V místě vstupu infekce se vytvoří po určité době vřed, následuje rozšíření infekce do celého těla projevující se celkovými příznaky, různými vyrážkami na sliznicích a kůži, vypadáváním vlasů. Časná fáze onemocnění je vystřídána obdobím bez příznaků, teprve po několika letech následuje postižení orgánů, nejčastěji kůže, srdce a velkých cév a centrální nervové soustavy. Charakteristická jsou i condylomata lata – tuhé, ploché, hladké a mokvavé zapáchající papuly (pupínky).
Syfilis má čtyři stadia: primární, sekundární, latentní a terciární.
Primární fáze: Primární fáze syfilis obvykle začíná bolestí na kůži, která byla vystavena infekci – většinou na genitáliích, konečníku nebo ústech. Nakažení jedinci se v primární fázi jinak necítí špatně, syfilis se ale nadále šíří po celém těle. Bolest spontánně mizí po 4–6 týdnech.
Sekundární fáze: Společné příznaky sekundární fáze se projevují bolestí hlavy, ztrátou chuti k jídlu a může se objevit vyrážka červenohnědé barvy. Jinými příznaky sekundární fáze jsou vředy v ústech, nose a krku, na přirození nebo v záhybech kůže. Časté jsou otoky lymfatických uzlin a může dojít k nerovnoměrnému vypadávání vlasů. Všechny příznaky druhé fáze syfilis mizí bez léčby do 3 týdnů až 9 měsíců, ale infekce nadále přetrvává v těle.
Latentní (tichá) fáze syfilis: Latentní (tichá) fáze syfilis nastane poté, co příznaky sekundární fáze zmizely, a může trvat od několika let až do 50 let.
Terciální fáze: V konečném stadiu se syfilis vyskytuje asi u třetiny z těch, kteří nejsou léčeni. Mohou již být postiženy mnohé orgány. Mezi časté příznaky patří horečka, bolestivé, špatně se hojící kožní vředy, bolesti kostí, onemocnění jater a anémie. Terciární syfilis může také ovlivnit nervový systém (což má za následek ztrátu mentálních funkcí) a aortu (v důsledku srdečního onemocnění).
Jak již bylo řečeno, syfilis se přenáší i z matky na plod v těhotenství. Pokud se těhotná matka nakazí během těhotenství, jsou následky mnohem horší, než když byla matka už nakažena. Čerstvá nákaza může zapříčinit potrat nebo předčasný porod mrtvého plodu. Dítě se rodí s orgánovými změnami. Kůže je ochablá, vrásčitá a je posetá načervenalou vyrážkou. V okolí úst, na čele a na dlaních se nacházejí lesklé červené infiltrace, které se mění na trhlinky a zhojí se jizvami. Z nosu vytéká krvavě hnisavý sekret. Často dochází k destrukci nosu a patra v důsledku napadení chrupavek. Postiženy jsou i kosti, lymfatické uzliny, játra, slezina a centrální nervová soustava.
Příznaky syfilis se u dětí mohou objevit i později, a to až po 4. roce života. Charakteristickým projevem je takzvaný Hutchinson triad (Hutchinsonovy zuby – soudkovité zuby), dále hluchota a keratitida (zánět rohovky). Postiženy bývají i ostatní orgány. Poškození nervového systému se projeví poruchami intelektu, řeči a může vzniknout paralýza.
Pokud u sebe objevíte příznaky onemocnění, měli byste hned při prvních projevech neprodleně vyhledat lékaře. Může to být pro mnohé určitě nepříjemné, jedná se o intimní záležitost (a leckdy navíc získanou při náhodném styku), ale je potřeba si uvědomit, že při neléčení dochází k postupu nemoci, která může mít v konečné fázi smrtelné následky. Dále je pak samozřejmě člověk zdrojem infekce pro své okolí (sexuálního partnera/partnery). Léčba syfilidy v počátečním stadiu je velice jednoduchá, na rozdíl od stadií dalších, kdy může dojít k nevratným změnám, které už lékaři nejsou schopni napravit.
