Vzhledem k uložení varlat v šourku jsou varlata snadno přístupná zraku a pohmatu. Je proto velmi důležité, aby všichni mladí muži znali příznaky, které by mohly znamenat nádor varlete:
jakákoliv změna velikosti a objemu varlete, většinou zvětšení varlete (někdy se může varle i zmenšit!);
hmatná bulka, hrbolek či nepravidelnosti povrchu varlete nebo ztvrdnutí varlete;
ze začátku je nádor varlete nebolestivý, postupně se může přidat tupá bolest, pocit tíhy v šourku (náhlá prudká bolest většinou znamená jinou příčinu obtíží (zánět, infarkt varlete, torzi = náhlé otočení varlete kolem své osy, „zaškrcení“ cév a nedokrvení varlete).
Pokud tyto příznaky nevymizí v průběhu 2 týdnů, je nutno vyhledat lékaře. Kromě těchto symptomů se někdy může objevit i zduření prsních žláz (gynekomastie) s pocitem napětí či zvýšené citlivosti bradavek. Někdy patří mezi první klinické příznaky bolesti břicha či bolesti zad, převážně v bederní oblasti. Většinou jsou již příznakem postižení lymfatických uzlin v břichu metastázami.
Ve svém příspěvku ZKUŠENOSTI S PUNKCÍ ČELISTNÍCH DUTIN 2018 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Klej.
ZÍTRA 7.8 2018 mě čeká punkce čelistních dutin,oddalovala jsem to ale z nosu mi stále nic neteče a RTG ukazoval plné dutiny...nepomohly ani antibiotika...snad to zvládnu...strach mám ale pořádný...:o( nejsem schopná nic doma udělat..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Kejšmídová.
dnes mě byla udělána punkce čelistních dutin,chci jen říci , aby ten, koho tento zákrok čeká se nebál,paní doktorka mi nosní dírku vytříkala sprejem,který během chvilky zabral a pak jsem jen slyšela křupnuti...čekala jsem pořád na tu strašnoou bolest o které jsem slyšela..ale ta se nedostavila..četla jsem , že pokud lékař na ORL je zkušený , že punkce nebolí a já měla štěstí na opravdu dobrou a zkušenou paní doktorku od které punkce opravdu nebolela....:o)
Histologie určí, o jaký typ bujení se jedná. Varlata mohou být postižena celou řadou nádorů, které se liší od sebe původem (z jakých buněk vznikly), stupněm diferenciace, biologickým chováním a podobně. Obdobný problém nacházíme i u problematiky nádorů vaječníků. Velkou skupinu nádorů varlat tvoří nádory ze zárodečných buněk – takzvané germinální nádory. Každý rok je v České republice diagnostikováno okolo 400 případů onemocnění germinálními nádory.
Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí nádory na několik skupin: hlavní skupinou jsou už zmíněné germinální nádory, dále jsou to gonadostromální nádory, různé nádory (karcinoid), lymfomy a plazmocytom varlete.
Germinální nádory tvoří 90 % všech nádorů varlat. Většina germinálních nádorů jsou nádory maligní. Nejčastějším typem germinálního nádoru je takzvaný seminom. Seminom varlete představuje zhruba 50 % všech germinálních nádorů. Zjistilo se, že germinální nádory mají společný prekurzor (tedy buňky, ze kterých vycházejí).
Základní formou seminomu je seminom klasický. Klasický seminom může mít dvě varianty: seminom s vysokým mitotickým obratem a trofoblastový seminom. Seminom se vyskytuje téměř výhradně v dospělosti, kdy největší výskyt je u mužů ve věku okolo 40 let. Další faktem je to, že jeho výskyt neustále stoupá. Nádor se projevuje především zvětšením varlete. Varle může být až mnohonásobně větší. Nádor postihuje celé varle, dlouho roste pouze v něm, až později prorůstá do nadvarlete a šourku.
Spermatocytární seminom je samostatnou kapitolou, protože se mnoha vlastnostmi liší od klasického seminomu. Nikdy se nevyskytuje mimo varle. Dalším specifikem spermatocytárního seminomu je to, že může postihovat i druhé varle. Tento seminom postihuje až starší muže (okolo 55 let).
Neseminomová skupina germinálních nádorů je tvořena především embryonálním karcinomem, nádorem ze žloutkového váčku (yolk sac tumor), choriokarcinomem a skupinou takzvaných teratomů.
Velký význam při léčbě testikulárních nádorů s maligním chováním má chirurgická léčba. Provádí se odstranění varlete (orchiektomie), a to ingvinálním (tříselným) přístupem. Tento výkon má jak diagnostickou, tak léčebnou hodnotu. Používá se ve všech stadiích testikulárních nádorů. Vyjmuté varle se stane zdrojem preparátů pro histopatologické vyšetření, které významně zpřesní a uzavře konečnou diagnózu. Odstraňování (disekce) uzlin za břišní dutinou je jednou z variant léčby u časných neseminomových nádorů. Problémem je, že tato léčba je zatížena vznikem takových komplikací, jako jsou poruchy erekce a ejakulace. Z těchto důvodů se od této léčby opouští a je nahrazována chemoterapií či taktikou intenzivního sledování. Radioterapie (ozařování) se používá u seminomu jako pooperační ozáření pánevních uzlin a uzlin okolo aorty. Maximální dávka je 25 Gy. Pokud se najdou zvětšené uzliny za břišní dutinou (retroperitoneum), zvyšuje se celková dávka na 35 Gy. Chemoterapie, která se zavedla do léčby seminomů, znamenala velký průlom. Prognóza onemocnění se výrazně zlepšila například zavedením cisplatiny do léčebné praxe. I u forem, které se rozšířily do těla, je tak šance trvalého vyléčení až u 75 % pacientů. Šance přežít se snižuje při přítomnosti nepříznivých prognostických faktorů, kterými jsou málo diferencované nádory (horší prognózou je přítomnost embryonálnímu karcinomu).
Bolest varlete – i když se později zjistí, že se o nic závažného nejedná – by měla pacienta vést přímo do ordinace praktického lékaře, který dotyčného pošle na urologii. I při jakékoliv změně varlete je vhodné navštívit lékaře, aby se vyloučil maligní proces.
Ve svém příspěvku MUŽE SELHAT SRDCE Z NÁDORU VARLETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika duždova.
dobri den muj manžel je po operaci srdce má defibrilator fukčnost srdce má na 30°°procent tet je po operaci nádoru varlete je možné aby ten nádor bránil k zlepšeni funkčnosti srdce jestli nějak muže škodit tomu srdíčku děkuji za odpověd
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Bolest varlat je příznak, který by rozhodně neměl být opomíjen, ačkoliv se velmi často jedná o relativně nezávažné stavy. Je nutné si uvědomit i fakt, že některé bolesti situované do varlat mohou ve skutečnosti vycházet z jiné části těla.
Příčiny
Příčinou může být úder do oblasti varlat, stav je doprovázen prudkou nepříjemnou bolestí, která je vedena nervem vedoucím mimo jiné i informace z trávicího traktu, který se podílí na zvracejícím reflexu. Z toho důvodu se může vyskytnout i nevolnost a zvracení.
Častá frekvence pohlavních styků může být mimo jiné provázena i nepříjemnými vjemy v oblasti varlat. Bolest není nijak intenzivní a náhle vzniklá, spíše se postupně objeví a při sexuální abstinenci poměrně rychle ustoupí.
