trochu zima na ruce nebo je mam delsi dobu v jedne poloze tak mi konecky zbelaji, jakoby je necitim ale velmi to boli..neustale nosim rukavice, velmi rychle mi ruce prochladnou. Obcas me boli i zapesti. Zacala se mi pod nehtama delat tvrda kuze ktera praska a boli me to a nehty se mi hodne kazi. Nejdrive jsem myslela ze by to mohla byt nehtova plisen, ale nikdy jsem s tim problemy nemela takze si spis myslim ze je to od toho spatneho prokrveni. Je mi 20 a nadvahou netrpim, zdrave se stravuji. Prosim poradte mi co si koupit v lekarne nebo jake potraviny zaradit do sveho jidelnicku ziju nyni v zahranici a nemam moznost se tu nechat vysetrit. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Na zlepšení prokrvení periferií nejlépe pomáhá dlouhodobé užívání ginkgo biloba (jinan dvoulaločný). Pod latinským názvem to jde sehnat i v zahraničí. Taktéž mírné popíjení červeného vína (jedna až dvě deci denně) napomůže prokrvení a zahřátí končetin. Pravidelný pohyb se zatěžováním všech partií, například ve fitness, také pomáhá řešit tyto problémy.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Pohřby jsou událostí, na níž se nikdo netěší, protože pro něj znamenají těžkou ztrátu ... ztrátu člověka, který mu zasáhl do života a ovlivnil ho. I Vás sem dnes přivedla láska a úcta k vážené a milé ženě, kterou jsem nade vše milovala. K mé mamince Boženě Vojtěchové, která nás po dlouhém boji s vážnou nemocí navždy opustila. Cítím smutek nad jejím odchodem, ale pohled do vašich smutných, slzami zmáčených tváří mi říká, že má maminka v životě dokázala to, co mnoho lidí nezvládlo. Dokázala, že ji všichni její známí milovali. Naší lásky a přátelství si má maminka v životě cenila nejvíce, a i proto mě pohled na vaše tváře dojímá. I přesto, že naše slzy svědčí o úctě k ní, nepřála by si, abychom plakali dlouho, chtěla by, aby naše bolest brzy pominula a byla vystřídána pocitem radosti. Radostí nad tím, že jsme dostali šanci jít kousek cesty společně s ní po její životní pouti. Chtěla by, abychom hledali útěchu nad její ztrátou ve vzpomínkách, které nám na ní navždy zůstanou, a které nám nikdo nevezme. Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o střípky našich rodinných vzpomínek na život naší milované maminky.
Má maminka se narodila před padesáti lety v malé vesničce u Prahy. Prožívala zde krásné chvilky svého dětství, proháněla se po loukách, lezla po stromech, stavěla si s kamarády bunkry v místních stodolách. Okamžiky štěstí, které tehdy prožívala, nemohlo nic zastínit. Jak rostla, nahlédla mnohokrát pod pokličku světa dospělých. Ten svět se jí ani trochu nelíbil, a ona se už tehdy rozhodla, že nikdy nedovolí, aby se z ní stal nudný a ustaraný dospělý, který dávno zapomněl, jaké to je být dítětem. Po smrti svého otce sice byla okolnostmi nucena vzdát se svých dětských střevíčků i snů a vrhnout se do nudného světa dospělých, i přesto si ale uchránila své vnitřní dítě. Dokázala si v sobě uchovat své dětské radosti i v dobách nemilých, kdy nevěděla, co s ní bude, jestli se dokáže uživit. Věděla ale, jaký jejejí životní sen a šla si poctivě za ním. Její touha po práci s dětmi ji dovedla až k zaměstnání v dětském domově v Litoměřicích, kde se také při jedné vánoční akci seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem. Tatínek od prvního okamžiku věděl, že ona je pro něj ta pravá a dělal vše, aby ji o
V naší poradně s názvem LUPY VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý večer! Nemám problém s tím popravdě Vám odpovědět na jakoukoli z Vašich otázek, pokud Vás moje odpovědi zajímají a dokážete z nich něco usoudit! Asi se nejprve přiznám ke svému věku. Je mi 23 let, resp. vrzy mi bude 24, každopádně prozatím není oslovení "paní" ještě na místě :-) Posledních pár let mého každodenního života se víceméně ve školně/pracovním sterotypu. Studuji posledním rokem právnickou fakultu UK, a vedle toho cca 8-10x dnů v měsíci pracuji v advokátní kanceláři jako asistentka. Škola mě relativně baví a zvládám ji dá se říci výborně. Nicméně studium je především časově náročné, a v kombinaci s 10hod směnami často vysilující. Musím přiznat, že za posledních pár měsíců mi zbývalo minimum skutečně volného času. Nevnímám to ale nijak úkorně, těším se z každého kroku, kterým jsem blíž zdárnému konci školy a práce, ač se pro mě po 2 letech stala nezáživnou rutinou, je pro mě většinou taky příjemná a utíká mi. Trávím hodně času pochůzkami na čerstvém vzduchu, spolupracuji de facto s kolegyněmi, kamarádkami a mám za to, že jsem v kolektivu poměrně oblíbená. Tím bych uzavřela kapitolu pracovního života. Co se týče mého života osobního, ten v podstatě celý stojí a padá s mým přítelem, se kterým jsem již 5 let a máme spolu neuvěřitelně pevný vztah. Za tu dobu, co jsme spolu se stal nejdůležitějším člověkem v mém životě, tím víc, že nemám mnoho skutečně blízkých přátel, a ani s rodinou abych byla upřímná, nevycházím podle svých představ. Respektive vztahy s rodinou mohu označit za velmi dobré, ale řekněme, že názorově, hodnotově a vůbec se necítím být s rodinou příliš spojená. Přesto se vracím domů často, užívám si tam přírodu, která mi v Praze, kde žiju, chybí, a také tam mám větší míru soukromí, které už léta postrádám absolutně, s ohledem na to, že s přítelem žijeme