PARAZIT MOTOLICE je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Je to smutné, ale neexistuje člověk, který v sobě nehostí nějakého parazita. Mezi největší parazity lidského těla patří červi. Pokud se řekne slovo „parazit“, ihned nás dospělé napadne roup. Roup je asi nejčastějším hostitelem v našich tělech a setkáváme se s ním již v mládí. Existují však i další parazité, kteří v nás hostují a vyvolávají příznaky, které jsou velmi snadno zaměnitelné za průvodní znaky onemocnění. Psy a kočky majitelé odčervují pravidelně, ale sebe? Sáhněme si do svědomí, kdo z nás se pravidelně odčervuje?
Motolice
Velikost: 20–30 mm
Motolice je plochý červ mající přísavky s trny, jimiž se lépe uchycuje na tkáni hostitele. Životní cyklus těchto drobných parazitických živočichů je vázán nejprve na vodní plže, následně na vodní ptáky. Koupajícího se člověka parazit ohrožuje v takzvaném cerkariálním stadiu životního cyklu, kdy se larvy motolice (cerkárie) uvolní z plže do vody a snaží se najít vodního ptáka, aby mohly dokončit svůj vývoj. Dospělé motolice žijí v játrech a ve žlučovodech, kde se živí krví. Vajíčka dospělých jedinců se průběžně dostávají se žlučí do střev, odkud cestují s výkaly ven. Motolice dostaly svůj český název proto, že jedním z příznaků napadení je „motání“ hlavy. Vyvolávají chronické hepatitidy až cirhózy. Zvětšená játra, zažívací obtíže, průjmy, ALERGIE. Motolice slinivková žije především ve vnitřně sekretorické části slinivky. Bezpečně ji najdete u cukrovkářů nebo u lidí, kteří trpí přehnanou chutí na sladké. Všechny motolice zhoršují metabolismus, a proto se často nachází u lidí s nadváhou. Motolice byly nejprve zaznamenány jako paraziti hovězího dobytka skotu, napadají však i člověka. Zdrojem nákazy motolicí mohou být i ryby. Zejména v oblasti jihovýchodní a východní Asie existují motolice cizopasící v zažívacím traktu člověka. Zdrojem nákazy jsou syrové ryby obsahující opouzdřené larvy (metacerkarie) parazitů.
Praziquantel je uváděn jako lék první volby na motolice.
V naší poradně s názvem TO JE VÁŽNĚ... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucinka.
To je vážně hnus, co se tady řeší. Lidi, jaký červy? Nechcete mi říct, že to vážně někdo může mít v sobě? Je 21.století.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U nákazy parazitem nehraje vývoj společnosti žádnou roli. Parazit se do těla dostane obvykle orální cestou, zřídka pak prostřednictvím bodnutí od hmyzu nebo z kontaminovaného prostředí kůží a tělními otvory. Každé snědené syrové maso je potencionálním rizikem pro vstup parazita do lidského těla. Syrové maso se dnes běžně konzumuje, obsahuje ho například suši, stejk, karpačo, tatarský biftek, sušené maso, atd. Parazit se v těle uhnízdí bez větších příznaků a nositel tak ani neví, že ho v sobě má.
