SATUREJKA SKLIZEŇ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Nemoc růže je infekční povrchové onemocnění kůže, které je velmi nebezpečné. Původcem této nemoci může být streptokok, výjimečně i stafylokok. Jen vzácně pak tuto nemoc mohou způsobovat i jiné druhy bakterií, například ty, které způsobují zápal plic nebo meningitidu u dětí. Nemoc častěji postihuje obě pohlaví, avšak u mužů se projevuje dříve. Kožní nemoc růže je léčitelná antibiotiky. U některých nemocných bohužel hrozí návrat díky přetrvávání rizikových faktorů.
Je nemoc růže přenosná?
Jednoznačná odpověď na otázku nakažlivosti a přenosu zní jednoznačně ANO. Nemoc je přenosná i nakažlivá. Streptokoky se přenášejí vzdušnou cestou, přímým i nepřímým kontaktem. V těle se pak šíří lymfatickými cestami nejčastěji z drobných poranění, prasklin vzniklých při plísňovém onemocnění prstů, z chronických ekzémů nebo z porušené kůže při chronické žilní nedostatečnosti, z dutiny nosní či zevního zvukovodu. Poměrně často bývá vstupní branou infekce otevřená rána při proleženinách, bércových vředech či diabetické noze. Když se nedodrží přísné sterilní podmínky při převazech, infekce může vniknout i operační ránou. Původcem infekce je velmi často sám pacient, někdy i druhá osoba s jinou streptokokovou infekcí. Recidivy většinou vznikají opětovnou aktivací streptokoků, kteří jsou v organismu nebo na kůži. 20 % populace jsou bezpříznakoví nosiči, jejichž kůže nebo nosohltan je osídlen streptokoky.
Rekapitulace:
Ano, růže je přenosná, jelikož je to infekční nemoc.
Ano, je možné se nakazit od druhého, ale pravděpodobnost je asi 7%, to by ten dotyčný musel postiženému nohu třeba olíznout! I takoví mezi námi jsou.
Ano, nemoc se přenáší krví a přímým stykem s postiženým místem.
Pozor: V žádném případě na postižené místo nesahejte, může dojít k přenosu infekce, je zapotřebí dodržovat důslednou hygienu!
Doporučení: Je dobré mít stále kůži mastnou, ne vysušenou, nejlepší je ji mazat obyčejným sádlem. Vhodná je celíková nebo lichořeřišnicová mast, v sádlovém základu. Doporučují se i obklady ze spařených listů podbělu nebo čerstvé mydlice. Na vyčištění organismu pijte dvousložkové čaje, a to šalvěj a majoránka (1 : 1), nebo saturejka a mateřídouška (1 : 1). Oba čaje se připravují stejně: čajovou lžičku z každé byliny přelijeme hrnkem horké vody a necháme 10 minut přikryté louhovat. Oba čaje se pijí 3x denně. Šalvěj před jídlem, saturejka mezi jídly. Čaje tělo pročistí a mast jen upraví vnější příznaky.
V naší poradně s názvem GINGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena G..
Mám na zahradě 2 dtromy jinanu dvoulaločného )gingo biloba) a zajímalo by mě, jak a kdy se suší jeho listy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Sklizeň listů ginkgo biloba probíhá v době, kdy listy zežloutnou. To se děje v pozdních letních dnech. V této době mají listy jinanu největší obsah účinných flavonoidů.
Účinky Phyteneo Vermophyt se opírají hlavně o extrakt ze semen tykve. O nich někteří lidé tvrdí, že obsahují látku zvanou cucurbitin, která léčí červy a jiné parazity tak, že je ochromí, aby mohli být vyloučeni z těla ven. Podle expertů amerického deníku USA TODAY, ale dýňová semínka nejsou účinnou léčbou jakéhokoli druhu infekce způsobené červem nebo parazitem. Jejich vyjádření je možné vidět zde: USA TODAY k vlivu semen dýně na infekci parazity.
Semena černuchy seté jsou využívána v asijské medicíně zejména v Indii a arabském světě k udržení dobrého zdraví a léčení široké palety různých neduhů dýchací, trávicí a oběhové soustavy, poruch funkce jater a ledvin a k podpoře imunitního systému. Podávají se jmenovitě zejména při nachlazení, horečce, bolestech hlavy či zad, astmatu, diabetes, revmatismu, hypertenzi, různých mikrobiálních infekcích a k vypuzení parazitických červů z trávicí soustavy. Při denním podávání 90 mg/kg po dobu 90 dní se neprojevily žádné příznaky toxicity, jediným prokázaným fyziologickým účinkem semen černuchy bylo snížení hladiny glukózy v krvi. Blíže se o tom můžete dozvědět tady: Černucha setá - slibný přírodní lék na širokou škálu nemocí.
