Téma: 

pavoučkové névy foto


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

CIRHÓZA JATER

Jak poznat poslední stadium

Mezi příznaky typické pro toto onemocnění v pokročilé fázi patří následující: trávicí potíže, nesnášenlivost některých jídel, tlak v pravém podžebří, plynatost, vyrážka břicha hrudníku (takzvané pavoučkové névy), zežloutnutí kůže. V posledních stadiích nemoci pak krvácení z jícnu (vychází ústy jako chrlení či zvracení velkého množství krve), projevy encefalopatie (snížení mozkové kapacity), konstrukční apraxie (porucha prostorového vnímání – nemocný není schopen sestavit jednoduchý obrazec ze sirek), třes končetin, zvětšení sleziny (splenomegalie), portální hypertenze (vysoký tlak krve v žilním systému jater – porta neboli vrátnice je hlavní žilou jater), vodnatelnost břišní (ascites), jaterní kóma (náhlé zhoršení cirhózy vedoucí k bezvědomí často končícímu smrtí).

Zdroj: Cirhóza jater
Zveřejněno dne: 29.6.2016

JAK POZNAT NEMOCNÁ JÁTRA

Cirhóza

K rozvoji jaterní cirhózy dochází po dlouhodobém poškozování tkáně jater, nejčastěji buď vlivem přítomnosti právě výše zmíněných virů, nebo dlouhotrvající nepřiměřenou konzumací alkoholu. Vzniku cirhózy většinou předchází „ztukovatění“ jater, které má za příčinu poruchu metabolismu jaterní buňky. Tento stav je oproti cirhóze ještě vratný. Cirhóza jater znamená přestavbu jaterní tkáně, kdy odumírají jaterní buňky a jsou nahrazovány vazivem, které neumí nahradit funkci buněk jater. Tak dochází k postupnému selhávání funkce jater. Na terénu jaterní cirhózy často vzniká i zhoubný nádor.

Projevy cirhózy

U cirhózy se škála příznaků rozšiřuje a nemocného může potkat navíc některý z těchto problémů:

  • snadná tvorba modřin
  • hormonální změny (gynekomastie neboli zvětšení prsů u mužů, impotence, poruchy menstruačního cyklu)
  • zvětšení dutiny břišní v důsledku hromadění tekutiny
  • různé kožní příznaky (pavoučkové névy na hrudníku či obličeji nebo červené dlaně)
  • úbytek svalové hmoty
  • zmatenost a letargie
  • krvácení do zažívacího traktu a další

Jaterní onemocnění není radno podceňovat. Komplikace cirhózy mohou být i smrtelné. Vnímejte proto své tělo a při podezření na nějaký problém raději navštivte lékaře.

Zdroj: Jak poznat nemocná játra
Zveřejněno dne: 23.4.2017

JAK POZNAT NEMOCNÁ JÁTRA

Nádory jater

Nádory jater nejsou bohužel nijak výjimečné. Zhoubné, maligní nádory dokonce obsazují páté místo mezi všemi malignitami na celém světě. Zhoubný nádor jater, odborně hepatocelulární karcinom, vzniká až z 80 % na podkladě jaterní cirhózy. V jaterních buňkách dochází ke změnám genetické informace a tím i ke změnám jejich chování. Nádorové buňky se začnou nekontrolovatelně množit a růst, a tím zabíjí buňky zdravé. Bohužel se na něj přijde až při příznacích jaterního selhání, ascitu, žloutenky či anémie (chudokrevnosti). Prognóza tohoto onemocnění je velice špatná, udává se přežití řádově několik měsíců.

Projevy nádorů jater

Projevy a příznaky nemoci jsou velmi nespecifické a zaměnitelné s jinými nemocemi. Objevuje se bolest břicha, zejména na pravé straně. Obvykle je přítomna vysoká schvácenost pacienta, únavnost, časté teploty, zimnice, nechuť k jídlu a s tím související úbytek hmotnosti. U karcinomu se může, ale nemusí vyskytnout žloutenka. Dále lze nahmatat rezistenci v dutině břišní u 33 % nemocných, méně je pak nalezena zvětšená slezina (splenomegalie) či ascites (výpotek v dutině břišní). Příznaky uzavírá pokles svalové hmoty a nález prokreslených cév v kůži, které prominují jako pavoučkové névy.

Zdroj: Jak poznat nemocná játra
Zveřejněno dne: 23.4.2017

FIBROM

Fibrom v podpaží

Jedná se o velmi běžnou benigní kožní lézi, která se projevuje jako jeden nebo více měkkých stopkatých papul barvy kůže, někdy mírně hyperpigmentovaných, s výskytem nejčastěji na krku, v podpaží a tříslech. Vypadá to jako takové visací bradavice. Obvykle je asymptomatický, někdy může být bolestivý a měnit barvu, například po traumatu. Kožní výrůstky mohou připomínat névy, seboroické keratózy, méně obvykle rovněž neurofibrom.