Syfilis je pohlavně přenosná infekce způsobená bakterií Treponema pallidum. Syfilis se přenáší hlavně sexuálním kontaktem, a to bez ohledu na to, zda se jedná pouze o líbání nebo přímo o pohlavní styk. Onemocnění se však může přenášet také krevními produkty nebo z nemocné matky na plod. Vysoký počet infikovaných se v dnešní době přisuzuje především prostituci, zvýšené promiskuitě, rizikovým sexuálním praktikám a poklesu používání bariérových metod ochrany. Inkubační doba nemoci je 9 až 90 dnů. Syfilis není přenosný třeba prostřednictvím toaletních prkének, při sdílení nádobí, příborů a oblečení nebo v horké koupeli.
Příznaky
Syfilis se projevuje pestrou škálou příznaků. Má schopnosti napodobit celou řadu dalších onemocnění. Pokud pacient včas nezahájí léčbu, v pozdním stadiu může nemoc způsobit smrt nebo invaliditu pacienta. Příznaky syfilidy se liší v závislosti na tom, v jakém vývojovém stadiu se infekce zrovna nachází.
Primární fáze:Syfilis se nejprve projeví vznikem šankru, což je tvrdý červený vřed, který nebolí ani nesvědí. Postižená osoba ho obvykle objeví v oblasti genitálií a konečníku, v ojedinělých případech se ale může vyskytovat také na rtech, v krku nebo na mandlích.
Sekundární fáze: Zhruba po týdnu od prvních projevů dochází ke zduření mízních uzlin. Vřed postupně mizí a nemoc po 4‒10 týdnech přechází do druhé fáze, kdy se infekce šíří do celého těla. Sekundární stadium je typické rozptýlenou červenou vyrážkou, která postihuje trup, dlaně, chodidla i ústa. Pokud se vyrážka objeví ve vlasech, mohou vám začít i vypadávat.
Časté doprovodné projevy:
malátnost;
zvýšená teplota;
bolest v krku;
bolest kloubů;
úbytek váhy.
Latentní fáze: V případě, že se syfilis v prvních dvou stadiích neléčí, do dvou let zmizí viditelné příznaky a nemoc postoupí do latentní fáze. Ta je charakteristická pouze mírnými projevy, případně je zcela bez symptomů. Nakažlivost nemocného je pro okolí mnohem nižší než v ostatních stadiích onemocnění, syfilis však poškozuje jeho organismus. Latentní období končí zhruba po 10‒20 letech.
Terciární fáze: Pokud nemoc postoupí až do terciárního stadia, dochází opět k aktivním projevům. Ty zahrnují zvláště neurologické a kardiovaskulární symptomy. Typicky se objevují také gummata (červenofialová ložiska na postižených místech), způsobená zvláštním typem chronického zánětu. Mohou vředovatět, vylučovat hnis a jejich výskyt ve spojení s poškozením nervových tkání a orgánů často vyústí v psychologické problémy (poruchy řeči nebo demence).
V naší poradně s názvem SYFILIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David.
Ale prave ze se to bojim rict mamce ze sem mel stim klukem pohlavni styk bylo to proste s blbosti ale on syfilis mit nemuze protoze nema ani nemel zadne priznaky;) a maly vred asi tukova bulka sem tam mel uz strasne dlouho nekolik mesicu mozna i let a zadne problemy sem nemel jen kdyz to trochu narostlo tak sem to zacal mackat a pak se to zvetsilo.myslite ze syfilisticky vred by mohl byt utvoren z primo ze vredu ktery sem tam uz mel? Dekuji za odpoved ale strasne se nakazy bojim
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tak ji teď nic neříkej a běž na kožní sám. Tam si to nech ošetřit a přestaň už to řešit! Sám si akorát ublížíš, jak vidíš. Nech to na doktorech.
Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:
Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.
Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.
Akutní vředy
Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů. Tyto vředy nejsou infekční a jejich příčina je neznámá.
Chronické vředy
Pemfigus je skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a sliznice. Obvykle postihuje jiné části těla, často se objevuje v ústech, ale může se objevit i na penisu. Toto onemocnění způsobuje křehké, tenkostěnné puchýře, které rozkládají vzniklé vředy. Puchýře mohou být často bolestivé a způsobují svědění. Diagnóza a léčba je velmi nezbytná.
Beh-chet choroba je zánětlivé onemocnění postihující kůži, klouby, nervy, oči a další systémy těla. Choroba je tureckého původu. Příznaky zahrnují velké, hluboké a bolestivé vředy na penisu a šourku, které se zároveň objevují i v ústech. Jedná se o potenciálně závažný stav, a proto je důležitá nezbytná diagnóza a odpovídající léčba. Tato choroba není infekční.