Motolice představují skupinu medicínsky a veterinárně významných původců chorob zvířat i člověka. Velikost motolic se pohybuje od několika desetin milimetru do několika centimetrů. Vývojové cykly zahrnují 1 až 3 mezihostitele. Fasciolóza je onemocnění způsobené motolicemi rodu Fasciola. Mezi známé lidské motolice patří motolice jaterní (Fasciola hepatica), která je rozšířená po celém světě. Konečným hostitelem motolice jaterní jsou především přežvýkavci, ale i ostatní savci včetně člověka. Vajíčka tohoto parazita se dostávají do vnějšího prostředí společně s trusem. Ve vodním prostředí se z vajíček líhnou obrvené larvy, takzvaná miracidia. Tato stadia napadají své mezihostitele, kterými jsou plži z čeledi plovatkovitých, vyskytující se v podmáčených lokalitách. V jejich těle probíhá další vývoj motolice. Plže pak opouštějí bičíkatá pohyblivá stadia zvaná cerkarie, která ulpívají na rostlinách ponořených ve vodě. Po přichycení ztrácejí cerkarie ocásek a vytváří si kolem sebe ochranný obal. Zvířata se poté nakazí spásáním vegetace společně s opouzdřenými stadii motolice jaterní. Po pozření pronikají larvy stěnou střeva do břišní dutiny a odtud pak k játrům a žlučovodům, kde pohlavně dozrávají a začínají produkovat vajíčka, která se zpět do okolního prostředí dostávají spolu s trusem. Kromě jater a žlučovodů mohou napadat i další orgány (plíce, děloha, podkoží). Člověk se může nakazit pozřením salátu připraveného z vodních rostlin, například z oblíbené potočnice. Riziko představuje i konzumace plodů spadaných do vlhkých míst. Brzy po první infekci motolicemi trpí člověk bolestmi břicha, horečkou, nechutenstvím a průjmy. Zvětší se játra a slezina. Může se objevit i žloutenka. Poté nastává období relativního klidu, které může trvat i roky. Onemocnění se znovu projeví jako žlučníkové potíže a zánět žlučovodů. Vznikají žlučníkové kameny a objevují se žlučníkové záchvaty. Může dojít i k ucpání žlučovodů. Motolice jaterní poškozuje také jaterní tkáň. Může se vyvinout rovněž cirhóza jater. V České republice se toto onemocnění již vyskytuje spíše sporadicky a pouze u zvířat.
Ve svém příspěvku KRÁLÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
parazit jako parazit, pro mě je to všechno verbeš, které se musíme zbavovat. Za mě vítězí jedině wurm-ex, protože s tím má skutečně jistotu, že se toho zbavím.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iveta Drdová.
jj přesně. jen mě překvapuje, že ještě i v dnešní době musíme řešit podobné věci... škoda no. Bůh ale požehnej wurm-exu, který nás spasí! :-D
Někteří vědci tvrdí, že přítomnost motolice slinivkové u člověka způsobuje cukrovku kvůli poškození, které vytváří ve slinivce břišní. Motolice slinivková se zavrtává přímo do žlázy a ničí její tkáň. Tito vědci uvádí, že v jejich vlastní praxi někteří pacienti s diabetem zjistili, že se jejich hladina cukru v krvi normalizovala a byli schopni ukončit léčbu po dokončení programu vyhubení parazitů. I když je to reálná možnost, je velmi obtížné někoho pro to otestovat. Jediným způsobem, jak zjistit, zda-li je viníkem diabetu motolice, by bylo zavedení režimu hubení parazitů.
Infekce motolicí slinivkovou se stává celosvětově rozšířenější, ale jen zřídka jsou pozorovány v zemích mimo endemické oblasti, kde se obvykle vyskytují u lidí vracejících se z těchto oblastí.
Význam tohoto parazita závisí na tom, do jaké míry uzavře slinivkové kanálky, a to buď přímou fyzickou obstrukcí, nebo vyvoláním zánětu a periduktální fibrózy. Předpokládá se, že motolice získají přístup do pankreatických kanálků přímo z dvanáctníku po požití parazita. Člověk není hlavním hostitelem motolice, ale může se náhodně nakazit spolknutím mezihostitele (suchozemský plž, kobylka) nebo snědením kontaminované rostliny.
Ve svém příspěvku ŽLUTÁ STOLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Ahoj. Žlutá stolice může signalizovat přítomnost parazitů, hlavně, pokud je to žlutý hlen. U hlenu už není pochyb. Nečetla jsem celou diskuzi, jen píšu, co s určitostí vím. Žlutý hlen ´= nějaký parazit. Lékaři často (většinou, tak z 98%) neumí parazita diagnostikovat, najít ho. To umí přístroje jako je třeba Oberon nebo ještě lepší na tohle konkrétně Salvie. Ještě existuje Diakom, ale s tím nemám zkušenost, ale prý taky umí hodně.
tak zatím čau
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Motolice slinivková obvykle způsobuje mírné příznaky. Silné infekce však mohou být doprovázeny gastrointestinálními poruchami, včetně bolesti břicha, plynatosti, zvracení, průjmu nebo zácpy. Jsou hlášeny žloutenka, zvětšená játra a systémové příznaky.
