VŘED NA GENITÁLIÍ

Nemoci způsobující rány na kůži

Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.

Dekubity

Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.

Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.

Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:

• 1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
• 2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
• 3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
• 4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
• 5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.

Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.

Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.

Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:

• lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
• celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
• celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
• stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
• inkontinence (podráždění kůže, působení infekčních agens – Staphylococcus aureus, Escherichia coli);
• ostatní (kóma, paraplegie, šok, analgezie, kachexie – nízký podkožní tukový polštář, obezita).

Léčba

Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.

Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.

Arteriální bércový vřed

Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.

Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.

Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.

Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.

Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.

Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:

• 1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
• 2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
• 3. stadium – klidová bolest;
• 4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.

Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.

Léčba

Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.

Syndrom diabetické nohy

Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).

Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.

Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.

Léčba

Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.

U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.

Léčba

Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.

Venózní bércový vřed

Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.

Léčba

Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.

K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).

Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:

• kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
• při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
• vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
• vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.

Poškození způsobené zářením

Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.

Léčba

U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.

Vlhká terapie

Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.

Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).

Popáleniny

Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.

Rozlišujeme 3 stupně popálení:

• 1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
• 2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
• 3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.

Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).

Léčba

Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.

Omrzliny

Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.

Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:

• 1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
• 2. stupeň – tvorba puchýřů;
• 3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
• 4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.

Léčba

V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.

Exulcerované nádory

Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.

Léčba

Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.

Zanícená rána

Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.

Akutní zánět nehtového lůžka

Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?

Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.

Léčba

Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.

Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.

Zde můžete vidět, jak vypadá zanícená rána.

Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.

Zdroj: článek Rána na kůži

Poradna

V naší poradně s názvem BÉRCOVÝ VŘED NA KOTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.

Před rokem mě pokousal pes do kotníku, chirurg říkal, že to nemohou operovat, že by se mi tam udělal bércový vřed. Teď se mě tam udělalo, takové suché místo, uprostřed zanícené. Tak se chci zeptat, jestli je to náznak na bércový vřed nebo ne.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Rozhodně je to situace, kterou je potřeba léčit. Lze ji léčit obvazem, jako by to byl bércový vřed. Obvazem na bércový vřed, můžete léčit i popáleninu, různá škrábnutí, říznutí, ale i chirurgický řez. Záleží na tom, jaký obvaz si v lékárně vyberete. Ve Vašem případě, pokud je tam strup, nebo ta rána je suchá, tak by nejlepším obvazem byl obvaz s hydrogelem. To znamená, že obvaz bude vybaven vrstvou ve formě gelu s určitou speciální léčivou látkou, kterou nanesete na ránu. Dobré je ještě před přiložením překrývat ránu sterilní síťkou, aby se gel hned nevsákl. Hydrogel pomůže rozpustit strup a uvolní průnik léčivých látek k nové kůžičce, která se bude lépe a rychleji hojit.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Bércový vřed na kotníku

Zinková pasta na bércové vředy

Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko i do podkožních tkání. Nejčastěji se vyskytují v dolní třetině bérce v krajině kotníku.

Na bércový vřed je velmi účinná zinková pasta, která se nanáší přes gázu na postiženou oblast. V tomto případě je zinková pasta takovým běžným opatřením či doplňkem. Při žilní nedostatečnosti se používají kompresní bandáže. Tyto bandáže se doporučují pacientům, kteří mají arteriální onemocnění. Nesmí se ale používat u diabetických pacientů. Kůže pacientů s bércovým vředem je citlivá na lokální léky.

