Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena.
Prosím o radu. Mám cca 20 let starý keř mahonu a v posledních třech letech se na listech v letě objeví šedivé skvrny. V místě skvrny zmizí zelená barva a zůstane jen suché pletivo. Z tohoto důvodu nemohu mahon využít pro dekorativní účely.Nevím jak mám keř ošetřit. Děkuji za odpověď. Zdena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě půjde o padlí. Padlí je houbové onemocnění. Padlí se vyskytuje především na takových rostlinách, které trpí nedostatkem světla, jsou umístěny na málo vzdušných místech nebo jsou vydatně hnojené dusíkem.
Možná je chemická ochrana mahonu proti padlí, se kterou se začíná po zjištění prvních příznaků onemocnění. Postřiky se opakují v 7 až 10 denních intervalech. Mahon má hladké a lesklé listy, proto se do postřikové kapaliny přidává i smáčedlo.
Vhodné přípravky proti padlí včetně jejich cen najdete tady: https://www.zbozi.cz/dum-by…
Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování
Pokud chcete zlikvidovat víceletý mahon, je to oříšek. Víceleté kořeny při likvidaci odolávají a část by jich určitě zůstala v zemi a obrazila znovu. V tomto případě je vhodný vícenásobný postřik třeba přípravkem Roundup, který se fotosyntézou dostane až do kořenů. Po uschnutí nadzemní část odstraňte a kořeny můžete nechat, samy odumřou.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem JAK ZLIKVIDOVAT MAHON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE.
porad te mi prosim jak zlikvidovat mnoholety mahon
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mahonie se může rozrůst do nekontrolovatelných objemů. Pro odstranění vzrostlé mahonie je potřeba ořezat všechny větve nad zemí a na jasně žluté uřezané výhony nastříkat přípravek Roundup. Pokud si na zahradě necháte nějakou rostlinu mahonie, tak čekejte, že se zase rozsemení, protože semena roznášejí ptáci svým trusem.
Zdroj: příběh Jak zlikvidovat mahon
Řez mahony snášejí velmi dobře, pravidelným zastřiháváním je proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Ve svém příspěvku MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Chylíková.
kdy je vhodné ho zasadit, jaro nebo podzim?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Zdroj: článek Jak pěstovat a hnojit rajčata
Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.
Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Ve svém příspěvku PESTOVANIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.
Dobrý deň, máte skúsenosti aj s pestovaním v našich podmienkach?
https://www.ceskaordinace.c…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Zdroj: příběh Pestovanie
Rostlina se množí především vegetativně, a to nejčastěji řízkováním či hřížením. Nové sazenice je možné získat i z odkopků od rozrostlejších keřů.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ľubica Bartošová.
Prečítala som si info o tejto bylinke- Rýmovníku, vďaka za cenné informácie a rady k použitiu tejto "zázračnej" a nenápadnej bylinky. Máme ju aj doma, pestujeme v črepníku a varíme z neho čaj. teraz , keď som sa dozvedela viac informácií o ďalších liečebných účinkoch Rýmovníka- ho využijem aj na iné liečebné účely.
Odporúčam túto bylinku, ktorá aj príjemne vonia, k pestovaniu v domácnostiach.
Želám všetkým "bylinkárom" a pestovateľom veľa radosti pri pestovaní a zbere liečivých rastlín- prospešných pre zdravie!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Rýmovník pěstování
Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.
Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.
Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.
Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.
Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.
Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Ve svém příspěvku RECEPT NA NÁPOJ Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babička.
Dobrý den,mám prosbu,potřebovala bych recept na domácí výrobu nápoje z Aloe.Mám metabolický syndrom,to znamená vyský tlak,cukrovku a cholesterol.Slyšela jsem že nápoj z Aloe je úžasný.Děkuji za recept.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce krasojizda.
