Naposledy upraveno
Revizi provedl praktický lékař
Výraz léčba elektrošoky v lidech často vyvolá strach. Jako zdravotní sestra jsem za roky praxe v domácí péči opakovaně viděla, že rodina se někdy vyděsí už samotného slova. Není divu. Laický název „elektrošoky“ zní tvrdě a připomíná staré filmy, kde pacient trpí, je připoutaný a nikdo mu nic nevysvětluje. Jenže moderní elektrokonvulzivní terapie je něco jiného. Provádí se v nemocnici, pacient spí v krátké celkové anestezii, dostává lék na uvolnění svalů, hlídá se tlak, tep, okysličení, dýchání i elektrická aktivita mozku. Smyslem není pacienta „šokovat“, ale vyvolat krátký, řízený léčebný záchvat, který u některých těžkých psychiatrických stavů může rychle změnit mozkovou regulaci nálady, aktivity, myšlení a pudu sebezáchovy.
V praxi nejde o metodu pro každého. Typický první klinický scénář je člověk s těžkou depresí, který už několik týdnů nejí, nepije, nekomunikuje, hubne a rodina říká: „On jako by zhasl.“ Tady už nejde jen o smutek. Mozek je v režimu hlubokého útlumu, zpomalí se rozhodování, tělo ztrácí energii, pacient někdy nedokáže ani vstát a napít se. Praktický dopad je zásadní: čekat několik týdnů, zda zabere další antidepresivum, může být nebezpečné. Druhý scénář je pacientka s těžkou depresí a bludy viny, která opakuje, že „nemá právo jíst“. Tady se psychiatrie potkává s ošetřovatelskou realitou: sleduje se příjem tekutin, váha, riziko proleženin, žilní trombózy i sebevražedné chování.
Třetí klinický scénář je katatonie, tedy stav, kdy člověk může ztuhnout, přestat mluvit, odmítat potravu nebo držet tělo v nezvyklé poloze. Při první významové zmínce vizuálního projevu je užitečné vědět, že existují i výukové fotografie: katatonní strnulost a nezvyklé držení těla – fotografie. Prakticky to znamená, že nejde o vzdor ani „divadlo“. Je to těžká porucha motoriky, řeči a reakce na okolí. Čtvrtý scénář je těžká mánie, kdy pacient několik nocí nespí, rychle mluví, utrácí, je podrážděný, odmítá léky a může se vyčerpat až do ohrožení. EKT se v těchto případech zvažuje hlavně tehdy, když je stav nebezpečný, velmi úporný nebo se nedaří zvládnout jinou léčbou.
V diskusích se opakují tři vzorce. První vzorec je strach rodiny: „Babičce navrhli elektrošoky, nezničí jí mozek?“ Odborně je potřeba vysvětlit, že moderní EKT nefunguje jako elektrické poškození, ale jako řízená neuromodulace. Druhý vzorec je zkušenost pacienta: „Po zákroku jsem byl zmatený a nepamatoval jsem si část dne.“ To odpovídá známému krátkodobému efektu anestezie, záchvatu a přechodné poruchy paměťového ukládání. Třetí vzorec je rozporuplnost: někdo píše „EKT mi zachránila život“, jiný „paměť mě trápila dlouho“. Obě zkušenosti mohou být pravdivé, protože účinek i nežádoucí účinky závisí na diagnóze, věku, typu EKT, dávce stimulu, počtu výkonů, lécích a zranitelnosti mozku.
Ze zkušeností pacientů se často skládají tři konkrétní obrazy. Jedna žena po těžké poporodní depresi popisuje, že po několika výkonech začala znovu jíst a reagovat na dítě, ale nepamatuje si některé návštěvy z období léčby. Starší muž s depresí říká, že se mu po EKT „vrátil motor“, začal chodit, mluvit a rehabilitovat, ale rodina mu musela pár týdnů pomáhat s diářem. Mladší pacient s bipolární poruchou vzpomíná, že před EKT měl strach hlavně z názvu, zatímco po výkonu ho překvapila obyčejnost provozu: čekárna, anesteziolog, monitor, probuzení a sestra, která se ptá na orientaci.