Zdroj: Fibrom
Zveřejněno dne: 18.6.2014

ZHOUBNÝ MELANOM KŮŽE JE DAŇ ZA OPÁLENOU KŮŽI

Co je melanom kůže

Maligní melanom je nádor, který vychází z pigmentových buněk kůže. Tyto pigmentové buňky se nacházejí také na sliznicích, takže melanom se může vyskytovat nejen na kůži, ale také známe například i melanom v oku. Melanom je kožní nádor, který se vyskytuje častěji u osob se světlou pletí. Pro lidi se světlou pletí je typické, že se prakticky vůbec neopálí nebo se opalují přes začervenání nebo spálení, a kteří mají na sobě tak zvané pigmentové névy, eventuelně jejich zvláštní varianty. Mezi pigmentové névy řadíme různé pihy, mateřská znaménka, ale spíše se jedná o mateřská znaménka, nebo pigmentové skvrny, které přibývají postupně s věkem. Melanom se dále vyskytuje u lidí, u kterých se již vyskytlo toto onemocnění v rodině nebo dokonce u nich samotných. U melanomu také hraje roli i genetický vliv, který je zde uplatněn. Melanom se také může objevit u osob, které mají například nějaké poruchy imunitního systému, tak se u nich může tato kožní rakovina objevit.
 

Zdroj: Zhoubný melanom kůže je daň za opálenou kůži
Zveřejněno dne: 10.8.2012

KOŽNÍ NÁDORY U PSŮ

Pseudotumory

Kromě zánětlivých útvarů mohou být za kožní nádory chybně zaměněny také např. névy a hamartomy, což jsou málo časté defekty vzniklé zmnožením normální tkáně. U psů velkých plemen se vyskytují zánětlivé útvary v oblasti míst vystavených tlaku a kloubů s názvem calcinosis circumscripta.

Zdroje informací:

  • Nemoci psa a kočky I. díl, 2. vydání (Svoboda, Senior, Doubek, Klimeš a kolektiv)
  • Obecná veterinární patologie, 2. vydání (Halouzka)
  • Systémová veterinární patologie IV. díl (Halouzka)

Zdroj: Kožní nádory u psů
Zveřejněno dne: 20.1.2016

FIBROM

Fibrom foto

Zde můžete vidět, jak vypadá kožní fibrom.

Zdroj: Fibrom
Zveřejněno dne: 18.6.2014

FLÍČKY NA KŮŽI

Hnědé skvrny na kůži

Každou pigmentovou skvrnu na pokožce je nutné nejdříve odborně prozkoumat. Až poté vám dermatolog navrhne vhodnou formu jejího odstranění. Na kůži těla se může objevit skvrna hnědého odstínu různé intenzity, která někdy nevyčnívá nad okolí a není plastická. Tento typ změny barvy na kůži se spíše označuje jako hyperpigmentace. Jindy může být skvrna barevně zbarvená a vystouplá, lze ji nahmatat, může mít drsný povrch. Tyto změny se označují jako pigmentové névy neboli znaménka, také se může jednat o seboroické bradavice. V případě, že se ložisko zvětšuje, tvar se stává nesymetrickým, hranice ložiska se rozpíjejí do okolí, v barvě se střídá více odstínů hnědé od bledé až po černou, případně se na povrchu objeví uzlík, oděrka či krvácení, měli byste navštívit dermatologa. Za riziková lze označit všechna nově vzniklá znaménka a ložiska hnědé barvy nad 6 milimetrů v průměru. Léčba tohoto stavu závisí na diagnóze.

Zdroj: Flíčky na kůži
Zveřejněno dne: 14.3.2015

OČNÍ PIGMENTACE

Poruchy oční pigmentace

Hypertrofie sítnice

Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.

Hypertrofie sítnice – fotografie

Zde najdete fotografie, na nichž je vidět hypertrofie sítnice.

Skvrny na bělmu

Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.

Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.

Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.

Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.

Skvrny na bělmu foto

Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.

Skvrny na duhovce

Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.

Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá nebo sivá. Naopak větší množství pigmentu dodává duhovce zelenou až hnědozelenou barvu. Přítomnost velkého množství pigmentu podmiňuje tmavě hnědou barvu. Výjimečně mohou být duhovky jednoho člověka zabarvené různě, je to však velmi vzácné. Pigmentová vrstva duhovky má význam pro optické vlastnosti oka, protože zabraňuje, aby světlo pronikalo mimo zornici oka.

Jen zřídka vedou skvrny na duhovce vzniklé bez jakékoliv příčiny k obavám. Většinou jsou skvrny na duhovce variací přírody a jsou normální. Ovšem existují i skvrny na duhovce, které mohou signalizovat onemocnění oka, jako je glaukom, což je onemocnění očního nervu. Oko neustále produkuje malé množství nitrooční tekutiny do oka a stejné množství této tekutiny proudí z oka. Pokud tekutina neodtéká z oka správně, vytváří se v něm tlak (nitrooční tlak), dochází k hromadění tekutiny v oku a postupem času způsobuje tato tekutina poškození zrakového nervového vlákna. Tento stav se nazývá glaukom.

Duhovka také díky svým skvrnám může signalizovat jiné onemocnění, které nesouvisí s onemocněním oka, ale jiného orgánu.

Skvrny na duhovce foto

Zde najdete fotografie zachycující skvrny na duhovce.

Ztráta pigmentace

Oči mají určitou barvu, která je dána koncentrací pigmentu melaninu v oční duhovce. Duhovka je část oka nacházející se mezi rohovkou a nitrooční čočkou a právě ona je tou barevnou částí oka, kterou je vidět. V případě, že duhovka obsahuje pigment na obou stranách, světlo vstupující do oka se odráží tak, že duhovka má hnědou barvu. Někdy se však na povrchu duhovky nenachází žádný pigment, popřípadě jen ve velmi malém množství. Tehdy světlo reaguje se šedými duhovkovými vlákny a duhovka tak získává modrou barvu.

