Wikipedie uvádí, že godži (goji) jsou plody dvou druhů kustovnice – kustovnice cizí (Lycium barbarum) a blízce příbuzné kustovnice čínské (L. chinense). Kustovnice jsou opadavé keře s jednoduchými střídavými listy a pravidelnými purpurovými květy, řazené do čeledi lilkovité a pocházející z Asie. Pěstují se zejména ve střední a severní Číně. Plody a mladé listy jsou v asijských zemích součástí jídelníčku, plody a kůra kořenů jsou využívány v místní medicíně. Na přelomu tisíciletí se godži objevilo i na trhu v Evropě a Severní Americe a od té doby jeho obliba stoupá. V České republice jsou sušené plody běžnou součástí sortimentu obchodů se zdravou výživou a potravinovými doplňky. V některých zemích jsou nabízeny též džusy s obsahem šťávy z godži.
Dle Wikipedie medicínské studie potvrdily, že godži má léčivé účinky u plodů, kvůli nimž jsou v asijské medicíně využívány již po celá tisíciletí. Zároveň se kolem tohoto produktu točí celá řada mýtů a omylů, a to jak v identitě rostlin, oblasti a způsobu jejich pěstování a sběru, tak i co se týče proklamovaných účinků a obsahových látek. Prodávané plody bohužel často obsahují stopy různých pesticidů. Godži se konzumuje syrová, sušená nebo jako šťáva.
Kustovnice cizí (Lycium barbarum) a kustovnice čínská (L. chinense) jsou opadavé keře s jednoduchými listy a dorůstají obvykle výšky 0,5 až 2 metry. Mají pravidelné, purpurově zbarvené květy nálevkovitého tvaru. Plodem je žlutooranžová až červená dužnatá bobule. Plody jsou vejcovité až podlouhlé a obsahují 4 a více žlutých nebo žlutohnědých plochých semen. U kustovnice cizí jsou 0,4 až 2 cm dlouhé a 0,5 až 1 cm široké a semena jsou větší (2,5 až 3 mm). Kustovnice čínská mívá ve volné přírodě plody asi 0,7 až 1,5 cm dlouhé a 5 až 8 cm široké. U pěstovaných rostlin bývají větší, až 2,2 cm dlouhé a 1 cm široké. Také var. potaninii má větší plody, až 2,5 cm. Semena jsou jen asi 2 mm dlouhá. Za zralosti se plody uvolňují z vytrvalého zeleného kalichu a opadávají. Velikost, tvar plodů a množství semen jsou u různých kultivarů kustovnice cizí odlišné. Některé kultivary pěstované v současné době v Číně jsou hybridogenního původu. Oba druhy kustovnice jsou si značně podobné. Hlavní rozlišovací znaky spočívají v poměrné velikosti květních částí, tvaru kalicha a ochlupení koruny, dále ve vzrůstnosti rostlin, tvaru listů a velikosti semen. Většina rostlin pěstovaných a nabízených jako kustovnice čínská je ve skutečnosti kustovnice cizí.
Jak se uvádí ve Wikipedii, sušené plody godži jsou oranžovočervené a mají svraštělý povrch. Chutí poněkud připomínají rajčata. Vůně může evokovat datle, hrozinky nebo sušené brusinky a lze v ní rozeznat i sladké lékořicové tóny. Wikipedie zmiňuje, že jako země původu kustovnice cizí je zpravidla uváděna Čína, některé zdroje však jako původní areál rozšíření uvádějí oblast jihovýchodní Evropy a Malé Asie. V současné době se vyskytuje zdomácnělá v teplejších oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky a v severní Africe. Ve své domovině (v Číně) roste zejména v křoviskách, pustinách, zasolených místech, podél cest a v okolí lidských sídel. Je rozšířena od teplejších oblastí mírného pásu po subtropy. V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně v celém termofytiku a v teplejších oblastech mezofytika. Roste zde na druhotných stanovištích, zvláště na okrajích cest, na rumištích a neudržovaných místech, podél zdí a podobně, zejména na sušších, zásaditých, lehkých, živinami bohatých půdách. Kustovnice čínská se vyskytuje v Asii od jihozápadní Asie přes Čínu a Mongolsko po Japonsko a Thajsko. O původnosti druhu v různých částech tohoto areálu není dostatek informací. V Evropě občas roste jako zdomácnělá.
