Opičí neštovice jsou vzácné onemocnění, které je způsobeno infekcí virem opičích neštovic.
Opičí neštovice byly poprvé objeveny v roce 1958, kdy se v koloniích opic chovaných pro výzkum objevila dvě ohniska onemocnění podobné neštovicím, odtud název „opičí neštovice“. První případ opičích neštovic u člověka byl zaznamenán v roce 1970 v Demokratické republice Kongo v období intenzivnějšího úsilí o odstranění pravých neštovic. Od té doby byly opičí neštovice hlášeny u lidí v jiných zemích střední a západní Afriky.
V květnu 2022 se neobvykle začínají objevovat případy opičích neštovic v USA a v Evropě. Není jasné, jak byli lidé v těchto zemích vystaveni opičím neštovicím, ale případy se týkají lidi, kteří se identifikují jako homosexuálové - muži, kteří mají sex s muži.
Přenos
K přenosu viru opičích neštovic dochází, když člověk přijde do kontaktu s virem od zvířete, člověka nebo materiálů kontaminovaných virem. Virus se do lidského těla dostává přes porušenou kůži (i když není vidět), dýchací cesty nebo sliznice (oči, nos nebo ústa). K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím nebo poškrábáním, přípravou masa z divokých zvířat, přímým kontaktem s tělními tekutinami nebo materiálem lézí nebo nepřímým kontaktem s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminované podestýlky. Předpokládá se, že k přenosu z člověka na člověka dochází především velkými respiračními kapénkami. Respirační kapky obecně nemohou cestovat více než 1,5 metru, takže je nutný dlouhodobý kontakt tváří v tvář. Mezi další způsoby přenosu z člověka na člověka patří přímý kontakt s tělesnými tekutinami nebo materiálem lézí a nepřímý kontakt s materiálem lézí.
Rezervoárový hostitel (hlavní přenašeč onemocnění) opičích neštovic je stále neznámý, ačkoli se předpokládá, že se na přenosu podílejí afričtí hlodavci. Virus, který způsobuje opičí neštovice, byl ze zvířete v přírodě získán (izolován) pouze dvakrát. V prvním případě (1985) byl virus získán od zjevně nemocného afrického hlodavce (provazové veverky) v oblasti Equateur v Demokratické republice Kongo. Ve druhém (2012) byl virus získán z mrtvého mláděte mangabey nalezeného v národním parku Tai na Pobřeží slonoviny.
V naší poradně s názvem CHLAMYDIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lada.
Dobrý den
Byla mě prokázána Plicni chlamydiova infekce,chovam celý život psy je možná souvislost?Může se pes nakazit ode mě?Doporučujeme udělat test vs členům rodiny?Je možné se nenakazit když přijde někdo na návštěvu třeba konzumaci jídla?děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chlamydie se přenáší jako chřipka vzduchem a kontaktem a to z člověka na člověka i ze zvířete na člověka, popřípadě i opačně z člověka na zvíře. Určitě by bylo vhodné otestovat všechny členy rodiny. Zůstaňte v kontaktu s lékařem, který u vás chlamydie diagnostikoval a poraďte se s ním na dalším postupu.
Yersinióza, včetně moru, má různou míru nakažlivosti. Yersinióza, způsobená bakteriemi Y. enterocolitica a Y. pseudotuberculosis, se šíří primárně kontaminovanými potravinami a vodou, přičemž přenos z osoby na osobu je vzácný. Mor způsobený bakterií Y. pestis je nakažlivější, zejména jeho plicní forma, která se může šířit kapénkami z dýchacích cest.
Přenos Y. enterocolitica a Y. pseudotuberculosis
Přenos potravinami
Nejčastějším způsobem přenosu je požití kontaminovaných potravin, zejména syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa.
Přenos vodou
Infekci může způsobit i pití kontaminované vody nebo nepasterizovaného mléka.
Ze zvířete na člověka
Kontakt s nakaženými zvířaty nebo jejich výkaly může šířit tyto bakterie.
Z osoby na člověka
Yersinióza se sice vzácně šíří z člověka na člověka, zejména špatnou hygienou (např. nemytím rukou po použití toalety).
Infekční období
Infekční období obvykle trvá tak dlouho, dokud jsou přítomny příznaky, což může trvat několik týdnů nebo měsíců.