u jeho rodičů. To byla dlouhou dobu velká ekonomická úspora, ale trvale už to začíná být neúnosné, ač jsou to úžasní lidé, navzájem spolu velmi dobře vycházíme a snažíme si pomáhat. A konečně, co bych mohla říct ke své celkové fyzické kondici,.. z té nejsem nijak nadšená! Ačkoli jsem veskrze sportovně založený člověk, pokud mi to čas dovolí chodím pravidelně do fitness, hraju squash, běhám, občas provětrám kolo nebo v zimě snowboard, dvakrát dobře se necítím. Často mě bolí záda, trpím na bolesti hlavy a celkově se cítím neustále strašně unavená. Přikládám vinu povinnostem a nedostatku rozptýlení, které když se ale náhodou naskytne, nemám vůbec na nic náladu a raději volím odpočinek. Strava za tím snad být nemůže. Ne vždy tomu tak bylo, ale stravuji se myslím poměrně kvalitně. Nejsem velký jedlík a někdy se stane, že vynechám teplý oběd, ale o to víc si pak vybírám, co s ním k večeři nebo během dne, a nestojí mě to velké úsilí, protože mám sama od sebe vcelku zdravé chutě. Nikdy nevynechám minimum živočišných bílkovin a zbytek tvoří ovoce, zelenina, oříšky, mléčné výrobky. Setkala jsem se s různými názory, které sice nejspíš jsou podloženy fakty, jako že lepek škodí, mléko
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ahoj Veroniko, jste úžasně sdílná. Ve svém životě potřebujete mít vedle sebe člověka nebo skupinu lidí, které Vám dokáží naslouchat a porozumnět. Z Vašeho textu se mi jevíte spíše jako sangvinička, nežli flegmatička. Vaše otevřenost je velmi přijemná a Vaše vyrovnanost Vám bezpochyby pomůže ve Vaší léčbě. Ale nyní k Vašemu problému s olupující se pokožkou na hlavě a vypadáváním vlasů.
Psala jste, že vnímáte svou pokožku spíše jako suchou. Takže nejprve bude třeba vyloučit plísně, které by mohly olupování způsobovat. K tomu Vám doporučuji navštívit kožní oddělení na pražské poliklinice na Karlově náměstí 32, třetí patro, vchod naproti schodišti. Poliklinika Karlovo náměstí 32 Praha má svou prezentaci zde: http://www.vfn.cz/pracovist… Může sem přijít každý i bez lékařského doporučení, neobjednává se zde, je třeba počítat s delším čekáním, ale kožní lékaři zde jsou vinikající s výbornou praxí, zejména MUDr. Divišová. V dohodnutý čas zde laborantky odebírají i vzorky kůže, které pak kultivují pro prokázání plísní. Pokud se plíseň potvrdí, tak se nasadí antymykotická léčba a v tomto stádiu se setrvá až do vyléčení a jiné zde uvedené doporučení se neaplikují. Pokud se ale plíseň neprokáže, tak je možné použít tato doporučení. V první řadě to budou výživné promašťující masky na vlasy a olupující se pokožku, které by v případě plísně spíše ublížily, proto ta mykotycká diagnóza na začátku. Určitě bude třeba doplnit Vaší stravu o některý z doplňků, který se soustředí na podporu růstu vlasů, ten vyberete buď s kožním lékařem nebo v lékárně s lékárníkem. Vypadávání vlasů bude souviset s nedostatečnou výživou vlasového folikulu, odkud vyrůstá vlas. Tuto výživu je možné doplnit vnitřně, prostřednictvím lékové formy, ale také zevně, prostřednictvím masáže vlasaté části hlavy. Nejlépe když si rozmícháte za studena lisovaný olivový olej se žloutkem a vitamínem E, který koupíte v lekárně jako červené želatinové tobolky po 400mg, které pak proříznete a olejový obsah přidáte k oleji a žloutku. Použijte vždy jen obsah ze dvou tobolek na jednu aplikaci. Touto směsí pak proveďte masáž celé hlavy svými konečky prstů, nebo můžete požádat svého přítele, aby Vám to udělal a Vy mu při tom vyprávějte o svých pocitech, radostech a přáních, nebo i problémech, jak Vám bude zrovna přijemné. Nechte vyniknout vaší společnou harmonii. Po skončení masáže si vlasy lehce umyjte šampónem pro suché vlasy. Tuto masážní emulzi můžeté také doplnit o abrazivní částekčy, které při masáži budou sloužit jako peeling a snadněji tak odstraní olupující se kůži. Jako vhodné abrazivo je možné použít obyčejný suchý kus kus, nasypte ho k oleji a žloutku a pak to hned aplikujte na pokožku. Také bude vhodné upravit účes, respektive jej zkrátit, neboť dlouhé vlasy jsou těžší a jsou pak více náchylné k vypadávání, než u lehkého účesu s krátkými vlasy. Také se snažte vyvarovat přehnanému stylingu svého účesu. Píšete, že jste z Prahy, takže doporučuji p
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. U
V naší poradně s názvem BOLEST UCHA Z DASNE( PARADENTOZOU) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobry den,od te doby co me boli leva strana celisti ( dasne ),se projevuje silna bolest ucha take na leve strane. Nejvic me to boli v noci uz vubec nespim v noci. Bolest trva vic jak tri tydny DASNE I UCHO BOLI NAJEDNOU ,mam jit k usnimu?prvni prijde bolest dasni a pak ucha z ucha mi netece moc mazu tak normalne, citim jen takovy tlak a tukani ,boli z toho i hlava .dekuji za odpovet.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Klidně to může být zánět trojklanného nervu. Začátek a příčina může být v čelisti a bolestivě to pak přelejzá k uchu. Určitě je potřeba to řešit, ale nejdříve u zubaře a až pak na ORL.
Varlata – asi základem je pečlivě si oholit varlata.
Anální otvor – toto je docela zábavná a obtížná disciplína, ale výsledek za to stojí.
Vnitřní strana stehen – určitě zkrátit nebo oholit. Lze použít například nůžky, což je zdlouhavé, nebo elektrický zastřihovač.