Wikipedie uvádí, že mezi hlavní účinné látky v plodech kustovnice náležejí polysacharidy a karotenoidy. Dále jsou přítomny flavonoidy, volné aminokyseliny, vitaminy, mastné kyseliny, steroidy a různé další látky. Godži je rovněž bohaté na minerální látky. Na rozdíl od většiny jiných lilkovitých rostlin neobsahují dané druhy kustovnice v relevantním množství ani alkaloidy, ani glykosidy. Ve 100 g sušeného godži je obsaženo celkem 391 kcal energie, 56 g cukrů, 7,4 g vlákniny, 11 g bílkovin a 3,6 g tuků.
Polysacharidy
Z hlediska účinků nejvýznamnější a nejvíce studované obsahové látky plodů kustovnice jsou polysacharidy, označované zkratkou LBP (lycium barbarum polysacharides), a glykopeptidy, označované jako LBGp. Tvoří asi 5 až 8 % hmotnosti suchého plodu. Jsou to látky rozpustné ve vodě. Jedná se o komplexní směs, v níž převládají silně větvené heteropolysacharidy, polypeptidy a proteoglykany. Asi 90 až 95 % této směsi molekul tvoří cukerné jednotky. Zastoupena je xylóza, glukóza, arabinóza, galaktóza, manóza, rhamnóza a kyselina galakturonová. Podle některých údajů převládá xylóza a glukóza, dle studie z roku 2010 převládá arabinóza. Rovněž v nich bylo zjištěno celkem 18 aminokyselin. Některé z polysacharidů a glykopeptidů byly izolovány v čisté podobě pomocí chromatografických metod.
Karotenoidy
Dle Wikipedie je v suchých plodech godži obsaženo 0,03 až 0,5 % karotenoidů (pro srovnání, v čerstvé mrkvi je to 0,06 až 0,3 %). Tyto látky jsou zodpovědné za oranžovou až červenou barvu plodů a jejich obsah stoupá s tím, jak plody dozrávají. V extraktech z plodů kustovnice cizí bylo zjištěno celkem 11 volných a 7 esterově vázaných karotenoidů. Asi třetinu až polovinu množství těchto látek v dužnině plodů představuje dipalmitát zeaxantinu (průměrně asi 114 mg/100 g), dále je přítomen palmitát β-kryptoxanthinu (3,3 až 6,9 mg/100 g), monopalmitát zeaxantinu (1,1 až 6,3 mg/100 g), volný zeaxantin (0,14 mg/100 g), β-karoten (2,4 mg/100 g) a jiné. V semenech kustovnice cizí představuje 83 % karotenoidů zeaxantin, dále je zastoupen β-kryptoxanthin, β-karoten, mutatoxanthin a malá množství dalších, dosud neidentifikovaných karotenoidů.
Vitaminy
Dále Wikipedie uvádí, že v plodech kustovnice cizí najdeme i vitamin B2 (riboflavin), B1 (thiamin) a vitamin C. Obsah vitaminu C se v suchých plodech pohybuje okolo 42 až 49 mg na 100 gramů a je srovnatelný s množstvím obsaženým v citrusových plodech. V čerstvých plodech je obsaženo asi 30 mg vitaminu C na 100 g. Vitamin B1 se zde vyskytuje v množství asi 0,35 mg na 100 gramů suché váhy, vitamin B2 pak v množství 0,46 mg. Rovněž je přítomen vitamin E (tokoferol).
Minerální látky
Ve Wikipedii se rovněž můžeme dočíst, že jsou plody godži bohaté na minerální látky. Představují v rámci ovoce jeden z nejbohatších zdrojů železa, zinku, manganu, mědi a chromu. V plodech importovaných z Číny byl zjištěn průměrný obsah železa 67 mg na 1 kg suchých plodů, zinku 110 mg, manganu 6 mg, mědi 8,3 mg, chromu 0,4 mg. Množství obsažené ve 20 g suchého godži představuje asi 25 % doporučené denní dávky zinku, 18 % mědi, 23–32 % chromu a 7–17 % železa. V plodech godži bylo dále zjištěno celkem 21 stopových prvků, mimo jiné selen a kobalt.