Ošetření bércového vředu:

• Vřed osprchujeme vlažnou vodou shora dolů.
• Okolí vředu osušíme měkkým ručníkem.
• Na vřed se přiloží gáza smočená v obkladovém roztoku a nechá se působit asi 20 minut. V případě léčby vředu „klasickou“ metodou se okolí rány ošetří zinkovou pastou nebo zinkovým olejem, případně podle potřeby jiným prostředkem, aby kůže v okolí byla chráněna před nežádoucím účinkem sekretu z rány a mastí, které se na spodinu vředu aplikují.
• Ošetří se vřed – mast se nanese přímo na spodinu vředu nebo se vřed překryje nejdříve jednovrstevnou gázou, na kterou se poté nanese mast určená k jeho ošetření.
• Přiloží se vícevrstevné čtvercové krytí z hydrofilní gázy a provede se fixace hydrofilním obinadlem.
• U bércového vředu žilního původu se navine na postižený bérec kompresivní obvaz.
• Při použití většiny moderních krycích prostředků není většinou nutné tato krytí pokrývat hydrofilní gázou, stačí je fixovat hydrofilním obvazem nebo kompresivním obinadlem.

Zdroj: článek Zinková pasta – recept

Jak vypadá vřed

Vřed vzniká po proniknutí bakterií do organismu, a to po narušení povrchu kůže nebo sliznic. K tomu dochází nejčastěji v ústech nebo na genitálu. Na místě, kudy pronikne do těla, se začne množit, a tak vzniknou příznaky typické pro první stadium syfilis. V tomto místě dochází k tvorbě tvrdého vředu (ulcus durum), který je nebolestivý, má velikost většinou do 2 cm a při zmáčknutí z něj teče čirá tekutina. Jeho vzniku předchází výskyt červené nebo červenorůžové ohraničené vyrážky vystupující nad povrch, u níž dochází ke zvředovatění. Bývá nejčastěji na genitálu nebo v oblasti úst, případně v okolí konečníku.

Existuje ale i řada alternativních projevů, které nemusejí být tak jednoznačné, a proto je dobré o nich vědět. Například na sliznicích může místo klasického vředu vznikat nevystouplá oděrka, která snadno unikne pozornosti. U žen může místo vzniku vředu (ale i současně s ním) dojít k otoku velkých stydkých pysků, u mužů obdobně předkožky. Vředy se také mohou vyskytovat mnohočetně. Dále se může jednat o vřed bolestivý. Pokud dojde k průniku bakterie skrz sliznici močové trubice, bývá vřed schován a projeví se poté jako výtok. Během dalších dvou týdnů po vzniku vředu následuje zvětšení lymfatických uzlin, v případě vředu na genitálu to jsou uzliny v tříslech. Většinou bývají zvětšeny jen na jedné straně. Poté se infekce šíří krví a mízními cévami a postihuje mízní uzliny a další orgány. Podle postižení jednotlivých orgánů následně dochází k dalším projevům nemoci. Zde můžete vidět obrázky, jak vypadá vřed u syfilis.

Zdroj: článek Jak se projevuje syfilis

Poradna

V naší poradně s názvem TMAVÁ KŮŽE PO ZPOCENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Era74@seznam.cz.

Dobrý den,prosím Vás ,poraďte mi.Před časem jsem se v létě spotila v oblasti vnitřních částí stehen a následně oprudila. Pak po zhojení mám tu kůži v oblasti genitálií ztmavlou a nevypadá to hezky.Lze nějakým způsobem,aby ta kůže v těch místech znovu zesvětlala?Třeba se v něčem vykoupat,něčím mazat v oněch partiích apod...???Děkuji Vám moc předem za odpověď.S pozdravem.Erika.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Eriko, opalovala jste si zahojenou opruzenou pokožku v tom samém létě, kdy se vám to oprudilo?

Zdroj: příběh Tmavá kůže po zpocení

Příznaky genitálního herpesu

Herpes způsobuje puchýře, které jsou bolestivé zejména v oblasti genitálií. Počáteční stadium infekce může být spojeno i s chřipkovými příznaky, horečkou, bolestmi kloubů, bolestí při močení, svěděním nebo brněním. Puchýře se obvykle hojí 1 až 2 týdny. Virus však zůstává v těle natrvalo, což znamená, že se vředy mohou opakovaně vracet. Pokud se vrátí, jsou naštěstí méně bolestivé a rychleji se hojí.