Dobrý den, domácí výroba nápoju z aloe se obecně nedoporučuje, protože aloe obsahuje také látky, které ve vyšším množství způsobují průjmy, připadně dávení. Těchto látek je aloe prodávaná v obchodech již zbavena. Druhým a důležitějším důvodem je skutečnost, že aloe ztrácí účinné látky již několik hodin po sklizni. Nejdůležitější z nich jsou polysacharidy, které určují biologickou aktivitu aloe vera - jinými slovy její kvalitu. Zachování těchto látek při domácí výrobě je zcela nemožné. Zpracováním doma v hrnci by jste sice měla šťávu z aloe, ale zbavenou všech účinných látek, které jsou organismu prospěšné. Jedním z dalších důvodů je náročnost pěstování aloe, která potřebuje hodně slunce a tepla, jedině tak je schopna nabídnout požadovanou kvalitu. To bohužel v našich podmínkách není možné. Pokud tedy chcete pro sebe udělat něco dobrého, doporučuji zajít do lékárny a pořídit si některý z již hotových výrobků, např. Activ aloe od značky Barnys je nepochybně tím nejlepším, co trh nabízí. Jako jediný výrobek garantuje více než 10% účinných látek ve svém obsahu. Ve srovnání s jinými výrobci, kteří uvádějí max. 5% nebo dokonce neuvádějí nic. Active Aloe je garantovaná kvalita s nejvyšší biologickou aktivitou, více informací o této aloe najdete na http://www.activaloe.cz. To samé se týká i pro aloe mast výroba doma. Účinnou mast z aloe vera si sami svépomocí prostě doma nevyrobíte.
Hezký den, Jana
Zdroj: příběh Recept na nápoj z aloe
Řez snáší mahon velmi dobře, pravidelným zastřiháváním jej proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
Zdroj: článek Keř mahonie
V naší poradně s názvem PUKLICE NA BOBKOVÉM LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Koupila jsem si krásný vavřín s tím, že budu sbírat jeho listy. Teď jsem ale zjistila, že má na listech puklice. Nevím, jak se jich mám zbavit, abych mohla listy používat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Puklice jdou zničit těžko, protože jsou chráněny odolným krunýřem, který nedovolí přístup sebesilnějšího jedu. Puklice je možné zničit jen mechanicky a nebo chemickou cestou. Mechanické zničení bude pro váš účel nejlepší řešení. Spočívá v tom, že každou pukličku musíte z listu seškrábnout příborovým nožem. Jestli je vaše rostlina zamořená moc a je veliká, tak si raději namnožte z jejich vrcholků rostliny nové. Na sadebních výhonech 15 cm dlouhých pečlivě očistěte všechny puklice a nechte jen pět posledních listů. Ostatní listy odřezejte. Chemická cesta spočívá v kontaminaci vnitřních tekutin v rostlině, protože to je jediná cesta, jak se k puklicím dostat - otrávit jim mízu, kterou sají. K tomu slouží přípravek Actara 25 AW, kterým se rostlina postříká. Actara je pro rostlinu neškodná, ale pro člověka je po dobu 3 týdnů od postřiku zdraví škodlivá. To by ovšem nemuselo vadit při pěstování nových rostlin ze semenáčků.
Zdroj: příběh Puklice na bobkovém listu
Řez v březnu: V tomto ročním období experti doporučují u mahonie pouze omezený řez. Můžete odstranit například odumřelé a mrazem zničené větve a jejich části.
Řez v červnu: Po odkvětu, v červnu, můžeme u mahonie provést omlazující řez. V tomto případě seříznete přibližně 1/3 větví, rovnoměrně rozdělených po celém keři, ve výšce 40–50 cm. Nejlépe těsně nad pupenem, který ukazuje směrem ven. V následujícím roce seříznete polovinu starších větví, které ještě zbyly z minulého roku. A v dalším roce pak seříznete zbývající část větví mahonie. Po třech letech jste tak keř mahonie krásně omladili.
Zdroj: článek Keř mahonie
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Pro paní Jarču.
