KOMPRESE a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Při onemocnění kloubů rukou ubývá schopnost spojení na rovině uchopení, sáhnutí po něčem a pochopení, postižený má problémy s tím, aby se „chopil života“. Manipulace bolí a schopnost jednání je bolestně omezená. U žen postihuje artróza drobné klouby rukou 4krát častěji než kolena a 18krát častěji než kyčelní klouby, u mužů pak postihuje artróza ruce 6krát častěji než kolena a kyčle. Více jsou tedy artrózou rukou postiženy ženy, a to především ty, které celý život ruce velmi zatěžovaly.
Vystřelování bolesti do ruky
Vystřelující bolest v ruce může pramenit z různých problémů, včetně komprese nervů, zranění nebo artritidy. Syndrom karpálního tunelu, častá příčina, zahrnuje kompresi středového nervu v zápěstí. Dalšími možnostmi jsou cervikální radikulopatie (komprese nervů v krku), periferní neuropatie nebo zranění, jako jsou zlomeniny nebo podvrtnutí. Pokud je bolest silná, doprovázena dalšími příznaky, jako je necitlivost, nebo se nezlepšuje ani domácí péči, je nejlepší poradit se s lékařem.
Možné příčiny vystřelující bolesti v ruce
Syndrom karpálního tunelu
K němu dochází, když je středový nerv v zápěstí stlačen, což vede k bolesti, brnění a necitlivosti v ruce a prstech, zejména palce, ukazováčku a prostředníčku.
Cervikální radikulopatie
Komprese nervů v krku může vyzařovat bolest dolů do paže a do ruky, což může způsobit vystřelující nebo bodavé pocity.
Periferní neuropatie
Poškození nervů v končetinách může způsobit vystřelující bolest, brnění a necitlivost v rukou a prstech.
Poranění rukou
Pády, sportovní zranění nebo jiné nárazy mohou vést k podvrtnutí, natažení nebo zlomeninám, což způsobuje bolest, která může zahrnovat i vystřelující pocity.
Artróza
Osteoartritida a revmatoidní artritida mohou způsobit zánět kloubů a bolest v rukou, což může vést k vystřelující bolesti.
Syndrom tenisového loktu
Tento stav zahrnuje kompresi ulnárního nervu v lokti, což může způsobit necitlivost a bolest, která vystřeluje do malíčku a prsteníčku.
Kdy navštívit lékaře
Silná bolest, která vystřeluje do ruky a nezlepšuje se domácí péčí.
Necitlivost nebo ztráta citlivosti v ruce nebo prstech.
Bolest, která vystřeluje i do jiných oblastí, jako je krk nebo záda.
Deformace, otok nebo změna barvy ruky.
Neschopnost pohnout rukou nebo prsty.
Příznaky, které přetrvávají nebo se zhoršují i přes domácí léčbu.
Domácí péče o bolest rukou:
Odpočinek: Vyhněte se činnostem, které bolest zhoršují.
Led: Přikládejte ledové obklady (zabalené v ručníku) na 15–20 minut, několikrát denně, ke zmírnění otoku a bolesti.
Volně prodejné léky proti bolesti: Ibuprofen nebo paracetamol mohou pomoci zvládnout bolest a zánět.
Dlaha: Nošení zápěstní dlahy, zejména v noci, může pomoci stabilizovat zápěstí a snížit tlak na nervy.
Jemná cvičení: Jemný pohyb ruky a zápěstí může pomoci udržet flexibilitu.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podán pacientům s pozitivní anamnézou přecitlivělosti na léčivou nebo pomocnou látku obsaženou v přípravku, nebo na ostatní analogy LHRH. Léčivou látkou Zoladexu je goserelini acetas a pomocnou látkou je polyglaktin.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg je zapotřebí při použití přípravku u pacientů s rizikem obstrukce močovodů nebo komprese míchy. V takovém případě je třeba podání léku pečlivě zvážit a pacient musí být pod pravidelnou kontrolou v průběhu prvního měsíce léčby. V případě, že se komprese míchy nebo poškození ledvin v důsledku obstrukce močovodů objeví, je třeba okamžitě přistoupit k obvyklé léčbě těchto komplikací.