Bolest způsobuje i torze varlete, česky by se tento nebezpečný stav dal označit jako uškrcení varlete. Pokud se varle v šourku nešťastně zrotuje, tento svazek se uškrtí, čímž se zastaví přítok krve a živiny do varlete. Stav se nejčastěji vyskytuje u chlapců do 18 let. Projevuje se náhle vzniklou prudkou bolestí varlete, která může vystřelovat do třísla. Při objevení se takové bolesti je nutné co nejrychleji navštívit urologa. Pokud urolog pojme podezření na torzi, provede se operační zákrok, při kterém se varle derotuje. Pouze toto operační řešení provedené do několika hodin od objevení obtíží může tkáň varlete zachránit. V opačném případě dochází k jeho nevratnému poškození a odumření.
Infekční záněty postihují zejména tkáň nadvarlete (tento zánět se odborně označuje jako epididymitida), což je žláza nacházející se v šourku na horním pólu varlete. Následně vznikají nepříjemné bolesti varlat (přesněji řečeno šourku), které bývají doprovázené zvýšenou teplotou. Z infekčních původců zánětů nadvarlat hrají prim zejména sexuálně přenosné choroby (například kapavka či infekce chlamydiemi). Existuje nicméně infekční zánět, který postihuje přímo tkáň varlete (odborně vzniká takzvaná orchitida) – jedná se o virové příušnice, které se dnes díky očkování vyskytují jen zřídka.
Možnou příčinou mohou být i kameny v močových cestách, které způsobují takzvanou ledvinnou koliku. Tato nepříjemná přerušovaná bolest břicha může vystřelovat u muže směrem do varlat.
Varikokéla souvisí s poruchou odtoku žilní krve z varlete. Objevuje se nepříjemný pocit, který někdy přechází v málo intenzivní tahavou bolest.
Jakoukoliv bolest varlat a podbřišku by měl vyšetřit urolog. Kromě pohledu a pohmatu lze varlata relativně spolehlivě vyšetřit ultrazvukem, který prokáže jejich chorobné změny. Další vyšetření mohou již být doporučena dle předběžné diagnózy – vyšetření krve na přítomnost infekce v těle, rentgen břicha či ultrazvuk na přítomnost močových kamenů a podobně.
V naší poradně s názvem LÉČBA SINUSITIDY PUNKCE DUTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Sokolová.
Nevybavuji si, jestli se nějak říká punkční jehle na punkci dutin. Potřebuji do křížovky -
na 5 písmen.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Běžně se k označení punkční jehly používá název trokar. Potřebujete-li název na pět, pak zkuste název chiba. Chiba jehla je nově používaný nástroj délky 15 až 20 cm, vnitřního průměru od 0,5 mm. Chiba jehla je jemná a ohebná a při provádění punkce minimalizuje riziko poranění okolních struktur.
Pokud se u vás objeví hrudky (bulky) na jednom nebo obou varlatech, měli byste zajít za svým lékařem. Ve většině případů nejsou tyto objekty rakovinného původu, ale vždy by měly být zkontrolovány lékařem.
Varikokéla
Varikokéla nezpůsobuje žádné příznaky, ale jeden z deseti mužů může trpět nepříjemnými pocity nebo bolestmi. Zejména se jedná o bolest šourku a třísel. Varikokély se obvykle tvoří na levé straně. Jejich velikost se může lišit, některé mohou být zřejmé, až když se jich dotknete, zatímco jiné mohou být větší a snadno viditelné. Strana šourku obsahující varikokély může viset mírně níž než druhá strana. Varikokély mohou ovlivňovat plodnost. Není však potvrzeno, že chirurgické odstranění varikokél plodnost obnoví.
Hydrokéla
Hydrokéla se obvykle objevuje u novorozenců. Téměř ve všech případech je jeden symptom, a to otok jednoho nebo obou varlat. Hydrokéla může trápit i starší chlapce nebo muže, kteří pak cítí tlak v břiše.
Epididymální cysty
Epididymální cysty tvoří trochu hladké kapaliny v infikovaných hrudkách. Odstranění tekutiny z cysty stlačením se nedoporučuje, protože může dojít ke zjizvení nebo infekci. Příznaky infekce mohou zahrnovat:
červené, oteklé a bolestivé cysty;
zapáchající žlutou tekutiny, která vytéká z cyst.
Testikulární torze
Na rozdíl od jiných typů benigních hrudek na varlatech vyžaduje testikulární torze lékařskou pohotovost. V případě testikulární torze se provádí okamžitá operace, aby se zabránilo ztrátě varlete. Příznaky testikulární torze obvykle začínají těžkou bolestí v jednom z varlat. Další možné příznaky jsou:
otok šourku;
pocit nevolnosti (nauzea);
zvracení;
bolest břicha;
vysoká horečka (38°C a více);
časté močení.
Někteří muži s testikulární torzí mohli mít testikulární bolest a otok již v minulosti.
Příčiny
Existuje mnoho různých příčin otoků a hrudek na varlatech. Možnou příčinou je i testikulární rakovina. Hlavní typy shluků a jejich příčiny jsou vysvětleny níže.
Varikokély
Přesná příčina varikokél je neznámá, většina odborníků je přesvědčena, že jsou způsobeny abnormalitami, které ovlivňují žíly ve varlatech. Může dojít k zablokování žil nebo k problémům s chlopněmi (ventily) v žilách, které brání proudění krve ve špatném směru. Abnormální žíly necirkulují krev tak efektivně jako normální žíly, což vede k hromadění nadměrného množství krve v žilách, které následně bobtnají. Během puberty, kdy tělo zraje, se zvyšuje průtok krve ve varlatech, což může způsobit výraznější varikokély.
Hydrokéla
Během těhotenství se mužská varlata vyvíjejí uvnitř břicha plodu. Poté, co se vytvoří, přesouvají se do šourku. Průchod je pak obvykle před narozením dítěte uzavřen, ale v některých případech se tak nestane. Pokud se průchod nezavře, může dojít k přelévání tekutiny z břicha do šourku, což způsobí otok. Ve většině případů je tekutina absorbována do okolní tkáně a hydrokéla zmizí, ale toto nastává až okolo jednoho nebo dvou let života. Hydrokéla, která se vytvoří u mužů a starších chlapců, bývá způsobena zánětem (zarudnutí a otok) v šourku, který je způsoben:
zraněním;
infekcí;
nádorem (růst).
Epididymální cysty
Nadvarle je část za varletem, která pomáhá k ukládání a přepravě spermatu. Někdy může dojít k tvorbě otoku na epididymálních cystách, ale příčina je obvykle neznámá. Muži, kteří mají určité příznaky onemocnění ledvin, jsou vystaveni zvýšenému riziku vzniku epididymálních cyst. Autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin je genetické onemocnění, které způsobuje rozvoj cyst v ledvinách.
Testikulární torze
Varlata jsou zavěšena na chámovodu. Chámovod by měl být volný, aby umožnil varlatům nějaký pohyb v šourku, ale ne zas tak volný, aby se mohla pohybovat příliš volně. Někteří chlapci se narodí s chámovodem, který je příliš volný, což představuje zvýšené riziko, že se varlata budou pohybovat příliš a nastane zakroucení chámovodu. Pokud dojde k silnému zkroucení, dochází k přerušení zásobování varlete krví. To je nebezpečná situace, která pokud není okamžitě léčena, může vést k odumření varlete. Okamžitý chirurgický zákrok je nutný, protože musí dojít k rozpletení chámovodu, obnovení prokrvení a správnému uložení varlete. Testikulární torze je nečastější u chlapců ve věku od 13 do 17 let, ačkoli se může vyskytnout rovněž u:
mužů starších 20 let;
nenarozených dětí v děloze;
novorozenců.