Eosinofilie (zvýšený počet eosinofilů oproti fyziologickému normálu) je vzácná a bývá pozorována u pacientů s fasciolopsiázou, schistosomiázou, heterofiázou, metagonimiázou, časnými stádii paragonimiázy a akutní klonorchiázou (zmizí u chronické klonorchiázy).
Anémii lze pozorovat u pacientů se schistosomiázou, fascioliázou a paragonimiázou.
U pacientů s fasciolopsií může být pozorována neutropenie (pokles absolutního počtu neutrofilů).
Moč: u jedinců se schistosomiázou lze nalézt hrubou nebo mikroskopickou hematurii.
Mozkomíšní mok (CSF): u jedinců s mozkovou paragonimiázou se může objevit zvýšení tlaku v CSF a pleocytóza a eozinofilie v CSF.
Zobrazovací testy zahrnují CXR, ultrazvuk, CT, MRI a cholangiografii.
Diagnóza probíhá laboratorním vyšetřením stolice, při které se prokáže přítomnost charakteristických vajíček ve stolici.
Mezi další metody diagnostiky patří detekce antigenu pomocí enzymového imunosorbentního testu (ELISA) a testy sérologických protilátek pomocí nepřímé hemaglutinace, nepřímé imunofluorescence a ELISA.
V naší poradně s názvem PARAZITI POD KŮŽÍ V ŠOURKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek .
Svědění šourku mě trápí už asi rok.Nemám žádné projevy na kůži,takže kožní vyšetření je negativní a ani urolog,ani neurolog nenašel možnou příčinu.Svědění začalo asi před rokem v době,kdy jsem za pomocí Champixu přestával kouřit.Je fakt,že jsem kouřit přestal,ale svědění se zbavit nedokáži.Je možné,že by svědění mohlo mít původ tady??Nebo může být spouštěčem svědění plíseň uvnitř těla??Žlučník,žlučovody,játra,střeva a podobně??Připadá mi,jako by se varlata uvnitř šourku pohybovala a kůže se napínala a zase smršťovala a při tom probíhá to svěědění.Má někdo podobné zkušenosti??Dokáže mi někdo poradit??Svědění je opravdu hodně nepříjemné......
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pohyb varlat a smršťování a natahování kůže šourku je normální jev a probíhá u každého muže. Je velmi nepravděpodobné, že by za svědění mohl nějaký parazit bez projevů jeho přítomnosti na kůži. Jsem přesvědčen, že Vaše svědění souvisí s kožní reakcí buď na kvasinky, plíseň nebo i na prací prášek. Doporučuji natřít svědivá místa tekutým pudrem s mentolem zejména před spaním a pak ráno po sprše. Zkuste to takto dělat nepřetržitě 7 dní a svědění by mělo přestat.
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
V naší poradně s názvem BÍLÉ TEČKY VE STOLICI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leona.
Dobry den..Prosim.o radu žiji v Anglii a ze zdravotnictvim tu nemam dobrou skušenost. Moje mala dcerka ma 2 a pul rok. Ma problem ze stolici od srpna mela zacpu. Neslo ji vubec na velkou stranu hodne u toho brečela az byla červena ve tvari.poskakovala z jedne strany na druhou. Doktor nam dal takove sacky na zmekčeni stolice jenze to moc nepomohlo.koupila sem ji v Čr glokosu.ktera ji trochu pomuze z mekčit stolici..Ted posledni 2 tydny ma prujem vodnaty. Strida se to ze zacpou. 2 dny je tomu co jsem si vsimla v plence bilich tecek nektere vypadaji jako kmin v byle barvy. Chci se vas zeptat jestli je to v poradku nebo neco vazneho...dekuji vam za vasi brskou odpoved z pozdravem leona.. (omluvte muj pravopis)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Řešení vašeho problému není jednoduché.
Celé to může být zapříčiněno špatnou skladbou stravy, to v tom lepším případě. Dalším možným důvodem může být střevní parazit, kterým se mohla vaše holčička nakazit třeba na pískovišti nebo od domácích zvířat. V každém případě byste neměla úplně zavrhovat zdravotnictví a měla byste se svým dítětem docházet na pravidelné kontroly k dětskému lékaři. Myslím, že nejvíc své dceři prospějete, když její stav necháte zkontrolovat lékařem.