Dlouhodobé podávání LHRH agonistů může snižovat minerální kostní denzitu. Současné údaje o přípravku Zoladex depot 3,6 mg dokumentují 4,6% průměrnou demineralizaci osového skeletu po 6 měsících léčby, která je reverzibilní (návratná). Za 6 měsíců po přerušení léčby bylo zaznamenáno progresivní zlepšení demineralizace o 2,6% ve srovnání s původním stavem. Bylo prokázáno, že u pacientek, které dostávaly Zoladex depot 3,6 mg k léčbě endometriózy, se zmenšil úbytek kostní hmoty a vazomotorické syndromy při současné aplikaci hormonální substituční léčby (jednou denně estrogen a progestogen).
Podle předběžných údajů lze předpokládat, že podávání bifosfonátů v kombinaci s LHRH agonisty, jako je i Zoladex, může u mužů snížit kostní demineralizaci. U mužů léčených LHRH agonisty bylo pozorováno snížení glukózové tolerance, které se může projevovat jako diabetes, popř. ztráta glykemické kontroly u pacientů s předchozím diabetes mellitus. U této léčby je třeba monitorovat glukózu v krvi.
Je třeba zvážit použití přípravku Zoladex depot 3,6 mg u žen s metabolickým onemocněním kostí. V současné době nejsou k dispozici klinické údaje popisující léčení endometriózy přípravkem Zoladex depot 3,6 mg v období delším než šest měsíců. Při takto dlouhé léčbě je třeba pacienta preventivně kontrolovat na všechny zde uvedené symptomy.
Po dvouleté léčbě časného karcinomu prsu bylo prokázáno průměrné snížení minerální kostní denzity (BMD) o 6,2 % v krčku stehenní kosti a o 11,5 % v bederní páteři. Tato demineralizace je částečně reverzibilní, a to o 3,4 % v krčku stehenní kosti a o 6,4 % v bederní páteři po roce sledování po ukončení léčby.
Zoladex depot 3,6 mg může zvýšit rezistenci děložního hrdla, a tím působit obtíže při jeho dilataci.
Zoladex depot 3,6 mg nesmí být podáván dětem a v době těhotenství a během kojení. Proto nepoužívejte Zoladex depot 3,6 mg, jste-li těhotná nebo pokud kojíte.
V naší poradně s názvem DOBRÝ DEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Šnajdrová.
Bolest krku na zadní straně. Předem děkuji za vaše informace.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bolest krku vyzařující do zadní strany může být důsledkem špatného držení těla, natažení svalů v důsledku zranění nebo nadměrného používání, výhřezu ploténky v krku nebo přenesené bolesti, kdy pocity bolesti krku způsobuje nepohodlí v jiné oblasti prostřednictvím společných nervových drah. Léčba mírných případů často zahrnuje led nebo teplo, odpočinek a jemný pohyb, ale přetrvávající nebo silná bolest vyžaduje návštěvu lékaře, aby se identifikovaly a léčily základní onemocnění, jako je komprese nervů nebo závažnější problémy, jako je meningitida.
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chir
Syndrom tarzálního tunelu vzniká jako následek komprese tibiálního nervu při průchodu tarzálním tunelem. Tento tunel se nachází podél vnitřní strany nohy za vnitřním kotníkem. Tímto tunelem prochází spolu s nervem také artérie a žíla, stejně jako šlachy svalů. Uvnitř tunelu se nerv dělí na 3 části, přičemž jedna pokračuje k patě a další dvě pokračují na spodní stranu nohy.
Příčiny: Většinou je obtížné určit přesnou příčinu syndromu tarzálního tunelu (TTS). Jednou z příčin mohou být cysty, nádory, kostní ostruhy, záněty šlach, vymknutý kotník či křečové žíly. Častěji se TTS vyskytuje u mladých aktivních lidí.
Příznaky: Bolest kolem kotníků a prstů, brnění kolem kotníků a prstů, otoky nohou, bolestivé pálení, znecitlivění, bolest se zhoršuje při stání či s aktivitou, pocity teplých nebo naopak studených nohou, mravenčení, omezení hybnosti. Horší v noci. Většinou postihují jen jednu nohu.
