Velikost: 8–12 cm, vajíčka 0,5 mm, larvy několik mm
Larvy dlouhodobě putují tělem, podobně jako škrkavka dětská. Proto se jí říká larva migrans. Larvální toxokaróza má oční a útrobní formu. Přítomnost larev v oku vede k poruchám vidění a ke granulomatózním lézím na sítnici. Tyto léze mohou symptomaticky simulovat retinoblastom. Může dojít k vážnému poškození oka. Slepota způsobená larvální toxokarózou je nicméně vzácná, uvádí se jeden případ ročně. Larva vypouští enzymy, kterými si rozleptává tkáň před sebou a takto si uvolňuje cestu. Po průchodu larvy dochází k zajizvení tkáně. Migrace larvy je doprovázena zvýšenou teplotou, zvětšením jater, astmatickým kašlem. Jedná se o častou nákazu. Mnoho klientů chová kočky nebo psy, ale dítě se často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka můžeme polknout s neomytou zeleninou. Také trus (i moč a sliny) štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se promořenost u dospělých psů snižuje. U koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka škrkavky jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Tato nákaza se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se jí po čase zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i zvýšeným počtem eozinofilních buněk v periferním krevním oběhu. Vyšetření očních tekutin, testovaných současně se sérem pacienta, které je podle některých autorů nepostradatelné pro definitivní diagnózu oční formy, je u nás vyžadováno velmi zřídka.
Léčba larvální toxokarózy záleží na momentálním projevu nemoci. Pokud pacient nemá potíže a nemoc je zjištěna pouze náhodně, nemusí podstoupit žádnou léčbu. Pokud problémy má, jsou lékařem naordinovány léky. V obou případech je ale důležité pravidelné vyšetření pacientů kvůli možnému zhoršení průběhu nemoci. Při orgánové formě onemocnění je nutné také opakované oční vyšetření pro případné včasné zjištění výskytu larev škrkavek v oku. Jak již bylo napsáno, ustupuje od léčby klinicky bezpříznakových pacientů. Širokospektrá anthelmintika jsou užívána pouze u pacientů s klinicky manifestní formou nákazy, tedy tam, kde je předpoklad omezení migrace larev či jejich likvidace.
Naše domácí mazlíčky napadá škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati). Dospělci parazitů měří od 6 cm do 18 cm, mají bílou až nažloutlou barvu a nacházejí se v tenkém střevě. Jejich vajíčka mají kulovitý tvar a silnou stěnu.
Původcem onemocnění jsou škrkavky psů a koček, například škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati). Vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostávají společně s trusem. Ve vajíčku se postupně vyvíjí infekční larva, která se do hostitele (pes, kočka, člověk) dostává pozřením. Larvy se dostávají do střeva, kde opět dochází k produkci vajíček. Larvy škrkavek mohou prostupovat přes placentu do plodu. Štěňata se tak mohou narodit již infikovaná. Nakazit se mohou i z mateřského mléka. Člověk se může nakazit polknutím vajíček. Nákaza nejčastěji postihuje děti, které přicházejí do kontaktu s infikovaným substrátem (písek, půda). Larvy škrkavek migrují v těle lidí a poškozují různé orgány, například plíce, ale mohou se dostat také do oka. U většiny infekcí se neprojeví žádné příznaky nebo jen mírné (bolesti břicha, nechutenství, malátnost). Vzácněji se objevuje kašel, horečka nebo alergické vyrážky. Příznaky obvykle samy odezní. Závažnější důsledky má oční forma toxokarózy, která může vést až k oslepnutí. V České republice má asi 25 % lidí protilátky proti škrkavkám. V rámci prevence je vhodné zamezit znečištění pískovišť psími výkaly a řádně odčervovat psy (hlavně štěňata) a kočky. Nemoc mohou přenášet i fretky.
Panacur je širokospektré anthelmintikum k léčbě psů infikovaných zralými stadii gastrointestinálních oblých a plochých červů.
U psů se s tímto preparátem léčí například Toxocara canis, Toxocara leonina, Ancylostoma caninum, Uncinaria stenocephala, Trichuris vulpis, Taenia pisiformis.
Účinnou látkou je fenbendazolum 250 mg v jedné tabletě. Přípravek lze aplikovat zvířatům v kterémkoli stupni březosti a laktace. Podává se perorálně v krmivu nebo přímo do tlamy.
