Zajímáte se o téma SATUREJKA SUŠENÍ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Nemoc růže je infekční povrchové onemocnění kůže, které je velmi nebezpečné. Původcem této nemoci může být streptokok, výjimečně i stafylokok. Jen vzácně pak tuto nemoc mohou způsobovat i jiné druhy bakterií, například ty, které způsobují zápal plic nebo meningitidu u dětí. Nemoc častěji postihuje obě pohlaví, avšak u mužů se projevuje dříve. Kožní nemoc růže je léčitelná antibiotiky. U některých nemocných bohužel hrozí návrat díky přetrvávání rizikových faktorů.
Je nemoc růže přenosná?
Jednoznačná odpověď na otázku nakažlivosti a přenosu zní jednoznačně ANO. Nemoc je přenosná i nakažlivá. Streptokoky se přenášejí vzdušnou cestou, přímým i nepřímým kontaktem. V těle se pak šíří lymfatickými cestami nejčastěji z drobných poranění, prasklin vzniklých při plísňovém onemocnění prstů, z chronických ekzémů nebo z porušené kůže při chronické žilní nedostatečnosti, z dutiny nosní či zevního zvukovodu. Poměrně často bývá vstupní branou infekce otevřená rána při proleženinách, bércových vředech či diabetické noze. Když se nedodrží přísné sterilní podmínky při převazech, infekce může vniknout i operační ránou. Původcem infekce je velmi často sám pacient, někdy i druhá osoba s jinou streptokokovou infekcí. Recidivy většinou vznikají opětovnou aktivací streptokoků, kteří jsou v organismu nebo na kůži. 20 % populace jsou bezpříznakoví nosiči, jejichž kůže nebo nosohltan je osídlen streptokoky.
Rekapitulace:
Ano, růže je přenosná, jelikož je to infekční nemoc.
Ano, je možné se nakazit od druhého, ale pravděpodobnost je asi 7%, to by ten dotyčný musel postiženému nohu třeba olíznout! I takoví mezi námi jsou.
Ano, nemoc se přenáší krví a přímým stykem s postiženým místem.
Pozor: V žádném případě na postižené místo nesahejte, může dojít k přenosu infekce, je zapotřebí dodržovat důslednou hygienu!
Doporučení: Je dobré mít stále kůži mastnou, ne vysušenou, nejlepší je ji mazat obyčejným sádlem. Vhodná je celíková nebo lichořeřišnicová mast, v sádlovém základu. Doporučují se i obklady ze spařených listů podbělu nebo čerstvé mydlice. Na vyčištění organismu pijte dvousložkové čaje, a to šalvěj a majoránka (1 : 1), nebo saturejka a mateřídouška (1 : 1). Oba čaje se připravují stejně: čajovou lžičku z každé byliny přelijeme hrnkem horké vody a necháme 10 minut přikryté louhovat. Oba čaje se pijí 3x denně. Šalvěj před jídlem, saturejka mezi jídly. Čaje tělo pročistí a mast jen upraví vnější příznaky.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřka.
Našla jsem k tomu tohle:
Sušené plody
Rakytník lze sušit včetně semen, nejlépe na elektrických sušičkách. Usušené plody je vhodné rozemlít, nejlépe na tříštivém kávovém mlýnku. Drť se pak používá v množství půl až jedna lžička denně. Při sušení se nic nenamáčí. S cukrem se pracuje v jiném receptu, a to rakytník třený s cukrem. Zde se použijí čisté bobule rakytníku, které se smíchají v poměru 1 : 1 s cukrem, částečně se pomačkají, ale jen tak aby většina bobulí zůstala celá. Vzniklá směs se dá do sklenic. Před zavřením se vrch ještě zasype cukrem a sklenice se pevně uzavře. Na chladném místě tak vydrží až do příštího roku, pouze postupem času trochu ztratí na chuti.
Při vaření v cukerném nálevu by se ztratila většina vitamínů a promáčené plody by se dlouho sušily.
Přidávám ještě jeden typ, jak očesat plody rakytníku, aniž byste se poranili o ostny. Ostříhejte větvičky rakytníku a i s plody je dejte zmrznout do mrazáku. Zmrzlé větvičky pak opatrně vyndejte a potřesením oklepejte všechny plody. Zmrzlé plody rakytníku opadávají lehce samy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarča.