Existuje vzácná genetická porucha, která se nazývá albinismus. Takto postižení jedinci nemají žádný pigment, a proto se barva jejich očí jeví jako růžová až červená. Někdy se také může stát, že pigment ze zadní plochy pronikne na přední plochu k okrajům zorničky. Výsledkem je hnědý prstenec kolem zorniček, který působí velmi zvláštně především v kombinaci s očima modré barvy.

Barvu očí může ovlivnit i zdravotní stav. Mnoho lidí se setkává s tím, že když jsou nemocní, případně ve stresu, mění se i barva jejich očí – je buď tmavší, nebo světlejší. Tento jev je to důsledkem změny rozmístění a hustoty melaninu. Přesný mechanismus však ještě není zcela znám. Změna barvy očí může být také způsobena konkrétním onemocněním, například glaukomem, nebo užíváním léků. Samotný mechanismus účinku léků na změnu barvy očí je zatím zjištěn jen částečně, pravděpodobně je příčinou hormon prostaglandin, který se běžně vyskytuje v lidském organismu. Je částečně dokázáno, že při léčbě glaukomu latanoprostem dochází ke změně barvy duhovky a k prodlužování řas na oku.

Ztráta pigmentace foto

Zde najdete fotografie, kde je vidět ztráta pigmentace.

Zdroj: Oční pigmentace
Zveřejněno dne: 14.1.2014

ZNAMÉNKO VE VLASECH

Obrana a prevence

Nejvíce jsou ohroženi jedinci, kteří mají na své kůži pigmentové névy. Velký počet znamének – lékaři uvádějí 50–90 znamének – zvyšuje riziko vzniku melanomu až 2x. Vyšší riziko je i u těch jedinců, v jejichž rodinách se už rakovina kůže vyskytla. Dosti nebezpečné je sluneční záření, protože jedno až dvě spálení na slunci podnítí vznik melanomu u žen 1,5x a u mužů 2,8x. Dříve byly ohroženy skupiny osob ve věku 60–70 let, v současné době to jsou jedinci v rozmezí 30–40 let a po 60 letech. U žen, které mají 20–30 let, je melanom nejčastějším diagnostikovým maligním nádorem.

V současnosti se v prevenci rakoviny zaměřuje pozornost hlavně na vitamín A a betakaroten. Betakaroten je přírodní látka schopná snižovat riziko vzniku rakoviny, stejně jako i blokovat další rozšiřování už vyvinutého nádoru, či dokonce zvrátit jeho tvorbu. Při nedostatku betakarotenu se zvyšuje riziko vývoje onemocnění a naopak, pokud je ho v organismu dostatek, zvyšuje se šance rakovině zcela zabránit. Antioxidanty, jako vitamín C a vitamín E, betakaroten a selen, mohou snížit riziko rakoviny kůže. Doporučená denní dávka je 1 000 mg vitamínu C, 100–400 mg vitamínu E, 25–50 mg betakarotenu.

Zdroj: Znaménko ve vlasech
Zveřejněno dne: 13.3.2017

PIHY NA POKOŽCE

Co nejsou pihy?

Névus, česky mateřské znaménko, neboli smaha je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. Právě pravidelné pozorování mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a pro včasný terapeutický zásah. Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňována za takzvané melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplazií a hyperfunkcí melanocytů, a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.

Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20–30 % případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoho změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující. Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.

Vaskulární znaménka

Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevus flammeus, který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko, mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje, v současné době jej lze velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru.

Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je naevus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitou kapilárou s paprsky větévek vybíhajících do periférie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.

Zde je několik fotografií, na nichž je možné vidět vaskulární znaménka.

Adnexální mateřská znaménka

Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu o velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve vlasech, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgické odstranění či méně invazivní odstranění laserem.

Tady je pár fotografií ukazujících adnexální mateřská znaménka.

Pigmentová mateřská znaménka

Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, která má další histologické podtypy, a jednak definované klinické jednotky: Naevus spilus, Naevus Spitz, Halo naevus, Naevus coeruleus.

Zde je několik fotografií, na kterých jsou vidět pigmentová mateřská znaménka.

Melanocytová mateřská znaménka

Melanocytová mateřská znaménka vznikají nahromaděním melanocytů (hnízd – histologický termín) v různých částech kůže (v epidermu, koriu, nebo v obou) a podle toho se pak histologicky dělí na podtypy junkční, intradermální nebo compound (složené). Jsou buď kongenitální (přítomné hned po narození), nebo získané (vznikající později, většinou přibývají do 20–30 let věku). Kongenitální mívají rozměr od 1 do několika desítek centimetrů a většinou jsou jednotlivé. Nejznámějším zástupcem je Naevus Becker.

Získané névy přesahují u dospělého jen zřídka velikost 2 cm a jsou téměř vždy mnohočetné. Začínají se objevovat obvykle od 6. měsíce věku a jejich počet se postupně zvětšuje až do 30 let věku. Mohou se objevit i později. Podle různých zdrojů se jich najde u třicetiletého člověka bílé rasy v průměru 20–40. Počet je ale velmi variabilní, od několika až po stovky. Rozhodující vliv na počet a klinický vzhled projevů mají faktory genetické. Změny, které se odehrávají v melanocytových projevech v dětském věku a v dospívání, jsou fyziologické a projevují se změnami velikosti, barvy, tvaru. Po pubertě však tyto klinické změny v melanocytových lézích mohou signalizovat postupný vznik nádoru.

Tady je možné vidět několik fotografií zachycujících melanocytová mateřská znaménka.

Pigmentové névyfoto

Zde jsou fotografie, na nichž jsou vidět mateřská znaménka – pigmentové névy.