K léčbě klinické infestace oblými a plochými červy u psů se doporučuje dávka 50 mg fenbendazolu na 1 kg živé hmotnosti, tedy 1 tableta na 5 kg živé hmotnosti, jednou denně po dobu 3 dnů.
Ošetření se opakuje při znovuobjevení se začervení. Běžné profylaktické ošetření dospělých zvířat s minimálním rizikem infekce se doporučuje 2–4krát ročně. Častější ošetření v intervalu 6–8 týdnů se doporučuje u psů v chovných zařízeních.
Z důvodu zvýšení rizika možného vývoje rezistence, které by mohlo vést k neúčinné terapii, je třeba přistupovat k podání přípravku obezřetně a vyhnout se následujícím praktikám – příliš častému a opakujícímu se používání anthelmintik ze stejné skupiny, příliš dlouhé době podávání, poddávkování z důvodu špatného stanovení živé hmotnosti, chybného podání přípravku nebo nedostatečné kalibrace dávkovacího zařízení.
Za použití vhodných testů mají být vyšetřeny podezřelé klinické případy na rezistenci k anthelmintikům. Tam, kde výsledky testu potvrzují rezistenci k určitému anthelmintiku, by mělo být použito anthelmintikum náležející do jiné skupiny a mající jiný způsob účinku.
Larvy toxocary – škrkavky kočičí a psí – se často dostanou do mozku. Je to frekventovaná nákaza, protože mnoho lidí chová kočky nebo psy, a dítě se tak často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka ale můžeme polknout i s neomytou zeleninou. Trus (ale i jejich moč a sliny) všech štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se zamořenost toxocarou u dospělých psů snižuje. Toxocara projde placentou feny, u koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Vzhledem k tomu, že je to nákaza, která se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se po čase toxocary zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.
Drontal působí proti všem stadiím uvedených parazitů vyvíjejících se ve střevech koček. Bez konzultace s veterinárním lékařem je možno použít přípravek u zdravých zvířat.
Panacur je širokospektré anthelmintikum určené rovněž k léčbě koček infikovaných zralými stadii gastrointestinálních oblých a plochých červů.
U koček se s tímto preparátem léčí například Toxocara mystax (dospělci), Ancylostoma tubaeforme (dospělci i vývojová stadia), Taenia hydatigena (dospělci).
Účinnou látkou je fenbendazolum 250 mg v jedné tabletě. Přípravek lze aplikovat zvířatům v kterémkoli stupni březosti a laktace. Podává se perorálně v krmivu nebo přímo do tlamy.
K léčbě klinické infestace oblými a plochými červy u koček se doporučuje dávka 50 mg fenbendazolu na 1 kg živé hmotnosti, to je 1 tableta na 5 kg živé hmotnosti, jednou denně po dobu 3 dnů.
Ošetření se opakuje při znovuobjevení se začervení. Běžné profylaktické ošetření dospělých zvířat s minimálním rizikem infekce se doporučuje 2–4krát ročně. Častější ošetření v intervalu 6 až 8 týdnů se doporučuje u koček v chovných zařízeních.
Z důvodu zvýšení rizika možného vývoje rezistence, které by mohlo vést k neúčinné terapii, je třeba přistupovat k podání přípravku obezřetně a vyhnout se následujícím praktikám: příliš častému a opakujícímu se používání anthelmintik ze stejné skupiny, příliš dlouhé době podávání, poddávkování z důvodu špatného stanovení živé hmotnosti, chybného podání přípravku nebo nedostatečné kalibrace dávkovacího zařízení.
Za použití vhodných testů mají být vyšetřeny podezřelé klinické případy na rezistenci k anthelmintikům. Tam, kde výsledky testu potvrzují rezistenci k určitému anthelmintiku, by mělo být použito anthelmintikum náležející do jiné skupiny a mající jiný způsob účinku.
Sklivcové zákalky proplouvají zorným polem. Mohou se objevit jako černé nebo šedé skvrny nebo pavučiny, které se pohybují po každém pohybu vašich očí. Pokud se však pokusíte přímo podívat na ně, mají tendenci se odrazit. Sklivcové zákalky se objevují v různých formách většinou na periferii oka. Člověk, který má sklivcové zákalky, v podstatě vidí kolečka, trojúhelníčky, chuchvalce či jiné prapodivné tvary, které se pohybují. Někdy je to horší, jindy lepší. Nejlepší je tmavé prostředí a nejhorší bílá a modrá barva, jak uvádějí pacienti. V některých případech stačí odvést pozornost. Mozek zase tak chytrý není a dokážete ho zmást.