Zdroj: článek Opruzeniny genitálií alias genitální herpes

Příběh

Ve svém příspěvku HOLENÍ GENITÁLIÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.

chci se zeptat jak velkou na to používáte odměrku. Děkuji za odpověď

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Holení genitálií

Bércové vředy a nejmodernější metody léčení

V léčbě bércových vředů velice pomáhají, zvláště poslední dobou, speciální obvazy. Jsou to terapeutické obvazy na tak zvané vlhké hojení. Tyto obvazy na bércové vředy mají antiseptické schopnosti a díky tomu dokáží zvládnout lokální infekci a zároveň dokáží snížit množství bakterií v otevřeném vředu. Během léčení bércového vředu je nezbytné udržet v okolí rány sterilní vlhko, protože se přišlo na to, že díky tomuto vlhkému prostředí se bércové vředy hojí podstatně rychleji a to až o 40%. Ovšem zapomeňte na domácí léčení bércových vředů pomocí navlhčeného obvazu a igelitové tašky, protože ve vlhkém prostředí se snadno přemnoží jedovaté bakterie, které pak napadnou vaši nohu, a nebude jiné cesty, než ji uříznout! Bércového vředu se dá dobře zbavit, právě bandážováním nohou se  zmíněným profesionálním antiseptickým obvazem na bércové vředy. Obvazů na bércové vředy je v lékárně k dostání mnoho druhů, ale chtějte jen antiseptické obvazy, neboli baktericidní, obvazy které nějakým způsobem ničí bakterie, snižují množství bakterií v ráně a zároveň mají schopnost tu ránu čistit a zadržovat vlhkost.
 

Dále je třeba pro úplné vyléčení bércového vředu zhubnout. Bez zhubnutí nepůjde bércový vřed vyléčit, protože tuk brání správné cirkulaci krve, což znemožní následné zlepšení. Od doktora bychom měli vědět, co naše bércové vředy způsobuje a mělo by nám být jasné, proč bércový vřed vznikl, protože jen tak dosáhneme jeho úplného vyléčení. Některé bércové vředy lze odstranit konzervativně to znamená, zdravou životosprávou, používáním bandáží nebo punčoch a samozřejmě užíváním podpůrných léků. Bércové vředy jdou také léčit chirurgickou cestou, ale takto se řeší jen minimum případů. 
 

Zdroj: článek Bércový vřed

Příběh

Ve svém příspěvku BILE SVEDIVE SUOINKY.. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marika ucnova.

TY TO SVEDIVE SUPINKY MAM V HLAVE A POMALU SE MI ROZLIZAJI PO CELE,OBOCI ,KORENU NOSU A MAM JE I V USICH.TED SE MI DELAJI I NA GENITALII,KDE SVEDI A PRASKAJI.TEZ SE MI UDELAL CERVENY OSUPENY FLEK POD PRSEM A TEZ MI PRASKA PRI NOSENI PODPRSENKY.MUZETE MI NEKDO PORADIT,jak NEBO KDE HLEDAT POMOC?JSEM S TOHO PSYCH:HODNE SPATNA,DEKUJI ZA KAZDOU RADU NEBO KONTAKT...

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Magda Suchá.

Dobrý den, hodně mi pomohly přípravky z aloe, je dobré navštívit přímo poradnu s aloe Věra, ne lékárnu. Anebo pokud máte doma ristlinu aloe tak použít tu část která je pod povrchem listu.

Zdroj: příběh BILE SVEDIVE SUOINKY..

Bércové vředy, proč právě já?

