Obecně lze konstatovat, že slunečnicová semínka nejsou považována za nezdravou, nebo dokonce škodlivou potravinu. Níže však uvádíme některé z možných zdravotních rizik slunečnicových semen.
Kalorie a přibývání na váze: Slunečnicová semínka mají vysoký obsah kalorií a vysoký obsah tuku. 28 gramů suchých pražených slunečnicových semen obsahuje 165 kalorií. Jedna polovina šálku (64 gramů) obsahuje 372 kalorií. Slunečnicovásemena sama o sobě nejsou hlavním pokrmem, ale jíst je ve velkém množství může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.
Sůl: Jedna polovina šálku solených slunečnicových semen může obsahovat asi jeden gram soli, takže osoby s dietou s nízkým obsahem sodíku se jim musí vyhnout.
Bolestivé defekty v ústech: Celá slunečnicová semínka mohou způsobit vředy dásní a poškození zubní skloviny.
Epiglotitida: Slupka semen by se teoreticky mohla držet v krku a způsobit zánět epiglottis, což je záhyb, která pokrývá hlasivky.
Vdechnutí během hry: Může k němu dojít u malých dětí nebo dospělých a může vyvolat až srdeční zástavu.
Bolest žaludku, žaludeční nevolnost, syndrom dráždivého tračníku (IBS): Semena jsou bohatá na rozpustnou vlákninu, což může způsobit nadměrné nadýmání, bolesti břicha. Obal semen má vysoký obsah nerozpustné vlákniny, která může vyvolat průjem u jedinců se syndromem dráždivého tračníku (D-IBS).
Zácpa: Jíst velké množství slunečnicových semen s granáty najednou může způsobit závažnou zácpou a městnání nestrávené potravy v konečníku. Ta musí být následně odstraněna v celkové anestezii za použití proctoscopu.
Alergie: Prach ze slunečnicových semen může vést k alergické nebo anafylaktické reakci, popřípadě k astmatickému záchvatu. Vysoký obsah tuku může u přecitlivělých jedinců způsobit ekzém a alergii. Při zpracování semen může dojít k znečištění sójovými alergeny. Také může dojít ke zkřížené reakci při současném požívání slunečnicových semen, pistácií, arašídů, vlašských ořechů, hořčičného semínka, některých druhů ovoce.
Migréna: V ojedinělých případech mohou být slunečnicovásemena spouštěčem migrény, předpokládanou látkou je tyramin, který semena obsahují.
Předávkování manganem: Slunečnicovásemena mají vysoký obsah manganu, a proto by se jedinci s genetickou chorobou zvanou dystonie či Parkinsonismus, Hypermanganesemia, Polycythemia a chronické jaterní nemoci měly vyvarovat konzumaci slunečnicových semen.
Oxalátové ledvinové kameny: U jedinců s oxalátovými ledvinovými kameny lékaři doporučují stravu s obsahem méně než 50 miligramů oxalátů denně. Jedna polovina šálku slunečnicových semen může obsahovat až 20 mg šťavelanů.
Závislost: U některých jedinců byla zaznamenána závislost na slunečnicových semínkách.
Hliník: Někteří čínští výrobci přidávají hliník a mastek ke slunečnicovým semenům pro zlepšení chuti, což může vést k toxicitě hliníkem.
Těžké kovy: Slunečnicovásemena mohou akumulovat kadmium, olovo, nikl, zinek a další těžké kovy, avšak ne ve větších množstvích než u některých jiných rostlin, jako je ječmen nebo špenát.
Vitamín B6: Jeden šálek loupaných slunečnicových semen obsahuje asi 1 mg vitamínu B6. Tolerovatelné množství vitamínu B6 pro dospělé je 100 mg za den a pro děti od 4 do 13 let 40–60 mg za den.
V naší poradně s názvem PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šafaříková.
Dobrý den, mám pásový opar na zádech, k léčbě jsem dostala Herpesin a tekutý pudr, ale nevím zda mohu postižené místo mýt nebo jen obnovovat krytí pudrem. Až vyrážka zaschne a začne se loupat je dobré používat nějakou mast nebo stále pudr?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pásový opar normálně myjte při sprchování a v prvních dnech aplikujte tekutý pudr. Až vyrážka zaschne a začne se loupat, tak místo pudru používejte Dermo chlorofyl gel, ten pomůže s hojením a zabrání vzniku jizev. Tady je cena dermo chlorofylu http://www.zbozi.cz/hledani…
Loupaná slunečnicová semínka se hodí jak k přímé konzumaci, tak do různých sladkých (obilninové kaše, nákypy...) či slaných jídel (zeleninové pokrmy, zpestření rýže či kuskusu).
Postup: Všechny ingredience mixujeme 10 minut. Vzniklý hladký krém můžeme ochutit pažitkou, paprikou a podobně. Působením citrónu pak zůstane majonéza bílá, jinak ztmavne.
Slunečnicová paštika
Ingredience: 100 g slunečnicových semínek, 20 g sušených rajčat (ne v oleji), 2 polévkové lžíce lahůdkového droždí, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 1 polévková lžíce kvalitního oleje, špetka sušené červené řepy (nemusí být, dává se pro lepší barvu), šťáva z jednoho menšího citrónu (nebo z půlky většího), 100 + 300 ml vody, 5 g práškového agaru (polovina pytlíčku), 3 polévkové lžíce sójové omáčky Shoyu, 1 čajová lžička soli, 2 čajové lžičky červené papriky, 2 čajové lžičky provensálského koření.
