Voda na plicích se projevuje ztíženým dýcháním, dušností a kašlem. Může se vyskytovat bolest na hrudi, která je vázaná na dýchání a zhoršuje se při nádechu a při kašli, na rozdíl od bolesti infarktové, která je stálá. Každý výskyt vody na plicích je potřeba odstranit, a to nejen z důvodů léčebných, ale také jako prevence případných komplikací. Tekutina produkovaná u některých zánětů obsahuje bílkovinu fibrin, která působí jako lepidlo a vytváří srůsty mezi poplicnicí a pohrudnicí, což je příčinou přetrvávajících dechových obtíží i po vyléčení zánětu. Výpotek by měl být podroben rozboru, který umožní určit jeho původ.
Typy výpotků:
Kardiální hydrotorax – je nahromadění tekutiny s nízkým obsahem bílkovin (takzvaný transsudát) u nemocného se známkami srdečního selhávání (rozšířené srdce, rozšířené krční žíly). Po nasazení léčby k posílení srdce a pro zvýšené močení (kardiotonicko-diuretická terapie) dochází ke zmenšování hydrotoraxu a zlepšení stavu srdeční činnosti.
Parapneumonický výpotek – je zánětlivý výpotek (exsudát) provázející zánět plic (pneumonii), plicní hlízu (absces = nahromadění hnisu v místě těžkého zánětu plic) či bronchiektázii (rozšíření průdušek). Běžně se o takovém zánětu hovoří jako o pleuritidě. Pokud je stav obranyschopnosti nemocných snížen nebo není takový výpotek adekvátně léčen, může se postupně měnit v hnis v pohrudniční dutině (empyém). V cytologickém obraze u tohoto typu výpotku převažují částečně nebo zcela rozpadlé bílé krvinky. V některých případech je vhodná hrudní drenáž (zavedení drénu do pohrudniční dutiny) a trvalé odsávání výpotku.
Tuberkulózní výpotek – je výpotek, který komplikuje plicní tuberkulózu nebo je jejím jediným příznakem. V některých případech se z pohrudničního výpotku nebo z biopsie pohrudnice vykultivuje (na laboratorních půdách vyroste) Mycobacterium tuberculosis (MTB), původce tuberkulózy, nebo v něm jsou mykobakterie prokázány mikroskopickým vyšetřením. V častějších případech lze stanovit, že se jedná o tuberkulózní výpotek, až po vyloučení jiných příčin „vody na plicích“. Při vyšetření tekutiny se v něm nalézají především lymfocyty. K diagnóze přispívá kožní tuberkulinový test (Mx), který je pozitivní, a krevní imunologický test Quantiferon TB Gold (zjištění produkce gama-interferonu), který bývá také pozitivní.
Maligní, nádorový výpotek – je výpotek, který provází maligní (zhoubné) onemocnění a jsou v něm prokázány maligní (zhoubné nádorové) buňky, nebo je maligní tkáň nalezena ve vzorku odebrané tkáně (biopsii) z nástěnné pleury, případně je prokázána při torakoskopii (chirurgická vyšetřovací metoda, při níž je do pohrudničního prostoru zaveden přístroj – torakoskop). Častěji vzniká tento typ výpotku v souvislosti s jiným nádorovým procesem (nádory plic, prsní žlázy, vaječníků, lymfomy a jiné) než s nádorem samotné pohrudnice (maligní mezoteliom pleury).
Paramaligní výpotek – je výpotek, který doprovází nádorové onemocnění, přičemž příčina samotného výpotku nespočívá v přímém postižení pleurální dutiny nádorem. Při vyšetření výpotku se ani cytologicky (vyšetření buněk ve výpotku), ani histologicky (vyšetření části pleury) nenalezne (ani při opakovaném vyšetření) nádorová tkáň. K nahromadění tekutiny vedou různé mechanismy, nejčastěji jde o omezení normálního odtoku tekutiny z pleurálního prostoru do mízních cév (uzávěr mízních cév nádorem), nebo výpotek doprovází zánět plic vzniklý v místě nádorového růstu.
