Rdesnomnohokvěté (Polygonum multiflorum) se v čínské medicíně nazývá He shou wu (v překladu to doslova znamená černé vlasy). V čínské medicíně je rdesnomnohokvěté považováno za bylinu, která zlepšuje funkci ledvin a tím napomáhá celkové očistě krve a organismu od škodlivých látek. Tradičně se 8–15 g kořene (kořenové hlízy) nechá 5 až 10 minut projít lehkým varem v 0,5 l vody, 10 minut se nechá odstát a poté scedí. Takto připravený odvar se užívá 2x denně na lačný žaludek.
Rdesnomnohokvěté se též užívá ke zlepšení plodnosti. U mužů zlepšuje množství spermatu, u žen pomáhá k navození ovulace.
Rdesno se využívá také k posílení a regeneraci svalstva, zpevňuje šlachy a kosti, a proto jej konzumují například sportovci a mistři bojových umění v Asii. Má omlazující účinky. Je silným přírodním antioxidantem a „vychytávačem“ volných radikálů, což má příznivé protistárnoucí účinky. Podle čínské medicíny má vlastnost, že může navrátit původní barvu již šedým vlasům. Rdesnomnohokvěté blokuje proměnu testosteronu na dihydrotestosteron a tím ochraňuje vlasy před padáním a stárnutím (šedivění). Tvrdí se o něm, že výrazně zlepšuje fyzické a psychické zdraví, snižuje krevní cholesterol, pomáhá při ateroskleróze, snižuje hypertenzi.
Využívá se celá rostlina. Lodyhy se doporučují při nespavosti, pocení, tupých bolestech, dřevěnění končetin, ekzémech a svrabu. Zevně se bylina používá v odvaru na omývání nebo se připravuje mast. Lodyhy se mohou sklízet během celé vegetace. Třetím až čtvrtým rokem se na jaře či na podzim vykopou ze země kořenové hlízy, omyjí se, nakrájí a usuší při teplotě 35 stupňů; za syrova se v tradiční čínské medicíně nepoužívají, mohou se též pražit nebo dusit a přidávat do pokrmů.
Do hrníčku nasypte 1 lžíci sušeného drceného kořene a přelijte vařící vodou. Počkejte, až zchladne. Zamíchejte a vypijte buď přecezené, nebo i s drtí. Byliny by neměly přijít do kontaktu s kovem (přípustné jsou nádoby z nerezu). Směs má výraznou a charakteristickou chuť. Je možné ji dle potřeby přisladit medem, třtinovou melasou nebo ječmenným sladem. Pro získání maxima účinků je třeba užívat směs na lačno nebo až jednu hodinu po jídle. Nejčastěji se připravuje odvar z 9–15 g drogy, který se podává 2krát denně na lačno. Bylinu neužívejte v případě zvýšených jaterních enzymů. V době užívání byliny nepodávejte alkohol. Nepoužívejte společně s česnekem, cibulí, ředkví, zázvorem či skořicí. Nepoužívá se při kašovité stolici, při přítomnosti syndromů vlhka a hlenů.
Rdesnomnohokvěté je vytrvalá bylina, 7–10 m dlouhá, má hlízovitě zduřelé dřevnaté kořeny, jež jsou červeně hnědé, a lysou, červeně nachovou lodyhou, v horní části rozvětvenou. Listy jsou střídavě řapíkaté, čepel je úzce vejčitá až srdčitá. Květenství tvoří vrcholová nebo úžlabní lata. Květy jsou bílé, plodem je trojboká hladká lesklá nažka, uzavřená v trojkřídlém obalu ze srostlého okvětí. Rostlina vyžaduje slunné a teplé místo s oporou, po které velmi rychle šplhá vzhůru, lodyha za sezonu naroste o 3 až 10 m. Je to rostlina velmi nenáročná, jen vyžaduje lehčí půdu, občas okopat a na zimu zamulčovat slámou či listím.
U obchodníků často dochází k záměně rdesna – Polygonum a kokoříku – Polygonatum multiflorum, takže se objevuje název rdesno neboli kokořík mnohokvětý. Jde o velký omyl, protože kokořík je jako příbuzný konvalinky jedovatý, i když naštěstí ne tolik.