Zdroj: Pihy na pokožce
Zveřejněno dne: 1.3.2014

BABSKÉ RADY NA OTOKY

Příčiny otoků

  • vysoký krevní tlak (bolest hlavy, na hrudi, bušení srdce, otoky končetin, poruchy ledvin, krvácení z nosu, dušnost, závratě, nespavost, šumění v uších, poruchy zraku);
  • těhotenství;
  • zpomalený tep, bradykardie (otoky nohou, zvětšení jater, plicní hypertenze, únava, omdlévání, nedostatek dechu);
  • lymfedém, lymfatický otok (tlak v daném místě, otoky, nejčastěji otoky nohou, zvětšení uzlin, únava);
  • přesolování, nadbytek sodíku (vysoký krevní tlak, otoky končetin, zadržování vody, zvýšení hmotnosti, nedostatek draslíku, poruchy ledvin a jater);
  • nedostatek polynenasycených mastných kyselin (únava, snížená imunita, suchá, svědivá kůže, špatné hojení ran, padání vlasů, zhoršení zraku, poruchy paměti, neplodnost, poruchy menstruace, nadměrná srážlivost krve, otoky nohou, bušení srdce, srdeční arytmie);
  • nedostatek vitamínu B1 (únava, nechutenství, zácpa, hubnutí, deprese, podrážděnost, nesoustředění, bolest a úbytek svalů, brnění končetin, otoky nohou, bušení srdce až tachykardie, poruchy nervů);
  • zánět cév (únava, teplota, nechutenství, bolest kloubů, červené tečky na kůži, skvrny pod nehty, otoky nohou, krev v moči, až zánět ledvin);
  • zánět povrchových a hlubokých žil (zarudnutí a bolest žíly, bolestivé otoky, viditelné zarudlé žíly postižené končetiny);
  • křečové žíly (vystouplé modrofialové žíly, bolest, křeče svalů, otoky kotníků, ztvrdnutí a tmavnutí kůže);
  • celulitida (zvrásnění, dolíčky, pomerančová kůže);
  • poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
  • portální hypertenze (pocit na zvracení, nechutenství, pocit plnosti, zácpa, plynatost, nadýmání, tekutina v dutině břišní, otoky končetin, jícnové varixy, krvácení do žaludku, zvětšení sleziny, jaterní, ledvinné selhání);
  • bércový vřed (zarudnutí, ztenčování pokožky, otoky, hnisání, zapáchání ložiska);
  • nedostatečným vstřebáváním bílkovin se mění jejich množství v krvi a tím dochází k vylévání tekutiny do tkání: porucha vstřebávání živin (chronický průjem s nevstřebanými zbytky, objemná stolice, hubnutí, nedostatek vitamínu a minerálů), celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
  • srdeční selhání (bušení srdce, arytmie, obtížné dýchání, kašel, vykašlávání krve, zmodrání rtů a prstů, pocení, bolest na hrudi, otoky);
  • perikarditida (bolest na hrudi, nedostatek dechu, únava, teplota, kašel, špatné polykání, chrapot);
  • snížená funkce štítné žlázy nezpůsobuje obezitu, ale pouze nárůst hmotnosti, a to především zadržováním vody (únava, zácpa, otoky, zpomalenost, spavost, zvýšení váhy, zimomřivost, bušení srdce, poruchy menstruace, suchá kůže, padání vlasů);
  • jaterní selhání (zápach z úst po výkalech, žloutenka, porucha srážení krve až krvácení do střev, portální hypertenze, jaterní encefalopatie, pavoučkové névy, zarudlost dlaní, poruchy nervů, otoky nohou, mozku);
  • selhání ledvin (únava, málo moči, otoky, nevolnost až zvracení, bolest hlavy, u akutní: až ztráta vědomí; u chronické: bledost, svědění kůže, bolest hrudi, kostí);
  • glomerulonefritida (únava, teplota, krevní bílkoviny v moči, málo moči, bolest beder, nevolnost, trávicí potíže, otoky, vysoký krevní tlak);
  • kardiomyopatie (nedostatek dechu, omdlévání, otok plic, bušení srdce, arytmie, selhávání srdce).

Léky

  • nesteroidní protizánětlivé látky;
  • kortikoidy (ovlivňují imunitu, kůži, dýchací cesty, hospodaření s živinami, minerály, ovlivňují cévy, ledviny, zažívací soustavu, náladu);
  • antidiabetika glitazony.

Zdroj: Babské rady na otoky
Zveřejněno dne: 2.9.2013

JÁTRA

Rakovina jater

Rakovina jater je velmi složitě léčitelná a může napadnout kohokoliv z nás. Příznaky rakoviny jater jsou bohužel stejně jako u ostatních nádorových onemocnění tohoto typu poměrně náročně diagnostikovatelné. Mnohdy rakovina jater příznaky vůbec neukáže, což je úplně to nejhorší, co může nastat. Mezi první obvyklé příznaky rakoviny jater se řadí především bolesti břicha. Jedná se o rané příznaky rakoviny jater, které ale nemusí poukazovat na samotnou nemoc. Klidně se může jednat i o některá jiná onemocnění, která vykazují podobné příznaky. Dále se rakovina jater projevuje schváceností a vysokou únavou. Typickým příznakem rakoviny jater je i znatelný úbytek na váze pacienta. Jasným ukazatelem, jak se pozná rakovina jater, je především žloutenka. Ta se vyskytuje u jistého procenta pacientů s touto nemocí. Rakovina jater a nafouklé břicho spolu souvisejí i tehdy, když se objevují některé další příznaky rakoviny. Přítomny mohou být také viditelně vykreslené cévy na kůži, takzvané névy.