Hemotorax – je nahromadění krve v pleurální dutině. Může se jednat buď o následek úrazu, nebo se krev dostane do pohrudniční dutiny jiným způsobem, například při krvácivých stavech.
Výpotek u vleklých onemocnění ledvin nebo jater – tento výpotek vzniká na podkladě nedostatku bílkovin v krvi. Pohrudniční tekutina je řídká a má charakter transsudátu.
Pankreatický výpotek – jde o výpotek, který provází akutní i chronické onemocnění pankreatu, slinivky břišní, nejčastěji takzvaný zánět slinivky břišní. Je v něm prokazována vysoká hladina pankreatického enzymu amylázy.
Paraembolický výpotek – tento výpotek se diagnostikuje tehdy, když je jinými metodami prokázána proběhlá plicní embolie (plicní scintigrafií, ventilačně-perfuzním scanem, či angio-computerovou tomografií – cévní výpočetní tomografií) a pohrudniční výpotek. Výpotek může být jak zánětlivý v cca 80 %, tak nezánětlivý v cca 20 %. Současně je třeba jinými vyšetřeními vyloučit jiné příčiny pleurálních výpotků.
Benigní azbestový výpotek – je diagnostikován rovněž po vyloučení jiných příčin u nemocných pracujících s azbestem po dlouhodobém sledování (2 roky).
Revmatoidní výpotek – vyskytuje se asi u 5 % nemocných s revmatoidní artritidou, častěji u mužů. Je pro něj charakteristická nízká hladina cukru spolu s negativním mikrobiologickým vyšetřením.
Chylotorax – je přítomnost chýlu (mízy) v pleurální dutině. Při biochemickém vyšetření se v něm nalézá vysoká hladina triglyceridů (tuků). Nejčastěji je v současnosti chylotorax spojován s nádorovým bujením typu lymfomů.
V diskuzi ODSTRAŇOVÁNÍ VODY Z PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda Pilipčincová.
Zajímá mne, jakým způsobem se odstraňuje voda z plic.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Rubínová.
Jsem 2 a 1/4 roku po operaci rakoviny jazyka. Nyní mám zhoršené polykání a dýchání. Na RTG se objevila voda na pravé plíci (prý hodně), a je to nejspíš po prodělané původní nemoci, tedy rakovině. Je tato varianta možná a může jít i o nějaký zhoubný nádor ? Je mi 75 let a žádné zvláštní zdravotní problémy nemám. Velmi prosím o odpověď.
Děkuji Vám.
Nádory jater nejsou bohužel nijak výjimečné. Zhoubné, maligní nádory dokonce obsazují páté místo mezi všemi malignitami na celém světě. Zhoubný nádor jater, odborně hepatocelulární karcinom, vzniká až z 80 % na podkladě jaterní cirhózy. V jaterních buňkách dochází ke změnám genetické informace a tím i ke změnám jejich chování. Nádorové buňky se začnou nekontrolovatelně množit a růst, a tím zabíjí buňky zdravé. Bohužel se na něj přijde až při příznacích jaterního selhání, ascitu, žloutenky či anémie (chudokrevnosti). Prognóza tohoto onemocnění je velice špatná, udává se přežití řádově několik měsíců.
Projevy nádorů jater
Projevy a příznaky nemoci jsou velmi nespecifické a zaměnitelné s jinými nemocemi. Objevuje se bolest břicha, zejména na pravé straně. Obvykle je přítomna vysoká schvácenost pacienta, únavnost, časté teploty, zimnice, nechuť k jídlu a s tím související úbytek hmotnosti. U karcinomu se může, ale nemusí vyskytnout žloutenka. Dále lze nahmatat rezistenci v dutině břišní u 33 % nemocných, méně je pak nalezena zvětšená slezina (splenomegalie) či ascites (výpotek v dutině břišní). Příznaky uzavírá pokles svalové hmoty a nález prokreslených cév v kůži, které prominují jako pavoučkové névy.