Stříhat větvičky rakytníku je dobré až u starších keřů s větším obrostem větviček, takže u 5 až 6 let starých, a to z toho důvodu, že je doporučováno ostříhat asi 1/3 větviček keře, aby dál dobře rostl. Já ty naše keře takto stříhám 3 roky a poznatek je takový: další rok po ostříhání je menší sklizeň, ale keř vyžene nové větvičky ve větším množství, které téměř nemají trny, keř krásně zahoustne a další rok nevíte co s tím množstvím plodů dělat. A nebojte se řezu (stříhání) i do staršího dřeva pro odstranění nevhodných nebo málo plodících větví. Vždy tímto zásahem podpoříte růst keře a můžete si tak také keř tvarovat ke své představě. Já osobně keře nepouštím moc do výšky, aby se daly dobře sklízet. Hodně ale záleží na stanovišti, tedy sluníčku, a taky (ale už méně) na půdě - neměla by být hodně zamokřená a jílovitá.
Takže Vám přeji hodně radosti a užitku z pěstování rakytníku řešetlákového.
S pozdravem Jarda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
není problém počkat ař přemrzne a potom jde lehce sklízet
Zdroj: příběh Rakytník řešetlákový
Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin mohou narůst keře až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška keřů pohybuje do 1 metru. Listy mahonie cesmínolisté jsou složené obvykle z 5 až 9 lístků. Většina keřů je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu, velmi silně voní. Jejich vůně přitahuje velké množství opylovačů. Plody uzrávají na podzim a na keřích zůstávají do konce podzimu. Tyto plody se dříve využívaly k barvení limonád, marmelád a vín. S cesmínolistou mahonií se setkáváme i v přírodě, běžně totiž zplaňuje, a to především v porostech suchomilných dřevin, objevit se však může i v lesních podrostech. Tento mahon je u nás považován za invazivní rostlinu. Není třeba se ale obávat, není příliš agresivní a vliv tohoto druhu na původní společenstva je minimální. V minulosti byla mahonie cesmínolistá využívána indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech dásní, účinkovala proti tuberkulóze anebo se používala jako tonikum, případně k čištění krve. Takže odpověď na otázku, zda je mahonie jedovatá, zní takto: plody (modré bobule) tohoto keře jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.
Zdroj: článek Keř mahonie
S pěstováním balkónových rajčat je dobré začít až v květnu. Pokud ale máte zateplený balkón a víte, že vám v něm již noční teploty neklesnou pod 16 stupňů Celsia, můžete se pustit do pěstování i dříve. Budete potřebovat samozavlažovací květináč, cihly či drcené tašky. Do tohoto květináče udělejte několik otvorů pro lepší provzdušnění půdy. Na dno květináče položte vrstvu cihel či drcených tašek. Kořeny rajčat musí dosahovat až na dno. Je třeba je zasypat kvalitním zahradnickým substrátem až po dolní část lodyhy s odstraněnými listy. Při vysazování umísťujte rostliny šikmo a více od sebe, aby si během růstu vzájemně nestínily. Květináč pak překryjte průhledným polyetylenem. Hlídejte však, aby rostlině nebránil v růstu. Je důležité rajčata umístit na slunné místo.
Rajče je poměrně náročná rostlina – vyžaduje záhřevnou půdu dostatečně zásobenou živinami. Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Ten potom důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj, který nasypete úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, a tím podporuje rychlý a zdravý růst.
Pěstování v nádobách je o něco pracnější – je třeba často a pravidelně zavlažovat a hnojit, protože poskytují jen omezený prostor pro kořeny. Vybírejte vždy proto co největší květináče a do každého umístěte jen jednu sazeničku. Rajčata pěstovaná na zasklených balkónech či ve skleníku mají sice slabší aroma i chuť než plody stejné odrůdy vypěstované venku, ale stejně jsou o poznání chutnější než většina kupovaných a jejich sezóna je prodloužena na více než půl roku.
