BŘEZOVÁ MÍZA SKLADOVÁNÍ je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Březová míza obsahuje stopové prvky, podporuje růst buněk a zpomaluje stárnutí. Když se dostává míza na jaře do stromů, tak má neskutečnou sílu, sílu přírody. Šťáva z břízy dává energii, čistí organismus, zbavuje ho toxinů. Navrtání břízám neškodí, rostou dál a mají zelené listy. Pouze se jim trochu „pustí žilou“. Je to stejné, jako když člověk daruje krev.
Účinky
Březovámíza neboli březová voda je u nás běžně známa pro své vnější užití na podporu růstu vlasů a proti lupům. Pokud se tato látka vmasíruje do pokožky hlavy, ta je pak lesklejší a plná energie. Její vnitřní užívání, tedy pití čerstvé březové mízy, u nás vesměs známo není. Míza, která proudí ze stromu během několika týdnů časného jara jako voda, je jedním z nejzdravějších a nejčistších nápojů. Je plná minerálů, které strom načerpal z půdy. Březová voda má úžasné léčivé a vitalizující účinky, čistí organismus od toxinů. Chutná jemně a lahodně. A navíc je to čistě přírodní produkt. Březovámíza je bohatá na cukr, organické kyseliny, enzymy, vápník, magnesium, železo a další cenné látky. Její konzumace může pomoci při léčbě močových kamenů, žaludečních potíží, vředů na dvanácterníku. Je vhodným pomocníkem při potížích s játry, ledvinami, při anémii, bolestech hlavy, při opakovaných zánětech průdušek, tuberkulóze, dráždivém kašli. Úlevu díky ní mohou pocítit lidé, které trápí artritida nebo zánět míšního kořene, a skutečně také revmatici. Produkty z březové mízy jsou vhodné především pro ženy, protože mají mimo jiné i omlazující účinky a zvyšují plodnost.
Ve svém příspěvku JEDLÁ SODA NA PLÍSEŇ NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Kašpar.
Jak použít sodu proti plísni nehtů, nohy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Bohužel mám čerstvou zkušenost a dělala jsem si koupele v lavoru se sodou a pak jsem pokapávala tímto https://www.biomineraly.cz/… Opravdu to vypadá jako krev :-) Ale je to míza stromu, potírala jsem jí i prsty, záhyby, prostě i vše okolo...
Ideálním časem pro sběr březové mízy je časné jaro, kdy jsou noci ještě dost chladné a dny už teplé, tedy březen, začátek dubna. V té době je totiž cirkulace mízy ve stromech velmi intenzivní. Mízu lze odebírat do doby, než se začnou nalévat listové pupeny. Jak se březové větvičky olistí, je se sběrem mízy konec. Míza by se měla odebírat od stromů vzrostlejších, s průměrem kmene nad 30 centimetrů, těm to totiž neuškodí.
Na kmeni ve výšce kolem 130 až 150 centimetrů se pak provede bodový vrt, díra by měla mít průměr zhruba 0,5 centimetru a hloubku mezi 4 až 5 centimetry. Řez musí být až na dřevo (či do dřeva), aby se narušily mízní kanálky v lýku. Do otvoru umístíme hadičku, pod kterou přivážeme plastovou lahev, nebo mízu necháme skapávat do širší nádoby na zemi. Každý den ze stromu nakape množství asi dvou litrů březové vody. Takto navrtaný malý otvor sám zarůstá, nebo se cukrem, který míza obsahuje, ucpává. Pokud trubičku vyndáme a míza stále teče, můžeme místo ucpat větévkou nebo štěpařským voskem. Nikdy nezapomeneme strom pohladit a poděkovat mu.
Zde se můžete podívat na fotografie ze sběru březové mízy.
V naší poradně s názvem CELULITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa.
Dobry den, je potreba zabal pripravovat vzdy cersty nebo se da pripravit na vic dnu najednou? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Domácí kofejnový zábal je nejlepší vždy čerstvý nebo maximálně dva dny starý. Jde totiž o přírodní produkt bez konzervantů a hrozí zde přemnožení mikroorganismů při delším skladování. Ty pak můžou způsobit podráždění pokožky nebo exém.
