PRVOCI VILCACORA a nejen to se dozvíte v tomto článku. Sláva rostliny Vilcacora sahá v Peru až do dávných časů Inků, kteří ji užívali k léčení mnoha nemocí a scházeli pro ni z And do džungle. Uctívali ji jako svatou rostlinu. Podle dávné legendy se o její objev zasloužil bojovník kmene Ashaninka, který se těžce raněný prodíral amazonskou džunglí. Slabý a k smrti unavený padl na zem a čekal na svůj konec. Náhle spatřil amazonského tygra Otorongo, který svými drápy a ostrými zuby rozdíral silnou liánu a pil vytékající šťávu. Po vypití s ohromnou silou vyskočil a ulovil srnu. Raněný bojovník se se zbytkem sil doplazil k té samé liáně, napil se šťávy a hned se mu vrátila jeho síla. Udiven uviděl, že z liány vyrůstají „drápy“. Díky této legendě se rozšířil i název Uncaria tomentosa, jako „Uňa de gato“, „Cat's Claw“, „Kočičí dráp“.
Co je Vilcacora
Vilcacora je světle hnědá popínavá rostlina, mylně považována za liánu. U násady každého páru listů se nacházejí trny připomínající drápek. Díky tomu je rostlina nazývána „Kočičí dráp”. Vilcacora obsahuje alkaloidy (celkový obsah 0,15–0,46 %, stanoveno HPLC), pentacyklické oxindolové alkaloidy: isomitrafylin, isopteropodin, mitrafylin, pteropodin, speciofylin, unkarin F; tetracyklické oxindolové alkaloidy: isorhynchofylin, rhynchofylin; glykosidicky vázané alkaloidy: 5alfa-karboxystriktodisin; heteroyohimbanové pentacyklické alkaloidy: akuammigin; heteroyohimbanové tetracyklické alkaloidy: hirsutein, hirsutin, korynanthein, dihydrokorynanthein; pyridino-indolo-chinolizidinové alkaloidy: angustin, angustolin; deriváty kyseliny chinovikové, deriváty kyseliny ursolové a oleandrové; steroly: beta-sitosterol (60 % z celkového obsahu sterolů), kampesterol, stigmasterol; flavanové deriváty: epikatechin, procyanidiny A1, B1, B2, B4.
Díky těmto alkaloidům se jedná o dokonalý prostředek aktivující imunitní systém, s neobyčejně příznivými účinky. Vilcacora je tím, co v současnosti hledají lidé dbající o vlastní zdraví a chtějící si uchovat mládí a dobrou kondici co nejdéle.
Ve svém příspěvku TIP NA KNIHU ZDARMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Zdravím, přidávám tip na knihu zdarma o Andské fytoterapii, jmenuje se Vilcacora léčí rakovinu a mě osobně dost rozšířila obzory. Psát si o ni můžete na mail: amc@ginet.cz
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tablety Vilcacora jsou mnohonásobně silnější než čaj a jsou vhodným podpůrným prostředkem při chemoterapii nádorových chorob. V čaji je jen slabý výluh, kdežto v tabletách je droga celá, včetně látek, které se do čaje nevyloučí.
Tento produkt byl uveden na trh jako doplněk stravy. Nemá schválené léčivé účinky a nejedná se o lék. Není určen jako náhrada pestré stravy. Nepřekračujte nikdy doporučené dávkování. Ukládejte mimo dosah dětí. Minimální trvanlivost je vyznačena na obalu.
Použití: Snížená imunita, nádorová onemocnění.
Složení v 1 kapsli:Vilcacora – Uncaria tomentosa 250 mg.
Dávkování: 1–3 kapsle denně, zapít vodou, v závažných případech do 6 kapslí.
Ve svém příspěvku DOBRÝ TIP se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Zdravím, přidávám tip na knihu zdarma o Andské fytoterapii, jmenuje se Vilcacora léčí rakovinu a mě osobně dost rozšířila obzory. Psát si o ni můžete na mail: amc@ginet.cz
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jako léčivo se používají listy, ale hlavně kůra. Pouze její vnitřní část však obsahuje všechny potřebné složky, vnější kůra je odpad, který je bohužel někdy nabízen dodavateli jako kůra vnitřní. Kombinace alkaloidů obsažených ve vnitřní části kůry činí z Vilcacory neobyčejně účinný prostředek o širokém spektru působení.