Léčba: Léčba obvykle zahrnuje klidový režim, manipulační techniky, posílení svalů, aplikaci kortikosteroidů či analgetik. Pokud je tato konzervativní léčba neúčinná, je nutné přistoupit k chirurgickému řešení. Tento zákrok je poměrně rizikový vzhledem k množství struktur, které tímto tunelem procházejí.
Poranění pohybového aparátu je velice časté u sportovních aktivit. Avšak i prostá pohybová aktivita, jako je chůze, může způsobit bolestivý úraz, podvrtnutí, výron či pohmoždění, které v důsledku omezí běžné každodenní aktivity a mohou mít za následek otok. Otoky se po úrazu objevují zcela běžně.
Lymfedém
Lymfatickými příčinami otoků (lymfoedém) jsou primární, vrozený lymfedém, sem patří i lymphedema praecox – objevuje se více u mladých žen, je často spojený s příznakem komprese žilního systému. Sekundární lymfedém vzniká následkem dlouhodobé žilní nedostatečnosti, při nádorovém onemocnění, po ozáření, při alergii, infekci (cizopasníci), po chirurgickém výkonu v oblasti pánve či po svalovém ochrnutí. Na rozdíl od žilního onemocnění je lymfatický otok obyčejně nebolestivý. Lymfedém je pevný až gumovitý a velice pomalu se zmenšuje bez intenzivní léčby. Pokud se částečně zmenšuje, pak při elevaci (zvednutí) končetiny v noci. Otok je při chronické žilní nedostatečnosti měkký, později se může stát tuhým a je spojen se sekundárními barevnými změnami, kožními záněty, vředy a varixy – křečovými žilami.
Žilní nedostatečnost
Žilní příčiny otoků jsou postflebitický (pozánětlivý) stav, uzávěr nebo ztížený průtok krve hlubokým žilním systémem postižené končetiny, zevní komprese žil způsobená například nádorem, úrazem, dále hojení pooperačních ran. Při chronické žilní nedostatečnosti je otok vyvolán především abnormálně vysokou filtrací tekutin způsobenou přetlakem krve v nejdrobnějších žilách končetiny.
Infekce
Při dlouhodobém trvání lymfedému dochází k opakovaným zánětům lymfatických cév, až k flegmonám (neohraničený hnisavý zánět). Lymfedém však může vzniknout i na končetině s postflebitickým žilním onemocněním a obě onemocnění se tak při déletrvajícím průběhu často kombinují. Přesné rozlišení, zda se jedná o otok žilního, nebo lymfatického původu, tak není často možné jen z klinického vyšetření.
Krevní sraženiny
Krevní sraženina, která se zformuje v cévě nebo srdci, se označuje jako trombus. Krevní sraženina, která se přesune do jiné části těla, se nazývá embolus a tento stav se označuje jako embolie. Sraženiny se mohou přilepit na cévu a částečně nebo úplně zablokovat průtok krve. V případě, že céva v důsledku krevní sraženiny zduří, jde o zánět žil (flebitida). Toto ucpání zamezí tomu, aby se do tkání v daném místě dostalo obvyklé množství krve a kyslíku, a tak může dojít k poškození tkáně.
Onemocnění srdce, jater nebo ledvin
Otok dolní končetiny způsobený systémovým onemocněním, jako je městnavé srdeční selhání, jaterní cirhóza nebo chronické onemocnění ledvin, je měkký, oboustranný
Způsoby léčby lymfedému zahrnují kompresi (obvykle vícevrstvé obvazy), manuální lymfodrenáž (MLD), pohybové cvičení. Manuální lymfodrenáž je lehká masážní terapeutická technika, při které se masáž provádí v určitých směrech na základě struktury lymfatického systému. To pomáhá odtoku lymfy přes správné kanály. Léčba zahrnuje také péči o pleť, aby se zabránilo poranění, infekci a rozpadu kůže, stejně jako lehké cvičení a pohybové programy. Cvičení by mělo být pečlivě navrženo lékařem a fyzioterapeutem. Vše by mělo pomoci k odvodnění, aniž by to vedlo k otokům, které by mohly zhoršit váš zdravotní stav. Dále se doporučuje nosit kompresní punčochy v postižených oblastech nebo využit pneumatické komprese s čerpadlem. Váš lékař a fyzioterapeut rozhodnou, které metody komprese jsou nejlepší.
