lidské tělo vnitřní orgány obrázek

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Vnitřní orgány člověka obrázek

Zde si můžete prohlédnout obrázek, jak vypadá lidské tělo uvnitř tzv. vnitřnosti, tedy vnitřní orgány.

Detail odstavce: Vnitřní orgány člověka obrázek
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

ANATOMIE BŘIŠNÍ DUTINY

Obrázek lidského těla a vnitřních orgánů

Obrázek dutiny břišní muže.

Anatomie břicha ženy.

Detail odstavce: Obrázek lidského těla a vnitřních orgánů
Zdroj: Anatomie břišní dutiny
Zveřejněno: 12.5.2016

SLINIVKA BŘIŠNÍ

Obrázek slinivky břišní

Zde naleznete obrázek slinivky břišní.

Detail odstavce: Obrázek slinivky břišní
Zdroj: Slinivka břišní
Zveřejněno: 1.5.2014

ŽENSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY

Cvičení po odstranění dělohy

Cvičení po odstranění dělohy by mělo být prováděno v rozumné míře, tedy tak, aby ženu osvěžovalo a nevyčerpávalo. Před cvičením břicha raději upřednostněte cviky na posílení pánevního dna, které slouží jako prevence sestupu poševních stěn a úniku moči.

Obrázek dělohy.

Znak pro ženské pohlaví.

Obrázky ženského pohlaví.

Detail odstavce: Cvičení po odstranění dělohy
Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno: 15.2.2017

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Slinivka břišní

Slinivka břišní čili pankreas (z lat. pancreas) je šedě růžová laločnatá žláza připomínající velkou slinnou žlázu a řadí se mezi orgány trávicí soustavy. Velikost lidského pankreatu je 12–16 cm a váha 60–90 g. Funkčně tato žláza splňuje kritéria žlázy s vnější i vnitřní sekrecí. Většina objemu tkáně pankreatu je určena k výrobě pankreatické šťávy (= enzymy štěpící cukry, tuky, bílkoviny), jež je následně odváděna do dvanáctníku. Pouze 1,5 % objemu pankreatu tvoří buňky, které produkují neméně důležité hormony jako inzulín a glukagon, jež jsou secernovány do krve.

Detail odstavce: Slinivka břišní
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

ŽENSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY

Reprodukční systém ženy

Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.

Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.

Anatomie ženských orgánů:

• vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
• vývodné cesty pohlavní: vejcovod (tuba uterina), děloha (uterus), děložní hrdlo, pochva (vagina)
• vnější ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina externa) / zevní pohlavní orgány: vulva, malé pysky (labia minora), velké pysky (labia majora), poštěváček (clitoris)

Detail odstavce: Reprodukční systém ženy
Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno: 15.2.2017

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Anatomie lidského těla

Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.

Lidské tělo je takový seznam orgánů.

Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.

Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).

Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.

Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základním znakem obratlovců je páteř složená z obratlů. U většiny obratlovců se v průběhu embryonálního vývoje hřbetní struna přemění v meziobratlovou ploténku. Některým obratlovcům (některé druhy ryb) však hřbetní struna zůstává i v dospělosti. Čelistnatci jsou charakterizováni párovými končetinami (ploutvemi či nohama), které však mohou být zakrnělé. Končetiny obratlovců mají podobnou strukturu, kterou zdědili po svém posledním společném předkovi. Tento argument předložil Charles Darwin k podložení své evoluční teorie.

Detail odstavce: Anatomie lidského těla
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Děloha a krček děložní

Děloha (latinsky: uterus, řecky: metra, hystera, archaicky nebo krajově matka) je vnitřní pohlavní orgán všech savců samičího pohlaví s výjimkou vejcorodých. Je to dutý svalový orgán sloužící k uložení, výživě a zajištění vývoje mláděte. Chirurgické odstranění dělohy se nazývá hysterektomie.

Děložní čípek (latinsky: cervix) je část dělohy, která ústí do pochvy. Děložní čípek se nachází v hrdle děložním, kde jeho výběžek zasahuje do pochvy a umožňuje tak jak průnik spermií, tak i odchod menstruační krve. Jeho průměrná délka je 3–5 cm.