Nakažlivost moru (Y. pestis)
Kousnutí blechami
Mor se obvykle šíří kousnutím infikovaných blech, které se přenášejí mezi hlodavci a jinými zvířaty.
Přímý kontakt
Manipulace s infikovanými zvířaty nebo jejich tkáněmi může také vést k infekci.
Plicní mor
Tato forma je vysoce nakažlivá a šíří se kapénkami z dýchacích cest ve vzduchu.
Infekční období
Infekční období plicního moru je relativně krátké, protože vyžaduje blízký kontakt s infekčními kapénkami.
Prevence
Mytí rukou je zásadní
Důkladné mytí rukou po použití toalety, manipulaci se syrovým masem nebo péči o osobu s infekcí Yersinia může pomoci zabránit šíření bakterií.
Správná manipulace s potravinami
Důkladná tepelná úprava masa, zejména vepřového, a bezpečné zacházení s potravinami může snížit riziko yersiniózy.
Opatření proti kontaktu
U plicního moru jsou nezbytná opatření proti kontaktu (např. izolace, ochrana dýchacích cest), aby se zabránilo šíření.
V naší poradně s názvem HPV VIRUS U MUŽŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Hyneček.
Dobrý den,mám prosím dotaz,jak se může nakazit muž virem HPV aniž by měl jiný sexuální vztah s jinou ženou?? Je možné se nakazit třeba v sauně nebo někde na záchodě?? U manželky byl diagnostikován HPV 16 a ošetřující lékař ji řekl, že je možné se nakazit jen pohlavním stykem,ale já jsem si jist, že za celou dobu manželství jsem žádný jiný styk s jinou ženou neměl.Bohužel se k vůli tomu dostalo naše manželství do velmi kritického stavu.děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Viry HPV včetně typu 16 jsou hojně rozšířeny v celé dospělé populaci. Přenos začíná s prvními pohlavními styky v raném mládí. Pro přenos není důležitý úplný pohlavní styk, ale stačí jen dotyk pokožky genitálií. Přenos z WC nebo v sauně bez těsného kontaktu s nakaženým není možný. HPV nosíme v sobě bez zjevných příznaků. Mohl jste ho mít vy i vaše manželka již z doby prvních lásek.
HPV 16 u žen může způsobit rakovinu děložního čípku a u mužů zase rakovinu penisu.
Parazit je organismus, který ke svému životu potřebuje jiného živého hostitele, kterého svým způsobem existence poškozuje. U člověka se setkáváme jak s ektoparazity (žijícími na povrchu těla), tak s endoparazity, kteří napadají trávicí trakt, krev, játra, plíce nebo nervový systém.
Mezi nejčastější lidské parazity v našich podmínkách patří roup dětský, škrkavky, tasemnice a prvoci. Globalizace, cestování, změny klimatu a kontakt se zvířaty vedou k nárůstu výskytu i dříve vzácných parazitárních onemocnění.
Giardie
Giardia intestinalis je střevní prvok způsobující giardiózu. Přenáší se kontaminovanou vodou, potravinami a špatnou hygienou rukou. Typické jsou průjmy, nadýmání, úbytek hmotnosti a poruchy vstřebávání živin.
Prevence zahrnuje převařování vody, důkladné mytí rukou a potravin. Podrobné schéma životního cyklu lze zobrazit zde: Giardia – obrázky.
Háďátka
Háďátko střevní (Strongyloides stercoralis) proniká do těla aktivně kůží. Onemocnění může být velmi závažné u osob s oslabenou imunitou. Typické jsou plicní obtíže, průjmy a kožní projevy.
Kapilárie
Kapilariózy u lidí jsou vzácné, ale mohou postihnout játra nebo tenké střevo. Nákaza probíhá zejména kontaminovanou vodou či nedostatečně tepelně upravenými potravinami.
Kryptosporidie
Kryptosporidióza se šíří fekálně-orální cestou a je odolná vůči běžným dezinfekcím. Ohrožuje především děti a imunokompromitované osoby. Typické jsou vodnaté průjmy a riziko dehydratace.
Leishmanie
Leishmanióza je přenášena bodavým hmyzem v tropických oblastech. Existuje kožní, slizniční i viscerální forma. Prevence spočívá v ochraně proti hmyzu. Ukázky kožních projevů: Leishmanióza – fotografie.
