Pokud chcete zlikvidovat víceletý mahon, je to oříšek. Víceleté kořeny při likvidaci odolávají a část by jich určitě zůstala v zemi a obrazila znovu. V tomto případě je vhodný vícenásobný postřik třeba přípravkem Roundup, který se fotosyntézou dostane až do kořenů. Po uschnutí nadzemní část odstraňte a kořeny můžete nechat, samy odumřou.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena.
Prosím o radu. Mám cca 20 let starý keř mahonu a v posledních třech letech se na listech v letě objeví šedivé skvrny. V místě skvrny zmizí zelená barva a zůstane jen suché pletivo. Z tohoto důvodu nemohu mahon využít pro dekorativní účely.Nevím jak mám keř ošetřit. Děkuji za odpověď. Zdena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě půjde o padlí. Padlí je houbové onemocnění. Padlí se vyskytuje především na takových rostlinách, které trpí nedostatkem světla, jsou umístěny na málo vzdušných místech nebo jsou vydatně hnojené dusíkem.
Možná je chemická ochrana mahonu proti padlí, se kterou se začíná po zjištění prvních příznaků onemocnění. Postřiky se opakují v 7 až 10 denních intervalech. Mahon má hladké a lesklé listy, proto se do postřikové kapaliny přidává i smáčedlo.
Vhodné přípravky proti padlí včetně jejich cen najdete tady: https://www.zbozi.cz/dum-by…
Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování
Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem JAK ZLIKVIDOVAT MAHON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE.
porad te mi prosim jak zlikvidovat mnoholety mahon
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mahonie se může rozrůst do nekontrolovatelných objemů. Pro odstranění vzrostlé mahonie je potřeba ořezat všechny větve nad zemí a na jasně žluté uřezané výhony nastříkat přípravek Roundup. Pokud si na zahradě necháte nějakou rostlinu mahonie, tak čekejte, že se zase rozsemení, protože semena roznášejí ptáci svým trusem.
Zdroj: příběh Jak zlikvidovat mahon
Řez mahony snášejí velmi dobře, pravidelným zastřiháváním je proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Zde naleznete bylinky, které pomáhají na astma. Jejich využití je samozřejmě rozsáhlejší, ale my se zde budeme věnovat především jejich působení na astma.
Patří mezi vytrvalé bylinky, má podobné květy jako máta. Snižuje histamin, je tedy vhodná při léčbě alergií a astmatu.
Použití: Pro léčivé účinky se používají kořeny této rostliny. Užívá se ve formě tablet nebo prášku.
Je známý pod čínským názvem She Gan. Patří mezi léčivé bylinky, přičemž hlavní léčivou částí je oddenek. Léčí bolesti v krku, kašel, astma.
Použití: Z angínovníku si můžete připravit odvar, který pomáhá u výše zmíněných zdravotních obtíží. Doporučené dávkování je od 5 do 10 gramů (jedna čajová lžička) v odvaru. Vzhledem ke své mírně toxicitě se nedoporučuje pro děti ani těhotné ženy.
Listy angínovníku lze také žvýkat jako lék proti respiračním onemocněním a bolesti v krku. Žvýkejte maximálně půl minuty a rozžvýkaný list nepolykejte, ale vyplivněte.
Z angínovníku si můžete připravit rovněž kloktadlo jako pomoc při bolestech v krku – jednu čajovou lžičku pokrájených lístků nechte 15 minut louhovat ve 200 ml vroucí vody.
Je tropická rostlina. Léčí astma, bronchitidu a alergie.
Použití: Obvykle se bakopa užívá nastrouhaná jako koření nebo ve formě kapslí.
Je vytrvalá rostlina patřící do čeledi Apiaceae. Nyní opomíjená, tradičně byla používána k léčbě kašle, astmatu a dušnosti. Hlavní účinnou složkou v čechřici je esenciální olej, který obsahuje anetol, seskviterpeny a flavonoidy. Právě anetol je zodpovědný za výraznou chuť anýzu a vůni rostliny.
Použití: Pro lékařské účely se používají listy, kořeny i semena rostliny.
Pomáhá proti chřipce i astmatu.
Použití: V léčitelství se využívá jako doplněk stravy pro zlepšení trávicího ústrojí, krevního oběhu nebo jako prevence proti nachlazení a astmatu.
Pro léčebné účely se používá především oddenek. Ten se suší asi při 40 °C. Oddenek je nutné od rostliny oddělit před jejím rozkvětem. Mírní astma. Rostlina vydává nežádoucí pach, který může vyvolat u některých lidí nevolnost.
Použití: Používá se jako nálev při léčbě astmatu. Lze používat dlouhodobě.
Podporuje vykašlávání hlenu. Tlumí křeče průdušek. Pomáhá při astmatu.
Použití: Pro léčebné účely se využívá hlavně květ divizny, případně její listy. Divizna se podává ve většině případů vnitřně v podobě čaje, jako odvar z květů či listů.
Heřmánek má všestranné využití. Pomáhá i od bronchiálního astmatu.
Použití: Heřmánkový čaj pomůže především v době nachlazení nebo při chorobách horních cest dýchacích.
Je v tradiční čínské medicíně, kde má své hojné využití, označován jako „ma huang“. Používá se jako lék na astma.
Použití: V bylinné medicíně se využívají stonky a větvičky rostliny. Používá se v různých formách, nejčastější je vysušená bylinka ve formě prášku. Při přípravě čaje produkuje bylinka největší množství efedrinu po dobu 2 hodin.
Pozor! Dávka chvojníku by neměla překročit 8 mg na porci, užívá se až po 6 hodinách a nesmí přesáhnout 24 mg denně. Chvojník je stimulant, který ovlivňuje srdce, krevní oběh a centrální nervový systém.