Reiterův syndrom je zánětlivé onemocnění vyskytující se s generalizovanou artritidou. Čtvrtina mužů s tímto syndromem trpí malým šupinatěním žaludu a předkožky. Teiterův syndrom ovlivňuje svaly, oči a nehty, způsobuje abnormální imunitní reakce střev a genitálních infekcí. Tato choroba má delší průběh a je léčitelná. Reiterův syndrom není infekční, ale bakterie, které tento syndrom způsobují, jsou. Některé bakterie mohou být pohlavně přenosné.
Tyto drobné skvrny nemají závažnou příčinu, ale mohou být infekční. Pokud je vám více než 50 let a máte papuly na penisu, vyhledejte lékařskou pomoc.
Molluscum cantagiosum je obyčejná benigní infekční virová choroba postihující kůži a sliznici. Patří mezi běžné kožní onemocnění v dětství, které je přenášeno dotykem kůže. U dospělých mužů patří mezi pohlavně přenosné nemoci, jelikož se objevuje na penisu. Tato choroba způsobuje malé kopulovité papuly, které jsou často spojeny s depresí. Papuly obsahují bílý hnis, který může být vymáčknut. Tyto papuly mohou zmizet bez léčby, ale mohou být odstraněny i pomocí zmrazení nebo kauterizace. Tuto chorobu způsobuje nedodržování zásad bezpečného sexu v dospělosti. Papuly by měly být vyšetřeny na virus HIV.
Vlasové folikuly a mazové potní žlázy jsou součástí kůže. Běžně se vyskytují na penisu, zejména na ventrálním povrchu (spodní části). Mohou být viditelné jako malé uzlíky nebo pociťovány jako malé hrudky v kůži.
Perleťové papuly na penisu mají průměr cca 1–3 mm a objevují se na žaludu. Nejčastěji se mohou objevit u mužů ve věku mezi 20 až 40 lety a ovlivňují asi 10 procent populace. Perleťové papuly na penisu jsou často zaměněny za bradavice. Perleťové papuly nejsou infekční a nevyžadují žádnou léčbu.
Fordycké skvrny jsou malé (1–5 mm), sytě červené nebo fialové papuly objevující se na žaludu, penisu nebo šourku. Tyto papuly jsou bezbolestné a nezpůsobují podráždění, ale jsou příčinou nespokojenosti s fyzickým vzhledem. Fordycké skvrny nejsou pohlavně přenosné a jejich příčina je neznámá. Jedná se o rozšířené cévy, které zapříčiňují zesílení kůže. Pokud dojde k poranění těchto skvrn, mohou začít krvácet. Zatím neexistuje spolehlivá léčba k odstranění těchto skvrn. Problematika krvácení skvrn se řeší pomocí zařízení, které využívá malé množství elektrického proudu (elektrokauterizace).
Psoriáza (lupénka) nejčastěji postihuje jiné části těla, zejména kolena, lokty a pokožku hlavy, ale může se objevit i na penisu. Obvykle se psoriáza objevuje na žaludu nebo vnitřním povrchu předkožky. Lupénka se projevuje zahuštěnými červenými papulami nebo šupinami. Existuje celá řada účinných ošetření, zejména steroidní krémy.
Genitální bradavice jsou způsobeny lidským papilloma virem (HPV) a jsou infekční. Genitální bradavice mohou být jednoduché nebo vícenásobné, mohou mít tělovou barvu (růžovou nebo hnědou) a vlhký povrch. HPV infekce je spojena s rozvojem krční a anální rakoviny.
Šupiny na penisu nemají žádné vážné příčiny, některé jsou infekční, jiné se mohou vyvinout v závažné potíže. Vzácně se může objevit onemocnění sliznice žaludu, sklerotická lišej a balanitis xerotica obliterans. Tato onemocnění vedou k rozvoji rakoviny penisu. Vyhledejte tedy lékařskou pomoc, jakmile se vám na penisu objeví šupiny.