Detail odstavce: Děloha a krček děložní
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Nadledviny

Nadledviny (dříve se také uvádělo ledvinky nebo nadledvinky, latinsky: glandulae suprarenales) jsou párové endokrinní žlázy, přiložené k ledvinám. Místo na ledvině, ke kterému je nadledvina přiložena, se mění v závislosti na evoluční vyspělosti organismu.

Kůra (cortex) je mezodermálního původu a její činnost je řízena hypofýzou (hormonem kortikotropinem). Produkuje pohlavní hormony a kortikosteroidy aldosteron a kortisol.

Dřeň (medulla) vzniká z buněk neurální lišty – je tudíž původu ektodermálního – a její činnost je řízena nervově (sympatikem). Produkuje stresové hormony adrenalin a nonadrenalin.

Detail odstavce: Nadledviny
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

MÁK

Účinky máku na lidské zdraví

Mák obsahuje vodu, tuk, vlákninu, bílkoviny, sacharidy, železo, zinek, vápník, měď, mangan, hořčík, fosfor, selen, draslík, sodík, omega-3 a omega-6 nenasycené mastné kyseliny, vitamíny B, C, E, kyselinu pantotenovou a kyselinu listovou.

Mák má několik funkcí: podporuje obranyschopnost; pomáhá při prevenci chřipky, nachlazení, rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění a při osteoporóze; eliminuje migrénu; normalizuje hladinu cukru v krvi; podporuje vyprazdňování; obnovuje střevní mikroflóru; čistí tlusté střevo; odkyseluje organismus; povzbuzuje a uklidňuje celé tělo; zkvalitňuje spánek; dodává tělu dobrý tuk; snižuje vysoký cholesterol; podporuje pevnost kostní tkáně; podporuje krvetvorbu; zklidňuje nervový systém; při vnějším použití léčí kožní onemocnění (ekzémy, vyrážky, lupénku); zlepšuje kvalitu vlasů a nehtů.

Detail odstavce: Účinky máku na lidské zdraví
Zdroj: Mák
Zveřejněno: 6.10.2015

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Tenké a tlusté střevo

Střevo (intestinum, enteron) je nejdelší úsek trávicí trubice. Navazuje na vrátník žaludku a končí řitním otvorem. Je to orgán přizpůsobený trávení a vstřebávání potravy. U některých ryb slouží střevo i k dýchání vzdušného kyslíku.

U savců včetně člověka střevo rozdělujeme na dvě části:

• tenké střevo (intestinum tenue);
• tlusté střevo (intestinum crassum).

V tenkém střevě je žaludkem natrávená potrava dále štěpena enzymy slinivky břišní, smísena se žlučí a vstřebávána sliznicí. V tlustém střevě je resorbována voda a trávenina se zde zahušťuje, vzniklé výkaly jsou pak vylučovány z těla. Zde také žijí symbiotické bakterie, které rozkládají jinak nestravitelné zbytky. Délka střeva člověka je asi 7 metrů, z toho přes 5 metrů připadá na tenké střevo. Obecně platí, že relativní délka střeva závisí na potravě, u masožravců dosahuje troj- až pětinásobku délky těla.

Detail odstavce: Tenké a tlusté střevo
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Žlučník

Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.

Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.