Nejčastějším domácím parazitem je prvok s latinským názvem Toxoplasma gondii, který způsobuje onemocnění s názvem toxoplazmóza, které patří mezi nejnebezpečnější. Přenašečem jsou naši domácí mazlíčci, a to kočky, v jejichž trusu se tento prvok vyskytuje ve formě takzvaných oocyst (může se ale vyskytovat ve formě tkáňových cyst v mase všech druhů zvířat). Pokud si po kontaktu s kočkou pečlivě neumyjeme ruce, může dojít k přenosu ústy. Nemoc je nebezpečná zejména pro pacienty s oslabenou imunitou (například po chemoterapii, ozařování, transplantaci orgánů či pro pacienty s infekcí HIV). Lidé, kteří jsou nakaženi parazitem Toxoplasma gondi, mohou snadněji onemocnět rakovinou krve či prostaty, hrozí jim častěji infarkt a sexuálně přenosné infekce. Toxoplazmóza se ve většině případů podobá chřipce, po odeznění příznaků akutní infekce přežívá parazit v člověku ve formě tkáňových cyst (hlavně v nervové tkáni) někdy až do konce života, někdy několik měsíců. Nebezpečí při oslabení imunity spočívá v tom, že parazit ožije a projeví se například horečkou, zvětšením uzlin, poruchami vidění, křečemi. Při nákaze v těhotenství může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození plodu. Toto onemocnění se dá potvrdit pomocí zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, magnetická rezonance), kdy dojde k objevení abscesu v těle pacienta.
Jsou zde i další paraziti, kteří nejsou již tak nebezpeční, ale dostatečně nepříjemní. Jsou to roupi (Enterobius vermicularis) napadající hlavně děti (přenáší se nemytýma rukama a projevují se svěděním v konečníku). Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a mouchami. Onemocnění se projevuje únavou, často potřebou se vyprázdnit, bolestí břicha, průjmem, podrážděností, svěděním a kopřivkami. Ve stolici se začínají objevovat nejen oplozená vajíčka, ale i dospělí roupi. Pro postižené ženy představuje tento parazit riziko neplodnosti.
Na děti se zaměřují i škrkavky, které patří mezi hlístice (latinsky Nematoda). Žijí v tenkém střevě a nakazit se jimi můžete špatně omytou zeleninou. Hlístice je jednou z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Je známo téměř 20 tisíc druhů. Způsobuje nemoc známou pod názvem ascaridóza. Škrkavka může být dlouhá 15–20 cm. Samice klade až 200 000 vajíček. Příznaky nemoci jsou nechutenství, zvracení, bolesti hlavy, v těžkých případech dokonce ochrnutí končetin. Napadený je oslabován fyziologicky (nedostatek živin, zplodiny metabolismu parazita) i mechanicky (ucpání střeva, případně jeho protržení).
Na dospělé číhá při nedostatečně tepelně upraveném m
Praziquantel zůstává lékem pro všechny infekce motolicemi kromě fascioliázy, pro kterou je lékem bithionol.
U komplikací infekce motolicí, které zahrnují karcinom močového měchýře u pacientů s močovou schistosomiázou, fibrózou a zesílením střevní stěny u pacientů s intestinální schistosomiázou, vzestupnou cholangitidou u pacientů s fascioliázou a cholangiokarcinomem u pacientů s klonorchiázou, může být nutná chirurgická léčba.
Ve svém příspěvku KOŽNÍ KARLOVO NÁMĚSTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Jedná se o parazita, který žije v nehtovém lůžku. Vytváří si chodbičku hlouběji do lůžka nehtu. Někdy se podaří, pokud se nehet nestříhá a nechává odrůst, parazit totiž postupuje pokud má kyslík, ale když je nehet delší, tak se jej občas podaří odstřihnout s nehtem. Také s tímto bojuji už roky, ale nedaří se mne na jednom nehtu té potvory zbavit, a mladí doktoři vůbec tohle neznají (nevyčítám, jen konstatuji) takže stále pátrám po nějaké chemii a nebo zmínce, jak se ta bestie jmenuje a jak na ni. Pavel
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Kulová.