Postup: Slunečnicová semínka namočíme (nejlépe přes noc). Stejně tak zalijeme sušená rajčata 100 ml vody a necháme je nabobtnat. Druhý den v menším hrnci rozpálíme olej a zpěníme najemno nakrájenou cibulku. Chvilku restujeme, pak přidáme červenou papriku a provensálské koření a promícháme. Přilijeme asi 100 ml vody a minutku dusíme. Mezitím si v 200 ml vody rozmícháme agar, který poté přilijeme do hrnce, přivedeme k varu a necháme minutku provařit. Odstavíme. Slunečnicová semínka slijeme, opláchneme a nasypeme do mixéru, přidáme lahůdkové droždí, česnek, citrónovou šťávu, sójovou omáčku, červenou řepu, rajčata (i s vodou) a mixujeme. Ještě horkou vodu s agarem a kořením nalijeme do mixéru k rozmixované slunečnicové směsi. Mixujeme 2 minuty na vysoké otáčky, dokud není směs dokonale hladká. Nádobu na srnčí hřbet nebo jinou vhodnou formu vypláchneme studenou vodou a směs do ní nalijeme. Necháme vychladnout (nejprve venku, pak dáme tuhnout do lednice). Ztuhlou a vychlazenou paštiku vyndáme z lednice a nožem opatrně po stranách odlepíme. Můžeme vyklopit na tácek nebo krájet přímo ve formě.
Postup: V hrnku vody rozmícháme sůl a do této osolené vody namočíme semínka (alespoň na půl hodiny, ale můžeme i na delší dobu). Troubu předehřejeme na 200 °C a na plech rozprostřeme pečicí papír. Semínka slijeme a rozložíme důkladně po celém plechu. Dáme do trouby. Během pražení semínka mícháme a převracíme. Můžeme jemně posolit, pokud máme sůl rádi. Doba pražení závisí na výkonu trouby − pohybuje se mezi 10 až 20 minutami. Semínka nesmí být hořká a rovněž je potřeba je vyndat dříve, protože ještě docházejí.
Postup: Okurku oloupeme, podélně nakrájíme na čtvrtky a měkké středy se semínky vyřízneme nebo vydlabeme. Poté okurku pokrájíme na malé kousky, které dáme do mísy, osolíme, opepříme a společně se sýrem Lučina, smetanou a česnekem dobře promícháme. Přidáme slunečnicová semínka, bylinky, jarní cibulku a najemno nakrájenou šunku. Dle potřeby (hustoty) můžeme pomazánku zředit smetanou (pokud si chceme udělat salát, můžeme přidat více okurky). Pomazánku necháme krátce v chladu proležet, pak podáváme na chlebíčkách či bagetkách nebo s jiným čerstvým pečivem. Dle chuti dozdobíme ředkvičkami.
Merlík chilský/čilský čili quinoa/kvinoa (Chenopodium quinoa) je rostlina z čeledě laskavcovitých. Kvinoa se v Latinské Americe využívá převážně jako obilovina. Obyvatelé And pěstovali tuto rostlinu už před tisíci lety, Inkové ji dokonce uctívali jako posvátnou plodinu. Dnes se kvinoa stává hvězdou mezi bio potravinami v západním světě, který ji označuje za potravinu budoucnosti. Kvinoa má obrovský potenciál, jenž nebyl zatím plně využit, neboť nikdy nedošlo k úplné domestikaci rostliny. Nový výzkum však může tuto skutečnost zásadně změnit. Vědci budou nyní moci cíleně upravit vlastnosti, které jim u kvinoy nevyhovují.
Rostlina roste na vysokohorských planinách jižní Bolívie, kde ji domorodci také pěstují.
V České republice se kvinoa pěstuje již přes 100 let jako okrasná rostlina v botanických zahradách a v poslední době i pokusně na polích.
Merlík čilský je jednoletá bylina, jejíž výška se pohybuje průměrně od 1 do 2 metrů v závislosti na prostředí a genotypu. Jedná se o velice variabilní druh. Stonky jsou vzpřímené, rozvětvené nebo nevětvené. Barva širokých členitých listů se mění: mladá rostlina má listy zelené, s dozráváním se jejich barva mění na žlutou, červenou až fialovou. Je stejně tetraploidní jako její blízký příbuzný Chenopodium berlandieri pěstovaný především v Mexiku. Hlavní zdřevnatělý kořen roste do hloubky, postranní kořeny rostou horizontálně a tvoří rozvětvený systém, který pomáhá rostlině odolávat suchu. Přisedlé květy mohou být jak oboupohlavé, tak jen samčí nebo jen samičí. Jsou opylovány větrem. Nahloučené květy v klubíčkách jsou uspořádány do lat, jež tvoří hroznovitá květenství. Tyčinky mají krátké nitky s prašníky, čnělka má 2 nebo 3 blizny.
Plodem je nažka obalená okvětím. Semeno je oblé, ze dvou stran zploštělé o velikosti 1 až 2,6 mm. Má různé barvy: černou, hnědou, fialovou, červenou, oranžovou nebo žlutou. Žlutá barva je dána pryskyřičným povlakem s hořkými saponiny, které se musí před konzumací odstranit mechanicky (obroušením) nebo chemicky (máčením), pak jsou semena bílá. Semena pokusně vyšlechtěných odrůd bez hořkých saponinů sezobali ještě před uzráním ptáci. Embryo semene tvoří 60 % objemu, což znamená, že semena kvinoy mají ve srovnání s obilnými zrny vyšší obsah bílkovin. Semena nemají období vegetačního klidu, mohou tudíž ihned klíčit. Jestliže však k tomu nejsou vhodné podmínky, zůstanou v půdě a podrží si klíčivost 2 až 3 roky.