Oman a tymián podporují činnost střevního traktu a jeho pročištění.
Saturejka je významným antioxidantem a přispívá k normálnímu trávení.
Hřebíčkovec, má podobné účinky jako saturejka, ale navíc podporuje chuť k jídlu.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Pro paní Jarču.
Stříhat větvičky rakytníku je dobré až u starších keřů s větším obrostem větviček, takže u 5 až 6 let starých, a to z toho důvodu, že je doporučováno ostříhat asi 1/3 větviček keře, aby dál dobře rostl. Já ty naše keře takto stříhám 3 roky a poznatek je takový: další rok po ostříhání je menší sklizeň, ale keř vyžene nové větvičky ve větším množství, které téměř nemají trny, keř krásně zahoustne a další rok nevíte co s tím množstvím plodů dělat. A nebojte se řezu (stříhání) i do staršího dřeva pro odstranění nevhodných nebo málo plodících větví. Vždy tímto zásahem podpoříte růst keře a můžete si tak také keř tvarovat ke své představě. Já osobně keře nepouštím moc do výšky, aby se daly dobře sklízet. Hodně ale záleží na stanovišti, tedy sluníčku, a taky (ale už méně) na půdě - neměla by být hodně zamokřená a jílovitá.
Takže Vám přeji hodně radosti a užitku z pěstování rakytníku řešetlákového.
S pozdravem Jarda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
není problém počkat ař přemrzne a potom jde lehce sklízet
Kávovník je strom vysoký 6-10metrů, pro sběr se však nechávají dorůst pouze do výšky 1,5 – 3 metrů. První kávové boby, vhodné ke sběru, se objevují na keřích až po třech letech. Sběr kávových plodů se provádí ručně – tato sklizeň probíhá několikrát do roka a sbírají se pouze plody, které jsou dostatečně zralé. Druhou možností je sklizeň, která probíhá pouze v době, kdy je většina plodů zralých.
Ve svém příspěvku BOBKOVÝ LIST - NA NERVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Hezký článek, zrovna se totiž zajímám o pozitivní účinky bobkového listu. Na terase si pěstuji vavřín a plánuji menší sklizeň :) Na https://vsestihnu.cz/media/… jsem se dočetla, že se dá bobkový list použít i jako lék na nervy, jelikož zklidňuje nervovou soustavu, tudíž bych si z něho ráda udělala čaj. Nemáte někdo návod, jak se dělá?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína.
Prosím vás mám se zeptat čaje zbobko čeho listů jak se to mure pita kolikrát dene
Jakmile jsou listy aloe vera dostatečně velké, mohou být uříznuty. Zbytek rostliny může znovu růst a listy stále dorůstají. Sklizeň listů se provádí opět až tehdy, když jsou dostatečně velké. Ihned po řezu vytéká z rostliny žlutá šťáva obsahující pryskyřice s vysoce dráždivou látkou aloin. Vzhledem ke svým vysoce dráždivým účinkům není tato látka vhodná pro domácí použití. Určitá část listu může být použita pro akutní aplikace, zbývající list by měl být uschován v chladničce nejvýše po dobu několika dnů. Pro vnější použití se používá gel, který se nachází uvnitř listu. Pro vnitřní užití se gel jemně seškrábne nožem. Tento gel můžete hned konzumovat nebo ho zamíchat do jogurtu. Zachování čerstvého gelu sušením nebo extrakcí s alkoholem nemá smysl, protože nejdůležitější účinek „mokrého“ chladivého gelu se tak vytrácí.