Pane Pavle,dobrý den,děkuji za odpověď.Uplynul skoro rok od mého dotazu na skvrnu na velkém palci na noze,která mě trochu vylekala.Nikdo jiný na můj dotaz nereagoval.Po nějakém čase, vlivem jiných událostí jsem na tento problém zapomněla.Až teď mi jej Vaše odpověď opět připomenula.A... skvrna zmizela ani nevím kdy a jak.Teď jenom doufám,že je to definitívně.
S pozdravem K.A.
Při přemnožení roztočů Demodex ve vlasových váčcích (odkud vyrůstají chlupy) dochází k vylysání okrsků kůže. Na nich se často objevuje zarudnutí kůže (erytém) a tvorba šupin. Postižená místa jsou ostře ohraničená, okraje ale mohou být i neostré. V mnoha případech dochází k sekundární bakteriální infekci s tvorbou pustul (puchýřků) a krust (strupů) a také k různě silnému svědění. Onemocnění se projevuje svěděním a zarudnutím kůže, vyrážkou, akné v dospělosti, zhruběním kůže, zvětšenými póry, rozšířenými žilkami, podrážděním oka, svěděním víčka, opakovanými záněty okraje víčka, vypadáváním řas, záněty spojivky, poruchou mazových žlázek víčka, zhoršeným viděním a syndromem suchého oka.
Také akné a růžovka jsou způsobeny přemnožením drobných roztočů z rodu Demodex. Na člověku většinou parazitují dva druhy, jeden přebývá v mazových a druhý v potních žlázách v kůži. Pouhým okem nejsou vidět, jsou průsvitní, viditelní pouze při zvětšení velmi silným zvětšovacím sklem (10x a více). Při denním světle se obvykle nepohybují. Důsledkem jejich pohybu může být hemžení, šimrání, někdy i drobné píchání až pocit provrtávání kůže. Mohou způsobovat vypadávání obočí, řas a vlasů a různé kožní nemoci, zdaleka nemusí jít výhradně o akné či růžovku (rosaceu).
Diagnóza demodikózy způsobené roztočem Demodex canis se podle pravidel stanoví mikroskopickým vyšetřením hlubokých kožních seškrabů. Tyto seškraby se provádějí pomocí čepele skalpelu, na kterou se pro lepší přilnutí získaného materiálu nanese kapka parafínového oleje. Bezprostředně po odběru se materiál přenese na podložní sklíčko, přikryje se krycím sklíčkem a vyšetří při 100násobném zvětšení.
Tito roztoči se u člověka vyskytují ve vlasových/mazových folikulech, hlavně v oblasti brady, nosu, čela a zad, často je nalézáme i v oblasti řas. Velmi nízký stupeň patogenity trudníků způsobuje, že převážná většina případů výskytu u lidí probíhá bez klinického projevu.
Při léčbě se doporučuje lokálně aplikovat různé olejové přípravky (například tea tree oil) a zinkovou mast s boraxem. V těžších případech i lokální insekticidy, antibiotika nebo antiparazitika. Účinný lék na demodex je Soolantra s obsahem ivermektinu. Soolantra je k dostání v lékárně jako 15 gramový krém a je na lékařský předpis s doplatkem 800 až 900 Kč. Používá se jednou denně nanesením na postižená místa. Léčba trvá až 3 a více měsíců. Pro domácí léčbu doporučujeme tento postup na léčení demodexu.
Nezbytnou součástí léčby je pravidelná pečlivá hygiena obličeje, včetně řas.
Ve svém příspěvku JAK SE POZNÁ KOUSNUTÍ OD BLECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Psa mám venku v kotci. Vlezl mu tam ježek. Pes ježka zadávil a ten mu za odměnu předal své blechy. Psa vyvážím do lesa autem. Tím jsem si zablešil nejprve auto, a posléze celý dům. Nejdříve jsem se o odblešení snažil sám. 12 litrů Bio Kill (cca 2500 Kč), téměř litr frontline ( 2000 Kč), asi dvacet sprejů proti lezoucímu hmyzu (1500 Kč), každodenní vysávání bytu a praní ložního prádla, několikrát denně sprchování a převlékání. Odblešení psa (nový obojek Foresto - 700 Kč, dvě tablety proti blechám 2x 400Kč, spálení staré a stavba nové psí boudy a opakovaný postřik kotce). Asi po měsíci jsem hodil ručník do ringu a zavolal deratizátora. První ošetření celého domu 9 000 Kč a čekám na druhé, doufám že poslední. Teprve po zásahu deratizátora byl poznat výsledek boje. Mohl jsem se konečně vyspat. Do nedávna úsměvná scéna z filmu na Na samotě u lesa, "... to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou... ", už pro mne není úsměvná. Bilance do současnosti 16,5 tisíce + 9 tisíc za příští zásah deratizátora. K tomu si připočítejte elektřinu ( dvě až tři pračky denně po dobu téměř dvou měsíců). Cena jednoho zakouslého ježka se blíží čtyřiceti tisícům. Ne, blecha pro mne není úsměvný parazit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
Příznaky:
Kočka má zarudlé ušní boltce, které ji bolí.