Rdesno hadí kořen (Persicaria bistorta) je vytrvalá, 20 až 120 cm vysoká bylina. Lodyhu má přímou nebo vystoupavou, nevětvenou, zakončenou jediným lichoklasem. Přízemní listy jsou podlouhlé, vejčité nebo kopinaté, špičaté, na bázi uťaté nebo mělce srdčité, celokrajné, řapík křídlatý. Lodyžní listy jsou kopinaté až vejčité, na bázi klínovité nebo mělce srdčité, krátce řapíkaté, pouze horní listy přisedlé. Lichoklas je hustý, válcovitý, na vrcholu tupý, květy bývají jen 3 až 4 mm dlouhé, růžové, občas bílé, s nápadně vyčnívajícími tyčinkami. Rostlina kvete od května až do srpna. Má ráda vlhké louky, rašelinné louky, slatiny, světlé lužní lesy, břehy potoků, roste na půdách kyselých, s vysokou hladinou spodní vody.
V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně, nejčastěji roste v pahorkatinách, v teplých oblastech jen vzácně. Celkově roste v subarktickém a mírném pásmu Eurasie, v Evropě ale chybí na Islandu, v severní Skandinávii a ve Středozemí.
Obsahuje třísloviny katechinového, galového a elagového typu (celkem asi 15 až 20 %), flobafen, bistortovou červeň, bílkoviny, škroby, sliz, pektin, v nati významné množství kyseliny křemičité.
Sbírá se oddenek (Rhizoma bistortae), a to na jaře a na podzim, občas se sbírá i nať, a to v době květu. Očištěný oddenek se suší na slunci nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C.
Bylina působí svíravě, užívá se zejména proti průjmům a vnitřnímu krvácení. Působí též dezinfekčně, ve formě obkladů se užívá na zahnisané rány nebo zanícené vředy. Bývá rovněž účinná při některých formách leukémie, při anémii, při zánětu žil, jako kloktadlo se osvědčila pro zpevnění zubů či při zánětech v ústní dutině nebo hltanu.
Vnitřně se užívá ve formě prášku (2x až 4x denně na špičku nože) nebo ve formě nálevu (1 až 2 čajové lžičky řezané drogy na šálek vody, pije se 2x až 3x denně). Odvar, který mívá účinek razantnější, se užívá obvykle zevně, při vnitřním užití se pije jen po lžících.
Rozdíl obou popisovaných rostlin je ve vzrůstu a v jejich použití.
Používá se celá rostlina. Lodyhy se mohou sklízet během celé vegetace. Třetím až čtvrtým rokem na jaře či na podzim se ze země vykopou kořenové hlízy, omyjí se, nakrájí a usuší při teplotě 35 stupňů.
Dieta jako taková není pacientovi nařízena. Pacientovi je doporučeno, aby měl vyvážený příjem vitaminu K a aby nedocházelo k výkyvům v jeho příjmu. Pacient musí vědět o potravinách, které obsahují vysoké dávky vitaminu K, nebo o těch, které mají interakce s lékem Warfarin. Minerální látky jako železo, hořčík a zinek mohou tvořit vazby s warfarinem a redukovat tak jeho absorpci a aktivitu. Aby se zamezilo těmto nežádoucím interferencím, je vhodné užívat tyto minerály minimálně 2 hodiny před anebo po užití léku Warfarin.
Relativně vysoký obsah vitaminu K mají především rostliny z čeledi brukvovitých, zejména hlávkové zelí (Brassica oleracea v. capita), růžičková kapusta (Brassica oleracea v. gemmifera), brokolice (Brassica oleracea v. italica), čínské zelí (Brassica campestris v. pekinensis), vodnice (Brassica rapa), locika setá neboli salát (Lactuca sativa), tolice vojtěška (Medicago sativa), řepa obecná (Beta vulgaris), krmná kapusta (Brassica oleracea v. acephala), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), petržel zahradní (Petroselinum crispum), jitrocel větší (Plantago major), rdesno peprník (Polygonum hydropiper), rdesno (Polygonum punctatum), špenát setý (Spinacea oleracea), kopřiva (Urtica spp.), kukuřice setá (Zea mays).