Chování rodiny také mívá tři vzorce. Jedni tlačí na rychlé odmítnutí, protože slyšeli děsivé příběhy. Druzí chtějí EKT jako „rychlou opravu“ i tam, kde je vhodnější psychoterapie, léky, spánek, stabilizace režimu a čas. Třetí skupina se ptá nejlépe: jaký je cíl, jak poznáme zlepšení, jak budeme hlídat paměť, kdy léčbu zastavíme a co bude následovat. Právě to je nejzdravější postoj. Praktické shrnutí diskusí je jednoduché: neptejte se jen, zda jsou elektrošoky dobré nebo špatné; ptejte se, zda jsou přiměřené právě tomuto stavu, právě teď a právě u tohoto pacienta.
Čtěte dále a dozvíte se:
Proč se léčba elektrošoky navrhuje a kdy dává smysl
U EKT je potřeba rozlišit, zda se ptáme na příčinu návrhu léčby, nebo na příčinu samotné nemoci. Lékař obvykle EKT nenavrhuje proto, že by „došly nápady“, ale proto, že vidí kombinaci závažnosti, nebezpečí, rychlosti zhoršování a nedostatečné odpovědi na běžnější léčbu. Prakticky to znamená, že stejná diagnóza může být jednou léčena ambulantně antidepresivem a psychoterapií, zatímco jindy vyžaduje hospitalizaci a zvážení EKT.
Méně nebezpečné situace, kde EKT obvykle nebývá první volba
- Mírnější depresivní příznaky, kdy člověk sice trpí, ale jí, pije, spí alespoň částečně, nemá psychózu a není v bezprostředním ohrožení.
- Úzkostné poruchy bez těžké deprese, kde bývá vhodnější psychoterapie, antidepresiva, úprava spánku a práce s tělesným napětím.
- Vyčerpání a reakce na stres, kde se léčba opírá hlavně o bezpečí, režim, psychologickou podporu, sociální řešení a někdy krátkodobou medikaci.
U těchto stavů by EKT většinou byla nepřiměřeně intenzivní. Klinické vysvětlení je jednoduché: mozek sice trpí dysregulací nálady a stresových okruhů, ale není ve stavu, kdy je nutné rychle zasáhnout biologickou metodou s anestezií. Praktický dopad pro pacienta je, že se má ptát na méně invazivní možnosti a na plán sledování. Například žena s depresí po ztrátě práce, která chodí do zaměstnání alespoň na částečný úvazek a nemá sebevražedný plán, většinou potřebuje jiný typ léčebné cesty než pacient, který celé dny leží, nepije a odmítá kontakt.
Vážné situace, kde může být EKT velmi důležitá
- Těžká deprese s rizikem sebevraždy, zejména pokud je potřeba rychlejší účinek než u léků.
- Deprese s psychotickými příznaky, například bludy viny, zavržení, tělesného rozkladu nebo přesvědčení, že pacient nesmí jíst.
- Katatonie, hlavně pokud člověk nemluví, nejí, nepije, nehýbe se nebo je naopak extrémně neklidný.
- Těžká mánie s vyčerpáním, agresivitou, nespavostí, rizikovým chováním nebo selháním jiné léčby.
Patofyziologicky se u těžkých afektivních stavů předpokládá porucha sítí, které řídí náladu, motivaci, spánek, stresovou reakci a zpracování hrozby. EKT pravděpodobně působí na více úrovních najednou: mění funkční propojení mozkových okruhů, neurotransmiterové systémy, neuroendokrinní stresovou osu a plasticitu nervových buněk. Praktický příklad: pacient s melancholickou depresí nemusí jen „nemít náladu“, ale může mít zpomalenou řeč, ranní zhoršení, úplnou ztrátu chuti, výrazné hubnutí a neschopnost rozhodnout se i o sklenici vody. Pokud EKT začne fungovat, rodina často nejdříve pozoruje malé změny: pacient se napije, zeptá se na čas, lépe spí nebo odpoví celou větou.
Doporučuji také podívat se na článek Deprese a její léčba.
Kdy kvůli elektrošokům nebo těžkému stavu vyhledat lékaře
Nejdůležitější je nečekat, až se těžká psychiatrická nemoc „nějak zlomí sama“. V domácí péči jsem vídala rodiny, které se snažily být statečné příliš dlouho. Nosily polévky, přemlouvaly, hlídaly léky, ale pacient se den za dnem propadal. Klinicky je nebezpečné hlavně to, že těžká deprese nebo katatonie nejsou jen stav mysli. Mají tělesné následky: dehydrataci, podvýživu, zácpu, krevní sraženiny z nehybnosti, pády, zanedbání diabetu, vysazení léků na tlak nebo vysoké sebevražedné riziko.