Měňavky
Měňavka úplavičná způsobuje těžké průjmy a může napadat játra, plíce i mozek. Včasná diagnostika je klíčová, neléčené formy mohou být život ohrožující.
Mikrosporidie
Tyto parazity napadají zejména osoby s oslabenou imunitou. Mohou způsobit chronické průjmy, postižení očí nebo nervového systému.
Motolice
Motolice u člověka jsou vzácné, ale závažné. Motolice jaterní může vést k chronickému poškození jater a žlučových cest. Nákaza probíhá konzumací kontaminovaných vodních rostlin.
Schistosomóza
Onemocnění způsobené krevničkami je rozšířené v tropech. Infekce probíhá při koupání ve sladké vodě. Vede k poškození močového měchýře, střev i jater.
Plasmodia – malárie
Malárie je život ohrožující parazitární onemocnění přenášené komáry. Vyžaduje okamžitou lékařskou péči.
Roupy
Roup dětský je nejčastější parazit u dětí. Projevuje se svěděním konečníku, neklidem a poruchami spánku. Léčba zahrnuje Vermox a přísná hygienická opatření.
V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Dobrý den,
je možné nakazit "lidským" svrabem zvířata? Je možné, aby se pak na nich zákožka množila?
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svrab je společný pro lidi i pro zvířata. Svrab může přejít z člověka na zvíře i naopak. Svrab se může množit v kůži zvířete i v kůži člověka. Nejúčinnější léčba svrabu je pomocí masti Infectoscab, kterou se namaže veškerá kůže na těle.
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý, a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k čemuž dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně.
Dospělá lezoucí veš si jednoduše přestoupí na nového hostitele, kde klade nové hnidy, a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.
Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a přenos je u nich podpořen dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.
Když rodiče zjistí, že jejich dítě má vši, musí tuto skutečnost nahlásit ve škole a v kolektivech, kde se dítě v období posledních dvou týdnů pohybovalo. Nemocné dítě nesmí být odesláno do dětského kolektivu (škola, dětský tábor) do doby, než rodiče provedou odstranění všech lezoucích vší a také hnid (zlikvidovány musejí být všechny hnidy ulpělé na vlasech ve vzdálenosti 0–10 mm od pokožky).
Školy a jiné instituce jsou povinny o výskytu vší v kolektivu informovat rodiče ostatních dětí. Ti následně musí provádět pravidelnou kontrolu ve vlasaté části hlavy v intervalu 2 dnů po dobu asi 3 týdnů.
Ve svém příspěvku PŘENOS NEMOCI RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kročil.
Jak moc je nemoc nebezpečná pro nejbližší okolí.Jak se trochu obrnit doma ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Rudolf Svoboda.
Vážení je to strá známá věc, že zmíněný vir (RŮŽE) se běžně vyskytuje všude kolem
nás, avšak jeho přenos je jen jednou cestou. Jaká koli plíseň mezi prsty u nohou umožní tomuto viru vstup do vašeho těla . Existují mezi námi jedinci, kteří mají tuto virozu X krát do roka a sbaští bedny antibiotik. Je třeba vždy začít u vašich nohou a vyléčit plísěň !!! A najednou zmizí i problém s Ruží jako když mávne kouzelným proutkem. Ještě si dovolím podotknout ,že při léčení plísně je dobré myslet na alespoň
malou očistu střev. Střeva mají přímou spojitost s mezprstnímy ptostory vašich nohou.
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně.
Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.
Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a přenos je u nich podpořen i dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.
V naší poradně s názvem DOTAZ NA ONEMOCNENI ZV.RUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Kratochvilova.
Prosim,mam dotaz..Vcera se babicce udelalo spatne a odvezla ji zachranka.Jde o to,ze nam lekar dnes oznamil,ze ma ruzi na noze...a ja ji vcera prevlekala a na postizenou nohu sahala.Syn si brzy privezou z porodnice miminko.Za jak dlouho by se mi nemoc mohla projevit...pokud jsem se nakazila a nebo poradte...jestli bych vubec mohla k miminku.Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemoc růže zpusobují bakterie a její vývoj má několik stádií, přičemž jen při některých je možná nákaza. Přenos infekce probíhá dotykem přes vaší porušenou pokožku. Přes různé prasklinky na vaší kůži, ekzem, plíseň nebo jinak narušenou kůži. Pokud máte kůži zdravou a nemáte narušen imunitní systém a ani nemáte cukrovku, tak je přenos nepravděpodobný. Obvyklá inkubační doba od přenosu do vzniku infekce bývá 2 až 7 dní. Do týdne na sobě určitě poznáte, jestli k nákaze došlo či ne. Pro příště je potřeba po každém takovém dotyku ihned omýt ruce vodou a mýdlem a na závěr použít dezinfekční gel s alkoholem. Tím zcela zabráníte přenosu.