Testikulární torze se může objevit u traumat varlete způsobených nehodou. Ve většině případů však k tomu dochází bez zjevných důvodů. Testikulární torze je pravděpodobnější, pokud:
ve varlatech roste nádor;
je varle nesestouplé.
Ostatní příčiny
Dalšími příčinami testikulárních hrudek nebo otoků jsou:
epididymitida – zánět nadvarlete, který může být způsoben sexuálně přenosnou infekcí nebo infekcí močových cest;
pididymitis v kombinaci s orchitidou (zánět varlete) – způsoben infekcí;
tříselná kýla – způsobuje slabost ve svalu nebo ve stěně lokální tkáně rozkroku; s tříselnou kýlou má zkušenost více než čtvrtina mužů.
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bříško a břišní orgány se stěhují do hrudní dutiny, srdce se stěhuje doprava, takže dochází k zahnutí mezihrudí, zalomení velkých cév, útlaku plic a následně k úmrtí. Léčba: nutná je velmi rychlá intubace, následuje akutní chirurgické řešení – otevře se dutina břišní, z hrudníku se orgány stáhnou zpět do břicha, díra se zašije nebo se použije syntetická síťka nebo dura mater (tvrdá plena mozkomíšní). Prognóza je však špatná, může dojít k hypoplasii plic a poruchám vnitřního prostředí.
Retrosternální kýla – vzniká v defektu bránice za sternem. Projevuje se až ve starším věku, jde o takzvanou pravou kýlu, léčba je chirurgická.
Paraesofageální hernie – defekt bránice okolo otvoru pro jícen, část útrob se dostává do dutiny hrudní přes fyziologický otvor v bránici. Jde o vnitřní kýlu, která nezpůsobuje větší obtíže.
Hyátová hernie – kýla, při níž se do dutiny hrudní dostává horní část žaludku (fundus). Projevuje se bolestí v epigastriu, pacient může zvracet, jícen je poškozen kyselým žaludečním obsahem. Léčba je buď konzervativní (antacida), nebo chirurgická (žaludek se fixuje k bránici, přes jícen se přešívá část žaludku – fundoplikace).
V naší poradně s názvem RAKOVINA PENISU,VARLAT...... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Fiala.
Dobrý den.Již delší dobu pozoruji svědění penisu na kterém se mi udelali bílé a hnědé skvrnky,čím dál větší citlivost pravého varlete a zvětšení uzliny na pravé straně v potbříšku(mezi penisem a břichem).Prosím,na jakého lékaře se mám obrátit?U kožní lékařky jsem již byl a ta mi předepsala mast proti tvorbě kvasinek,která nepomáhá.Hygienu provádím každý den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ahoj Pavle, s těmito problémy je třeba zajít na urologii. Kdyby urolog nepomohl, tak pak ještě zbývá dermatovenerologie, což je specializovaný obor medicíny, který se zabývá zevními problémy na pohlavních orgánech. Obě oddělení najdete na poliklinice ve větším městě.
Nádor varlete představuje asi 1 % všech nádorů mužů. Hlavním příznakem nádoru je nebolestivé, někdy i mnohonásobné zvětšení varlete. Může dojít i k silným bolestem v bedrech. Hlavním rizikem je nesestoupení varlat do šourku a jejich setrvání v břiše. Tento stav je označován jako kryptorchismus. Léčba nádoru varlete je kombinací chirurgické léčby, radioterapie neboli ozáření a podle rozšíření nádoru též chemoterapie neboli agresivní protinádorové léčby. V dnešní době je léčba zhoubných nádorů varlat na velmi vysoké úrovni a mnoho pacientů má šanci na trvalé vyléčení. Kritický je zde čas – pokud muž s návštěvou lékaře otálí, může nechat maligní proces růst a metastazovat, a tím se vystavuje zbytečnému riziku.
Testikulární nádory se projevují tak, že dochází ke vzniku tuhého zduření varlete. To je základní příznak. Při postižení pobřišnice dochází k silné bolesti v bedrech. Dále jsou to poruchy vylučování (při útisku močovodů dochází ke sníženému množství moči – oligourie) nebo poruchy střevní pasáže. Při postižení v dutině hrudní to může být kašel, dušnost a podobně. Může dojít ke vzniku gynekomastie, což je nárůst prsou u mužů, protože nádorové buňky mohou produkovat beta-podjednotky lidského choriového gonadotropinu, který růst prsou stimuluje.
Při diagnóze testikulárního (testis – varle) nádoru se u 1–2 % mužů objeví nádor na druhé straně. Toto číslo reprezentuje 500násobný vzestup incidence ve srovnání se zdravou mužskou populací.
U těchto nádorů žádná specifická prevence neexistuje.
V naší poradně s názvem LIPOM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.
Dobrý den,píše se tu,že odstranění lipomu je ambulantní zákrok,jaký důvod tedy má chirurg,který mě objednal na odstranění lipomu ze zadní části stehna do nemocnice s pobytem na 3dny.Mám tam 2 větší-(cca8x5,5x4cm) a 2 menší lipomy-(2x2cm)Prý mi dají celkovou narkozu,je to nutné?Mohli by mě to vyndat někde ambulantně?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U takto velkého počtu excizí je hospitalizace normální. Obvykle se nepoužívá celková narkóza, ale jen umrtvení dolní části těla pomocí lumbální punkce. Ambulantně by to šlo udělat postupně po jednom, ale to by bylo tak na měsíc. Tahle rychlejší varianta je pro vás lepší.
Zánět varlete je vzácné onemocnění, které vzniká nejčastěji jako komplikace příušnic. Zánět varlat může způsobit také infekce z nadvarlete či močových cest. Projevuje se vysokými teplotami, bolestivým otokem varlete a zarudnutím kůže postižené poloviny šourku. Léčba zánětu varlete spočívá v podávání antibiotik, léků proti bolesti, léků proti teplotě, v nařízení klidového režimu či v použití obkladů na šourek.
V naší poradně s názvem ČAJ NA BOLEST VARLETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan.
Dobrý den
V časopise Rybářství jsem našel inzerát , kde jistá paní nabízí bylinky na léčbu , prostaty a rakoviny poh. orgánů.Po objednání mi přišla zásilka ,6 sáčků na půl roku a návod ,ráno spařit vrchovatou lžičku bylinek. 15 minut louhovat a půl hodiny před jídlem vypít .Večer to samé 30 min před večeří . Když jsem obsah sáčku měřil vyšlo mi asi 27 lžiček na měsíc ,po dotazu o té paní mi bylo řečeno že musím každý 5 den vynechat ,prý aby si tělo nezvyklo .Po upozornění že i potom mi to nevyjde na zbytek dnů na 2 šálky, mi bylo doporučeno že mám vynechat každý 3 den . Upozornil jsem paní že asi neumí počítat protože ani potom to nevychází a rozchází se s receptem ,nakonec mi řekla že jsem si ty bylinky neměl kupovat když jí nevěřím .Myslíte že jsem si za 1000 kč +200 balné koupil zdraví a nebo se jsem se stal obětí podvodnice ,která využívá lidské neštěstí a důvěru Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste nejdříve využívat, co jste si koupil a pak podle svých dojmů si zkuste odpovědět na svou otázku. Věřte, že existují i bylinky, které léčí prostatu i nádorová onemocnění a proto váš nákup nemusí být nutně podvod. Pro úspěšnou léčbu je také zapotřebí léku věřit a to u vás teď moc nefunguje. Zkuste obnovit důvěru v ty bylinky a ne v prodavačku, ke které jste získal negativní postoj. Napište pak jak jste svoji léčbu vyhodnotil.