Příčiny:
změny spojené s věkem;
zánět;
krvácení;
poškození sítnice;
některé oční léky anebo operace;
zdravotní stavy, jako je diabetes mellitus, hypertenze a zranění;
krátkozrakost.
Typy sklivcových zákalků:
vláknité prameny: Pokud vidíte vláknité tvary ve svém zorném poli, mohlo by jít o důsledek rozpadu kolagenu. Vláknité prameny jsou nejčastějším a neškodným typem sklivcových zákalků, i když velmi nepříjemným.
mraky: Jsou rozptýlené a méně definovatelné tvary než vláknité prameny. Přirozený proces stárnutí vede k viditelnosti těchto zákalků.
kroužky: Jsou větší, mají kruhový tvar. Často se tvoří, když se tkáň obklopující optický nerv odděluje.
záblesky světla: Můžete vidět záblesky světla, když membrána stimuluje sítnici během jejího oddělení.
body: Pokud vidíte tečky nebo skvrny v zorném poli, mohlo by to být způsobeno slzou v sítnici, která způsobila, že krev (viditelné tečky) pronikla do membrány.
Léčba není jednoduchá. Většina lékařů tento problém ani neřeší. Pokud však změny obtěžují, existují přirozené způsoby, jak potlačit tyto symptomy.
Nejčastější patogeny:
bakterie – Chlamydia pneumonie, Borrelia;
paraziti – Toxocara, Toxoplasma;
viry – zejména Herpes simplex;
autoimunitní zánět – kdekoli, onemocnění štítné žlázy.
Použití ivermectinu s upřesněním pro cílový druh zvířat
Přípravek je indikován pro účinnou léčbu a zamezení šíření následujících parazitárních onemocnění:
Skot
Gastrointestinální oblí červi (dospělci a vývojová stadia):
Ostertagia ostertagi (dospělci, L4 a L3. včetně inhibovaných larev).
Ostertagia lyrata (dospělci).
Haemonchus placei (dospělci, L4 a L3).
Trichostrongylus axei (dospělci a L4).
Cooperia oncophora (dospělci a L4).
Cooperia punctata (dospělci a L4).
Cooperia pectinata (dospělci a L4).
Oesophagostomum radiatum (dospělci, L4 a L3).
Bunostomum phlebotomum (dospělci, L4 a L 3).
Nematodirus helvetianus (dospělci).
Nematodirus spathiger (dospělci).
Strongyloides pappillosus (dospělci).
Toxocara vitulorum (dospělci).
Trichuris spp. (dospělci).
Plicnivky:
Dictyocaulus viviparus (dospělci, L4 včetně inhibovaných larev).
Oční helminté:
Thelazia spp. (dospělci).
Střečci (všechna parazitující stadia):
Hypoderma bovis.
Hypoderma lineatum.
Zákožky:
Psoroptes bovis.
Sarcoptes scabiei var. bovis.
Vši:
Linognathus vituli.
Haematopinus eurysternus.
Solenopotes capillatus.
Přípravek se může používat adjuvantně při zamezení šíření zákožky Chorioptes bovis, ale nemusí nastat úplná eliminace.
Přetrvávání účinnosti u skotu:
Přípravek podaný v doporučené dávce 1 ml na 50 kg živé hmotnosti poskytuje účinné zamezení šíření Haemonchus placei a Cooperia spp. po dobu 14 dní. Ostertagia ostertagi a Oesophagostomum radiatum 21 dní a Dictylocaulus viviarus 28 dní po ošetření.
Ovce
Gastrointestinální oblí červi:
Haemonchus contortus (dospělci, L4 a L3).
Ostertagia circumcincta (dospělci, L4 a L3).
Trichostrongylus axei (dospělci).
Trichostrongylus colubriformis (dospělci, L4 a L3).
Trichostrongylus vitrinus (dospělci).
Nematodirus filicollis (dospělci a L4).
Nematodirus spathiger (L4 a L3).
Cooperia curticei (dospělci, L4).
Oesophagostomum columbianum (dospělci, L4 a L 3).
Oesophagostomum venulosum (dospělci).
Chabertia ovina (dospělci, L4 a L3).
Trichuris ovis (dospělci).