Často se v okolí uší škrábe.
Třepe hlavou.
Začíná se jí nadměrně tvořit drolivý ušní maz, který má hnědou až černou barvu.
S kočkou navštivte veterináře. Ten jí odebere ušní maz a stanoví diagnózu. Kočičí svrab v uších se může řešit několika způsoby. Mohou se podávat ušní kapky, to je ale většině koček velmi nepří
V naší poradně s názvem PARAZIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana .
Dobry den,
Rada bych se zeptala, pred tydnem jsem jedla Steak, ktery nebyl propeceny, tedy krvavy Steak. Maso bylo dost prorostle, pri rezani z nej koukalo neco jako nit - chtela jsem se to prohlednout, dotkla jsem se nozem, schovalo se to.jelikoz to nebylo Doma, nemohla jem se nejak rypat v taliri, kdyz jem se zeptala, vyvetleni bylo to je vazivo. byla jem strasne unavena a nechtela jsem se tim dal zabyvat. od toho dne mam ale potize, prvni dny velmi tezky zaludek, od te doby vetry, silny zapach. je mozne ze jem e nakazila nejakym parazitem? co muzu delat?
dekuji
Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
S největší pravděpodobností to bylo skutečně vazivo. Parazit nejdříve v těle roste a teprve až po delší době činí potíže. Ve vašem případě doporučuji den dva nejíst žádné maso a nadýmání by mělo zmizet.
Schistosomóza je onemocnění způsobené motolicemi rodu Schistosoma (krevnička). Nemoc je rozšířena v tropických a subtropických oblastech Afriky, Asie a Ameriky. Nakaženo je v současnosti 200 milionů lidí a asi 600 milionů jich žije v oblastech rizik nákazy. Většina těchto infekcí je způsobena třemi druhy: Schistosoma haematobium (krevnička močová), Schistosoma mansoni (krevnička střevní) a Schistosoma japonicum (krevnička jaterní). Vývojový cyklus schistosom začíná tím, že vajíčko s miracidiem opouští tělo svého hostitele se stolicí. Ve vodě se líhne miracidium, které proniká do plže. Plže pak opouštějí stadia zvaná cerkarie, která pronikají do kůže člověka a do krevního řečiště. Člověk se může nakazit jakýmkoliv kontaktem s vodou, například při koupání v endemických oblastech. Cerkarie po průniku do organismu ztrácí ocásek a vzniká schistozomula. Další vývoj již probíhá v cévním systému. Onemocnění se projevuje kašlem, bolestmi břicha a průjmem. Postižení orgánů závisí na druhu schistosomy. V případě S. haematobium dochází k zánětům močového měchýře, selhání ledvin a vzniku nádorů močového měchýře. S. mansoni způsobuje střevní potíže. Kromě střev jsou zasažena i játra a může dojít k jejich nadměrnému zvětšení – hepatomegalu, někdy spojenému se zvětšenou slezinou – hepatosplenomegalií. Hlavním místem výskytu dospělých jedinců motolice S. japonicum je žilní síť jater. Kromě rozsáhlého poškození jater a sleziny bývají zasaženy i plíce a střevo. Závažné komplikace nastávají, když jsou vajíčka zanesena do mozku. Tyto případy bývají většinou letální. Na našem území se lze setkat s některými druhy schistosom parazitujících na ptácích. Do kůže člověka mohou pronikat při kontaktu s kontaminovanou vodou v přírodních nádržích a způsobovat kožní alergickou reakci. Tento parazit však není v hostiteli, kterého představuje savec, schopen dokončit svůj vývoj a v kůži hyne.