Většinou, když člověka něco takového potká, tak si říká, proč zrovna já, co jsem dělal špatně, že mám tyhle bércové vředy. Bércové vředy vznikají jednak jako dědičné onemocnění, ale zároveň i jako důsledek špatného životního stylu. První věc je pochopitelně ta genetická vada, tam to sami nemůže příliš ovlivnit, můžeme pracovat na tom, aby ten vřed nebyl tolik problematický snížením možnosti jeho vývoje nebo jeho rozsahu. U bércových vředů genetika hraje velkou úlohu, a pokud víme, že někdo z našich předků měl nějaké problémy s cévami nebo dokonce přímo měli bércový vřed, tak už dopředu zjišťujeme informace a hledáme možnosti, co bychom proti tomu mohli dělat. Jednou z takových možností je to, že navštívíme cévního lékaře, který nám řekne, v jakém stavu jsou naše cévy a jaký je tam případný problém. Dalším krokem proti vzniku bércového vředu je dodržování zdravého životního stylu, především si hlídáme svojí optimální váhu a nekouříme. Pokud dopředu víme, že nám hrozí v pozdějším věku bércové vředy z genetických příčin, tak bychom měli podle toho vybírat i své zaměstnání, které by mělo být bez dlouhodobého stání nebo sezení.
 

Zdroj: článek Bércový vřed

Poradna

V naší poradně s názvem RADA HŘEBÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magdaléna.

Dobrý den, koupila jsem si hřebíčkový olej, protože mám podezření, že jsem se nakazila svrabem. Svědění se vyskytuje pouze v oblasti dekoltu, a v loketních jamkách s drobnými pupínky někdy až k zápěstí, ale intenzivní noční svědění se téměř nevyskytuje, tudíž se možná jedná pouze o planý poplach, ale bohužel v nejbližších dnech se kvůli zahraniční cestě nedostanu k lékaři, který by mi tu tuto skutečnost případně potvrdil nebo vyvrátil. Ráda bych alespoň prvotně předešla dalším komplikacím právě použitím hřebíčku. Prosím o zodpovězení několika otázek než začnu s aplikací ... V jakém cca poměru naředit hřebíčkem s rostlinným olejem, aby směs příliš nepodráždila pokožku? V oblasti genitálií nepociťuji žádné svědění, je přesto vhodné lehce nanést olej i do těchto míst? Mohu se tímto olejem namazat i na čele a spáncích? Je lepší ošetření provádět několik dnů po sobě? Děkuji za cenné rady.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

U hřebíčkového oleje nejprve ověřte doporučení výrobce, co uvádí na etiketě obalu. Pokud by tam bylo uvedeno, že je výrobek připraven pro zevní užití, tak už to neřeďte. V každém případě před samotnou aplikací vyzkoušejte test snášenlivosti a to tím, že nanesete malé množství oleje za ucho a po hodině zkontrolujete reakci kůže. Olej můžete aplikovat na pokožku na celém těle. Opakované natření zvyšuje účinnost. Důležité je vědět, že i když se vám podaří svrab olejem zahubit, tak bude svědit dál minimálně ještě týden. Je to proto, že zákožky zůstanou v kůži ležet mrtvé a tam se rozkládají, což způsobuje to vleklé svědění i po úspěšném zahubení zákožky. Pozor! Olej nezahubí larvy, které se normálně vylíhnou, proto je dobré používat hřebíčkový olej dlouhodobě - dokud jsou patrné červené pupínky na kůži. Po celou dobu je nutné vyvarovat se drbání a rozškrábání svědivých pupínků. Pokud již rozškrábané jsou, tak doporučuji omývat heřmánkovým odvarem na střídačku s odvarem řepíku - 3 krát denně.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Rada hřebíček