Balanitis a posthitis. Balanitis je zánětlivé onemocnění žaludu a posthitis je zánětlivé onemocnění předkožky. Příznaky zahrnují podráždění, pálení a červenou vyrážku. Někdy kůže vypadá jako po opaření, protože se odlupuje. Bakterie a kvasinky způsobují odlupování kůže. Nejčastěji se toto onemocnění objevuje u starších mužů a u mužů s cukrovkou. Onemocnění je léčeno vhodnými antimikrobiálními krémy.
Erythroplasia of Queyrat je vzácný stav, který se projevuje ostře ohraničenými červenými šupinami s jemným povrchem. Tyto šupiny jsou bolestivé a nezpůsobují svědění. Jedná se o časný projev karcinomu penisu a je třeba rychlé diagnostiky a léčby. Odstranění postižené oblasti je jedinou léčbou.
Zoon je plazmatická buňka balanitis. Zoon balanitis způsobuje jasně červené, lesklé šupiny na žaludu nebo vnitřní straně předkožky. Šupiny nejsou bolestivé, ale mohou způsobovat svědění. Příčina těchto šupin je neznámá, ale nejsou infekční. Jedná se o neškodný stav, který může být zaměněn s mnohem vážnějším stavem Erythroplasi of Queyrat. Léčba reaguje na steroidní krémy, ale může dojít k častému vracení. Obřízka patří mezi nepodstatné způsoby léčby.
Sklerotická lišej a balanitis xerotica obliterans. Sklerotická lišej způsobuje bílé šupiny na žaludu, předkožce nebo penisu a nemá žádné příznaky, ale může dojít k pálení nebo podráždění. Balanitis xerotica obliterans je závažná forma sklerotické lišeje ovlivňující předkožku neobřezaných mužů. Předkožka je pevná a má vzhled bílého zjizvení, ovlivňuje močení nebo pohlavní styk. Sklerotická lišej a balanitis xerotice obliterans mohou vést ke karcinomu penisu. Pokud je zjištěn karcinom penisu, odstranění předkožky je nezbytné. Jedná se o neinfekční onemocnění.
Ekzém nejčastěji postihuje jiné části těla, může se objevit i na penisu a dochází ke dráždivé reakci (dermatitidě). Ekzém způsobuje červené, jemné šupiny, které jsou velmi svědivé. K léčbě jsou vhodné steroidní krémy. Ekzém není pohlavně přenosnou nemocí.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Ve svém příspěvku SYFILIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zaneta.
Dobry den, pred 14timi rokmi som mala vela krat rizikovy styk kvoli mojej byvalej praci. Ked som tam za rok a pol prestala pracovat dala som si urobit testy na hiv ale na syfilis bohuzial az teraz a to od minuleho roku opakovane 7krat a boli negativne ale bojim sa ze by tie protilatky mohli za tak vela rokov vymiznut co by bolo pre mna velmi zle lebo by ma nemohli liecit. Pred 13a pol rokom som mala aj vyrazky ktore videla aj kozna lekarka len neviem ci by vedela a upozornila by ma a je pravda ze som o tej chorobe nic nevedela a tie vyrazky mam aj teraz a aj ine kozne problemy ako su hemangiomy, bradavice, stala sa mi taka cudna vec z nicoho nic sa mi zmenil nos urobila sa mi tam taka diera v prepazke a mam ho taky vacsi, dalej mam take opuchy na oboci, usta mi ide do jednej strany, zhorsil sa mi zrak, mam take sumenie v usiach, zacali ma velmi boliet kosti a klby, mam svalovu slabost a ako keby sa mi vytratili nieco ako atrofia, zhorsil sa mi chrup mam take vystupene zuby a opuchnute dasna a vela zdravotnych problemov a to vsetko od minuleho roku yak preto mam strach aj ked mam negativne testy. Robili mi aj lumbalnu punkciu a mr mozgu a aj to mam v poriadku. Preto by som chcela vediet ci sa da urobit este nejae ine vysetrenie cim by sa to mohlo preukazat. Vacsina lekarov tvrdi ze ak by som to mala tak by som mala dozivotne protilatky v krvi tak neviem. Kvoli strachu musim uzivat aj antidepresiva lebo inak by som ani nespala. Viem ze som mala ist na testy skor ale to uz bohuzial nevratim. Som z toho zufala ale uz ziadny doktor ked vidi ze mam negativne testy tak sa na mna ani nepozru. Bola by som ta najstastnejsia keby to ozaj bolo vidiet aj po rokoch v testoch len kvoli tym symptomom mam pochybnosti a neviem co sa da este robit ake ine vysetrenie aby som sa upokojila alebo ak je to treba aby mamohli zacat liecit. Neviem ci mi tu niekto s tym moze pomoct. Dakujem
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vřed vzniká po proniknutí bakterií do organismu, a to po narušení povrchu kůže nebo sliznic. K tomu dochází nejčastěji v ústech nebo na genitálu. Na místě, kudy pronikne do těla, se začne množit, a tak vzniknou příznaky typické pro první stadium syfilis. V tomto místě dochází k tvorbě tvrdého vředu (ulcus durum), který je nebolestivý, má velikost většinou do 2 cm a při zmáčknutí z něj teče čirá tekutina. Jeho vzniku předchází výskyt červené nebo červenorůžové ohraničené vyrážky vystupující nad povrch, u níž dochází ke zvředovatění. Bývá nejčastěji na genitálu nebo v oblasti úst, případně v okolí konečníku.