Pod pojmem svrab je myšleno infekční onemocnění, které způsobuje kožní parazit. Svrab je možné obvykle identifikovat podle jeho typických projevů: velmi vysoká svědivost a kožní projevy, kdy je možné pozorovat chodbičky, které parazit pod kůží vytvořil, chodbičky jsou obvykle doplněny o puchýře a pupínky. U svrabu je také důležitá jeho nakažlivost, je třeba se vyvarovat nejen přímého kontaktu s člověkem trpícím tímto onemocněním, ale i kontaktu se společnými textiliemi (ložní prádlo, ručníky, ale i gauč, křesla atd.).
Měchovec (Ancylostoma duodenale) je druh červa patřící do rodu Ancylostoma. Tento parazit žije v tenkém střevě hostitele. Vyskytuje se po celém světě, ale nejvíce na starém kontinentu v jižní Evropě, dále v severní Africe, v Indii a Číně. Méně často jej najdeme v Americe. Měchovec je malý válcovitý červ, šedobílé barvy. Na okraji své ústní dutiny má 2 plošky a na každé z nich jsou dva velké zuby. Může mít i pár drobných zubů uvnitř ústní dutiny. Sameček bývá menší než samička. Samička může naklást 10 až 30 tisíc vajíček během jednoho dne. Průměrně žije tento parazit asi jeden rok.
Příznaky
Larva se do těla dostává přes kůži a proniká do krevního oběhu. Jím pak putuje do plic, což nutí hostitele ke kašli. Po vykašlání a spolknutí hlenu se dostává do tenkého střeva, kde doroste v dospělého jedince produkujícího vajíčka, která odcházejí se stolicí.
Typickými příznaky při lehké infekci jsou bolesti břicha a ztráta chuti k jídlu. Při těžké infekci dochází k nedostatku bílkovin, anémii z nedostatku železa, objevuje se suchá kůže, otoky, pocit nafouknutého břicha, otupělost, srdeční selhání.
Diagnostika
Diagnostika probíhá na základě průkazu vajíček ve stolici. Důležitá je prevence, tedy dostatečná hygiena.
Parazit je organismus, který pro svůj život potřebuje jiný organismus, takzvaného hostitele, kterého svým způsobem života poškozuje. Tělo hostitele slouží jako zdroj potravy a jako ochrana před vnějším prostředím. Podle prostoru, který parazité obývají, se rozlišují na ektoparazity nacházející se vně organismu (například komár, veš) a endoparazity žijící uvnitř svého hostitele (například škrkavka, tasemnice).
Hostitelem řady parazitů může být i člověk. Lidský organismus v našich podmínkách nejčastěji sužuje nákaza roupem dětským, škrkavkou nebo tasemnicí. Setkat se však můžeme i s dalšími nemocemi. Vlivem stále častějšího cestování u nás přibývá případů nákaz exotickými parazity, kteří se u nás běžně nevyskytují.
Vlasovci (filárie) jsou parazité obratlovců vyjma ryb. Žijí v tkáních, lymfatickém a krevním oběhu nebo tělních dutinách. K přenosu na svého hostitele využívají hmyz. Přenášeny jsou infekční larvy zvané mikrofilárie, které cirkulují krevním oběhem nebo migrují kůží hostitele po celém těle a stávají se snadno dostupnými krevsajícím přenašečům. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. Některé druhy jsou významnými parazity zvířat i lidí. Takovým druhem je i vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti), který napadá člověka a některé další primáty. Rozšířen je v tropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie, s ohnisky výskytu i v Egyptě. Dospělci se vyskytují v lymfatickém řečišti, kde rodí larvy mikrofilárie, které se z lymfy dostávají do periferní krve. Během dne se zdržují v cévách plic. Jejich množství v krvi začíná stoupat v nočních hodinách, kdy se objevuje více přenašečů, kterými jsou různí komáři rodů Culex, Aedes, Anopheles a Mansonia. V oblastech, kde jsou přenašeči aktivní po celý den, jsou mikrofilárie vyplavovány do periferní krve i během dne. Počáteční stadium nákazy doprovází záchvaty horečky, třesavka a bolest hlavy a končetin. V chronické fázi dochází k zadržování lymfy v periferních