TIP: Je vhodný i pro redukci váhy!
Potlačuje alergické reakce a astma.
Použití: V současnosti se přípravky s obsahem účinných látek dostávají i na český trh, kde jsou k dostání v různých formách.
Používá se při kašli a astmatu.
Použití: V bylinné medicíně se využívají kořeny a oddenky. Kořen může dráždit sliznice a listy a stonky mohou způsobit podráždění kůže. Nesmí jej používat těhotné ženy, vyvolává kontrakce a poškození plodu.
Používá se k léčbě bronchitidy, laryngitidy a silikózy. Léčí kašel související s kouřením. Je účinný i při léčbě astmatu.
Použití: Pro léčebné účinky se využívá zejména podnož, ale do jisté míry lze použít také listy. Nadzemní části rostliny jsou obvykle sbírány v květnu až v červnu, zatímco podnož se sklízí v srpnu. Celý rostlinný materiál by měl být vyčištěn a vysušen na vzduchu ve stínu. Sušená, prášková bylina má hořkou chuť. Dnes se bylinka většinou používá jako vyčištěný a standardizovaný suchý extrakt ve formě tablet, protože samotná suchá bylina je docela toxická.
Používá se také jako účinný prostředek při astmatu a problémech s dýchacími cestami.
Kořen: Kořen mívá poněkud hořčejší chuť, jeho šťáva je vhodná především na problémy spojené s dýchacím ústrojím. Kořen je možné i uvařit a jíst ho například místo zeleniny.
Má hojivý účinek na plíce (proto je vhodná pro pacienty s astmatem a jinými respiračními onemocněními).
Použití: Lesklokorku můžeme koupit v sušených, koncentrovaných tabletách, kapslích, nebo dokonce i jako extrakt. V jakékoliv z těchto forem může být lesklokorka použita jako výživový doplněk. Doporučená dávka při použití lesklokorky jako doplňku stravy je 150 až 900 mg, jestliže se užívá ve formě tablet nebo kapslí, nebo 1,5 až 9 gramů v sušené podobě. Ojediněle byly hlášeny nežádoucí účinky, kdy někteří lidé užívající tuto houbu po dobu několika měsíců pocítili sucho v ústech, závratě, žaludeční nepohodlí nebo krvácení z nosu.
Léčí projevy astmatu, bronchitidy, černého kašle a dalších respiračních onemocnění.
Použití: Z rostliny se používá pryskyřice, která se získává řezy v kořenech. Používá se jako lék.
Usnadňuje vykašlávání hlenu, používá se při léčbě bronchitidy a astmatu.
Použití: Nejčastěji se z něj připravuje čaj, odvar a tinktura.
Je bylinka, která se používá k léčbě astmatu, bronchitidy a černého kašle. Je účinná při léčbě alergií.
Použití: Podává se ve formě tinktury jako tekutý extrakt. Jako sušená bylina se používá k přípravě čaje. Z lobelky se připravují také kapsle.
Používá se na úlevu od astmatu. Jedná se o tvrdou pryskyřičnou gumu.
Použití: Prodává se ve formě jemně mletého prášku jako doplněk stravy.
Pomáhá při chřipce, kašli, astmatu i bronchiálním kataru.
Použití: Mateřídouškový čaj je výborný na astma pro děti.
Postup: Lžičku sušené natě mateřídoušky přelijeme šálkem vroucí vody, necháme 15 minut louhovat, scedíme a podáváme dítěti jednou denně, nikoliv však dlouhodobě.
Je tropická rostlina užitečná rovněž ke zmírnění příznaků astmatu.
Použití: Využívá se celá rostlina, a to v čerstvé i sušené podobě.
Usnadňuje odkašlávání, odhleňuje, léčí kašel, pomáhá při léčbě astmatu a bronchitidě, odstraňuje chrapot z nastydnutí, pomáhá léčit zánět průdušek.
Použití: Z osladiče obecného se vyrábí tinktura. Při užívání osladiče je nutné striktně dodržovat předepsané denní množství, jinak hrozí předávkování, které může mít velmi vážné následky. Dále se léčivka používá ve formě prášku, jeden až dva gramy denně, anebo v podobě nálevu. V současnosti se používá především v lidovém léčitelství.
Je známější pod jménem damiána. Snižuje projevy astmatu.
Použití: Z rostliny se používají hlavně listy. Nejčastěji se tato bylinka pije ve formě čaje.
V lidovém léčitelství se mimo jiné dlouhodobě používá při léčbě astmatu.
Postup tinktura: Nať se natrhá na menší kousky, zalije se minimálně 40procentním alkoholem – a tinktura je na světě! Takto vyhotovená směs se nechá po dobu jednoho týdne odstát, poté se slije do menších lahviček, již ale bez natě, a takto připravenou ji můžeme užívat.
Postup nálev: Zalijte kávovou lžičku této bylinky horkou vodou, nechte až půl hodiny louhovat a poté výluh podávejte třikrát denně na polévkové lžíci.
Postup šťáva: Pro přípravu šťávy se používá kvetoucí nať – stejně jako u přípravy tinktury. Nať je nejdříve potřebné pomlít a následně z ní vymačkat šťávu. Takto připravená šťáva mívá výraznější účinky než již zmiňovaný nálev. Nevýhodou ale je, že šťávu lze pít pouze čerstvou, nelze ji připravovat na několik dní dopředu.
Pomáhá proti kašli. Podpůrný při bronchitidě, astmatu.
Použití: Používá se květ a listy jako droga při vnitřním i zevním užití. Vnitřně jako čajový odvar.
Hojně se vyskytující bylina, která má příznivé účinky při léčbě chrapotu, kašle a astmatu.