Okamžitě řešte urgentní pomoc
- Pacient mluví o sebevraždě, má plán, loučí se, rozdává věci nebo říká, že rodině bude bez něj lépe.
- Odmítá jídlo a tekutiny, výrazně hubne, nemočí, je slabý, motá se nebo je zmatený.
- Je strnulý, nemluví, nereaguje, drží nezvyklou polohu nebo působí jako „zamrzlý“.
- Je manický a nebezpečný, několik dní nespí, riskuje, utrácí, řídí bez rozumu nebo je agresivní.
- Má psychotické příznaky, slyší hlasy, má bludy viny, pronásledování nebo přesvědčení, že je jeho tělo zničené.
Vizuálně nápadné může být i výrazné zpomalení, zanedbání, nehybnost, prázdný výraz a změněné držení těla; pro orientaci existují výukové obrazové příklady: psychomotorický útlum u těžké deprese – fotografie. Fotografie ale nikdy nenahradí vyšetření. Praktický dopad je tento: pokud rodina vidí, že člověk ztrácí schopnost základní sebeobsluhy, nestačí jen domluva. Je potřeba kontaktovat psychiatra, krizové centrum, pohotovost nebo záchrannou službu podle naléhavosti.
Pokud už lékař EKT navrhl, má pacient nebo rodina právo se ptát. Dobré otázky jsou: Jaká je přesná diagnóza? Proč nestačí současné léky? Jak rychle potřebujeme zlepšení? Jaká jsou rizika anestezie? Jak budeme sledovat paměť? Kolik výkonů se plánuje? Co se stane, když po šesti výkonech nebude zlepšení? Praktický příklad: starší pacientka s těžkou depresí a vysokým tlakem může být pro EKT vhodná, ale před výkonem musí mít interní a anesteziologické posouzení, EKG a plán úpravy léků. Jiný pacient s lehčí depresí a velkým strachem z EKT může spíš potřebovat druhý odborný názor, vysvětlení alternativ a čas na rozhodnutí.
Zvláštní opatrnost je nutná u lidí s poruchami paměti, po cévní mozkové příhodě, s těžkým srdečním onemocněním, u křehkých seniorů a u pacientů, kteří nerozumí souhlasu. To neznamená, že EKT automaticky nesmí dostat. Znamená to, že se musí udělat pečlivé zvážení poměru přínosu a rizika. V praxi se někdy stane, že právě křehký senior s život ohrožující depresí z EKT výrazně profituje, protože léky u něj způsobují pády, hyponatremii nebo zmatenost. Jindy je riziko příliš vysoké a volí se jiný postup. Rozhodující je konkrétní stav, ne samotný věk.
Za přečtení také stojí článek Deprese u žen.
Jak se před léčbou elektrošoky vyšetřuje a co očekávat
Před EKT by nikdy nemělo jít o rychlé „přijďte zítra a uvidíme“. Správný postup začíná psychiatrickým zhodnocením, proč se EKT zvažuje. Lékař hodnotí diagnózu, délku potíží, předchozí léky, psychoterapii, riziko sebevraždy, psychotické příznaky, spánek, příjem potravy, tekutin a celkové fungování. Klinický význam je velký: EKT má největší smysl tam, kde je stav těžký, biologicky výrazný, nebezpečný nebo odolný vůči jiné léčbě. Praktický příklad: člověk, který zkusil jedno antidepresivum krátce a nepravidelně, není totéž jako pacient po několika adekvátních léčebných pokusech, hospitalizaci a pokračujícím život ohrožení.
Následuje tělesné vyšetření. Protože EKT probíhá v anestezii, posuzuje se srdce, tlak, dýchání, neurologická anamnéza, léky a riziko komplikací. Obvykle se dělá EKG, krevní odběry a anesteziologické zhodnocení. Praktický dopad: pacient má říct i zdánlivé maličkosti, například léky na ředění krve, epilepsii, lithium, benzodiazepiny, alergie, problémy s uspáním, zubní protézu, viklavé zuby nebo předchozí komplikace po narkóze. Sestra se často ptá velmi konkrétně, protože právě tyto detaily rozhodují o bezpečnosti výkonu.