Punkce ascitu je ordinována, když se volná tekutina (ascites) nahromadí v dutině břišní. Účelem je uvolnit tlak na břišní orgány. Místo vpichu se obvykle nachází 3 cm pod pupkem vlevo nebo vpravo v krajině mezi pupkem a hřebenem kosti kyčelní.
Pacient je informován o důvodu provedení punkce a o tom, že musí být před zákrokem vymočen, vyprázdněn (klyzma při zácpě), a rovněž o nutnosti zachovat při punkci klid.
Speciální pomůcky: punkční jehly, sterilní hadička s kónusem, peány, trojcestný kohout, sběrná nádoba na punktát, břišní pás.
Dokumentace obsahuje datum, čas punkce, barvu, čirost, zápach výpotku, množství, hustotu, vitální funkce, sledování nemocného a jeho problémy. Zaznamenává se hmotnost a objem břicha před a po punkci. Pacient by měl být po výkonu klinicky sledován, zvláště jeho oběhová situace a lokální nález na břiše.
Při punkci lékař prorazí kost poblíž dutiny, vypláchne dutinu sterilní tekutinou, což většinou stačí k tomu, aby se pacient skutečně hojně vysmrkal (obvykle v předklonu do nastavené lékařské misky). Bohužel je někdy potřeba zákrok opakovat, a to třeba několik dní po sobě. Někteří lékaři umrtvují místo zákroku nikoli tamponky, ale injekcemi, které jsou samy o sobě dost bolestivé, proto je dobré se předem zeptat na zvolený postup.
K punkci se většinou přistupuje u akutně se rozvíjejících potíží, kdy dutiny a jejich okolí citelně bolí, pacient mívá horečku, rýmu a celkově mu není dobře a kdy rentgen potvrdí rozsáhlý zánět zejména v největší čelistní dutině. Na zanesené dutiny ukazuje také huhňání. Někdy je však punkce rovněž řešením v případě chronických potíží nebo tehdy, když konzervativní léčba nezabere. Ta spočívá v podávání silných celkových antibiotik, která jsou u rýmy s bolestivým zánětem dutin namístě. Pacient kromě toho musí pravidelně nos vykapávat a měl by i inhalovat.
Pokud je punkce dutin správně provedena, tak nebolí. Je zde jen nepříjemný tupý pocit. Punkce se provádí v lokální anestezii.
V naší poradně s názvem TVRDE VARLATA PO OPERACI TŘÍSELNÉ KYLY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mašek František.
Jsem po 12 operaci kyl a poslední mi chirurg v jedné nemocnici zřejmě něco přerusil a od té doby mám tvrde a bolestive varlata jsem sledovany na urologi a PSA mám negativní,jédna se o rakovinu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Tvrdé a bolestivé varle bude následek nebo spíše pokračování těch Vašich mnoha kýl. Kýla se totiž může udělat i ve varleti a projevuje se právě zbytněním varlete a jeho bolestivostí. Nehledal bych zde hned rakovinu. Nechte si varlata vyšetřit ultrazvukem, aby se rakovina vyloučila a dál zůstaňte v péči Vašeho urologa.
První zpráva o testikulární protéze pochází z roku 1941, kdy byl použit vejčitý implantát Vitallium. Vitallium je běžně používaný materiál, který je slitinou kobaltu, chromu a molybdenu. Tyto materiály se používají v zubním lékařství a ortopedii. V následujících letech bylo u implantátů použito nesčetné množství materiálu, včetně Lucitu, skla, Gellfoamu, Dacronu, polyethylenu a silikonu. První komerčně dostupný implantát byl proveden tak, že se skládal ze silikonového pláště plněného silikonovým gelem. To byl nejvíce používaný implantát v letech 1973 a 1992.
V roce 1976 Kongres vydal FDA pravomoc regulovat tyto implantáty. Implantáty, které existovaly před právní úpravou 1976, nebyly ohledně své bezpečnosti a účinnosti již přezkoumány. V roce 1990 byl vydán doplňující právní zákon. Tento zákon také nařídil, že výrobci vysoce rizikových implantátů, jako je například gelový silikonový implantát, musí vést záznamy o totožnosti a adresách pacientů, kterým byla implantována takováto náhrada. Tato opatření byla s největší pravděpodobností vyprovokována problémy souvisejícími s úniky silikonového gelu z prsních implantátů. Výrobci pozastavili výrobu gelem plněných silikonových testikulárních protéz v roce 1992. Neexistují však žádná publikovaná data, která ukazují, že silikonové protézy způsobily onemocnění jediného člověka.
V současné době jsou k dispozici tři typy implantátů: plněné testikulární protézy, Soft-Solid testikulární protézy a silikonový elastomer. Testikulární protézy jsou alternativou (s výjimkou mužů s rakovinou varlat) postupu zvaného subkapsulární orchiektomie, jde o zákrok odstraňující pouze dřeň varlete a v šourku je ponecháno pouzdro s obaly (kapslemi). Je důležité vědět, že testikulární implantát je výhradně použit pro kosmetickou úpravu, v žádném případě implantát nepřebírá funkci přírodního varlete.
Plněné testikulární protézy jsou protézy o stejné hmotnosti, tvaru a měkkosti normálního varlete. Dodávají se ve čtyřech velikostech: extra malé, malé, střední a velké. Implantát je vyroben z lisovaného silikonového elastomerového pláště, který je vidět na rentgenu. Implantát se naplní fyziologickým roztokem v době chirurgického zákroku, těsně před implantací.
Silikonový elastomer je oválného tvaru, je vyrobený z chemicky a mechanicky odolného silikonového elastomeru. Tvar, hustota a celková konzistence byly vybrány tak, aby byly co nejpodobnější tvaru a pocitu lidského varlete, který nahrazuje. Všechny použité materiály jsou zdravotně nezávadné, bezpečné a dobře tolerované lidským organismem.
Varle (latinsky: testis; množné číslo varlata, latinsky: testes; hovorově: koule) je samčí pohlavní žláza obratlovců, tedy i muže. Ve varleti dochází k vývoji mužské pohlavní buňky – spermie. Varlata jsou také důležitá endokrinní žláza, která produkuje pohlavní hormony (například testosteron). Jedná se o párový orgán; zdravý jedinec má dvě varlata, z nichž u člověka je levé většinou větší a sestouplejší. Varlata mají vejčitý (ovoidní) tvar, jsou hladká, ze stran mírně zploštělá a na pohmat mírně citlivá. Velikost varlat je u člověka proměnlivá, uvádí se délka 4–5 cm, šířka 3–3,5 cm a tloušťka 2,5 cm. Hmotnost jednoho varlete se pohybuje od 15 do 25 gramů. Na jeho zadní a horní straně na něj navazuje nadvarle. Chámovod spolu s cévami tvoří svazek, který pokračuje do tříselného kanálu a dutiny břišní.