Použití: Při kašli usnadňuje vykašlávání, neboť napomáhá rozpouštění hlenů. Velmi dobře působí také při léčbě tuberkulózy a astmatu. Rozrazil nemá žádné vedlejší účinky, lze jej užívat dlouhodobě. Je však třeba dbát na dodržení doporučené denní dávky, která je 5 gramů.
Je fantastická rostlina, patří však mezi bylinky, které nelze sušit, protože obsahuje hodně vlhkosti. Pokud si chcete úrodu rýmovníku zachovat pro pozdější použití (například v zimě), zkuste bylinku raději zmrazit než usušit. Zmírňuje projevy astmatu.
Postup sirup: 30 lístků rýmovníku a 1 citron dáme do hrnce a zalijeme 1,5 l vroucí vody, aby vše bylo ponořené. Necháme odstát do druhého dne. Druhý den přecedíme, přivedeme k varu, přidáme cca 1 kg cukru a vaříme, dokud se nám nebude zdát sirup dost hustý. Počítejte přibližně s hodinou času. Sirup ještě trochu zhoustne chladnutím. Ještě horký sirup nalijeme do čistých skleniček, zavíčkujeme, otočíme dnem vzhůru cca na 5 minut, poté obrátíme a necháme zcela vychladnout. Uchováváme na chladném místě, po otevření raději v ledničce. Uzavřený nám vydrží až 2 roky.
Je bylinka, která má spoustu zdravotních přínosů. Mimo jiné minimalizuje symptomy astmatu, zlepšuje funkci plic u lidí trpících astmatem.
Postup: Smíchejte řeřichu s medem – řeřicha působí jako expektorans (usnadňuje vykašlávání).
Používá se při léčbě horních cest dýchacích, napomáhá problémům s odkašláním, rozpouští a uvolňuje hleny a také léčí astma.
Použití: V současné době se používá v lidovém léčitelství pro nejrůznější odvary, čaje, sirupy a kloktadla. Topolovka růžová se rovněž hojně využívá k omývání pokožky pro zmírnění ekzémů a akné.
V lidovém léčitelství se používá na astma, proti bolestem v krku nebo proti chrapotu. Je skvělým pomocníkem při zánětu průdušek, kašli i chrapotu.
Postup: 5 dílů zběhovce, 5 dílů řepíku, 4 díly podbělu, 4 díly plicníku, 4 díly rozrazilu, 3 díly květu černého bezu, 3 díly fenyklových semínek. Lžíce směsi se přelije 3 dl vřelé vody a nechá se zhruba 15 minut louhovat. Čaj se následně pije dvakrát denně.
Léčí astma a bronchiální stavy. V bylinné medicíně se používají sušené nadzemní části rostliny, které se sbírají ještě před otevřením květových pupenů, poté se suší co nejrychleji na slunci.
Postup tinktura: Ve formě tinktury se užívají 1–2 ml třikrát denně. Pozor na předávkování. Pokud se užívá ve velkých dávkách, může způsobit podráždění žaludku nebo ledvin. Pro účely vnitřního použití by měla být rostlina konzumována pod vedením a dohledem kvalifikovaného poskytovatele zdravotní péče.
Postup nálev: 1 čajová lžička sušené byliny se přelije 1 šálkem převařené vody. Poté se nechá luhovat deset až patnáct minut. Nálev by měl být konzumován třikrát denně.
Pomáhá s astmatem.
Použití: Používá se ve formě čaje.
Zdroj: článek Co pomáhá na astma
Ve svém příspěvku MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Chylíková.
kdy je vhodné ho zasadit, jaro nebo podzim?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování
Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin mohou narůst keře až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška keřů pohybuje do 1 metru. Listy mahonie cesmínolisté jsou složené obvykle z 5 až 9 lístků. Většina keřů je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu, velmi silně voní. Jejich vůně přitahuje velké množství opylovačů. Plody uzrávají na podzim a na keřích zůstávají do konce podzimu. Tyto plody se dříve využívaly k barvení limonád, marmelád a vín. S cesmínolistou mahonií se setkáváme i v přírodě, běžně totiž zplaňuje, a to především v porostech suchomilných dřevin, objevit se však může i v lesních podrostech. Tento mahon je u nás považován za invazivní rostlinu. Není třeba se ale obávat, není příliš agresivní a vliv tohoto druhu na původní společenstva je minimální. V minulosti byla mahonie cesmínolistá využívána indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech dásní, účinkovala proti tuberkulóze anebo se používala jako tonikum, případně k čištění krve. Takže odpověď na otázku, zda je mahonie jedovatá, zní takto: plody (modré bobule) tohoto keře jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.
Zdroj: článek Keř mahonie
V naší poradně s názvem LEDVINOVÉ KAMENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Koubek.
Dobrý den.Poraďte mi prosím.Byl jsem v nemocnici na drcení ledvinových kamenů ale stále se v ledvině něco drží.Četl jsem,že jsou dobré čaje na odbourávání kamínků.Nevím jaký čaj je vhodný a kde ho případně v Brně koupím.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ledvinové kameny jsou svízel a jejich odstranění, respektive rozpuštění přírodní cestou, není jednoduché. V minulosti se k tomu používalo pití citronové šťávy nebo jablečného octa, ale ukázalo se, že účinky nejsou dostatečné. Zrovna tak při konzumaci chřestu. Všechno toto je účinné, ale spíše jen jako prevence proti vzniku ledvinových kamenů. V posledních letech se na rozpuštění ledvinových kamenů používá rostlina z oblasti Amazonie zvaná Chanca Piedra (Phyllanthus niruri). Dá se použít jako odvar (čaj), ale nejúčinnější je, když se užívá sušená drť z této rostliny. Recept na užívání je trochu komplikovaný, protože při jejím požití nesmí být v žaludku žádné jídlo. Užívá se 400 mg ráno na lačno, zapije se čistou neperlivou vodou a až za hodinu se může pozřít první jídlo - snídaně. Druhá dávka se užívá večer před spaním zase 400 mg, přičemž doba od posledního jídla nesmí být kratší než 2 hodiny. Jakmile se kámen v ledvině rozpustí, tak se užívá udržovací dávka 400 mg denně a to buď ráno nebo v noci. Pro udržovací terapii se hodí rovněž čaj z této rostliny namísto sušené drtě.