Další látky
Z dalších látek jsou dle Wikipedie přítomny flavonoidy (myricetin, kvercetin, kempferol, rutin a další), kumariny (skopoletin, kyselina p-kumarová), různé mastné kyseliny, glycerogalaktolipidy, derivát dopaminu lyciumid, deriváty fenolu a pyrrolu a jiné. Plody kustovnice cizí obsahují 1–2,7 % volných aminokyselin, mezi nimiž převládá prolin. Z nebílkovinných aminokyselin je přítomen taurin, kyselina γ-aminobutyrová a trimethylglycin (betain). Plody rovněž obsahují malá množství různých steroidů. Zajímavou obsahovou látkou je L-monomenthyl sukcinát. Je to látka bez chuti s fyziologicky ochlazujícím účinkem na organismus, obsažená také například v mátě peprné.
Wikipedie upozorňuje, že godži nabízené na trhu je v převažující míře nesprávně označováno jako plody kustovnice čínské. To však neodpovídá skutečnosti, neboť převážná většina godži pěstovaného v Číně a vyváženého do zahraničí jsou plody kustovnice cizí, případně vyšlechtěných kultivarů získaných hybridizací kustovnice cizí s vybranými jinými druhy kustovnic. Godži jsou tedy plody té samé kustovnice, která roste běžně zdomácnělá i v teplejších oblastech České republiky. A ačkoliv je godži poměrně často prodávané jako bio nebo případně jako plody sbírané z divokých rostlin v nedotčené přírodě, převážná většina plodů na trhu pochází z komerčních plantáží. V Číně navíc není bio zemědělství nijak uzákoněno a při pěstování se běžně používají pesticidy. V roce 2010 byl proveden rozbor 26 různých vzorků sušeného godži na obsah pesticidů. Výsledky studie byly závažné. Bylo zjištěno celkem 38 různých pesticidů, v průměru 11 na vzorek. Pouze 6 ze všech vzorků (včetně 2 nabízených jako bio) splňovalo povolené evropské normy pro maximální obsah reziduí jednotlivých pesticidů. Překročení normy se ve většině případů týkalo acetamipridu, v ojedinělých případech chlorothalonilu a propargitu. Pesticidy byly rovněž zjištěny ve 4 vzorcích prodávaných jako natural. Rovněž zpráva americké FDA (U.S. Food and Drug Administration) z března 2015 přináší přehled různých pesticidů zjištěných ve vzorcích godži od celé řady dovozců. Mezi zjištěnými pesticidy zde dominuje zejména acetamiprid, fenvalerát, karbendazim, triadimenol a fenpropathrin.
V naší poradně s názvem MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena.
Prosím o radu. Mám cca 20 let starý keř mahonu a v posledních třech letech se na listech v letě objeví šedivé skvrny. V místě skvrny zmizí zelená barva a zůstane jen suché pletivo. Z tohoto důvodu nemohu mahon využít pro dekorativní účely.Nevím jak mám keř ošetřit. Děkuji za odpověď. Zdena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě půjde o padlí. Padlí je houbové onemocnění. Padlí se vyskytuje především na takových rostlinách, které trpí nedostatkem světla, jsou umístěny na málo vzdušných místech nebo jsou vydatně hnojené dusíkem.
Možná je chemická ochrana mahonu proti padlí, se kterou se začíná po zjištění prvních příznaků onemocnění. Postřiky se opakují v 7 až 10 denních intervalech. Mahon má hladké a lesklé listy, proto se do postřikové kapaliny přidává i smáčedlo.
Vhodné přípravky proti padlí včetně jejich cen najdete tady: https://www.zbozi.cz/dum-by…
Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.
Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.
Cesmína
Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.
Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.
Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.
Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.
Pokud chcete zlikvidovat víceletý mahon, je to oříšek. Víceleté kořeny při likvidaci odolávají a část by jich určitě zůstala v zemi a obrazila znovu. V tomto případě je vhodný vícenásobný postřik třeba přípravkem Roundup, který se fotosyntézou dostane až do kořenů. Po uschnutí nadzemní část odstraňte a kořeny můžete nechat, samy odumřou.
V naší poradně s názvem JAK ZLIKVIDOVAT MAHON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE.
porad te mi prosim jak zlikvidovat mnoholety mahon
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mahonie se může rozrůst do nekontrolovatelných objemů. Pro odstranění vzrostlé mahonie je potřeba ořezat všechny větve nad zemí a na jasně žluté uřezané výhony nastříkat přípravek Roundup. Pokud si na zahradě necháte nějakou rostlinu mahonie, tak čekejte, že se zase rozsemení, protože semena roznášejí ptáci svým trusem.
Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.
Ve svém příspěvku POKRAČOVÁNÍ MÉHO DOTAZU K VYUŽITÍ PLODŮ-SEMEN JINANU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Studeníková.
Vaše odpověď se netýká mého dotazu. Jinan má žluté plody velikosti třešně,rostou buď po jednom na stopce, z jednoho místa někdy rostou dva, přesně jako třešně. Velmi zapáchající dužina má uvnitř malou pecku a na její využití jsem ptala. Vím, že tradiční čínská medicína využívá i plody u kardiovaskulárních problémech, ale nikde jsem se nedozvěděla jak se plody zpracovávají. Je to strom dvoudomý,t.zn.,že samostatně vyrůstají samčí a samičí stromy.U nás v Teplicích jich roste 6 nádherných exemplářů,ale jen na jednom rostou i plody.Tento strom je v parku pod divadlem a jestli chcete, přijeďte, provedu Vás našimi parky a ukážu jinany dvoulaločné. Říkám jim důvěrně "gingouškové". Budete v Teplicích vítáni. Krásný nový rok 2014.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku LÉČEBNÉ ÚČINKY ČERNÉHO BEZU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radana Marčanová.
Já plody černého bezu mrazim a používám na koláče místo borůvek. Jsou velmi chutné.A takový kynutý koláč s bezinkami a drobenkou je neuvěřitelná pochoutka,která chutná prakticky stejně jako borůvkový koláč. Také plody naplním do zavařovaček,prosladím a zavařím. Používám stejně.Plody projdou tepelnou úpravou a nikdy nikdo doma po nich neměl průjem nebo nezvracel. Jsou všude a zatím zadarmo, než na to někdo přijde, že bychom měli z toho platit poplatky. Tak se do toho pusťte, je to mňamka.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Dostálová.
Dobrý den,ráda bych se dozvěděla jak se dělá sirup,víno a šťáva z bezu.Před léty jsem se najedla v lese syrových kuliček bezu,nebo mě moc chutnali a přiotrávila jsem se,to už bych nechtěla nikdy zažít znova.Děkuji předem za Vaše odpovědi a rady.S pozdravem a přáním pěkného dne Marie.
Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin mohou narůst keře až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška keřů pohybuje do 1 metru. Listy mahonie cesmínolisté jsou složené obvykle z 5 až 9 lístků. Většina keřů je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu, velmi silně voní. Jejich vůně přitahuje velké množství opylovačů. Plody uzrávají na podzim a na keřích zůstávají do konce podzimu. Tyto plody se dříve využívaly k barvení limonád, marmelád a vín. S cesmínolistou mahonií se setkáváme i v přírodě, běžně totiž zplaňuje, a to především v porostech suchomilných dřevin, objevit se však může i v lesních podrostech. Tento mahon je u nás považován za invazivní rostlinu. Není třeba se ale obávat, není příliš agresivní a vliv tohoto druhu na původní společenstva je minimální. V minulosti byla mahonie cesmínolistá využívána indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech dásní, účinkovala proti tuberkulóze anebo se používala jako tonikum, případně k čištění krve. Takže odpověď na otázku, zda je mahonie jedovatá, zní takto: plody (modré bobule) tohoto keře jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.
V naší poradně s názvem WARFARIN A ÚČINKY POMELA NA VYŠETŘENÍ QUIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý den mám dotaz, zda při léčbě Warfarinem mohu jíst pomelo a grepfruity. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Grapefruit se NESMÍ jíst souběžně s léčbou Warfarinem. Warfarin je metabolizován cestou cytochromu P-450. Furanokumarinové sloučeniny v grapefruitu interferují s enzymy v kaskádě P-450. Konzumace grapefruitu způsobí, že Warfarin zůstane ve vašem těle déle. Když sníte grapefruit nebo vypijete jeho šťávu, tak si zpozdíte metabolismus Warfarinu až o 72 hodin a zvýšíte si hladinu PT/INR. Pokud užíváte Warfarin denně, tak druhý den již dochází k předávkování s vysokým rizikem vzniku krvácení.
Pomelo a džus z něho fungují stejně jako grepy a grepový džus.
Grep a pomelo nejsou jediné plody, které ovlivňují metabolismus léků podobných Warfarinu. Stejné účinky mají také tyto plody a šťáva z nich: morušovník černý, hroznové víno a granátové jablko.