Existuje ale i řada alternativních projevů, které nemusejí být tak jednoznačné, a proto je dobré o nich vědět. Například na sliznicích může místo klasického vředu vznikat nevystouplá oděrka, která snadno unikne pozornosti. U žen může místo vzniku vředu (ale i současně s ním) dojít k otoku velkých stydkých pysků, u mužů obdobně předkožky. Vředy se také mohou vyskytovat mnohočetně. Dále se může jednat o vřed bolestivý. Pokud dojde k průniku bakterie skrz sliznici močové trubice, bývá vřed schován a projeví se poté jako výtok. Během dalších dvou týdnů po vzniku vředu následuje zvětšení lymfatických uzlin, v případě vředu na genitálu to jsou uzliny v tříslech. Většinou bývají zvětšeny jen na jedné straně. Poté se infekce šíří krví a mízními cévami a postihuje mízní uzliny a další orgány. Podle postižení jednotlivých orgánů následně dochází k dalším projevům nemoci. Zde můžete vidět obrázky, jak vypadávřed u syfilis.
V naší poradně s názvem SIFILIS? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David .
Dobry den mam obavu ze syfilisu ale spis si myslim ze je to zanicena mazova zlazka. Prosim o radu jestli je to Syfilis. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle vaší fotky to spíše vypadá na zánět folikulu na pokožce šourku ve stádiu zhojení. Obrázky, jak vypadávřed u syfilitidy na pohlaví, jsou vidětvidět zde: https://www.google.com/sear…
Pro jistotu si raději nechte udělat krevní test na syfilis. A nebo si ho proveďte sám pomocí testovací sady, kterou můžete koupit tady: http://www.prozdravi.cz/syf…
Diagnóza se obvykle stanovuje prostřednictvím krevních testů. Bakterie je ale možné rozeznat i pod mikroskopem. Pokud se u vás vyskytnou vřídky na anebo v okolí vaginy, penisu a úst, může to indikovat infekci bakterií, která způsobuje syfilis. Tento test vám umožní rychle a spolehlivě zjistit, zda jste se nakazili zmiňovanou chorobou. Zde naleznete informace ohledně testu na syfilis.
V naší poradně s názvem BÉRCOVÝ VŘED NA KOTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Před rokem mě pokousal pes do kotníku, chirurg říkal, že to nemohou operovat, že by se mi tam udělal bércový vřed. Teď se mě tam udělalo, takové suché místo, uprostřed zanícené. Tak se chci zeptat, jestli je to náznak na bércový vřed nebo ne.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rozhodně je to situace, kterou je potřeba léčit. Lze ji léčit obvazem, jako by to byl bércový vřed. Obvazem na bércový vřed, můžete léčit i popáleninu, různá škrábnutí, říznutí, ale i chirurgický řez. Záleží na tom, jaký obvaz si v lékárně vyberete. Ve Vašem případě, pokud je tam strup, nebo ta rána je suchá, tak by nejlepším obvazem byl obvaz s hydrogelem. To znamená, že obvaz bude vybaven vrstvou ve formě gelu s určitou speciální léčivou látkou, kterou nanesete na ránu. Dobré je ještě před přiložením překrývat ránu sterilní síťkou, aby se gel hned nevsákl. Hydrogel pomůže rozpustit strup a uvolní průnik léčivých látek k nové kůžičce, která se bude lépe a rychleji hojit.