Zadek – záleží na vaší přítelkyni, ale dosti ženám se chlupatý zadek líbí.
Třísla – určitě je dobré je oholit současně s varlaty.
Oblast nad penisem – úplné oholení se nedoporučuje, protože dorůstající ochlupení dosti svědí. Naopak vhodné je použití zastřihovače nebo nůžek a jimi zarovnat asi na délku 0,5–1 cm do nějakého určitého tvaru.
Břicho – velké části žen se líbí chlupaté břicho, proto si ho neholte vůbec, nebo jen chlupy zkraťte.
Ve svém příspěvku BOLEST 6 MĚSÍCŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soňa.
Hezký den, děkuji za reakci. Fyzioterapeuty jsem zkusila 4, z toho rehabilitace denně (celý srpen). Za poslední 2 týdny mě 2x odvezla záchranka, mám za sebou již 10 kapaček. Na neurologii mě neřeší, prý nohu zvednu, není ochrnutá, na jiné řešení nemám věk. Vydupala jsem si MR. Prý koncem února. Konečně mi odebrali krev, hned první věc byla zvýšené CRP a hraniční hodnoty boreliozy. Obvodní lékař mi řekl, ať to řeším na neurologii, ti s tím nic nechtěli mít a poslali mě na infekční, kde mi odebrali krev, aby se udělaly podrobné testy jestli je to borelioza a vzhledem k tomu, že bez berlí už nikam nedojdu, mi dali ATB Doxybene. Před 3dny mě odvážela záchranka, kde řekli, to co spousta známých, že by se mohlo jednat o následek autonehody 08/2016 a že to budou ploténky. Bohužel jediná kontrola po autonehodě proběhla lékařkou od stolu, řekla sundejte si triko, ohněte se, to je ok. Ze dvou metrů. Na bolest páteře si vezměte brufen. Na neurologii dokonce záznam o autonehodě vynechali. Není to tam vůbec zapsané. Minulý týden mi udělali rentgen kyčlí a beder a prý nechápou, co mě může bolet, prý je vše v pořádku. Záchranka řekla, že mě musí okamžitě hospitalizovat, aby se udělaly všechny testy, vyšetřili mě, řekli, že je to psychické, dali mi kapačku a pak mi řekli, jestli se postavím, postavila, tak prý můžu jít. Plazila jsem se před nemocnici skoro po čtyřech!!! Psychicky jsem ok, jen se obávám, jestli tento přístup bude i nadále pokračovat, tak na tom opravdu začnu být psychicky špatně. Za 2 dny končím kapačky. Beru analgetika, která mi nezabírají (Ketonal, Zaldiar). Ostatní léky mi nedělaly dobře. Beru spoustu přírodních preparátů, vitamínů, bylinkové tinktury, předpokládám, že mi to neuškodí. Chodím na akupunkturu, jsem k těmto věcem skeptická, ale už 2x jsem odtud odešla bez berlí. Bolest byla, ale snesitelná. Za 2 hodiny se bolest vrátila. Nyní mám takto fungovat (nefungovat) a na kontrolu přijít v lednu. A čekat na MR. Jiné řešení pro mě nemají. Kdo mi tedy zjistí, zda jsou plotýnky v pořádku? Když neurologie to neřeší? Nebo to se uvidí až na té MR. Jak zjistím, čeho MR mi budou dělat. Neřekli mi to, nedali mi ani žádanku, zařizují si to v HK sami přímo ve FN HK. Je tam MT Lsp. Doufám, že to nebude jako u rentgenu, kde mě bolí i za krkem od té autonehody a oni to nezrentgenovali. Že když už mě budou projíždět, tak se kouknou na celá záda i celou nohu. Nebo si to mám na neurologii ověřit? Nevím, co dál. Pracuji z domů, ale to nepůjde pořád. Nemůžu chodit, sedět, jen chůze mi pomáhá. Ale jsem tak strašně unavená, že daleko nedojdu. Jsem zoufalá. Co je tohle za zdravotnictví.... Sestřička mi u kapačky řekla, šeptem, že prostě mají nařízení, dokud se hýbu a nějak se doplazím, nejsem případ k řešení :( to je jako smutné. Až budu mít zase nějaké novinky, ozvu se. A budu se snažit dostat k nějakému dalšímu fyzioterapeutovi a zkusím nějak zjistit, co ty plotýnky. Děkuji moc za rady zatím
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdena.
Dobrý den.
P. Soňo,čtu si ten váš komentář k vašim problémům a pokud je to opravdu tak jak píšete,obraťte se na lékařskou komoru,zda je postup léčby a vůbec přístup lékařů k vašemu zdrav. stavu v pořádku.
A nebo napiš te na Ministrs.zdrav. Nesmíme si nechat všechno líbit.A to stále křičí jak mají málo peněz.
Až kvůli problémům budete v inv. duchodě a s bolestima,kdo vám co dá?
Za těch pár korun co pak budete brát si toho fyzioterapeuta nebudete moci ani dovolit.
Vše je na vás,je to vaše zdraví.Ale vím o čem píšu.Tak přeji hodně sil.
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Mamin
V naší poradně s názvem CO OVLIVŇUJE NAŠÍ PSYCHIKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hofman.