Máte dvě základní možnosti. Jednou z nich je vyhnout se konzumaci pomela i grepů a pití z nich vyrobené šťávy. Druhou možností je užívat si tyto plody a změnit léčbu. Můžete se s lékařem poradit o přechodu na statin, který není ovlivněn grapefruitem. Nejpoužívanější statiny u nás jsou: lovastatin, simvastatin, fluvastatin, atorvastatin a pravastatin.
Nejprve musíte najít ten správný druh keře černého bezu! Nezapomeňte, že syrové bezinky mohou způsobit nevolnost, takže odolejte nutkání plody ochutnat. Důležité je, abyste nezaměnili bezinky s toxickým vodním bolehlavem (Cicuta mexicana). Rozdíl mezi oběma rostlinami je v tom, že vodní bolehlav má stonky duté a s fialovými pruhy. Všechny části bolehlavu vodního jsou toxické, takže se jich ani nedotýkejte.
Plody černého bezu jsou zralé, když mají tmavou, purpurově černou barvu a jsou mírně měkké na dotek. Vyzrálé plody opatrně odstřihněte nůžkami, tak aby plody a stonek zůstaly neporušeny. Tento postup vám pak usnadní manipulaci při odstraňování bobulí ze stonku. Centrální stonek vám totiž poslouží jako držadlo při odstraňování bobulí. K výrobě tinktury z černého bezu používejte nejlépe čerstvé plody. Samozřejmě můžete použít i plody sušené nebo zmražené. Zmražené plody černého bezu nechte rozmrazit a postupujte podle návodu na výrobu tinktury z bezinek.
Ve svém příspěvku KDY SKLÍZET KAKI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svatoslava.
Dobrý den,
také nevím, kdy je nejvhdnější sklízet plody tomelu. Nechala jsem je až do prosince. Prý plody lépe dozrají, když je necháme přejít mrazem. Plody na mém stromě použe změnily barvu - na šedohnědou, ale stejně nedozrávají.
Zatím je začali nazobávat ptáci, a tak jsem je všechny otrhala. Mám je v pokojové teplotě, ale pořád jsou stejné - tmavé a nezralé.
Pokud by se vám podařilo získat nějakou radu, byla bych vám moc vděčná, když se se mnou o tuto radu podělíte. Zatím jsem nenašla žádné dobré informace.
Zdravím a předem děkuji.
Svatoslava
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Liba.
Některé plody jsem otrhala v listopadu,ale bylo to moc brzy,doma nedozrály,byly stále uprostřed trpké.Co jsem nechala přejít mrazem byly měkké a musela jsem je jíst lžíci.Tak nevím,kde se stala chyba Liba
Vidličkou opatrně stáhněte bobule ze stonku: Postupujte od spodní části plodů až k hlavnímu stonku. Nyní odstraňte všechny kousky stonku, které se dostaly do misky (v rozumných mezích). Očištěné plody umístěte do velkého cedníku. Důkladně je opláchněte velkým množstvím studené tekoucí vody z vodovodu a nechte okapat. Takto připravené plody rozmačkejte v dostatečně velké nádobě anebo je rozmixujte. Pokud používáte sušené plody, nemusíte je již uvedeným způsobem upravovat.
Zpracované bezinky dejte do čisté, suché a uzavíratelné sklenice. Plody do sklenic nepěchujte, pouze je volně vložte do připravené sklenice jeden centimetr pod hrdlo nádoby. Vezměte vodku nebo jiný alkohol dle vlastní volby a nalijte jej na bezinky. Sklenici alkoholem naplňte skoro až po okraj. Uzavřete sklenici těsným víkem. Je vhodné použít uzavíratelnou sklenici s kovovým víčkem. Na povrch kovového víčka napište nesmyvatelným fixem datum, kdy jste tinkturu vytvořili. Dále na víčko zaznamenejte druh byliny a typ alkoholu, který jste k výrobě použili. Takto připravenou tinkturu dejte do stinné místnosti a po dobu jednoho týdne každý den nádobu protřepejte. Po uplynutí této doby nádobu otevřete a zkontrolujte, zda jsou plody bezu potopené v alkoholu. Pokud tomu tak není, doplňte alkohol, který jste při výrobě tinktury použili. Název alkoholu máte zaznamenaný na víčku sklenice.
