Iatrogenní pneumotorax vzniká při invazivních lékařských vyšetřeních, jako je transparietální aspirační biopsie, katetrizace podklíčkové žíly, akupunktura nebo mechanická ventilace s přetlakem. Indukovaný pneumotorax se záměrně využívá při toraskopii (endoskopickém vyšetření hrudní dutiny).
Spontánní pneumotorax se dělí na primární idiopatický, který se může objevit u zdravých vysokých mladých mužů s výskytem pneumotoraxu v rodině, a sekundární, ten vzniká následkem plicních chorob (jako je například CHOPN nebo cystická fibróza).
V naší poradně s názvem KUTVIRTOVO KLOKTADLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal Voros.
Za jak dlouho se může jist apit čaj po klokaní. Děkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kloktadla se obecně doporučují použít po jídle a pití, aby klidová doba bez polykání byla co nejdelší. Čím déle jsou účinné látky z kloktadla na sliznici, tím účinnější efekt lze dosáhnout. Minimální doba bez polykání by měla být alespoň 30 minut po kloktání.
Ventilový neboli tenzní pneumotorax vzniká takzvaným ventilovým mechanismem, kdy při nádechu proniká do pleurální dutiny vzduch a při výdechu se defekt uzavírá, čímž se vzduch hromadí v dutině. Tento typ pneumotoraxu je nejvíce nebezpečný, protože vzduch hromadící se v dutině hrudní postupně utlačuje všechny orgány mediastina na nepostiženou stranu, čímž se utlačuje i druhá plíce, zhoršuje funkce srdce a hrozí poškození velkých cév.
Projevy pneumotoraxu mohou být poměrně různorodé a závisí na jeho rozsahu, rychlosti vzniku a přidružených chorobách. Většinou si však pacienti stěžují na silnou bolest na hrudi, dráždivý kašel a potíže s dýcháním. Můžeme si také všimnout zpěněné tekutiny vytékající z rány. Při ventilovém pneumotoraxu je přítomna bledost, cyanóza, tedy namodralé zbarvení kůže, zvýšení tepové frekvence a pokles tlaku. Protože však tyto projevy mohou vznikat při různých onemocněních dýchacího systému a také srdce, je na lékařích, aby včas diagnostikovali vzniklý pneumotorax a zahájili jeho léčbu.
Pneumotorax znamená, že se po protržení plic dostává vzduch do hrudní dutiny a dochází ke kolapsu (splasknutí) plic, a to celkově nebo částečně. Na jeho vzniku se u novorozenců podílí patologicky změněná plicní tkáň (syndrom hyalinních blanek, vdechnutí smolky, zápal plic, nedostatečně vyvinuté plíce) a umělá plicní ventilace. Často však příčinu nelze zjistit. V klinickém obraze se setkáváme s takzvaným asymptomatickým (bezpříznakovým) pneumotoraxem, který nemá klinické příznaky, bývá obvykle jednostranný a postihuje asi 1–2 % novorozenců. Dýchacími obtížemi různého stupně v závislosti na rozsahu pneumotoraxu se vyznačuje symptomatický pneumotorax. Příznaky se mohou objevit náhle, nebo postupně dochází ke zhoršování dýchání ve smyslu ztíženého, zrychleného dýchání s cyanózou. Pokud dojde při velkém tlaku vzduchu v hrudní dutině k útlaku cév a srdce, vznikají příznaky selhávání srdce. Léčba spočívá v jednorázovém, případně opakovaném či trvalém odsávání vzduchu z hrudní dutiny a odstranění příčiny, která pneumotorax způsobila.
Pneumotorax je stav, při kterém pronikne vzduch z plic do pohrudniční dutiny, což je dutina obalující plíce. Při tomto stavu vzduch v plicích uniká a dochází ke kolapsu plic nebo jejich částí. Nejčastěji pneumotorax vzniká při poranění hrudníku či plic, případně při některých lékařských zákrocích. Pneumotorax se dělí zpravidla na uzavřený, otevřený a záklopkový. Většinou se objevuje pneumotorax pouze jedné plíce, je tedy ztíženo dýchání, ale životní funkce je zachována.
Při takzvaném uzavřeném pneumotoraxu se místo, kterým vzduch z plic unikl do pohrudniční dutiny, ihned uzavře. Někdy tento případ také nazýváme jako jednorázový pneumotorax.
Otevřený pneumotorax se objevuje hlavně při poranění hrudní stěny, jícnu či průdušek a při zlomeninách žeber. Jak název napovídá, místo průniku vzduchu do pohrudniční dutiny zůstává otevřené.
V případě záklopkového nebo ventilového pneumotoraxu se místo poranění při nádechu otevírá a při výdechu zavírá – vzduch se tedy hromadí v pleurální dutině a nemůže ven. Přibývající vzduch postupně tlačí i na druhou plíci a ostatní orgány, čímž narušuje i jejich funkci.
Pneumotorax vzniká i jako důsledek jiných plicních chorob (cystická fibróza, plicní obstrukční nemoc), objevuje se častěji u chlapců či mužů, zejména pokud se v rodině opakovaně vyskytují pneumotoraxy. K onemocnění jsou také náchylnější jedinci s takzvaným Marfanovým syndromem.
Mezi hlavní příznaky pneumotoraxu patří bolest na hrudi, pocity dušnosti a dráždivý těžký kašel. V případě, že se jedná o otevřený pneumotorax, objevuje se v ráně při výdechu zpěněná krev. Typický je také zvuk unikajícího vzduchu.