Cukrová pasta použití pro depilaci

Tolik tedy k přípravě cukrové pasty. Nyní se podíváme, jak ji použít k depilaci a odstranit tak chloupky na nohou a genitálií. Pokožku, kterou budete chtít depilovat (holit), tak odmastěte mýdlem a poté ji důkladně osušte. To je velmi důležité, protože zbylá voda na kůži by nám naši pastu zředila a vše by šlo mnohem hůř. Vhodné je po osušení použít dětský pudr nebo kukuřičný, či bramborový škrob, které ideálně navážou zbytkovou vodu i případný pot z povrchu pokožky. Nyní si dejte do plastové nádoby připravenou cukrovou pastu a nechte ji zahřát v mikrovlnné troubé nebo ve vodní lázni na teplotu 40 až 45 *C. Hmota musí být při této teplotě vláčná. Ani ne moc tekutá a ani ne moc tuhá. Když je hmota moc tekutá, chvilku počkejte, vychladnutím zhoustne. Je-li moc tuhá, tak se nebude chtít přichytit ke kůži, pak stačí dát kapku vody a znovu propracovat a nanést na pokožku nebo více zahřát. Když je naopak moc tekutá, tak zase nejde dobře sundat z pokožky. V tomto případě vezměte kus nepropracované hmoty a pomocí ní řídkou pastu z nohy odstraníte.

Cukrová pasta dokáže odstranit skoro všechny chloupky. Jen ty jemné chloupky, co nejsou ani vidět, to někde nechá, ale na pohled je to v podstatě dokonalé. Bolest žádná, pupínky nikde, jen v tříslech to trochu bolí, ale je to snesitelné. Chvilku bude pokožka červená, ale po chvilce se to zklidní. Po depilaci (holení) by nemělo nic svědit a neměly by se tvořit ani žádné dlouhodobé červené pupínky. Velká výhoda je, že se to trhá po směru růstu chloupků, takže se tím zamezí následné zarůstání chloupků pod kůži a hlavně to bere chloupky i s kořínkem, takže nohy budete mít pak krásně hladké na dlouhou dobu.

Zdroj: článek Cukrová pasta, návod na její výrobu

Poradna

V naší poradně s názvem FOLIKULITIDA NA GENITÁLIÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikol.

Chtěla bych se zeptat,
je možné mít folikulitidu a cítit bolest okolo močové trubice a svědění v oblasti genitálií?
Děkuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Folikulitidu způsobují bakterie, které můžou zároveň infikovat i močovou trubici. Takže příznaky folikulitidy a zánětu močových cest se mohou objevit společně. Doporučuji užívat extrakt z brusinek a kdyby se to zhoršovalo a řezalo vás to při čůrání, tak bych doporučil zajít s tím na gynekologii nebo urologii.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Folikulitida na genitáliích

Jak si poradit se svěděním přirození u dívek

Největší skupinu zánětů genitálií v dětském věku u dívek tvoří zánětlivá onemocnění poševního vchodu (vulvy) a pochvy (vaginy), přičemž jejich výskyt kolísá podle jednotlivých období dětského vývoje. Tato onemocnění se mohou objevit (i když velmi zřídka) už u novorozeňat, většinou se však spontánně zhojí. V období pohlavního klidu (to jest do puberty) převažují bakteriální zánětlivé formy chorob, s tvorbou ženských pohlavních hormonů se více objevují trichomonádová a plísňová onemocnění. Postiženy bývají obvykle jen vulva a dolní třetina pochvy.

Záněty poševního vchodu (vulvitida) u dívek vznikají na základě mechanického nebo chemického podráždění v důsledku nesprávné či nedostatečné péče. Konkrétními příčinami mohou být přísady do koupele, dezinfekční prostředky, ale také špatně vymáchané plenky nebo jejich nedostačující výměna. Na pravidelnou výměnu plen je třeba dbát i u těch papírových, neboť dítě močí relativně často (ve srovnání s dospělými), a přestože se plenka zdá suchá, moč z ní může prosakovat nebo se vypařovat. To může vést k podráždění dětské pokožky, v horším případě pak k onemocnění močových cest i genitálu. Mezi další příčiny zánětu poševního vchodu v dětském věku patří mykózy (kandidóza a jiné) vyvolané antibiotiky (jimiž se léčí či léčila nějaká nemoc), cukrovka, podráždění kůže způsobené bakteriemi... Po vulvitidě prodělané v dětství mohou zůstat jizvy a srůsty.