Březovámíza se dá sbírat jen po dobu několika málo dní zjara. Ideální čas je tehdy, když stromům ještě nezačnou rašit listy a míza kmenem a větvemi proudí nejvíc. Do kmenu stromu se navrtá cca 3cm otvor a do otvoru se vsune šikmo seříznutá trubička, pod kterou se umístí nádobka, do níž odkapává míza břízy. Dalším způsobem je vyříznutí úzkého proužku kůry, do písmene V. Pod spodní bod se připevní kousek plechu, prohnutý do korýtka, kudy šťáva odkapává. Písmeno V by nemělo přesáhnout 1/4 obvodu stromu a šířka zářezu by neměla být větší než 1 cm. To proto, aby se strom mohl zhojit a neuschl. Odběr mízy prý stromům neškodí a někteří ho přirovnávají k úkonu, kdy člověk daruje krev.
Ve svém příspěvku TIBETSKÁ KEFÍROVÁ HOUBA PRODEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nabízím Tibetskou houbu na OČISTU těla/ celoročně/ - léčebný kefír s probiotickými látkami nahradí ACTIMEL za cenu mléka, které zvyšují imunitu v těle, / pomáhá řešit onk. a gynek. problémy/, příznivě působí na cévy, střeva, žlučník a žaludek, obsahuje vit. B, léčí záněty v těle, má chuť kyselého mléka/výborné /, mohou užívat osoby citlivé na laktózu, zašlu na DOBÍRKU mladé houbičky, STERILNĚ zabalené + návod na přípravu a uchování houby + další recepty, napište mi adresu a já Vám oznámím den dodání, cena 100 Kč+pošt, email:jasinkocin@seznam.cz PORADÍM- OSOBNÍ DLOUHODOBÁ DOBRÁ ZKUŠENOST s uchováním kvalitní houby a to je DŮLEŽITÉ!!! Zasílám kvalitní houbičku! Dodání do druhého dne v čerstvém stavu.- tel 732231707
Březová voda je 100% rostlinná voda. Je to vynikající produkt z břízy, která si přes svůj kořenový systém přefiltruje obyčejnou vodu, zbaví ji toxinů, pak ji obohatí organickými látkami (živinami), vitamíny a minerály a nakonec ji v listech nabije sluneční energií. Nic lepšího živý organismus v tekuté formě přijmout nemůže. Březová voda nezatěžuje trávicí soustavu, právě naopak. Organické látky na sebe vážou stopové prvky a spolu s nimi je pohotově dopraví do všech buněk našeho těla. Toto je skutečná výživa buněk a tkání našeho organismu. Kdo chce déle a lépe žít a vypadat, měl by se přeorientovat na tuto „živou“ rostlinnou vodu.
Březová voda se získává jen na jaře, když se stromy začínají po zimě probouzet. I proto je tak vzácná. A možná právě proto má tato voda i omlazující účinky.
Upevňuje nervový systém, aktivuje látkovou výměnu, pomáhá při léčbě skorbutu, revma, nemoci ledvin, jater a trávicí soustavy, působí hlístopudně a protiskleroticky.
Sirup si můžete vyrobit i v našich zeměpisných šířkách. Stačí k tomu mít jakýkoli typ javoru. Míza se totiž dá získat ze všech. Nečekejte ale, že je to hračka. Vlastní výroba javorového sirupu je jen pro opravdové „domácí kutily a hospodyňky“. Navrtávejte stromy na svém pozemku (či se souhlasem vlastníka), vybírejte si starší silnější stromy se zdravou korunou, jeden kohout na jeden strom, vrtejte v místě nad kořenem či pod větví, vrták by měl odpovídat kohoutu, zaklepávejte kohoutek tak, aby těsnil, ale strom kolem otvoru při zaklepávání kohoutku nepraskl, další sezonu vrtejte na jiném místě (či na jiném stromě, máte-li takovou volbu). Míza se stáčí do plastových pytlů ve speciálních klipsnách, vyrobených po kanadském vzoru. Po snadné fázi sběru sirupu ze stromů (teče celkem rychle, pokud svítí sluníčko; sbírá se 1,5litrová flaška každých 6 hodin), nastává fáze vaření. Javorová míza obsahuje mezi 3–10 % javorového sirupu, to znamená, že z 10 litrů šťávy je cca 1 dl sirupu. Zbytek je potřeba během vaření odpařit, proto nikdy neodpařujte doma v kuchyni. Po redukci vznikne javorový sirup, který přelijete do čistých sklenic.