Léčba u syfilis je antibiotická, většinou penicilinová. Při léčbě je nutný časný záchyt postižených. Je třeba vyhledávat prameny nákazy a přeléčit oba sexuální partnery. V terapii se používá penicilin, který se aplikuje do svalu několik dnů podle určených schémat. Při alergii jej lze zaměnit za doxycyklin, erythromycin nebo ceftriaxon. Nemocní musí být po léčbě pravidelně sledováni i několik let.
Neléčená syfilis nebo domácí léčba (doma) mohou po čase vážně poškodit prakticky všechny orgány, nejčastěji kůži, kosti, srdce, mozek a míchu. V pozdějších stadiích může dojít k duševním poruchám a smrti.
V současné době je lues (syfilis) léčena na dermatovenerologickém oddělení, kde jsou po potvrzené diagnóze aplikována antibiotika, obvykle penicilin, v případě penicilinové alergie se využívá tetracyklin. Pacienti léčení na syfilidu by se měli zdržet pohlavního styku. Jejich sexuální partneři by měli být testováni, a pokud je to nutné, tak i léčeni. Délka léčby se liší podle délky trvání choroby. Antibiotika se obvykle užívají po dobu dvou až tří týdnů. Současně s nemocným musí být vyšetřeni a přeléčeni i všichni jeho sexuální partneři. Léčbu vždy předepisuje a řídí pouze lékař. Pokud není syfilis léčena, může způsobit vážné a trvalé problémy, jako je demence, slepota nebo smrt.
V naší poradně s názvem DOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman.
Chci se zeptat jak dlouho to mám aplikovat na pokožku? Ale na pokožku žaludu, :( Proto se ptám.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To se takhle nedá vůbec jednoznačně určit, protože nepíšete co tím chcete léčit. Na žaludu není pokožka, ale sliznice a tu může nevhodná koncentrace manganistanu poleptat a způsobit zranění. Obvykle stačí k odstranění začervenalých skvrnek na žaludu jeho důkladné omytí mýdlem a teplou vodou. Pokud se vám zdá, že máte na žaludu nějaké opary nebo vředy, tak doporučuji návštěvu kožního lékaře, protože to můžou být varovné příznaky závažného onemocnění jako například syfilis nebo HPV infekce a ty sám nevyléčíte.
V současnosti lze syfilis pomocí antibiotik dobře léčit. Nutnou podmínkou úspěchu je ale včasná diagnóza a zahájení odpovídající terapie. Neléčená infekce může způsobit nevratné poškození mozku, nervů, kostí, kloubů a tělesných orgánů. V nejtěžších případech způsobuje úmrtí nemocného. K postižení nervového systému dochází pomalu. Po několika letech se objeví porucha citlivosti a nervových reflexů. Současně se mění osobnost nemocného. Je možné u něj pozorovat maniodepresivní chování s postupným rozvojem syfilitické demence. Konečným stadiem syfilitického poškození nervového systému je takzvaný tabes dorsalis. Nemocný ztrácí citlivost na bolest, má těkavé pohyby, trpí poruchou chůze a samovolným unikáním stolice a moči. Postižení kardiovaskulárního systému se projeví zánětem srdce, vznikem výdutí aorty a nedomykavostí aortální chlopně. Nemocný je tak ohrožen na životě vykrvácením při prasknutí výduti nebo rozvojem infarktu přetěžovaného srdce.
Onemocnění probíhá v několika na sebe navazujících stadiích. Přibližně 3 týdny od nákazy se v okolí místa vstupu infekce (nejčastěji na pohlavních orgánech) objeví tvrdý nebolestivý hrbolek, který se rychle mění ve vřed. Současně s jeho vznikem zduří lymfatické uzliny v tříslech. Ani vřed obvykle nebolí a do několika týdnů sám, i bez léčby, zmizí. Stadium tvrdého vředu se označuje jako primární.