Operace se používá pouze v některých případech, ale výsledek je omezený. Chirurg musí mít hodně zkušeností s tímto typem postupu. Po operaci proběhne následná fyzická terapie ke snížení lymfedému. Mezi možné typy operací patří: liposukce, odstranění abnormální lymfatické tkáně, transplantace normálních lymfatických tkání v oblastech s abnormální lymfatickou drenáží, tyto zákroky jsou méně časté. Nejčastějším výkonem při abnormální lymfatické tkáni je náhrada pomocí žilních štěpů. Tyto postupy jsou obvykle úspěšné, i když jsou často prováděny experimentálně.
Lymfedém je chronické onemocnění, které obvykle vyžaduje celoživotní léčení. V některých případech se lymfedém časem zmenší. Nicméně některé otoky jsou obvykle trvalé. Pokud se u vás objeví otok paží, nohou nebo lymfatických uzlin, navštivte svého ošetřujícího lékaře.
Zde je seznam některých populárních masážních stylů. První čtyři styly jsou velice populární.
Švédská masáž
Mezi nejběžnější typy patří švédská masáž. Tato masáž zahrnuje měkké, dlouhé a hnětací tlaky, také zahrnuje světlo, rytmické a stáčecí tahy na nejvyšších svalových vrstvách. Švédská masáž se kombinuje s pohyby kloubů. Švédská masáž uvolňuje klouby, pomáhá při relaxaci a má energizující efekt. Také je prospěšná po úrazech.
Čtyři hlavní rysy švédské masáže jsou:
Zahřátí: hladké, klouzavé tahy, které se používají k uvolnění měkkých tkání.
Hnětení: mačkání, válcování nebo hnětení pro zahřátí.
Tření: hluboké, kruhové pohyby, které způsobují tření na vrstvách tkání proti sobě, pomáhají ke zvýšení průtoku krve a renovují zjizvenou tkáň.
Pleskání: krátké, střídavé klepání na pokožku pomocí dlaní, prstů nebo hranou ruky.
Neuromuskulární masáž
Neuromuskulární terapie se zaměřuje na manipulaci měkkých tkání, které léčí příčiny chronické bolesti a zahrnují svalový a chronický systém. Tato lékařsky orientovaná forma masáží řeší spouštěcí body oběhu, nervové komprese, posturálních problémů a biomechanických problémů, které mohou způsobit opakovaná zranění.
Hloubková masáž
Hloubková masáž je nejlepší tím, že upozorňuje na některá bolestivá, ztuhlá a problémová místa ve vašem těle. Masér používá pomalé a záměrné tahy, které se zaměřují na vrstvy svalů, šlach nebo jiných tkání hluboko pod kůží. Ačkoliv je tato masáž méně rytmická, tak patří mezi hluboce terapeutické masáže, které zmírňují chronické vzory napětí a pomáhají při zranění svalů.
Sportovní masáž
Sportovní masáž byla vyvinuta s cílem pomoci svalovému systému, který je používaný pro konkrétní sport. Sportovní masáž používá různé postupy k pomoci sportovci v tréninku, zejména před během a po sportovních akcích. Sportovní masáž se používá k podpoře flexibility a k zabránění zranění nebo může pomoci svalovému napětí, také napomáhá k hojení sportovního zranění.
Sedací masáž
Jedná se o masáž, u které se sedí na židli. Délka masáže je 15 až 20 minut. Tato masáž se provádí přes oblečení na speciálně konstruované židli. Obvykle zahrnuje masáž krku, ramen, zad, paží a rukou.
Shiatsu masáž
V japonštině, shiatsu znamená „tlakem prstů“. Masér při Shiatsu masáži používá pestré, rytmické tlaky na určitých konkrétních bodech těla. Tyto body se nazývají akupresurní body a jsou považovány za důležitou součást toku životní energie v těle, která se nazývá „Chi“. Shiatsu masáž pomáhá zmírňovat ucpávání těchto akupresurních bodů.