Vysoké množství vitaminu K obsahuje i zelený čaj (Camellia sinnsis). Pití velkého množství zeleného čaje proto také může snižovat účinek warfarinu.
Probiotika (Lactobacilus, Bifidobacterium a podobně) mohou zvyšovat přirozenou syntézu vitaminu K ve střevech a druhotně tak snižovat terapeutický účinek warfarinu.
Hliník (aluminium) obsahující antacida snižuje využitelnost warfarinu.
Koenzym Q10 je chemicky podobný vitaminu K, který ovlivňuje působení warfarinu. Pacienti, kteří užívají tento lék, by proto neměli užívat koenzym Q10 bez porady s lékařem.
Konzumace alkoholu ve větším množství a po delší periodu může snížit terapeutický účinek warfarinu.
Proteinové koncentráty užívané sportovci s cílem zmnožit svalovou hmotu mohou významně snížit účinek warfarinu, neboť dojde ke zvýšené tvorbě albuminu, na který se warfarin váže.
Nesteroidní antirevmatika (například ibuprofen, piroxikam, nimesulid, lornoxikam, meloxikam): Zvyšují účinek warfarinu a narušují sliznici (u disponovaných jedinců to vede až ke vzniku dvanácterníkových nebo žaludečních vředů), což u pacientů léčených warfarinem může zvyšovat riziko krvácení do zažívacího traktu. Pokud je užívání nesteroidních antirevmatik indikováno, je ověřené jako bezpečné užívání diklofenaku, který neovlivňuje účinek warfarinu, spolu s protivředovým lékem ze skupiny inhibitorů protonové pumpy (například omeprazolem).
Léky s kyselinou acetylsalicylovou: Zvyšují účinek warfarinu a riziko krvácení. Výjimkou je malá dávka kyseliny acetylsalicylové (do 100 mg denně), která je podávána jako protidestičkový lék například pacientům po infarktu myokardu, zde je však také nutné současně užívat protivředový lék ze skupiny inhibitorů protonové pumpy.
Antiepileptika s účinnou látkou karbamazepin: Používají se rovněž jako léky proti neuralgickým bolestem, přetrvávajícím například po pásovém oparu.
Antibiotika: Některá antibiotika zpomalují odbourávání warfarinu a zvyšují tak jeho účinnost. Rizikové jsou v tomto smyslu zejména deriváty tetracyklinu, erytromycin, klaritromycin, roxitromycin a zvláště kotrimoxazol (například Biseptol, Bismoral, Septrin, Sumetrolim) i jeho základní složka trimetoprim (Triprim). Naopak relativně bezpečnější jsou penicilin a jeho deriváty, tabletové cefalosporiny, azitromycin, ofloxacin, ciprofloxacin, spiramycin.
Léky užívané při běžném nachlazení: Je možné užívat kodein nebo běžná nekodeinová antitusika (Stoptussin, Sinecod, Tussin), na odkašlání Mucosolvan, Bromhexin, ACC. Lze používat běžné nosní kapky proti rýmě, z vitaminových preparátů vitamin C do 500 mg denně (doporučená denní dávka je 60 mg). Proti horečce je možné nasadit léky s paracetamolem do 1 000 mg denně (v jedné tabletě Paralenu pro dospělé je 250 nebo 500 mg paracetamolu) nebo metamizol, nikoli však léky s kyselinou acetylsalicylovou (viz výše).
Léky na snížení krevních tuků včetně cholesterolu (fibráty či statiny): Fibráty výrazně zvyšují účinek warfarinu a měly by se současně s ním předepisovat jen výjimečně. Statiny zvyšují účinek warfarinu jen u některých jedinců, po jejich nasazení, vysazení nebo změně dávky je proto nutné vždy zhruba za týden zkontrolovat INR (International Normalized Ratio, mezinárodní normalizovaný poměr; naměřená hodnota v podstatě udává, kolikrát déle trvá, než se krev dotyčného srazí oproti normálu. Pro léčebné účely se hodnota INR udržuje většinou mezi 2 a 3, v některých indikacích mezi 2,0 a 3,5 nebo 2,5 a 3,5).