| Co se hodnotí | Proč je to důležité | Praktický příklad |
|---|---|---|
| Psychiatrická závažnost | Určuje, zda je EKT přiměřená | Těžká deprese s odmítáním tekutin má jinou naléhavost než mírné zhoršení nálady |
| Tělesný stav | Snižuje riziko anestezie | U srdeční arytmie je potřeba pečlivější anesteziologické plánování |
| Paměť a orientace | Umožní poznat, zda se během léčby zhoršuje kognice | Pacient si před léčbou zapíše běžné potíže s pamětí, aby se nesrovnávalo naslepo |
| Léky | Některé ovlivňují záchvatový práh nebo zmatenost | Benzodiazepiny mohou ztížit vyvolání léčebného záchvatu |
Samotný den výkonu bývá pro pacienta psychicky nejtěžší předem, ne během zákroku. Pacient je nalačno, přichází na EKT pracoviště, personál ověří totožnost, souhlas, aktuální stav a poslední jídlo či pití. Připojí se monitorace, zavede se žilní vstup, podá se kyslík, anestetikum a lék na uvolnění svalů. Klinicky je důležité, že svalová relaxace brání velkým křečím těla, takže zevní pohyb bývá minimální. Mozek však prodělá krátkou řízenou záchvatovou aktivitu, která se sleduje klinicky a často i pomocí EEG. Praktický příklad: rodina čekající venku si nesmí představovat dramatickou scénu z filmu. V reálném provozu jde o krátký anesteziologicko-psychiatrický výkon s probouzením podobným menším zákrokům.
Po probuzení se kontroluje tlak, tep, dýchání, orientace a návrat do běžného vědomí. Sestra se ptá na jméno, datum, místo, bolest, nevolnost a pocit zmatenosti. Praktický dopad: pacient by ten den neměl řídit, podepisovat důležité dokumenty, pít alkohol ani být sám bez domluveného dohledu, pokud tým doporučí doprovod. Série EKT se často skládá z několika výkonů, například dvakrát až třikrát týdně podle místních postupů a stavu pacienta. Po každých několika výkonech by měl tým vyhodnocovat, zda se nemoc lepší a zda nežádoucí účinky nepřevažují nad přínosem. Dobrým znamením není jen „lepší nálada“, ale i návrat jídla, pití, spánku, řeči, kontaktu a schopnosti spolupracovat.
Článek Cipralex - informace pro pacienty by rovněž mohl pomoci pochopit téma v širších souvislostech.
Jak probíhá léčba EKT a co pomáhá doma i v nemocnici
Léčba EKT má dvě části: samotnou nemocniční biologickou léčbu a podpůrnou péči kolem ní. Nemocniční část řídí psychiatrický a anesteziologický tým. Volí se typ přiložení elektrod, dávka stimulu, frekvence výkonů a průběžně se hodnotí účinek. Klinické vysvětlení je důležité: silnější a oboustranné nastavení může u některých stavů působit rychleji, ale může nést vyšší riziko paměťových potíží; šetrnější jednostranné nastavení může mít méně dopadů na paměť, ale někdy nemusí stačit. Praktický příklad: u život ohrožující katatonie může tým preferovat rychlejší účinek, zatímco u pacienta s výraznými paměťovými potížemi se více řeší kognitivní šetrnost.
Domácí a rodinná podpora
- Vést jednoduchý deník: spánek, jídlo, pití, nálada, kontakt, paměť, bolest hlavy, zmatenost.
- Nehádat se o vzpomínky: pokud si pacient nepamatuje návštěvu, nepřesvědčovat ho tvrdě, ale klidně doplnit realitu.
- Pomáhat s režimem: pravidelné jídlo, tekutiny, krátké procházky podle stavu, užívání léků.
- Hlásit změny: zhoršení zmatenosti, pády, silné bolesti hlavy, výrazné výpadky paměti nebo návrat sebevražedných myšlenek.
Domácí péče má praktický význam hlavně po propuštění nebo při ambulantní EKT. Pacient může působit lepší, ale mozek i tělo se stále stabilizují. Zkušenost z praxe je, že rodiny někdy udělají chybu ze samé radosti: hned pacienta zatíží návštěvami, vyřizováním úřadů a očekáváním, že bude „jako dřív“. Lepší je postupný návrat. Například muž po sérii EKT začne znovu vstávat a jíst; rodina mu dá raději jednoduchý denní plán než dlouhý seznam povinností. To chrání psychiku i paměť.