Podle kvalifikovaných odhadů a dle provedených šetření v populaci postihne pleurální výpotek během jednoho roku asi 0,32–0,5 % celé populace. Při přepočtu na 10 milionů obyvatel České republiky lze odhadovat, že za jeden rok u nás vznikne výpotek u 32–50 tisíc osob. Nejčastěji se jedná o nahromadění tekutiny v hrudníku v souvislosti s onemocněním srdce (takzvaný kardiální hydrotorax), na druhém místě se co do četnosti jedná o výpotek doprovázející nádorové, nejčastěji zhoubné (maligní) procesy, dále to jsou výpotky při zánětlivých onemocněních (takzvaný parapneumonický výpotek či hnis v hrudníku – hrudní empyém) a na čtvrtém místě jsou výpotky doprovázející a komplikující plicní embolizaci (ucpání plicních cév sraženou krví – trombem, nejčastěji z žil dolních končetin). Oproti dřívějšímu nejčastějšímu zastoupení tuberkulózních výpotků v současnosti převažují u pacientů na lůžkových odděleních výpotky nádorové a výpotky při nespecifických zánětech (netuberkulózní zánět plic).
Voda na plicích se latinsky nazývá fluidothorax. Odborný název se dále konkretizuje dle zjištěného složení tekutiny. Obsahuje-li tekutina krev, mluví se o hemothoraxu, obsahuje-li mízu (lymfu), mluví se o chylothoraxu, obsahuje-li bakterie a hnis, mluví se o pyothoraxu. Vyskytuje-li se v tekutině hodně bílkoviny, mluví se o exsudátu. Obsahuje-li tekutina bílkovin málo, hovoří se o transudátu.
V naší poradně s názvem BULKA NA VARLETI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den!Z ničeho nic se mi udělala bulka velikosti velkého podkožního uhru,s bílou hlavičkou.Vymacknout nejde,pri zmáčknutí bolí,jinak neboli,ani jinak neobtezuje.Prosim poraďte mi co s tím.Vstreba se,nebo mám navštívit lékaře?Děkuji Honza!Přikládám foto.... Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
To je folikulitidní absces. Většinou se dělá v období horka, kdy se pokožka na šourku převlhčí a do cibulky, odkud vyrůstá chlup se dostanou bakterie, které se přemnožily na povrchu. Obvykle se to samo vyléčí do jednoho měsíce. Můžete místo potírat dvakrát denně 70% ethanolem (lékařský líh). Případný výpotek nemačkejte, ale nechte přirozeně bez mačkání vyhojit.
Základním projevem je zhoršující se dušnost, únava a nevýkonnost. Jedincům se při vydechování zužují dýchací cesty, a tudíž mají pocit, že nemůžou vydechnout. Hrozí riziko rozvoje plicní hypertenze a pravostranné srdeční selhání. Rozedma je v podstatě určitým podtypem choroby zvané CHOPN, čemuž odpovídají i příznaky. Hrudník nemocných bývá rozšířen v předozadní rovině. V plíci postižené rozedmou se mohou tvořit poměrně velké dutinky vyplněné vzduchem a při jejich prasknutí může vzniknout pneumotorax.
V naší poradně s názvem JAK LÉČIT JEČNÉ ZRNO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Jelečková.
Dobrý den,chtěla jsem poprosit o radu,manželovi se udělalo na oku ječné zrno,podstoupil ambulantní zákrok,kde mu ječné zrno vyřízli,ale bohužel na víčku sponím má pořád červenou hrčku,nebolí ho a dokonce se mu zanítil i nos má ho celý červený a na vršku se mu dělají boláky,dostal i antibiotika,mastičky,momentálně mu vařím odvar z heřmánku ale je to nedostatečné,můžete mě prosím poradit jak mu pomoci.Moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle vašeho popisu to vypadá jako rozsáhlejší kožní nákaza a nejen jako banální ječné zrno. Bude nejlepší, když zůstanete v péči kožního lékaře. Bude potřeba odebrat výpotek z pupínků a nechat ho laboratorně vyšetřit. Tak se dá nejrychleji zjistit jaký druh nákazy to je a podle toho aplikovat vhodné léky.
Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Pacient je poslán na ultrazvuk hrudníku, kde mu na záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst poté lékař vbodne jehlu napojenou na hadičku. Tekutina se pak touto hadičkou odsává pomocí speciální injekční stříkačky, nebo se hadička napojí na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho je takto získán vzorek tekutiny na vyšetření.
Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, může se jako paliativní řešení zvolit takzvaná pleurodéza. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáčková.
Jakým vyšetřením se pozná voda na plicích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pleurální výpotek, někdy označovaný jako „voda na plicích“, je nahromadění přebytečné tekutiny mezi vrstvami pleury mimo plíce.
Voda na plicích nemusí mít žádné příznaky a často se zjistí až z rentgenového snímku. U některých pacientů ale byly hlášeny příznaky jako bolest na hrudi, suchý, neproduktivní kašel, dušnost nebo obtížné, namáhavé dýchání, ortopnoe (neschopnost snadno dýchat, pokud osoba nesedí vzpřímeně nebo nestojí vzpřímeně).
Jak se diagnostikuje pleurální výpotek?
Mezi testy, které se nejčastěji používají k diagnostice a hodnocení pleurálního výpotku, patří:
- Rentgen hrudníku,
- Počítačová tomografie (CT) skenování hrudníku,
- Ultrazvuk hrudníku,
- Thoracentéza (jehla zasunutá mezi žebra pro získání biopsie nebo vzorku tekutiny),
- Analýza pleurální tekutiny (vyšetření tekutiny odebrané z pleurálního prostoru).
Pokud pleurální výpotek zůstal nediagnostikován navzdory předchozím, méně invazivním testům, lze provést torakoskopii. Torakoskopie je minimálně invazivní technika, při které se využívá malé kamerky zasunuté do pleurálního prostoru. Provádí se v celkové anestezii. Tato metoda umožňuje nejen vizuální hodnocení pohrudnice, ale často umožní i léčebný zásah.
Prasklý meniskus je většinou následek úrazu. Nejprve cítíte prudkou bolest, prasknutí, lupnutí či „vyskočení“ kolena. Koleno zůstane mnohdy zablokované, nelze jej natáhnout. Rozvíjí se otok, často výpotek v kolenním kloubu, někdy i krevní výron (při současném poranění vazů). Koleno bolí většinou na vnitřní straně v místě kloubní štěrbiny, někdy přeskakuje a při chůzi je cítit lupání v kolenním kloubu.
V diskuzi ČESKÝ ROZHLAS BRNO APETÝT OTEC PLESKAČ BYLINKOVÁ PORADNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Blažková.
Dobrý den!
Prosím o radu,
jak léčit arthritidu sarkoidosis
Děkuji
Marie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Smolarova.
Dobrý den,prosím Vás o radu.V ustech mi zjistili Lichen ruben planus,už to mám i na hraně jazyka,bolí to,měla jsem žaludeční vředy,takže mě často pobolívá žaludek a jsem po 2.artroskopii L.kolene a problémy mám stále.Nemužu pořádně chodit ,mám bolesti při chuzi,stále výpotek a otok.Jsem už bezradná.Děkuji Vám Chvála kristu Milena
Neléčený zápal plic může vést k rozvoji těžkých komplikací, jako je výpotek či hnis v dutině hrudní, plicní absces (zánětlivá hlíza), plicní gangréna (sněť), stupňující se dušnost nebo otrava krve. Dále může dojít k trvalému poškození plicní tkáně se snížením plicních funkcí. U nemocných ve špatném fyzickém stavu i smrtelným (až v 35 % případů). U pacientů, kteří jsou původně léčeni ambulantně, se smrtelné komplikace uvádějí spíše výjimečně, přesto nejsou nemožné.
V naší poradně s názvem TUKOVÁ BOULE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivanka plesníková.