Projevy druhého stadia se objevují zhruba za dalších 6 až 12 týdnů. Po celou předchozí dobu se bakterie nepozorovaně šířily po těle a množily se. Svoji přítomnost mohou oznámit celou řadou různých projevů. K typickým příznakům patří zduření lymfatických uzlin a červená kožní vyrážka postihující celé tělo i končetiny včetně dlaní a plosek nohou. V kožních záhybech mohou vznikat rozpadlé vřídky – kondylomata. Ke kožním projevům se přidávají celkové příznaky v podobě bolesti hlavy a horečky. Po několika měsících obtíže opět samy vymizí. U části nemocných však již ve druhém stadiu dochází k postižení jater, ledvin, mozkových plen, očí, kostí nebo kloubů. Druhé stadium představuje nejvyšší riziko přenosu infekce na další osobu.
Třetí stadium syfilidy nastupuje po několika měsících nebo dokonce letech od posledních obtíží. Charakterizuje ho vznik takzvaných gummat. Jsou to tvrdé hrbolky v kůži a ve sliznicích. Tato ložiska zánětu se mohou rozpadat a vředovatět. Kromě viditelných míst se mohou gummata vyskytovat i v kostech a tělesných orgánech. K nejzávažnějším projevům pokročilé syfilidy patří postižení nervového a kardiovaskulárního systému.
Vrozená syfilida se projevuje poruchou vývoje zubů, lebky a kostí. Kromě znetvořeného obličeje je nápadným znakem zvětšení jater a sleziny, vyrážka a krvácení do kůže. Při postižení nervového systému trpí nemocné děti slepotou a hluchotou. Napadené kosti výrazně bolí a neumožňují pohyb.
Diagnóza nemoci se potvrzuje buďto pomocí sérologického vyšetření krve nebo mozkomíšního moku (dříve i takzvaným BWR testem – v současné době již považován za zastaralý), a to v kterékoli fázi choroby (v řadě rozvinutých zemí prakticky výhradní způsob diagnostikování), nebo pomocí mikroskopického nálezu původce (v I. a II. fázi choroby, odběr vzorku se provádí z prvotního vředu nebo bílého enantému v ústech). Prvním krokem při vyšetření je získání podrobné anamnézy se zaměřením na časový vývoj obtíží nemocného. Důležitý je údaj o rizikovém chování (střídání partnerů, nechráněný pohlavní styk) v minulosti. Přitom je nutné si uvědomit, že díky pozdnímu nástupu projevů třetího stadia mohlo k infekci dojít i před několika lety. Následuje fyzické vyšetření s určením rozsahu postižení. Přítomnost bakterií lze přímo zjistit pomocí mikroskopu. Vyšetřuje se stěr z kožních vředů. Treponemy ale nemusí být tímto způsobem zachytitelné. Také jejich laboratorní kultivace je obtížná. Suverénní diagnostickou metodou pro syfilidu je proto průkaz protilátek vůči treponemám v krvi nemocného. Postižení srdce nebo nervového systému prokáže některá ze zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, MR) a neurologické vyšetření.
Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko i do podkožních tkání. Nejčastěji se vyskytují v dolní třetině bérce v krajině kotníku.
Na bércový vřed je velmi účinná zinková pasta, která se nanáší přes gázu na postiženou oblast. V tomto případě je zinková pasta takovým běžným opatřením či doplňkem. Při žilní nedostatečnosti se používají kompresní bandáže. Tyto bandáže se doporučují pacientům, kteří mají arteriální onemocnění. Nesmí se ale používat u diabetických pacientů. Kůže pacientů s bércovým vředem je citlivá na lokální léky.
Ošetření bércového vředu:
Vřed osprchujeme vlažnou vodou shora dolů.
Okolí vředu osušíme měkkým ručníkem.
Na vřed se přiloží gáza smočená v obkladovém roztoku a nechá se působit asi 20 minut. V případě léčby vředu „klasickou“ metodou se okolí rány ošetří zinkovou pastou nebo zinkovým olejem, případně podle potřeby jiným prostředkem, aby kůže v okolí byla chráněna před nežádoucím účinkem sekretu z rány a mastí, které se na spodinu vředu aplikují.
Ošetří se vřed – mast se nanese přímo na spodinu vředu nebo se vřed překryje nejdříve jednovrstevnou gázou, na kterou se poté nanese mast určená k jeho ošetření.
Přiloží se vícevrstevné čtvercové krytí z hydrofilní gázy a provede se fixace hydrofilním obinadlem.
U bércového vředu žilního původu se navine na postižený bérec kompresivní obvaz.