V České republice je rostlina k dostání jako drť v tobolkách, kde obsah jedné tobolky je 300 mg sušené rostliny. Abyste dosáhl potřebné dávky, tak můžete užít jeden a půl tobolky dvakrát denně s tím, že druhou tobolku otevřete a odsypete půlku obsahu. Nebo můžete užívat dvě celé tobolky ráno a jednu tobolku večer.
Zde je možné zakoupit tuto léčbu:
- tobolky: https://www.prozdravi.cz/ch…
- čaj: https://www.prozdravi.cz/ch…
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Bylinková poradna otec pleskač
Rostlina se množí především vegetativně, a to nejčastěji řízkováním či hřížením. Nové sazenice je možné získat i z odkopků od rozrostlejších keřů.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem PUKLICE NA BOBKOVÉM LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Koupila jsem si krásný vavřín s tím, že budu sbírat jeho listy. Teď jsem ale zjistila, že má na listech puklice. Nevím, jak se jich mám zbavit, abych mohla listy používat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Puklice jdou zničit těžko, protože jsou chráněny odolným krunýřem, který nedovolí přístup sebesilnějšího jedu. Puklice je možné zničit jen mechanicky a nebo chemickou cestou. Mechanické zničení bude pro váš účel nejlepší řešení. Spočívá v tom, že každou pukličku musíte z listu seškrábnout příborovým nožem. Jestli je vaše rostlina zamořená moc a je veliká, tak si raději namnožte z jejich vrcholků rostliny nové. Na sadebních výhonech 15 cm dlouhých pečlivě očistěte všechny puklice a nechte jen pět posledních listů. Ostatní listy odřezejte. Chemická cesta spočívá v kontaminaci vnitřních tekutin v rostlině, protože to je jediná cesta, jak se k puklicím dostat - otrávit jim mízu, kterou sají. K tomu slouží přípravek Actara 25 AW, kterým se rostlina postříká. Actara je pro rostlinu neškodná, ale pro člověka je po dobu 3 týdnů od postřiku zdraví škodlivá. To by ovšem nemuselo vadit při pěstování nových rostlin ze semenáčků.
Zdroj: příběh Puklice na bobkovém listu
Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.
Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem TRIBULUS TERRESIS TABLETY PRO ZENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Stichova.
Chtěla bych tablety které obsahují estrogeny pro ženy byste mi něco doporučit děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rostlina MACA je považována za jeden z nejlepších doplňků z bylin, které pomáhají nahradit přírodní hladiny estrogenů v tělech žen. Funguje způsobem, který tělu umožňuje vytvářet více vlastního estrogenu, stejně jako zvyšuje progesteron a testosteron. Rostlina maca může pomoci zvýšit sexuální touhu a úplně eliminovat návaly horka. Maca je zelenina, podobná kukuřici, která roste na andských pláních Peru. Zde můžete vidět cenu: https://www.prozdravi.cz/bi…
Dalším pomocníkem pro zvýšení estrogenu u žen je červený jetel. Doplňky s červeným jetelem se již léta používají ke zvýšení hladin estrogenů. Jedná se o doplněk, který většina lidí snadno toleruje, což je pro mnoho lékařů vhodnou volbou pro pacienty, kteří mají problémy s nízkou hladinou estrogenu. Přípravek zmírňuje příznaky nízkého estrogenu, včetně návalů horka a nočního pocení. Vzhledem k tomu, že účinky doplňků z červeného jetele jsou obvykle mírné, je obvykle používán v kombinaci s jinými doplňky pro optimální účinek. Cenu můžete vidět zde: https://www.prozdravi.cz/ce…
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Tribulus terresis tablety pro zeny
Řez snáší mahon velmi dobře, pravidelným zastřiháváním jej proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
Zdroj: článek Keř mahonie
V naší poradně s názvem CONDROSULF 800 - RECENZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, Condrosulf 800 mg beru 20 dní, a poslední dva dny mi v pravém koleni nastala ukrutná bolest, koleno neohnu. Musela jsem si vzít Ibalgin. Je možné, že by u mne došlo po tak krátké době naopak ke zhoršení? Děkuji za odpověď. S pozdravem Hořejšová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Condrosulf obsahuje látku chondroitin, který může pomoci omezit erozi chrupavky. Chondroitin ovšem nijak neovlivňuje ani nemírní případné záněty v kloubu, které způsobují bolest. Pro zmírnění bolestí kloubů se doporučuje užívat tuto kombinaci pěti přírodních látek:
- Kolagen typ II.
- Boswellia serrata, také známá jako kadidlo, je rostlina původem z indického subkontinentu, která se v tradiční ajurvédské medicíně používá po tisíce let ke zmírnění bolestí kloubů.
- Kurkuma je oddenková rostlina podobná zázvoru, která je přirozeným zdrojem kurkuminu. Kurkumin snižuje hladiny prozánětlivých cytokinů a poskytuje ochranu před škodlivými účinky zánětu.
- Piperin, alkaloidní sloučenina zodpovědná za štiplavost černého pepře. Piperin se obvykle používá ke zlepšení biologické dostupnosti kurkuminu a má také své vlastní přirozené protizánětlivé vlastnosti.