9let starý pudlík má na ocásku tukovou bouli,dnes praskla a vytekl asi hnis,comám s tím dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kupte desinfekci na rány s názvem BETADINE roztok 120ml. Ten zřeďte 1:10 s vodou a tím každý den ošetřete ránu a její okolí. Zároveň před aplikací desinfekce vždy zkontrolujte stav poranění a vyhodnoťte průběh hojení. Pokud by místo jevilo známky zánětu (červená barva, zvýšená teplota, výpotek), tak kontaktujte veterináře, aby provedl odborný zásah.
V případě, že dojde k prasknutí menisku, má postižený při úrazu pocit lupnutí v koleni, většinou ho doprovází velká bolest, objevuje se výpotek a otok celého kolena.
U nevelkého prasknutí se dá v ojedinělých případech obejít bez operace. Meniskus se totiž nehojí moc dobře. Navíc hrozí, že se bude postupem času ruptura zvětšovat. Z operativních metod se nejběžněji využívá artroskopie. Odtržená část menisku může být přišita, nebo odstraněna. Po maximálně dvoudenní hospitalizaci začnete rehabilitovat. Rehabilitace bývá poměrně rychlá a už po šesti týdnech je možné začít sportovat.
V naší poradně s názvem KDY PRASKNE HNIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Dobrý večer udělal se mi na prsu hnis skoro u bradavky na kůži kdy praskne
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zřejmě je to folikulitida, u které dochází k samovolné perforaci do několika dnů. Typický je červený flek o průměru do dvou centimetrů se středovou šošolkou, kterou vyplňuje výpotek - hnis. Někdy může být folikulitida hluboká a vytvoří se jasně ohraničená červená boule, která nemusí vždy dozrát k prasknutí. Nepropichujte to! Pokud jste z toho nervózní, tak se stavte na kožním, kde vám to vyšetří a dají účiné masti.
Prognóza je závislá na příčině onemocnění. Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření, poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde jsou viditelné hladinky tekutiny. Nejpřesnější dostupné vyšetření je nicméně ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny, a radiolog navíc může označit vhodná místa k jejímu vypuštění.
Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Tekutina se odstraňuje nejlépe tak, že se pacient pošle na ultrazvuk hrudníku, kde na jeho záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst se vbodne jehla napojená na hadičku. Tekutina se pak touto hadičkou odsává pomocí speciální injekční stříkačky, nebo se hadička napojí na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho se tímto zákrokem získají vzorky tekutiny na vyšetření.
Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, může se jako paliativní řešení volit takzvaná pleurodéza. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.
V naší poradně s názvem NEŽIT ALIAS KARBUNKL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Patrik.
To samé se mi udělalo taky nevím sib už rady, nic mi na to nepomáhá žádná mast ani dezinfekce, můžete mi prosím někdo poradit. Předem vám děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste zavolat svému praktickému lékaři a požádejte ho o recept na mast Framykoin. Recept vám přijde na mobilní telefon, který pak ukážete v lékárně. Mastí pak natírejte postižená místa 3 krát denně. Za týden by mělo být vše zahojené. Pokud to nepomůže, bude třeba jít na kožní a udělat stěr z výpotku některého z pupínků (výpotek je ten hnis uvnitř pupínku). Podle výsledku laboratorního vyšetření se určí vhodná léčba. Rovněž si nechte udělat testy na HIV.
V závislosti na závažnosti emfyzému může lékař doporučit jeden nebo více různých typů operací včetně:
Operace snižování objemu plic – při tomto postupu chirurgové odstraní části poškozené plicní tkáně. Odstranění nemocné tkáně pomáhá rozšířit se zbytku plicní tkáně – to pomáhá zlepšovat dýchání.
Transplantace plic – je možnou volbou, pokud máte vážné poškození plic a jiné možnosti již selhaly.