Léčba rakoviny jater spočívá zejména v dodržování diety a také v tom, že dochází k operacím nádorů. Chirurgické výkony jsou ovšem schopny odstranit pouze některé nádory jater, takže takto léčba rakoviny jater není určitě stoprocentní. Jestliže u rakoviny jater léčba za pomocí chirurgie nepomáhá, pak je zapotřebí jiných typů léčení. Operace rakoviny jater tak může být použita jako součást komplexní terapie. Zajímavá je léčba rakoviny jater za pomocí ozařování konkrétního nádoru. Dochází tak přímo k ozáření konkrétního místa, jež je napadeno nádorem. Ozáření nesmí být nijak výrazně silné, jinak se průběh rakoviny jater v mnohém zhorší. Velmi oblíbená je biologická léčba rakoviny jater. Ta je schopna dokázat doslova divy. Pravda je ale taková, že biologická léčba rakoviny jater nepatří mezi zrovna nejlevnější typy terapie, takže se můžete smířit s tím, že na ni budete mít pouze tehdy, pokud budete disponovat větším množstvím peněz.

Zdroj: Játra
Zveřejněno dne: 17.1.2015

MELANIN TABLETY

Tvorba melaninu

Co je melanin? Z chemického hlediska je odvozen z aminokyselin tyrosinu či tryptofanu, které jsou oxidovány a polymerizovány. Nejběžnější formou je hnědočerný polymer eumelanin. Další běžná forma je červenohnědý polymer feomelanin, který je zodpovědný za zrzavé vlasy a pihy. Oba mají mírně odlišnou chemickou strukturu.

Melanin chrání pokožku proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Udává se, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale při nedostatku světla by zase nemohl vznikat vitamín D. Melanin pohlcuje především ultrafialové záření, čímž zabraňuje tvorbě volných radikálů a chrání DNA buněk před poškozením a vznikem zhoubného nádoru melanomu.

V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována v okamžiku, když dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódované odlišné barvy pleti, což zřejmě záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka, v níž vzniká melanin, se označuje melanocyt a je zodpovědná za pigment.

Melanocyt čili pigmentová buňka je typ živočišných buněk roztroušených ve svrchní vrstvě pokožky, ve vlasových folikulech, v oční živnatce, ve vnitřním uchu, mozkových plenách, kostech i v srdci. Melanocyty produkují pigment melanin a jsou neuroektodermálního původu. Melanocyty jsou buňky s mnoha výběžky, jimiž se napojují na přilehlé keratinocyty. V cytoplazmě melanocytů jsou zvláštní organelové struktury, takzané melanozomy. Se vzrůstající velikostí melanozomů se dá usuzovat na temnější barvu pleti. Pokud jsou pokožkové buňky vystaveny UV záření, dochází k produkci intermedinu (melanocyty stimulující hormon, MSH), který podporuje tvorbu melaninu v melanozomech. Melanin se poté po malých částech předává do sousedních keratinocytů a způsobuje zde opálení.

Nadměrnou lokální činností melanocytů vznikají různé skvrny, například pihy (ephelides), kávové skvrny („café-au-lait“) či některá lentiga. Horší bývají melanocytové névy, z nichž se může vyvinout maligní melanom.

Vlasové barvivo (melanin) je uloženo převážně v kortexu a částečně v medule.

Typy melaninu:

  • eumelanin (tmavý);
  • feomelanin (světlý);
  • erytromelanin (červený).

Zdroj: Melanin tablety
Zveřejněno dne: 14.8.2017

LICHEN

Druhy lichenu

Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen planus vulgaris.

Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen planus hypertrophicus.

Lichen planus bullosus je vzácnější varianta, podmíněná zřejmě degenerací buněk stratum basale v epidermis.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen planus bullosus.

Lichen planus unquium se vyskytuje asi u 10 % nemocných. Na nehtech se objevují longitudinální strie.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen planus unquium.

Lichen planopilaris – lichen planus – tato varianta bývá spojena s alopecií a ztrátou nehtů. Alopecie má jizvící charakter.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen planopilaris.

Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen linearis.

Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen annularis.

Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.

Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen planus pigmentosus.

Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické formy. Diagnóza se opírá o anamnézu (předchozí lichen různých forem) a o nález slizničních projevů, které tuto formu doprovázejí. Histologicky nutno odlišit od lichen sclerosus nebo od čočkovitých projevů morfei.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen planus atrophicus.

Lichen planus generalisatus odpovídá klinickému obrazu erytrodermie, charakteristické projevy většinou chybí, a teprve histologie potvrdí diagnózu. Tato forma může být projevem paraneoplastickým, doprovázejícím nádory vnitřních orgánů.

Zde se můžete podívat, jak vypadá Lichen planus generalisatus.

Zdroj: Lichen
Zveřejněno dne: 17.6.2015

BOLEST LEDVIN

Jak odlišit bolest jater od bolesti ledvin

Onemocnění ledvin bohužel často nemusí mít žádné příznaky, až 40 % pacientů, kteří musí být léčeni náhradou funkce ledvin (dialýzou nebo transplantací), mají jako první příznaky projevy selhání ledvin. Někteří pacienti s onemocněním ledvin mají otoky (ale jen malá část), někteří mají vysoký krevní tlak, někteří mohou mít krev v moči, nebo (spíše výjimečně) bolesti v boku. Směrodatné je však teprve laboratorní vyšetření. Nemoci ledvin jsou bohužel nejčastěji součástí spektra civilizačních chorob, které souvisejí zejména s nadváhou, vysokým krevním tlakem, cukrovkou, zvýšenými krevními tuky. Dobrá životospráva a dostatek pohybu tedy snižují riziko velké části chronických nemocí ledvin.