Dobrý den, mám rakytník třetím rokem a mám obavu větvičky s plody ostříhat a dát do mrazáku, že by na keříku zůstal pouze prostřední (hlavní) kmen. Nevím jak by další rok obrostl. Máte zkušenosti?
Děkuji za odpověď.
Jarča
Účinky Phyteneo Vermophyt se opírají hlavně o extrakt ze semen tykve. O nich někteří lidé tvrdí, že obsahují látku zvanou cucurbitin, která léčí červy a jiné parazity tak, že je ochromí, aby mohli být vyloučeni z těla ven. Podle expertů amerického deníku USA TODAY, ale dýňová semínka nejsou účinnou léčbou jakéhokoli druhu infekce způsobené červem nebo parazitem. Jejich vyjádření je možné vidět zde: USA TODAY k vlivu semen dýně na infekci parazity.
Semena černuchy seté jsou využívána v asijské medicíně zejména v Indii a arabském světě k udržení dobrého zdraví a léčení široké palety různých neduhů dýchací, trávicí a oběhové soustavy, poruch funkce jater a ledvin a k podpoře imunitního systému. Podávají se jmenovitě zejména při nachlazení, horečce, bolestech hlavy či zad, astmatu, diabetes, revmatismu, hypertenzi, různých mikrobiálních infekcích a k vypuzení parazitických červů z trávicí soustavy. Při denním podávání 90 mg/kg po dobu 90 dní se neprojevily žádné příznaky toxicity, jediným prokázaným fyziologickým účinkem semen černuchy bylo snížení hladiny glukózy v krvi. Blíže se o tom můžete dozvědět tady: Černucha setá - slibný přírodní lék na širokou škálu nemocí.
Oman a tymián podporují činnost střevního traktu a jeho pročištění.
Saturejka je významným antioxidantem a přispívá k normálnímu trávení.
Hřebíčkovec, má podobné účinky jako saturejka, ale navíc podporuje chuť k jídlu.
V naší poradně s názvem HŘEBÍČEK - NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Našla jsem informaci, že hřebíčkem se lze předávkovat, ale nikde není uvedeno, jaká je tedy rozumná míra použití. Kolik je tedy moc - kusů hřebíčků denně nebo množství oleje apod.. Je to očividně dost podstatná informace.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hřebíček ve větším množství může mít negativní účinky. Může za to éterický olej Eugenol, který dává hřebíčku jeho vůni i jeho zdravotní účinky. 10 ml Eugenolu je smrtelná dávka pro dvouleté dítě. Takové množství Eugenolu by se dalo získat z přibližně jednoho kilogramu čerstvých hřebíčků (sebraných ze stromu). Z toho je jasné, že při použití hřebíčku jako koření, není třeba se obávat, neboť většina Eugenolu vyprchá v průběhu sušení a sníst pokrm s tolika hřebíčky je nemožné. Důležité je dát si pozor na hřebíčkový olej, kde je potřeba vědět kolik obsahuje Eugenolu. Hřebíčkový olej se používá na bolest zubů a zde hrozí riziko spolknutí.
Po vyjmutí česneku ze země následuje proces sušení, kdy se suší česnek i s natí. Ideálním místem pro sušení je stinný kout nejlépe v průvanu. V žádném případě se nevyplácí snaha urychlit sušení česneku na přímém slunci. Dobrou volbou je česnek zavěsit nebo umístit do dřevěných beden či na sušicí rošty. Sušení by mělo probíhat po dobu nejméně jednoho měsíce. Po dokonalém usušení česnek zbavíme natě a zkracujeme kořeny. Pokud zpozorujeme nějaké poškozené, nahnilé nebo plesnivé palice, ihned je vytřídíme. Očištěný česnek skladujeme na suchém a dobře větraném místě.
