Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval
Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.
Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.
Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.
Anatomicky se dělí na 3 oddíly:
dvanáctník
lačník
kyčelník
Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.
Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.
Části tlustého střeva:
slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
vzestupný tračník (colon ascendens)
příčný tračník (colon transversum)
sestupný tračník (colon descendens)
esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.
Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.
Části jater:
pravý lalok (lobus dexter)
levý lalok (lobus sinister)
jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
tepny a vrátnicové žíly
místo výstupu žlučových vývodů
Cévní zásobení jater:
jaterní tepna (a. hepatica)
portální žíla (v. portae)
Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.
Části slinivky: hlava, tělo, ocas
Činnost slinivky:
vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)
Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.
Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.
Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.
Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.
V naší poradně s názvem KREVNÍ KVIK HODNOTY 6.1 INR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel TIBOR KOUBA.
mam tuto hodnotu 6.1 inr co stim ted
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lékař vám udělal krevní test, aby zjistil, jak dlouho trvá, než se vaše krev srazí. Tento test se nazývá PT nebo test protrombinového času. Výsledek testu se nazývá hladina INR.
Hodnota INR 6,1 je vysoká a může nastat, když užíváte Warfarin. Warfarin pomáhá předcházet krevním sraženinám tím, že zpomaluje dobu potřebnou ke srážení krve. Srážlivost krve je složitý proces, který vyžaduje přítomnost vitamínu K. Warfarin vychytává vitamín K a tím zvyšuje hodnotu INR. Vitamín K si tělo nedokáže vyrobit a je závislé na jeho příjmu z potravy. Je-li potrava chudá na vitamín K, potom Warfarin rychle vychytá většinu vitamínu K a zvýší se tak hodnota INR. Cíl INR pro lidi, kteří užívají Warfarin, je obvykle od 2 do 3,5. Hodnota vyšší než 3,5 zvyšuje riziko problémů s krvácením.
Mnoho věcí může ovlivnit způsob, jakým Warfarin funguje. Některé přírodní léčivé produkty a jiné léky mohou způsobit, že Warfarin bude fungovat příliš silně. To může zvýšit vaše INR. Pokud pijete hodně alkoholu, může to rovněž zvýšit vaše INR. A těžký průjem nebo zvracení mohou také zvýšit vaše INR.
Nejčastější příčina vysokého INR bývá v jídle, kdy si lidé myslí, že nemohou konzumovat zeleninu, když užívají Warfarin. U Warfarinu je zapotřebí dodržovat určitou dietu, která zajistí, že přijmete dostatek vitamínu K každý týden stejné množství.
Dieta určuje denní příjem vitamínu K 90 mikrogramů pro ženy a 120 mikrogramů pro muže. Při této dietě proto musíte hlídat všechny potraviny, které se získávají z rostlin a orgánů zvířat, jelikož obsahují vitamín K. Čím zelenější rostlinná potravina je, tím má více vitamínu K.
Nejvíce vitamínu K má kapusta a zelí, kde stačí sníst pouze pár soust k dosažení denního limitu. To se hodí na dny, kdy víte, že jste snědl málo zeleniny, tak tímto způsobem můžete rychle dorovnat hladinu vitamínu K.
Potraviny, které nemusíte hlídat jsou maso, kromě orgánů, pečivo, rýži, těstoviny, mléko, sýry, sladkosti, nápoje. Obecně platí jednoduché pravidlo: Kupovat vždy stejné rostlinné potraviny a zvířecí orgány (játra, srdce, ledviny) na jeden týden a ty pak různě kombinovat každý den.
Nejlepší způsob, jak snížit INR, bude záviset na několika věcech. V první řadě je třeba soustředit pozornost na dostatečný příjem vitamínu K ve stravě. V některých případech vám může lékař na několik dní vysadit užívání Warfarinu. Můžete také dostat jiné léky, které budete užívat.
Budete muset být často testován, aby se lékař ujistil, že vaše úroveň INR klesá. Budete také muset sledovat známky krvácení.
Lékař vás sice pečlivě zkontroluje, ale problémy se mohou objevit později. Pokud zaznamenáte jakékoli problémy nebo nové příznaky, okamžitě vyhledejte lékařské ošetření.
Následná péče je klíčovou součástí vaší léčby a bezpečnosti. Ujistěte se, že jste s lékařem domluven na pravidelných kontrolách a choďte na ně. Pokud máte akutní problémy s krvácením, zavolejte na záchrannou službu vytočením čísla 112. Je také dobré znát výsledky svých testů a vést si seznam léků, které užíváte.