Játra se starají o mnoho pochodů nezbytných ke správnému fungování lidského těla. Příznaky poškození jater jsou většinou velmi nespecifické, což znamená, že se vyskytují u více nemocí. Jedním z takových prvních příznaků poškození jater je dlouhotrvající únava. K té se také často připojuje nechutenství a nesnášenlivost tučných a těžko stravitelných jídel. Tato jídla totiž játra zatěžují, a tělo je tak samo odmítá, aby poškozeným játrům ulevilo. Odmítání potravy má většinou za následek úbytek hmotnosti a zejména pak svalové hmoty. Hmotnost totiž může zůstat díky hromadění vody v těle stejná, bílkoviny se ale ztrácejí a s nimi i svaly, které jich obsahují nejvíce.

Dalším velmi nespecifickým příznakem poškození jater je časté střídání teplot se zimnicemi a schvácenost. Toto střídání teplot se pak může projevit i povšechnými bolestmi svalů a kloubů. V pozdějším stadiu se poškození jater projevuje zejména bolestí břicha a hromaděním tekutin v dutině břišní, takzvaným ascitem. Ten lze prokázat poměrně snadno. Stačí přiložit u ležícího pacienta ruce na obě strany břicha a jednou rukou do něj lehce klepnout. Vlna nahromaděné tekutiny pak narazí na břišní stěnu na druhé straně a přes přiloženou dlaň to ucítíme. Varovným příznakem by pak měla být i tmavá moč, světlá stolice a dlouhotrvající nadýmání. Chronické poškození jater se projevuje zežloutnutím očního bělma a kůže, tedy takzvanou žloutenkou. S ní pak jdou ruku v ruce i další závažné příznaky, jakými jsou ztráta tělesného ochlupení a nález prokreslených cév v kůži, které prominují jako pavoučkovité névy.

Onemocnění jater i nemoci ledvin se projevují nespecificky, a proto je důležité při déletrvajících obtížích navštívit ošetřujícího lékaře.

Zdroj: Bolest ledvin
Zveřejněno dne: 6.10.2016

TMAVÁ SKVRNA NA DÁSNI

Černá tečka na dásni

Černá tečka v ustech nebo na dásni může signalizovat melaninové pigmentace, které lze dále rozdělit na jednotlivé typy.

Fyziologická pigmentace: Tento typ pigmentace se spatřuje nejčastěji na sliznicích tváří a dásní, může se ale vyskytovat i jinde. Bývá symetrická. Není třeba ji léčit, pouze se sleduje. Častější je u černochů.

Melanotické makuly (slizniční melanóza): Jde o drobné skvrnky v oblasti retní červeně. Jejich velikost nepřesahuje průměr 1 cm. Vyskytují se v páté dekádě života, jsou neškodné, není třeba je klinicky řešit. Mohou se vyskytovat i na sliznicích dutiny ústní, je to dáno hyperpigmentací bazálních buněk epitelu a zmnožením melanofágů.

Kuřácká melanóza: Látky, které obsahuje kouř, mají schopnost aktivovat proliferaci melanocytů. Skvrny se pak nacházejí zejména na tvářích, dásních a patře. Dobrou zprávou je, že pokud kuřák přestane kouřit, zbarvení sliznic zmizí.

Névocelulární névy: Mohou být vrozené nebo získané, představují riziko maligního zvratu, je proto důležité je pečlivě sledovat.

Maligní melanom: V dutině ústní se může vyvinout i jeden z nejnebezpečnějších nádorů – maligní melanom. Vzniká jako novotvar nebo na podkladě maligního zvrhnutí névocelulárního névu. Tvoří asi půl procenta všech nádorů dutiny ústní a v ČR není příliš běžný. Nejčastěji se melanom vyvine na patře.

U celkových chorob se vyskytují následující typy.

U Peutz-Jeghersova syndromu na obličeji a rtu: Na retní červeni, ale i na kůži okolo rtů se nacházejí drobně rozeseté pigmentace. Tento syndrom souvisí s výskytem velkého množství polypů ve střevě, proto jsou tito pacienti více ohroženi vznikem karcinomu kolorekta.

U Addisonovy choroby: Při této chorobě vzniká nadměrné množství melaninu. Hyperpigmentace jsou hlavně v oblasti genitálu a areol mammae. V dutině ústní vznikají ložiskové šedočerné pigmentace (takzvané grafitové skvrny) na sliznici dutiny ústní, zejména na sliznici tvářové v krajině molárů a po stranách jazyka.

Dále jsou známy exogenní pigmenty pocházející z vnějšího prostředí.

Amalgám: Amalgám zbarvuje dáseň při iatrogenním zapříčinění, kdy se do otevřené rány v gingivě dostanou amalgámové části z odvrtávané zubní výplně. Zabarvení ale může vzniknout i galvanicky či traumaticky. Zabarvená ložiska jsou nejčastěji na dásních, tvářích a podobně.

Otrava těžkými kovy: Černý lem na dásni vzniká při otravě olovem.

Léky: Například cisplatina, která se používá při onkoterapii, způsobuje takzvaný platinový proužek.

Další příčiny: Mezi další příčiny patří například dobrovolná tetováž (žvýkání bylin) nebo zaražení cizího tělesa – hrot tužky a podobně.