Encefalitida je souhrnné označení pro zánětlivé onemocnění mozku (většinou infekční povahy), projevující se bolestmi hlavy, zvýšenou tělesnou teplotou, únavností, často ztuhlostí šíje (nuchální rigidita). V pokročilých případech příznaky zahrnují i křeče, poruchy chování, třes, poruchy hybnosti a paměti, poruchy vědomí (delirium, somnolence až kóma), halucinace či afázii. Průběh může být ovšem velmi mírný, někdy i zcela asymptomatický. Příčinou poté bývají nejčastěji bakteriální, virové, nebo parazitické onemocnění (prvoci – mozková malárie a podobně). Encefalitida je často také doprovázena zánětem mozkových blan – meningitidou.
Léčba
symptomatická péče (antipyretika, antikonvulziva a tak dále), případně JIP
za přítomnosti mozkového otoku – antiedematózní terapie
herpetické a nevirové encefalitis – specifické léčebné postupy
Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek. Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně. Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat. Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci a přenos je u nich podpořen dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.
Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje
Ve svém příspěvku PŘENOS SVRABU Z ČLOVEKA NA KOČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anděla.
no a co domácí kočky při zasažení domácnosti svrabem? A podle mého názoru jsem ho chytla na pohotovosti největší brněnské nemocnice. To je vrchol, aby se člověk bál dostat infarkt, protože když ho zachrání, tak si odnese brouky v kůži. To je hnus. Takže k mé otázce, co mám proboha udělat ještě k tomu mazání celého těla, mražení a pečení matrací, žehlení všeho a vyvařování, co mám udělat s kočičkami? To je moc pěkná dovolená...
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.
Způsob nákazy:
Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.
Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí, a na možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic. Nebezpečná je rovněž konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa jatečných zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže). Lidé stižení toxoplazmózou mívají často zvyk ochutn
V naší poradně s názvem PŘENOS SVRABU PODÁNÍM RUKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Zvonek.
Prosím jdeto přenést pouhým dotykem ruky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, svrab je možné přenést i pouhým dotykem ruky. Pokud se na dotýkaných plochách zrovna vyskytuje roztoč, může přelézt na pokožku zdravého člověka a tam se začne množit. Chvíli mu to potrvá, než se zavrtá a proto okamžité umytí rukou nebo použití kontaktní desinfekce pomůže uchycení svrabu zabránit.
Streptokoková angína (zánět hltanu): typickým příznakem je bolest, červené zarudnutí krku s hustým hnisem kolem mandlí; horečka a zimnice; zvětšené lymfatické uzliny kolem krku; zvracení a břišní potíže, zvláště u dětí.
Spála: mezi příznaky spály patří zánět hrdla; růžovočervená vyrážka, která se šíří přes břicho, stranu hrudníku a objevuje se i v kožních záhybech; vyrážka má při doteku strukturu jako smirkový papír; dále jasně červený jazyk (známý jako „jahodový jazyk“) a bledost v okolí úst.
Impetigo: typickým příznakem onemocnění jsou puchýře kolem nosu, úst a nohou; v závažných případech se vyskytuje horečka a zduření lymfatických uzlin.
Diagnóza streptokokové infekce skupiny A
Metodou diagnostiky u streptokokové angíny a spály je vyšetření bakterie v krku tamponem nebo krevní testy. Impetigo je diagnostikováno tím, že lékař tamponem setře z puchýře nebo kůry vředu vzorek, který následně pošle na mikrobiologické vyšetření. Syndrom toxického šoku je diagnostikován tak, že se zkoumají příznaky a v některých případech se udělají krevní testy.