Thajská masáž
Během thajské masáže používá terapeut své tělo k pohybům klienta d
Léčba těžkých a oteklých nohou se liší podle stupně onemocnění. V raných stadiích jsou v tomto případě – ještě v rámci „preventivní“ podpůrné terapie – prakticky vždy doporučovány kompresní punčochy, které by se měly nosit přes den, hlavně při dlouhém stání. Mohou být lýtkové či stehenní – jejich společným úkolem je podporovat návrat žilní krve k srdci prostřednictvím déletrvající komprese. Jejich nošení je ale často limitováno počasím, v teplých měsících jednoduše nejsou příjemné.
Léčba otoků nohou zahrnuje i konzumaci potravin a bílkovin. Potraviny bohaté na bílkoviny jsou následující:
Nejdůležitější podmínkou pro stanovení léčby je zjistit pravou příčinu vzniku petechií. Opravdu je zapotřebí správně diagnostikovat příčinu, pokud petechie vznikly například kvůli lékům na základě alergické reakce, pak je samozřejmě nutné okamžitě přestat užívat tento přípravek. Antibiotika jsou předepsána v případě infekce, která může způsobit výskyt petechií. Pokud jsou petechie důsledkem poranění krevních kapilár, doporučuje se použití ledu nebo studené komprese. Ledový obsah by měl být zabalen v ručníku, aby se zabránilo poškození povrchu kůže. Transfuze krevních destiček se doporučuje v případě, kdy se petechie vyskytují v důsledku nízkého počtu krevních destiček. Transfuze krevních destiček může zlepšit zdravotní stav pacienta. V krajním případě může být u leukémie nebo jiných maligních onemocnění zahájena chirurgická léčba. Jsou-li petechie způsobeny onemocněním, je vždy pro jejich léčbu třeba řešit nejprve danou nemoc.
Při podezření na jakékoli poranění svalu je nutné okamžitě ukončit sportovní aktivitu a nevystavovat jej další námaze, aby se předešlo závažnějším komplikacím (dalšímu poškození). Nesmí se nadále protahovat ani „zkoušet rozhýbat“. Zpočátku aplikovat led v průběhu prvních 24 hodin (vždy asi 10–15 minut ledování s hodinovou pauzou – to celé několikrát zopakovat). Asi po 36 hodinách aplikovat spíše teplo nebo Priessnitzův zábal pro snížení svalového tonu, alespoň 3x během dne vtírat do postiženého místa masti s protizánětlivými a protiotokovými složkami (Traumaplant, Voltaren, Reparil, Lioton aj.). Proti vzniku otoku pomůže zvednutí postiženého místa do zvýšené polohy – tj. nad úroveň srdce. Vhodná je rovněž komprese daného svalu (stahovací punčocha, bandáž, elastické obinadlo), aby se otok dále nezvětšoval a docházelo i k lepšímu prokrvení hlubších částí svalu, což napomůže regeneraci. Dnes jsou moderní lymfotapy či tzv. lymfokalhoty.
Sval zatěžujte pozvolna podle stupně hojení a bolestivosti. U menších svalových poranění trvá léčba přibližně týden až dva, u větších svalových traumat se může protáhnout až na měsíc. Velmi významná je diagnostika a následná komplexní terapie. Svalové poškození se pouze klidem vyléčí méně pružnou vazivovou jizvou, která může v budoucnu působit další komplikace (trvalý zdroj tahu). Jakmile odezní akutní bolest, lze sval postupně zatěžovat, avšak bolest se nesmí přehlížet. Se sportováním lze začít až po úplném vymizení obtíží a podle výsledku ultrazvukového vyšetření. Pokud se sportovec vrací ke sportovním aktivitám po těžším zranění, je vhodné použít ortézu nebo taping.
Staré babské rady o léčbě natrženého menisku často zmiňují klid, led, kompresi a nadzvednutí, spolu s volně prodejnými léky proti bolesti a někdy i bylinnými přípravky. I když některé z těchto metod mohou nabídnout dočasnou úlevu, nenahrazují odbornou lékařskou pomoc a léčbu.
Zde je rozpis běžných „starých babských historek“ a jejich role při léčbě natrženého menisku:
Klídek
Vyhýbání se činnostem, které dráždí koleno, a udržení váhy mimo poraněnou nohu pomáhá zmírnit bolest a otok.