Nadvarle (řecky: epididymis) je část lidského těla, která se podobá velmi těsně stočenému kanálku. Je situováno na vrchol varlete, kde leží na horní a zadní ploše varlete. Kdyby se natáhlo, dosáhlo by délky 6 metrů. Nadvarle je zásobárnou spermií, které se zde uchovávají po dobu přibližně dvou týdnů, během toho spermie dozrávají, získávají schopnost pohybu a schopnost oplodnění vajíčka. V nadvarleti vzniká i hlenovitý sekret, který má význam pro látkovou výměnu spermií. Do kanálku nadvarlete se dostávají i makrofágy, které přicházejí stěnou kanálku nadvarlete. Nejsou-li nahromaděné spermie odvedeny při ejakulaci, postupně se rozpadají a jsou fagocytovány makrofágy, které se označují jako spermatofágy. Spermie opouštějí nadvarle chámovodem. Nadvarle je nahmatatelné na zadní straně varlete. Při přiškrcení nadvarlete dochází k umělé sterilitě, často používané jako druh antikoncepce.
Šourek (latinsky: scrotum) je kožovitý vak, vychlípenina břišní stěny, kde jsou uložena varlata. Většinou je umístěn mezi řitním otvorem a penisem. Spermie, které se tvoří ve varlatech, potřebují ke svému vývinu teplotu nižší, než je teplota zbytku těla. Zdá se, že u člověka je ideální teplota pro spermatogenezi asi 34,4 °C; 36,7 °C už může snižovat počet spermií v ejakulátu. Teplota uvnitř šourku je ovladatelná, v chladu se stěna šourku stáhne a přitáhne varlata k břišní stěně, kde se ohřejí, v teple se naopak šourek povolí.
Penis (neboli pyj či falus) je kopulační orgán samců a součást samčí rozmnožovací soustavy.
Punkce u dětí se provádí nejdříve ve třech letech v celkové anestezii. Pokud je zákrok proveden správně, je nebolestivý. Pokud je nález hnisu potvrzen, většinou se punkce opakuje po dvou dnech a dále se až do zlepšení lokálního nálezu u dětí minimalizuje.
Punkce, respektive biopsie, se provádí pacientům s uzlíky nad 1 cm, někdy i menšími. Jde o to, že sice opravdu existují některé znaky, které pomáhají odhadovat riziko, že se jedná o zhoubný nádor, nicméně nejsou nijak jednoznačné ani spolehlivé. Proto se indikuje cytologické vyšetření. Punkce slouží k upřesnění typu postižení štítné žlázy a v případě uzlů nebo cyst k posouzení, jestli se jedná o uzel nezhoubný, „neškodný“ (těch je většina), anebo již nějakým způsobem podezřelý.
Průběh
Samotné vyšetření probíhá tak, že se udělá ultrazvuk, který lokalizuje daný uzel. Pak se pod ultrazvukovou kontrolou do toho uzlíku píchne tenkou jehlou (jako při odběru krve), do stříkačky se nasají buňky a ty jsou pak vyšetřovány pod mikroskopem k určení jejich charakteru. Je to píchnutí do krku, každý je na tuto oblasti jinak citlivý, jinak toleruje injekce, takže jestli si přivedete doprovod, je jen na vás. Různá zařízení mohou mít pravidla sdělování výsledků jiná. Většinou je ale výsledek zasílán indikujícímu lékaři poštou. Podle výsledku mikroskopického vyšetření se pak plánuje další diagnostický a léčebný postup.
Kyseliny močové je možné se zbavit dvěma způsoby, a to dietou a léky v kombinaci se zdravým životním stylem.
Dieta
Doporučuje se nízkocholesterolová dieta s vyhnutím se konzumace největších zdrojů purinů, omezení dráždivých látek, alkoholu (denně maximálně 3 dl vína nebo jedno velké a jedno malé pivo nebo 1 porce tvrdého alkoholu). Mezi nejbohatší zdroje purinů patří veškeré vnitřnosti i droby, jikry, kaviár, droždí, slanečci, sardinky, čokoláda, silné kakao, ančovičky, krabi, raci. Rovněž je třeba omezit dráždivé látky. Naložená masa, tedy masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, nejsou vhodná. Rovněž jsou nevhodná tučná masa a uzeniny. V klidovém období nemoci se doporučuje maximálně 90 g libového masa denně. Může to být jakékoli maso kromě mas v pikantních úpravách, tučných mas, tučných uzenin, slanečků, sardinek, veškerých vnitřností, drobů, ančoviček, krabů, raků, jiker, kaviáru. V akutním období je třeba se zcela vyhnout konzumaci jakéhokoli masa, i rybího. Maso lze nahradit sójovým masem, což je směs rostlinných bílkovin, nebo klasem, kdy základem je pšeničná bílkovina). Vhodné je i tofu (vyrobené z fermentovaného sójového mléka) či šmakoun (vaječná bílkovina – je lehce stravitelná, výborný zdroj bílkovin).
Při tomto onemocnění je třeba omezit příjem živočišných tuků a nahradit je rostlinnými tuky. Sádlo nahradit jednodruhovými rostlinnými oleji (olivový, slunečnicový, řepkový a podobně). Důležitý je dostatek bílkovin ve stravě, konzumace vlákniny (ovoce, zelenina – denně 500 g zeleniny, 100 g ovoce) a pitný režim (cca 2 l tekutin denně). Vyhnout se vysoké konzumaci alkoholu. Vláknina urychluje střevní peristaltiku a tím snižuje vstřebání purinů. Luštěniny obsahují sice vyšší množství purinů, ale obsahují i velké množství vlákniny, proto je lze konzumovat při tomto onemocnění. Zelený hrášek se nedoporučuje právě kvůli vyššímu obsahu purinů. Doporučuje se dostatek tekutin (1,5–2 l tekutin denně) i pohybu (například chůze, rehabilitační cvičení, plavání). Doporučuje se vyhýbat se tučným jídlům i sladkostem, sladkým nápojům, rozdělit jídlo do několika menších porcí, jíst menší porce častěji, jíst v klidu, řádně kousat. U onemocnění dna i při dyslipoproteinémii je nutná úprava tělesné hmotnosti. V případě nadváhy její redukce. Pokles tělesné hmotnosti nemá být prudký, nemá přesáhnout úbytek 0,5–1,0 kg za týden. Jinak se dna zhorší.
Je třeba jíst pravidelně. Delší hladovění má negativní vliv na metabolismus kyseliny močové a tím i na onemocnění. V nízkocholesterolové dietě je hodně vlákniny (ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné obilné výrobky). Nepoužívají se volné živočišné tuky (například sádlo), ale jsou nahrazovány rostlinnými tuky (roztíratelné rostlinné tuky, například Flora, Rama), rostlinnými oleji. Vaječný žloutek se pro vysoký obsah cholesterolu nepoužívá samostatně (například smažená vejce), ale je pouze součástí pokrmů (v těstě), bílek lze konzumovat libovolně. Cholesterol je obsažen pouze v potravinách živočišného původu. V potravinách rostlinného původu se nenachází. Zpestřete jídelníček náhradami masa – sójové maso, seitan, robi, klaso, šmakoun. Chuť lze zvýraznit nedráždivým kořením (skořice, oregano, zázvor, saturejka), bylinkami a zelenými natěmi (bazalka, kopr, pažitka, petrželová a celerová nať), ale i česnekem a cibulí.
Některé potraviny (ovoce, zelenina) obsahují fytosteroly. Jedná se o látky rostlinného původu, které jsou svým chemickým složením podobné cholesterolu – navážou se chemicky na místo cholesterolu a obsadí jeho pozici. Tímto způsobem přispívají fytosteroly ke snížení hladiny cholesterolu v krvi.