Strongyloides papillosus (L4 a L3).
Gaigeria pachyscelis (dospělci, L4 a L3).
Plicnivky:
Dictylocaulus filaria (dospělci, L4 a L3).
Protostrongylus rufescens (dospělci).
Nosní střečci (všechna larvální stadia):
Oestrus ovis.
Svrab:
Psoroptes conmmunis var. ovis.*
Sarcoptes scabiei.
Psorergates ovis.
*Při ošetření proti psoroptovému ovčímu svrabu se injekce podává dvakrát v intervalu 7 dnů. Jedna aplikace může pouze redukovat počet zákožek a budit dojem, že klinický svrab je eradikován.
Prasata
Gastrointestinální oblí červi:
Ascaris suum (dospělci a L4).
Hyostrongylus rubidus (dospělci a L4).
Oesophagostomum spp. (dospělci a L4).
Strongyloides ransomi (dospělci a somatické larvy).**
Plicnivky:
Metastrongylus spp. (dospělci).
Ostatní červi:
Stephanurus dentatus (dospělci a L4).
Vši:
Haematopinus suis.
Přípravek nepůsobí na vajíčka vší, jejichž vývoj trvá 21 dní. Proto jejich eliminace může vyžadovat opakované ošetření.
Svrab:
Sarcoptes scabiei var. suis.
**Přípravek podávaný březím prasnicím 7–14 dnů před porodem účinně zabrání přenosu S.ransomi mlékem prasnic na selata.
Banminth Katze 115,3mg/gm je perorální pasta (antihelmintikum) pro prevenci a léčbu infekcí u koček (pasta pro kočky), které byly způsobeny oblými červy nacházejícími se v lumenu střeva (Toxocara cati, Toxascaris leonina, Ancylostoma ssp. a Uncinaria stenocephala).
Dále je na trhu i pasta CANIVERM. Jde o antiparazitární přípravek s velmi širokým spektrem působení proti nejčastějším helmintům psů a koček – škrkavkám, tenkohlavcům, měchovcům, tasemnicím a měchožilům.
Obsah léčivých a účinných látek v 1 ml: fenbendazolum 75 mg, pyranteli embonas 72 mg, praziquantelum 25 mg
Oční cysticerkóza a spinální neurocysticerkóza. Poškození jater. Nepodávat současně s přípravky na bázi piperazinu, případně jinými antiparazitiky. Nepoužívat v případě přecitlivělosti na léčivé látky, nebo na některou z pomocných látek.
Nežádoucí účinky
Do několika hodin po aplikaci se může objevit hypersalivace, vomitus, kašovitá stolice, kopřivka, případně zvýšená teplota. Jedná se o reakci na uvolňované bílkoviny z odumírajících helmintů, nejedná se o reakci na léčivo. Přípravek může způsobit ospalost zvířete. Jestliže zaznamenáte jakékoliv závažné nežádoucí účinky či jiné reakce, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, oznamte to prosím vašemu veterinárnímu lékaři.
Dávkování pro každý druh, cesta a způsob podání
Doporučená dávka je 15 mg fenbendazolu, 14,4 mg pyrantelu embonátu a 5 mg praziquantelu na 1 kg živé váhy, to je 1 ml pasty na 5 kg živé váhy.
Kočka: 0,5 ml pasty na 0,5–2 kg; 1 ml pasty na 2,1–5 kg živé váhy.
CANIVERM perorální pasta je určena pouze k perorálnímu podání.
Pokyny pro správné podání
Aplikátor je třeba přizpůsobit vypočítané dávce dle výše uvedeného schématu nastavením kroužku na příslušné místo pístu – držte píst stříkačky, rýhovaný dávkovací kruh otáčením posuňte po pístu tak, aby spodní hrana kruhu byla v zákrytu s ryskou požadovaného objemu.
Ujistěte se, že zvíře nemá v tlamě žádné zbytky potravy. Odstraňte uzávěr aplikátoru, vložte jej do tlamy a naneste pastu na kořen jazyka. Po aplikaci okamžitě na několik vteřin zvedněte hlavu zvířete a ujistěte se, že zvíře dávku spolklo.
Nepodávejte současně s mléčnou potravou. Dávka se podává jednorázově.
U mláďat se doporučuje odčervovat od 3. do 12. týdne stáří jednorázově v intervalu 3 týdnů a pak pravidelně každé 3 měsíce.