Vážení
V dnešní době mám již na psychické problémy stupeň invalidního důchodu, příčiny mých psychických potíží jako jsou úzkosti, deprese, psychosomatické potíže, velmi silně zakořeněná křivda z doby puberty, kdy jsem byl šikanoán, vydírán spolužáky, vznikaly rúzné posměchy na mou osobu i vyloučení z kolektivu v důsledku manuální nešikovnosti se zednickými pracemi, když jsem se učil na středním odborném učilišti stavebním v Náchodě, obor jsem si vybíral jen podle toho kolik spolužáků půjde na daný obor, bál jsem se jít někam sám na školu právě kvůli šikaně. V době , kdy jsem měl dané problémy mě matka s bratrem dali na pomocné učiliště stavební v Broumově, kde měla matka známou z našeho domu, která tam pracovala jako ředitelka, bohužel problémy stále pokračovali, spolužáci se mi smáli, já něměl ani motivaci, jeliož jsem věděl , že se touto prací nebudu živit, prožíval jsem spoustu strachů z odborného výcviku kde se prováděli zednické práce i strach z některých spolužáků,nakonec jsem se ani nevyučil jako jediný ze třídy i když jsem dochodil zcela normálně Zš. Poté v zaměstnánách probáhali od zaměstanců posměchy, někdy lítosti, velmi mě štvalo, že nic nejsem, že mám nízkou mzdu a musím dělat pomocné práce, přemýšlet jsem i o sebevraždě, o sebe jsem nedbal, neholil jsem se a ni nestříhal až do doby než jsem šel na vojnu. Říkal jsem si,že když nic nejsem tak nemá vůbec cenu se o sebe starat, hledt si partnerku atd. Nakonec jsem se až ve 24 letech rozhodl, že půjdu na střední odborné učiliště obchodní do Pardubic na obor prodavč průmyslového zboží, kde jsem se nakonec vyučil i když mě to stálo spoustu jak psychických i fyzických sil. Kvůli minulosti i kvůli tomu,že chi v životě něčeho dodsáhnout jsem se přihlásil na dálkové studium cestovního ruchu na střední škole v Pardubicích, stojí mě to hodně sil a zatím jsem spíše průměrný ve škole. Úzkosti mám předvším z lidí v místě bydliště a to proto, že mám pocit, že si díky mé minulosti o mě myslí,ž že jsem lempl a debil, který nic v životě nedokázal, mám pocit ,že mě soudí a jednají se mnou jako z debilem nebo mě litují. Díky školy se bohužel úzkosti zvětšily, psychosomatické potíže jako je motání hlavy nebo zimnice, únava či slzení či pláč, který se objevuje když sleduji nějakou vážnou nehodu či úmrtí např smrt studentů v Bratislavě, kde je přejel opilý řidič nebo zabití dětí či celé rodiny nebo romantická film a dále velký vztek a nenávist na spolužáky či učitele, které mi nějak ublížili i matce as bratrovi, že mě dali na pomocné učiliště a spolužáci, kteří se mi ani neomluvily či mi jako bolestné nepřispívají na důchod, chtěl bych aby všichni umřeli a dokážu si představit, že bych je díky odpaltě dokázal zabít, kdyby mě napadli či se mi vysmívali. Také mám pocit, že díky tomu se mi v těle objeví i nějaký zánět, naposledy to byl zánět žlučníku či močového měchýře. Jsem z toho všeho zoufalý a nevím co mám dělat. Prášky beru, chodím jak do duševního zdraví, psychiatričce, k psychologovi již nechodím.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jednoduchá rada, těžká realizace. Rada zní: přestaňte žít pro ostatní a žijte jen sám pro sebe. Vytvořte si skupinu přátel, se kterými si rozumíte a ostatní lidi vnímejte jako stromy v přírodě. Dělejte aktivity vhodné jen pro jednoho člověka, jen pro vás. Choďte na výlety, radujte se z krásné přírody kolem. Co se sexu týče, tak používejte erotické internetové stránky a onanujte. Dělejte to často a hodně. Svět je krásný i o samotě, kdy nemusíte řešit odpovědnost vůči druhým a případné nezdary vnímáte jen vy, coź je opravdu osvobozující. Nepůjde to hned, ale po čase nového pohledu na svůj život to půjde čím dál tím lépe. Žijte a radujre se z toho, že tu můžete být.
dnes nastal den, kdy se musíme rozloučit s člověkem, který nám všem byl velmi blízký. Každý z nás ho poznal z jiné stránky, ale snad nikdo nemůže říci, že by nebyl člověkem dobrým a laskavým, člověkem, který vždy druhým pomáhal. I proto mi prosím nyní dovolte, abych se za nás za všechny rozloučil/a.
Znal/a jsem ho několik let. Postupem mého života se pro mě stal tím nejcennějším člověkem na světě. Byl pro mne ohromnou oporou a skvělým kamarádem. Každý den s ním byl pro mě cennější a cennější, hlavně ke konci jeho života. Postupně se mi zarýval do mysli a do srdce. Každá vzpomínka na něj mi moje bolavé srdce hojí. Dny, kdy jsem za ním přišel/a na návštěvu a on vyndal karty, které byly roky opotřebované, abychom si zahráli kanastu, patří mezi mé nejlepší v životě. S ním jsem byl/a opravdu šťastný/á a veselý/á. Jemu vděčím za to, že jsem poznal/a, co je to upřímný úsměv. Vzpomínky a zážitky, které jsem s ním prožil/a, bych nikdy nedokázal/a spočítat, bylo jich mnoho. A proto jsem si jistý/á, že každý z vás, co dnes sedí v tomto sále, jich pár ve svém srdci našel. Stejně jako odešel on, odejdou i jeho hlášky, jeho smích, jeho nakažlivá nálada, když fandil svému milovanému fotbalovému týmu. Zmizí spousta věcí s ním spojených, ale vzpomínky zůstanou. Ty nádherné vzpomínky, které vytvořil jeden z nejlepších lidí na světě. Nebojte se a vzpomínejte na něj!
Ve svém příspěvku ODPOVĚĎ PANÍ VĚRUŠCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Milá Věruško,
budu ráda, když mě po vyšetření napíšete, zda jsou to ledviny. Já jsem chlamýdie měla(nikoliv po sexu, jsem šťastně vdaná a nevěra je proti mým zásadám, od manžela jsem je neměla, jeho testy byly negativní). Kromě mých potíží s neuropatií se léčím na ŠŽ, jeden lalok mám pryč(lékař mě sdělil, že to byl Černobyl). Už je to sice od operace dávno, ale léky beru pořád. Přeji Vám snesitelný víkend, snad se vám po injekci ulevilo. Jarmila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra 123.