Léky na snížení kyseliny močové
Z nefarmakologických postupů se obvykle volí znehybnění postiženého kloubu po dobu 1–2 dnů a aplikace obkladů s ledem. Důležitý je dostatečný příjem tekutin a abstinence.
V případě výskytu diabetu, renální insuficience, závažného kardiovaskulárního nebo gastrointestinálního onemocnění je nutné tyto faktory před zahájením léčby zohlednit. V případě, že pacient užívá hypourikemickou léčbu, neměla by se při akutním záchvatu měnit frekvence ani dávka těchto léků. Tato léčba by také měla být nasazena vždy s odstupem alespoň 3–5 týdnů od akutního záchvatu. Pokud je zahájena předčasně, může zhoršit průběh stávajícího záchvatu nebo vyvolat záchvat nový.
Nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou při akutním záchvatu lékem první volby. Z široké palety neselektivních preparátů jsou dobré zkušenosti s naproxenem v dávce 500 mg dvakrát denně nebo indometacinem 50 mg třikrát denně. Výhodou u těchto klasických preparátů jsou dlouhodobě prokázaná účinnost a snadná dostupnost pro pacienta. Ze selektivních inhibitorů cyklooxygenázy 2 je možno použít etorikoxib 120 mg jedenkrát denně nebo celekoxib 400 mg dvakrát denně. Mezi jednotlivými NSA nejsou v účinnosti signifikantní rozdíly. Úvodní dávka NSA by měla být vysoká, při ústupu obtíží ji lze redukovat. V případě časného zahájení léčby, do 12–36 hodin od vzniku obtíží, trvá délka léčby NSA obvykle 5–7 dnů. Při krátkodobém podávání jsou nežádoucí účinky většinou málo časté, zahrnují obvykle gastrointestinální intoleranci nebo zhoršení renálních funkcí. V případě nutnosti prolongované terapie je u nemocných s vysokým rizikem gastrointestinálních komplikací indikováno preventivní podávání inhibitorů protonové pumpy, případně lze volit léčbu koxiby. Chronické podávání NSA je spojeno s vyšším rizikem infarktu myokardu, cévní mozkové příhody a srdečního selhání. Přestože je léčba těmito preparáty u akutní dny krátkodobá, je třeba dbát zvýšené opatrnosti zvláště při přítomnosti kardiovaskulárního onemocnění.
Kolchicin představuje účinnou alternativu v případě kontraindikace nebo intolerance NSA, lze jej také použít při diagnostické nejasnosti, kdy příznivý efekt při léčbě kolchicinem podporuje diagnózu dny. Kolchicin je přirozený alkaloid z ocúnu podzimního, který má cytotoxické a protizánětlivé účinky. Inhibuje například migraci leukocytů, fagocytózu a tvorbu některých leukotrienů. Přestože dosud nebyla provedena randomizovaná komparativní studie s ostatními dostupnými léky, je účinnost kolchicinu známa již staletí. Podobně jako v případě NSA je léčba nejúčinnější, pokud je zahájena do 12–24 hodin od začátku ataky. Existují různá dávkovací schémata. V ČR jsou dostupné pouze tablety s obsahem 0,5 mg, lze proto využít například postupy EU, které doporučují dávku 0,5 mg třikrát denně. U nadpoloviční většiny nemocných nedojde k redukci bolesti během prvních 24 hodin, ale až v průběhu několika dalších dnů. V těchto případech je nutné pokračovat v redukované dávce (0,5 mg denně), dokud nedojde k signifikantní klinické odpovědi. Léčbu je obvykle možné ukončit po 2–3 dnech.
Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou gastrointestinální intolerance, především průjem, nauzea, vomitus a abdominální bolesti. Tyto účinky se vyskytují především při dříve doporučovaných vyšších dávkách. Při dlouhodobé léčbě se mohou dále vyskytnout nežádoucí účinky na CNS (malátnost, neuropatie, svalová slabost), ojediněle se můžeme setkat s poruchami krvetvorby, poruchou funkce ledvin a kožními alergickými reakcemi. Kontraindikace podání kolchicinu představují přecitlivělosti na přípravek, hepatopatie, renální insuficience, poruchy krvetvorby, gastrointestinální onemocnění v anamnéze, zhoršení kardiovaskulárních funkcí a polymorbidita. Lék nelze podávat gravidním a kojícím ženám. Opatrnost je nutná v případě současné léčby silnými inhibitory cytochromového systému P450, resp. jeho formy CYP3A4. Kolchicin tak například zvyšuje plazmatické hladiny a toxicitu cyklosporinu, klaritromycinu či ketokonazolu. Po dobu užívání kolchicinu je nutné tyto léky vysadit, případně podávat v redukované dávce. NSA (vyjma koxibů), chloramfenikol, cytostatika a některá laxativa naopak zvyšují toxicitu kolchicinu.
Intravenózní aplikaci kolchicinu nelze kvůli jeho vysoké toxicitě doporučit. V ČR navíc není tato léková forma dostupná. Glukokortikoidy (GK) lze alternativně použít, pokud nelze podat NSA nebo kolchicin, případně jsou-li tyto léky neefektivní. Mohou se podat buď samostatně, nebo v kombinaci s výše uvedenými léky. Glukokortikoidy lze podat formou intraartikulární injekce nebo celkově. Při zvažování způsobu aplikace je nutné brát v potaz několik faktorů, například počet a velikost postižených kloubů či zkušenost lékaře s kloubní aplikací. Intraartikulární injekce GK po předchozí punkci může být efektivní v případě postižení jednoho či dvou kloubů. Již samotná punkce často vede k úlevě snížením lokálního přetlaku způsobeného akutní synovitidou. Výhodou punkce je také možnost diagnostického vyšetření výpotku v polarizačním mikroskopu na přítomnost krystalů natriumurátu. Dávka GK se liší podle preparátu a velikosti postiženého kloubu. Například při podání metylprednisolon acetátu se doporučuje aplikovat do velkých kloubů 20–80 mg, do středních kloubů 10–40 mg a do malých kloubů 4–10 mg. Podmínkou intraartikulárního podání GK je vyloučení infekční artritidy, která má podobný klinický obraz a může se také manifestovat souběžně s dnou. Je proto nutné odeslat výpotek na kultivační vyšetření. Celková léčba je možná v případě polyartikulárního postižení. Přestože existují omezené vědecké důkazy účinnosti této léčby, dobré klinické zkušenosti podporují jejich užití. Perorální GK zlepšují symptomy stejně účinně jako NSA. Nejčastěji se užívá prednison v dávce 30–50 mg denně s pomalou detrakcí dávky a vysazením v průběhu 1–2 týdnů. Při rychlém snížení dávky či předčasném vysazení hrozí riziko rebound fenoménu s opětovným vzplanutím dnavého záchvatu, zvláště v případě častých atak a u pacientů bez profylaktické léčby. Nejčastější nežádoucí účinky krátkodobé léčby středními nebo vysokými dávkami GK zahrnují změny chování, hyperglykemii, vzestup krevního tlaku a retenci tekutin. Opatrnosti je proto třeba u nemocných se srdečním selháním, špatně kontrolovanou arteriální hypertenzí a diabetem. Pokud nelze podat GK výše uvedenými způsoby, volí se parenterální aplikace. Dobré zkušenosti jsou s intramuskulární aplikací depotního betametasonu v jednorázové dávce 1–2 ml a se zajištěným žilním vstupem je možná i krátkodobá intravenózní aplikace GK formou infúze.