Zdroj: Tmavá skvrna na dásni
Zveřejněno dne: 13.12.2017

PIHY NA POKOŽCE

Jaterní skvrny

Jaterní skvrny jsou skvrny objevující se na kůži, které mají souvislost se stárnutím a vystavováním se ultrafialovému záření ze slunce. Jejich zabarvení je od světle hnědé až po červenou či černou. Objevují se v oblastech, které jsou nejčastěji vystavovány slunečnímu záření, zejména se jedná o ruce, obličej, ramena, paže a čelo. Z názvu vyplývá, že by měly být spojeny s problémy s játry, ale není tomu tak. Nejčastěji se vyskytují u lidí starších 40 let, protože kůže těchto lidí není schopná již tak účinně regenerovat. V drtivé většině případů jaterní skvrny nepředstavují žádnou hrozbu a nevyžadují žádnou léčbu. Ale mohou být zaměněny s rakovinou kůže. Jaterní skvrny jsou benigní, tedy nerakovinné buňky, které jsou nevzhledné. Někteří lidé je tedy chtějí odstranit. Odstranění se provádí za pomoci elektrochirurgického ošetření, ošetření laserem nebo kryoterapií.

Jaterní skvrny – foto

Tady jsou fotografie, které zobrazují stařecké jaterní skvrny.

Zdroj: Pihy na pokožce
Zveřejněno dne: 1.3.2014

NEMOCI JATER A JEJICH PŘÍZNAKY

Cirhóza jater

Cirhóza je chronické jaterní onemocnění, při kterém postupně dochází k přestavbě jaterní tkáně a cévního řečiště jater. Jaterní cirhóza je chronický proces, při kterém dochází k nekróze jater a následně ke zvýšené tvorbě vaziva (fibrotizace) a k uzlovité přestavbě jaterních buněk. Toto onemocnění není v Česku vzácné a stále ho přibývá. Cirhotici umírají v průměru o deset let dříve, než je celkový věkový průměr, ženy ještě mnohem dříve. Mezi postižené patří nejčastěji sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, a naopak také dobře zajištěné ženy středního věku, u kterých se rozvíjí takzvaný syndrom opuštěného hnízda po odchodu dětí z rodiny a všude dostupný alkohol má pomoci zvládat jejich depresivní ladění. Při vzniku jaterní cirhózy se uplatňují nejrůznější vlivy. V ČR jsou nejčastějšími příčinami virové infekce jater a nadměrné užívání alkoholu. K jaterní cirhóze může vést také obstrukce žlučových cest (biliární cirhóza) a chronické srdeční městnání (kardiální cirhóza).

Příčinou úmrtí cirhotiků jsou častěji následné komplikace onemocnění než vlastní poškození jater. Jedná se především o krvácení z jícnových varixů, hepatocelulární karcinom, zánětlivé komplikace (hlavně plicní) a selhání ledvin.

Podle charakteru příznaků se rozlišuje kompenzovaná a dekompenzovaná forma jaterní cirhózy.

Kompenzovaná cirhóza svými projevy připomíná chronický zánět jater. Nemocní si stěžují na nespecifické příznaky, jako jsou pocity plnosti po jídle, změny stolice, lehké otoky v oblasti kotníků a noční močení. U žen se mohou objevit poruchy menstruačního cyklu ve smyslu vynechání menstruace, nebo úplného vymizení. Lékařské vyšetření prokáže zvětšení jater a postupně také zvětšení sleziny. Onemocnění pozvolna přechází ve fázi dekompenzace.

Dekompenzovaná cirhóza má poměrně pestré příznaky. Někdy převažují projevy poškození jaterní tkáně (ikterus, krvácivé projevy, hypoalbuminémie se zadržováním tekutin, ascitem a otoky), jindy naopak projevy poškození cévního řečiště (ascites, jícnové varixy, portosystémová encefalopatie). Nemocní si stěžují na nepřekonatelnou únavu, slabost, vyčerpanost, nechutenství, úbytek svalové hmoty, zvětšování břicha a otoky. U žen jsou časté poruchy menstruačního cyklu, muži si stěžují na pokles libida a potence. Časté jsou bolesti kloubů a páteře.

Typický cirhotik mívá velké břicho, tenké končetiny, vypadá unaveně a má zpomalené reakce. Jeho kůže je bledá až ikterická s četnými pavoučkovými névy. Rty a jazyk jsou červené („lakované“), na dlaních bývá erytém. Typické jsou projevy sklonu ke zvýšené krvácivosti (hemoragické diatézy) – petechie (drobné tečkovité krvácení do kůže či sliznic), podlitiny, krvácení z dásní, nosu a podobně. U mužů mizí ochlupení hrudníku, často se objevuje gynekomastie a může dojít až k atrofii varlat. Na břišní stěně jsou zvýrazněny cévy, jako důsledek vzniku kolaterálního oběhu. Břišní stěna je ochablá, a proto se snadno tvoří kýly. Játra jsou zvětšená, na pohmat tuhá s ostrým okrajem. Postupně se zvětšuje také slezina. Objevují se otoky dolních končetin různého rozsahu. Poslední stadium onemocnění vede k úmrtí.

Jaterní cirhóza může také probíhat zcela bezpříznakově – odhaduje se, že až ve 20 % případů. Pak bývá diagnostikována náhodně během jiného vyšetření, nebo až po úmrtí.