Léky proti poruchám srdečního rytmu (antiarytmika): Amiodaron velmi silně brzdí odbourávání warfarinu, to znamená, že zvyšuje jeho účinek. Podobný, ale méně výrazný efekt má i propafenon-hydrochlorid (Prolekofen, Propafenon). Časté kontroly INR jsou nezbytné, po nasazení amiodaronu v nasycovací dávce je nutné INR kontrolovat 2x týdně.
Flavonoidy obsažené v grepu inhibují cytochrom důležitý pro metabolizování warfarinu a podobných drog. Současná konzumace grepu a warfarinu může zpomalit metabolizování léku, zvýšit jeho aktivitu a zvýšit potencionální riziko krvácivosti. Při užívání warfarinu je vhodné vyhnout se zvýšené konzumaci grepu, především grapefruitového džusu.
Bromelain je enzym obsažený v plodu ananasu. Je rovněž častou složkou multienzymatických protizánětlivých přípravků. Bromelain má podobné vlastnosti jako antikoagulanty (například warfarin) a při současném podávání může spolupůsobit na zvýšení jejich antikoagulačního účinku. Žádná klinická studie tento teoretický předpoklad interakce warfarinu a bromelainu sice ještě nepotvrdila, nicméně pacienti užívající warfarin by měli užívání enzymatických preparátů obsahujících bromelain konzultovat s lékařem.
Papain je enzym vyskytující se v plodu papáje. Také tento enzym bývá jednou ze složek multienzymatických přípravků proti zánětu a přípravků na podporu trávicích procesů. Papain obdobně jako bromelain může zvyšovat krvácivost, a proto by se pacienti užívající warfarin měli konzumaci papainu vyhnout.
Pacienti užívající warfarin by neměli dlouhodoběji konzumovat větší množství plodu manga kvůli možnému nežádoucímu ovlivnění účinku warfarinu.
Kůra chinovníku je tradičním zdrojem chininu. Chinin může zvyšovat aktivitu warfarinu, a proto by se pacienti užívající warfarin měli vyhnout jeho konzumaci.
Vrba bílá obsahuje substance, které se v těle přeměňují na salicyláty podobné protisrážlivému aspirinu. Protože vrba bílá podobně jako aspirin může zvyšovat efekt warfarinu, měli by se pacienti užívající warfarin jejímu podávání vyhnout.
Ginkgo biloba inhibuje shlukování krevních destiček a zvyšuje riziko krvácivosti. Má synergický účinek s warfarinem, a proto je nelze užívat současně.
Extrakt z hub shiitake zpomaluje krevní srážlivost a může ovlivňovat působení warfarinu a ostatních antikoagulačních léků. Pacienti užívající warfarin by se proto měli konzumaci hub shiitake vyhnout.
Čertův spár je bylina, z jejíhož kořene se připravuje extrakt, který má protizánětlivý a analgetický účinek. Vykazuje však několik nežádoucích účinků a při současném užívání s warfarinem a ostatními léky ovlivňujícími krevní srážlivost může zesilovat jejich efekt a zvyšovat tak riziko krvácivosti. U pacientů, kteří současně užívali warfarin a Harpagophytum procumbens, byla zaznamenána podkožní krvácivost.
Bylo popsáno několik případů nežádoucích interakcí mezi warfarinem a žen-šenem. Pacienti užívající warfarin by proto neměli užívat přípravky obsahující čínský žen-šen bez konzultace s lékařem. Varování se vztahuje i na sibiřský žen-šen (Eleuterococcus senticosus).
Šalvěj červenokořenná používaná v čínské medicíně inhibuje shlukování krevních destiček, a proto by pacienti užívající warfarin měli její užívání konzultovat s lékařem.