Záněty poševního vchodu se projevují většinou mírným zarudnutím, případně svěděním v místě zánětu. Jestliže se zanítí i pochva, dalším příznakem může být světlý hlenovitý výtok z roditel, v těžších případech je výtok hnisavý nebo krvavý. V takovém případě je nutné neprodleně vyhledat dětského lékaře, eventuálně na jeho doporučení navštívit dětského gynekologa. S vyhledáním odborné péče se nemá dlouho otálet, jelikož i při vážných zánětech zevních rodidel nemusí mít dítě horečku a jeho zdravotní stav tak nemusejí rodiče dobře odhadnout.

Co se týče vulvovaginitidy, tedy zánětu vulvy a pochvy, příčin může být ještě více. Kromě bakteriálních infekcí a mykóz může daný zánět vyvolat střevní onemocnění, jež se přenese na genitálie, nebo streptokoková infekce, kterou často doprovází i silný krvavý výtok. U menších dětí mohou onemocnění způsobit i střevní parazité (roupi), kteří přesídlí z konečníku do pochvy. Vulvovaginitida se někdy objevuje jako průvodní onemocnění při některých infekčních chorobách (při angíně, spále, zápalu plic, zánětu močových cest a podobě) a po očkování proti pravým neštovicím. Bakteriální infekce se vyznačuje mimo jiné i řídkým krvavým, někdy až hnilobně zapáchajícím výtokem. Zánět vulvy a pochvy může být způsoben též poraněním, například při hře nebo při škrábání (dítě se při mykóze škrábe, protože bolest je pro něj snesitelnější než svědění). U malých dívek, které za hračku považují i své tělo, je třeba vzít v potaz také cizí těleso v pochvě. U opakovaných těžkých zánětů rodidel nejasné příčiny musí lékař zvažovat jako možnou příčinu i zneužívání dítěte a šetrně pátrat po původu onemocnění i tímto směrem.

Léčba se liší podle příčiny onemocnění. Jestliže bylo onemocnění způsobeno cizím tělesem, parazity nebo jiným onemocněním (cukrovkou, angínou...), po odstranění příčiny není lokální léčba zpravidla nutná. Jinak obvykle postačí sedací koupele s předepsanými přísadami (kyselina mléčná, hypermangan a podobně) a následné ošetření dětské pokožky krémem pro děti, případně olejem (dětský zásyp se nedoporučuje). Starším dívkám s opakovanými záněty močových cest a pochvy se doporučuje močit s široce roztaženýma nohama. Toho nejsnáze docílíme tak, že si dívka sedne na toaletu rozkročmo obráceně nebo jí podložíme nožky stoličkou, aby se o ni mohla opřít. V některých případech se do pochvy zavádějí maličké vaginální čípky s obsahem kyseliny mléčné nebo jiným léčivem. Lékař pak naučí matku šetrně zavádět čípky dívce doma, aby nemusela denně dojíždět kvůli aplikaci do ambulance. Je-li třeba, nechají se v lékárně na základě lékařského předpisu připravit speciální poševní čípky, které jsou svou velikostí i složením přizpůsobeny dané věkové kategorii. Při streptokokové či stafylokokové infekci se užívají antibiotika, a to perorálně (ústy). Přípravky na bázi estrogenů se užívají výjimečně, jelikož mají v tomto věku určité nežádoucí účinky.

Zdroj: článek Svědění přirození

Poradna

V naší poradně s názvem HPV VIRUS U MUŽŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Hyneček.