- MSM Methylsulfonylmethan je bezbarvá organosírová sloučenina, která si získala reputaci jako bezpečný, přirozeně se vyskytující doplněk pro úlevu od kloubních potíží.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Condrosulf 800 - recenze
Řez v březnu: V tomto ročním období experti doporučují u mahonie pouze omezený řez. Můžete odstranit například odumřelé a mrazem zničené větve a jejich části.
Řez v červnu: Po odkvětu, v červnu, můžeme u mahonie provést omlazující řez. V tomto případě seříznete přibližně 1/3 větví, rovnoměrně rozdělených po celém keři, ve výšce 40–50 cm. Nejlépe těsně nad pupenem, který ukazuje směrem ven. V následujícím roce seříznete polovinu starších větví, které ještě zbyly z minulého roku. A v dalším roce pak seříznete zbývající část větví mahonie. Po třech letech jste tak keř mahonie krásně omladili.
Zdroj: článek Keř mahonie
Ve svém příspěvku SKOŘICE. MAGICKÁ LÉČIVÁ ROSTLINA ČI SVĚTOZNÁMÉ KOŘENÍ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magie.
:-P super, hodí se mi to na referat :-)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Re: Skořice. Magická léčivá rostlina či světoznámé koření?
Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.
Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.
Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.
Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.
Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.
Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Vhodnou alternativou mohou být bylinné produkty.
Bazalka je typickou a nejoblíbenější bylinkou středomořské kuchyně. Je to jednoletá, stálezelená rostlina s aromatickou a peprnou nasládlou vůní. Nachází široké uplatnění v léčitelství i gastronomii, ale rovněž i jako okrasná rostlinka. Silice, které bazalka obsahuje, patří k nejúčinnějším látkám působícím na nervovou soustavu, éterický olej v ní napomáhá odstraňovat bolesti hlavy, snižuje stres a únavu a tlumí úzkostné stavy. Jde o přírodní antidepresivum, které dokáže zlepšit náladu a zahání naše zimní deprese. Příznivě ovlivňuje také činnost zažívacího traktu, účinná je při poruchách dolních cest močových. Bazalka je výborná čerstvá do salátů, na pizzu a těstoviny, skvělá je v kombinaci s rajčaty. Sklízet a sušit listy před rozkvětem lze po celou sezonu od května do září. Bazalku sklízíme za sucha, seříznutím u země. Sušíme ji ve stínu.
Jak si pomoci: Čaj z bazalky připravíme spařením jedné lžičky sušené bazalky v hrnku vařené vody a necháme odstát po dobu deseti minut.
Nebo: 2 čajové lžičky čerstvé bazalky zalijeme 0,5 l vroucí vody. Tento výluh popíjíme 2x denně, uklidní nám nervy, sníží stres z přepracovanosti.
Heřmánek je léčivá, vonná bylina. Pomáhá od bolesti, při hojení ran a navozuje celkové uklidnění. Silice heřmánku obsahují značné množství látek, především terpenických, které rostlině dodávají typickou vůni. Sbíranou částí je květ, který se sbírá za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem), přičemž květní stopka by neměla být delší než 2 cm.
Jak si pomoci: Jednu lžičku heřmánkového květu zalijeme 100 ml vroucí vody a přikryjeme, nálev necháme stát po dobu cca 15 minut, scedíme jej a pijeme ještě teplý, můžeme i mírně osladit. Pomáhá při stavech smutku, mírných depresích, ale i při žaludečních a střevních poruchách a při zánětech močových cest.
Kozlík lékařský je rostlina užívaná při nervových chorobách, úzkosti, nespavosti a ke zmírnění depresí. Je jednou z nejstarších známých léčivých bylin, kterou předepisovali už starověcí lékaři a šamani. Obsahuje valeporiáty a terpenické látky, které mají sedativní účinky. Kozlík podporuje klidný spánek bez vedlejších účinků klasických léků, snižuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu a depresi. Snižuje krevní tlak a má také mírně analgetické účinky. Užívání kozlíku je vhodné při jakémkoliv psychologickém stresu, hysterických stavech, migréně, žaludečních obtížích a potížích při menopauze.
Jak si pomoci: Jednu čajovou lžičku kozlíku lékařského přelijeme 0,25 l vařící vody. Vše necháme přibližně půl hodiny louhovat a následně přecedíme přes čisté pláténko. Dle chuti přisladíme lesním nebo včelím medem. Pijeme navečer cca 30 minut před spaním.
Levandule lékařská je aromatická léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Největší význam má právě jako tradiční léčivá rostlina, charakteristická svojí nezaměnitelnou vůní. Už samotná vůně je omamná a uklidňující, proto se také někdy sušená levandule vkládá do polštářků, které slouží k dekoraci ložnice a pokoj příjemně provoní. Jste-li v akutním napětí, kápněte jednu kapku levandulové silice na kapesník nebo papírový ubrousek a inhalujte podle potřeby. Napětí a nervozita zvolna opadnou. Koupel s pár kapkami levandulového oleje je příjemnou relaxací a povzbudí mysl. Levandulové kapky tlumí bolesti hlavy a migrény, celkově uklidňují. Snižují psychické napětí, působí antibioticky a povzbuzují slinivku břišní k vyšší tvorbě enzymů, také mírně snižují krevní tlak.
Jak si pomoci: Jednu lžičku levandule zalijte ¼ l horké vody, nechte louhovat a cca po osmi minutách sceďte nebo použijte sítko. Popíjejte po doušcích dle potřeby.
Prvosenka jarní, známá pod lidovým názvem petrklíč, je symbolem jara. Málokdo však ví, že je i výbornou léčivkou. Květ prvosenky je používán při nespavosti, nervové vzrušivosti, hysterii a depresích spojených s nepokojem a podrážděností.