Další možností je sušení česneku v sušičce. Sušený česnek patří mezi základní potraviny v mnoha kuchyních po celém světě a připravíte s ním mnoho velmi chutných jídel. Sušený česnek je přesně tím, co dodá tu pravou chuť každému vašemu jídlu. Sušení česneku v sušičce potravin není vůbec složité. Díky množství táců si pohodlně a velmi rychle usušíte potřebné množství a vytvoříte si tak zásoby na dlouhou dobu. Již nebudete muset složitě shánět česnek do připravovaného pokrmu. Poctivý česnek se dnes velmi těžko shání. Uchovejte si ho proto v sušené formě pro každý případ. Vaše pochutiny získají díky sušenému česneku naprosto novou chuť. Vyzkoušejte sami, co všechno dokáže přidání jedné poctivé suroviny do jídla. Ten rozdíl zaručeně poznáte!
Sušený česnek je výborný pomocník v kuchyni, který je stále po ruce. Nemusíte ho loupat ani drtit. Sušený česnek je nakrájený na plátky a nachystaný přímo k použití. Přitom si zachovává svou původní vůni, sílu a čerstvou chuť.
V naší poradně s názvem KOPŘIVOVÝ ČAJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Coufalova.
Dobrý den otče. Prosím,jsou teď ještě kopřivy pořád dostatečně obohacující? Prosím o objasnění délky louhování při sušených a čerstvych. Děkuji Vam
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kopřivový čaj, užívaný jako lidový lék po tisíce let, nyní zaznamenává opětovnou popularitu díky vysokému obsahu živin a schopnosti bojovat proti zánětům.
Pití kopřivového čaje má několik výhod. Mezi jeho tradiční použití patří léčba senné rýmy a sezónních alergií, zvládání zánětů a bolestí kloubů a ochrana proti infekcím močových cest.
Čaj ze sušených kopřiv vs. Čaj z čerstvé kopřivy: Co potřebujete vědět?
Ať už si na výrobu čaje zvolíte sušenou nebo čerstvou kopřivu, obě formy nabízejí zdravotní výhody. Sušený kopřivový čaj je užitečný, protože ho můžete skladovat a používat po celý rok.
Čaj z čerstvé kopřivy na druhé straně nabízí trochu jinou chuť a může mít vyšší hladiny určitých živin. Vše záleží na osobních preferencích.
Pokud se ptáte, jaký je rozdíl mezi sušenou kopřivou a čerstvou kopřivou a kterou nejlépe použít na přípravu kopřivového čaje. Obě varianty mají své vlastní vlastnosti:
Sušená kopřiva : Sušené listy kopřivy mají hlubokou, výraznou chuť. Proces sušení koncentruje přírodní chutě kopřivy, výsledkem je bohatší a plnější čaj. Sušené listy lze přidat přímo do horké vody a jsou k dispozici po celý rok.
Čerstvá kopřiva : Čerstvé listy kopřivy poskytují jasnou, živou chuť, která je často vnímána jako jemnější a „zelenější“ než koncentrovanější, robustnější chuť sušených listů.
Kopřivu je nejlepší sklízet na jaře, kdy jsou listy ještě mladé a měkké. V pozdějším létě se vyplatí vzrostlé zdřevnatělé rostliny posekat a z sklidit nově rašící mladé výhonky v příštích týdnech.
Vaření kopřivového čaje je jednoduchý proces. Ať už použijete kopřivy čerstvé nebo sušené, nejdůležitější je dopřát čaji dostatek času na louhování, abyste do šálku dostali všechny výhody kopřivy. Postupujte podle těchto jednoduchých kroků a uvařte si dokonalý šálek kopřivového čaje a užívejte si zdravotních výhod, které kopřiva nabízí.
Přiveďte vodu k varu. Ujistěte se, že používáte kvalitní vodu, nejlépe filtrovanou.
Vezměte lžičku sušeného kopřivového čaje a přidejte ji do konvičky nebo hrnku. Můžete také použít sítko na čaj, pokud nechcete mít v čaji volné lístky.
Lístky v konvici nebo hrnku opatrně zalijte vroucí vodou. Celé to nechte asi 5 minut louhovat, aby se plně uvolnila chuť a léčivé vlastnosti kopřivy.
Pomocí čajového sítka odstraňte z čaje lístky kopřivy.