Vilcacora se zmiňuje především z hlediska jejího vlivu na zhoubné novotvary, má totiž antioxidační, imunostimulační a antivirové účinky. Látky v ní obsažené zvyšují fagocytózu a mohou mít taktéž antimutagenní účinky, hovoří se také o tom, že indukují apoptózu a inhibují proliferaci leukemických buněk a buněk lymfomu, aniž by byly cytotoxické vůči normálním buňkám. Je zřejmé, že blahodárně působí rovněž na kardiovaskulární systém – zvyšují dilataci periferních krevních cév, snižují srdeční frekvenci a do jisté míry rovněž hladinu „špatného“ cholesterolu. Kvůli protizánětlivým vlastnostem se Vilcacora doporučuje také při léčbě osteoartritidy.
Jaké jsou tedy v souhrnu příznivé účinky Vilcacory na náš organismus? Vilcacora brzdí rozvoj rakovinových buněk a stimuluje imunitní systém. Má i vlastnosti protizánětlivé, antivirové, antibakteriální a antioxidační. Pozitivně působí na centrální nervový systém, pomáhá při léčbě oběhových chorob, snižuje hladinu cholesterolu a působí očistně. Chrání sliznici trávicího traktu a pomáhá při léčbě žaludečních vředů. Má dobrý vliv na peristaltiku střev a žlučových cest. Snižuje riziko akutních záchvatů ischemické choroby srdeční a vytváření krevních trombů. Je zvlášť doporučována kuřákům, neboť s močí odvádí z organismu karcinogenní látky obsažené v cigaretovém kouři. Vně se používá ve formě obkladů v případech zánětů pokožky a alergických reakcí.
Základní doba užívání Vilcacory je 30 dnů při denní dávce 3x1 tableta. Jako prevence zánětů dýchacích orgánů (kuřáci), pro diabetiky se sníženou imunitou a četnými záněty různého typu a „bacilonosiče“ virů EBV, herpesu, CMV, ale také chlamydií a borelií je užívání Vilcacory časově neomezené.
Antioxidační schopnost se udává až 300x vetší než u vitamínu C (tuto schopnost v bylině vykazuje kyselina ursulová a oleanolová). Lze ji využít při: prevenci i léčbě onemocnění zhoubnými nádory, onemocněních trávicího traktu (zánětech, Crohnově chorobě, divertikulitidě, poruchách střevní mikroflóry, peptickém vředu, zácpě, plynatosti, hemoroidech, parazitech), diabetu, jaterní cirhóze, chorobách spojených s poškozením funkce imunitního systému, chronickém únavovém syndromu, léčbě a prevenci virových onemocnění (chřipky), chronických infekcích horních cest dýchacích, astmatu, sinusitidě, virových infekcích (včetně boreliózy, Herpes zoster, Herpes simplex i HIV), artritidách, bolestech končetin, léčbě kapavky a úplavice a pro zlepšení metabolismu ledvin.
Adolf Pleskač radí na všemožné neduhy byliny v různých formách, přičemž klade důraz na odkyselení organismu a očistu těla. Když se v těle objeví nějaký problém, je možné, že došlo k překyselení organismu, což není dobré, neboť to může vyvolat i ty nejhorší choroby, např. rakovinu, artritidu. Pleskač proto doporučuje pořídit si lakmusové papírky (v lékárně) a změřit si v moči své pH (jeho hodnota se má pohybovat od 7,35 do 7,4). Na odkyselení doporučuje půlhodinovou koupel nohou v lavoru, kdy se do 1/2 l vody (přesná teplota vody není stanovena, koupel musí být člověku jednoduše příjemná) vysype 1 sáček sody. Dále pan Pleskač doporučuje vysypat oprané pyžamo sodou a poté se v něm jednu noc vyspat. Na překyselení rovněž radí pití citronové vody, která působí zásaditě, či konzumaci šťávy z červené řepy (pokud možno ze syrové). Dobrá je i nastrouhaná syrová červená řepa smíchaná s bílým jogurtem a doplněná celozrnným pečivem.
Kromě toho je vhodná i konzumace lněného semínka, beta-karotenu, všech bylinkových čajů, jež jsou zásadité, a brokolice (nejlépe syrové nebo dělané jen v páře).
Výborné jsou i jeho Vilcacora kapky obsahující kočičí dráp ( Uňa de gato, Uncaria tomentosa). Tato bylina má silné imunostimulační, regenerační a antioxidační vlastnosti. Chrání organismus před nepříznivými vlivy prostředí a umožňuje mu se s nimi vypořádat.