Jak si pomoci: Čaj z květů petrklíče je vhodný při migréně a pro zklidnění. Pro přípravu jednoho nápoje si připravíme 10 gramů sušených květů petrklíče, 20 cl vody, skleněnou nádobu. Do skleněné nádoby z varného skla si nasypeme sušené květy a zalejeme je horkou vodou, necháme louhovat po dobu 10 minut, přecedíme a do vyhřátých šálků podáváme. Květy se sbírají v dubnu a květnu, suší se umělým teplem.
Šanta kočičí se používá jako léčivá rostlina a také ochucovadlo. Obsahuje v malé míře mírně halucinogenní látky, a tak její sušené listy lidé kdysi kouřili, aby zahnali každodenní starosti a strasti. Žvýkání kořene šanty se doporučovalo plachým osobám, aby jim dodala odvahu a průbojnost.
Jak si pomoci: ¼ l vroucí vody, 1 čajová lžička sušeného heřmánku a 1 čajová lžička sušené šanty kočičí. Bylinky zalijte vroucí vodou, zakryjte a nechte 10 minut luhovat, Sceďte a mírně přislaďte medem. Popíjejte cca 3 šálky denně.
Třezalka tečkovaná je přírodní antidepresivum v lidovém léčitelství od nepaměti. Ve formě nálevu se užívá zejména k tlumení neuróz. Neurózy jsou různé poruchy nervové soustavy – strach, nervozita, neklid, úzkosti, psychické napětí, pocity zmaru. Využívá se také k léčbě lehčích forem depresí, kdy může nahradit antidepresiva. Třezalka je plná slunce a dobré nálady a je skvělá při takzvaných sezónních depresích – na podzim, v zimě a předjaří. Středně těžkou depresi dokáže třezalka zmírnit až o 50 %, což je více než u syntetických chemických farmaceutik. Díky specifickým látkám, které obsahuje, má schopnost tišit a klidnit nervozitu, úzkosti a podobně. Má i spoustu dalších pozitivních účinků a nevyvolává ospalost, má však tlumivé účinky. Třezalka může pomoci i při únavovém syndromu a při alergiích, podporuje krevní oběh a trávení. Pozor na lékové interakce u pacientů kardiaků a u žen užívajících antikoncepci.
Jak si pomoci: 200 ml vroucí vody zalijeme přibližně 1,5 g sušené třezalkové natě. Necháme vylouhovat 15 minut a přecedíme.
Dalšími bylinami působícími proti mírné depresi, při nervozitě a proti úzkosti jsou: meduňka lékařská, která je oblíbená pro své uklidňující účinky; jasmín, který je silně antidepresivní, mírně afrodiziakální a navozují optimismus; vanilka, která uklidňuje, mírní nervozitu a stavy napětí. Dobromysl obecná je vhodná na obklady a osvěžující koupele, uvolňuje křečovité stažení hladkého svalstva a je více známa jako výborné koření do polévek a omáček.
Přírodních bylinných alternativ je více než dost. Je tedy lepší vyzkoušet nejprve tyto bylinky, než sáhnete po lécích.
Jak si pomoci: Po probuzení, když ještě ležíte v posteli, si položte pravou ruku dlaní na pravou stranu trupu, do míst nad játra. Potom na toto místo dlaní desetkrát až patnáctkrát silně přitlačte. Tímto se vaše nálada do nového dne zvýší. Další akupresurní body, jejichž stlačováním můžete bojovat proti depresím kdykoliv během dne, jsou na prostřednících obou rukou. Tento bod leží na straně prostředníku u nehtového lůžka na straně ukazováku. Palcem přitlačte na tento bod co nejsilněji 5x po sobě. Tuto masáž opakujte několikrát denně jakožto prevenci. Na vnitřní straně paží pak najdete další účinné body. Ruku v lokti trochu ohněte a vnitřní plochu ohybu pod loktem masírujte půl minuty palcem. Začněte nejprve levou rukou a postup poté opakujte na ruce pravé. Netlačte však přespříliš, mohli byste si způsobit přílišné povzbuzení krevního oběhu a zesílený tlukot srdce – tato metoda není vhodná pro lidi se slabším srdcem.
Poslední akupresurní body pro dobrou náladu jsou na zádech – masírující položí obě ruce na lopatky, masírovaný sedí na židli a má vyhrbená záda do „kočičího hřbetu“, ruce volně vedle těla. Masírující pětkrát po sobě silně zatlačí na lopatky – tato masáž povzbudí náladu. Abyste byli veselí po celý den, je dobré masáž opakovat každé tři až čtyři hodiny denně.
Vyzkoušejte výše uvedená doporučení a váš organismus vám poděkuje za to, že jej nezatěžujete zbytečnou chemií. Podělte se s námi i o své zkušenosti.
Zdroj: článek Za jak dlouho účinkuje Lexaurin
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavá rostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Zdroj: článek Ačokča
Šalvěj hispánská – Chia (Salvia hispanica) – je exotická rostlina, která je nejen dekorativní, ale především velice zdravá. Tato bylina patří do čeledi hluchavkovitých a pochází z horských oblastí Střední Ameriky. Je pěstována pro jedlá semínka zvaná chia. Šalvěj hispánská je jednoletá rostlina vysoká přes jeden metr, rozkvétající bílými nebo fialovými květy. Semínka jsou šedá až černá, dlouhá okolo jednoho milimetru, obsahují vápník, antioxidanty a omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Zahánějí pocit únavy, žízně a hladu. Konzumují se vcelku, a to s jogurtem nebo jako součást zeleninových salátů, nebo se přidávají do pečiva. Když se zalijí vodou, vytvoří výživný rosol, který může sloužit jako náhražka oleje a vajec. Díky rychlému růstu se šalvěj hispánská používá také jako dekorativní rostlina: semínka se sadí do květináčů ve tvaru zvířat a vytvářejí takzvané „chia pets“.