částech těla a ke ztluštění a zhrubnutí kůže a rozvíjí se takzvaná elefantiáza („sloní noha“). Dochází k obrovskému zvětšení periferních částí, zejména dolních a horních končetin, penisu, prsů. Podobné onemocnění (včetně elefantiáz), ale s mírnějším průběhem způsobují v jižní a jihovýchodní Asii další druhy filárií, například Brugia malayi a Brugia timori. Loa loa neboli vlasovec oční je filárie vyskytující se u člověka a u některých dalších primátů v západní tropické Africe. Přenašeči jsou ovádi rodu Chrysops. Dospělci žijí v podkožním vazivu nebo ve spojivkovém vaku. Rodí mikrofilárie, které se dostávají do periferní krve, kde jsou nasávány přenašeči. Při výskytu v podkoží je přítomnost parazita provázena zánětlivými a bolestivými otoky (takzvané „kalabarské otoky“), které se mohou stěhovat. Oční forma s výskytem parazita pod spojivkou se projevuje pocity tlaku, pálením, záněty spojivek a poruchami vidění. Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus) je nebezpečný parazit lidí a dalších primátů vyskytující se v tropické Africe a Střední a Jižní Americe. Nakaženo je přibližně 18 milionů osob. Přenašeči jsou muchničky rodu Simulium. Vývoj je vázán na prudce tekoucí řeky. Dospělí parazité jsou lokalizováni v podkožních nodulech (onchocerkomách), které vypadají jako kožní boule. Mikrofilárie se dostávají do okolní tkáně, někdy i do oka, kde vážně poškozují rohovku a sítnici. Nel
Původcem onemocnění zvaného toxoplazmóza je jednobuněčný parazit koček (a dalších kočkovitých šelem) Toxoplasma gondii, který je rozšířen po celém světě. Kočka, která je definitivním hostitelem, se obvykle nakazí pozřením nakaženého mezihostitele (například myši). Kočky pak následně v trusu vylučují vajíčka toxoplasmy (oocysty). Člověk se může nakazit oocystami, které pochází z trusu koček, nebo nedostatečně tepelně upraveným masem zvířat, která figurují jako mezihostitelé toxoplasmy. Kočky nejčastěji vylučují oocysty mezi 3. až 8. měsícem věku. Starší kočky mohou však oocysty také vylučovat. Nakažená kočka vypadá téměř vždy zdravě a přitom může v trusu vylučovat miliony vajíček. Nebezpečnou může být i nedostatečně omytá zelenina ze zahrádky. Rizikové je například také používat při vaření jedno prkénko na krájení masa a dalších surovin. V České republice je v průměru každý třetí člověk nakažen toxoplasmou. V některých zemích je to však ještě více, například ve Francii. Toxoplasma gondii je nebezpečná hlavně pro těhotné ženy, neboť parazit přechází přes placentu a může způsobit potrat nebo poškození plodu. Takové dítě pak může trpět takzvanou kongenitální toxoplazmózou, mezi jejíž příznaky patří poruchy zraku a nervového systému. Velký problém představuje toxoplazmóza pro lidi s poruchou imunity, pro pacienty po ozařování a chemoterapii i pro pacienty s HIV. U těchto lidí může toxoplazmóza přejít z klidového stadia do aktivního a způsobit závažné onemocnění mozku nebo srdce. Nákaza toxoplazmózou se většinou neprojevuje žádnými příznaky. U malého procenta pacientů se mohou krátce po infekci objevit bolesti hlavy, únava a zvětšení lymfatických uzlin. V souvislosti s toxoplazmózou se v poslední době mluví i o tom, že může ovlivňovat naše chování. Spekuluje se i o souvislosti toxoplazmózy a epilepsie nebo schizofrenie. Lehčí formy toxoplazmózy se diagnostikují velmi komplikovaně. Důležitá je především prevence u gravidních žen a při sebemenším podezření by měl lékař provést testy, které zjistí, zda u plodu nedošlo ke změnám ve vývoji. Léčba lehkých případů toxoplazmózy se prakticky neprovádí. Důležité je včasné započetí léčby u imunodeficitních jedinců a těhotných žen. Léčba je založena na podpoře imunitního systému a na podávání léků, které zabraňují parazitům v dalším působení.