Ochranná lhůta
Není určeno pro potravinová zvířata.
Zvláštní upozornění pro uchovávání
Uchovávat mimo dosah dětí. Tento veterinární léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky pro uchovávání. Nepoužívejte po uplynutí doby použitelnost uvedené na etiketě a krabičce.
Doba použitelnosti veterinárního léčivého přípravku v neporušeném obalu: 18 měsíců. Doba použitelnosti po prvním otevření vnitřního obalu: 6 měsíců.
Zvláštní upozornění
Zvláštní opatření pro použití u zvířat: u březích fen je třeba přesně dodržovat dávkování. Případné nežádoucí účinky je nutno konzultovat s veterinárním lékařem.
Přípravek se nesmí aplikovat zvířatům, která projevují příznaky jiného než střevního parazitárního onemocnění. Rezistence parazitů vůči kterékoliv skupině anthelmintik se může vyvinout po častém, opakovaném použití anthelmintik ze stejné skupiny. Předcházejte poddávkování z důvodu nesprávného určení živé hmotnosti či nesprávným podáním léku.
Zvláštní opatření určené osobám, které podávají veterinární léčivý přípravek zvířatům: v průběhu aplikace nekuřte, nejezte a nepijte. Po použití přípravku si umyjte ruce vodou a mýdlem.
Přípravek může způsobit podráždění kůže a očí. Zamezte kontaktu přípravku s pokožkou a očima. V případě náhodné expozice přípravkem opláchněte zasažené místo proudem čisté vody. V případě náhodného pozření přípravku nebo v případě zasažení očí vyhledejte ihned lékařskou pomoc a ukažte příbalovou informaci nebo etiketu ošetřujícímu lékaři.
Lidé se známou přecitlivělostí na fenbendazol, pyrantel, praziquantel nebo na některou z pomocných látek a těhotné ženy by měli přípravek podávat se zvýšenou obezřetností. Při nakládání s veterinárním léčivým přípravkem (zejména ve velkochovech) by se měly používat ochranné gumové nebo latexové rukavice.
Další informace
Nepodávat současně s přípravky na bázi piperazinu, případně jinými antiparazitiky. Pouze pro zvířata.
Balení: 1x aplikátor po 4 ml, 1x aplikátor po 10 ml
Škrkavky (Toxocara canis) jsou u psů velmi rozšířené, mohou jim způsobovat značné zdravotní problémy.
Škrkavky jsou cizopasní oblí červi dlouzí 6 až 15 cm, kteří u psů žijí v tenkém střevě. Vylučují vajíčka, která se trusem dostávají do vnějšího prostředí, kde dozrávají a stávají se zdrojem infekce pro další zvířata, ale i pro lidi a především pro děti.
Pes se nakazí pozřením zralých vajíček, z nichž se v jeho střevě vylíhnou larvičky. Ty pronikají střevní sliznicí a pokračují dále v těle svého hostitele. Migrace larev závisí na stáří a pohlaví jedince. U štěňat do 3 měsíců stáří larvy krví migrují do plic, odkud bývají vykašlány, znovu polknuty a dostávají se do střeva, kde se vyvíjí v dospělé jedince. U starších psů larvy migrují krví do plic, ale také aktivně pronikají do nejrůznějších orgánů a tkání, kde se opouzdří. U březích fen se opouzdřené larvy aktivují, pronikají přes placentu a dostávají se do nenarozených štěňat. Larvy, které u feny migrovaly do mléčné žlázy, mohou štěňata infikovat při sání mléka.
Larvy při migraci mechanicky poškozují tkáně, jimiž cestují, a také s sebou zavlékají ze střeva nejrůznější mikroorganismy. Jedinci nakažení škrkavkami zaostávají v růstu, mají matnou srst, zvětšené břicho, dochází ke ztrátám hmotnosti, zvracení, objevuje se kašel, chudokrevnost. V těžkých případech může dojít k úhynu jedince.