Lékařská léčba a pokračování po EKT
EKT obvykle není konec léčby. Po zlepšení se často nastavuje antidepresivum, stabilizátor nálady, antipsychotikum nebo psychoterapeutická a sociální podpora podle diagnózy. Klinicky je to nutné proto, že EKT může rychle přerušit těžkou epizodu, ale nemusí sama zabránit návratu nemoci. Praktický příklad: pacient s psychotickou depresí se po EKT zlepší, ale pokud po návratu domů vysadí léky a začne opět nespát, riziko relapsu stoupá. U bipolární poruchy je zase zásadní stabilizace spánku a nálady, aby se pacient nepřehoupl do další mánie nebo deprese.
| Možnost léčby | Kdy pomáhá | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| Akutní série EKT | Těžká deprese, katatonie, mánie, rychlá potřeba zlepšení | Paměť, zmatenost, anesteziologické riziko |
| Léky po EKT | Udržení zlepšení a prevence návratu epizody | Nežádoucí účinky, adherence, interakce |
| Psychoterapie | Zpracování stresu, režim, prevence relapsu | V akutní těžké fázi na ni pacient nemusí mít kapacitu |
| Udržovací EKT | Vybrané opakované relapsy po dobré odpovědi | Pravidelné přehodnocování přínosu a paměti |
Nežádoucí účinky se nesmí zlehčovat. Bolest hlavy, svalů, nevolnost a krátká zmatenost se často dají zvládnout podpůrně. Paměť je citlivější téma. Pacient může zapomínat období kolem výkonů, někdy i události z doby před léčbou. Prakticky pomáhá kalendář, rodinný zápisník, fotky s popisem, klidné připomínání a neuropsychologické vyšetření, pokud potíže trvají. Zdravotnický tým by měl být ochotný upravit postup, přehodnotit počet výkonů, typ EKT nebo souběžné léky. Dobrá léčba není jen „provedli jsme sérii“, ale „měříme přínos, chráníme důstojnost a reagujeme na nežádoucí účinky“.
Podívejte se také na článek Jak na depresi u žen, který může pomoci lépe porozumět této problematice v širších souvislostech.
Odborné zdroje k léčbě elektrošoky, tedy moderní EKT
U tématu léčba elektrošoky je mimořádně důležité oddělit filmový obraz staré „šokové léčby“ od současné elektrokonvulzivní terapie. Dnešní EKT se provádí v nemocnici, v celkové anestezii, s myorelaxací, monitorací a s jasně popsaným léčebným cílem. Proto jsem vybrala zdroje, které společně pokrývají český doporučený postup, zahraniční guideline pro depresi, pacientsky srozumitelné vysvětlení výkonu, přehled rizik paměti a postavení EKT v moderní psychiatrii.
- Český doporučený postup pro elektrokonvulzivní terapii je důležitý hlavně proto, že ukazuje, jak se EKT chápe v české psychiatrii: jako biologická léčebná metoda, která vyvolává řízený epileptiformní záchvat elektrickým stimulem. Zdroj je vhodný pro českého čtenáře, protože srozumitelně potvrzuje, že moderní EKT není trest ani experiment, ale standardizovaná psychiatrická léčba u závažných stavů. Pro běžného člověka je praktické zejména pochopení, že léčebný efekt není v „bolesti z elektřiny“, ale v řízené změně mozkové aktivity.
- NICE doporučení k EKT u těžké deprese jsem vybrala kvůli jasnému vymezení indikací. NICE zdůrazňuje, že EKT se má zvažovat u těžké deprese tehdy, když je potřeba rychlá odpověď, stav je život ohrožující, pacient má dobrou předchozí zkušenost, nebo selhala jiná léčba. Pro laika je přínosem hlavně to, že EKT není první volba na běžný smutek, únavu nebo lehčí depresi. Je to metoda pro situace, kdy člověk přestává jíst, pít, je v těžkém riziku sebevraždy nebo je dlouhodobě bez zlepšení.
- Pacientské vysvětlení EKT od Americké psychiatrické asociace je cenné tím, že popisuje týmové provedení výkonu: psychiatr, anesteziolog a sestra nebo další zdravotník. Zdroj uvádí i běžný rozsah série, potřebu vyšetření před výkonem a důležitost informovaného souhlasu. Pro rodinu je praktické vědět, že EKT často působí rychleji než léky, ale po zlepšení se obvykle pokračuje v udržovací léčbě, aby se nemoc nevrátila.