Detail odstavce: Žlučník
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

SLINIVKA BŘIŠNÍ

Anatomie slinivky břišní

U slinivky vás nejvíce zajímá její umístění v těle. Pankreas neboli slinivka břišní je malý, asi 25centimetrový nepárový orgán velikosti lidské dlaně. Váží asi 75 g a skládá se z tzv. hlavy, těla a ocasu. Je uložen pod brániční klenbou mezi žaludkem a velkými břišními cévami. Ač je jejich umístění v těle rozdílné, tak slinivka má společný vývod se žlučníkem, který ústí do části dvanáctníku, což je začátek tenkého střeva, kde se dostává natrávená potrava ze žaludku. Tam se projevuje jedna z funkcí slinivky břišní, a to schopnost trávení potravy a její přeměny v důležité živiny (štěpením tuků, složitých cukrů a bílkovin). Tato funkce je umožněna produkcí trávicích enzymů – trypsinu, lipázy a amylázy. Slinivka je orgán, jenž je současně důležitou žlázou s vnitřní sekrecí, především díky sekreci inzulinu, ale i jiných hormonů, například glukagonu a somatostatinu. Inzulin je pro lidský život nepostradatelný, protože napomáhá snižovat hladinu cukru v krvi. Jeho nedostatek i nadbytek může způsobit vážný zdravotní stav i smrt pacienta. Tímto způsobem se slinivka zařazuje mezi jeden z nejdůležitějších orgánů těla.

Detail odstavce: Anatomie slinivky břišní
Zdroj: Slinivka břišní
Zveřejněno: 1.5.2014

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Slezina

Slezina (latinsky: lien, splén) je orgán nacházející se téměř u všech savců. Má podobnou strukturu jako velká mízní uzlina a funguje zejména jako krevní filtr. Není k životu bezpodmínečně nutná a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Její hmotnost kolísá v rozmezí 50–250 g.

Slezina má několik funkcí. Je článkem imunitní obrany organismu. Dochází v ní k syntéze protilátek. Slouží také jako krevní filtr s velkým množstvím makrofágů. Ty pohlcují a destruují poškozené nebo zanikající erytrocyty, leukocyty, bakterie a další materiál. Podílí se na recyklaci železa. Funguje jako rezervoár krve. Ve slezině se normálně objevuje krvetvorba ve fetálním období. Po vytvoření funkční kostní dřeně tvorba krvetvorných elementů ve slezině zaniká a objevuje se teprve, když je v organismu krvetvorných elementů málo.

Detail odstavce: Slezina
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

DETOXIKAČNÍ PLÁN JAK OČISTIT TĚLO OD TOXINŮ

Rizika detoxikace

Detoxikační diety mohou být nutričně nedostatečné, což vede k časté stolici. Špatná výživa může vést ke svalové ztrátě, únavě a podrážděnosti.

Detail odstavce: Rizika detoxikace
Zdroj: Detoxikační plán jak očistit tělo od toxinů
Zveřejněno: 17.7.2015

ZAVODNĚNÍ ORGANISMU

Nebezpečí při odvodňování

Nebezpečím při masivním odvodnění může být dehydratace, což je opak zavodnění. Pokud máte pocit, že jste odvodnění (například rychlý pulz v klidu, málo močení, málo slin, popraskané rty), ihned kontaktujte ošetřujícího lékaře, jelikož se jedná o stav ohrožující život. Pamatujte, naše tělo je tvořeno ze 70 % z vody. Pokud tekutinu organismu nedodáte, dochází k poškozování buněk a tělo začíná s vodou šetřit, což se projeví na vašem zdraví.

Detail odstavce: Nebezpečí při odvodňování
Zdroj: Zavodnění organismu
Zveřejněno: 26.4.2016

DETOXIKAČNÍ PLÁN JAK OČISTIT TĚLO OD TOXINŮ

Nežádoucí potraviny při detoxikaci

Mezi nežádoucí potraviny patří alkohol, kofein, tabák, drogy, zpracované a rafinované potraviny a cukry.

Detail odstavce: Nežádoucí potraviny při detoxikaci
Zdroj: Detoxikační plán jak očistit tělo od toxinů
Zveřejněno: 17.7.2015

KURKUMIN

Účinky na lidské zdraví

Kurkumin příznivě ovlivňuje průběh revmatoidní artritidy, je například stejně účinný jako nesteroidní antirevmatikum fenylbutazon. Kurkumin ovšem působí i na nespecifické záněty střeva, jako jsou ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc, nebo proti zánětům oka. Zabraňuje také infekcím bakterií Helicobacter pylori, které jsou hlavní příčinou vředové choroby žaludku, ale hrají roli i v rozvoji rakoviny žaludku. Kurkumin snižuje koncentrace krevních tuků, čímž působí proti ateroskleróze, působí proti tvorbě žlučových kamenů, má léčebné účinky na psoriázu, zlepšuje příznaky syndromu dráždivého tračníku, zlepšuje mozkovou činnost, působí léčebně na Alzheimerovu nemoc.