Přenos streptokoka skupiny A
Přenos streptokoka skupiny A je možný z člověka na člověka, kontaktem s nakaženými osobami. Bakterie jsou přítomny ve slinách, ve výtoku z nosu, při kýchání, kašlání a na rukou infikovaných sekretem. Přenos infekce může být ve vzácných případech z kontaminovaných potravin, jako je mléko a mléčné výrobky a vejce. Impetigo je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění a lidé s kožními lézemi nebo puchýři by neměli manipulovat s potravinami, dokud infekce není vyléčena. Infekci mohou přenášet i osoby, které mají bakterie, ale nemají žádné příznaky. Léčba infikované osoby antibiotiky po dobu 24 hodin nebo déle obvykle eliminuje schopnost šíření bakterií. Je však důležité, aby léčba antibiotiky byla dokončena, jak bylo předepsáno lékařem. Není pravděpodobné, že by došlo k šíření infekce předměty v domácnosti, například talíři, hrnečky nebo hračkami.
Léčba streptokokové infekce skupin A
Antibiotika jsou standardní léčbou, ve většině případů se používá desetidenní léčba. Základním antibiotikem pro léčbu streptokokové infekce skupiny A je penicilin. Také erytromycin, pokud jste alergičtí na penicilin. Pokud si nemůžete vzít ani penicilin, ani erytromycin, pak se předepisuje cefalosporin. K léčbě impetiga jsou určeny antibiotické masti. Po aplikaci antibiotik se vy nebo vaše dítě budete cítit lépe do 24 hodin. Ujistěte se, že vždy byla dobrána celá dávka antibiotik.
Doporučení: Nemocné děti nechávejte v dostatečné vzdálenosti od ostatních dětí. Pokud se u vašeho dítěte vyvíjí streptokokové infekce skupiny A, včetně spály nebo impetiga, měli byste zamezit kontaktu s ostatními dětmi ve školkách, školách a podobných zařízeních.
V naší poradně s názvem OLIVOVÝ OLEJ, CITRON A MED NA DETOXIKACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Večeřa.
Dobrý den, mám dotaz k detoxikaci olivovým olejem,medem a citronem. Mohou proces doprovázet nepříjemné pocity v oblasti břicha a změna barvy stolice?
Díky za odpověď
Karel
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Olivový olej, med a citron je kombinace na čištění jater, která vznikla na internetu a začala se šířit virálně prostřednictvím sociálních sítí. Zda-li tato kombinace funguje jako očista jater záleží na zvážení každého člověka. Pár dobrých rad pro výběr ingrediencí.
Když užíváte olivový olej pro zdravotní přínosy, měl byste vždy volit extra panenský olivový olej. Tento vysoce kvalitní olivový olej obsahuje vyšší množství zdravých tuků a antioxidantů ve srovnání s rafinovanými olivovými oleji, a proto poskytuje nejvíce zdravotních výhod. Pro ještě lepší výsledky nakupujte od renomovaných značek, které jsou transparentní ohledně toho, kdy, kde a jak se jejich olivový olej sklízí, a také poskytují datum sklizně, abyste se mohli ujistit, že olivový olej spotřebujete dříve, než překročí svůj vrchol.
Pozor na voskované citrony. Tyto lesklé plody jsou potaženy chemikáliemi, kterým je nejlepší se vyhnout. Některé z těchto vosků jsou na bázi plastu, jiné používají šelak (vyrobený ze zvířecího sekretu, mňam). Ne všechny nevoskované citrony jsou bio, ale všechny bio jsou nevoskované. Ujistěte se tedy, že citrony mají tuto organickou nálepku.
Med by měl pocházet od známého včelaře, abyste se ujistil, že pochází z místních plodin.
Očista probíhá u každého člověka jinak a někdy může být skutečně bouřlivá včetně bolesti v oblasti břicha a změn barvy stolice. Výběr správných ingrediencí tyto nepříjemné pocity může mírnit.
Zoonózy mohou u člověka vyvolat dermatitidu. U člověka králičí svrab vyvolává dočasné papulární léze, dermatitidu a pruritus na břiše, krku a končetinách. Léze jsou výraznější u dětí a žen, zejména na pokožce, která byla v bezprostředním kontaktu s nakaženým zvířetem, a to i v případě asymptomatického průběhu. Inkubační doba může být velmi krátká (bezprostředně po kontaktu se zvířetem). Přenos z králíka na člověka je velmi vzácný.