Kvinoa představuje velice adaptabilní druh, roste od rovníkových oblastí až po Chile, od (téměř) hladiny moře po nadmořskou výšku 4 000 m. Byly vyšlechtěny kultivary s velice rozdílnou dobou růstu, a sice od 90 až po 220 dnů od vysetí do sklizně. Kvinoa kvete v květnu až říjnu, sklízí se v červenci až srpnu. Jedná se o krátkodenní rostlinu, při kratším dni kvete dřív. Merlík čilský lze pěstovat i v podmínkách, ve kterých obiloviny již dostatečně neplodí.
Merlíku čilskému vyhovují písčité, hlinité i těžší půdy s dobrým odvodněním. Není také náročný na kyselost půdy (6 až 8,5 pH ), nevadí mu ani určitá salinita. Klíčící semena a mladé rostliny potřebují vláhu a chlad, ale nesnesou přemokření. Naopak starším rostlinám před dozráváním nevadí ani sucho, ani vyšší teploty. Merlík čilský snáší také silný vítr, nemůže však růst ve stínu. Bez újmy pak přežije i mrazíky do −5 °C (kromě období kvetení). Při tradičním pěstování se vysévá po předplodině brambory s využitím zbytkových organických hnojiv. Mlátí se ručně a v takovém případě činí hektarové výnosy 1,5 t. Za příznivých podmínek, při dodání dusíku do půdy a při strojovém mlácení dosahují hektarové výnosy až 5 t, což je srovnatelné s výtěžností u obilovin.
Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny. Mladé rostlinky po vzklíčení rostou pomalu. Je nutné zabránit zaplevelení, speciální herbicidy však neexistují. Rostliny jsou napadány plísněmi, mšicemi a larvami hmyzu. Déletrvající déšť smývá z nedozrálých zrn vrstvu se saponiny a zrna se tak stávají oblíbenou potravou ptáků. Usychající rostliny se sklízí těsně po začátku dozrávání, protože zralá semena sama vypadávají. Dozrálá semena začínají již za 24 hodin po navlhnutí klíčit, proto je sklizeň během deště značně problematická.
V naší poradně s názvem VITE JAK POMOCI PACIENTOVI S CYSTICKOU FIBROZOU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Křapka.
Dobry den pane doktore,
Rad bych Vam polozil strucnou otazku.
Vite jak pomoci pacientovi s Cystickou fibrozou?
Jedna se o rodinneho prislusnika. O nemoci z pohledu zapadni mediciny vime jako ucastnici lecebneho procesu hodne, ale rad bych znal Vas pohled na tuto nemoc a pripadnou cestu ven z kolotoce trapeni.
Predem dekuji za jakoukoliv odpoved,
S uctou,
Roman Krapka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemohu vám poskytnout vyjádření pana Šuly, ale pokusím se odpovědět dle vlastního názoru. Cystická fibróza je dědičná genetická porucha, která narušuje normální funkce epiteliálních buněk nacházejících se v mnoha lidských orgánech - plíce, dýchací cesty, játra, ledviny, kůže a reprodukční systém. Cystickou fibrózu způsobuje jeden defektní gen, který narušuje funkce epiteliálních buněk a způsobuje, že se v těle objevují buňky s lepivým hlenem, což často vede k poškození plic a k chronickému kašli. Defektní gen u těchto lidí ovlivňuje jejich dýchání a schopnost filtrace vzduchu, trávení potravy a absorbci živin v zažívacím traktu. Podle Nadace pro cystickou fibrózu se v současnosti cystická fibróza považuje za nevyléčitelnou, nicméně určité diety, doplňky, trávicí enzymy a zvyky životního stylu mohou pomoci lépe zvládat příznaky. V první řadě je to výživná strava již od začátku zivota. Mnoho lékařů a odborníků na výživu pracujících s pacienty s cystickou fibrózou doporučuje stravu s vysokým obsahem tuku a vysokým obsahem kalorií, aby se snížilo riziko podvýživy. Ovšem pozor na nekvalitní potraviny a zpracované potraviny, ty mohou mít sice vysoký obsah kalorií a tuků, ale jsou to zejména trans-tuky nebo omega-6 mastné kyseliny, které obvykle nepomáhají ke snižování zánětu vedoucího k poškození plic, proto se nedoporučují pro osoby s cystickou fibrózou. Tyto nežádoucí látky se nacházejí zejména v rafinovaných rostlinných olejích: slunečnicový olej, olej z kukuřice a sezamový olej. Proto je důležité tyto potraviny zcela vyřadit a nahradit je podle následujících doporučení. Konzumace protizánětlivých tuků, včetně mononenasycených tuků, jako je extra panenský olivový olej, avokádový olej a panenský kokosový olej, je dobrý způsob, jak zvýšit příjem kalorií. Ořechy a semena, jako jsou mandle, chia semínka, lněné semínko, vlašské ořechy a konopná semena, jsou také dobrou volbou pro tento účel, stejně jako přirozeně hutnější maso, jako je červené hovězí maso a jehněčí. Nerafinované sacharidy mohou poskytnout výživné kalorie a energii, zejména v kombinaci s tuky. Nejlepší je jíst nezpracované, nízkoglykemické druhy, jako jsou původní druhy pšenice (špalda, samolina), ovoce a škrobovou zeleninu (řepa, mrkev, zelený hrášek, kukuřice a brambory). Obecně by v jídelníčku lidí s cystickou fibrózou měly být posíleny tyto komponenty:
1. vitamín K - všechna zelená zelenina;
2. vitamín D - slunce nebo sólarium;
3. vitamín A - nastrouhaná mrkev ohřátá v tuku;
4. vitamín E - ořechy;
5. někteří lidé s cystickou fibrózou by také měli přidat více soli do své stravy, aby se zabránilo dehydrataci;
6. omega-3 mastné kyseliny mohou být přínosem ke snižování zánětu (nacházejí se u volně žijících ryb, jako jsou lososy, sardinky a halibut);
7. pankreatické enzymy (k dostání volně v lékárně) jsou také běžně používány k tomu, aby pomohly lépe trávit jídlo a kalorie;
8. vysoce kvalitní multivitamíny a antioxidanty pomáhají předcházet zánětu, náchylnosti k infekcím a poškození plic;
9. laktobacily a probiotické doplňky jsou také užitečné pro zlepšení trávicích funkcí;
Dalším pomocníkem jsou přístroje, jako je bronchodilatátor, který pomáhá uvolňovat svaly v dýchacích cestách a pomáhá vykašlat hlen, čímž brání zhoršení zánětu. Použití určitých inhalantů nebo bronchodilatancií může pomoci obnovit dýchání a udržet plíce bez infekce, stejně jako použití zařízení nazývaných oscilační pozitivní výdechový tlak (PEP), které zvyšují proudění vzduchu do plic a pomocí vibrací pomáhají uvolnít hlen. Přístroje může předepsat ošetřující lékař.