Po 6 týdnech tinkturu přelijte přes cedník a mírně stiskněte plody, abyste získali co nejvíce tekutiny. Takto vyrobenou tinkturu přelijte do čistých uzavíratelných sklenic a uložte je na tmavém místě. Bylinné tinktury vyrobené doma vydrží 1 až 2 roky. Po uplynutí této doby ztrácejí svou účinnost. Pokud jste na tinktuře zjistili plíseň anebo nepříjemnou vůni, tinkturu již nepoužívejte.
Léčebné účinky bezinek jsou dlouhodobě prokázány a výskyt bezinek v našich zeměpisných šířkách je hojný. Jak říkali naši předci: „Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni.“
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavá rostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Rakytník je využíván zejména kvůli vitamínům obsaženým v dužině jeho plodů. Plody se bohužel špatně sklízí, jsou poměrně malé a visí na krátkých stopkách. Doporučuje se proto spíše soukromé pěstování. Nejlehčí a osvědčenou metodou sklízení je zmrazování plodů. V době, kdy byl rakytník nejvíce využíván na Sibiři, se tento způsob praktikoval v přírodních podmínkách. Rakytník se i s plody nechal ladem a vzhledem k místnímu podnebí plody s příchodem zimy zmrzly. Následně se plody z rakytníku sklepaly do pytlů umístěných pod ním a ihned se zpracovaly. V našich podmínkách je tato metoda hůře uskutečnitelná. Během sklizně se obvykle ostřihávají větve, na kterých jsou plody ve snopečcích (je však možné odstřihnout maximálně 30 % rostliny, když se tato hranice přesáhne, může dojít k radikálnímu zásahu do jejího životního cyklu). Následuje zmražení větví na teplotu -18 °C v mrazácích pro to určených. Poté se plody setřepou a zpracují.
Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.
Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.
Řez v březnu: V tomto ročním období experti doporučují u mahonie pouze omezený řez. Můžete odstranit například odumřelé a mrazem zničené větve a jejich části.
Řez v červnu: Po odkvětu, v červnu, můžeme u mahonie provést omlazující řez. V tomto případě seříznete přibližně 1/3 větví, rovnoměrně rozdělených po celém keři, ve výšce 40–50 cm. Nejlépe těsně nad pupenem, který ukazuje směrem ven. V následujícím roce seříznete polovinu starších větví, které ještě zbyly z minulého roku. A v dalším roce pak seříznete zbývající část větví mahonie. Po třech letech jste tak keř mahonie krásně omladili.
Ačokča má využití v léčitelství, viz výše Účinky ačokči na naše zdraví, její kořeny využívali peruánští domorodci na čištění zubů, ale především ji lze s úspěchem použít v kuchyni (recepty najdete níže). Ačokču lze za syrova přidávat do salátů, dusit, vařit, zapékat, zavařovat či sušit. Jedlé jsou i její listy, které se dají zpracovávat obdobně jako špenát. Použití i příprava jsou obdobné jako u paprik či okurků. Plody je možné například nakládat společně s okurky, cibulkami a karotkou do sladkokyselých nálevů nebo nakrájené na menší kousky sušit. Malé plody se konzumují celé. Větší plody je nutné rozříznout a tvrdá černá semínka před konzumací odstranit. Plody ačokči se skladují v chladu (v ledničce), kde vydrží čerstvé i několik dní.
pomáhá při léčbě cukrovky – lidé s cukrovkou mají pojídat mladé čerstvé plody do velikosti 3 cm i se semínky, neboť ačokča pomáhá upravit metabolismus cukrů
používá se při respiračních chorobách a jako prevence poruch oběhového systému – užívá se vývar z ačokči: plody se nakrájí na drobné kousky a suší při teplotě do 40 °C; před vařením se na ½ hodiny namočí do studené vody, poté se vaří cca 15 minut
snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak – konzumují se plody (nejlépe čerstvé)
má protizánětlivé účinky – listy se přikládají na zanícenou část těla
léčí zánět ucha – používá se šťáva z čerstvých plodů
slouží jako diuretikum – užívá se odvar: 3 plody se rozpůlí a bez semínek se vaří v litru vody
Je ačokča diuretikum
Ano, ačokča je považována za diuretikum. Odvar připravený ze dvou nebo tří plodů bez semínek v 1 litru vody je prý výborné diuretikum (močopudný prostředek). Rovněž se udává, že zamezuje vstřebávání sodíku a draslíku zpět do těla.