Ptačinec se vyskytuje nejen ve střední a severní Evropě a v Severní Americe, ale i v severní Asii a jiných částech světa. Patří do „rodiny“ karafiátů, i když tak nevypadá. Speciální vlastností ptačince je, že přežívá i v mrazech. Další specifickou vlastností je, že dochází ke klíčení i při velmi nízkých teplotách, a to i pod sněhovou pokrývkou, takže můžete mít čerstvou sklizeň i během zimního období. Jednoletá rostlina ptačince je v podstatě plevel, protože roste na obdělávané půdě velmi bujně a po krátké době připomíná „koberec“. Výhodou ptačince však je, že zabraňuje erozi půdy. Libuje si v dusíkaté půdě s dobrou závlahou, zvláště v takovýchto podmínkách se velmi rychle šíří a můžete se těšit na jeho velkou sklizeň. Ptačinec je plazivá, půdopokryvná rostlina, stonky mohou dorůstat až délky 40 cm. Listy ptačince jsou velmi malé, vroubkované po okraji. Ptačinec kvete od března do října drobnými květy, které vypadají jako bílé hvězdičky. Květ je složen z 5 bílých lístků, které jsou rozděleny na dvě části, takže vypadají jako dva plátky. K rozvinutí lístků dochází během suchého počasí, zejména ráno, a kvetou až do večera. Pokud je vlhké počasí, kvítky jsou zavřené. Květy ptačince následně tvoří kapsle, které obsahují velké množství semen (ptačinec ročně vyprodukuje až 10 tisíc semínek).
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Rukola roste na záhonech velmi bujně. Na začátku jara se vysévá pro brzkou letní sklizeň, v polovině srpna pro sklizeň podzimní. Pokud se vysévá později na jaře nebo v létě, brzy vykvete a nevyroste na ní tolik zelených lístků. V teplejším počasí mohou mít lístky přechodně až nepříjemně hořkou chuť. Pěstování je možné i ve vnitřním prostředí celoročně v květináčích se substrátem. Lístky se sklízejí už za 6 až 8 týdnů po zasetí.
Tato rostlina, rozmnožující se výhradně semeny, je nenáročná, postačí jí dostatek vláhy jen v období klíčení a krátce nato. Má krátkou vegetační dobu, jen tři až čtyři měsíce. Pro přímou konzumaci jsou nejvhodnější mladé rostlinky vysoké okolo 15 cm, sklízené asi za 6 až 8 týdnů po vysetí, které mají pikantní ředkvičkovou chuť. Ze starších rostlin, které je možné ve venkovních podmínkách pěstovat až do zámrazu, lze konzumovat mladší listy. Rovněž se může rychlit obdobně jako řeřicha setá za okny na buničině. Pro výrobu oleje ze semen se ve středoevropských podmínkách pěstovat nevyplatí, dává průměrné výnosy semene jen do 1 t/ha (řepka ozimá 3 t/ha). Pro technické účely se na největších plochách pěstuje v Indii.
Potraviny, jako je zelí, kapusta či brokolice, vždy tepelně upravte.
Luštěniny pokaždé před vařením namočte alespoň na šest hodin a vodu minimálně jednou vyměňte. Zbavíte se tak látek, které tělu škodí.
Při tepelné úpravě luštěnin sbírejte pěnu a přidejte anýz, majoránku nebo bazalku. To je nejen ochutí, ale zároveň působí proti nadýmání.
Vyzkoušejte také naklíčené fazolky mungo, cizrnu nebo čočku. Nejenže nenadýmají, ale navíc obsahují řadu významných látek.
Z mléčných výrobků upřednostněte kvalitní kysané produkty, například kefír nebo bílý jogurt.
Vyvarujte se perlivých nápojů, ale i pití brčkem. Také polykání vzduchu totiž vede k nadýmání.
Od potíží uleví samozřejmě bylinky. Heřmánek a máta mají uklidňující účinky, proto si z nich připravte čaj vždy, když vás začne trápit bolest nebo pocit plnosti.
Lžička rybího oleje sice není nic, po čem by většina z nás toužila, ale je to bezpochyby naprostý všelék. Působí příznivě i preventivně na mnoho různých nemocí a neduhů, a to včetně nadýmání.
Příznivě působí i draslík, který najdeme například v banánech, mangu, špenátu, rajčatech, ořeších či chřestu.
Dopřávejte si s chutí exotické ovoce jako papája, ananas nebo citrusy. Obsahují enzym, který pomáhá štěpit bílkoviny v trávicím traktu a usnadňuje trávení.
Nezavrhujte ani nakládané okurky, kysané zelí nebo korejské kvašené zelí kimchi – působí příznivě na střevní mikroflóru.
K nadýmavým a těžko stravitelným potravinám přidáváme bylinky a koření jako petržel, kopr, saturejka, kmín, šalvěj, zázvor, tymián, majoránka, oregano, chilli.
Nadýmavý účinek luštěnin zmírníme nejen kořením, ale i jejich několikahodinovým namočením před tepelnou úpravou. Vaření i mixování rozruší jejich vlákninu, čímž se opět sníží účinky nadýmání.