Většinu takto fatálních plicních chorob lze „vyléčit“ transplantací plic. Jde ale o operaci velmi náročnou nejen po technické stránce, ale i co se následné péče a spolupráce týká. Orgány určené k transplantaci (je jich rozhodně nedostatek) jsou přednostně nabízeny těm nemocným, kteří dobře s lékaři spolupracují a kteří dodržují někdy dost přísná omezení a zákazy. Kouřením a zanedbáváním léčebných režimů lze poškodit i transplantovanou plíci! Domácí léčbu kyslíkem také mohou dostat jen ti nemocní, kteří prokazatelně nekouří!
V diskuzi OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Mařasová.
Chvála Kristu otče Pleskači.
Prosím Vás o radu.Mám zvýšené hodnoty moči v krvi 420,cukr 6 ostatní hodnoty v normě.TK 140/80 TELMISARTAN. Bolí bedra,noha tvoří se výpotek v koleni
a křeče v lýtku . Dle RTG artoza II,srůsty na berní pateří .
Dostala jsem injekce Milgama+Dolmina moc se to nelepší.
Lékařka napsala ALOPURINOL,začínám užívat protože nejsem přítel chemie,radějí
bylinky.Je mi 76 let moc se zadýchávám a moc se potím.Prosí o radu jak pročistit
tělo.Děkuji a přejí hodně zdraví a boží pomoc a ochranu.
Anna Mařasová Zlín
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Typickými příznaky efuzivní formy jsou nechutenství a teploty, které nereagují na podávání antibiotik. Později si majitelé všímají zvětšujícího se bříška, které je nebolestivé. To je způsobeno masivní zánětlivou reakcí v dutině břišní, při které vzniká výpotek hromadící se v břiše. Zánět postihuje i pobřišnici. Od toho je odvozen i název peritonitida. Z dutiny břišní lze při punkci vysát několik mililitrů až po litr uložené tekutiny. Tlakem bránice na hrudník se v tomto stavu pacientům špatně dýchá. Tekutina se může hromadit i v dutině hrudní a v osrdečníku. To ještě více ztěžuje dýchání a kočky většinou dýchají povrchově s otevřenou tlamičkou. Jejich dech se výrazně horší, když je položíme na bok. K méně častým příznakům patří průjem, zvracení, žloutenka nebo zánět slinivky břišní.
Suchá forma však žádné typické příznaky nemá. Suchou je nazývána proto, že při zánětu, který způsobuje v různých orgánech, nevzniká žádný výpotek a nikde se nehromadí tekutina. U jedné třetiny pacientů zjišťujeme neurologické abnormality, poruchy chůze, kývání hlavou do stran, zánět spojivek, prorůstání cév do rohovky oka, krev nebo hnis v přední oční komoře. Tato zvířata nejprve hubnou a jeví známky onemocnění různých orgánových systémů. V tom je toto onemocnění záludné, že může vždy postihnout jiný orgán. Velmi často bývají postiženy ledviny. Ty jsou větší, mají hrbolatý povrch a postupně ztrácejí funkčnost.
Příznaky obou forem se mohou prolínat, proto je potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který provede patřičná vyšetření a stanový diagnózu.
Je nutné určit, zda se jedná o „limitované stadium“, nebo o „extenzivní stadium“. Limitované stadium je onemocnění ohraničené na jedno plicní křídlo, mohou být postiženy uzliny a může být přítomen stejnostranný výpotek. Ozařování tak může být provedeno v jednom ozařovacím poli. Extenzivní stadia jsou všechny ostatní formy onemocnění. V případě limitovaného stadia je standardním postupem chemoterapie v kombinaci s radioterapií. U extenzivního stadia má ozařování význam především pro zmírnění příznaků, které onemocnění vyvolává. U nemocných s limitovaným stadiem onemocnění se v případě, že došlo při léčbě ke zlepšení, provádí preventivní ozáření mozku, aby se snížilo riziko mozkových metastáz, které obtěžují nemocného nejvíce. Preventivní ozáření mozku lze doporučit i u nemocných v extenzivním stadiu, pokud se nádor při léčbě cytostatiky výrazně zmenšil. Vzhledem k biologické povaze malobuněčného karcinomu plic se operace provádí velmi vzácně a jen u nádorů velmi malého rozsahu a po operaci musí následovat léčba cytostatiky. Poslední stádium rakoviny plic vypadá velmi hrůzostrašně. Pacient je značně pohublý a nezřídka mu způsobuje rakovina plic bolesti silného rázu.