Zvláštní situace nastává při léčbě akutní dny v případě antikoagulační léčby warfarinem. Vzhledem k riziku lékových interakcí s NSA a vyššímu riziku závažných gastrointestinálních komplikací je vhodnější užít jako lék první volby kolchicin nebo v indikovaných případech GK. Kloubní punkce je i při účinné antikoagulační léčbě bezpečně proveditelná. Léčba je však limitována vysokou prevalencí komorbidit a polypragmazií s vyšším rizikem lékových interakcí. Zohlednit je nutné snížení renálních funkcí závislé na věku.
U pacientů s terminálním renálním selháním nebo po transplantaci ledvin se zdá být nejvhodnější terapie glukokortikoidy GK. Pokud jsou zachovány zbytky renálních funkcí (například nemocní s peritoneální dialýzou), je lépe se vyhnout podání NSA. U chronicky dialyzovaných pacientů lze léčbu NSA zvolit jako alternativní možnost terapie GK. V případě léčby kolchicinem hrozí zvýšené riziko toxicity. Při rezistentním onemocnění je nutné přezkoumat adherenci pacienta k léčbě a také vyloučit možnost chybného stanovení diagnózy. U nemocných s prolongovanými obtížemi, opožděným zahájením terapie nebo při selhání léčby kolchicinem lze zkusit prodlouženou léčbu NSA nebo terapii GK u těžších případů.
Novou možností jsou biologické léky. Canakinumab je plně humánní dlouhodobě působící monoklonální protilátka proti interleukinu 1. Léčba může být efektivní v případě častých atak a u pacientů refrakterních k NSA a kolchicinu, nebo pokud jsou u nich tyto léky kontraindikovány. V randomizovaných studiích vykazoval canakinumab signifikantní redukci bolesti hodnocené pomocí vizuální analogové škály. V ČR je canakinumab schválen k symptomatické léčbě dospělých pacientů s častými záchvaty dnavé artritidy (nejméně tři záchvaty během předchozích 12 měsíců), u nichž jsou NSA a kolchicin kontraindikovány, nejsou tolerovány nebo neposkytují odpovídající léčebnou odpověď, a není tedy vhodné opakované podávání GK. Lék se podává jednorázově formou subkutánní injekce v dávce 150 mg, a to co nejdříve po nástupu záchvatu. Při špatné odpovědi na léčbu lze léčbu v případě potřeby zopakovat s minimálním odstupem tří měsíců. Mezi závažné nežádoucí účinky patří infekce, indukce neutropenie a trombocytopenie. Limitem léčby je především vysoká cena.
Účinnost a bezpečnost přípravku Xarelto byla hodnocena v kombinaci s protidestičkovými látkami aspirinem a klopidogrelem/tiklopidinem. Léčba v kombinaci s jinými protidestičkovými látkami, například prasugrelem nebo tikagrelorem, nebyla studována a nedoporučuje se.
V průběhu léčby se doporučuje pacienta klinicky sledovat v souladu s praxí běžnou při podávání antikoagulační léčby.
Riziko krvácení
Jako v případě jiných antikoagulancií, u pacientů užívajících přípravek Xarelto mají být pečlivě sledovány známky krvácení. Doporučuje se opatrnost při použití přípravku v případě zvýšeného rizika krvácení. Pokud se objeví závažné krvácení, podávání přípravku Xarelto je třeba přerušit.
V klinických studiích bylo během dlouhodobé léčby rivaroxabanem podávaným spolu s monoterapií nebo duální protidestičkovou léčbou častěji pozorováno slizniční krvácení (to je epistaxe, gingivální, gastrointestinální, genitourinární krvácení) a anémie. Proto kromě adekvátního klinického sledování, pokud je to vhodné, může být laboratorní vyšetření hemoglobinu/hematokritu přínosem pro detekci okultního krvácení.
U několika podskupin pacientů (podrobně uvedených dále) hrozí zvýšené riziko krvácení. Proto při použití přípravku Xarelto spolu s dvojkombinační léčbou antiagregancii u pacientů se známým zvýšeným rizikem krvácení je třeba zvažovat zvýšené riziko krvácení oproti přínosům léčby v prevenci aterotrombotických příhod. Tyto pacienty je navíc třeba pečlivě sledovat, zda se po zahájení léčby neobjeví známky a příznaky krvácivých komplikací a anémie.
Při jakémkoli nevysvětlitelném poklesu hladin hemoglobinu nebo krevního tlaku je třeba hledat místo krvácení.
Přestože léčba rivaroxabanem nevyžaduje rutinní monitorování expozice, hladiny rivaroxabanu měřené kalibrovanou kvantitativní analýzou anti-faktoru Xa mohou být užitečné ve výjimečných situacích, kdy znalost expozice rivaroxabanu může pomoci při klinickém rozhodování, například při předávkování nebo při urgentních chirurgických zákrocích.
Ledvinová nedostatečnost
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) mohou být plazmatické hladiny rivaroxabanu významně zvýšeny (v průměru 1,6násobně), což může vést ke zvýšenému riziku krvácení. Přípravek Xarelto musí být u pacientů s clearancí kreatininu 15–29 ml/min užíván s opatrností. Použití se nedoporučuje u pacientů s clearancí kreatininu < 15 ml/. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30–49 ml/min), kteří současně užívají jiné léčivé přípravky zvyšující koncentraci rivaroxabanu v plazmě, musí být přípravek Xarelto používán s opatrností.
Interakce s jinými léčivými přípravky
Použití přípravku Xarelto se nedoporučuje u pacientů současně léčených systémově podávanými azolovými antimykotiky (jako jsou ketokonazol, itrakonazol, vorikonazol a posakonazol) nebo inhibitory HIV proteáz (například ritonavir). Tyto léčivé látky jsou silnými inhibitory systémů CYP3A4 a současně P-gp, a proto mohou klinicky významně zvyšovat plazmatické koncentrace rivaroxabanu (v průměru 2,6násobek), což může vést ke zvýšenému riziku krvácení.
Je nutné postupovat opatrně v případě, kdy jsou pacienti současně léčeni léčivými přípravky ovlivňujícími krevní srážlivost, jako jsou například nesteroidní antirevmatika (NSAID), kyselina acetylsalicylová (ASA) a inhibitory agregace trombocytů. U pacientů s rizikem vředové gastrointestinální choroby lze zvážit vhodnou profylaktickou léčbu.
Po akutním koronárním syndromu by pacienti léčení přípravkem Xarelto a ASA nebo kombinací Xarelto a ASA plus klopidogrel/tiklopidin měli užívat souběžnou léčbu NSAID pouze tehdy, jestliže výhody převáží riziko krvácení.
Jiné rizikové faktory krvácení
Rivaroxaban, podobně jako jiná antitrombotika, se nedoporučuje u pacientů se zvýšeným rizikem krvácení, jako jsou například:
vrozené nebo získané krvácivé poruchy;
léčbou nekorigovaná těžká arteriální hypertenze;
jiné gastrointestinální onemocnění bez aktivní ulcerace, které může potenciálně vést ke krvácivým komplikacím (například zánětlivé střevní onemocnění, ezofagitida, gastritida a gastroezofageální refluxní choroba);
cévní retinopatie;
bronchiektázie nebo plicní krvácení v anamnéze.
Přípravek musí být používán s opatrností u pacientů s akutním koronárním syndromem:
ve věku nad 75 let, pokud je podáván společně s kyselinou acetylsalicylovou (ASA) samotnou nebo s kombinací ASA plus klopidogrel nebo tiklopidin;
s nižší tělesnou hmotností (pod 60 kg), pokud je podáván společně s kyselinou acetylsalicylovou (ASA) samotnou nebo s kombinací ASA plus klopidogrel nebo tiklopidin.