Nalijte kopřivový čaj do svého oblíbeného šálku a vychutnejte si uklidňující vůně a chutě.
Potraviny, jako je zelí, kapusta či brokolice, vždy tepelně upravte.
Luštěniny pokaždé před vařením namočte alespoň na šest hodin a vodu minimálně jednou vyměňte. Zbavíte se tak látek, které tělu škodí.
Při tepelné úpravě luštěnin sbírejte pěnu a přidejte anýz, majoránku nebo bazalku. To je nejen ochutí, ale zároveň působí proti nadýmání.
Vyzkoušejte také naklíčené fazolky mungo, cizrnu nebo čočku. Nejenže nenadýmají, ale navíc obsahují řadu významných látek.
Z mléčných výrobků upřednostněte kvalitní kysané produkty, například kefír nebo bílý jogurt.
Vyvarujte se perlivých nápojů, ale i pití brčkem. Také polykání vzduchu totiž vede k nadýmání.
Od potíží uleví samozřejmě bylinky. Heřmánek a máta mají uklidňující účinky, proto si z nich připravte čaj vždy, když vás začne trápit bolest nebo pocit plnosti.
Lžička rybího oleje sice není nic, po čem by většina z nás toužila, ale je to bezpochyby naprostý všelék. Působí příznivě i preventivně na mnoho různých nemocí a neduhů, a to včetně nadýmání.
Příznivě působí i draslík, který najdeme například v banánech, mangu, špenátu, rajčatech, ořeších či chřestu.
Dopřávejte si s chutí exotické ovoce jako papája, ananas nebo citrusy. Obsahují enzym, který pomáhá štěpit bílkoviny v trávicím traktu a usnadňuje trávení.
Nezavrhujte ani nakládané okurky, kysané zelí nebo korejské kvašené zelí kimchi – působí příznivě na střevní mikroflóru.
K nadýmavým a těžko stravitelným potravinám přidáváme bylinky a koření jako petržel, kopr, saturejka, kmín, šalvěj, zázvor, tymián, majoránka, oregano, chilli.
Nadýmavý účinek luštěnin zmírníme nejen kořením, ale i jejich několikahodinovým namočením před tepelnou úpravou. Vaření i mixování rozruší jejich vlákninu, čímž se opět sníží účinky nadýmání.
Prevencí proti nadýmání je rovněž česnek, který má své nezastupitelné místo v naší kuchyni. Česnek působí nejen proti nadýmání, ale zlepšuje i trávení. Má jedinou nevýhodu – typický nepříjemný zápach, který je možné odstranit žvýkáním čerstvé petržele, konzumací jablka nebo rozkousáním kávových zrnek.
Zázvor dodá stejně jako česnek jídlům nejen chuť, ale zároveň podpoří trávení a zamezí nadýmání.
Také skořice zlepšuje trávení a je výbornou prevencí proti nadýmání.
Ovoce s vysokým obsahem vody (meloun, švestky, jahody a další lesní plody), dále ananas, pomeranče, mandarinky, grapefruity, to vše je dobrá prevence proti nadýmání.
Mezi další potraviny, které nás ochrání před nadýmáním, patří dýně a med.
Saturejka má uklidňující účinek na nervový systém a má baktericidní vlastnosti, což je důvod, proč je používána jako lék na rány zranění, vředy a bolesti v krku.
Švédské kapky s alkoholem jsou velmi starou a tradiční bylinnou směsí, která se dá užívat nepřetržitě. Maria Treben ve své knize „Byliny z Boží zahrady“ popisuje více než 42 případů, při nichž mohou být švédské kapky použity. Švédské kapky se dají užívat vnitřně i zevně. Preventivně se užívá ráno a večer jedna čajová lžička kapek zředěných bylinným čajem nebo vodou. Švédské kapky Maria Treben obsahují tyto ingredience: andělika, slupky ořešáku královského, lékořice, jasan manový, kořen kurkumy, pelyněk, pupava, myrha, rozmarýn, šalvěj, angostura, anýz, kardamom, máta peprná, šafrán, šťáva z lékořice, hřebíček, kůra skořice, zázvor, světlice, kořen alpinie, kořen irisu, saturejka, divoký tymián, nátržník, kafr, cukrový kulér, 32 % alkoholu.