B) přítomen alespoň 1 z příznaků: horečka neinfekčního původu > 38 °C, intenzivní noční pocení, váhový úbytek > 10 % tělesné hmotnosti za posledních 6 měsíců
Klinická stadia Non-Hodgkinova lymfomu
Stadium I – postižení 1 lymfatické oblasti nebo 1 extralymfatického orgánu
Stadium II – postižení 2 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice nebo lokalizované postižení 1 extralymfatického orgánu včetně postižení 1 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice
Stadium III – postižení lymfatických uzlin nebo orgánů na obou stranách bránice, které může být provázeno lokalizovaným postižením 1 extralymfatického orgánu nebo tkáně, nebo sleziny, nebo obojího
Stadium IV – difúzní nebo diseminované postižení 1 nebo více extralymfatických orgánů či tkání s nebo bez současného postižení lymfatických uzlin (označení postižení orgánů: h-játra, m-kostní dřeň, l-plíce, b-kosti)
Typickým projevem onemocnění je zvětšení mízních uzlin, nejčastěji v oblasti mezihrudí. To může vyvolávat kašel, vykašlávání krve, bolest na hrudi či poruchy polykání. Lymfatické uzliny mohou také svojí velikostí utlačovat dýchací cesty, což se projeví dušností. Projevem Non-Hodgkinova lymfomu může být i pohrudniční či osrdečníkový výpotek, který může pacienta ohrožovat na životě. V případě postižení uzlin v břišní dutině popisují pacienti bolest v této oblasti a viditelné je i zvětšení břicha.
Pneumotorax je stav, při kterém pronikne vzduch z plic do pohrudniční dutiny, což je dutina obalující plíce. Při tomto stavu vzduch v plicích uniká a dochází ke kolapsu plic nebo jejich částí. Nejčastěji pneumotorax vzniká při poranění hrudníku či plic, případně při některých lékařských zákrocích. Pneumotorax se dělí zpravidla na uzavřený, otevřený a záklopkový. Většinou se objevuje pneumotorax pouze jedné plíce, je tedy ztíženo dýchání, ale životní funkce je zachována.
Při takzvaném uzavřeném pneumotoraxu se místo, kterým vzduch z plic unikl do pohrudniční dutiny, ihned uzavře. Někdy tento případ také nazýváme jako jednorázový pneumotorax.
Otevřený pneumotorax se objevuje hlavně při poranění hrudní stěny, jícnu či průdušek a při zlomeninách žeber. Jak název napovídá, místo průniku vzduchu do pohrudniční dutiny zůstává otevřené.
V případě záklopkového nebo ventilového pneumotoraxu se místo poranění při nádechu otevírá a při výdechu zavírá – vzduch se tedy hromadí v pleurální dutině a nemůže ven. Přibývající vzduch postupně tlačí i na druhou plíci a ostatní orgány, čímž narušuje i jejich funkci.
Pneumotorax vzniká i jako důsledek jiných plicních chorob (cystická fibróza, plicní obstrukční nemoc), objevuje se častěji u chlapců či mužů, zejména pokud se v rodině opakovaně vyskytují pneumotoraxy. K onemocnění jsou také náchylnější jedinci s takzvaným Marfanovým syndromem.
Mezi hlavní příznaky pneumotoraxu patří bolest na hrudi, pocity dušnosti a dráždivý těžký kašel. V případě, že se jedná o otevřený pneumotorax, objevuje se v ráně při výdechu zpěněná krev. Typický je také zvuk unikajícího vzduchu.
Při podezření na pneumotorax je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc.