Počátky vilcacory jako léčivé rostliny spadají přibližně do doby před 2 000 let. Po mnoho století se udržovala tradice jejího používání především u domorodých kmenů pocházejících z oblasti dnešního Peru, i když oblast rozšíření je poměrně rozsáhlá. Moderní historie užívání vilcacory však začíná teprve v 60. letech 20. století. Od té doby známe první etnofarmakologické způsoby užití a tehdy proběhlo první stanovení obsahu aktivních látek. K první komplexní studii druhu, která měla za následek prodej prvních extraktů z vilcacory, a to v Rakousku a SRN, došlo teprve na počátku 70. let. Rychle se šířící zvěsti o jejím téměř zázračném působení podnítily zájem o tuto rostlinu u farmaceutických firem po celém světě. V USA zaregistrovali několik patentů týkajících se extrakce řady alkaloidů a jejich imunostimulační aktivity. V roce 1994 uspořádala Světová zdravotnická organizace (WHO) první mezinárodní konferenci zaměře
Látky obsažené v kapkách Vilcacora mají na náš organismus příznivé účinky, napomáhají jeho správné činnosti, zmírňují následky špatné skladby stravy, nezdravého životního stylu a prostředí.
Uncaria tomentosa roste v tropických deštných pralesích Amazonie. Jedná se o liánu, která se vine na ostatní rostliny a oplétá je. Výška této rostliny může být 20–30 metrů, aby však narostla do takové velikosti, trvá to až několik desítek let.
Vilcacora (kůra této rostliny) se dlouhá léta používala v tradičním domorodém léčitelství. Po kolonizaci Ameriky se však dění v pralese zcela proměnilo a tuto rostlinu nyní zná i evropská alternativní medicína. Kočičí dráp se intenzivně používá již od 80. let a přisuzují se mu příznivé účinky především při bolestech zad, zánětech, rakovině i AIDS. Kromě uvedených účinků působí i protizánětlivě, antivirově, antibakteriálně, adaptogenně a proti rakovině. Znamená to tedy, že účinkuje proti zánětům, virům, bakteriím, posiluje imunitu organismu a pomáhá imunitnímu systému vypořádat se s rakovinným bujením. Účinky této rostliny mají příznivý vliv při léčbě nemocí, jako jsou akné, herpes, hypoglykemie, hypertenze, alergie, astma, Crohnova nemoc, žaludeční vředy, diabetes, artritida, problémy menstruačního cyklu i menopauzy. Rostlina podporuje i činnost tenkého a tlustého střeva, reguluje oběhový systém, proto se tato pyšní označením „vilcacora – královna léčivých rostlin“. Doporučuje se rovněž pro preventivní užívání, a to zejména lidem se špatnou životosprávou. Pro svoji protimutagenní aktivitu se může užívání této byliny doporučit především kuřákům a lidem holdujícím salámům a uzeninám. Vilcacora také příznivě ovlivňuje trávicí pochody v těle, takže pokud trpíte žaludečními vředy, plynatostí a podobnými problémy, může vám tato bylina velmi účinně od těchto potíží pomoci. Užívání kočičího drápu je vhodné také pro prevenci před virovým onemocněním, takže se doporučuje zařadit čaj z této rostliny do období zvýšeného výskytu chřipek.
Kromě čajů a doplňků stravy Vilcacoru někteří výrobci začlenili do přírodní kosmetiky. Takže extrakty z kočičího drápu najdete například v produktech řady Happy Aging od Martiny Gebhardt. Tradičně se tato rostlina připravuje jako čaj, kdy se 1 polévková lžíce kočičího drápu zalije vroucí vodou a nechá vylouhovat. Existují i standardizované extrakty ve formě kapslí. Vždy je dobré dodržovat doporučené dávkování. Zajímavé je použití s bylinkou astragalus, které umocňuje vliv na imunitní systém.
Že můžete mít problémy v takzvaném slezinovém okruhu, můžete poznat podle fyzických potíží, jako je obezita, přílišná štíhlost, výtoky, chuť na sladké, časté virózy, častá vodnatá rýma, hormonální poruchy, záněty dutin, krvácení z dásní, afty, opary, bradavice, rozpraskané rty, točení hlavy, zarudnutí v dekoltu, bolesti hrudní páteře a pod lopatkami (především pod levou), problémy se středním uchem, sklon k častým virovým onemocněním a další.