Při použití většiny moderních krycích prostředků není většinou nutné tato krytí pokrývat hydrofilní gázou, stačí je fixovat hydrofilním obvazem nebo kompresivním obinadlem.
Nejúčinnějším bojem proti syfilidě je prevence, která spočívá v zodpovědném sexuálním chování. Hlavní podmínkou je omezení počtu sexuálních partnerů. Riziko získání pohlavní choroby narůstá geometricky s počtem milostných dobrodružství. Jediným spolehlivým prostředkem k zabránění přenosu je kondom. Rozhodně by jej měli používat všichni, kteří nemají stálého sexuálního partnera. Neléčená syfilis může vést k nevratnému poškození srdce a nervového systému. V nejtěžších případech končí úmrtím nemocného. Při jakýchkoli pochybnostech nebo přímém podezření na infekci je vhodné bez otálení navštívit lékaře.
Bílé vředy na jazyku se vyskytují u onemocnění syfilis, lues neboli příjice – to jsou společné názvy pro pohlavně přenosné onemocnění způsobené bakterií Treponema pallidum. Vředy se objevují v prvním stadiu onemocnění. V místě, kde pronikne bakterie do těla, se utvoří nebolestivý tvrdý vřed. Další možností je výskyt měkkého bílého vředu. V tomto případě se jedná o jiné infekční onemocnění. Na rozdíl od syfilidy jsou tyto vředy křehké, neztvrdlé a bolestivé. Typicky se také objevuje zduření uzlin u místa infekce. Původcem je bakterie Heamophilus ducreyi. Pokud objevíte kdekoliv na těle vřed, který se dlouho nehojí, bolí, případně krvácí, obraťte se na svého lékaře.
Příčiny
U obou druhů vředů jsou příčinou pohlavně přenosná onemocnění způsobená bakteriemi, a to buď bakterií Treponema pallidum, nebo Heamophilus ducreyi.
Měkký vřed, jinak též známý jako ulcus molle či chankroid, je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem je gramnegativní bakterie Haemophilus ducreyi. Projevuje se často mnohočetnými vřídky v oblasti genitálu (u mužů na žaludu penisu, předkožce a uzdičce). V případě neléčení nemoci dochází ke spojování vřídků ve velká ložiska a přenosu infekce do mízních (lymfatických) uzlin v oblasti třísel, jejich následnému zduření, prasknutí a vytvoření píštěle, z níž vytéká žlutozelený hnis s příměsí krve.[2] Nemoc je přenosná pouze pohlavním stykem a její lokalizace mimo genitál je velmi vzácná (zahrnuje prsty, rty a mandle). Inkubační doba nemoci kolísá a pohybuje se mezi několika hodinami až pěti dny; v průměru pak trvá 2 až 3 dny. Vyskytuje se především v zemích tropického a subtropického podnebného pásu v Africe a Asii.
Příznaky
Za 4 až 7 dní po pohlavním styku s nakaženou osobou se objeví potíže při močení a vřídek (nebo vřídky) na pohlavním ústrojí. Pokud se nemoc neléčí, mohou se tvořit další vředy a splývat ve velká ložiska. K tomu ještě přispívá reakce v mízních uzlinách, které se zvětšují, praskají a též vředovatí. Měkký vřed je v rozvinutých zemích vzácná nemoc.
Přenos je možný především nechráněným pohlavním stykem, zvláště s náhodným partnerem, dále častým střídáním sexuálních partnerů (prostituce). Dále sem patří drogová závislost, kdy by teoreticky mohlo dojít k nákaze infikovanou jehlou, a hlavně k drogové závislosti patří ve většině případů nezodpovědné chování, které usnadňuje vznik výše zmíněných rizikových faktorů. Posledním možným způsobem je přenos z matky na plod v těhotenství.
Jak již bylo popsáno, nejčastěji k nákaze dojde při pohlavním styku s infikovaným jedincem (k nákaze dojde asi u jedné třetiny osob). Dále je možný přenos z matky na plod při proniknutí bakterií placentou (transplacentární přenos). Dříve hrozilo i riziko přenosu při krevní transfuzi, což je dnes ale takřka nemožné díky podrobným rozborům krve dárce. Přenos kontaminovanými předměty je také spíše teoretický, jelikož Treponema pallidum je vysoce citlivá na jakékoli vnější vlivy a mimo hostitele velice rychle hyne.