Dieta při rakovině slinivky je ovlivněna i fyzickým stavem pacienta. Bohužel vyvolává nechutenství, takže je nutné se přizpůsobit se i tomuto faktu. Strava musí být jednoznačně precizně hlídaná. Při nedodržení stravovacích návyků může rakovina slinivky vyvolat selhání jater. Určitě je třeba říct, že rakovina slinivky a nechutenství spolu souvisejí již na počátku a fungují jako jeden ze znaků nemoci. Je doporučována konzumace stravy s omezením tuků, to znamená dieta č. 4. – je plnohodnotná, lehce stravitelná, dlouhodobě uživatelná, má snížený obsah tuku. Nejsou zde zařazeny potraviny, které mají vyšší obsah cholesterolu, proto má dieta mírně proti sklerotickému charakteru.
Mléko: nízkotučné egalizované, nepodáváme ho jako samostatný pokrm, pouze na jejich přípravu. Vhodné jsou zakysané mléčné výrobky – biokys, podmáslí, kefírové mléko, jogurtové mléko.
Mléčné výrobky: jogurt bílý nebo s povolenou ovocnou příchutí. Termix, tvaroh měkký i tvrdý, nízkotučný. Sýry – tavené do 30 % t. v s. bez pikantních příchutí, tvrdé, strouhané. Eidam, Moravský bochník. Vhodné jsou tvarohové sýry.
Vejce: bílky neomezeně, žloutky jeden kus denně. Vejce nepodáváme jako samostatný pokrm, pouze na přípravu pokrmů.
Tuky: povoleno max. 55 g tuku denně – volného i v potravinách (volný tuk max. 35 g a 20 g tuku obsaženého v potravinách). Větší množství tuků se zařazuje v dopoledních hodinách, méně pak večer. Čerstvé máslo, náhradní másla – pomazánkové máslo, Perla, Rama, Flora. Jednodruhové rostlinné oleje (slunečnicový, řepkový, olivový).
Sacharidové potraviny: cukr, med přiměřeně. Mouka hladká, polohrubá i hrubá, ovesné vločky – po úpravě mix, krupice. Kroupy, krupky lisujeme. Příkrmy – brambory, bramborová kaše, těstoviny, jemné nudle, rýže, knedlík dietní – nesmí být kypřen droždím, krupicové, moučné noky. Pečivo bílé, starší, vodové, netučné rohlíky, veka, starší netučná vánočka nebo mazanec, piškoty. Pečivo ne s drobenkou. Piškotové, moučné těsto, tvarohové, odpalované spařované, krupicové těsto.
V makrobiotické stravě jde především o to, dodat tělu vše, co v danou chvíli potřebuje. Stejně jako v běžném stravování víme, že pokud těžce pracujeme, potřebujeme jinou skladbu jídelníčku, než když sedíme osm hodin v kanceláři. Tak je tomu i v makrobiotice. Jinak se budeme stravovat v souladu s přírodou na věčně zamrzlé Aljašce nebo Sibiři (jako vegetarián bych tam umřel hlady), jinak v teplých krajích u moře, jinou potravu potřebujeme ve věku dvou let, jinou v šedesáti a zcela odlišně jíme v devadesáti letech. Jinou stravu budu jíst jako nemocný s alergií, jinou s cukrovkou. Mám-li málo pohybu, musím to vyvažovat stravou. Nebo naopak. Když hodně jím, musím se více hýbat.
Cílem makrobiotiky je vědět a cítit, co je třeba tělu dodat. Rodinnými zvyklostmi ve stravování, ve školních jídelnách, v rychlých občerstveních, v restauracích, v cukrárnách, v supermarketech jsme ztratili cítění pro potřeby organismu. Při makrobiotickém stravování a způsobu života se vrací i cit a správné chutě v jídle.