Milá p.Jarmilko,konečně jsem vás našla.Už dlouho jsem vám chtěla sem napsat jak to se mnou vypadá,slíbila jsem vám to,ale nevěděla jsem kde vás hledat.Takže si za prve přečtěte co jsem psala dnes sem na diskuzi a budu pokračovat.Byla jsem na kapačkách v nemocnici,pustili mě po 6 kapačkách domů nevyléčenou.Měla jsem bakterie v moči.teprve teď mě neurolog objednal na 21.6.na cystoskopii.Obvod.lékař mě dal antibiotika,nezabrala,takže další antibiotika,potom byla ta nemocnice,vlastně třetí antibiotika a následovala čtvrtá antibiotika,také nezabrala,dovedete si představit jak mě bylo,ty nervy ,ty vedlejší účinky po ATB atd.Dále mě poslal obvod.zase k urologovi a byla pátá antibiotika.Neuvěřitelné!!!!Ta zabrala,ale po 14 dnech už jsem zase měla a mám do teď problém,časté močení/bolesti v noci 5x/,nevyspím se atd.Urolog tvrdí,že mám teď moč sterilní.Takže snad prý neuropatie mě to dělá.Nemohu vinit obvod.lékaře,že mě dával špatná antibiotika,ukazoval mě,že to dává podle toho co mu napsali z laboratoře podle rozboru.Takže teď jsem bez léků,je to lepší,než to bylo,ale bolesti a potíže jsou.Nesnáším žádné léky,po všem je mě špatně,mám vedlejší účinky,prodělala jsem záchvat po lécích,jako bych byla přiotrávená.Snažím se pít čaje z jarních bylinek,na tu neuropatii cvičím.Brala jsem před tím kortikoidy,to už vůbec nemohu,nepomohou a ještě je mě hůř.Zkoušel mě dát inj.mectojed,po 3 inj.jsem musela přestat,myslela jsem,že ten záchvat nepřežiji,prostě vedlejší účinky./otekly mě rty,pálil jazyk,dusila jsem se aj./Moje tělo už všechno odmítá.Nevím co se mnou bude dál.Asi nic,trpět bolesti a nemyslet na to.Jak vy jste na tom?Napište.Budu ráda,když mě někdo poradí.
„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně. A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.
Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se&nb
V naší poradně s názvem VYHRIZLE PLOTENKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukáš.
Dobrý den mám 25 let a do teď jsem delal těžkou fyzickou práci.Nyni jsem zaměstnam jako skladník ale je to taky celkem fyzicky náročna práce.Před necelými 2 lety mě chytly záda že jsem se nemohl ani hýbat a chodil jsem na opichy zad.po opichách bolest ustala na cca měsíc a záda začaly znova bolet ale ne moc.ale postupem času záda začaly bolet vic a vic a na konec před měsicem jsem nemohl ani chodit a skončil jsem na neschopence a na praškach,bohužel léky nepomáhaly tak jsem byl na rengenu a nebyl žadný nalez tak jsem dostal znova opichy 10x injekce to zabíralo ale ne uplně.tak jsem pak ukončil neschopnost a vratil jsem se do práce.V práci jsem necelý 3 týdny a záda boli opět hodně.bolí v bederní části a vystřeli do kostrče a občas necítím pravou nohu a časté mravenčení v končetině.Záda bolí když stojím,sedim,ležim no furt mam problém si oblect ponožky nebo spodní pradlo bolí záda ještě víc.a o zvedáni břemen nemužu ani pomyslet ale musím vykonávat v práci a hodně v předklonu.Ale dnes jsem volal svému doktorovy ohledně vysledků CT a prý mam vyhřizlé 2 ploténky o 3mm.Prosím poraďte jak dal postupovat v práci a s lékaři.Hodně se bojím abych si v práci neublížil více.Mockrat vám děkuji za ochotu a pomoc s pozdravem Valsa Lukáš
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Vyhřezlé ploténky jdou operovat. Nejlépe to dělají na neurochirurgii v Hradci Králové. Za dva týdny po operaci jste bez obtíží a zcela fit. Také je prospěšné cílené cvičení - rehabilitace pod dohledem zkušeného fyzioterapeuta. Někdy stačí k vyléčení jen tato rehabilitace a na operaci se pak nemusí. Fyzioterapeut bývá dnes na volné noze a dokáže se časově přizpůsobit vašim možnostem. Cena za hodinu s fyzioterapeutem může stát kolem 600 Kč.
Jedná se o boty věrně napodobující chůzi naboso, která je pro člověka nejpřirozenější. Zároveň však chrání chodidlo před mechanickým poškozením (zraněním ostrými předměty) a proti vlivům počasí. V barefoot botách můžete díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybujete. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel stejně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují a mohou se tak optimálně vyvíjet.
Barefoot boty mají na rozdíl od běžných bot anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů. Dále flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3–6 mm a nulový sklon mezi špičkou a patou, to znamená žádný podpatek. V neposlední řadě pak stélku bez tvarované klenby.
Vzhledem k tomu, že se velikosti u jednotlivých výrobců liší, je důležité nohy před koupí této obuvi řádně přeměřit.
K měření budete potřebovat: papír, pravítko, tužku, izolepu.
Na podlahu těsně ke zdi přilepte izolepou list papíru. Postavte se na papír, pata se musí dotýkat zdi (pokud nemáte doma vhodné místo u zdi, můžete nohu změřit i v krabici). Musíte stát plnou vahou na noze, prsty musí být natažené. Tam kde končí nejdelší prst, udělejte čárku. Totéž opakujte s druhou nohou, protože délky se mohou lišit. Nyní změřte délku chodidla a k naměřené hodnotě přičtěte nadměrek 12 mm (pro začínající chodce stačí 10 mm). Výsledná hodnota je délka stélky, kterou potřebujete.
Proč právě tyto boty? Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak je, no kvůli stabilitě! Čím širší je základna, tím větší je stabilita. V dnešní době popíráme přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř. Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.