Zápal plic je infekční zánětlivé onemocnění plic způsobené bakteriemi, viry nebo plísněmi. Zánět, který může postihnout jednu nebo obě plíce, vede k nahromadění tekutiny v infikované oblasti plic. Dochází ke snížení průtoku krve tímto úsekem a tím pádem i k poklesu hladiny kyslíku v krvi. Větší riziko představuje snížení hladiny kyslíku pro starší, nemocné anebo oslabené pacienty. Starší lidé jsou ohroženi pneumonií a jejími komplikacemi v momentě, kdy je jejich imunitní systém oslaben. Nákaza se může přenášet kapénkovou infekcí (vzduchem) nebo kontaktem rukou. U starších jedinců tak může vést zápal plic k život ohrožujícím komplikacím:
hypotenze (nízký krevní tlak), která může být i příčinou kolapsu a ztráty vědomí, nebo ledvinné selhání, ke kterému dochází při nízkém průtoku krve ledvinami a které může vést i k nevratnému poškození funkce ledvin;
nebo může dojít k bakteriémii, to znamená, že bakterie, které proniknou do krve, mohou následně infikovat i další orgány;
dále k pleuritidě (zánětu pohrudnice) a empyému, tyto problémy vznikají, když se zánětlivý výpotek také infikuje;
k respiračnímu selhání (ARDS) – k němu dochází u plíce těžce poškozené zánětem (léčba vyžaduje připojení k dýchacímu přístroji a podávání kyslíku);
k meningitidě – zánětu mozkových blan, ke kterému dojde, jestliže infekce napadne mozkové obaly.
Zápal plic, zvaný pneumonie, býval chorobou, která v minulých dobách končila u mnoha pacientů smrtí. S objevem a masivním rozšířením antibiotik tuto nemoc většina veřejnosti vyškrtla ze seznamu vážných chorob, avšak neprávem.
Základní druhy infekčních zápalů plic se dělí podle toho, kde se dotyčný nakazil. Pokud v běžné komunitě, doma nebo v práci, pak jde o komunitní pneumonii. Pokud v nemocnici, jde o nosokomiální pneumonii. Pokud pacient získal zápal plic při umělé plicní ventilaci, mluvíme o ventilátorovém zápalu plic.
Zápal plic se dělí také podle původce. Rozeznáváme tak kupříkladu virový zápal plic způsobený virem chřipky nebo bakteriální zápal plic způsobený pneumokokem. Velmi závažné jsou zápaly plic u pacientů s poruchou imunity.
Zápalu plic obvykle předchází fyzické či psychické vyčerpání, stres a chřipkové onemocnění. Může se ovšem stát, že zápal plic nastoupí náhle. Zápal plic postihuje plicní sklípky. Sklípky se vyplňují zánětlivou tekutinou, která znesnadňuje nebo znemožňuje dýchání postiženou plící. Neléčený zápal plic může vyústit v otravu krve, selhání životně důležitých orgánů a smrt.
Často se stává, že je přechozený zápal plic bez teplot, a tak se tomu nevěnuje pozornost. Právě to činí tuto nemoc nebezpečnou – člověk, jehož tělo není vyčerpané z teploty, může mít pocit, že jeho stav není vážný, ačkoli nespecifické příznaky přetrvávají dlouhodobě. Při těchto zdánlivě neškodných příznacích je nutná okamžitá návštěva u lékaře. Klinické projevy onemocnění jsou velmi chudé, ani lékař s fonendoskopem při vyšetření nezjistí zápal plic, ten se potvrdí pouze při RTG vyšetření.
Mezi příznaky přechozeného zápalu plic patří kašel, bolest na prsou, obtíže při dýchání, noční pocení. Diagnóza bývá stanovena zejména prostřednictvím RTG snímkování a kultivačního vyšetření sputa. K dispozici jsou také vakcíny zabraňující vzniku některých druhů zápalu plic. Důležitým faktorem je rovněž věk pacienta, jeho celkový fyzický stav, životní styl a případná přítomnost dalších onemocnění.