Člověk se může nakazit kdekoliv a kdykoliv pozřením vajíček škrkavek. K tomu dochází například u dětí při hraní (na pískovištích, v parcích, zahradách), kdy pojídají písek, hlínu, olizují předměty. A právě při této činnosti může dojít k pozření vajíčka škrkavek. Další cestou nákazy je nedostatečná hygiena rukou, olizování prstů, konzumace potravy neumytýma rukama nebo i špatně omytého ovoce či zeleniny. Vylíhlé larvy migrují v těle člověka, pronikají krví nebo aktivním pohybem do nejrůznějších orgánů (játra, plíce, oko, mozek, svaly) a způsobují vážná poškození. V lidském těle mohou larvy zůstat životaschopné a pohyblivé i několik let. U člověka se onemocnění projevuje bolestmi břicha, teplotou, nechutenstvím, zvracením, krvavými průjmy, únavou kloubů a svalů, kožní vyrážkou. Příznaky mohou trvat několik týdnů až let. K méně častým příznakům onemocnění patří postižení mozku, srdce, ledvin, poruchy vidění, otoky kloubů.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob je nakažení přes mezihostitele pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je podávání antiparazitik preventivně během života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka. Za tím účelem je nejvhodnější konzultace u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.
Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.
Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.
Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. U oční formy však stačí daleko menší množství larev. Oční forma se projevuje většinou jednostranně a dochází k určitým patologickým změnám v oku, například poruchy vidění. Další forma je smíšená, uvádí se i forma skrytá, která se vyskytuje ve větší míře u dospělých a je objevena zcela náhodně. Bylo ale také popsáno postižení ledvin, srdce či centrálního nervového systému. Larvy, které člověk pozře, se dostávají střevní cestou a dále pak cestou krevní či lymfatickou k jednotlivým orgánům, nejčastěji tedy k játrům a plicím.
Inkubační doba se pohybuje v řádu několika týdnů až měsíců. Ovšem například u oční formy toto onemocnění trvá dokonce i 4–10 let. Toxokaróza není přenosná z jednoho člověka na druhého, rovněž v těle člověka nedosáhne tento parazit dospělosti, nedokončí svůj biologický cyklus (člověk je pro něj nespecifický hostitel).
Diagnostika spočívá v sérologickém vyšetření krve. V diagnostice se klade důraz zejména na klinický obraz podepřený laboratorními testy, zejména ELISA.
Podávají se specifické léky, takzvaná anthelmintika (například Mintezol, Zentel, Vermox). Tyto léky se mohou užívat také v kombinaci s kortikosteroidy. Pokud se jedná o závažnou oční formu, může se jednat i o speciální chirurgickou léčbu, která by měla zabránit trvalému zrakovému postižení.
Onemocnění toxokarózou podléhá povinnému hlášení. Toxokaróza postihuje jak děti, tak dospělé, ale například u dětí se skryté formy vyskytují v daleko menší míře. Psi a kočky by v žádném případě neměli navštěvovat místa, kde si hrají děti, tedy pískoviště a podobně. Tato místa by měla být pravidelně udržována, písek vyměňován, prováděna sanace. Psí či kočičí výkaly by se měly likvidovat, a to nejen na těchto dětem určených prostorech, ale výkaly po svých miláčcích by měli odstraňovat všichni majitelé, a to kdekoliv (chodníky, ulice, tráva, park...).
Broadline na svrab pro kočky je spot-on, který ochrání kočku proti nákaze tasemnicemi, hlísticemi a ektoparazity po dobu jednoho měsíce. Pipeta Broadline spot-on obsahuje až 4 účinné látky, přičemž každá funguje na jiné spektrum parazitů.
Fipronil je insekticid a akaricid náležející do rodiny fenylpyrazolů. Fipronil a jeho metabolit fipronil sulfon působí na ligandem regulované chloridové kanály, zejména ty, které jsou regulované neurotransmiterem kyselinou gama-aminomáselnou (GABA), stejně jako na desenzibilující (D) a nondesenzibilizující (N) kanály regulované glutamátem (Glu, jedinečný ligandem regulovaný chloridový kanál bezobratlých), tak, že blokují pre- a post- synaptický přenos chloridových iontů přes buněčné membrány. To má za následek nekontrolovanou aktivitu centrálního nervového systému a smrt hmyzu nebo roztočů.
(S)-methopren je regulátor růstu hmyzu (IGR) ze skupiny látek známých jako analogy juvenilních hormonů, které inhibují vývoj nezralých stadií hmyzu. Tato sloučenina napodobuje působení juvenilních hormonů a způsobuje narušení vývoje a smrt vývojových stadií blech. Ovicidní aktivita (S)-methoprenu na zvířeti je výsledkem buď přímého pronikání přes obal nově nakladených vajíček, nebo absorpce pokožkou dospělých blech. (S)-methopren je také účinný v prevenci vývoje larev a kukel blech, což brání kontaminaci prostředí ošetřených zvířat vývojovými stadii blech.