Zdroj: článek Pěstování rajčat na balkóně
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Zdroj: článek Kotvičník zemní
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
Zdroj: článek Majoránkový čaj
Na pěstování noni a produkci džusu je postavena ekonomika řady farmářů například na Havaji. Problematice pěstování noni a hlavně výzkumu, který by prokázal účinky této rostliny, se ve velké míře věnuje Havajská univerzita, kde působí celá řada vědců primárně ze Spojených států a Japonska, které je také velkým dovozcem džusu z noni.
Zdroj: článek Noni – Morinda citrifolia
Ačokča vyžaduje k pěstování záhřevnou propustnou půdu, bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Protože je tato rostlina velmi náročná na teplo, je vhodné při jejím pěstování použít černou netkanou textilii a vybrat jí jako stanoviště jižní, sluneční stranu. Ačokču si můžete předpěstovat ve fóliovníku nebo doma na okenním parapetu. Po vyklíčení rostlin, tedy když rostlinky začnou vytvářet první lístečky, je vhodné je přepikýrovat. Vyberte ty nejsilnější rostlinky a přesaďte je do truhlíku cca 3 centimetry od sebe. Jakmile dosáhnou výšky okolo 10–15 centimetrů, je vhodné je jednotlivě přesadit do vhodných nádob, například do kelímku od jogurtů, truhlíků, květináčů. Sazeničky přesaďte ven až po posledních mrazících, to znamená kolem 15. května. Sazenice sázejte alespoň 25 centimetrů od sebe (to je na 1 m2 asi 4 rostliny). Nezapomeňte, že rostlina potřebuje ke svému růstu oporu (síť, drátěnka, plot). Doporučuje se zaštipování při výšce okolo 2 metrů, aby se podpořil větší výnos plodů. Pozor: Rostlinu je třeba chránit před slimáky, kterým velmi chutná.
Ačokča je rostlina náročná nejen na teplo a vlhko, ale také na živiny, proto je vhodné její pravidelné přihnojování. Doporučují se hnojící přípravky určené pro plodovou zeleninu, například Cererit. Nezapomeňte na každodenní zálivku. Ačokča vám bude plodit koncem srpna až začátkem září.
Zdroj: článek Ačokča
Rajčata mají ráda příjemné teplé místo na plném slunci a potřebují 8 hodin slunečního světla denně, jinak mohou být slabé a produkují málo plodů. Ideální pH půdy pro pěstování rajčat by mělo mít hodnotu mezi 5,5 a 6,8. Půda by měla být úrodná, hluboká, dobře odvodněná a bohatá na organickou hmotu. Jestliže zemina zůstává mokrá v místech, kam chceme sadit, je třeba vybudovat vyvýšený záhon. Je důležité, aby půda držela vodu co nejrovnoměrněji, protože nerovnoměrný příjem vody může rajčatům způsobit různé problémy. Mezi ty nejčastější patří opadávání květů, popraskání plodů a vyhnívání.
Chcete-li vytvořit pro svá rajčata co nejvhodnější prostředí, je důležité dobré množství kompostu nebo organické hmoty. Obecně se doporučuje 7,6 cm organických látek do horních 15,2 cm půdy. Můžete si také vypěstovat krycí plodinu na pomoc při vytváření půdy. Nechte si vyrůst obilí nebo luštěniny, posekejte je a přidejte do půdy. Tento způsob se nazývá zelené hnojení a zajistí bio kvalitu pěstovaných rajčat. Jako hnojivo můžete rovněž použít hnůj, a to před výsadbou.
ORGANICKÉ HNOJIVO je granulované přírodní hnojivo vyrobené především z péřové moučky a kakaových slupek. Je určeno pro pěstování zeleniny, její dobrý růst a tvorbu plodů. Jde o dlouhodobě působící hnojivo – až 3 měsíce. Je vhodné pro bio zahradu a ekologické pěstování.
Zdroj: článek Jak pěstovat a hnojit rajčata