Zdroj: článek Chia semínka
Rostlina je známá už ze středověku a v lidovém léčitelství má své nezastupitelné místo. Kostival lékařský neboli černý kořen je mnohdy uváděn jako jedna z nejúčinnějších léčivek. V Česku roste od nížin až do vyšších horských poloh. Kostival lékařský roste především v Evropě (kromě její severní a jižní části), východní hranice výskytu se nachází v oblasti Střední Asie. Druhotně byl zavlečen do Severní Ameriky. Užívá se hlavně kořen. Rostlina koncem léta veškerou svou životní a léčebnou sílu ukládá do kořene a připravuje se tak na zimní spánek. Proto právě na podzim kořeny kostivalu obsahují nejvíce účinných látek.
Kostival lékařský je 60–100 cm vysoká vytrvalá bylina. Lodyha je přímá, ve vrchních partiích větvená. Listy jsou umístěny střídavě, mají vejčitě kopinatý až kopinatý tvar, jsou chlupaté. Z rubové strany listů je velmi výrazná žilnatina. Květy jsou ve dvojvijanech, mají pětičetnou souměrnost. Okvětní lístky mají barvu v odstínech načervenalé, fialové, modrofialové a červenofialové (vzácně i růžové a bílé). Kostival kvete od května do července. Plodem jsou lesklé tvrdky. Jedna rostlina obsahuje až 800 semen.
Nať kostivalu můžeme jednou ročně zcela posekat, nejvhodnější je těsně po odkvětu. Sklidíme tak maximální hmotu a rostlina spolehlivě obroste znovu, aniž by se vysilovala. Další možností je částečná sklizeň, kdy se v průběhu roku sklidí vždy jen 1/3 natě z trsu. Pokud potřebujeme kostivalu větší množství, lze jej přihnojovat jednou za měsíc ředěnou močí (1 : 10). Pak jej lze posekat 2–3x ročně.
Listy kostivalu působí pozitivně na bolestivé záněty kloubů a fungovat mohou rovněž při výronu či podvrtnutí. Použít se dají i do koupele na celkovou úlevu těla.
Přísada do koupele: 500 g čerstvých či sušených listů nechte přes noc máčet zhruba v 5 litrech vody. Směs poté přiveďte k varu a vychlazené nalijte do vody ve vaně.
Zdroj: článek Kostivalový obklad
Vavřín se ve své domovině ve Středomoří vyskytuje obvykle jako strom dorůstající poměrně značných výšek, roste však pomalu. Pěstuje se pro svoje dekorativní stálezelené vonné listy. Dříve se vavřín používal jako výzdoba při slavnostních příležitostech, například na věnce. Zejména staří Římané a Řekové se vavřínovými věnci zdobili při vítězných bitvách a sportovních zápasech. V dnešní době je pro nás vavřín kromě dekorativního účelu nepostradatelný v kuchyni.
Rostlina tvoří vejčité kožovité listy sytě zelené barvy, které jsou na okrajích mírně zvlněné. Listy jsou silně aromatické a s oblibou se používají jako koření – bobkový list. Rostlina tvoří nenápadné květy vyrůstající z paždí listů. Žluté květy se objevují v červnu. Po odkvětu se tvoří černofialové bobule. Semena se sklízejí na konci podzimu, jakmile plně dozrají. Ve Středomoří se ze semen lisuje jedlý olej. Jako koření se používají pouze listy, a to jak čerstvé, tak sušené. Čerstvé listy vydrží v mikrotenovém sáčku několik dní. Před použitím je raději nakrájíme. Jinak listy sušíme na suchém, tmavém místě. Po usušení listy ze stonků odtrháváme. Můžeme je použít celé nebo drcené.
Vavřín má rád prosluněná místa, tam se mu bude doopravdy dařit. V létě je náročný na dostatek vláhy a hnojiva. I přesto nechte zeminu mezi zaléváním vyschnout. Na půdu není rostlina náročná a snáší dobře i vápenaté půdy. K opravdu dobrému růstu ale potřebuje kyprou a výživnou zeminu. Nenechte se však zmást Středomořím, kde vavřín může působit dojmem rychle rostoucí bezproblémové dřeviny, opak je pravdou. Třebaže rostlina vyžaduje pravidelnou zálivku, má kořeny citlivé na přemokření. Zvláště při pěstování v květináči nezapomeňte na silnou drenážní vrstvu, protože pokud rostlině uhnijí kořeny, tak se s tím jen těžko vyrovná. Dalším parametrem je výživná, ale propustná zemina. Toho docílíte přídavkem perlitu nebo drobného štěrku.
S dobrým prospíváním rostliny bezesporu souvisí řez. Velmi slabé nebo naopak silné větve obrážejí nepříliš ochotně a mnohdy vytvoří pouze 1 až 2 nové výhony. Na to myslete při tvarování, kdy nenechte rostlinu nasadit příliš starého dřeva. Tak snadno dostanete stálezelený keř nebo stromek, vavřín má totiž dobrou regenerační schopnost a snese i hluboký řez.
Pokud chcete vavřín namnožit, jde to celkem jednoduše. K množení se využívají vrcholové řízky, které mají alespoň 3–6 lístků. Umisťujeme šikmě seříznuté sazenice po více kusech do květináčů. Nejideálnější podmínky jsou kolem 25 stupňů Celsia, kdy dokáže skvěle zakořenit. Vavřín se ale množí i ze semen nebo odkopky vzrostlejších keřů.