Led
Přikládání ledových obkladů zabalených v ručníku po dobu 20 minut, několikrát denně, může pomoci zmírnit zánět a bolest.
Komprese
Použití kompresního obvazu nebo bandáže kolene může pomoci minimalizovat otok.
Nadzvednutí
Udržování poraněné nohy ve zvednuté poloze nad srdcem může také pomoci zmírnit otok.
Úleva od bolesti
Volně prodejné léky proti bolesti
Léky jako ibuprofen nebo naproxen mohou pomoci zvládat bolest a snižovat zánět.
Bylinné léky
Někteří lidé věří v užívání bylinných léků, jako je kurkuma nebo zázvor, pro jejich protizánětlivé vlastnosti, ale existují jen omezené vědecké důkazy, které by podporovaly jejich účinnost při natržení menisku.
Další „babské rady“
Teplo
Přikládání tepelných obkladů nebo namáčení kolena do teplé vody může být pro některé uklidňující, ale v některých případech může také zvýšit zánět. Je důležité naslouchat svému tělu a zjistit, co vám nejlépe vyhovuje.
Masáž
Jemná masáž kolem kolena může pomoci zlepšit krevní oběh a snížit svalové napětí, ale vyhněte se přímé masáži poraněné oblasti.
Opory kolen
Nošení kolenní ortézy může poskytnout oporu a stabilitu kolenního kloubu, ale je důležité vybrat ortézu, která správně padne a je vhodná pro vaše zranění.
Důležité informace
Konzultujte s lékařem
Pokud máte podezření na natržení menisku, je nezbytné navštívit lékaře, aby stanovil správnou diagnózu a stanovil léčbu.
Konzervativní léčba
Mnoho natržení menisku lze léčit konzervativně klidem, fyzioterapií a léčbou bolesti.
Chirurgický zákrok
V některých případech může být k vyléčení nebo odstranění natrženého menisku nutná operace.
Naslouchejte svému tělu
Věnujte pozornost signálům svého těla a vyhýbejte se činnostem, které způsobují bolest nebo další zranění.
I když některé babské historky mohou nabídnout dočasnou úlevu, je nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc pro správnou diagnózu a léčebný plán natržení menisku.
I když žádná bylina přímo nevyléčí Bakerovu cystu, některé, jako například Guggulu, Guduchi a Erandamool, se používají v tradiční ájurvédské a indické medicíně ke snížení zánětu a zlepšení zdraví kloubů, zatímco jiné, jako je zázvor, mohou při konzumaci v čaji nabídnout úlevu od bolesti a protizánětlivé účinky. Navíc začlenění postupů, jako je masáž s oleji, terapie teplem/chladem a léčba základního problému s kolenem, může pomoci zvládat příznaky.
Bylinky na zánět a zdraví kloubů
Guggulu: Tato bylina je známá tím, že snižuje zánět a podporuje zdraví kloubů.
Guduchi: Předpokládá se, že má účinky proti bolesti a protizánětlivé vlastnosti.
Erandamool: Tato bylina se používá ke zlepšení krevního oběhu a snížení otoků.
Další byliny
Zázvor
Pití horkého čaje s citronem a zázvorem může pomoci zmírnit příznaky bolesti a nepohodlí.
Kurkuma
I když kurkuma není lékem, je známá svými protizánětlivými vlastnostmi a může pomoci se zánětem.
Tradiční bylinné přípravky
Různé ájurvédské praxe používají bylinné pasty a oleje, jako je Upnaham (bylinná pasta), pro lokalizovanou bolest a otok kolene a oleje pro mazání kloubů a úlevu od bolesti.
Léčba základní příčiny
Bakerova cysta je často příznakem jiného problému s kolenem, jako je artritida nebo natržení chrupavky, a pro úlevu je klíčové řešit základní příčinu.
Odpočinek, ledování, komprese postižené oblasti a zvednutí nohy mohou pomoci zvládnout otok a bolest.