Současná bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. V
Ve svém příspěvku BOLEST KOSTRČE U MUŽŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniel.
Dobrý den,už asi dva měsíce mě pravidelně bolí kostrč,při jakékoliv fyzické zátěži taky ne,vždy,když začnu cvičit nebo vykonavát nějakou fyzickou zátěž,kostrč mě během chvíle přestane bolet,jsou dny,kdy mě bolí méně,hodně a někdy vůbec, neprodělal jsem žádný úraz.Nevím z jakého důvodu mě bolí.Předem děkuji za odpověd.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejprve terapeut zjistí rozdíl v délce končetin. Následujejejí korekce: vleže na zádech pomocí ručníku – odtud vžitý pojem „ručníková metoda“ – provádí ošetřovaný pohyb nohou dle instrukcí terapeuta. Poté je pozornost věnována kolenům, kotníkům a dalším kloubům dolní končetiny. Můžete se naučit, jak se vyhnout bolestivé a často neefektivní operaci vbočeného palce (hallux valgus) či kladívkových prstů. Dalším krokem je odstranění případného chybného sklonu a rotace pánve v souvislosti s posunem v křížokyčelním skloubení (Si). Následuje vyšetření všech segmentů páteře, kterou pro zmírnění tření terapeut namaže třezalkovým olejem. Začíná se kostrčí, která bývá dost často vychýlena, nejčastěji v důsledku pádu na zadek. Dornova metoda umožňuje napravit toto vychýlení, které stojí za velkým množstvím obtíží (například hemoroidy, svědivost konečníku, bolesti při sezení, potíže s vyměšováním, neschopnost otěhotnět či migrény), náprava probíhá zvenku nikoli zevnitř! Pokračuje se vyhledáváním a okamžitým napravováním obratlů od spodního konce páteře k hlavě. Vždy ve spolupráci terapeuta (tlak palců) s ošetřovaným (pohyb končetin dle instrukcí). Pozornost je dále věnována ramenním kloubům, loktům, zápěstím a prstům.
Na základě pochopení principu Dornovy metody – zvládnutí jednoduchých cviků a dodržování pokynů terapeuta – si budete schopni do značné míry pomoci sami.
V podstatě můžeme u kteréhokoli problému najít spojitost s pohybovým systémem a z této úrovně vyslat impuls přispívající k znovunastolení rovnováhy.
V naší poradně s názvem BOLÁKY NA ZADKU V TĚHOTENSTVÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markéta.
Dobrý den, jsem v 8 měsíci těhotenství a dělají se mi stále pupínky na zadku...občas se mi pár udělalo i když jsem nebyla těhotná ale namazala jsem dvakrát sudocremem a byl klid....docela mě to už obtěžujeje to snad čím dál víc....
asi to odezní až porodím ale chtěla jsem se zeptat čím mazat alespoň na zmírnění....hlavně teda večer mám strašně jakoby už osypaný zadek...
Nechce se mi s tím nikam chodit jen kvůli oblasti výskytu :-)
děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vůbec se neostýchejte a normálně zajděte za svým gynekologem. On vám může předepsat léčbu, která neohrozí vaše těhotenství a vyléčí vám tyhle nepříjemnosti.
Výchova dětí není nic jednoduchého. Mezi zásadní chyby ve výchově patří:
Nezájem: Tato chyba je schopna zastřešit celou řadu ostatních. Pokud nemáte o vlastní dítě zájem, pak byste měli přehodnotit, proč jste si jej pořizovali. Dítě je starost a je nutné mu věnovat dostatečné množství pozornosti.
Vysoká míra tolerance: Největším problémem je nadmíra tolerance ze strany rodičů. Pokud vlastnímu dítěti dovolíme prakticky všechno, pak si můžeme být jisti tím, že bude prostě a jednoduše všechno dělat.
Vše nelze řešit domluvou: Rodiče jsou dnes ovlivněni takzvanou výchovou, jejímž základem je domlouvání. Tříletému anebo čtyřletému dítěti jednoznačně nedomluvíte. Jedno plácnutí přes zadek vše vyřeší rychle a efektivně.
Dítěti všechno koupíme: Pokud má dítě vše už v útlém věku, pak je logicky přesvědčeno o tom, že bude mít všechno i ve věku dospělém. To samozřejmě s největší pravděpodobností nebude pravdou.
Nevedeme dítě k pohybu: Spousta rodičů se dnes nesnaží vést dítě k pohybu. To je často pouze doma a při přebytečném příjmu jídla navíc nabírá na kilogramech, což samozřejmě není dobré.
Přespřílišné násilí škodí: Násilím nic nevyřešíte. Občasné plácnutí efekt má, ale s dalším násilím se to přehánět nesmí.
S dítětem si nehrajeme: Někteří rodiče si se svým dítětem nehrají, jelikož dle svých slov nemají čas. To není pravda. Na dítě byste si čas měli najít vždy.
Nezapojujeme dítě do běžných činností: Rodiče dítě nezapojují do běžných činností. Ideální je, když dítě pomůže s úklidem anebo mytím nádobí.
Dítě nemá kamarády: Za to, že dítě nemá kamarády, mnohdy mohou rodiče. Pokud jej nikam nepustí a nepomohou mu kamarády najít, pak je to špatně.
Nečteme dítěti pohádky: Pamatujete si, jak vám rodiče četli pohádky? Dopřejte je svým dětem také a nenechávejte je usínat bez nich.
Ve svém příspěvku SVĚDIVÉ PUPÍNKY PO CELÉM TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan.
Dobrý den mám svědění těla, nejvíc mě svědí dole nohy stehna a zadek, mám na sobě dost chlupy a používám šampon na vypadavání vlasů měl jsem i léky na alergia, ale pořád mi to nepomáhá. Děkuji za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Některé potraviny škodí mužům víc než ženám. Příčinou je odlišný způsob ukládání tuků u obou pohlaví. Lidově řečeno, tuk kolem pasu je nebezpečnější než velký zadek. A právě mužům se usazuje tuk hlavně v místě pasu, což je oblast odpovědná za mnohé zdravotní komplikace. Tuk kolem pasu ovlivňuje funkčnost jater, je rizikem vzniku cukrovky, hypertenze a srdeční příhody, poruch spánku (např. spánkové apnoe) nebo Alzheimerovy choroby a ve finále i rakoviny (tlusté střevo, prostata atd.).