V budoucnu bude možná k dispozici i genetická léčba, která spočívá v inhalování spreje obsahujícího normální kopii defektního genu, který může opravit vadnou kopii v plicích a zlepšit tvorbu hlenu. Dalším obdobným přístupem je terapie výživou speciálními proteiny, která také opravuje defektní gen a snižuje akumulaci lepivého hlenu v trávicím traktu a v dýchacích cestách.
Máslová dýně je známá svou silnou a tvrdou slupkou. Loupání může být docela náročný trénink paží, ale existuje několik způsobů, jak si to usnadnit:
Ze spodní a horní části odřízněte tenký plátek, aby máslová dýně stála na prkénku rovně. Poté pomocí nože nebo škrabky odřízněte slupku shora dolů.
Pokud je slupka příliš tuhá, propíchněte dýni několikrát vidličkou a vložte ji na minutu nebo dvě do mikrovlnné trouby. Tím se slupka změkčí a bude se snáze loupat.
Rozkrojte dýni napůl a upečte ji v troubě i se slupkou. Po upečení se snadno odloupne.
Vařte máslovou dýni vcelku při 190 °C asi hodinu. Po vychladnutí oloupejte, zbavte semínek a nakrájejte.
Esenciální mastné kyseliny v slunečnicových semínkách (především kyselina linolová) snižují hladinu cholesterolu v krvi, čímž brání rozvoji arteriosklerózy (stejného účinku se dosáhne i používáním slunečnicového oleje). Vitamin E, kterého slunečnicová semínka obsahují velké množství, je silný antioxidant, jenž zabraňuje degeneraci cév a upravuje přilnavost krevních destiček, což snižuje riziko tvorby krevních sraženin a rozvoje infarktu myokardu. Kyselina linolová a vitamin E dále zlepšují elastičnost kůže, protože chrání její buňky před stárnutím. Konzumace slunečnicových semínek se doporučuje při ekzémech, popraskané a suché pokožce a při zánětech kůže všeobecně. Semínka rovněž posilují nehty a vlasy a zabraňují jejich šedivění. Slunečnicová semínka obsahují stejné množství vitaminu B1 jako pšeničné klíčky. Lidé, které trápí stres, deprese, nespavost nebo nervozita, najdou v těchto zdánlivě obyčejných semínkách velkého pomocníka. Taktéž diabetici dobře snášejí slunečnicová semínka, proto je mohou bez obav zařadit do svého jídelníčku. Nejlepší je jíst slunečnicová semínka syrová, ale dobře usušená.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Esenciální mastné kyseliny v slunečnicových semínkách (především kyselina linolová) snižují hladinu cholesterolu v krvi, čímž brání rozvoji arteriosklerózy (stejného účinku se dosáhne i používáním slunečnicového oleje). Vitamín E, kterého slunečnicová semínka obsahují velké množství, je silný antioxidant, jenž zabraňuje degeneraci cév a upravuje přilnavost krevních destiček, což snižuje riziko tvorby krevních sraženin a rozvoje infarktu myokardu. Kyselina linolová a vitamín E dále zlepšují elastičnost kůže, protože chrání její buňky před stárnutím. Konzumace slunečnicových semínek se doporučuje při ekzémech, popraskané a suché pokožce a při zánětech kůže všeobecně. Semínka rovněž posilují nehty a vlasy a zabraňují jejich šedivění. Slunečnicová semínka obsahují stejné množství vitamínu B1 jako pšeničné klíčky. Lidé, které trápí stres, deprese, nespavost nebo nervozita, najdou v těchto zdánlivě obyčejných semínkách velkého pomocníka. Taktéž diabetici dobře snášejí slunečnicová semínka, proto je mohou bez obav zařadit do svého jídelníčku. Nejlepší je jíst slunečnicová semínka syrová, ale dobře usušená.
V naší poradně s názvem NEMOC DNA A ZAKÁZANÉ POTRAVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Juraj šofronič.
Nemoc dna a zakázané potraviny hlavně maso které, luštěniny ,zelenina VŠE A V JAKEM STAVU //VARENÉ,SYROVÉ//.děkuji.šofronič
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nevhodné potraviny při dně:
- všechny druhy alkoholických nápojů.
- některé ryby, (sardinky, ančovičky, pstruh, sleď a treska jednoskvrnná).
- měkkýši a mořské plody, jako jsou mušle, krabi, humři, ústřice a krevety.