- Informace Royal College of Psychiatrists o průběhu a nežádoucích účincích EKT jsou velmi užitečné pro realistické nastavení očekávání. Popisují přípravu nalačno, monitoraci, anestezii, svalovou relaxaci, probouzení i kontroly paměti. Zvlášť důležitá je část o paměti: krátkodobé potíže jsou poměrně časté, dlouhodobější autobiografické výpadky jsou méně časté, ale mohou být pro pacienta významné. Běžnému člověku tento zdroj pomáhá připravit otázky pro lékaře.
- Stanovisko RANZCP k bezpečnosti a účinnosti EKT doplňuje širší odborný pohled: EKT má silnou evidenční oporu hlavně u těžkých depresivních poruch, mánie a psychóz, současně však zůstává zatížena stigmatem kvůli minulosti a filmovým obrazům. Zdroj je pro běžného člověka přínosný tím, že uznává obě roviny najednou: metoda může být život zachraňující, ale musí být prováděna vyškoleným týmem, s respektem k důstojnosti, informovanému souhlasu a sledování nežádoucích účinků.
Z těchto zdrojů plyne praktické ponaučení: EKT má smysl posuzovat podle konkrétní diagnózy, naléhavosti stavu, předchozí léčby, rizika sebevraždy, tělesné bezpečnosti a paměťových nežádoucích účinků. Není správné ji démonizovat, ale není správné ji ani zlehčovat. Pacient a rodina mají dostat srozumitelnou informaci, proč se navrhuje právě tato léčba, jak bude probíhat, jak se bude měřit zlepšení a co se udělá, když se objeví zhoršená paměť, zmatenost, bolest hlavy nebo strach z dalšího výkonu.
FAQ k léčbě elektrošoky a moderní EKT
Bolí léčba elektrošoky?
Moderní EKT se provádí v celkové anestezii, takže pacient během samotného elektrického stimulu nespí bolestivě při vědomí. Dostává také lék na uvolnění svalů, proto výkon nevypadá jako dramatický záchvat z filmů.
Po probuzení se ale mohou objevit nepříjemnosti: bolest hlavy, bolest čelistí nebo svalů, únava, nevolnost a krátká zmatenost. Většinou se řeší běžnou podpůrnou péčí, klidem, tekutinami podle doporučení a jednoduchým lékem proti bolesti. Důležité je nahlásit personálu i menší potíže, protože opakované výkony lze podle reakce pacienta upravovat.
Může EKT poškodit paměť?
Paměťové potíže patří mezi nejdůležitější rizika EKT. Častěji jde o přechodné zapomínání kolem jednotlivých výkonů, někdy o horší ukládání nových informací během série. U části pacientů mohou být výpadky delší a citlivé.
Proto má smysl ptát se předem, jak bude tým paměť sledovat, zda udělá vstupní kognitivní zhodnocení a kdy léčbu přehodnotí. Rodina může pomoci deníkem, kalendářem a klidným připomínáním událostí. Pokud pacient po ukončení série vnímá výrazné nebo dlouhé výpadky, má žádat kontrolu, případně neuropsychologické vyšetření.
Je léčba elektrošoky poslední možnost?
Někdy ano, ale ne vždy. EKT se často zvažuje po selhání jiné léčby, ale u život ohrožující deprese, katatonie nebo těžké mánie může být navržena dříve, protože je potřeba rychlý účinek.
Laicky se říká „poslední možnost“, ale odborně je přesnější mluvit o metodě pro závažné a vybrané stavy. Pokud člověk nejí, nepije, je silně sebevražedný nebo katatonní, čekání na pomalý nástup léků může být větší riziko než EKT. Rozhodnutí má vždy vycházet z konkrétního poměru přínosu a rizika.
Vrátí se nemoc po EKT?
EKT může výrazně zlepšit akutní epizodu, ale sama o sobě nemusí zabránit návratu deprese, mánie nebo psychózy. Proto se po zlepšení obvykle plánuje udržovací léčba, léky, psychoterapie, režim a kontroly.
Prakticky je nejrizikovější období po propuštění, kdy se pacient cítí lépe a chce vše rychle dohnat. Pomáhá postupný návrat k zátěži, pravidelný spánek, kontrola léků, omezení alkoholu a jasný krizový plán. U některých pacientů se zvažuje i pokračovací nebo udržovací EKT, ale jen při pravidelném přehodnocování účinku a paměti.