Při podezření na pneumotorax je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc.
Po pneumotoraxu léčeném chirurgicky se obecně doporučuje rekonvalescence v trvání několika týdnů. Po uplynutí cca 2 až 3 měsíců se ale doporučuje obezřetnost jak v případě spontánního primárního pneumotoraxu, kdy není známá zjevná příčina, tak u spontánního sekundárního pneumotoraxu, kdy příčinou je nějaká patologie v plicích, například bulózní emfyzém, jelikož hrozí recidiva. Podle klinických studií dochází nejčastěji k recidivě pneumotoraxu v nejbližších 6 měsících až 3 letech. Potěšující ale je, že po chirurgickém zákroku, abrazi, tedy mechanickém poškození obalu plic, kdy následně sroste pohrudnice a poplicnice, je riziko recidivy nižší. U kuřáků jsou počty recidiv častější. Pneumotorax může být rovněž komplikován vznikem pleurálního výpotku. Existuje i možnost vzniku hemotoraxu a hrudního empyému. Pneumotoraxu někdy komplikuje vznik bronchopleurální píštěle a chronický únik vzduchu.
Základním projevem je zhoršující se dušnost, únava a nevýkonnost. Jedincům se při vydechování zužují dýchací cesty, a tudíž mají pocit, že nemůžou vydechnout. Hrozí riziko rozvoje plicní hypertenze a pravostranné srdeční selhání. Rozedma je v podstatě určitým podtypem choroby zvané CHOPN, čemuž odpovídají i příznaky. Hrudník nemocných bývá rozšířen v předozadní rovině. V plíci postižené rozedmou se mohou tvořit poměrně velké dutinky vyplněné vzduchem a při jejich prasknutí může vzniknout pneumotorax.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Brandl.
Není mi jasná doba počátku zavařování třešní.
Jak poznám POČATEK ZAVAŘOVÁNÍ 7 MINUT?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Počátek zavařování se počítá od umístění sklenic do trouby a zavření dvířek. Vše musí být horké, nálev, voda v plechu a vyhřátá trouba. Pak proces zavařování započne ihned po umístění do trouby.
V případě pásového oparu je inkubační doba sedm až čtrnáct dní. Nakažlivý je jedinec ještě před výsevem puchýřků a maximálně asi pět dní po jejich objevení. Infekčnost pásového oparu vzbuzuje obvykle nepřiměřený strach, ve skutečnosti je ale minimální, na rozdíl od neštovic, jimiž jedno dítě spolehlivě nakazí celou školku. Zatímco neštovice jsou nakažlivé extrémně a v nemocnicích jsou důvodem umístění do karantény, u pásového oparu je k nakažení třeba styk kůže na kůži a ještě by potenciální nakažený musel mít nějakou oděrku, aby byla cesta k nemoci otevřená. Při dodržování běžných hygienických pravidel se tedy bát nemusíte.
Inkubační doba u pásového oparu je 7−14 dní, u planých neštovic 13−14 dní. Období nakažlivosti u pásového oparu bývá zhruba 1−2 dny před prvními příznaky a maximálně 5 dní po objevení puchýřků.
Svrab je nakažlivý! Pokud trpíte svrabem, můžete být přenašečem roztoče na jiné lidi. Po prvním napadení roztočem svrabu se mohou objevit prvotní příznaky během několika týdnů. Tato doba je známá jako inkubační doba. Pokud však dojde k opětovnému nakažení, objeví se příznaky během několika dní.
Léčba pneumotoraxu spočívá v napíchnutí pohrudniční dutiny jehlou a v odsátí přebytečného vzduchu. Tím se obnoví podtlak, plíce opět přilne ke stěně a začne se znovu pohybovat souběžně s dýchacími pohyby hrudníku. V rámci první pomoci je prvním krokem zavolat odbornou pomoc. Dále je důležité usadit postiženého do pozice v polosedě a zhotovit krycí obvaz, který ránu ochrání před infekcí, ale zároveň umožní odtékání nahromaděné krve. Toho dosáhneme tak, že spodní strana obvazu zůstane volná. V případě dušení ukládáme postiženého do stabilizované polohy na postiženou stranu. Nikdy nevyndáváme cizí tělesa z rány.
Inkubační doba je 8 hodin, maximálně 48 hodin, to znamená, že onemocnění se projeví přibližně po 8 hodinách od konzumace infikované potraviny nebo tekutiny. Některé druhy enterobakterií mohou způsobit salmonelu, jejíž projevy trvají několik dní až týdnů a jsou nespecifické, nejsou tedy typické pro salmonelu. Mezi tyto projevy patří horečky, návaly potu, bolest svalů, nechutenství.
Kloktadla se obecně doporučují použít po jídle a pití, aby klidová doba bez polykání byla co nejdelší. Čím déle jsou účinné látky z kloktadla na sliznici, tím účinnější efekt lze dosáhnout. Minimální doba bez polykání by měla být alespoň 30 minut po kloktání.
Přičichněte si k tabletám jestli nejsou zatuchlé a zkontrolujte jestli na nich není píseň. Pokud je to v pořádku, tak bez obav to můžete užívat. Přeji hezký den.
já už jsem sundal taky 2 kg, ale až po 8 dnech. každopádně se musim přiznat, že nedržím žádnou dietu. no uvidíme za měsíc, 8 dnů je přece jen krátká doba na nějaké výrazné výsledky.