- vysoce purinové maso, jako je slanina, krůta, telecí maso, klobása a zvěřina.
- mírně purinové maso, jako je hovězí, kuřecí, vepřové, kachní a šunka.
- orgány, jako jsou játra, ledviny a brzlík.
- cukrem slazené limonády a džusové nápoje.
- zpracované potraviny obsahující přidané cukry.
Vhodné potraviny při dně:
- ovoce, zejména ty s více vlákniny a méně cukru, jako jsou bobule, třešně a jablka.
- zelenina různých barev, zejména neškrobová zelenina, jako je brokolice, listová zelenina, houby, rajčata, hrášek, cuketa, květák a lilek.
- čočka, fazole a luštěniny, pochopitelně vařené.
- ořechy a semena, jako jsou para ořechy, kešu, vlašské ořechy, slunečnicová semínka, dýňová semínka a chia semínka.
- celá zrna, jako je hnědá rýže, pohanka, quinoa, ječmen a oves.
- nízkotučné mléčné výrobky a vejce.
- sójové produkty například tofu.
Maso při dně je vždy problematické, ale v jídelníčku by mělo být přítomno, alespoň to méně purinové, jako je hovězí, kuřecí, vepřové, kachní a šunka. Dostatečná jedna malá porce masa jednou za dva dny.
Příklad jídelníčku:
1. den
SNÍDANĚ: Ovesná kaše z odtučněného nebo rostlinného mléka, přelitá třešňovým kompotem.
OBĚD: Hummus a ledový salát v celozrnné bagetě.
VEČEŘE: Tofu kari s hnědou rýží a dušenou zeleninou.
2. den
SNÍDANĚ: Řecký jogurt nebo tvaroh s ořechy a borůvkami.
OBĚD: Hrášek, červená cibule a houbová omeleta se zeleným salátem.
VEČEŘE: Pečené sladké brambory přelité fazolovým chilli a zeleninovým salátem.
3. den
SNÍDANĚ: Avokádo, vejce nebo míchané tofu s celozrnným pečivem.
OBĚD: Quinoa salát s brokolicí, lososem, paprikou, rajčaty, fazolemi tofu a jarní cibulkou.
VEČEŘE: Kuřecí nebo libové hovězí karbanátky s celozrnnými špagetami a rajčatovou omáčkou se zeleným salátem.
Slunečnicová semínka patří k nejhodnotnějším přírodním potravinám. Jsou zdrojem mnoha potřebných živin důležitých pro fungování našeho organismu. Ať už to jsou vitamíny (E, B1, B5), minerály (draslík, selen, hořčík, mangan, železo, vápník, fosfor, zinek) nebo nenasycené mastné kyseliny (omega3, linolová). Právě vitamínu E mají slunečnicová semínka velké množství a řadí se k jeho nejbohatším zdrojům. Ten je základním antioxidantem našeho těla, ve kterém „vyhledává “ volné radikály, neutralizuje je a zabraňuje tak předčasnému stárnutí buněk a degeneraci cév. Dále snižuje riziko tvorby krevních sraženin a vzniku infarktu myokardu, podporuje krevní oběh a tvorbu červených krvinek. Chrání naše tělo před záněty, je bojovníkem proti artritidě, rakovině a cukrovce. Semínka slunečnice pomáhají (díky komplexu vitamínů B) proti stresu, depresi, nervozitě ale i nespavosti. Hořčík v nich obsažený je důležitý pro udržení normálního krevního tlaku. Jeho nedostatek se také může projevit křečemi ve svalech, migrénami, napětím, podrážděností a únavou. Díky selenu se vám zlepší stav pokožky a posílí se nehty. Zároveň je účinnou látkou i proti rakovině – zabraňuje růstu rakovinotvorných buněk a vyvolává jejich odumírání. Slunečnicová semínka vám pomohou při únavě a vyčerpání (resp. předcházejí jim). Doporučují se pro těžce pracující, oslabené a anemické osoby, velice vhodná jsou i pro těhotné, kojící a sportovce.
V naší poradně s názvem SLUNEČNICOVÁ SEMÍNKA VLIV NA ČLOVĚKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislav Studynka.
Jsou slunečnicová seminka močopudná ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Slunečnicová semínka nejsou močopudná. Obsahují však hodně draslíku a díky tomu můžou prospět lidem, kteří užívají léky na odvodnění. Při odvodnění organismu dochází ke ztrátám draslíku a slunečnicová semínka jsou jeho vhodným a přirozeným zdrojem.
Španělští dobyvatelé touto rostlinou pohrdali, zakazovali její pěstování a nutili indiány, aby ji nahrazovali pšenicí. V dnešní době představuje kvinoa díky své nutriční hodnotě potravinu budoucnosti. Během růstu se konzumují čerstvé listy v různých salátech a hlavně se používají zralá semena. Z nich se mele mouka, která má výborné vlastnosti (používá se na pečení chleba a různých sušenek). Celá semena se využívají k vaření kaší, zahušťování polévek i k výrobě cereálií. Také se z nich připravuje pálenka Chica.
Mouka z merlíku čilského neobsahuje lepek, je tudíž vhodná pro celiaky (osoby, které trvale nesnášejí lepek). Semena jsou dobrým zdrojem některých vitaminů, konkrétně tiaminu, riboflavinu, kyseliny listové, beta-karotenu, alfa-tokoferolu a vitaminu C. Semena jsou tvořena z 60 % škrobem, z 23 % esenciálními bílkovinami, z 5 % sacharidy, z 4−9 % tuky. Jejich energetická hodnota je 374 kcal / 1566 kJ na 100 g. Z tohoto důvodu zrna kvinoy ocení i vegan, který jimi obohatí svou stravu.