Stačí si vzpomenout na zvyky našich babiček a dědů. Ovoce jedli pouze v době jeho zralosti. Ne v zimě. V zimě bylo ovoce sušené, v marmeládách a později, s vynálezem zavařování, v kompotech. Toto je respektování makro- i mikrokosmu, kdybychom žili na jihu, jedli bychom po celý rok ovoce jižní, ale my jsme v Česku. Zde se rodí ovoce jednou za rok a v tu dobu se má jíst. Lidský organismus ví, kdy jíst jaké ovoce – když je zralé, čerstvé. Jedině tehdy dodává energii, nejenom různé prvky a vitamíny. V tu dobu je to „živá“ strava.
V zimě se v našich zeměpisných šířkách jedlo kysané zelí, okurky. A hlavně sušené ovoce. Tělo si žádalo vitamíny a stopové prvky v této formě. Navíc v zimě ovoce a zeleninu tolik nepotřebujeme, dle makrobiotiky se všichni svým způsobem ukládáme k zimnímu spánku. Vše v těle se nám zpomalí, naše orgány si chtějí odpočinout. Jenže v dnešní době se stejně stresujeme v pracovním či soukromém životě, ať je zima, jaro, léto, podzim. Svítí umělá světla, čili je stejná doba svitu, spíme v teplých místnostech, tělo v noci neprochladne, zrovna tak v létě nechodíme bosky, chodidla, na kterých máme důležité body, nejsou otužilá a podobně. Samozřejmě, doba jde dál, ale zkusme si zlepšit zdraví pomocí makrobiotické stravy.
Jezte jídlo, které roste ve vašem pásmu (ještě lépe ve vaší oblasti) a odpovídá příslušnému ročnímu období. Minimalizujte či zcela vyřaďte konzervy, tropické ovoce a mražené potraviny. Kupujte si potraviny, které nejsou chemicky ošetřené, různě rafinované či jinak zpracované (polotovary si nechte na&nb
Strava je individuální – jednoznačný jídelníček nelze určit, níže tedy naleznete spíše obecná doporučení.
Pečivo: suchary, veka, rohlíky netučné, piškoty, starší vánočka.
Mléko a mléčné výrobky: mléko nepodáváme jako samostatný nápoj. Pokud snášíte mléčné výrobky, používejte nízkotučné sýry, krájený sýr, netučný tvaroh, nízkotučný bílý jogurt s živou kulturou.
Polévky: vývary z hovězího nebo drůbežího masa, ze kterého odstraníme viditelný tuk, doplníme rýží, těstovinou, kapáním. Polévky obilninové, rozmixované bramborové, zeleninové, žemlové.
Tuky: čerstvé máslo na pečivo nebo na omaštění pokrmu, olivový olej.
Vejce: jako samostatný pokrm nepodáváme, k přípravě jídel používejte celá vejce v menším množství.
Ovoce: výběr je velmi úzký, ze syrových druhů můžeme podat pouze zralé banány. Jablka, broskve a meruňky zbavíme jader a slupek, dusíme a prolisujeme.
Zelenina: nepoužíváme syrovou, nejvhodnější je vařená mrkev, jemně nastrouhaná nebo rozmixovaná. Celer, petržel, špenát, hlávkový salát jemně krájený.
Koření: pokrmy mírně solíme, kořeníme jemně mletým kmínem nebo vývarem z kmínu, koprem, petrželovou natí, vanilkou, citronovou šťávou. K ochucení jídel je možné použít kořenicí přípravky Vegi-vegi a Family-vegi. Vhodné bylinky či koření jsou bazalka, dobromysl (oregano), fenykl, kmín, koriandr, majoránka, máta, mateřídouška, meduňka, pažitka, petrželka, pomerančová kůra, puškvorec, rozmarýn, saturejka, tymián, muškátový oříšek, paprika sladká, skořice. Pro zastření chuti a vůně některého jídla můžeme použít i výraznější koření (například do pomazánek dáme česnek, hořčici, kyselou okurku, kečup, cibuli, citronovou šťávu a podobně).
Moučníky: podáváme v omezeném množství, nepoužíváme těžké, máslové krémy. Vhodné jsou piškotová roláda s džemem, piškotová bublanina s meruňkami, piškot s citronovou polevou, bílkový chlebíček, ovocné řezy se želatinou, ovocný kysel, při snášenlivosti mléka vanilkový krém, bílková pěna šlehaná s džemem, tvarohový krém šlehaný s džemem, sněhové pečivo.