Eprinomektin je členem třídy makrocyklických laktonů patřících do endektocidů. Sloučeniny této třídy se selektivně a s vysokou afinitou vážou na glutamátem regulované chloridové kanály, které se vyskytují v nervových a svalových buňkách bezobratlých. To vede ke zvýšení permeability buněčné membrány pro chloridové ionty s hyperpolarizací nervové nebo svalové buňky, což vede k paralýze a smrti parazita. Bylo prokázáno, že spektrum účinnosti eprinomektinu pokrývá gastrointestinální a extraintestinální hlístice.
Prazikvantel je syntetický derivát isochinolin-pyrazinu s aktivitou proti tasemnicím. Prazikvantel je rychle absorbován povrchem těla parazitů a ovlivňuje permeabilitu membrány u tasemnic, ovlivňuje toky dvojmocných kationtů, zejména homeostázu vápenatých iontů, které se podílejí na rychlé svalové kontrakci a vakuolizaci. To má za následek vážné poškození tělního pokryvu parazita, kontrakci a paralýzu, narušení metabolismu, což nakonec vede k smrti a vypuzení parazita. Rozpadlé a částečně natrávené fragmenty mohou být příležitostně pozorovány ve stolici.
Způsob použití
Použijte nůžky k ustřižení blistru podél tečkované čáry, pak odstraňte kryt obalu. Vyjměte aplikátor z obalu a držte ho ve svislé poloze. Mírně zpětně zatáhněte za píst, otočte a vytáhněte uzávěr. Rozhrňte srst ve střední linii krku mezi lebeční bází a lopatkami, aby byla vidět kůže. Umístěte hrot aplikátoru na kůži a aplikujte celý obsah přímo na kůži v jednom místě. Při aplikaci veterinárního léčivého přípravku by měla být věnována zvláštní pozornost dlouhosrstým plemenům, aby bylo zajištěno, že je přípravek aplikován přímo na kůži a ne na srst, protože by to mohlo vést ke snížení biologické dostupnosti léčivé látky a tím ke snížení účinnosti. Je důležité aplikovat veterinární léčivý přípravek na oblast kůže, kde se kočka nemůže olízat. Po ošetření zabraňte zvířatům, aby se olizovala navzájem.
Indikace
Léčba a prevence infestace blechami (Ctenocephalides felis). Odstranění blech během 24 hodin. Jedno ošetření brání dalšímu napadení po dobu nejméně jednoho měsíce.
Prevence kontaminace prostředí blechami inhibicí vývoje nedospělých stadií blech (vajíčka, larvy a kukly) více než měsíc. Přípravek může být použit jako součást léčebné strategie při kontrole alergie na bleší kousnutí (FAD).
Léčba a prevence napadení klíšťaty (Ixodes ricinus). Odstranění klíšťat během 48 hodin. Jedno ošetření brání dalšímu napadení až po dobu 3 týdnů.
Léčba napadení gastrointestinálními hlísticemi (larvy L3, L4 a dospělci Toxocara cati, larvy L4 a dospělci Ancylostoma tubaeforme a dospělé formy Toxascaris leonina a Ancylostoma brazilienze).
Léčba napadení plicnivkami koček (L3 larvy, L4 larvy a dospělci Aelurostrongylus abstrusus, L4 larvy a dospělci Troglostrongylus brevior).
Prevence srdeční dirofilariózy (larvy Dirofilaria immitis) po dobu jednoho měsíce.
Rizika použití
Po ošetření může být v místě podání pozorováno přechodné slepení srsti.
Mohou se objevit mírné a přechodné kožní reakce v místě podání (svědění, vypadávání srsti).
Pokud si kočka po ošetření olíže místo aplikace, může být pozorováno přechodné nadměrné slinění (salivace).
Perorální příjem veterinárního léčivého přípravku může také vést ke zvracení anebo přechodným neurologickým příznakům, jako je dezorientace, ataxie, apatie a rozšíření zornic.
Všechny výše uvedené příznaky spontánně vymizí během 24 hodin. Správný způsob podání minimalizuje výskyt těchto příhod. Recenze na Broadline vypovídají, že jsou tyto přípravky na kočičí svrab účinné. Nutná je však vždy návštěva veterináře. Cena přípravku je 210 Kč.