Jak již bylo uvedeno, v současnosti je merlíku čilskému věnována pozornost zejména kvůli vysoké nutriční hodnotě. OSN ho klasifikovala jako jednu z plodin obsahujících velmi vysoké procento bílkovin. NASA jej zařadila jako vhodnou plodinu do výzkumného programu, jehož výsledky a z nich vyplývající opatření by umožnily podporovat a udržet lidský život během dlouhých vesmírných letů řízených člověkem. Quinoa rovněž patří mezi plodiny zařazené do programu Fair Trade , který mimo jiné garantuje spravedlivou cenu, tedy cenu pokrývající náklady na produkci a životní potřeby.
Kvinoa − tepelně neupravená
Nutriční hodnoty ve 100 g
Energie - 1539 kJ (368 kcal)
Sacharidy - 64,2 g
Vláknina - 7,0 g
Tuky - 6,1 g
mononenasycené 1,6 g
polynenasycené 3,3 g
Bílkoviny - 14,1 g Vitamíny:
Vitamin A ekv. (0%) - 1 ug
Thiamin (B 1 ) - (31%) 0,36 mg
Riboflavin (B 2 ) - (27%) 0,32 mg
Niacin (B 3 ) - (10%) 1,52 mg
Vitamín B 6 - (38%) 0,49 mg
Kyselina listová (B 9 ) - (46%) 184 ug
Cholin - (14%) 70 mg
Vitamín C - (0%) 0 mg
Vitamin E - (16%) 2,4 mg
Minerály:
Vápník - (5%) 47 mg
Železo - (35%) 4,6 mg
Magnézium - (55%) 197 mg
Mangan - (95%) 2,0 mg
Fosfor - (65%) 457 mg
Draslík - (12%) 563 mg
Sodík - (0%) 5 mg
Zinek - (33%) 3.1 mg
Další složky
Voda 13,3 g
Za posledních deset až patnáct let dobyla kvinoa trhy v bohatých zemích. Její výživová hodnota přiláká každý rok více konzumentů, kteří hledají zdravější a novější potraviny. Ti z ní připravují rizoto, zapékají ji nebo jí nahrazují podobné obiloviny v salátech z východního Středomoří.
V naší poradně s názvem WARFARIN A LOUPANÁ SLUNEČNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
chci se zeptat jak působí slunečnicová semínka a warfarin, děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak musíte kontrolovat denní příjem vitamínu K. Vitamín K totiž přímo ovlivňuje účinky Warfarinu. Denní množství vitamínu K pro ženy činí 90 mikrogramů. Tento objem vitamínu K je třeba sníst každý den, ne více a ani ne méně. Některé potraviny mají vitamínu K hodně a i při malém množství dokáží tuto hranici rychle dosáhnout. Patří sem zelí, kapusta, chřest, jarní cibulky a okurky. Slunečnicová semínka také obsahují vitamín K. 100 gramů jadérek ze slunečnice bez skořápky obsahuje 5,5 mikrogramů vitamínu K. Když tedy sníte za den 200 gramů slunečnice, tak přijmete 11 mikrogramů vitamínu K. K dosažení limitu budete muset ještě zkonzumovat další potraviny, které dodají zbylých 79 mikrogramů vitamínu K. Slunečnicová semínka, krom obsahu vitamínu K, nijak dále neovlivňují účinky Warfarinu.
Jak vařit merlík? Semena rostliny jsou obalena saponiny, které mají hořkou chuť a ve větším množství jsou toxické, proto se tato potravina musí geneticky modifikovat. Je dobré semena přes noc namočit do vody, ráno vodu slít a semena pak uvařit v čisté vodě. Kvinoa se používá stejným způsobem jako rýže. Odrolená nenamočená semena lze umlít a použít jako mouku.
Jak již bylo řečeno, pražením mohou slunečnicová semínka ztratit některé vitaminy a minerály. Solená semínka zase obsahují příliš mnoho sodíku. Ani jeden z uvedených způsobů úpravy tedy není pro naše zdraví přínosný.
Asi 50 % hmotnosti slunečnicových semínek tvoří tuk, ale najdeme v nich i poměrně velké množství bílkovin a sacharidů. Kromě těchto základních živin jsou semínka slunečnice bohatá na antioxidanty, vitaminy (vitamin E, vitaminy skupiny B) i minerální látky (hořčík, železo, vápník, fosfor a jiné). Energetická hodnota 10 g slunečnicových semínek je 247,46 kJ (59,14 kcal). Slunečnicová semínka představují vhodnou součást zdravého jídelníčku, avšak i u nich platí, že se nic nemá přehánět. S ohledem na jejich kalorickou hodnotu je lepší nekonzumovat jich velké množství. Spíše jejich pozitivní účinky na zdraví využijte tak, že jimi nahradíte část jiných tuků. Výborná jsou například jako součást salátů nebo jako náhražka chipsů večer u televize.
Vysoce kalorická a na základní živiny bohatá slunečnicová semínka jsou vhodná pro těhotné a kojící ženy, sportovce, anemiky, podvyživené lidi a pro lidi s oslabeným zdravím po nemoci a vlastně pro každého, kdo potřebuje načerpat novou sílu.
Pražená slunečnicová semínka jsou velmi chutná, pokud se však praží dlouho, sníží se jejich nutriční hodnota. Po oloupání můžeme semínka rozemlít na pastu, která je výborná pro děti, starší lidi a pro lidi s poškozeným chrupem.