Z chorob je vavřín náchylný na plísňové onemocnění, takže jej můžete postříkat a zalít roztokem Baycoru nebo Delanu. Také jej často napadají puklice. Ty patří mezi obtížné druhy škůdců, ale to ještě neznamená, že musíte napadené rostliny ihned ničit.
V kuchyni je vavřín známý a jako bobkový list je zde naprosto nepostradatelný zejména při přípravě masových pokrmů, v omáčkách, na těstoviny, k rybím pokrmům. Má chuť s nádechem citrusů a muškátového oříšku. Je součástí koření do polévky. Bouquet garni je francouzský název pro svazek bylinek, který se skládá ze tří snítek petrželky, jedné snítky tymiánu, jedné snítky bobkového listu. Jeho aroma se skvěle doplňuje s chutí octa. V kuchyni bychom s bobkovým listem měli zacházet opatrně – pokud používáme celé listy, tak vždy raději v menším množství, a do jídel jej dáváme až před dokončením (příliš dlouhým vařením hořkne). Mletý bobkový list pak přidáváme až do hotového pokrmu. V porovnání s většinou koření, ze kterého se používají listy, může být bobkový list několikrát vařen, aniž by ztratil většinu aromatických látek.
Zdroj: článek Léčba bobkovým listem
Wikipedie rukolu popisuje jako středně vysokou, bohatě větvenou a olistěnou bylinu se světle žlutými květy, čímž vlastně charakterizuje jediný druh rodu, který v České republice roste - roketu setou (Eruca sativa).
Druh pochází ze Středozemí a navazujících oblastí v jihozápadní Asii a Makaronézii. Vyrůstal jako plevelná rostlina v porostech obilnin i lnu a byl s jejich semeny rozšířen až na indický subkontinent a do jihovýchodní Asie, jižní Afriky, Severní Ameriky a také do Austrálie. Upřednostňuje teplé a suché klima, vzrostlá rostlina však snese suchý mráz do -4 °C. Vyrůstá nejčastěji na místech ovlivněných lidskou činností, a pokud se dostane do výživné zeminy, odmění se mohutným růstem. V Česku je roketa setá hodnocena jako poměrně mladý, nepříliš rozšířený neofyt, poprvé byla v české přírodě zaznamenána v roce 1900. V devatenáctém století byla z oblastí okolo Středozemního moře dovážena do českých zahrad, kde se začínala pěstovat jako pochutina, a odtud unikala do volné přírody.
Tato variabilní rostlina je původně známa jako Eruca vesicaria s více poddruhy. Poddruh Eruca vesicaria subsp. sativa rostoucí ve střední Evropy z ní byl ale vydělen a uznán samostatným druhem Eruca sativa.
Roketa setá je jednoletá, lysá nebo jen řídce chlupatá rostlina, jejíž přímá a obvykle rozvětvená lodyha rostoucí z tenkého vřetenovitého kořene dorůstá průměrně až do výše 60 cm. Listy mají světlezelenou barvu a vyrůstají jak v přízemní růžici, tak i na lodyze. Jsou dlouhé 7 až 15 cm a široké od 3 do 5 cm. Bývají jednoduše až dvojitě lyrovitě peřenoklané, křídlaté, vejčité segmenty mají zubaté nebo laločné a na vrcholu jsou tupé nebo okrouhlé, lodyžní listy bývají i přisedlé. Různotvarost listů je poměrně veliká.
Čtyřčetné oboupohlavné květy, velké v průměru 15 až 20 mm, vyrůstají na stopkách a tvoří hroznovité květenství (postupně se prodlužující) s poměrně málo květy. Úzce obkopinaté, opadavé, vzpřímené kališní lístky bývají 8 až 11 mm dlouhé, mají bílý lem a vnitřní jsou u báze mírně vyduté. Obvejčité korunní lístky s dlouhým nehtem a zářezem na vrcholu jsou velké 15 až 22 mm, jejich barva je žlutá s fialovým žilkováním a postupně bělají. Šest tyčinek je čtyřmocných, nektarové žlázky jsou čtyři. Rozkvétají v červnu až srpnu, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou obvykle na tlustých stopkách vzpřímeně vyrůstající čtyřhranné nebo elipsoidní šešule 20 až 30 mm dlouhé, někdy šavlovitého tvaru, se zobákovitou části bez semen. V pouzdrech jsou ve dvou řadách hnědá až načervenalá kulovitá hladká semena, velká asi 2,5 mm.
Roketa setá je oblíbená listová zelenina hojně používaná hlavně ve středozemní kuchyni, v poslední době se stává pod názvem rukola častou součástí zeleninových salátů a příloh k masitým pokrmům i v České republice. Mimo schopnost působit příznivě na chuťové buňky má na lidské tělo i další příznivé účinky: obsahuje velké množství vitamínu C, alkaloidy s účinky diuretickými a stimulujícími zažívání, v minulých staletích byla považována za účinné afrodiziakum. Semena obsahují téměř 30 % oleje, který je složen z těchto sedmi hlavních mastných kyselin: eruková - 44,7 %, olejová - 15,1 %, linolenová - 14,7 %, linolová - 8,3 %, eikosenová - 7,4 % a palmitová - 5,1 %. Protože tento olej obsahuje velké množství pro lidský organismus škodlivé kyseliny erukové je používán v průmyslu, tam je ceněna jeho velká stabilita při vysokých teplotách, tekutost i při nízkých teplotách a dobrá oxidační stabilita. Nejčastěji je využíván pro výrobu průmyslových mazadel, fermeží, pracích a čisticích prostředků, tiskařských barev, aditiv do plastů a v kosmetice.
Zdroj: článek Rukola