Třezalka zvyšuje aktivitu jaterních enzymů, což může vést ke sníženému antikoagulačnímu efektu u pacientů užívajících warfarin. Z tohoto důvodu jsou při současném užívání nutné vyšší dávky warfarinu, které po náhlém vysazení třezalky mohou působit nebezpečně. Jsou popsány i další negativní účinky vzájemné kombinace warfarinu a třezalky, jako je částečné zhoršení zrakové funkce. Pacienti užívající warfarin by se proto užívání třezalky měli vyhnout.
Dalšími bylinami, které teoreticky mohou kvůli obsahu kumarinu ovlivňovat působení a účinky warfarinu, jsou jírovec maďal (Aesculus hippocastanum, lidově koňský kaštan), pakmín větší (Ammi visnaga), mařinka vonná (Asperula odorata), svízel vonný (Galium odoratum), komonice (Melilotus spp.) a jetel luční (Trifolium pratense). Substanci podobnou kumarinu obsahuje i heřmánek (Chamomilla recutita). U rostlin obsahujících kumarin se předpokládá aditivní efekt s farmaceutickými antikoagulanty, jako je warfarin. V praxi však nebyl zaznamenán žádný případ ovlivnění krevní srážlivosti těmito rostlinami a neexistuje žádný důkaz, že kumarin v jejich tkáních je schopný fermentace v biologicky aktivní dikumarol.
Další rostliny, které ovlivňují účinek a toxicitu warfarinu, jsou rostliny s inhibičním účinkem na shlukování krevních destiček. Mezi tyto rostliny patří: česnek (Allium sativum), cibule kuchyňská (Allium cepa), ananas (Ananas comosus), paprika (Capsicum annuum), papája (Carica papaya), kurkuma (Curcuma longa a Curcuma aromatica), houba reishi (Ganoderma lucidum), ginkgo biloba, šalvěj červenokořenná (Salvia miltiorrhiza), šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis), zázvor lékařský (Zingiber officinale), plod brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea), andělika čínská (Angelica sinensis), kopretina řimbaba (Tanacetum parthenium). Možné negativní interakce má i sója (sójové mléko). Tyto rostliny mohou zvyšovat antikoagulační aktivitu warfarinu a ostatních léků snižujících krevní srážlivost. Nežádoucí účinky se mohou objevovat především při dlouhodobém užívání vyšších dávek těchto rostlin a při jejich kombinaci. Kombinace těchto rostlin s antikoagulanty jako warfarin zvyšuje riziko zvýšené krvácivosti nebo jiných nežádoucích vedlejších efektů.
Hladinu vitaminu K ovlivňují některé léky (např. antibiotika, probiotika), proto vždy informujte lékaře o užívání léku Warfarin.
Doporučené denní dávky vitaminu K se pohybují okolo 1 μg/kg/den a celková hodnota denního příjmu se v různých zemích liší. V USA je to 120 μg pro muže a 90 μg pro ženy, v německy mluvících zemích 70–80 μg pro muže a 60–65 μg pro ženy. U dětí a mladistvých jsou dávky nižší. Z toho vyplývá, že v potravinách s vysokým obsahem vitaminu K je skutečně ve 100 g potraviny překročena denní doporučená dávka, a to i několikanásobně. Je tedy třeba obezřetnost i při užívání potravinových doplňků (multivitaminů) a vždy je nutné si zjistit, zda vitamin K obsahují a jaké množství je deklarováno.
Důležitý je rovněž výběr oleje pro přípravu jídel. Zatímco sójový olej (dle tabulek USDA – United States Department of Agriculture) obsahuje 193 μg vitaminu K ve 100 g, olej slunečnicový má jen 9 μg/100 g (jiný zdroj uvádí 3 μg/100 g), takže je možno jej doporučit. Olej olivový má střední obsah – asi 50 μg/100 g. Používáme-li olej v rozprašovači, je možno malé množství užít také. Ze salátů obsahuje méně vitaminu K salát ledový, zejména vnitřní bílé listy. Potraviny s nízkým obsahem vitaminu K jsou například houby, kukuřice, ředkvičky, papriky, cibule, okurky s oloupanou zelenou slupkou, hrášek, výhonky mungo, rajčata, červené zelí, červená řepa, mrkev a obecně kořenová zelenina, brambory, rýže.