Prevencí proti nadýmání je rovněž česnek, který má své nezastupitelné místo v naší kuchyni. Česnek působí nejen proti nadýmání, ale zlepšuje i trávení. Má jedinou nevýhodu – typický nepříjemný zápach, který je možné odstranit žvýkáním čerstvé petržele, konzumací jablka nebo rozkousáním kávových zrnek.
Zázvor dodá stejně jako česnek jídlům nejen chuť, ale zároveň podpoří trávení a zamezí nadýmání.
Také skořice zlepšuje trávení a je výbornou prevencí proti nadýmání.
Ovoce s vysokým obsahem vody (meloun, švestky, jahody a další lesní plody), dále ananas, pomeranče, mandarinky, grapefruity, to vše je dobrá prevence proti nadýmání.
Mezi další potraviny, které nás ochrání před nadýmáním, patří dýně a med.
Saturejka má uklidňující účinek na nervový systém a má baktericidní vlastnosti, což je důvod, proč je používána jako lék na rány zranění, vředy a bolesti v krku.
Švédské kapky s alkoholem jsou velmi starou a tradiční bylinnou směsí, která se dá užívat nepřetržitě. Maria Treben ve své knize „Byliny z Boží zahrady“ popisuje více než 42 případů, při nichž mohou být švédské kapky použity. Švédské kapky se dají užívat vnitřně i zevně. Preventivně se užívá ráno a večer jedna čajová lžička kapek zředěných bylinným čajem nebo vodou. Švédské kapky Maria Treben obsahují tyto ingredience: andělika, slupky ořešáku královského, lékořice, jasan manový, kořen kurkumy, pelyněk, pupava, myrha, rozmarýn, šalvěj, angostura, anýz, kardamom, máta peprná, šafrán, šťáva z lékořice, hřebíček, kůra skořice, zázvor, světlice, kořen alpinie, kořen irisu, saturejka, divoký tymián, nátržník, kafr, cukrový kulér, 32 % alkoholu.
Dieta při rakovině slinivky je ovlivněna i fyzickým stavem pacienta. Bohužel vyvolává nechutenství, takže je nutné se přizpůsobit se i tomuto faktu. Strava musí být jednoznačně precizně hlídaná. Při nedodržení stravovacích návyků může rakovina slinivky vyvolat selhání jater. Určitě je třeba říct, že rakovina slinivky a nechutenství spolu souvisejí již na počátku a fungují jako jeden ze znaků nemoci. Je doporučována konzumace stravy s omezením tuků, to znamená dieta č. 4. – je plnohodnotná, lehce stravitelná, dlouhodobě uživatelná, má snížený obsah tuku. Nejsou zde zařazeny potraviny, které mají vyšší obsah cholesterolu, proto má dieta mírně proti sklerotickému charakteru.
Mléko: nízkotučné egalizované, nepodáváme ho jako samostatný pokrm, pouze na jejich přípravu. Vhodné jsou zakysané mléčné výrobky – biokys, podmáslí, kefírové mléko, jogurtové mléko.
Mléčné výrobky: jogurt bílý nebo s povolenou ovocnou příchutí. Termix, tvaroh měkký i tvrdý, nízkotučný. Sýry – tavené do 30 % t. v s. bez pikantních příchutí, tvrdé, strouhané. Eidam, Moravský bochník. Vhodné jsou tvarohové sýry.
Vejce: bílky neomezeně, žloutky jeden kus denně. Vejce nepodáváme jako samostatný pokrm, pouze na přípravu pokrmů.
Tuky: povoleno max. 55 g tuku denně – volného i v potravinách (volný tuk max. 35 g a 20 g tuku obsaženého v potravinách). Větší množství tuků se zařazuje v dopoledních hodinách, méně pak večer. Čerstvé máslo, náhradní másla – pomazánkové máslo, Perla, Rama, Flora. Jednodruhové rostlinné oleje (slunečnicový, řepkový, olivový).
Sacharidové potraviny: cukr, med přiměřeně. Mouka hladká, polohrubá i hrubá, ovesné vločky – po úpravě mix, krupice. Kroupy, krupky lisujeme. Příkrmy – brambory, bramborová kaše, těstoviny, jemné nudle, rýže, knedlík dietní – nesmí být kypřen droždím, krupicové, moučné noky. Pečivo bílé, starší, vodové, netučné rohlíky, veka, starší netučná vánočka nebo mazanec, piškoty. Pečivo ne s drobenkou. Piškotové, moučné těsto, tvarohové, odpalované spařované, krupicové těsto.