Lichořeřišnice (Tropaeolum majus) větší je plazivá, výhony má dlouhé i přes dva metry. Vykvétá jednobarevnými i nejrůzněji barevně kombinovanými, velkými, příjemně voňavými květy. Hodí se do truhlíků a okrasných nádob, na obruby záhonů, k popínání nízkých i vysokých plotů, zástěn a pergol, podle vzrůstnosti odrůdy. Dále si můžete vybrat z množství odrůd s květy odlišných barev (lichořeřišnice vyniká v teplých, zářivých tónech) a plnokvětou či jednoduchou formou.
Semena lichořeřišnic vyséváme do konce července ve sponu asi 40 x 15 cm na záhon, do truhlíků, větších mís, květináčů a koryt. Při teplotě nad osmnáct stupňů a ve vlhké půdě vyklíčí do tří týdnů. Semena jsou velká a prospěje jim máčení – pak již nesmí zaschnout. Do jamky hluboké asi dva centimetry dáváme dvě až čtyři semena, rostliny jsou pak hustší a bohatěji kvetou. Nejlépe rostou a kvetou v normální, spíše chudší vlhké půdě a na slunném místě.
Chuť čerstvé rostliny je mírně kořeněná, někdy ostřejší, připomíná řeřichu, ředkvičku nebo křen. Květy a listy můžeme sbírat celé léto a přidávat je do salátů namísto rukoly, do pomazánek, polévek případně na obložené chlebíčky.
Lichořeřišnice má neuvěřitelně silné a širokospektrální antibiotické účinky. Působí proti většině kmenů bakterií, které způsobují zánětlivá onemocnění močových a dýchacích cest. Objevují se rovněž pozitivní informace o boji se zlatým stafylokokem. Tato bylinka je účinná i proti salmonelóze nebo streptokokům. Její užívání nás může v mnoha případech ušetřit pojídání syntetických antibiotik, nebo významně podpořit a zkrátit léčbu nemoci. Důležité však je začít s aplikací lichořeřišnice v počátcích nemoci. Působí také jako prevence, případně na doléčení zánětů s hrozbou recidivy. Stejně účinně pomáhá proti vypadávání vlasů či tvorbě lupů. Často bývá součástí přírodních přípravků k léčbě těchto problémů. Čerstvá šťáva nebo obklady z rozdrcených listů mají dezinfekční účinek při aplikaci na poraněnou pokožku, kde ničí mikroorganismy, které by mohly zapříčinit zánět. Lichořeřišnice má unikátní vlastnost: navzdory velmi silným účinkům je ohleduplná k našemu tělu. Neničí přirozenou mikroflóru zažívacího traktu a jiných sliznic, tak jako to činí chemická antibiotika.
Quinoa je surovina, která na rozdíl od pšenice nebo rýže nabízí strávníkům vyvážený soubor důležitých aminokyselin, čímž se řadí mezi neobvykle komplexní potraviny. Quinoa představuje také důležitý zdroj vlákniny, fosforu, železa a hořčíku. Neobsahuje lepek a je velmi lehce stravitelná.
Quinoa se zeleninou
Ingredience: 1 cibule, 250 g dýně Hokkaido nebo máslové dýně, 1 větší cuketa, 200 g čerstvých žampionů, 2 lžíce zeleninového vývaru bez glutamanů (například Würzl), dle chuti provensálské koření, 1 hrst dýňových semínek, 1 lžíce sójové omáčky Shoyu, 150 g quinoy, bylinková nať.
Postup: Quinou minimálně 3x spaříme vařící vodou (jako jáhly − ztratí tím hořkost) a dáme vařit v poměru 1 díl quinoy k 2,5 dílu vody. Nesolíme. Vaříme cca 20 minut, poté necháme 5 minut pod pokličkou dojít. Mezitím si nakrájíme nadrobno cibuli, dýni oloupeme (Hokkaido nemusíme) a nastrouháme nahrubo. Cuketu nakrájíme na kostky, mladou nemusíme loupat. Žampiony nakrájíme na libovolně velké kousky. Cibuli osmažíme (zvolíme větší pánev, například WOK) na oleji (z hroznových jadýrek, pokud chceme opravdu košer jídlo, jinak stačí olej řepkový), záhy přidáme dýni a krátce smažíme (cca 5 minut). Můžeme přihodit hrst dýňových semínek. Na druhé pánvičce na trošce oleje rychle osmahneme žampiony a cuketu a přidáme trochu sójové omáčky. Žampiony a cuketu vložíme do pánve s dýní, přidáme koření (kdo má co rád, totéž platí o zelenině − žádná dogmata) a 2 lžičky bujónu Würzl. Mírně podlijeme vodou a dusíme cca 10−15 minut. Na závěr do zeleninové směsi přidáme quinou a čerstvé zeleninové natě dle libosti. Do hotového pokrmu můžeme ještě vmíchat 1 lžíci lněného oleje, jenž dobře promazává nejen střeva.
Quinoa na salát
Ingredience: 100 g quinoy, 100 g rajčat, 1 avokádo, 1 menší červená cibulka, hladkolistá petrželka, šťáva z 1/2 citronu, 2 lžíce olivového oleje, sůl, pepř na dochucení.
Postup: Quinou propláchneme vodou, abychom ji zbavili hořkosti, a poté ji uvaříme dle návodu na sáčku. Necháme vychladnout. Mezitím si nakrájíme cibulku najemno a pokrájíme rajčata a petrželku. Avokádo omyjeme, rozpůlíme, vyndáme pecku a dužinu pokrájíme na kostičky. Nakrájené avokádo pokapeme citronovou šťávou, aby nám nezhnědlo. Nyní smícháme veškeré připravené ingredience, vše zalijeme olejem a dle chuti osolíme a opepříme. Tento salát můžeme využít jako přílohu nebo samostatně jako lehký oběd či večeři.