Předejděte krvácení tím, že zabráníte pádům a zraněním. Proto noste pantofle nebo boty s protiskluzovou podrážkou. Odstraňte koberce a nepořádek, o který můžete zakopávat. Uspořádejte nábytek a elektrické kabely tak, aby se vám nepletly do cesty. Udržujte schodiště, verandy a venkovní chodníky dobře osvětlené. Používejte noční osvětlení na chodbách a v koupelně. Při práci s ostrými nástroji nebo noži buďte zvlášť opatrní.
Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.
Lidské tělo je takový seznam orgánů.
Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.
Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).
Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.
Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základním znakem obratlovců je páteř složená z obratlů. U většiny obratlovců se v průběhu embryonálního vývoje hřbetní struna přemění v meziobratlovou ploténku. Některým obratlovcům (některé druhy ryb) však hřbetní struna zůstává i v dospělosti. Čelistnatci jsou charakterizováni párovými končetinami (ploutvemi či nohama), které však mohou být zakrnělé. Končetiny obratlovců mají podobnou strukturu, kterou zdědili po svém posledním společném předkovi. Tento argument předložil Charles Darwin k podložení své evoluční teorie.
Ve svém příspěvku KRÁLÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Natálka.
No králíčka máme pořád doma, nikam ven nechodí. Ale nikdy jsme ho výrazně neočervovali - jen mu občas dáváme kokcidiaka.... :-( Tak nevím... A stejně - jaké příznaky vlastně ti červíci v lidskémtěle mají? I když se zatím na wurm-ex necítím, stejně by mě to zajímalo...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Koko.
Příznaků může být celá řada. Na internetu je určitě najdete popsané všechny, ale nejlepší je prý jít k doktorce a nechat si udělat odběry krve, ze kterých se to na 100 % pozná.... Jinak já ten wurm-ex beru preventivně a nemám žádný problém. Ono to totiž pomáhá nejen proti parazitům, ale třeba i na hubnutí apod.
Vyskytují se především na sliznici dvanácterníku a lačníku. Ještě ve střevě se líhnou larvy, které odcházejí stolicí ven. Mohou žít v půdě bez hostitele i několik let, při první příležitosti pak pronikají pokožkou dalšího hostitele (například když člověk pracuje na zahradě). Migrují plícemi, tracheou, hrtanem do trávicí trubice. Zde dospívají. Zdrojem nákazy může být i pes nebo kočka. Larvy mohou ve spodní části střeva pronikat střevní stěnou a migrovat dále tělem. Je to častá infekce. Na kůži způsobuje vyrážky, svědění, otoky. V plicích způsobuje kašel, v zažívání průjmy a bolesti břicha. Pokud jsou již háďátka rozeseta po celém těle (játra, srdce, žlučník, plíce, střevo, pohlavní orgány, oči), má onemocnění těžší průběh. Tyto paraziti se nacházejí i v zubních váčcích, v dásních, míše, periferních nervech, hltanu, podkoží, v cévách. Kvůli rozsevu drobných háďátek po těle je potřeba vyšších dávek benzi-midazolových přípravků Vermox, Zentel.
V naší poradně s názvem ČERVI V LIDSKÉM TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den,
zajímalo by mě, jak se odčervovali naši předci, když Wurm-Ex neexistoval. Mě spíš zajímá přírodní cesta k odčervení.
Děkuji
Ivana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Na přírodní odčervení funguje syrový česnek. Používá se jeden velký oloupaný stroužek česneku, který se podélně rozkrojí a z prostředka se vyndá malé úzké srdíčko, které se vyhodí. Zbytek česneku se rozkouše a spolkne. Toto se provádí každý den, po dobu jednoho měsíce.
Škrkavka dětská – ASCARIS LUMBRICOIDES, škrkavka prasečí – ASCARIS SUUM
Velikost: 10–30 cm, často ale spíš nedorůstají maximální možné délky, v závislosti na tom, kolik mají místa v orgánu, kde dospívají. Vajíčko škrkavky nejčastěji polkneme s kontaminovanou potravou, nedostatečně tepelně upraveným masem, neumytou zeleninou, na pískovišti, v zemědělství, zvláště tam, kde lidé hnojili lidskými výkaly.
Vajíčko projde do žaludku, kde se žaludečními kyselinami rozruší jeho stěna a živá larva se dostane do tenkého střeva. Aktivně se provrtá stěnou střeva a dostane se krevním oběhem nejdříve do jater, pak do srdce, plic, případně do mozku. V plicích provrtává plicní sklípky a dráždí ke kašli. Vykašlaná larva je znovu spolknuta, a tentokrát už se usadí v tenkém střevě, dospěje, páří se a klade vajíčka. Proto je lépe sputum nepolykat, ale vyplivovat, abychom nevědomky neudržovali parazita v oběhu. Dospělá samice naklade denně až 200 000 vajíček, ročně je to 50–60 milionů. Škrkavky mohou ucpávat žlučovody, tenké i tlusté střevo, vytvářejí odulé břicho, protože napomáhají zadržování vody ve tkáních. Otoky pasu, končetin, obličeje, především očních víček, se připisují škrkavkám. Je třeba zvážit, zda některý typ obezity, která nereaguje na žádné diety, nemá souvislost právě s parazity. Ti mohou nejen způsobit průjmy, je-li jich relativně málo, ale i zácpy, pokud je jejich množství již tak velké, že střevo ucpou. Není ani neobvyklé střídání průjmů se zácpou. Dále plynatost. Při masivních infekcích mohou, zvláště v noci, ve spánku, škrkavky vylézat přes žaludek hltanem do úst, Eustachovy trubice, a dokonce do ucha.
Škrkavka přijímá potravu ústním otvorem i celým povrchem těla. Obírá nás o živiny. Veterináři znají pojem škrkavkové břicho u vyhublých štěňat s nafouklým břichem. Jistě vás také napadnou africké děti kost a kůže, ale s nafouklým bříškem – promořenost obyvatel Afriky škrkavkami je 95%. Z faktu, že se dělíme s parazity o živiny, vyplývá i nedostatek minerálních látek, vitamínů, bílkovin. Škrkavku dětskou lze nalézt i v kloubech a v kloubních váčcích. Způsobuje otoky a záněty, její toxiny zvyšují revmatoidní problémy. Pro škrkavku jsou také typické otoky horních víček. Každý parazit produkuje nějaký toxin a jejich kombinací se potíže násobí. Nikdo totiž nemívá parazita jediného.
Biologické hodiny ovlivňují i aktivitu jednotlivých tělesných systémů nebo orgánů našeho těla v průběhu celých 24 hodin.
23.–1. hodina – začíná pracovat žlučník
1.–3. hodina – aktivují se játra
3.–5. hodina – vrcholí činnost plic, ledviny jsou v klidu, prakticky přestávají vylučovat; dochází k maximální spotřebě kyslíku, látkové výměně, sycení mozku
5.–7. hodina – v nejvyšší činnosti je tlusté střevo
7.–9. hodina – dostává se do činnosti žaludek
9.–11. hodina – v činnosti je slinivka břišní a slezina, kolem 11. hodiny nastává dopolední výkonnostní vrchol
11. –13. hodina – doba aktivní činnosti srdce; kolem 13. hodiny dochází k náhlému pocitu únavy a poklesu výkonnosti
13.–15. hodina – v nejvyšší činnosti je tenké střevo, začíná se zvyšovat fyzická aktivita
15.–17. hodina – nejvíce pracuje močový měchýř
17. –19. hodina – v činnosti jsou ledviny
19. –21. hodina – nastává druhá perioda činnosti našich orgánů; do činnosti se dostává obal srdce a krev
21.–23. hodina – doba činnosti ohřívačů těla, tělo se připravuje na spánek
V naší poradně s názvem ČERVI V LIDSKÉM TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Na přírodní odčervení funguje syrový česnek. Používá se jeden velký oloupaný stroužek česneku, který se podélně rozkrojí a z prostředka se vyndá malé úzké srdíčko, které se vyhodí. Zbytek česneku se rozkouše a spolkne. Toto se provádí každý den, po dobu jednoho měsíce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Děkuji, Kamčo, za odpověď. Myslela jsem si to, ale nebyla jsem si jistá. Všude do člověka cpou drahé přípravky a přitom si naši předkové dokázali z přírody pomoci skoro se vším. Říkám, skoro...:-)))
Sodík se podílí na přenosu nervových impulsů. Je přítomen ve všech potravinách jako přírodní součást nebo jako ingredience přidávaná v průběhu jejich zpracování. Hlavním zdrojem je pro nás kuchyňská sůl, zpracované potraviny, sýr, chleba a výrobky z obilné mouky, uzené, nakládané a konzervované maso a ryby. Velké množství sodíku se také nachází v nakládané zelenině, bramborových lupíncích a olivách. Také je obsažen ve změkčené vodě. Norma soli je 5 až 15 g na osobu a den, při vysokém krevním tlaku asi 1 g denně. V létě a při značném pocení je potřeba větší, protože například při velkém fyzickém zatížení je ztráta potu až několik litrů, a tudíž se ztráta NaCl, ovšem i jiných stopových prvků, výrazně zvýší. Sodík se z těla vylučuje především močí (asi 90 %) a potem. Hodně soli se ztrácí také silnými průjmy, krvácením, při horečkách se současným pocením, při nemocích srdce a tak dále. Nedostatek soli může být nebezpečný. Velký nadbytek soli v potravě zase přispívá k vysokému krevnímu tlaku, k některým chorobám srdce, k nemocím ledvin, k rakovině žaludku a podobně. Zvýšený obsah soli ve stravě kojenců dokonce už může zakládat dispozice k vývoji hypertenze v pozdějším věku, která může mít pak za následek rozvoj dalších onemocnění. Vyšší příjem sodíku způsobuje také ztráty draslíku v těle.
Dospělé tasemnice se vyskytují v tenkém střevě, larvy ve svalech, jako boubele. Také ale v mozku, míše, oku, plicích, srdci, podkoží. Učebnice popisují tyto projevy: křeče, nevolnost, zvracení, deprese, poruchy vidění, závratě, hubnutí, psychické poruchy.
K nákaze dojde konzumací nedostatečně tepelně upraveného hovězího nebo vepřového masa. Na tasemnice malé i velké neexistuje v této republice lék. Pokud ho někdo potřebuje, jedině lékař-specialista jej na základě pozitivních testů objedná ze zahraničí a čeká se na něj několik týdnů. Například v zahraničí se na léčbu tasemnic používá lék Praziquantel.
Cesol je lék na bázi praziquantelu, 1 balení se šesti tabletami stojí 23 euro. Lék se užívá podle váhy, například 60–70kg člověk by měl užít naráz 2 až 4 tablety. V případě zácpy užít projímadlo. Zapíjí se grepovou šťávou. Užívá se s jídlem.
Na rod Taenia stačí většinou jedno balení, na rod Hymenolepis je potřeba vyšších dávek, šest tablet najednou, a počítat s tím, že kůru bude nutno za 14–21 dní opakovat.
Yomesan je lék na bázi niklosamidu, 1 balení obsahuje 4 tablety, stojí 15 euro, lék je šetrnější. Pro infekce rodem Hymenolepis, která je houževnatější než rod Taenia, se doporučuje užít od jednoho do čtyř balení za sebou. V případě zácpy předem užít projímadlo (jedno z doporučených je Glauberova sůl). Yomesan se rozkouše a zapije vodou nebo pomerančovou, grepovou či citronovou šťávou. Tasemničky trpasličí nemají rády kyselé. Yomesan je volně dostupný. Navíc je opravdu spolehlivý, tasemničky se většinou po léčbě nenajdou.
V zahraničí se na léčbu tasemnic běžně používá Praziquantel.
V naší poradně s názvem DOTAZ. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Flouma.
Dá se přiužívání Warfarinu pít kopřivoví a medunkoví extrkt.Nebo se nedají pít byliny žádné.Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kopřiva a Warfarin spolu můžou reagovat v neprospěch účinků Warfarinu. Nadzemní části kopřiv obsahují velké množství vitaminu K. Vitamin K je v lidskémtěle používán k podpoře krevní srážlivosti. Warfarin se používá ke zpomalení krevní srážlivosti. Když se kopřivy konzumují celé, tak snižují účinky Warfarinu. Kolik vitamínu K je obsaženo ve vašem extraktu není známo a proto bude lepší nechat si změřit srážlivost krve po započetí jeho užívání. Na postupu začátku společné léčby se dohodněte se svým lékařem, od kterého dostáváte recept na Warfarin.
S meduňkou je to podobné. Zelené nadzemní části obsahují vitamín K a kolik ho je v extraktu není známo.
Takže používání s Warfarinem ano, ale jen s kontrolou srážlivosti krve u lékaře.
Antibiotika jsou přírodní i syntetické látky, které potlačují nebo ničí bakterie a jsou bezpečné pro člověka. Antibiotika se dnes užívají prakticky na všechno, od lehké rýmy až po smrtelná onemocnění.
Spotřeba antibiotik v České republice v roce 2010:
Humánní medicína: 66 340 kg za rok
Veterinární medicína: 67 692 kg za rok
Původně citlivé bakterie se v důsledku přirozených genetických změn stávají odolnými (rezistentními) k jednomu nebo více antibiotikům. Za normálních okolností jsou rezistentní bakterie mezi ostatními potlačeny. Jsou-li však antibiotika užívána nadměrně a nesprávně, ve zdravotnictví, veterinárním lékařství i v zemědělství, jsou-li nasazována při virových chorobách, kde jsou neúčinná, nebo při lehkých onemocněních, kde jsou zbytečná, zahubí citlivé bakterie a ty odolné zaujmou jejich místo. Kvasinky v lidskémtěle pobývají „v míru“ a přemnoží se až v reakci na antibiotika – a problém je na světě.
V naší poradně s názvem ČERVI V LIDSKÉM TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Na přírodní odčervení funguje syrový česnek. Používá se jeden velký oloupaný stroužek česneku, který se podélně rozkrojí a z prostředka se vyndá malé úzké srdíčko, které se vyhodí. Zbytek česneku se rozkouše a spolkne. Toto se provádí každý den, po dobu jednoho měsíce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
cesnek na urcite druhy cervu nestaci a detem cpat do krku cesnek a nebo nekomu,kdo je na nej alergicky neni mozne
Motolice je plochý červ mající přísavky s trny, jimiž se lépe uchycuje na tkáni hostitele. Životní cyklus těchto drobných parazitických živočichů je vázán nejprve na vodní plže, následně na vodní ptáky. Koupajícího se člověka parazit ohrožuje v takzvaném cerkariálním stadiu životního cyklu, kdy se larvy motolice (cerkárie) uvolní z plže do vody a snaží se najít vodního ptáka, aby mohly dokončit svůj vývoj. Dospělé motolice žijí v játrech a ve žlučovodech, kde se živí krví. Vajíčka dospělých jedinců se průběžně dostávají se žlučí do střev, odkud cestují s výkaly ven. Motolice dostaly svůj český název proto, že jedním z příznaků napadení je „motání“ hlavy. Vyvolávají chronické hepatitidy až cirhózy. Zvětšená játra, zažívací obtíže, průjmy, ALERGIE. Motolice slinivková žije především ve vnitřně sekretorické části slinivky. Bezpečně ji najdete u cukrovkářů nebo u lidí, kteří trpí přehnanou chutí na sladké. Všechny motolice zhoršují metabolismus, a proto se často nachází u lidí s nadváhou. Motolice byly nejprve zaznamenány jako paraziti hovězího dobytka skotu, napadají však i člověka. Zdrojem nákazy motolicí mohou být i ryby. Zejména v oblasti jihovýchodní a východní Asie existují motolice cizopasící v zažívacím traktu člověka. Zdrojem nákazy jsou syrové ryby obsahující opouzdřené larvy (metacerkarie) parazitů.
Praziquantel je uváděn jako lék první volby na motolice.
V naší poradně s názvem NEALKOHOLICKÉ PIVO A DNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leo.
Tak můžu při dně nealko pivo nebo nemůžu !!!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bohužel ani pivo bez alkoholu není při dně dobré. Při pití nealkoholického piva dochází v lidskémtěle k podpoře vzniku kyseliny močové, která souvisí s dnou. U alkoholického piva je tento efekt umocněn alkoholem a to do té míry, že řadí alkoholické pivo jako hlavní příčinu vzniku dny. Takže nealkoholické pivo jen svátečně a při pití mějte na paměti, že vám to neprospěje.
Velikost: 8–12 cm, vajíčka 0,5 mm, larvy několik mm
Larvy dlouhodobě putují tělem, podobně jako škrkavka dětská. Proto se jí říká larva migrans. Larvální toxokaróza má oční a útrobní formu. Přítomnost larev v oku vede k poruchám vidění a ke granulomatózním lézím na sítnici. Tyto léze mohou symptomaticky simulovat retinoblastom. Může dojít k vážnému poškození oka. Slepota způsobená larvální toxokarózou je nicméně vzácná, uvádí se jeden případ ročně. Larva vypouští enzymy, kterými si rozleptává tkáň před sebou a takto si uvolňuje cestu. Po průchodu larvy dochází k zajizvení tkáně. Migrace larvy je doprovázena zvýšenou teplotou, zvětšením jater, astmatickým kašlem. Jedná se o častou nákazu. Mnoho klientů chová kočky nebo psy, ale dítě se často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka můžeme polknout s neomytou zeleninou. Také trus (i moč a sliny) štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se promořenost u dospělých psů snižuje. U koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka škrkavky jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Tato nákaza se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se jí po čase zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.
Praziquantel je anthelmintikum ze skupiny chinolinových derivátů působící proti tasemnicím a motolicím. Vyrábí se jako léčivo pro humánní i veterinární použití. Je znám především jako lék volby proti schistosomóze. Pro lidské použití není Praziquantel v ČR registrován. Ve veterinární oblasti se často vyrábí v kombinaci s jiným anthelmintikem, jako jsou například benzimidazoly, ivermektin či tetrahydropirimidiny, pro docílení kompletního odčervení proti všem vnitřním červům. Řada přípravků obsahujících praziquantel je dostupná na českém trhu pro psy, kočky a koně.
Vermox
Vermox je anthelmintikum, tedy přípravek působící proti střevním cizopasníkům. Je určen k léčbě napadení jedním nebo několika ze jmenovaných cizopasníků: roup dětský (Enterobius vermicularis); tenkohlavec bičíkový (Trichuris trichiura); škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides); měchovci (Ancylostoma duodenale, Necator americanus); hádě střevní (Strongyloides stercoralis); tasemnice (Taenia spp.). Tento lék je na našem trhu dostupný na lékařský předpis.
Zentel
Zentel - Albendazol (albendazol) je účinný na celou řadu parazitů, nejčastěji se používá na tyto parazity: škrkavky, tenkohlavec lidský, roupy, měchovci, hádě střevní, motolice, ale je účinný i na tasemnice. Na našem trhu není dostupný.
Cesol
Cesol praziquantel je poměrně silný lék, který je na parazity velice účinný, zároveň je však nesmyslně drahý. Cesol je lék na bázi praziquantelu. Na našem trhu není dostupný.
Yomesan
Yomesan je lék na bázi niklosamidu. Na našem trhu není dostupný.
U slinivky vás nejvíce zajímá její umístění v těle. Pankreas neboli slinivka břišní je malý, asi 25centimetrový nepárový orgán velikosti lidské dlaně. Váží asi 75 g a skládá se z tzv. hlavy, těla a ocasu. Je uložen pod brániční klenbou mezi žaludkem a velkými břišními cévami. Ač je jejich umístění v těle rozdílné, tak slinivka má společný vývod se žlučníkem, který ústí do části dvanáctníku, což je začátek tenkého střeva, kde se dostává natrávená potrava ze žaludku. Tam se projevuje jedna z funkcí slinivky břišní, a to schopnost trávení potravy a její přeměny v důležité živiny (štěpením tuků, složitých cukrů a bílkovin). Tato funkce je umožněna produkcí trávicích enzymů – trypsinu, lipázy a amylázy. Slinivka je orgán, jenž je současně důležitou žlázou s vnitřní sekrecí, především díky sekreci inzulinu, ale i jiných hormonů, například glukagonu a somatostatinu. Inzulin je pro lidský život nepostradatelný, protože napomáhá snižovat hladinu cukru v krvi. Jeho nedostatek i nadbytek může způsobit vážný zdravotní stav i smrt pacienta. Tímto způsobem se slinivka zařazuje mezi jeden z nejdůležitějších orgánů těla.
Zajímavou příčinou svědění po celém těle je porucha odtoku žluči. Žlučové kyseliny se začnou ukládat v kůži a způsobí tak nepříjemné svědění. Podobnou nemocí, jako je problém s odtokem žluči, se stává selhávání ledvin. V těle se začne hromadit močovina, která má opět za následek svědění.
Možné příčiny
cholestáza – stav, kdy žluč nemůže řádně odtékat do tenkého střeva a produkty, které jsou jí odváděny, se hromadí v organismu; svědění se zhoršuje v noci;
dlouhodobá nedostatečná funkce ledvin – dochází k záchvatům trýznivého svědění, které se zhoršuje v létě;
tvorba nadměrného množství hormonů štítné žlázy;
chudokrevnost, způsobená nedostatkem železa;
cukrovka neboli diabetes mellitus;
parazitární a také virové infekce (plané neštovice, pásový opar);
hubnutí u poruch příjmu potravy – dalším příznakem je ztráta ochlupení;
psychogenní příčiny jako je stres, úzkost.
Léčba
Pokud se svědění vyskytuje dlouho a zhoršuje vám kvalitu života a pokud se k tomu přidávají i jiné příznaky, poraďte se svým lékařem, který jako jediný dokáže objektivně posoudit daný stav. Jestliže je svědění bez kožního projevu, provádí se laboratorní vyšetření krve, které může odhalit cukrovku či selhávání ledvin. Při léčbě je nutné léčit především příčinu, která svědění kůže vyvolává. Samotné svědění se tlumí léky zvanými antihistaminika.
Lišej kroužkový je infekce postihující kštici nebo kůži. Šíří se přímým kontaktem s infikovanou osobou či zvířetem, sdílením pokrývek hlavy nebo kartáčů a hřebenů s nakaženým dítětem.
Příznaky
Toto plísňové onemocnění napadá kořínky vlasů na hlavě a na těle a způsobuje vypadávání vlasů. Na kůži se v postižených místech tvoří kulaté červené skvrny a objevuje se také svědění.
Co s tím dělat
Lišej kroužkový je nutné léčit okamžitě, než se vyrážka rozšíří po celém těle a dítě jí nakazí druhé. Používá se protiplísňový lék griseofulvin po dobu 6 až 8 týdnů. Po dobu, kdy dítě užívá lék, by nemělo navštěvovat školu nebo mateřskou školu. Má-li dítě lišej i na jiných místech na těle, předepíše lékař protiplísňový roztok, jímž budete dítěti postižená místa potírat, dokud vyrážka úplně nezmizí.
Že můžete mít problémy v takzvaném slezinovém okruhu, můžete poznat podle fyzických potíží, jako je obezita, přílišná štíhlost, výtoky, chuť na sladké, časté virózy, častá vodnatá rýma, hormonální poruchy, záněty dutin, krvácení z dásní, afty, opary, bradavice, rozpraskané rty, točení hlavy, zarudnutí v dekoltu, bolesti hrudní páteře a pod lopatkami (především pod levou), problémy se středním uchem, sklon k častým virovým onemocněním a další.
Pokud na sobě některé z problémů či příznaků zpozorujete a budete se s nimi chtít skutečně rychle vypořádat, můžete vyzkoušet detoxikaci sleziny. Jelikož je tato procedura naprosto bezpečná a bez jakýchkoliv vedlejších účinků, je pro vás vhodná tak či tak. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že detoxikace právě tohoto orgánu patří k základním pilířům detoxikačních procedur. Na detoxikaci můžete například použít výtažky z mořských řas, opuncii, bylinu Vilcacora, omega-3 nenasycené mastné kyseliny nebo čaje a bylinky. Dále se na trhu objevuje řada detoxikačních přípravků, které by vám měly s detoxikací také pomoci. Mějte na paměti, že za den proteče slezinou značné množství krve, přibližně 250–-300 litrů.
Základním přípravkem k detoxikaci sleziny jsou produkty VelienHelp a VelienDren, vhodné je užívat i přípravek Liposlim. Doplňujícím přípravkem může být Antivir a jiné, záleží na druhu potíží. Čistotu sleziny a její dobrou energetickou a imunitní funkci je výhodné udržovat také vzhledem k možné nákaze chřipkou, ptačí či prasečí chřipkou a také papilomaviry způsobujícími v pozdějším věku rakovinu děložního čípku.
VelienDren je informační detoxikační preparát, který svým složením dokáže pozitivně zasáhnout také žaludek.
VelienHerb je zaměřen také na ložiska ve štítné žláze.
Ocean 21 – tekutý produkt obsahující aloe vera a výtažky z osmi mořských řas, o kterých je známo, že stahují nečistoty z těla, navíc podporují sníženou funkci štítné žlázy (takže pokud máte zvýšenou funkci, neužívat!), a tudíž celý hormonální systém. Užívají se 3 polévkové lžíce denně – dlouho povalovat v ústech.
Spirulina Chlorela – dvě řasy s alkalizujícími účinky stahují z těla nečistoty, především z lymfy, podporují činnost štítné žlázy, stahují nečistoty z mateřského mléka, tudíž je velmi vhodná pro kojící ženy, které neví, jak se zdravě čistit. Dávkování je 3x denně (1-1-1) před každým jídlem, hodně zapít, ideálně zásaditou vodou z Aquarionu.
Slim Formula – můžete použít na rozhýbání lymfy, a to tehdy, když potřebujete navíc spravit zažívání a shodit nějaké to kilo. Obsahuje totiž kromě termogenní složky, která rozprouďuje lymfu, také výtažek z kaktusu nopálu, který léčí a harmonizuje zažívání. Dávkování: před každým jídlem 1 tableta.
ImmunAid = Vilcacora = Kočičí dráp – sušená bylina podporující aktivitu a množství bílých krvinek, cíleně tak podporuje imunitní systém a slezinu. Dávkování: 2-0-2.
Omega 3 – patří mezi nenasycené mastné kyseliny, které prokazatelně snižují viskozitu lymfy a přispívají k jejímu lepšímu proudění. Užíváme 3x 1 tabletu po jídle.
Detox Patch náplasti – obsahují nejen mnoho vzácných bylin, ale také jihoamerické houby, dřevný ocet, a dokonce rozemletý polodrahokam turmalín. Celkové složení podporuje nejen detoxikaci, ale hlavně rozvolnění, prostupnost tkání a proudění tekutin v těle. Dokáže tedy velmi dobře napomoci vstřebání jizev a rychle tělo znovu postavit na nohy v případě operačních zásahů. Náplasti se přikládají zpravidla po dobu 10 dnů a poté se dává pauza 3 dny, v případě potřeby se pokračuje.
Z čajů je výborný čaj „Vilcacora“ (již jsme tuto rostlinku zmínili výše) a čaj „Lapacho“, a to především pro svou schopnost neutralizovat kyselé prostředí těla. Pijte zelené a speciální čaje. Nezapomeňte na podporu ledvin a močových cest – detoxikujete, takže odpoledne po 15. hodině vypijte 1 litr čaje „Ledviny“ a střídejte jej s čajem „Pro ženy“ či „Pro pány“. A večer před spaním nezapomeňte na podporu jater v podobě čtvrtlitrového hrnečku čaje „Hepatik“ nebo „Ungolen“.
Detoxikaci podpořte i pomocí stravy. Dopoledne pijte ovocné nebo zeleninové šťávy, jezte zeleninu, ovoce a lehké jídlo dle zásad dělené stravy a krevních skupin. Ze stravy vynechte mléko a mléčné výrobky, cukr a sladkosti, vyvarujte se chemii v potravě. Zvyšte podíl ryb a mořské zeleniny, zařaďte do svého jídelníčku i mořskou řasu.
Slinivka má velkou tendenci k zanícení a k němu dochází hned ze dvou příčin. První z nich je přílišná konzumace alkoholu a tou druhou je působení žluči. Jednotlivé příčiny se mohou různě kombinovat. Někdy se objevují případy, u nichž není příčina vzniku zánětu jasně dána. Alkohol poškozuje slinivku tím, že dochází k aktivaci trávicích enzymů uvnitř slinivky. Proto u slinivky dochází k sebedestrukci a postupně i k ničení jejího okolí. Žluč ohrožuje slinivku ve chvíli, kdy dojde k ucpání vývodu slinivky a žlučovodu žlučovými kameny. Takto se pak žluč dostává do slinivky, kterou podráždí a ta je následně citlivá na dotek.
Nejdůležitější je podrobné vyšetření a zjištění průběhu onemocnění a jeho možné příčiny. Poté následuje vyšetření krve. Tímto vyšetřením lze zjistit intenzitu zánětu. Dále se dá slinivka vyšetřit ultrazvukem nebo CT, nebo ERCP – pomocí tohoto vyšetření lze žlučový kamínek odstranit. V případě akutního zánětu je nutná hospitalizace, neustálé sledování a zavedení infuzní léčby (kapačky). Pokud vás postihne zánět chronický, nastává dlouhodobá léčba. Čeká vás několikeré vyšetření na gastroenterologii. Je třeba užívat léky, které nahrazují nedostatečnou produkci trávicích enzymů. Důležitá je prevence, proto se vyhýbejte příliš tučným jídlům a především alkoholu. Doporučuje se střídmá racionální strava a zdravý životní styl.
Akutní zánět slinivky začíná bolestí v horní části břicha, která se projevuje několik dní a může být velmi svízelná a stále stejná. Lokalizuje se do břicha nebo do páteře, ale i do jiných oblastí. Může také přijít neočekávaně a intenzivně nebo může začít jen mírnou bolestí, která se zhoršuje s jídlem a pomalu narůstá. Břicho je jakoby oteklé a přecitlivělé. Nemoc doprovázejí i jiné příznaky jako pocit na zvracení až samotné zvracení, horečka a vzrůstající pulzová frekvence. Osoba se často cítí (a také tak vypadá) velmi nemocně. Často se přidá dehydratace, pokles tlaku krve. Později se dostaví příznaky v důsledku selhávání srdce, plic nebo ledvin. U těch nejtěžších případů (krvácení do slinivky) vede ke vzniku šoku a někdy k úmrtí.
Chronický zánět slinivky je charakteristický stavy nevolnosti a pocity na zvracení ve spojitosti s přijímáním potravy. U chronického zánětu sice nejsou tak výrazné příznaky jako u akutního zánětu, ale o to více může dojít ke komplikacím spojeným s tímto stavem. Nejčastěji je to spojeno s nadměrnou a dlouhodobou konzumací alkoholu, čímž dochází ke snížení produkce trávicích enzymů, ale rovněž i inzulinu a následně k projevům cukrovky.
Pokud není akutní zánět slinivky léčen rychle a agresivně, může dojít k selhání jednoho či více životně důležitých orgánů – nejčastěji ledvin, plic a kardiovaskulárního systému – a následně k trvalému poškození zdraví, či dokonce k úmrtí. Stagnace pankreatických šťáv je velmi nebezpečná. Jedná se o neaktivní trávicí enzymy, které mají ve střevě (po své aktivaci) pomoci trávit potravu. Pokud ale dojde k aktivaci jejich činnosti již v samotném pankreatu, dochází k trávení vlastní tkáně pankreatu a následně se rozvíjí akutní zánět.