V makrobiotické stravě jde především o to, dodat tělu vše, co v danou chvíli potřebuje. Stejně jako v běžném stravování víme, že pokud těžce pracujeme, potřebujeme jinou skladbu jídelníčku, než když sedíme osm hodin v kanceláři. Tak je tomu i v makrobiotice. Jinak se budeme stravovat v souladu s přírodou na věčně zamrzlé Aljašce nebo Sibiři (jako vegetarián bych tam umřel hlady), jinak v teplých krajích u moře, jinou potravu potřebujeme ve věku dvou let, jinou v šedesáti a zcela odlišně jíme v devadesáti letech. Jinou stravu budu jíst jako nemocný s alergií, jinou s cukrovkou. Mám-li málo pohybu, musím to vyvažovat stravou. Nebo naopak. Když hodně jím, musím se více hýbat.
Cílem makrobiotiky je vědět a cítit, co je třeba tělu dodat. Rodinnými zvyklostmi ve stravování, ve školních jídelnách, v rychlých občerstveních, v restauracích, v cukrárnách, v supermarketech jsme ztratili cítění pro potřeby organismu. Při makrobiotickém stravování a způsobu života se vrací i cit a správné chutě v jídle.
Stačí si vzpomenout na zvyky našich babiček a dědů. Ovoce jedli pouze v době jeho zralosti. Ne v zimě. V zimě bylo ovoce sušené, v marmeládách a později, s vynálezem zavařování, v kompotech. Toto je respektování makro- i mikrokosmu, kdybychom žili na jihu, jedli bychom po celý rok ovoce jižní, ale my jsme v Česku. Zde se rodí ovoce jednou za rok a v tu dobu se má jíst. Lidský organismus ví, kdy jíst jaké ovoce – když je zralé, čerstvé. Jedině tehdy dodává energii, nejenom různé prvky a vitamíny. V tu dobu je to „živá“ strava.
V zimě se v našich zeměpisných šířkách jedlo kysané zelí, okurky. A hlavně sušené ovoce. Tělo si žádalo vitamíny a stopové prvky v této formě. Navíc v zimě ovoce a zeleninu tolik nepotřebujeme, dle makrobiotiky se všichni svým způsobem ukládáme k zimnímu spánku. Vše v těle se nám zpomalí, naše orgány si chtějí odpočinout. Jenže v dnešní době se stejně stresujeme v pracovním či soukromém životě, ať je zima, jaro, léto, podzim. Svítí umělá světla, čili je stejná doba svitu, spíme v teplých místnostech, tělo v noci neprochladne, zrovna tak v létě nechodíme bosky, chodidla, na kterých máme důležité body, nejsou otužilá a podobně. Samozřejmě, doba jde dál, ale zkusme si zlepšit zdraví pomocí makrobiotické stravy.
Jezte jídlo, které roste ve vašem pásmu (ještě lépe ve vaší oblasti) a odpovídá příslušnému ročnímu období. Minimalizujte či zcela vyřaďte konzervy, tropické ovoce a mražené potraviny. Kupujte si potraviny, které nejsou chemicky ošetřené, různě rafinované či jinak zpracované (polotovary si nechte na&nb
Strava je individuální – jednoznačný jídelníček nelze určit, níže tedy naleznete spíše obecná doporučení.
Pečivo: suchary, veka, rohlíky netučné, piškoty, starší vánočka.
Mléko a mléčné výrobky: mléko nepodáváme jako samostatný nápoj. Pokud snášíte mléčné výrobky, používejte nízkotučné sýry, krájený sýr, netučný tvaroh, nízkotučný bílý jogurt s živou kulturou.
Polévky: vývary z hovězího nebo drůbežího masa, ze kterého odstraníme viditelný tuk, doplníme rýží, těstovinou, kapáním. Polévky obilninové, rozmixované bramborové, zeleninové, žemlové.
Tuky: čerstvé máslo na pečivo nebo na omaštění pokrmu, olivový olej.
Vejce: jako samostatný pokrm nepodáváme, k přípravě jídel používejte celá vejce v menším množství.
Ovoce: výběr je velmi úzký, ze syrových druhů můžeme podat pouze zralé banány. Jablka, broskve a meruňky zbavíme jader a slupek, dusíme a prolisujeme.
Zelenina: nepoužíváme syrovou, nejvhodnější je vařená mrkev, jemně nastrouhaná nebo rozmixovaná. Celer, petržel, špenát, hlávkový salát jemně krájený.