Pokud na sobě některé z problémů či příznaků zpozorujete a budete se s nimi chtít skutečně rychle vypořádat, můžete vyzkoušet detoxikaci sleziny. Jelikož je tato procedura naprosto bezpečná a bez jakýchkoliv vedlejších účinků, je pro vás vhodná tak či tak. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že detoxikace právě tohoto orgánu patří k základním pilířům detoxikačních procedur. Na detoxikaci můžete například použít výtažky z mořských řas, opuncii, bylinu Vilcacora, omega-3 nenasycené mastné kyseliny nebo čaje a bylinky. Dále se na trhu objevuje řada detoxikačních přípravků, které by vám měly s detoxikací také pomoci. Mějte na paměti, že za den proteče slezinou značné množství krve, přibližně 250–-300 litrů.
Základním přípravkem k detoxikaci sleziny jsou produkty VelienHelp a VelienDren, vhodné je užívat i přípravek Liposlim. Doplňujícím přípravkem může být Antivir a jiné, záleží na druhu potíží. Čistotu sleziny a její dobrou energetickou a imunitní funkci je výhodné udržovat také vzhledem k možné nákaze chřipkou, ptačí či prasečí chřipkou a také papilomaviry způsobujícími v pozdějším věku rakovinu děložního čípku.
VelienDren je informační detoxikační preparát, který svým složením dokáže pozitivně zasáhnout také žaludek.
VelienHerb je zaměřen také na ložiska ve štítné žláze.
Ocean 21 – tekutý produkt obsahující aloe vera a výtažky z osmi mořských řas, o kterých je známo, že stahují nečistoty z těla, navíc podporují sníženou funkci štítné žlázy (takže pokud máte zvýšenou funkci, neužívat!), a tudíž celý hormonální systém. Užívají se 3 polévkové lžíce denně – dlouho povalovat v ústech.
Spirulina Chlorela – dvě řasy s alkalizujícími účinky stahují z těla nečistoty, především z lymfy, podporují činnost štítné žlázy, stahují nečistoty z mateřského mléka, tudíž je velmi vhodná pro kojící ženy, které neví, jak se zdravě čistit. Dávkování je 3x denně (1-1-1) před každým jídlem, hodně zapít, ideálně zásaditou vodou z Aquarionu.
Slim Formula – můžete použít na rozhýbání lymfy, a to tehdy, když potřebujete navíc spravit zažívání a shodit nějaké to kilo. Obsahuje totiž kromě termogenní složky, která rozprouďuje lymfu, také výtažek z kaktusu nopálu, který léčí a harm
Přestože při klinických studiích nebyly dosud prokázány žádné nežádoucí vedlejší účinky Vilcacory, nedoporučuje se podávat dětem do 3 let, těhotným a kojícím ženám, osobám po transplantaci nebo před plánovanou transplantací orgánů. Obsahové látky v produktu Vilcacora mohou snižovat krevní tlak. Tento fakt je třeba brát v úvahu při současné kombinaci s antihypertenzivy. Teoreticky mohou obsažené látky interferovat s imunosupresivní terapií, protože mají imunostimulační aktivitu. Mohou být kontraindikovány v případě podávání azathioprinu, basiliximabu, cyklosporinu, daklizumabu, muronabu-CD3, orthoklonu, mykofenolatu, takrolimu, sirolimu, prednisonu a dalších glukokortikoidů.
Často se nesprávně uvádí „čaj Vilcacora“ – vždy se jedná o odvar připravený dvacetiminutovým varem. Pití odvarů z Vilcacory zlepšuje stav cév, zabraňuje vzniku krevních trombů, čímž se předchází srdečnímu infarktu a mozkové mrtvici. Některé alkaloidy zlepšují paměť, a to v případech amnézie způsobené cholinergní dysfunkcí.
Použití: Nejčastěji 3–10 g (1 rovná nebo plná lžíce) kůry zalít necelým 0,7 litru studené vody (množství vody se odpaří) a od chvíle dosažení varu vařit na mírném ohni 20 minut. Odcedit. Pít vlahé, 3x denně sklenku, jednu hodinu před nebo po jídle. V ucelených protinádorových kúrách se může vařit společně s Tahuari.
Encefalitida je souhrnné označení pro zánětlivé onemocnění mozku (většinou infekční povahy), projevující se bolestmi hlavy, zvýšenou tělesnou teplotou, únavností, často ztuhlostí šíje (nuchální rigidita). V pokročilých případech příznaky zahrnují i křeče, poruchy chování, třes, poruchy hybnosti a paměti, poruchy vědomí (delirium, somnolence až kóma), halucinace či afázii. Průběh může být ovšem velmi mírný, někdy i zcela asymptomatický. Příčinou poté bývají nejčastěji bakteriální, virové, nebo parazitické onemocnění (prvoci – mozková malárie a podobně). Encefalitida je často také doprovázena zánětem mozkových blan – meningitidou.