Vnitřně se užívá ve formě březového vína, kdy se březovámíza nechá s cukrem zkvasit na víno. Má účinky hlavně močopudné. Užívat lze i polévkovou lžíci surové březové mízy 4x denně při problémech s močením či zánětech močového měchýře.
V naší poradně s názvem HŘEBÍČKOVÝ OLEJ NA SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav.
jak vyrobyt hrebickovi olej a jak ho pouzit proti svrabu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na výrobu hřebíčkového oleje budete potřebovat celé hřebíčky a nosný olej, například olivový nebo kokosový. Smíchejte rozdrcené hřebíčky s olejem ve sklenici, chvíli ji zahřívejte a pak uzavřete a nechte 1–2 týdny odstát, denně protřepávejte. Poté směs sceďte, aby se olej oddělil.
Podrobný postup:
1. Připravte si ingredience: Budete potřebovat celé hřebíčky a nosný olej dle vlastního výběru. Oblíbenou volbou je olivový olej, kokosový olej nebo jojobový olej.
2. Připravte hřebíčky: V případě potřeby hřebíčky lehce opečte, aby se uvolnilo jejich aroma, a poté je rozdrťte v hmoždíři nebo nožem.
3. Smíchejte: Vložte rozdrcené hřebíčky do čisté skleněné sklenice.
4. Přidejte nosný olej: Nalijte nosný olej na hřebíčky a ujistěte se, že jsou zcela ponořené. Použijte poměr asi 1 hrnek oleje na 2 lžíce rozdrcených hřebíčků.
5. Louhujte olej: Naplněnou sklenici lehce uzavřete a vložte ji do vroucí na 15 minut. Poté ji vytáhněte, pevně uzavřete a uložte ji na chladném a tmavém místě na 1–2 týdny. Sklenici denně protřepávejte, aby se ingredience dobře promíchaly.
6. Sceďte olej: Po uplynutí doby louhování olej sceďte přes jemné sítko nebo plátno, abyste odstranili částice hřebíčku.
7. Skladování oleje: Přelijte scezený hřebíčkový olej do čisté, vzduchotěsné nádoby a skladujte ji na chladném a tmavém místě.
Hřebíčkový olej může být silný a může dráždit pokožku. Chcete-li použít hřebíčkový olej na svrab, tak nejdříve ho vyzkoušejte na malém místě na kůži a zkontrolujte případné reakce kůže. Pokud bude dráždit, zřeďte ho nosným olejem, jako je mandlový, olivový nebo kokosový olej, a poté jej naneste na postiženou kůži. Jemně vmasírujte hřebíčkový olej do oblastí kůže postižených svrabem.
Opakujte podle potřeby. Před použitím hřebíčkového oleje nebo jakéhokoli jiného domácího léku na svrab se vždy poraďte s praktickým lékařem, protože hřebíčkový olej není náhradou lékařské léčby. Hřebíčkový olej a další domácí léky sice mohou pomoci zmírnit svědění a nepohodlí, ale nenahrazují lékařskou léčbu svrabu.
Březová šťáva se uchovává v dřevěných bečkách, lehce posypaná ječmenem. Když zrna vyklíčí, vytvoří se zelený povrch a šťáva získá zvláštní jemnou chuť, kterou lze zvýraznit mátou a jinými přísadami. Samotná šťáva je nasládlé chuti s vůní přírody.
Kvas získáme odstavením nádoby s mízou někam do chladna. Zde ji necháme podle potřeby kvasit. Pro zlepšení chuti lze opět přidat ječmen, mátu či jiné bylinky.