Receptura White Elephant obsahuje látky (glukosamin, chondroitin, MSM, kyselina hyaluronová), které jsou v obdobných účinných kloubních preparátech vcelku běžné. Unikátnost přípravku je však garantována bylinným komplexem.
Šišák bajkalský
Šišák je díky své schopnosti eliminovat zánětlivé procesy předmětem mnoha klinických studií.
Bršlice kozí
Bršlice kozí noha dokáže rozpouštět uráty (krystalky kyseliny močové), jejichž zvýšený obsah vyvolává revmatismus a dnu.
Přeslička rolní
Přeslička rolní obsahuje vysoký podíl kyseliny křemičité, která napomáhá při procesech hojení.
Ve světě neustále probíhají studie o použití medu při cukrovce. Díky těmto studiím a výzkumům se posouvá léčba diabetu mellitu dopředu. Med například obsahuje mnoho vitaminu C a E, které mohou mít spolu s antidiabetickými léky blahodárný vliv na toto onemocnění. Pokud bude glykemie udržována v optimálních hodnotách, může med snížit nebo oddálit mikrocévní komplikace, které jsou jedny z nejhorších při tomto onemocnění. Je však zřejmé, že pro další postupy je třeba provést další studie a výzkumné práce.
Med je přírodní látka produkovaná včelami z nektaru. V současné době se zvyšuje zájem o terapeutické využití medu. Je to způsobeno jeho zdravotně příznivými účinky při léčbě různých chorobných stavů, včetně cukrovky. Výhodou medu je jeho dostupnost a finanční nenáročnost. Hlavním cílem léčby diabetu mellitu je udržet optimální glykemii (hladina cukru v krvi). Výzkumy ukazují, že pravidelná konzumace medu diabetikem udržuje glykemii v relativně optimální hodnotě. Med také zvyšuje antioxidační ochranu a snižuje oxidační poškození buněk. Pacienti, kteří trpí diabetem, jsou totiž ohroženi dalšími různými komplikacemi, mezi něž patří například hypertenze (vysoký krevní tlak). Studie ukazují, že i toto riziko med snižuje asi o polovinu. Do výzkumů byl použit takzvaný Tualang med, což je med pocházející z Malajsie, kterému se přezdívá mnohokvěté zlato džungle. Další med, jehož účinky byly zkoumány, je Manuka med (z Nového Zélandu a Austrálie), který vykazuje účinky podobné, ale o něco slabší. Onemocnění diabetem s sebou nese řadu komplikací, k nimž patří i zhoršená hojivost ran. Jednou z nejčastějších komplikací je takzvaná diabetická noha (syndrom diabetické nohy). Jedná se o destrukci a defekty tkání dolních končetin. Problém vzniká v důsledku postižení mikro- a později makrocév a nervů. Příčinou je nejčastěji ischemie dolních končetin, což je postupné uzavírání tepen bez přívodu živin a odvádění zplodin. Jeden z alternativních způsobů, jak předcházet diabetické noze nebo ji zhojit, představují i zábaly z pasty skládající se z medu, propolisu a myrhy. Bylo prokázáno, že tato pasta má protizánětlivý, hojící a regenerační účinek. Je však důležité o dolní končetiny pečovat preventivně, jelikož účinek pasty se snižuje s rostoucí velikostí defektu.
Do opozice proti blahodárným účinkům medu se staví někteří odborníci, kteří tvrdí, že studie nejsou zcela relevantní, jelikož se neví, zda má tyto vlastnosti každý med. Je tedy otázka, jestli mohou mít medy z jiných částí světa stejné vlastnosti. V současných studiích tyto poznatky chybí. Někteří odborníci se však domnívají, že i jiné druhy medu budou mít podobné vlastnosti.