Ve svém příspěvku BOLEST V KLENBĚ NOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Procházková.
Už dva roky mně bolí v klenbě nohy. Při chůzi nic nebolí, na omak když pořádně
přitlačím tak to nahmatám, ale hlavně to bolí v klidu a to píchání je hodně silné, až
mi to připadá jako nerv, nakonec to přestane a třeba to začne za několik hodin.
Někdy mně to bolí i v noci.
Dle lékařů je to spadená klenba, ale je mi divné, že to bolíjenom v klidu.
Tak tím žiju, ale je to hodně nepříjemné.
Nemá někdo podobné potíže a neví co toje ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Helena Procházková.
Tak co to vlastně mám a dá se toho zbavit, mám hodně ploché a zdeformované nohy, ale při chůzi to nebolí
Naražení kostrče jejedním z nejčastějších zranění. Bývá často velmi bolestivé, přičemž je značně omezena hybnost, neboť při každém pohybu působí naražená kostrč bolest. Někdy může bolest vystřelovat až do lýtek anebo také mohou při zranění brnět ruce. Naražení kostrče si můžete způsobit různě. Při sportech nejčastěji pádem, konkrétně tedy pádem na zadek, například při bruslení, ať už na in-linech venku, nebo na ledové ploše, nebo při skoku, kdy dopadnete také na zadnici. Zranění může dále vzniknout při různých nehodách a podobně.
Bolesti naražené kostrče jsou nejčastěji pásovitého charakteru a zesilují nejen při chůzi. Bolesti mohou vystřelovat do třísel po vnitřní straně stehen a objevují se i bolesti hlavy v zátylku. Dalším velice častým příznakem je přesun nepříjemné bolesti do cervikothorakálního přechodu (oblast mezi krční a hrudní páteří) a bolest hrudní páteře. Při těchto bolestech dochází nejčastěji k pocitům tlaku mezi lopatkami a k „nedostatku dechu“.
V naší poradně s názvem JAK A CO.MAM DELAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslava hornova.
Co.mam delat boli me predni zub vedle 2 kdyz kousu mam tam vlozku nebot me hodne ten zub bolel ale boli me i 2 zub co mam.uz delsi roky po resekci pan doktor rikal ze je to.malicky zoubek drzi nekyvese ale boli takova tupa cukava bolest s tlakem nevim co stim prosim radu podle rengenu tam nic neni zanet ani nic jen rikal ze zub je mali ta 2 ze by ho odstranil ale co tam pak budu mit zpivam a potrebuji nejak mit zuby dekuji m.h
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existují zubní náhrady, které se upevňují v prostoru kořenu zubu, který byl vytržen. Nový zoubek je pak k nerozeznání od zbytku pravých zubů. Životnost této zubní náhrady je v desítkách let. Vytvoření zubní náhrady se platí a cena může být v tisících Kč. Aby byl nový zoubek opravdu pěkný, tak se nevyplatí šetřit. Domluvte se se svým stomatologem, popřípadě se poraďte ještě v jiné zubní ordinaci, abyste získala přehled o kvalitě a cenách.
200 mg zelené kávy (Green coffee, bezkofeinový extrakt, min. 50 % kyseliny chlorogenové): antioxidant;
200 mg kopřivy dvoudomé (Urtica dioica, extrakt z listu): podporuje činnost cévní soustavy, vylučování vody z organismu, činnost kardiovaskulárního systému, činnost ledvin, vylučování, energii, osvěžení těla, přirozený stav kloubů, přirozená obranyschopnost, posiluje funkci prostaty, dýchací systém, stav kůže; obsahuje minerály, železo;
166 mg bambusu (Bambusa bambos, 10 % křemíku): podporuje stav kostí a kloubů a funkci dýchacího systému;
150 mg bezvodého kofeinu: energie;
80 mg jírovce maďal (kaštan koňský, Aesculus hippocastanum, extrakt ze semene): podporuje činnost cévní soustavy, je antioxidant, podporuje pohyblivost kloubů, přirozenou obranyschopnost, stav pokožky, funkce žaludku, funkce oběhové soustavy, tlumí nepříjemné příznaky premenstruačního syndromu a menopauzy;
4 mg fenyklu obecného (Foeniculum vulgare, silice): normální funkce dýchacího systému.
Nastartování správné životosprávy a cesty k vysněné postavě se neobejde bez prostředků, které znásobí naši snahu. Jedním z nich je H2Out. Jedná se o velkou revoluci v boji s kily navíc. Většina z nás má minimum pohybu, což se projevuje oteklými nohami, celulitidou, neschopností spalovat tuk, hromaděním přebytku tuku v oblasti břicha a pasu, pocity těžkosti a plnosti, porušeným lymfatickým systém. Při pravidelném užívání H2Out se budete cítit mnohem lépe, a navíc měřitelně shodíte přes stehna a zadek, což ocení především ženy.
K zadržování vody v organismu přispívá: konzumace cukrů ve stravě, hormonální antikoncepce, překyselený organismus, minimum pohybu, sedavé zaměstnání, dlouhé cesty.
Užíváním přípravku H2Out se můžete zbavit až 15 litrů přebytečné vody v těle, která se ukládá v problémových partiích. Stačí brát dvě tobolky po jídle – nejlépe ráno a odpoledne, nejpozději 4 hodiny před spaním. H2Out nemá žádné vedlejší účinky, dodržujte ale předepsané dávkování. V opačném případě by totiž mohlo dojít k nekontrolovatelnému úbytku váhy.