Pacienti s anamnézou cévní mozkové příhody nebo tranzitorní ischemické ataky (TIA)
Podávání přípravku Xarelto 2,5 mg je v léčbě akutního koronárního syndromu kontraindikováno u pacientů s anamnézou cévní mozkové příhody nebo tranzitorní ischemické ataky (TIA). Pacientů s akutním koronárním syndromem a anamnézou cévní mozkové příhody nebo TIA byl studován malý počet, omezené dostupné údaje o účinnosti však ukazují, že tito pacienti nemají z léčby prospěch.
Spinální/epidurální anestezie nebo punkce
Pokud je provedena neuroaxiální anestezie (spinální či epidurální anestezie) nebo spinální, respektive epidurální punkce, hrozí u pacientů léčených antitrombotiky pro prevenci tromboembolických komplikací riziko vývinu epidurálního či spinálního hematomu, který může vyústit v dlouhodobou nebo trvalou paralýzu. Riziko těchto příhod může dále zvýšit epidurální katetr dlouhodobě zavedený po operaci, nebo současné použití léčivých přípravků ovlivňujících krevní srážlivost. Riziko může také zvýšit provedení traumatické nebo opakované epidurální či spinální punkce. Pacienty je třeba často monitorovat, zda nejeví známky a příznaky neurologického poškození (například necitlivost nebo slabost dolních končetin, dysfunkce střev nebo močového měchýře). Pokud se zjistí neurologické potíže, je nutno urgentně stanovit diagnózu a zajistit léčbu. Před neuroaxiální intervencí lékař zváží potenciální přínos a riziko u pacientů na antikoagulační terapii i u pacientů, kde hodlá antikoagulační léčbu podat v rámci tromboprofylaxe.
S použitím 2,5 mg s ASA samotnou nebo s ASA plus klopidogrel nebo ticlopidin v těchto situacích nejsou klinické zkušenosti.
Ke snížení možného rizika krvácení během současného užívání rivaroxabanu při neuroaxiální (spinální nebo epidurální) anestezii nebo spinální punkci je nutné vzít v úvahu farmakokinetický profil rivaroxabanu. Zavedení nebo odstranění epidurálního katetru nebo lumbální punkci je nejlépe provést, když je odhadovaný antikoagulační účinek rivaroxabanu nízký. Přesný čas, kdy je u každého pacienta antikoagulační účinek dostatečně nízký, však není znám. Inhibitory agregace krevních destiček je třeba vysadit podle pokynů výrobce pro předepisování přípravku.
Doporučení pro dávkování před a po invazivních procedurách a chirurgickém výkonu
Pokud je nutná invazivní procedura nebo chirurgický zákrok, měl by být přípravek Xarelto 2,5 mg vysazen minimálně 12 hodin před zákrokem, pokud je to možné, a na základě klinického posouzení lékařem. Pokud má pacient podstoupit elektivní operaci a antiagregační účinek není žádoucí, je třeba inhibitory agregace krevních destiček vysadit podle pokynů výrobce k předepisování přípravku.
Pokud není možné výkon odložit, je třeba posoudit zvýšené riziko krvácení oproti neodkladnosti zákroku.
Léčba přípravkem Xarelto má být znovu zahájena po invazivní proceduře nebo chirurgickém zákroku co nejdříve, pokud to situace umožní a pokud je podle úsudku ošetřujícího lékaře dosaženo odpovídající hemostázy.
Starší populace
Se zvyšujícím se věkem se může zvyšovat riziko krvácení.
Kožní reakce
V souvislosti s užíváním rivaroxabanu byly hlášeny po uvedení přípravku na trh závažné kožní reakce, včetně Stevens-Johnsonova syndromu (toxické epidermální nekrolýzy). Zdá se, že pacienti jsou nejvíce ohroženi výskytem těchto reakcí v rané fázi léčby: nástup reakce se objevil ve většině případů během prvních týdnů léčby. Rivaroxaban musí být vysazen při prvním výskytu závažné kožní vyrážky (například při jejím šíření, intenzifikaci anebo tvorbě puchýřů), nebo při jakékoliv jiné známce hypersenzitivity spolu se slizničními lézemi.
Informace o pomocných látkách
Xarelto obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
Vždy navštivte svého praktického lékaře, pokud si všimnete jakýchkoli hrudek nebo otoků na varlatech. Ve velmi vzácných případech mohou být příznakem rakoviny varlat. Tady jsou fotky, na kterých jsou vidět projevy různých bulek na varlatech: bulky na varlatech foto.
Praktický lékař se vás bude ptát, zda:
necítíte bolest, pokud ano, kdy ji cítíte, jak silná byla a jak dlouho trvala;
máte jiné příznaky, jako je bolest při močení (což je známkou infekce močových cest) nebo jakýkoli výtok z močové trubice;
utrpíte trauma šourku, například při sportovním zranění.
Praktický lékař vám také prověří varlata, aby zkontroloval:
velikost vašich varlat;
pozici hrudek nebo otoku;
příčiny způsobující bolest při doteku;
zda jsou hrudky pevné nebo měkké.
Pokud váš praktický lékař nemůže potvrdit diagnózu z tohoto vyšetření, budete muset podstoupit také ultrazvukové vyšetření (vysokofrekvenční zvukové vlny).
Varikokéla
Varikokélu lze bezpečně diagnostikovat pouze z dotazů na příznaky a po provedení fyzického vyšetření. Další testování není obvykle nutné. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět varikokéla varlete foto.
Postupy
V některých případech můžete být odesláni k urologovi, a to pokud:
se varikokéla najednou vyvíjí zcela nekontrolovatelně;
máte varikokélu na pravé straně;
není známa přesná příčina hrudky;
máte bolesti.
Za těchto okolností může být k potvrzení diagnózy použit ultrazvuk a důkladná kontrola všech symptomů.
Hydrokéla
Stejně jako u varikokély může být hydrokéla diagnostikována fyzickým vyšetřením. Pokud se hydrokéla rozvíjí u vašeho dítěte, budete ji pohmatem cítit na šourku. Poté zjistěte, jestli je otok způsoben tekutinou, která bývá obvykle čiré barvy. Pokud má hydrokélu dospělý muž, lékař nejprve pohmatem vyšetří šourek. Pokud je vám mezi 20 a 40 lety, může vás lékař poslat na ultrazvuk, aby vyloučil rakovinu varlete. Jestliže bude mít váš lékař podezření, že je hydrokéla způsobena infekcí, může vás požádat o vzorek moči k testům, obvykle pomocí tamponu odebere vzorek tekutiny z močové trubice. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět hydrokéla varlete foto.
Epididymální cysty
Diagnóza epididymálních cyst může být provedena na základě tělesné prohlídky. Další testy nejsou obvykle zapotřebí. Tady jsou fotografie, na kterých jsou patrné epididymální cysty.
Testikulární torze
Testikulární torze je obvykle diagnostikována výraznými příznaky silné testikulární bolesti a otoku. Diagnózu lze potvrdit pomocí ultrazvukového skeneru nebo pomocí magnetické rezonance, která používá silné magnetické a radiové vlny k zobrazení detailních snímků vašeho těla. Výsledky vyšetření pak určí, zda je nutný chirurgický zákrok. Tady jsou fotky, na kterých je vidět testikulární torze.