Na víno z březové mízy potřebujeme 1 litr březové mízy, který svaříme s 20 dkg cukru, procedíme a necháme zakvasit. Kvasinky dostaneme do mízy buď živou kulturou z chleba, z kvasnic, nebo ideálně z vína. Etanolové bakterie jsou všude, a tedy i ve sbírané míze, ale je dobré kvasný proces podpořit. Kvašení trvá 4 týdny. Vykvašené víno dobře uzavřeme do čisté láhve, pevně uzavřeme, nejlépe voskem, a necháme 12 týdnů uležet. Pro chuť můžete před kvasným procesem přidat na 1 litr březové kůry 2 dl vína.
Březový sirup vyrobíme tak, že na jeden litr sirupu potřebujeme 60–100 l mízy. Přidáme 20 dkg cukru na litr mízy. Vařením této směsi vzniká sirup – nezapomínejte míchat a odstraňovat vzniklou pěnu. Správný sirup má mít 66–67% cukernatost. Chuť březového sirupu je shodná s chutí javorového sirupu.
V naší poradně s názvem BŘEZOVÁ VODA NA PITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Přibylová.
Dobrý den, nasbírala jsem z naší břízy pár litrů mízy, natekla krásně, je čirá, ale nezdá se mi ani trochu sladká. Všude se píše, že chutná mírně sladce, ale tato nikoliv. Čím to je? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sladkost březové mízy nemusí být vždy patrná. Obvyklý obsah sacharidů v této míze je 1%, což je stejné, jako když do jednoho litru vody rozmícháte jeden gram cukru. To také skoro nepoznáte. Sladkost se zvyšuje s nedostatkem vody u kořenů stromu. Je li sucho, míza je hustší a sladká chuť je pak více patrná. Sladká chuť nemá vliv na zdravotní účinky mízy a stále zůstává v mnoha ohledech léčivá.
Užití březové mízy je hlavně kosmetické. Vlasy jsou po jejím vmasírování svěží a lesklé. Březová voda má údajně také příznivě působit na zesvětlení pih na pokožce.
V průmyslově upravené březové vodě bývá líh, tento mix účinných látek pak zabraňuje tvorbě lupů, omezuje maštění vlasů, dodává jim lesk a omezuje jejich vypadávání.
Dokonce se říká, že kdo si chce nechat narůst dlouhé vlasy, měl by pravidelně používat březovou vodu, která mu k lesklé zdravé hřívě dopomůže. Po umytí vlasů vždy vmasírujte roztok do pokožky hlavy, ta se prokrví a zlepší se výživa a růst vlasů.
Kromě vitamínů C a B obsahuje březová voda velké množství minerálních látek. Za zmínku stojí například draslík, vápník, hořčík, zinek, fosfor a železo. Čerstvá březová voda má jen velmi krátkou dobu trvanlivosti, ale dá se z ní vyrobit sirup, který je možné skladovat dlouhodobě. Díky detoxikačním účinkům se pití březové šťávy nebo mízy používá při očistných kúrách. V takovém případě se popíjí aspoň jedna sklenička denně zhruba tři týdny. Nicméně lze tento nápoj s klidem pít pravidelně i delší dobu. Kromě zlepšení stavu pleti a vlasů se březové vodě připisují pozitivní účinky na trávicí soustavu, ledviny a játra. Navíc obsahuje látku zvanou saponin, která se mimo jiné vyskytuje také v ženšenu a je prospěšná pro kardiovaskulární systém. Také zde najdeme aminokyseliny, kyselinu listovou i citronovou, i fruktózu. Přírodní medicína doporučuje březovou kúru při problémech s ledvinovými kameny. Přesněji má působit preventivně u lidí, kteří mají sklony k tomuto zdravotnímu problému. Také by měla posilovat játra, očišťovat je a stimulovat jejich práci. Doporučuje se na posílení imunity. Zvláště užitečná může být při různých sezónních únavách.