Účinky H2Out na odvodnění podpoříte také změnou stravovacích návyků. Omezte příjem soli a cukru, do jídelníčku naopak můžete zařadit takzvané diuretické potraviny, mezi něž patří třeba okurky, celer nebo meloun. Také nezapomínejte hodně pít, protože snadněji vyplavíte sodík z těla i s přebytečnou vodou. Někdy je zadržování vody v těle způsobeno také hormonální antikoncepcí, požádejte tedy svého lékaře o změnu léků.
V naší poradně s názvem SUCHA KOZA NA NOHACH A RUKACH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr mares.
mam suchou kuzi na nohach a rukach co s tim
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Co na suchou kůži na nohách a rukách? Základní péče jejednoduchá - mazat a mazat... K mazání používejte různé rostlinné oleje například olivový, arašídový, olej z pomerančových jader a tak podobně. Vyzkoušejte co vám nejvíce prospívá a upřednostněte to, po čem máte nejvíce přijemný pocit. Péči můžete dále podpořit předchozí koupelí rukou a nohou v roztoku kyseliny citronové. Takovou koupel připravíte z 5 litrů vlažné vody a půlku moka lžičky kyseliny citronové, kterou běžně koupíte v supermarketu asi za 7 korun. V takové lázni si pak masírujte ruce i nohy po dobu pěti až deseti minut - zase jak vám to bude přijemné. Máte-li na nohách ztvrdlou pokožku, doba u konce této koupele je nejlepší příležitostí, jak ji odstranit pomocí pemzy nebo ocelového pilníku na ztvrdlou kůži. Po koupeli si ruce a nohy osušte a promažte některým z oblíbených rostlinných olejů.
Tuto péči můžete aplikovat i na celé své tělo, nejen na nohy nebo jen ruce. Pak si lázeň připravte ve vaně do které natočte vodu, aby byla vana plná a pak do vody nasypte celý pytlíček kyseliny citronové. Dejte pozor, aby se všchny krystalky kyseliny dobře ve vodě rozpustily a pak si do ní vlezte. Doba působení je na vás - jak vám to bude přijemné. Po koupeli se osušte a promažte se olejem. Při promazávání si bezvadně protáhnete své tělo, obzvláště při mazání zad je to zajímavé - snažte se svépomocí namazat se všude. Při mazání dodržujte pravidlo, od periferií k srdci. To znamená nejdříve ruce, zápěstí, předloktí, paže, ramena a prsa. Potom kotníky, lýtka, stehna, zadek, břicho a záda. Nakonec si promasírujte chodidla.
Pokud sedíte, seďte zdravě. Kdykoli se posadíte, aniž by váš zadek plně podpíral vaši váhu, nebo kdykoli je na perineum výrazný tlak, riskujete stlačení pudendálního nervu, který přenáší vjemy z vašich genitálií do mozku.
Odpočinek od cyklistiky;
Při masturbaci použijte volný úchop;
Změna léků. Pokud vám byl předepsán jakýkoli typ léků a myslíte si, že by to mohlo ovlivnit váš penis, je nejlepší informovat svého lékaře, aby zjistil možnou alternativu léku.
Postavte se vzpřímeně s nohama rozkročenýma na šířku ramen. Zatáhněte břicho. Plynule snižujte těžiště, jako kdybyste si chtěla sednout na židli. Vydržte 35 sekund a vraťte se do výchozí pozice. Při zpátečním pohybu stáhněte hýžďové svaly. Kolena by měla být na úrovni prstů chodidel. Cvičte 2–3 sady 10–16krát. Na konci každé sady zkuste v podřepu vydržet, jak nejdéle to půjde. Odpočiňte si a cvičte další sadu.
Výpady – cvičení na stehna a zadek
Postavte se vzpřímeně s nohama rozkročenýma na šířku boků, kolena mírně pokrčená. Udělejte velký krok vpřed jednou nohou a snižte těžiště. Váha musí být přenesena na přední nohu a koleno přední nohy by mělo být nad chodidlem. Záda a pánev držte kolmo k zemi a břicho zatažené. Vraťte se do výchozí pozice a vystřídejte nohy. Cvičte 3 sady 10–16krát na každou stranu.
Posilování vnějších stehenních svalů
Lehněte si na bok a podepřete si hlavu. Pokrčte koleno spodní nohy a horní nohu držte nataženou v prodloužení páteře. Zvedejte horní nohu. Pánev držte stále kolmo k podložce. V nejvyšší pozici držte nohu 2–3 sekundy a povolte dolů. Opakujte 16x na každou stranu.
Posilování vnitřních stehenních svalů
Lehněte si na levý bok a podepřete si hlavu. Pokrčte pravé koleno (horní noha) a položte ho před levou nohu tak, aby pravé chodidlo leželo před levým kolenem. Levou (spodní) nohu držte nataženou s mírně pokrčeným kolenem a zvedejte ji nahoru, dokud neucítíte záběr na vnitřní straně stehna. Držte 1–2 sekundy a pak nohu pomalu vraťte do výchozí pozice. Cvičte 16x v plném rozsahu a 16 malých kmitů v nejvyšší pozici, pak v této pozici vydržte 20 sekund. Celé ještě jednou zopakujte. Totéž s druhou nohou.
Zanožování – cvičení na zadní stranu stehen a hýždě
Klekněte si na podložku a opřete se o předloktí. Břicho zůstává zatažené. Opakovaně zanožujte jednou nohou pokrčenou v koleni do pravého úhlu. Nohu zvedejte do úrovně boků. Chodidlo směřuje ke stropu. Opakujte 16x na každou stranu. Po několika sekundách odpočinku opakujte ještě jednu sadu.
Ohyby v zanožení – cvičení na zadní stranu stehen
Klekněte si na podložku a opřete se o předloktí. Břicho zůstává zatažené. Zanožte jednu nohu a pokrčte ji v koleni tak, abyste se dotkli patou zadku. Držte 2 sekundy a natáhněte. Opakujte 16x na každou stranu. Po několika sekundách odpočinku opakujte ještě jednu sadu.