Postup: Maso nakrájíme na nudličky a orestujeme (nejlépe na přepuštěném másle). Po 4 minutách přidáme nakrájenou papriku a mladou cibulku a okořeníme pepřem a bazalkou. Mezitím zpracujeme avokádo: rozpůlíme ho a vyjmeme pecku; oloupeme a dáme do mísy; rozmačkáme ho vidličkou nebo šťouchadlem na brambory; osolíme, zamícháme, lehce pokapeme citronem a zase promícháme. Takto připravené guacamole smícháme na pánvi s masem a dusíme doměkka. Nyní si připravíme pražené lněné semínko: pánev (jen tak na sucho) položíte na plotnu, necháme prohřát a nasypeme na ni lněné semínko; semínko pražíme asi 5 minut (je dobré ho promíchávat); pánev přikryjeme pokličkou, jelikož je semínko neposedné a snaží se z pánve vyskočit. Nyní můžeme servírovat. Dušené maso se směsí dáme do misky, zasypeme praženým lněným semínkem a navrch nasypeme jemně nakrájenou cibulkovou nať. A máme rychlé jídlo naslano.
Kaše z quinoy
Kaši z quinoy můžeme připravit jak naslano, tak nasladko (viz níže).
Wikipedie rukolu popisuje jako středně vysokou, bohatě větvenou a olistěnou bylinu se světle žlutými květy, čímž vlastně charakterizuje jediný druh rodu, který v České republice roste - roketu setou (Eruca sativa).
Výskyt
Druh pochází ze Středozemí a navazujících oblastí v jihozápadní Asii a Makaronézii. Vyrůstal jako plevelná rostlina v porostech obilnin i lnu a byl s jejich semeny rozšířen až na indický subkontinent a do jihovýchodní Asie, jižní Afriky, Severní Ameriky a také do Austrálie. Upřednostňuje teplé a suché klima, vzrostlá rostlina však snese suchý mráz do -4 °C. Vyrůstá nejčastěji na místech ovlivněných lidskou činností, a pokud se dostane do výživné zeminy, odmění se mohutným růstem. V Česku je roketa setá hodnocena jako poměrně mladý, nepříliš rozšířený neofyt, poprvé byla v české přírodě zaznamenána v roce 1900. V devatenáctém století byla z oblastí okolo Středozemního moře dovážena do českých zahrad, kde se začínala pěstovat jako pochutina, a odtud unikala do volné přírody.
Taxonomie
Tato variabilní rostlina je původně známa jako Eruca vesicaria s více poddruhy. Poddruh Eruca vesicaria subsp. sativa rostoucí ve střední Evropy z ní byl ale vydělen a uznán samostatným druhem Eruca sativa.
Popis
Roketa setá je jednoletá, lysá nebo jen řídce chlupatá rostlina, jejíž přímá a obvykle rozvětvená lodyha rostoucí z tenkého vřetenovitého kořene dorůstá průměrně až do výše 60 cm. Listy mají světlezelenou barvu a vyrůstají jak v přízemní růžici, tak i na lodyze. Jsou dlouhé 7 až 15 cm a široké od 3 do 5 cm. Bývají jednoduše až dvojitě lyrovitě peřenoklané, křídlaté, vejčité segmenty mají zubaté nebo laločné a na vrcholu jsou tupé nebo okrouhlé, lodyžní listy bývají i přisedlé. Různotvarost listů je poměrně veliká.
Čtyřčetné oboupohlavné květy, velké v průměru 15 až 20 mm, vyrůstají na stopkách a tvoří hroznovité květenství (postupně se prodlužující) s poměrně málo květy. Úzce obkopinaté, opadavé, vzpřímené kališní lístky bývají 8 až 11 mm dlouhé, mají bílý lem a vnitřní jsou u báze mírně vyduté. Obvejčité korunní lístky s dlouhým nehtem a zářezem na vrcholu jsou velké 15 až 22 mm, jejich barva je žlutá s fialovým žilkováním a postupně bělají. Šest tyčinek je čtyřmocných, nektarové žlázky jsou čtyři. Rozkvétají v červnu až srpnu, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou obvykle na tlustých stopkách vzpřímeně vyrůstající čtyřhranné nebo elipsoidní šešule 20 až 30 mm dlouhé, někdy šavlovitého tvaru, se zobákovitou části bez semen. V pouzdrech jsou ve dvou řadách hnědá až načervenalá kulovitá hladká semena, velká asi 2,5 mm.
Význam
Roketa setá je oblíbená listová zelenina hojně používaná hlavně ve středozemní kuchyni, v poslední době se stává pod názvem rukola častou součástí zeleninových salátů a příloh k masitým pokrmům i v České republice. Mimo schopnost působit příznivě na chuťové buňky má na lidské tělo i další příznivé účinky: obsahuje velké množství vitamínu C, alkaloidy s účinky diuretickými a stimulujícími zažívání, v minulých staletích byla považována za účinné afrodiziakum. Semena obsahují téměř 30 % oleje, který je složen z těchto sedmi hlavních mastných kyselin: eruková - 44,7 %, olejová - 15,1 %, linolenová - 14,7 %, linolová - 8,3 %, eikosenová - 7,4 % a palmitová - 5,1 %. Protože tento olej obsahuje velké množství pro lidský organismus škodlivé kyseliny erukové je používán v průmyslu, tam je ceněna jeho velká stabilita při vysokých teplotách, tekutost i při nízkých teplotách a dobrá oxidační stabilita. Nejčastěji je využíván pro výrobu průmyslových mazadel, fermeží, pracích a čisticích prostředků, tiskařských barev, aditiv do plastů a v kosmetice.