Ve svém příspěvku DĚTSKÁ SLINTAVKA A KULHAVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Jako pětiletá jsem prodělala slintavku, kterou se tehdy nakazila téměř celá školka, do které jsem chodila. Měla jsem ale, především kvůli neuvěřitelnému zanedbání nebo podcenění situace mojí dětskou lékařkou, velmi těžký průběh a šlo mi tehdy o život. Boláky se mi dostaly až do jícnu a nebyla jsem schopna přijímat ani tekutiny. Strávila jsem nakonec několik týdnů na JIP na infuzích v nemocnici a propouštěli mě s váhou necelých 15 kg. Je to již historie, stalo se to v roce 1968. Ale zajímalo by mě, o jaký typ slintavky šlo, když u dětské se zdůrazňuje, že není nějak nebezpečná a sama odezní. Dodnes jsem měla za to, že šlo o nákazu z mléka, které nám dováželi přímo z JZD v konvích, ale opět se setkávám s názory, že tento typ nákazy od zvířete je nesmírně vzácný. Jak to tedy je?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Přenos zvířecích parazitů na člověka je v určitém měřítku možný – mohou vyvolat místní podráždění kůže, ale nevyvolají onemocnění. U člověka se svrab (jakéhokoliv původu) projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí svrabovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad, ani pohlazením nemocné kočky, při aplikaci léků kočce nebo běžnou manipulací s pelechy nemocných koček.
V naší poradně s názvem REFLUX JÍCNU - DIETA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kolemjdoucí.
Bože to je hloupost.
měli jste tady někdo vůbec tenhle reflux ?? Já ho má už půl roku, skorem nic nepomáhá, zato hromada věcí to dokáže pěkně zhoršit. A tlačenka s octem a cibulí je zrovna jedna z nich.
Čerstvá cibule s octem pro člověka, který má spálené hrdlo, je jako kdyby si zdravý člověk popálil krk brutálně pálivou čili papričkou.Další taková skvělá rada, která putuje po internetu, je lžíce jablečného octa alespoň jednou denně. Nechci zpochybňovat pozitiva pro lidský organizmus, sám jsem ho používal místo normálního octa s tou tlačenkoua cibulí, když jsem byl zdravý, ale pro člověka se spálenými sliznicemi extraezofageálním refluxem opět ne! Už jsem to vyzkoušel a v ten moment jsem si tak poleptal už tak podrážděné hrdlo, že tu nutriční poradkyni, co mě to poradila, bych v ten moment zaškrtil.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pití octa s vodou opravdu pomáhá při léčbě refluxu, a víte proč? Protože ocet zvyšuje kyselost žaludku. Žaludek je uzavřen zvláštním svěračem, který se stahuje a síla sevření je přímo úměrná reakci PH v žaludku. Čím kyselejší je žaludek, tím sevřenější je svěrač.
Ovšem je pravda, že polknutí zředěného octa vyvolá nepříjemný pocit pálení už naleptané sliznice jícnu. V tomto případě by bylo vhodné žaludek uklidnit pomocí blokátorů protonové pumpy - typicky Omeprazolem a až se jícen zahojí (3 až 4 týdny), tak teprve pak zařadit ocet a vysadit Omeprazol a snažit se tak uměle dokyselovat žaludek.
Warfarin tlumí jednu z cest koagulační kaskády tím, že blokuje tvorbu některých koagulačních faktorů v játrech. Jedná se o široce užívaný lék. Výhodou je možnost podávání v tabletkách, nevýhodou je pomalý nástup a ústup účinku, obvykle několik dnů. Účinnost Warfarinu se kontroluje z krevního náběru jako takzvaný Quick test neboli test INR. Hodnota INR vypovídá, kolikrát pomaleji se vlivem Warfarinu dotyčnému člověku sráží krev oproti normě. INR 1,7 tak znamená, že se krev sráží 1,7x pomaleji. Jako účinná a přitom bezpečná hladina Warfarinu se udává INR 2–3, tedy krev srážející se 2–3x pomaleji než normálně. Předávkování Warfarinem je i při správném užívání relativně časté. V případě potřeby rychlého snížení INR lze podat protilátku, kterou jsou preparáty obsahující vitamin K, obvykle lék Kanavit. Stejně tak lze podat mraženou plazmu, která obsahuje chybějící koagulační faktory. Vzhledem ke schopnosti Warfarinu těžce poškodit plod nesmí být Warfarin užíván v těhotenství.