Detail odstavce: Účinky na lidské zdraví
Zdroj: Kurkumin
Zveřejněno: 30.4.2015

ZAVODNĚNÍ ORGANISMU

Zavodnění při menstruaci

Častou příčinou, proč se zdražuje voda v organismu, je přehnané solení, cukr, antikoncepce, překyselení organismu nebo nemoci. Někdy může být tělo zavodněno i před menstruací, po ní však problém ustoupí.

Detail odstavce: Zavodnění při menstruaci
Zdroj: Zavodnění organismu
Zveřejněno: 26.4.2016

PODZIMNÍ DETOXIKACE OMLAZUJE TĚLO I MYSL

Na podzim jsou důležitá probiotika

Probiotický doplněk, jako acidophilus nebo bifidophilus, je důležitý pro obnovu přátelských bakterií ve střevním traktu. Zdravé množství přátelských bakterií je zásadní podmínka pro očistu těla a zdravý imunitní systém.

Detail odstavce: Na podzim jsou důležitá probiotika
Zdroj: Podzimní detoxikace omlazuje tělo i mysl
Zveřejněno: 9.10.2012

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Ledviny a vývodné cesty močové

Ledviny (latinsky: ren, nefros) jsou párový orgán fazolovitého tvaru o velikosti 12 x 6 x 3 cm. Jsou uloženy v tukovém obalu v bederní krajině. Zásobují je renální tepny, což jsou přímé větve břišní aorty s mohutnými renálními žílami připojenými na dolní dutou žílu. Filtrací krevní plazmy vylučují nadbytečnou vodu, soli a další odpadní látky z organismu. Denně vyloučí 1–1,5 l definitivní moči.

Vývodné cesty močové

Ledvinové kalichy mají nálevkovitý tvar, upínají se na vrcholcích dřeňových pyramid, kde ústí sběrací kanálky.

Ledvinové pánvičky vznikají spojením ledvinových kalichů, dosáhne-li náplň 2 ml, dochází k peristaltickým stahům stěny, tvořené jsou z hladké svaloviny, frekvence 1–5 stahů za minutu.

Močovody (uretery) jsou párové trubice cca 30 cm dlouhé, probíhající retroperitoneálním prostorem do pánve, kde šikmo prorážejí stěnu močového měchýře.

Močový měchýř (vesica urinaria) je dutý svalový orgán měnící tvar podle náplně. U obou pohlaví je uložen za sponou stydkou, plní se postupně, moč se zde hromadí před vyprázdněním. Zpětnému přetékání moči do močovodů brání svalovina stěny močového měchýře, která obaluje koncové úseky ureterů a svým stahem brání návratu moči. Náplň močového měchýře je cca 150 ml a toto množství vyvolává nucení na močení. 200 ml značí vyklenutí močového měchýře nad sponu, které je možno palpačně vyšetřit. Při 350–400 ml dochází k vyprázdnění, obvykle nepřesahuje objem 500 ml, ale i za normálních podmínek může dosáhnout až 700 ml.

Močová trubice (uretra) – začíná ve dnu močového měchýře, část svaloviny dna močového měchýře přechází i na uretru a vytváří zde vnitřní svěrač močové trubice. Vyprazdňování močového měchýře je reflexní děj, který řídí mozková kůra, centrum je uloženo v bederní míše. Zevní svěrač uretry je ovládán vůlí – odlišná u ženy a muže:

• ženy: délka 3–4 cm, rovná, vyšší náchylnost na záněty močových cest;
• muži: délka 18–22 cm, esovitě prohnutá; kromě odvodu moči slouží i jako pohlavní vývodní cesta, která odvádí sperma.

Detail odstavce: Ledviny a vývodné cesty močové
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017