Příčinu onemocnění lze obvykle léčit jen stěží. V počátečních fázích je proto důležitá rozumná životospráva, dieta a umírněná konzumace alkoholu. V dalších stadiích se zmírňují projevy onemocnění a v pokročilých stadiích lze zvážit možnost transplantace jater. Transplantace jater se volí u nemocných, kteří jsou ohrožení progresí jaterní cirhózy s následným úmrtím zhruba do jednoho roku. Transplantace jater je zachraňující léčebnou metodou umožňující dlouhodobé přežití s vysokou kvalitou života. Pětileté přežití u transplantovaných pacientů je okolo 85 %. U alkoholické cirhózy je předpokladem transplantace šestiměsíční abstinence. Po transplantaci je nutné doživotní užívání léků potlačujících funkci imunitního systému. Mezi preventivní opatření patří omezení užívání alkoholu a očkování proti viru žloutenky typu A a B.

Z dietních opatření je nezbytný zvýšený příjem bílkovin v kvalitním bílém masu, vejcích, luštěninách a mléčných výrobcích. Tuky jsou omezeny, mastí se poloviční dávkou tuku a pouze čerstvým nepřepáleným máslem. Přísun ovoce a zeleniny je téměř neomezený. Nezbytnou součástí výživy je dostatečný příjem vitamínů rozpustných v tucích A, D, E a K i vitamínů ze skupiny B, vitamínu C a kyseliny listové. Z léčivých bylin se pije čaj z ostropestřce mariánského.

Zdroj: Nemoci jater a jejich příznaky
Zveřejněno dne: 5.3.2017

PIHY NA POKOŽCE

Co jsou pihy?

Pihy jsou shluky koncentrovaného melaninu, viditelné na lidské pleti. Pihy jsou také nazývány ephelis. Pihy nemají zvýšený počet buněk produkujících melanin (melanocyt). Pihy lze nalézt na každém, bez ohledu na genetické predispozice, ale jejich množství je geneticky dáno a je spojeno s přítomností melaninu. Tvorba pih je vyvolána působením slunečního záření, které aktivuje melanocyty, čímž dochází ke zvýšené produkci melaninu a tím i k tvorbě pih.

Pihy se převážně vyskytují na obličeji, ale mohou se objevit kdekoli na těle. Silná produkce melaninu způsobuje množení pih, čímž dochází k pokrytí větší části kůže, zejména obličeje. Pihy se vzácně objevují u dětí, ale nejvíce se vyskytují před nástupem puberty. Ideální prevencí je snížený výskyt na slunci nebo používání vhodných krémů. K zesvětlení pih se doporučuje kyselina citrónová, k jejich odstranění laser. Pihy nejsou kožní onemocnění, ale lidé s pihami mají nižší koncentraci fotoprotektivního melaninu, takže více trpí nepříznivými účinky UV záření. Velmi vhodné je používání opalovacích krémů.

Vznik pih

Vznik pih je podmíněn jednak světlou pletí, dále pobytem na slunci, ale velkou roli sehrává i to, jakou jsme získali genetickou výbavu od rodičů či prarodičů. Pihy vypadají jako mnohočetné hnědavé skvrnky, jsou podmíněné místním zmnožením tmavého kožního barviva melaninu, přesněji eumelaninu. Eumelanin je druh melaninu, který má právě tmavou barvu. Většina pih na lidském těle je obvykle stejné barvy. U různých lidí však mohou mít různý odstín – bledě červené, žluté, slabě, středně nebo tmavě hnědé až černé. Většinou však mívají odstín o něco tmavší, než je barva okolní kůže. Po vystavení slunečnímu záření mají tendenci tmavnout, v zimních měsících zase zblednou.

Prevence pih

V případě, že se objeví na kůži nějaká skvrna, o které máte pochybnosti, navštivte raději kožního lékaře. Ten po vyšetření stanoví, o jakou kožní změnu se jedná, a případně doporučí další vyšetření. Jde-li pouze o pihy, může vám doporučit vhodné prostředky ke zmírnění těchto kosmetických problémů.

Jelikož nemůžeme změnit svou genetickou výbavu ohledně výskytu pih, zbývá nám alespoň pokusit se o to, aby nebyly ještě více viditelné, a zejména předcházet vzniku nových pih. Základem prevence je ochrana před sluncem. To zahrnuje jednak používání přípravků s vysokým ochranným faktorem, jednak omezení pobytu na slunci a určitou roli zde hraje též ochrana hlavy, zejména obličeje, například kloboukem. Prevence je snazší, levnější a také šetrnější než snažit se odstranit pihy, které již vznikly. Odstraňování pih je mnohem obtížnější, a navíc nemusí být vždy uspokojivé.

Pihy – foto

Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět pihy.

Druhy pih

Rozlišujeme 2 typy pih. Prvním typem jsou obyčejné pihy a druhým ty, které vznikly spálením od slunce. Ty obyčejné jsou většinou kulaté a malé. Naopak pihy vzniklé od slunce jsou větší, tmavší a mají nepravidelné okraje. Jsou běžné na ramenou a zádech, tedy na místech nejvíce vystavovaných slunečnímu záření, kde se obvykle i nejvíce spálíme.

Jiným kožním projevem podobným pihám je lentigo simplex. Lentigo simplex je tmavší skvrna, která obvykle v zimě nevymizí. Může být přítomna od narození, ale většinou se tvoří později v dětství a kolem puberty. Mnohočetný výsev těchto pih se nazývá lentiginóza. Může být i součástí některých jiných onemocnění, většinou se však jedná o nevýznamné skvrny.

Zdroj: Pihy na pokožce
Zveřejněno dne: 1.3.2014