Koření: pokrmy mírně solíme, kořeníme jemně mletým kmínem nebo vývarem z kmínu, koprem, petrželovou natí, vanilkou, citronovou šťávou. K ochucení jídel je možné použít kořenicí přípravky Vegi-vegi a Family-vegi. Vhodné bylinky či koření jsou bazalka, dobromysl (oregano), fenykl, kmín, koriandr, majoránka, máta, mateřídouška, meduňka, pažitka, petrželka, pomerančová kůra, puškvorec, rozmarýn, saturejka, tymián, muškátový oříšek, paprika sladká, skořice. Pro zastření chuti a vůně některého jídla můžeme použít i výraznější koření (například do pomazánek dáme česnek, hořčici, kyselou okurku, kečup, cibuli, citronovou šťávu a podobně).
Moučníky: podáváme v omezeném množství, nepoužíváme těžké, máslové krémy. Vhodné jsou piškotová roláda s džemem, piškotová bublanina s meruňkami, piškot s citronovou polevou, bílkový chlebíček, ovocné řezy se želatinou, ovocný kysel, při snášenlivosti mléka vanilkový krém, bílková pěna šlehaná s džemem, tvarohový krém šlehaný s džemem, sněhové pečivo.
Kyseliny močové je možné se zbavit dvěma způsoby, a to dietou a léky v kombinaci se zdravým životním stylem.
Dieta
Doporučuje se nízkocholesterolová dieta s vyhnutím se konzumace největších zdrojů purinů, omezení dráždivých látek, alkoholu (denně maximálně 3 dl vína nebo jedno velké a jedno malé pivo nebo 1 porce tvrdého alkoholu). Mezi nejbohatší zdroje purinů patří veškeré vnitřnosti i droby, jikry, kaviár, droždí, slanečci, sardinky, čokoláda, silné kakao, ančovičky, krabi, raci. Rovněž je třeba omezit dráždivé látky. Naložená masa, tedy masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, nejsou vhodná. Rovněž jsou nevhodná tučná masa a uzeniny. V klidovém období nemoci se doporučuje maximálně 90 g libového masa denně. Může to být jakékoli maso kromě mas v pikantních úpravách, tučných mas, tučných uzenin, slanečků, sardinek, veškerých vnitřností, drobů, ančoviček, krabů, raků, jiker, kaviáru. V akutním období je třeba se zcela vyhnout konzumaci jakéhokoli masa, i rybího. Maso lze nahradit sójovým masem, což je směs rostlinných bílkovin, nebo klasem, kdy základem je pšeničná bílkovina). Vhodné je i tofu (vyrobené z fermentovaného sójového mléka) či šmakoun (vaječná bílkovina – je lehce stravitelná, výborný zdroj bílkovin).
Při tomto onemocnění je třeba omezit příjem živočišných tuků a nahradit je rostlinnými tuky. Sádlo nahradit jednodruhovými rostlinnými oleji (olivový, slunečnicový, řepkový a podobně). Důležitý je dostatek bílkovin ve stravě, konzumace vlákniny (ovoce, zelenina – denně 500 g zeleniny, 100 g ovoce) a pitný režim (cca 2 l tekutin denně). Vyhnout se vysoké konzumaci alkoholu. Vláknina urychluje střevní peristaltiku a tím snižuje vstřebání purinů. Luštěniny obsahují sice vyšší množství purinů, ale obsahují i velké množství vlákniny, proto je lze konzumovat při tomto onemocnění. Zelený hrášek se nedoporučuje právě kvůli vyššímu obsahu purinů. Doporučuje se dostatek tekutin (1,5–2 l tekutin denně) i pohybu (například chůze, rehabilitační cvičení, plavání). Doporučuje se vyhýbat se tučným jídlům i sladkostem, sladkým nápojům, rozdělit jídlo do několika menších porcí, jíst menší porce častěji, jíst v klidu, řádně kousat. U onemocnění dna i při dyslipoproteinémii je nutná úprava tělesné hmotnosti. V případě nadváhy její redukce. Pokles tělesné hmotnosti nemá být prudký, nemá přesáhnout úbytek 0,5–1,0 kg za týden. Jinak se dna zhorší.
Je třeba jíst pravidelně. Delší hladovění má negativní vliv na metabolismus kyseliny močové a tím i na onemocnění. V nízkocholesterolové dietě je hodně vlákniny (ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné obilné výrobky). Nepoužívají se volné živočišné tuky (např