Léčba
symptomatická péče (antipyretika, antikonvulziva a tak dále), případně JIP
za přítomnosti mozkového otoku – antiedematózní terapie
herpetické a nevirové encefalitis – specifické léčebné postupy
Pro onemocnění zvané absces se používá také starší termín hlíza. Pro některé typy abscesů se užívá označení furunkl, případně karbunkl, v obou případech se jedná o kožní onemocnění.
Absces (často nesprávně vyslovovaný jako „abces“) označuje lékařský pojem pro dutinu plnou hnisu, která v lidském těle vzniká v důsledku některého zánětlivého onemocnění. Toto hnisavé onemocnění může postihnout jakýkoliv orgán či část lidského těla. U pacienta se projevuje absces několika různými příznaky, nejčastěji ale nepříjemnou bolestí a otoky v okolí abscesu. Kterýkoliv z abscesů je nutné léčit, protože by jinak mohl způsobit, že se hnis z této dutiny dostane do krve pacienta a způsobí v jeho těle sepsi. Pojem hnis označuje nažloutlou tekutinu, kterou tvoří bílé krvinky a bakterie živé i mrtvé, zároveň i odumřelé zbytky tkání. Pro hnis je typický také jeho zápach.
Absces v lidském těle vyvolávají bakterie, nejčastěji se jedná o stafylokoky, streptokoky, ale můžou ho způsobit také plísně, případně prvoci. Tyto bakterie proniknou do lidského těla a napadnou ho, v místě pak hubí buňky, které se tam nacházejí a ty vypouštějí cytokiny, které způsobují vznik zánětu. Organismus pak na místo zánětu posílá buňky, které se mají s bakteriemi vypořádat, hlavně se jedná o bílé krvinky, které mají bakterie pohltit. Právě velké množství bílých krvinek v místě zánětu zde vytváří dutinu, v níž se pak hromadí hnis. Tělo se obvykle snaží zabránit tomu, aby se zánět šířil dále, a tak kolem dutiny vytvoří granulační tkáň (= pyogenní membrána), která k zánětu pouští bílé krvinky, ale zároveň je již nepouští ven. Absces se zvětšuje tím, jak nasává tekutiny, zároveň vše, co je v dutině, se rozkládá, což vyvolává vznik hnisu. Pokud se absces dostane na povrch těla, může zde vytvořit hnisavou píštěl, kterou se pak hnis valí ven. Poté se dutina vyplní a na místě píštěle vznikne jizva.
Abscesy mohou postihnout každého, velmi vysoké riziko je ale u drogově závislých, protože u nich dochází k častému porušení kůže v důsledku vpichování drog, zároveň jsou obvykle na štíru s hygienou, která je základem prevence před abscesy a navíc mají drogově závislí sníženou obranyschopnost organismu. Z těchto důvodů se tedy abscesy objevují mnohokrát častěji u drogově závislých pacientů než u těch ostatních.
Pokud se tedy bakterie dostanou do lidského těla, vznikne na daném místě hnisavý zánět, který může vést ke vzniku abscesu. Absces se může časem sám zahojit, pokud je infekce v něm potlačena, tak se hnis vstřebá. Výjimečně se to stává u malých abscesů. V případě, že je absces pod kůží, může dojít k t
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
Měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica) patří mezi prvoky. U člověka se vyskytuje ve dvou formách (životních stadiích) a způsobuje takzvanou měňavkovou úplavici, postihující trávicí ústrojí. Agresivnější typy napadají i jiné orgány, v takovém případě se hovoří o extraintestinální (mimostřevní) amébóze. Měňavková úplavice se nejvíce vyskytuje v rozvojových zemích a v místech se špatnými hygienickými podmínkami. Entamoeba histolytica se přenáší fekálně-orální cestou ze znečištěných potravin a vody. Při pozření je prvok měňavky úplavičné zapouzdřen do cysty. Díky tomu je chráněn před poškozením žaludečními šťávami, a tak projde do tenkého střeva. Tady cysta praská a uvolňují se z ní stadia zvaná trofozoiti, která putují do tlustého střeva, kde se živí místními bakteriemi. Následně se opět zapouzdří do cyst, kterými se prvoci dostávají ve stolici ven z organismu. Pokud je však prvoků více, zůstanou v organismu a přichytí se na střevní stěnu. Odtud mohou dále pronikat krevní cestou i do dalších orgánů (plíce, játra, mozek a další) a působit vznik dalších lézí. Akutní infekce se projevuje křečovitými bolestmi břicha a těžkými průjmy. V případě, že měňavka napadla i jiné orgány, hrozí abscesy jater (dutiny vyplněné hnisem), zánět plicní tkáně a zánět mozku. Tyto komplikace bývají vzácné, ale pokud nastanou, je nakažený ohrožen na životě.