Tinelovým testem se prokazuje zúžení prostor pro procházející nerv v karpálním tunelu. Karpální tunel je úžina, proto anatomicky predisponuje k postižení nervu. Jakákoliv abnormita nervu či jeho okolí, která má za následek zmenšení okolního prostoru, vede následně ke kompresi nervu. Nejprve dochází k útlaku vasa nervorum a tím k ischemizaci nervu a jeho edému, čímž se dále zvyšuje tlak na nerv v místě průchodu karpálním tunelem. Přetrvávající chronická komprese nervu pak může indukovat strukturální změny v nervu (zpočátku dochází k lézi myelinové pochvy, později se objevuje postižení jednotlivých axonů) s postupnou ztrátou funkce senzitivních a motorických vláken. Někdy může dojít až ke vzniku intraneurální fibrózy. Slabě myelinizovaná vlákna vedoucí percepci bolesti jsou odolnější.
Za normálních anatomických podmínek prochází kanálem pouze 9 šlach flexorů prstů a nerv medianus. Tento nerv zajišťuje senzitivní inervaci dlaňové strany 1. až 3. prstu a částečně i 4. prstu. V karpálním tunelu z něj odstupuje i drobná motorická větvička, která zásobuje krátké svaly palce. Karpální tunel tedy slouží jako ochranný obal pro tyto vnitřní struktury a poskytuje jim i prostor pro správnou funkci. K poruchám funkce nervu medianu pak dochází při omezení tohoto vnitřního prostoru, vedoucímu k útlaku nervových struktur a projevujícímu se specifickými klinickými příznaky.
Epikondylární páska je léčebná pomůcka, která slouží jako podpůrná terapie při různých onemocněních, nejvíce však při epikondylitidě (viz níže). Epikondylární páska je opatřena komfortní tlakovou pelotou s možností individuálního nastavení komprese v oblasti předloktí. Používá se například při entezopatii v oblasti lokte, což je takzvaný tenisový a oštěpařský loket. Velikost pásky je univerzální.
Na čerstvé poranění s modřinou pomáhá včasná komprese (stlačování) a chlazení, nejlépe ledem přes plátěný sáček či oblečení, aby nedošlo k poškození kůže přímým působením chladu. Mezi přírodní zdroje rutinu patří zejména pohanka, dále otruby, ovesné vločky, luštěniny, chřest, ořechy, slupky jablek a rajčat, citrusy, listová zelenina, květy černého bezu nebo zelený čaj.
Pokud dojde ke krvácivým komplikacím u pacienta léčeného rivaroxabanem, musí se podání další dávky rivaroxabanu odložit nebo se léčba musí ukončit, dle potřeby. Rivaroxaban má biologický poločas asi 5 až 13 hodin. Léčba by měla být individuální podle závažnosti a lokalizace krvácení. Podle potřeby je třeba použít vhodnou symptomatickou léčbu, jako je mechanická komprese (například u závažné epistaxe), chirurgická hemostáza se zajištěním kontroly krvácení, náhradou tekutin a zajištěním hemodynamické podpory, krevní deriváty (erytrocyty nebo čerstvá zmrazená plazma, v závislosti na související anémii nebo koagulopatii) nebo trombocyty.
Pokud krvácení nelze kontrolovat výše uvedenými opatřeními, lze zvážit podávání specifické prokoagulační reverzní látky, jako je koncentrát protrombinového komplexu (PCC), aktivovaný koncentrát protrombinového komplexu (APCC) nebo rekombinantní faktor VIIa (r-FVIIa). V současnosti jsou však k dispozici velmi omezené klinické zkušenosti s použitím těchto přípravků u osob užívajících rivaroxaban. Doporučení je též podloženo omezenými neklinickými údaji. Opakované podání rekombinantního faktoru VIIa je třeba zvážit a titrovat v závislosti na zlepšování krvácení. V případě závažného krvácení je třeba konzultovat odborníka na koagulaci, pokud je odborník v místě dostupný.
Protamin sulfát a vitamín K podle všeho nebudou ovlivňovat antikoagulační aktivitu rivaroxabanu. U osob užívajících rivaroxaban jsou omezené zkušenosti s použitím kyseliny tranexamové a neexistují zkušenosti s použitím kyseliny aminokaproové a aprotininu. Neexistují ani vědecké důvody přínosu ani zkušenosti s použitím systémového hemostatika desmopressinu u osob užívajících rivaroxaban. Vzhledem k vysoké vazbě na plazmatické proteiny se u rivaroxabanu neočekává možnost odstranění dialýzou.