Kyseliny močové je možné se zbavit dvěma způsoby, a to dietou a léky v kombinaci se zdravým životním stylem.
Dieta
Doporučuje se nízkocholesterolová dieta s vyhnutím se konzumace největších zdrojů purinů, omezení dráždivých látek, alkoholu (denně maximálně 3 dl vína nebo jedno velké a jedno malé pivo nebo 1 porce tvrdého alkoholu). Mezi nejbohatší zdroje purinů patří veškeré vnitřnosti i droby, jikry, kaviár, droždí, slanečci, sardinky, čokoláda, silné kakao, ančovičky, krabi, raci. Rovněž je třeba omezit dráždivé látky. Naložená masa, tedy masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, nejsou vhodná. Rovněž jsou nevhodná tučná masa a uzeniny. V klidovém období nemoci se doporučuje maximálně 90 g libového masa denně. Může to být jakékoli maso kromě mas v pikantních úpravách, tučných mas, tučných uzenin, slanečků, sardinek, veškerých vnitřností, drobů, ančoviček, krabů, raků, jiker, kaviáru. V akutním období je třeba se zcela vyhnout konzumaci jakéhokoli masa, i rybího. Maso lze nahradit sójovým masem, což je směs rostlinných bílkovin, nebo klasem, kdy základem je pšeničná bílkovina). Vhodné je i tofu (vyrobené z fermentovaného sójového mléka) či šmakoun (vaječná bílkovina – je lehce stravitelná, výborný zdroj bílkovin).
Při tomto onemocnění je třeba omezit příjem živočišných tuků a nahradit je rostlinnými tuky. Sádlo nahradit jednodruhovými rostlinnými oleji (olivový, slunečnicový, řepkový a podobně). Důležitý je dostatek bílkovin ve stravě, konzumace vlákniny (ovoce, zelenina – denně 500 g zeleniny, 100 g ovoce) a pitný režim (cca 2 l tekutin denně). Vyhnout se vysoké konzumaci alkoholu. Vláknina urychluje střevní peristaltiku a tím snižuje vstřebání purinů. Luštěniny obsahují sice vyšší množství purinů, ale obsahují i velké množství vlákniny, proto je lze konzumovat při tomto onemocnění. Zelený hrášek se nedoporučuje právě kvůli vyššímu obsahu purinů. Doporučuje se dostatek tekutin (1,5–2 l tekutin denně) i pohybu (například chůze, rehabilitační cvičení, plavání). Doporučuje se vyhýbat se tučným jídlům i sladkostem, sladkým nápojům, rozdělit jídlo do několika menších porcí, jíst menší porce častěji, jíst v klidu, řádně kousat. U onemocnění dna i při dyslipoproteinémii je nutná úprava tělesné hmotnosti. V případě nadváhy její redukce. Pokles tělesné hmotnosti nemá být prudký, nemá přesáhnout úbytek 0,5–1,0 kg za týden. Jinak se dna zhorší.
Je třeba jíst pravidelně. Delší hladovění má negativní vliv na metabolismus kyseliny močové a tím i na onemocnění. V nízkocholesterolové dietě je hodně vlákniny (ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné obilné výrobky). Nepoužívají se volné živočišné tuky (např
Lilky opláchneme, stopky odkrojíme, podélně je rozkrojíme, řeznou stranou je položíme na plech a v dobře vyhřáté troubě opečeme. Po vychladnutí dužinu částečně vyjmeme a vidličkou rozmačkáme. Maso umeleme, promícháme s dužinou, solí, tymiánem, jemně nakrájenou saturejkou a naplníme do zbylých obalů z lilků. Ty posypeme sýrem a dozlatova zapečeme. Podáváme se salátem z čerstvé postrouhané zeleniny.