Rostlinná diuretika způsobují zvýšení průtoku krve ledvinami, zvyšují filtraci a tvorbu primární moče, ovlivňují vodní bilanci organismu. Proto jsou vhodná ke zvýšení tvorby moče a odvodnění organismu. Nejčastější formou užívání přírodních diuretik jsou čajové směsi a z nich připravené nálevy, odvary. Méně časté jsou rostlinné tinktury a používání čerstvých rostlin bez úpravy. Podle odborníků, kteří nezpochybňují odvodňovací účinky rostlinných přípravků, patří mezi nejpříjemnější diuretika arabská káva, přírodní čaje a kakao. Miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná.
omezení soli – nesolit při přípravě jídla a nedosolovat, kupované potraviny obsahují již dost soli
omezení kyselinotvorných potravin, místo toho konzumovat zásadotvorné potraviny
draslík vyskytující se v meruňkách, banánech, bramborách či datlích pomáhá proti zadržování vody v těle
omezení cukru – má také negativní účinek při zadržování vody
čaj na odvodnění těla – používat bylinkovou směs, která pomáhá vylučovat nadbytečnou vodu z těla
lymfatické masáže – pravidelné masáže také mohou pomoct
ovoce a zelenina – skvělým diuretikem je meloun nebo okurka, dále pak kořenová zelenina jako celer, petržel a pastinák, z ovoce jsou dobrým pomocníkem pro odvodnění i obyčejná jablka, která navíc pomáhají upravovat peristaltiku střev
pitný režim – je nutné dostatečně pít, i když chcete tělo odvodnit. Častou chybou je, že lidé přestanou pít, aby se zbavili zavodnění, což jim vůbec nepomůže; organismus bude ještě více šetřit a vy se zavodněného těla nezbavíte; vsaďte na čistou vodu a bylinkové čaje
bylinky – miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná – ze všech těchto druhů bylin si jednotlivě můžete připravit odvar, který vám pomůže k odvodnění
hormonální antikoncepce – v případě zadržování vody je lepší vyměnit stávající za jinou
Zubní kazy se nedají léčit bylinkami či jinými přírodními metodami, s kazy nám pomohou pouze zubní lékaři. Alternativní medicína však může pomoci v prevenci onemocnění dásní, parodontózy či jiných nepříjemností v dutině ústní.
Hřebíček
Při bolestech zubů může pomoci například hřebíček: Buď potřete postižené místo hřebíčkovým olejem, nebo v ústech rozžvýkáte několik kousků tohoto koření.
Nakapejte na prst pár kapek hřebíčkového oleje a potřete jimi oblast bolavého zubu. Po chvilce se dostaví znecitlivující účinek. Hřebíčkový olej totiž obsahuje 70–90 procent eugenolu a působí tak jako lokální anestetikum. Nemáte-li po ruce hřebíčkový olej, použijte klidně celý hřebíček. Pro úlevu od bolesti stačí v ústech několik minut žvýkat jeden nebo dva kousky hřebíčku. To opakujte několikrát denně vždy s čerstvým hřebíčkem, dokud se vám neuleví.
Zázvorový prášek
Smíchejte půl lžíce zázvorového prášku se stejným množstvím mleté červené papriky, přidejte trochu vody a vytvořte pastu. Tu naneste na malý vatový tampon tak, aby byl pořádně nasáklý. Tampon položte na bolavý zub a nechte působit, dokud se nedostaví úleva. Proces můžete opakovat, kolikrát chcete, ale bolest se většinou zmenší již při první aplikaci.
Protizánětlivá ústní voda
Potřebujete: 1 díl šalvěje, 1 díl heřmánku, 1 díl květů měsíčku lékařského.
Postup: Bylinky pořádně promíchejte. Ústní vodu připravíte tak, že 1 polévkovou lžíci směsi přelijete 2 dl vroucí vody a necháte 25 minut louhovat. Poté dobře přecedíte. Touto ústní vodou si ráno a večer vyplachujte ústní dutinu. Každý den je třeba připravit čerstvý nálev.
Stahující ústní voda
Potřebujete: 2 díly šalvěje, 1 díl přesličky rolní, 1 díl máty.
Postup: Bylinky dobře promíchejte. Ústní vodu připravíte tak, že 1 polévkovou lžíci bylinkové směsi přelijete 2 dl vroucí vody a vše necháte 25 minut louhovat. Po uplynutí této doby odvar přeceďte a vlažnou vodou si dvakrát až pětkrát denně vyplachujte ústa. Stahující ústní vodu byste měli držet v ústech 2–4 minuty.
Postup: Bylinky dobře promíchejte, pak je nasypte do 1/2 l vody a nechte za studena 12 hodin macerovat. Ráno vše uveďte k varu a poté nechte 20 minut louhovat. Po uplynutí této doby odvar přeceďte. Odvarem si vyplachujte ústní dutinu pravidelně dvakrát denně.
Zubní pasta ze slézu
Kořen slézu nadrťte a následně pomelte na jemný prášek. Trošku prášku nasypte na mokrý zubní kartáček a čistěte si zuby a zároveň provádějte i masáž dásní. Po skončení čištění ústa nevyplachujte, protože prášek může ještě léčivě působit.
Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).
Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).
Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.
Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.
Také je účinná fytobalneoterapie.
Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.
Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému působení mezi lidským tělem a látkami obsaženými ve vodní lázni. Tyto procesy působí současně profylakticky a léčebně a celkově posilují organismus. Po absolvování terapie se sice můžete cítit unaveně, malátně, ale jde jen o krátkodobý důsledek terapie, který po pár dnech úplně zmizí a vy se budete cítit jako znovuzrození a plní energie.
Navzdory svým pozitivním účinkům není tato forma terapie či relaxace vhodná pro každého. Vyhnout by se jí měli pacienti s poruchami štítné žlázy, tuberkulózou, anémií a s prudkými zánětlivými stavy. Při fytobalneoterapii je vždy nutná konzultace s lékařem.
Bylinné lázně se dělí na celkové (vanové) a částečné, které se aplikují na určitou část těla, například chodidla, záda. Obvykle trvají od 10 do 30 minut, výjimečně i déle podle stavu pacienta. Do lázně se obvykle přidává 300–800 gramů bylin. Doporučená teplota je 34–38 °C.
Lázně bývají nejčastěji silicové, které využívají léčivé účinky silic, například smrkové, heřmánkové, eukalyptové nebo tříselné, nebo tříslovin, například šalvějový list či dubovou kůru. Zároveň působí dezinfekčně a protizánětlivě.
Bylinné lázně jsou vhodné v každém období, zvlášť pozitivní účinek mají právě během zimy, kdy se pomocí nich zahřejeme a ozdravíme celé tělo.
Kopřiva: Schopnost kopřivy pročišťovat krev lze využít i při plicních onemocněních. Jednu vrchovatou čajovou lžičku kopřivy přelijte šálkem vařící vody, nechte odstát, přeceďte a po doušcích pijte dva až čtyři šálky čaje denně.
Přeslička rolní: Vypijte denně ráno a večer po šálku přesličkového čaje. Jednu vrchovatou čajovou lžičku přesličky přelijte šálkem vařící vody, nechte odstát, přeceďte a pijte po doušcích.
Puškvorec obecný: Během dne žvýkejte puškvorcový kořen. Hořkost zapijte malým množstvím čaje z řebříčku, zbytek kořene vyplivněte.
Rdesno ptačí: Jednu vrchovatou čajovou lžičku rdesna ptačího přelijte šálkem vařící vody, nechte odstát, přeceďte a po doušcích pijte dva šálky čaje denně.
Řebříček obecný: Jednu vrchovatou čajovou lžičku řebříčku přelijte šálkem vařící vody, nechte odstát, přeceďte a pijte po doušcích. Denně vypijte čtyři šálky řebříčkového čaje.
Sirup z podbělu léčivého: Denně užívejte jednu čajovou lžičku čistého sirupu anebo jej používejte na slazení bylinkového čaje.
Zábal z přesličky rolní: Na noc doporučujeme přiložit na hrudník parní zábal z přesličky rolní. Dvě vrchovaté hrsti přesličky vložte do síta zavěšeného nad nádobou s vroucí vodou. Stoupajícími párami se přeslička nahřeje. Obsah síta vysypte na čisté lněné plátno a přiložte na plíce. Parní zábal z přesličky potom převažte teplým šátkem. Nechte působit celou noc.