Plasmodia (zimničky) jsou prvoci patřící mezi krvinkovky (Haematozoea). Jsou známí především jako původci malárie. Dříve bylo toto onemocnění spojováno se zapáchajícími bažinami (mal-arie, to znamená špatný vzduch). Skutečná příčina byla objevena v roce 1880. Jedná se o nejzávažnější infekční onemocnění, kterému ročně podléhá více než milion lidí. Nejvíce ohrožené jsou chudé státy tropického a subtropického pásma, jako je Kambodža, Tanzanie, Uganda, Nigérie, Libérie, Kamerun, Ghana, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone, Guinea a Myanmar. Rizikovými faktory jsou pobyty v ohrožených oblastech bez předchozího očkování, styk s infikovanou osobou. K přenosu dochází také infikovanou krví při transfuzi nebo u těhotných žen na plod. Životní cyklus parazita se dokončuje v těle samičky komára rodu Anopheles, který při sání přenese ze slinných žláz do člověka (mezihostitele) stadia sporozoitů. U člověka pak dochází k řadě rozmnožovacích cyklů, přičemž první z nich probíhá v jaterním parenchymu, zpravidla bez příznaků, a parazit zde může dlouhou dobu přežívat. Tady dochází k infikování červených krvinek, začínají se objevovat gametocyty, pohlavní vývojová stadia, která se dále vyvíjejí při nasátí infikované krve komárem. Podle původce, který onemocnění způsobuje, rozlišujeme tři druhy onemocnění: malárii tropickou, jejímž vyvolavatelem je Plasmodium falciparum, malárii třídenní, způsobenou P. vivax nebo P. ovale, a malárii čtyřdenní, která je známá též jako čtvrtodenní zimnice a kterou způsobuje Plasmodium malariae. Nejzávažnějším je onemocnění způsobené druhem Plasmodium falciparum. Závažnost spočívá v přilnavosti červených krvinek ke stěnám cév a jejich následné neprůchodnosti, což vede k nedostatečnému zásobování vnitřních orgánů, hlavně ledvin a mozku. Klinické projevy nastupují mezi 7.–10. dnem od nákazy. Inkubační doba se uvádí jeden až dva týdny, ale může se klidně protáhnout i na několik měsíců (zejména u Plasmodium vivax). Klinické příznaky nejsou specifické, jedná se o bolesti hlavy a svalů, nevolnost, zvracení, citlivost na světlo. Hlavními příznaky jsou takzvané malarické záchvaty, které se objevují s různou frekvencí, dle původce. Jedná se o stavy, kdy jsou červené krvinky naplněné parazity a praskají. To je doprovázeno pocity mrazení a třesavkou, která do 15 minut odeznívá, a následují vysoké horečky přetrvávající až několik hodin. Po překonání těchto horečnatých stavů se pacient silně potí. Do dalšího záchvatu pacient netrpí žádnými dalšími příznaky. Zasažení jedinci často trpí anémií vzhledem k napadení červených krvinek. Většina příznaků tohoto onemocnění není způsobována přímo parazitem, ale spíše reakcí lidského těla na tohoto parazita.
Vilcacora kapky obsahují kočičí dráp (Uňa de gato, Uncaria tomentosa). Mají silné imunostimulační, regenerační a antioxidační vlastnosti. Ochraňují nás před nepříznivými vlivy prostředí a zlepšují funkce organismu.
Jsou vhodné k prevenci a na podporu léčby infekčních onemocnění, rakoviny, zánětů, revmatismu, Crohnovy choroby, pásových oparů, chřipek, alergií, vředových onemocnění, lymské boreliózy, depresí, následků otrav a nemocí vyvolaných virem HIV, křečových žil, oslabení zraku; mimořádně vhodné i pro kuřáky.
Složení: voda, Uncaria tomentosa, 40% alkohol
Dávkování: dospělí 20 kapek 1krát denně do čaje nebo vody