Při infekční mononukleóze se doporučuje dodržovat dietu s omezením tuku. Je vhodné se vyvarovat tučných druhu masa, uzenin (kromě drůbeží šunky a drůbežích párků), různých konzerv, paštik, zabíjačkových pokrmů. Používejte rostlinné oleje, rostlinné tuky (Rama, Flora). Tuk dávejte při přípravě až do hotových pokrmů, aby se zbytečně nepřepaloval. Zeleninu používejte nenadýmavou. Pečivo se doporučuje ne čerstvé, vhodné je tedy jíst pečivo až na druhý den. Při tomto onemocnění používejte pečivo bílé, rohlíky, veky, chléb bílý, vánočka, piškoty, suchary. U této diety je důležitá také technologická úprava při přípravě pokrmů. Mouku, kterou budete používat na zahušťování pokrmu, nejdříve opražte na teflonové pánvi nasucho do světle hněda, a pak ji v pokrmu nejméně 20 minut povařte. Používejte vaření, dušení, pečení v troubě pod poklicí nebo v alobalu, zabráníte tak vzniku nežádoucích kůrek a spálených částí.
Dieta s omezením tuků (dieta č. 4): Dieta s omezením tuku je plnohodnotná, lehce stravitelná, dlouhodobě uživatelná, pouze má snížený obsah tuku. Nejsou zde zařazeny potraviny, které mají vyšší obsah cholesterolu, proto má dieta mírně protisklerotický charakter. Ordinuje se v odeznívajícím akutním stadiu onemocnění slinivky břišní a při onemocnění jater.
Květenství s blanitým podpůrným jazykovitým listenem se sbírá hned na počátku rozkvétání, od konce května do poloviny července, za suchého počasí, a rychle se suší v teple ve stínu v načechrané vrstvě do 5 cm. Sušení na slunci se nedoporučuje. Špatné je také sušení nad horkými topnými tělesy. Slunce a vyšší teplota nepříznivě působí na účinnost. Květenství s poupaty ani odkvetlá květenství s malými chlupatými plody se nesbírají. Sušený květ má slabě kořenitý pach a nasládle slizovitou chuť. Sušený květ nesmí znovu navlhnout.
Sušení rýmovníku je obtížné. Opravdu jej dostatečně neusušíte ani v sušičce na ovoce. Jeho listy jsou velmi dužnaté. Ve srovnání s jinými bylinami trvá sušení listů rýmovníku velmi dlouhou dobu, někdy se to dokonce úplně nepodaří.
Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách. Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností glykosidu jménem aukubin, čehož se využívá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníků i tlustého střeva.
Léčivé účinky
Jitrocel má latinský název Plantago lanceolata, je to trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi (čeleď) jitrocelovitých (Plantaginaceae). Na prvním místě se užívá při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, černém kašli, plicním astmatu, a dokonce i při tuberkulóze plic. Švýcarský farář Kunzle, samorostlý přírodní léčitel a znalec velké léčivé síly našich rostlin, píše: „Použít možno celý jitrocel, všechny jeho druhy, a to kořeny, listy, květy i semena. Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako koza i tehdy, když je ponoříme do másla. Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré stravě.“
Při bronchitidě a bronchiálním astmatu se výborně osvědčuje čaj připravený následujícím způsobem: do šálku studené vody přidáme kolečko citronu (byl-li něčím stříkaný, tak bez slupky) a jednu vrchovatou kávovou lžičku kandysového cukru, potom vše přivedeme k varu a necháme čtyřikrát až pětkrát vzkypět. Odstavíme a teprve potom přidáme jednu vrchovatou kávovou lžičku čajové směsi. Necháme vyluhovat půl minuty. V těžkých případech se musí připravit čerstvý čaj čtyřikrát až pětkrát denně. Pije se po doušcích tak horký, jak jen sneseme.
Semeno jitrocele působí proti tvorbě žlučových kamenů, užíváme-li denně 8 gramů. Sirup z jitrocele čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Správně bychom jej měli používat stále a brát denně před každým jídlem jednu polévkovou lžíci (děti jen čajovou lžičku). Průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2 500 semínek, ale na velké rostlině může dozrát až 10 000 semínek za rok. Pokud však jitrocel roste v oblasti chudé na živiny, semínek vznikne jen mezi 35 až přibližně 260. Některá semínka se uvolňují hned po uzrání, jiná zůstávají v klasu až do doby, než odumře a dopadne na povrch.
List a šťáva z jitrocele (květenství) se používají na menší rány, ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce. Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek
