Deprese často vypadá jinak u mužů a žen, také se jinak projevuje u mladých nebo starších lidí. Povědomí o těchto rozdílech pomáhá zajistit, že je problém včas rozpoznán a léčen.
Deprese u mužů
Deprese je již běžným slovem naší kultury. Mnozí ji spojují se znakem slabosti a nadměrných emocí, ale nesprávně. Nejčastěji je takto viděna u mužů. Depresivní jedinci trpí pocity, které jim nepomáhají. Nejčastěji se domnívají, že jsou oškliví a nedůležití. Mají tendenci stěžovat si na únavu, podrážděnost, problémy se spánkem a ztrátu zájmu o práci a koníčky. Mezi jiné příznaky deprese u mužů patří hněv, agresivita, násilí, bezohledné chování a zneužívání návykových látek. U mužů je vysoké riziko sebevražd, způsobených právě depresí.
Deprese u žen
Deprese u žen je dvakrát vyšší než u mužů. To je částečně způsobeno hormonálními faktory, zejména u premenstruačního syndromu, premenstruální dysforické poruchy, poporodních depresí a perimenopauze. Co se týče příznaků, ženy jsou častěji než muži vtaženy do svých pocitů, zejména pocitů viny. Tyto pocity vedou k přejídání a přibývání na váze. U žen se také častěji vyskytují sezonní afektivní poruchy.
Deprese u teenagerů
Někteří dospívající trpící depresí se cítí smutní, jiní naopak ne. Ve skutečnosti za to může podrážděnost, která převládá u dospívajících adolescentů. Depresivní teenager může být nepřátelský, nevrlý, snadno takzvaně přichází o nervy. Běžným příznakem deprese u mladých lidí bývají nevysvětlitelné bolesti. Neléčená deprese v tomto věku může vést k problémům doma i ve škole. Zároveň může dojít k užívání návykových látek nebo ke změnám chování, které vedou k násilnostem. Deprese u teenagerů je léčitelná.
Deprese u starších dospělých
Deprese u této věkové skupiny je těžkou změnou, která může být zapříčiněna úmrtím blízké osoby, ztrátou nezávislosti a zdravotním stavem. Deprese není normální součástí stárnutí. Starší lidé mají tendenci si více stěžovat na fyzickou stránku nežli na emocionální. Deprese u starších osob je spojena se špatným zdravotním stavem, vysokou mírou úmrtnosti a zvýšeným rizikem sebevražd, takže diagnostika a léčba jsou nesmírně důležité.
Poporodní deprese
Mnoho nových maminek trpí nějakou prchavou formou deprese. Poporodní deprese jsou déletrvající a vážnější formy deprese vyvolané částečně hormonálními změnami spojenými s dítětem. Poporodní deprese se vyvíjejí brzy po porodu, neměly by se rozvíjet v období šestinedělí.
V naší poradně s názvem LÉKY NA SPANÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ládík.
V článku vám chybí to že již dávno existují nenávykové léky na spaní které navíc fungují daleko lépe než Benzodiazepiny. Bohužel díky naši legislativě tyto léky mohou pacientovi napsat jen odborní lékaři. Naštěstí k jednomu takovému chodím a ten nemá problém mi Mirtazapin napsat...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mirtazapin byl poprvé syntetizován v Organonu a publikován v roce 1989, poprvé byl schválen pro použití u závažné depresivní poruchy v Nizozemsku v roce 1994 a ve Spojených státech byl uveden na trh v roce 1996 pod značkou Remeron.
Mirtazapin je atypické tetracyklické antidepresivum a jako takové se používá především k léčbě deprese. Jeho první účinky se mohou objevit až za čtyři týdny, ale mohou se projevit i již za jeden až dva týdny. Často se používá v případech deprese komplikované s úzkostí nebo nespavostí. Účinnost Mirtazapinu je srovnatelná s jinými běžně předepisovanými antidepresivy.
Bohužel nelze říci, že by Mitrazapin nebyl návykový. Mirtazapin, podobně jako další antidepresiva může po vysazení způsobit abstinenční příznaky. Pro minimalizaci abstinenčních příznaků se doporučuje postupné a pomalé snižování dávky. Příznaky náhlého ukončení léčby Mirtazapinem mohou zahrnovat depresi, úzkost, tinitus, záchvaty paniky, vertigo, neklid, podrážděnost, sníženou chuť k jídlu, nespavost, průjem, nevolnost, zvracení, příznaky podobné chřipce, příznaky podobné alergii, např. svědění, bolesti hlavy a někdy mánie nebo hypománie.
Ve svém příspěvku CO ZPUSOBUJE VYSAZENI CIPRALEXU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobry den.Uzivala jsem cipralex 1 rok a vubec mi nepomahal s depresi a to i mnoho dalsich antidepresiv.I pres to mi psychiatr dale cipralex predepisoval.Ted jsem se rozhodla neuzivat zadne antidepresiva.Za jakou dobu mi muze byt lepe?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Dobry den,Jiz po 4 letech uzivani cipralexu na panickou uzkost a s rocnim vysazovanim jsem se panicke ataky zbavila.Zacala jsem posledni 2 roky sportovat 4x tydne ve fitnescentru,zhubla 16kg citim se skvele.Hned po vysazeni jsem mela takovy slet myslenek a emoci ale vse se uklidnilo asi po 2 tydnech.Nyni jsem 1 mesic bez tablet a sem tam mivam uzkost,ne strach z preplnenych obchodnich center a tramvaji jak predtim ale spis se potim,citim tlak na hrudi ,zadychavani,zrychlene buseni srdce..snazim se vzdy premyslet nad tim ze je to jen stav a zachvilku to pomine.Muzete mi rict zda je toto normalni po 1mesici vysazeni a uklidni se to?Nebo je to znamka ze se v pomale forme zase ta ataka vraci?Dekuji moc za odpoved,Katka.
Deprese je závažné psychické onemocnění, je to nemoc postihující celý organismus. Není to slabost, nedostatek vůle nebo sebekázně, ale duševní porucha, která není vůlí ovlivnitelná. Pro depresi je charakteristické opakování epizod chorobnému smutku, beznaděje, ztráty energie, vůle, sebedůvěry a radosti ze života. Deprese je provázena pesimistickými výhledy do budoucna, poklesem výkonnosti, bezdůvodnými obavami a úzkostmi, pocity méněcennosti a domnělého provinění, myšlenkami na sebevraždu, poruchami spánku, poruchami soustředění, nezájmem o sebe, svou práci, rodinu přátele, koníčky a záliby, které dříve těšily. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se deprese liší v tom, že je intenzivnější než smutek, trvá déle a nepříznivě ovlivňuje výkonnost.
Deprese postihuje někdy v průběhu života až 17 % obyvatelstva. Aktuálně trpí depresí 6–7 % obyvatelstva. Vyskytuje se dvakrát častěji u žen než u mužů. Je to jeden z nejčastějších zdravotních problémů, které lidé v životě musí řešit. Každoročně onemocní depresí 5 % obyvatelstva, nezávisle na věku. Je nejčastější příčinou pracovní neschopnosti.
Deprese je léčitelné onemocnění. Bez léčby mohou příznaky onemocnění trvat i léta. Vždy platí, že čím dříve léčba začne, tím dříve deprese odezní. Neléčená deprese vede ke ztrátě výkonnosti, k izolaci pacienta, ztrátě radosti ze života a také k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu tím, že snižuje obranyschopnost organismu.
Ve svém příspěvku NEMOC LEDVIN A JEJÍCH PŘÍZNAKY HNĚDÉ FLEKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Teri.
Dbrý den.Asi před 2 roky jsem se léčila s ledvinami,nebot mi levá ledvina pracuje jen na 18 procent doporučil mi lékař ledvinu odebrat jiný lékař mě léčil dostávala jsem antibiotika více druhů.Zároven jsem měla zánět močových cest.Počástečném zlepšení antibiotiky se mi na těle hlavně pod prsy na břiše utvořili hnědé docela velké fleky dostala jsem na léčení mast která mi moc nepomáhá.Můžete mi poradit co s tím a nějakou léčbu.Díky za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří.
Vážení
Všiml jsem si že mám velké hnědé fleky na obličeji, tváře a čelo. Nevím zda to souvisí z mými nemocemi či je to prášky na úzkost či zánětu slinivky.
Po psychické stránce nejsem v pořádku mám tiky a škuby očí, tepání a tlak v hlavě, motání a bolesti hlavy, pocení děsivé a nepříjemné sny z minulosti kde jsem byl jednak šikanován, vydírán nebo se mi spolužáci vysmívali a také strachy chodit na učiliště kvůli tomu e jsem nebyl manuálně zručný a další neshody.
Mám invalidní důchod 1 stupně, jsem bez práce a úzkostí trpím již 2 roky začalo to panickou atakou, silným pocením, děsivými sny a velkými křečovímy bolestmi až tak že jsem nebyl schopen nikam dojít. Byl jsem jednak na léčení na psychoterapii a hospitalizován na psychiatriích bez velkého úspěchu. Zkouším masáže, jogu, ale jak více pohnu hlavou tak se mi nepříjemně motá a dělá se mi od žaludku špatně a to tepání nejvíce cítím když si lehnu, je to velmi nepříjemné, musím se stále přemáhat. s pozdravem Hofman Jiří Broumov
V poslední době se objevily velmi zajímavé údaje o vztahu depresivní poruchy a stravy. Preventivně a léčebně se podávají omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které jsou například v rybách a středomořské kuchyni. Prevencí a vhodnou léčbou je také pohybová aktivita. Naprosto nejhorší je, když člověk zaleze do kouta a nedělá nic, nemoc ho k tomu táhne. I se středně těžkou a těžkou depresí je možná a doporučená fyzická aktivita. U lehkých depresí jsou tyto metody dokonce účinnější než léky, u těch středních jsou stejně účinné jako léky. U těžkých forem se o jejich významu diskutuje, ale i v takových případech se hodí metody kombinovat. V psychoterapeutickém programu pro pacienty s depresí je důležité ukázat pacientům, jakým způsobem žít, aby se deprese nevracely – kdo dobře dodržuje psychohygienu, většinou deprese nemá. Naučit je všechny možné pomůcky na to, jak si poradit s jednotlivými příznaky deprese a jak se z deprese případně i svépomocí dostat – toto je cíl kognitivně-behaviorální psychoterapie. Pomocí hlubší psychoterapie rozebrat s pacientem aktuální psychický problém ve kterém uvízl, rozebrat s ním mezilidské vztahy, které nefungují tak, jak by měly, a to tak, aby to vedlo k jeho lepšímu životnímu fungování a ke šťastnějším důsledkům v životě – na to se používá hlubinná psychoterapie. Gestalt psychoterapie, psychoanalyticky orientovaná skupinová psychoterapie, pak chce naučit pacienta správně a pravidelně relaxovat, aby díky této dovednosti mohl kdykoliv, kdy to bude potřebovat, uvést svůj nervový systém do vyrovnanějšího stavu.
Při léčbě pacientů s depresí jsou důležité všechny výše uvedené složky, protože léky samotné někdy nepomohou – pacientovi je sice lépe, ale problémy zůstávají, stejně tak špatný životní styl a deprese se chronifikují. Samotná psychoterapie ani změna životního stylu často nepomohou pacientům, kteří mají k depresi vrozenou dispozici, nebo je deprese těžší.
Deprese není jen špatná nálada, která přijde a zase odejde. Jedná se o onemocnění, které vám může kompletně změnit život. Nemluvě o smutných koncích, které končí sebevraždou. Včasné rozpoznání deprese a vyhledání odborné pomoci vám může zachránit život. Nebojte se svěřit se či mluvit o svých problémech. Mužské chování nespočívá ve skrývání problémů, ale v postavení se jim čelem.
V naší poradně s názvem ROZDÍL MEZI ITAKEMEM A ASENTROU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Dobrý den,užívám itakem 10 a již asi 3 týden mám stavy úzkosti,zvýšila jsem si dávku na 2 tbl,ale bez zlepšení.Chci se zeptat,co si mohu přikoupit ke zlepšení stavu.Úzkost odezní během dopoledne,usínám a spím dobře.lék asentra je se stejným účinkem nebo silnější než itakem?Neměla bych itakem brát raději na noc?je mi 52 let,není úzkost možná tím,že jsem v přechodu?Hormonální antikoncepci mám vysazenou od srpna.děkuji za odpověd,Hrubá
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Odpověď budete muset získat od svého psychologa nebo psychiatra. Svěřte se mu s tím, jaké máte výsledky současné léčby. Sama ale medikaci neměňte. Lékař má k dipozici mnoho dalších léků, které vám mohou pomoci lépe než nyní. Neodkládejte to a běžte si to vyřídit co nejdříve.
Úzkost může způsobit mnoho velmi neobvyklých příznaků. Ve vzácných případech může deprese způsobit zduření lymfatických uzlin nebo zduření žláz. Oteklé lymfatické uzliny jsou jedním z nejkontroverznějších příznaků úzkosti. Skutečností je, že v mnoha případech to není tak jednoduché. Lymfatické uzliny samy o sobě nemohou být zvětšeny v důsledku stresu, protože jejich otok obvykle způsobí infekce. Přesto nelze popřít, že velké množství lidí s těžkým stresem a úzkostí má zduřelé lymfatické uzliny. Úzkost způsobuje mnoho velmi podivných reakcí v těle a mnoho lidí pociťuje úzkost jinak. Krk je asi nejčastějším místem k vyhledání oteklých lymfatických uzlin, mohou se však objevit i v jiných oblastech, jako jsou:
podpaží
břicho
třísla
Existuje jen velmi málo rychlých a snadných řešení úzkosti. Úzkost je dlouhodobou záležitostí, proto je důležité najít způsoby léčby, které snižují nejen míru úzkosti, ale také zmenšují otok lymfatických žláz. Naštěstí existuje několik efektivních způsobů, jak úzkost kontrolovat. Velmi účinné je cvičení, dostatečná konzumace vody a pravidelné dýchání.
Ve svém příspěvku CIPRALEX MOTÁNÍ HLAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka.
V únoru jsem začla brát Cipralex 10 mg, pak jsem v červnu dostala 20 mg. Mám pocit, že moje úzkost celkově ustoupila, ale chvíle, kdy ji mám, jsou naprosto hrozné a závratě jsou v podstatě konstantní od doby, kdy jsem začala Cipralex užívat. Všimla jsem si, že to na pár měsíců trochu kleslo, ale v poslední době se mi to vrací docela extrémně. Nevyrovnaná, unavená, letargická, závrať, která vyvolává pocit děsu. Mám pocit, jako bych neustále měla omdlít, což mou úzkost ještě více pohání a vyvolává ve mně pocit, že mám každou chvíli zemřít. Za pár dní mám schůzku s doktorem, tak uvidím, co mi řekne.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Moc děkuji za odpověď, mám úplně stejné pocity já jdu k lékaři až 22.8 .když jsem mu posledně sdělila své problémy
Předepsal mi pregabalin a jeho vedlejším účinkem je točení hlavy, ale prý snižuje úzkost.Nemám odvahu si tobolku vzít už takhle se.mi hlava točí a mám rozmazané vidění
Budu ráda pokud zůstaneme v kontaktu
Je dobré pokud si můžete promluvit s člověkem, který má stejné problémy.
Na pozadí deprese (endogenní – „pravé“ deprese) bývá určitá dispozice (vloha). Je-li tato dispozice, mnohdy dědičně daná, aktivována, způsobí projevy poruchy. Tím spouštěcím elementem může být celá řada podnětů: stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, užívání některých léků (například některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým životním stylem a podobně. Mnoho depresí se objevuje na jaře a na podzim. Náladu ovlivňují i výkyvy v činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí), a tak není udivující, že deprese často začne v takových obdobích, jako je puberta, laktace, klimakterium, nebo v průběhu menstruace.
Podle psychoanalytického pojetí je deprese reakcí na nějakou ztrátu; další názor praví, že jde o důsledek narušeného vztahu mezi matkou a dítětem v raných vývojových fázích; podle jiné koncepce existuje cosi jako depresivní osobnost, která má sklon více prožívat negativní události v životě. Podle jiných je tím významným predispozičním faktorem ztráta rodiče do 11 let věku, která zvyšuje pravděpodobnost pozdějšího objevení se deprese. Náchylnost k depresi také zvyšují potíže nebo určité neschopnosti ve vztazích k druhým lidem. Kdo neumí říkat „ne“, nechává si pro sebe své pocity, špatně navazuje vztahy a žije v obavách, že jej ostatní neberou a neváží si ho, ten by se měl – v rámci prevence deprese – pokusit o řešení těchto problémů.
Ve svém příspěvku CIPRALEX MOTÁNÍ HLAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Toto je můj příspěvek Napíšu časovou osu mého použití:
Posledních 12 dní jsem bral 5 mg Cipralex jako první věc ráno po probuzení. První 3 dny byla moje úzkost strašná. Na řešení těchto epizod mám naštěstí lorazepam, takže to určitě pomohlo. Úzkost se po 3. dni hodně snížila, přesto se stále budím velmi úzkostný, ale i další vedlejší účinky se stále zhoršují.
Hlavními vedlejšími účinky, které se stále zhoršují, jsou extrémní závratě, bolesti hlavy, svalová slabost, slabý zrak a pocit nevyváženosti. Ráno je to nejhorší, dopoledne se to trochu zlepšuje, pak se to postupně zhoršuje, jak den pokračuje, obvykle to znovu začíná kolem 13:00. Když jsem se včera večer sprchoval, skoro jsem si musel sednout, protože jsem měl pocit, jako bych se houpal v lodi a měl pocit, že mi každou chvíli povolí svaly na nohou. Dnes ráno jsem si kontroloval hladinu glukózy v krvi a byly v normálním rozmezí.
Konzultoval jsem to se svou psychiatričkou (řekla, že to mám změnit a užívat dávku na noc) a také se svým praktickým lékařem, který mi udělal krevní testy (protože se také potýkám s dlouhodobými příznaky COVID). Řekl mi, že má mnoho pacientů, kteří po prodělání onemocnění COVID mají v dnešní době alergii na mnoho léků a potravin, které dříve neměli.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Také jsem proděla covid, pak začaly různé zdravotní problémy a nakonec úzkosti, cipralex a místo aby se můj stav zlepšil mám pocit , že opak je pravdou. Pocit točení hlavy je u mě na denním pořádku- celý den a ráno nevysvětlitelná úzkost a strach ze sebemenší povinnosti
Už to trvá dlouho , mám pocit , že přežívám že dne na den
Představa o tom, že deprese je jen smutná nálada nebo zármutek, který známe normálně všichni, je velmi povrchní a není správná. Říkat depresí postiženému člověku, aby se šel někam rozptýlit, aby na to nemyslel, je asi tak smysluplné jako říkat tomu, kdo má zlomenou nohu, ať si kouká dát ty kosti k sobě.
Léky na depresi
Antidepresiva, jsou nejlepším prostředkem, jak depresi zvládnout. Neznamená to ovšem, že po tom co se vezmou antidepresiva, tak že člověk žije v nějaké euforii, ale naopak dojde k jakémusi vystřízlivění a pacient se vymaní z bludných představ, které ho dříve stahovaly až k sebevraždě. Po antidepresivech pacient získává znovu kontrolu nad svou psychikou a nabývá dojmu, že konečně se ovládá on sám a ne nějaké černé myšlenky. A to vše, aniž by pacient nějak změnil názor a myslel si najednou, že je život děsně happy. Ne, ten tragický pocit samozřejmě nadále u pacienta zůstává, ale navrací se taková jakoby praktičnost nebo lépe řečeno smysluplnost života. Mezi nejčastěji užívané léky na depresi patří Lexaurin, Citalon a Cipralex.
Babské rady na depresi
Babské rady říkají užívat čerstvě mletý muškátový oříšek každý den čtvrt lžičky. Dále se doporučuje inhalovat vanilku, například jako vonnou seneci, nebou při vanilkové koupeli. Z klasických lékových doplňků se na depresi doporučuje užívat pravidelně B-komplex forte - jednu tabletu ráno po jídle.
Psychoterapie na depresi
Názory na to, zda je deprese přemožitelná vůlí, se liší. V zásadě se dá říci, že deprese není přemožitelná pouze vlastní vůlí. Existují zde však určité psychoterapeutické postupy, které mohou pacienta zacvičit v tom, jak svou vůlí může lépe depresi zvládat. Jedním z takových alternativních postupů je behaviorálně kognitivní terapie, která spolu s antidepresivními léky pomáhá pacientovi přehodnotit svůj pohled na svět a to jak ve své minulosti, tak i do budoucnosti. Pacient se tak zbaví pocitu, že všechno co kdy udělal, bylo špatné, nebo co kdy udělá, bude špatně, protože on je špatný. Při této psychoterapii se cestou speciálních triků, domácích cvičení a domácích úkolů, podobných, jako když se učíme hrát na housle, dá přispět ke zvratu deprese. Depresi lze tedy ovlivnit psychoterapeuticky. Deprese bez léků přemožitelná je, ale nikoliv svépomocí a nikoliv amatérsky, je zde třeba určitého profesionálního zácviku a to jak psychoterapeuta, tak i pacienta.
Deprese se tedy dá zvládnout bez předčasného ukončení života pomocí antidepresiv a psychoterapie.
V naší poradně s názvem PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý den! Přidávám se do diskuze i se svým problémem v naději jakékoli rady. Už téměř rok se potýkám se silným šupinatěním hlavy, které je bohužel provázeno nezadržitelným padáním vlasů. V okolí čela a uší jsou projevy nejcitelnější - linie vlasů je pokryta tenkou "slupkou" odumřelé suché kůže, která se po navlhčení při mytí odděluje, za sucha pevně lpí na hlavě. Při odloupnutí je kůže vespodu zarudlá jako by zanícená. Stejně ačkoli aniž bych pozorovala zarudnutí vypadá pokožka po celé ploše hlavy. S méně závažnými projevy se v poslední době setkávám i v t-zoně obličeje, a na ušních boltcích. Celkově se dá říci, že pokožka mé hlavy je velmi suchá, čili nekoresponduje s typickými projevy seboroické dermatidy, ač mi ji lékař diagnostikoval a pokouší se jí neúspěšně léčit :-( Můj stav nevykazuje zlepšení ani po celkové úpravě jídelníčku, zařazení doporučených doplňků stravy, ani na běžné léčebné přípravky z lékarny. Prosím, pokud máte jakoukoli zkušenost, nebo nápad, jak pomoci, co vyzkoušet, budu vděčná za cokoli.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den paní Rayleen, podle Vámi popsané subjektivní diagnózy se také plně přikláním k tomu, že je to seboroidská dermatitida. Toto onemocnění se vyskytuje jak na mastné pokožce, tak i na suché pokožce, pak ji nazýváme disseborea. V některých případech se bohužel nepodaří její úplné vyléčení, podobně jako u lupénky. Je však možné redukovat její projevy. Z volně dostupných prostředků je to především vhodnými šampony, ale i rostlinnými oleji s přídavkem kyseliny salicylové. Z lékařské medikace to jsou pak kortikoidy, popřípadě antimykotické přípravky. Výborně zpracovaný popis této choroby je na webu na této adrese: http://www.medicabaze.cz/in… Je zde možnost porovnat své projevy s přiloženou fotodokumentací a také je zde rozebráno několik různých druhů variant projevů. K dispozici je zde i možná léčba. Doporučuji přečíst si to a důvěřovat svému lékaři a být trpělivá. Léčba je dlouhodobá. Držím Vám palce.
K léčbě deprese lze využít celou řadu používaných metod, včetně léků (antidepresiva), techniky stimulace mozku nebo psychoterapie. Rodinná terapie může být užitečná v případě, kdy dochází ke zvýšení deprese kvůli rodinnému stresu. Deprese je tedy léčitelná několika možnými způsoby. Lehčí formy jdou zvládnout pomocí psychoterapie, na závažnější formy je nutno vzít na pomoc antidepresiva a jiná psychofarmaka. Některé typy depresí reagují dobře na léčbu fototerapií. Na velmi těžké formy deprese, kde i léky selhávají, pak většinou odborník indikuje léčbu elektrokonvulzivní (elektrošoky). Ideálním způsobem léčby většiny depresí je kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Podpůrnou psychoterapii by měl ovládat a praktikovat každý člověk, který pracuje v pomáhajících profesích, tedy pochopitelně každý psychiatr nebo psycholog. Podpůrná psychoterapie představuje základní podmínky pro vytvoření pocitu důvěry. Pomáhající musí mít trpělivost naslouchat, musí se umět vcítit, mít schopnost povzbudit a problematiku srozumitelně vysvětlit.
Speciální psychoterapie pomáhá pacientovi s depresí pochopit, co se s ním děje (znalost chorobného procesu, informace o nepříteli, to samo o sobě snižuje nepříjemný strach z neznámého), umožnit mu projevení citů (což ne vždy v běžném životě jde), vytvořit mu prostor bezpečí (když ten „svůj“ právě ztratil), pomoci mu jít dál.
Psychoterapeut se stává průvodcem, který vede pacienta k znovuvybudování rozvráceného života, k přebudování žebříčku hodnot, k nalezení stability, mnohdy větší, než měl v předchorobí. Každý psychoterapeut pracuje jiným způsobem, podle školy, kde získal vzdělání, a podle názoru, který na vznik deprese má.
Léčba deprese rozhodně patří do rukou odborníka, nevyplácí se váhat s jejím započetím, indikací léků. Prodlení má někdy tragické a nevratné následky – sebevraždu člověka.
Ve svém příspěvku BILINKÁŘ OTCE PLESKAČE RADY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Racková.
Vážený otče Pleskači ,prosím Vás o radu Již dlouhodobě mě trápí pískot ,tlak ,šum v uších ,hlavně v levém Dlohodobě užívám Ginku biloba ,nepomohlo ,nyní užívám Tebokan . Ušní lékař mi předepisuje injekce b 12 . Problém mám asi rok ,je to na zbláznění . Velmi Vám předem děkuji za radu a přeji Vám pevné zdraví. Racková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Valná.
Dobrý den, poslouchám vaše rady v radiu a tak bych taky byla moc vděčná za radu
Asi dva roky trpím šuměním v uších, vystřídala jsem 3 neurology a 3 x masáže krční páteře, toť bYlo vše co udělali
Trpím vyšším tlakem a cukrovkou. Na obojí beru léky a inzulím.
Vposledních měsícich mám stále nějaký strach, úzkost asi deprese a pálí mě celé tělo, asi ze všech těch problémů
Musím také brát prášek na spaní
Já vím už mám roky 75 a to se s tím už musím smířit ? Neměl by jste pro mně nějaké dobré rady jak se aspoň něčeho zbavit
Psychotická deprese je na rozdíl od ostatních klinických forem relativně homogennější depresivní poruchou, jejíž léčba spadá vždy do kompetence psychiatra a obvykle vyžaduje hospitalizaci. Psychotická deprese je charakterizována klinicky přítomností psychotických příznaků, zjednodušeně řečeno přítomností bludů (porucha myšlení) nebo halucinací (porucha vnímání) s depresivním obsahem nebo stuporem (strnulost, otupění). Patří k obtížně léčitelným a je častější, než by se obecně předpokládalo. Ve srovnání s nepsychotickou se u psychotické deprese vyskytují častěji relapsy (návraty příznaků) a opakované epizody. Nemocní více využívají zdravotnických služeb. Psychotická deprese vede k větší neschopnosti a je spojena s horším průběhem. Jedná se vždy o závažnou depresi spojenou s biologickými koreláty. Nejčastěji se u psychotické deprese vyskytují bludy nebo jiné příznaky psychózy doprovázené příznaky deprese.
Mezi hlavní příznaky deprese patří bezesporu smutná nálada, což je společensky chápáno jako jediný příznak, ale to samo o sobě nestačí. Mezi další příznaky patří také snížené sebevědomí, pesimismus - do budoucna je všechno viděno černě. Také úzkost bývá průvodním jevem deprese. Dále sem patří ztráta vůle, ztráta iniciativy, ztráta zájmů a koníčků. Pak jsou zde i časté pocity únavy a mnoho různých dalších tělesných příznaků.
Často se při depresi objevuje časné ranní probouzení. Postižení depresí se vzbudí ve dvě nebo ve tři hodiny ráno a pak již nemohou usnout. Nastává zde pak situace, že postižený straší po bytě, a je to pro něj taková ta hodina mezi psem a vlkem, kdy nic nejde dělat a zároveň spát také není možné. V jiném případě se zase třeba postižený depresí probudí normálně, ale nemá zase potřebu vůbec vstát z postele. Každá jednotlivá věc, kterou by pak měl přirozeně udělat, se jeví, jako že to vlastně vůbec nemá cenu. Obléknout se, vyčistit si zuby, obstarat základní tělesné potřeby, to vše se postiženému zdá jako nepřekonatelný úkol srovnatelný například s výpravou na Mount Everest. Postižený se musí přemlouvat ke každému kroku, protože nejraději by zůstal třeba tři dny v posteli a nevylezl z ní. Dalším charakteristickým znakem deprese je ztráta sebeúcty. Pacient tak často přestane uznávat sám sebe a ztratí sebedůvěru. Pacient při depresi nepřikládá vlastní osobě sebemenší důležitost. Jestliže pak chybí sebeúcta a sebedůvěra, tak přichází na řadu konečné řešení, které vrcholí sebevraždou.
Když začne člověk na sobě vnímat příznaky deprese, tak to často vidí jako svou slabost, což dále více prohlubuje jeho pocity neschopnosti. U postiženého při depresi jeho víra ve své osvobození neexistuje. Bolest nepolevuje, a pacientův stav činí nesnesitelným vědomí, že žádná pomoc nepřijde, dnes ani zítra. A tato beznaděj deptá duši více, než bolest sama.
Poporodní deprese se vyskytuje u žen po porodu. Žena se obává, zda se dokáže o dítě správně postarat. Existují tři hlavní typy:
poporodní blues – objevuje se 2.–4. den po porodu. Mezi příznaky patří podrážděnost, úzkost, kolísání nálady, větší přecitlivělost, neschopnost cítit lásku k novorozenci s následným sebeobviňováním;
poporodní deprese – většinou se objevuje 6.–12. týden po porodu, výjimečně až po roce. Příznaky: přílišná únava až vyčerpanost, úzkost, podrážděnost, sebevýčitky. Postižená se vyhýbá kontaktu s lidmi, ztrácí chuť k jídlu, trpí nespavostí a ztrácí potěšení z oblíbených aktivit. Může se vyskytnout obava z toho, že dítěti cíleně a smrtelně ublíží (například vyhozením z okna). To může vést k myšlenkám na odložení dítěte, protože žena sama má pocit, že je pro něj nebezpečná;
poporodní psychóza – jedná se o vzácnou formu poporodní deprese. Vyskytuje se u 1 nebo 2 žen z 1 000. Může se objevit v prvních 2 až 3 dnech po porodu, ale také až po několika týdnech. Projevuje se neklidem, problémy se spaním a podrážděností. Dále se vyskytují bludy a halucinace, žena je přesvědčena, že dítě je špatné. V tomto případě jsou jak dítě, tak jeho matka v ohrožení života.
Mezi hlavní psychické příznaky patří smutek, plačtivost, snížené sebevědomí, pocit beznaděje a neschopnost radovat se. Typická je váhavost, nerozhodnost a neustálé omílání určitých myšlenek a přemítání o možnostech, aniž by to mělo nějaký výsledek (takzvaná ruminace). Člověk může být buď apatický (utlumený), nebo naopak úzkostný a agitovaný (vyvíjející neúčelnou zvýšenou aktivitu). Jde-li o úzkostný typ deprese, může úzkost přerůst v takzvaný raptus melancholicus, což je dezorganizované jednání, kdy dotyčný může i fatálně ublížit sobě a/nebo někomu z okolí. Časté jsou hypochondrické představy – pocit dotyčného, že trpí nějakou závažnou, nevyléčitelnou nemocí. Kolem 70 % jedinců v depresi má sebevražedné myšlenky, ale před okolím nebezpečí sebevraždy většinou bagatelizují. 15 % lidí trpících depresí spáchá sebevraždu. Může dojít k takovému zpomalení duševní činnosti (řeči, myšlení, rozhodování a podobně), že to navenek vypadá jako demence. Po odeznění deprese se ale vrací původní mentální výkonnost. Někdy se u deprese objevují bludy (například že si člověk za něco zaslouží trpět nebo že má být po právu odsouzen k smrti) i halucinace (většinou „hlasy“) – pak jde o takzvanou depresi s psychotickými příznaky. Člověk s depresí se často probouzí brzy nad ránem a objevují se u něj takzvaná ranní pesima – návaly extrémně mrzuté nálady po probuzení. K základním somatickým (tělesným) příznakům náleží nechuť k jídlu a související ztráta na váze, zácpa a nezájem o sex.
Hlavním problémem deprese u mužů je to, že společnost považuje mluvení o mužských emocích za něco špatného. Muž má být silný a nezdolný. Smutek, úzkost či melancholie představují slabost a nepřípustné chování pána tvorstva. Emoční stránka deprese je všeobecně známa, o čem se však tolik nemluví, jsou tělesné symptomy. Varovným signálem je tedy neustálá únava a špatný spánek.
Mnoho příznaků deprese je však společných oběma pohlavím. Jako první se objeví pocity úzkosti, smutku a osamění. Pak se dostaví únava a nekvalitní spánek. Není se tedy čemu divit, že muž trpící depresí leží často v posteli a baví se nicneděláním. Kvůli depresi totiž ztratí veškerý zájem o aktivity či koníčky. Začne se přejídat nebo naopak ztratí chuť k jídlu. Jak tedy poznat depresi u muže? Pozor si dávejte i na podrážděné chování, pokles libida a rizikové činnosti. Muži se totiž pod záštitou deprese nezřídka vrhají bezhlavě do všech adrenalinových aktivit, hazardu či promiskuity.
Vliv dědičnosti na rozvoj deprese je významný, ale nikoliv rozhodující. Odhaduje se, že se genetické faktory na depresi podílejí přibližně 40 %. Ví se také, že děti nebo sourozenci nemocného s depresí mají asi 2–3x vyšší riziko, že během života také onemocní depresí, než lidé bez deprese v příbuzenstvu. Nedávné studie nicméně ukazují, že genetická vloha nerozhoduje přímo o tom, zda se u nás objeví deprese, či nikoli, nýbrž o tom, zda a jak budeme, či nebudeme odolní k negativním životním událostem (stresu). Někdo tak může během života zažít řadu těžkých situací a deprese se u něj neobjeví, naopak u někoho riziko deprese stoupá s výší zátěže (mírou prodělaného stresu). Dědičnou výbavu zatím změnit nedokážeme, průběh života však alespoň do jisté míry ano.
V seniorském věku dochází k řadě omezení a ztrát. Senior přichází o dlouholetého partnera, zdravotní stav jej donutí omezit některé zájmy a aktivity. Dochází ke snižování tělesných schopností. Člověk se pak více soustředí na tyto nové tělesné změny nebo obtíže. Smutná nálada se pak dává – ne vždy správně – do přímé souvislosti s těmito faktory. Mezi závažné projevy deprese u seniora patří ztráta zájmu o okolí, pocity bezmocnosti, zbytečnosti a nepotřebnosti. Senioři uvádějí, že je život prázdný, nenacházejí smysl života, obtížně činí různá rozhodnutí. Velmi závažným projevem deprese jsou myšlenky na smrt a nežití. Myšlenky na sebevraždu bývají rovněž přítomny a jsou velice nebezpečné. Své místo v léčbě depresí u seniorů má psychoterapie a léčba za pomocí psychofarmak.
U některých žen depresi způsobuje nízká hladina hormonů, nejčastěji progesteronu. Progesteron pomáhá k udržení serotoninové úrovně. Pokud dojde k velkému snížení, objevují se právě nepříjemné deprese. Lékaři mohou kontrolovat nízké hladiny progesteronu a předepsat léky, které ji navýší, ale je zde riziko vzniku rakoviny. Příznaky deprese a nedostatku progesteronu zahrnují opoždění menstruačního cyklu. Úzkost a deprese jsou někdy doprovázeny těžkými výkyvy nálad a nespavostí, některé ženy mohou trpět migrénami a bolestmi hlavy.