Xarelto
Jeho účinná složka rivaroxaban blokuje srážecí faktor Xa a má podobné přednosti oproti Warfarinu jako Pradaxa. Opět se využívá v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.
Pradaxa
Je nový lék na ředění krve. Účinnou látkou je sloučenina dabigatran, která v jistém bodě blokuje koagulační kaskádu. Mezi výhody patří užívání v tabletkové formě a minimální možnost předávkování při správném užívání. Pradaxa se používá při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní. Velkou výhodou Pradaxy je existence speciální protilátky, která může v případě nutnosti účinek Pradaxy téměř okamžitě vyrušit (preparát Praxbind).
Eliquis
Účinnou látkou je sloučenina apixaban, která blokuje faktor X koagulační kaskády. Kvůli nižšímu výskytu krvácivých komplikací se tento preparát stává velmi oblíbeným a využívá se při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.
Lixiana
Lixiana je nový lék (od roku 2016) ve fázi klinických zkoušek, který patří mezi léky na ředění krve. Účinnou látkou je sloučenina edoxaban. Edoxaban funguje jako přímý inhibitor koagulačního faktoru Xa. Svým působením tedy edoxaban blokuje koagulační (srážecí) kaskádu a tím dosahuje efektu omezení krevní srážlivosti. Lixiana bude využívána v prevenci hluboké žilní trombózy u pacientů po ortopedických operacích, dále pak jako lék ředící krev u pacientů s fibrilací síní a u nemocných s již vzniklou hlubokou žilní trombózou a plicní embolií. Neléčená fibrilace síní ohrožuje pacienta vznikem krevních sraženin v srdci, které mohou zp
Ve svém příspěvku LÉČBA VYSOKÉHO CHOLESTEROLU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ada.
Dobrý den,
statiny kterými se většinou léčí vysoký cholesterol,mají hodně vedlejších
až nebezpečných učinků na životně důležité funkce člověka.
Novými léky u kterých nejsou známy vedlejší učinky jsou inhibitory.
Tyto léky dlouhodobým užíváním nezpůsobují jiná onemocnění
jako statiny např.cukrovku,nebo trvalé poškození svalů-rabdomyolýzu).
Nechápu proč lékaři stále předepisují statiny ohrožující zdraví až život člověka,
neví někdo jakým způsobem docílit předepsání inhibitorů?
Lékaři o jeho předepsání nechtějí ani slyšet.Ada
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ptáte-li se, jak dlouho je salmonela infekční? Potom, co sníte potravu se salmonelou, bude délka onemocnění i doba, po kterou budete nakažliví, u každého člověka jiná. U některých to jsou dny nebo týdny, zatímco jiní mohou být dlouhodobými asymptomatickými přenašeči. Netyfoidní salmonela se však z člověka na člověka šíří jen zřídka.
Infekce salmonelou je nakažlivá a může být nebezpečná, pokud ji šíří člověk, který nemá žádné příznaky a šíří ji nevědomky.
Přenos infekce
Pokud se člověk dostane do kontaktu s potravinami, vodou, zvířaty nebo předměty, které byly kontaminovány bakteriemi z lidských nebo zvířecích výkalů, může se nakazit a šířit salmonelou.
Bakterie salmonely se mohou přenášet z člověka na člověka přes nádobí, jako jsou lžíce, vidličky a brčka, a sdílením hrníčků a sklenic.
Salmonela může žít na površích, které nebyly řádně očištěny. Ve skutečnosti je známo, že bakterie na površích přežijí až čtyři hodiny.
Test na slamonelu
Novamed Salmonella domácí test na salmonelovou infekci, je rychlý, jednoduchý a spolehlivý test k detekci onemocnění Salmonelózou. Provádí se ze vzorku stolice a výsledek znáte za pár minut přímo v pohodlí domova. Jedno balení obsahuje 5 testů. Cena je okolo 600 Kč a je k dostání v lékárnách bez receptu. Test můžete provádět hned, jak odeznějí příznaky. Budete moci sledovat, jak vás bakterie postupně opouští.