Mízní systém se skládá z mízních cév a lymfoidních orgánů a tkání, především z brzlíku, sleziny a mandlí. Nejmenší mízní cévy se nazývají mízní kapiláry a vedou podél tepen a žil. Všechny mízní cévy se spojují do dvou velkých kanálů, hrudního mízovodu a pravého lymfatického mízovodu, které ústí do venae brachiocephalicae blízko srdce. Lymfa je tak odváděna z tkání lymfatickým systémem do krve. Probíhá zde míza, která je produktem tkáňového moku. Aby se dostala míza zpět do oběhu, musí denně 2–3 l této tekutiny projít cestou mízních kapilár do krevního řečiště.
Manganistan draselný (hypermangan) nemá definovanou dobu použitelnosti v tradičním smyslu, ale jeho účinnost se může snižovat v závislosti na skladování a podmínkách prostředí. Pokud je skladován ve vzduchotěsné nádobě na suchém a chladném místě, měl by si zachovat svou účinnost po několik let.
Skladování hypermanganu
Manganistan draselný uchovávejte v suchu, chladu a vzduchotěsné nádobě, aby se zabránilo degradaci. Chraňte jej před vlhkostí a přímým slunečním zářením.
Použití
Pro dezinfekční účely připravujte roztok těsně před použitím. Pokud je roztok zbarvený do růžova, je obvykle dostatečně silný. Silně zbarvené roztoky mohou způsobit podráždění pokožky.
Skladování roztoku
Připravený roztok manganistanu draselného by se neměl skladovat delší dobu, protože ztrácí svou účinnost. Pro optimální výsledky jej vždy připravujte čerstvý.
Žlučník je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Žlučník je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Má objem 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části. Tou první je dno (fundus vesicae biliaris), které směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také v místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je tam, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku (corpus vesicae billiaris), které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku (collum vesicae billiaris). Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku (ductus cysticus). Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Zásobení žlučníku krví zajišťuje především větev jaterní tepny (arteria cystica). Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou (vena cystica), která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií (ggl. coeliaca).
Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody. Na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.
Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy. Sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč se ze žlučníku dostává do střeva po příjmu potravy, která obsahuje tuk.
Žluč je produkována v množství cca 0,7–1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučový pigment).
Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.
Vybereme si nějakou hezkou, ale ne příliš starou břízou o průměru minimálně dvacet centimetrů. Poté něčím ostrým píchneme do stromu a pozorujeme, jestli se neobjeví kapka. Pokud ano, opatrně, tak abychom zbytečně nepoškodili strom, navrtáme aku vrtačkou nebo například nebozízkem mělký otvor s mírně šikmým sklonem (šťáva má vytékat a kapat dolů). Tradičně se za nejlepší pro sběr považují tlusté větve rostoucí na jižní straně stromu, ale z praktických důvodů se vrtá většinou do kmene ve výšce půl metru. Do otvoru vsuneme trubičku, pod kterou připevníme libovolnou nádobu – může to být láhev nebo sklenice, rozhodneme se podle toho, co máme doma a co umíme jednoduše ke stromu připevnit. Nádobu něčím přikryjeme, aby nám do ní zbytečně nepadalo listí a kůra. Pak už nezbývá nic jiného než čekat. Březová šťáva kape dost pomalu, sběr trvá převážně den. Po sběru nezapomeňme otvor uzavřít štěpařským voskem nebo stromovým balzámem. Takto získaný nápoj má velmi krátkou trvanlivost. Musí být uskladněn v lednici a spotřebovat bychom ho měli přibližně do pěti dnů. Po uplynutí této doby se už k ničemu nehodí, proto je nejlepší vše, co zůstane čtvrtý den, pomalu odpařit na sirup, který následně užíváme místo cukru například do čaje. Šťávu můžeme jemně doma ochutit, tradičně se přidává troška zázvoru, med anebo malinový sirup. Pokud si chceme udělat březovou detoxikační kúru, musíme popíjet přibližně 1 dl nápoje třikrát denně po dobu patnácti dnů. Během detoxikace nesmíme pít alkoholické nápoje a vše, co obsahuje kofein, což jsou čaje a káva.