Dobrý den,mám prosím dotaz,jak se může nakazit muž virem HPV aniž by měl jiný sexuální vztah s jinou ženou?? Je možné se nakazit třeba v sauně nebo někde na záchodě?? U manželky byl diagnostikován HPV 16 a ošetřující lékař ji řekl, že je možné se nakazit jen pohlavním stykem,ale já jsem si jist, že za celou dobu manželství jsem žádný jiný styk s jinou ženou neměl.Bohužel se k vůli tomu dostalo naše manželství do velmi kritického stavu.děkuji za odpověd

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Viry HPV včetně typu 16 jsou hojně rozšířeny v celé dospělé populaci. Přenos začíná s prvními pohlavními styky v raném mládí. Pro přenos není důležitý úplný pohlavní styk, ale stačí jen dotyk pokožky genitálií. Přenos z WC nebo v sauně bez těsného kontaktu s nakaženým není možný. HPV nosíme v sobě bez zjevných příznaků. Mohl jste ho mít vy i vaše manželka již z doby prvních lásek.
HPV 16 u žen může způsobit rakovinu děložního čípku a u mužů zase rakovinu penisu.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Hpv virus u mužů

Opruzeniny

Na počátku jde o zarudlá místa, někdy s pupínky, která se vyskytují v plenkové oblasti, nejčastěji v okolí genitálií a na zadečku. Někdy se mohou opruzeniny objevit v záhybech kůže i na jiných místech těla. V některých případech může dojít až ke vzniku prasklinek na kůži, mokvajících míst nebo tvorbě puchýřků naplněných hnisem.

Opruzeniny foto

Tady jsou fotografie, na kterých jsou vidět opruzeniny.

Zdroj: článek Domácí rady na opruzeniny

Příběh

Ve svém příspěvku PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lhotkova.

V lázních se mi objevil pásový opar na
pravé polovině zadku a na pravé straně
genitálií,na sliznice.Je mi 74 let a nevím
zda jsem měla plané neštovice.Vrací se
pásový opar?A jaká je doba pauzy.Mohu se po
vyléčení nechat očkovat?Nikdy jsem neměla
na pokožce vyrážku,alspoň co si pamatuji.Je
možné aplikovat vlažné sedací heřmánkové
koupele? Děkuji za odpověď. S pozdravem
Lhotková

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Pásový opar

Opruzenina fotografie

Červené projevy opruzenin na jejich typických místech, na zadku, pod prsy u dospělých, na faldách u kojenců anebo opruzeniny genitálií, jsou zde: opruzeniny fotografie.

Zdroj: článek Jak na opruzeniny kůže

Proč máme pubické ochlupení

Pubické ochlupení je ochlupení rostoucí v oblasti genitálií, třísel a někdy i na horní části stehen (u dospělé ženy se pubické ochlupení vyskytuje na stydkém pahorku a velkých stydkých pyscích). Jedná se o druhotný pohlavní znak, který se začíná projevovat v období puberty. Na rozdíl od vlasů dorůstá pubické ochlupení pouze 3 až 8 centimetrů a má jinou strukturu. Růst pubického ochlupení je daný hormony a jeho intenzita se rozděluje do pěti stupňů podle tzv. Tannerovy stupnice, zavedené britským pediatrem Jamesem Tannerem. Pubické ochlupení má funkci ochranou, aby se do pochvy nedostaly nečistoty.

Zdroj: článek Chlupaté dámské přirození je fetišem pro mnoho mužů

Léčba

V současné době neexistuje žádný lék na genitální herpes. Pouze se doporučuje udržovat zasažené místo čisté a suché, protože se tak vředy rychleji léčí. Nepříjemné pocity může alespoň zmírnit namáčení postiženého místa ve slané vodě. Měli byste nosit bavlněné spodní prádlo, protože syntetické drží vlhkost a zpomaluje tím proces hojení. Virus se může šířit na další části těla pomocí rukou, snadno se přenáší například do očí. Proto je velmi důležité pečlivé mytí rukou po kontaktu s vředy. Lékař může léčit prvotní infekci práškovým pudrem, který rychleji odstraní puchýře. Bohužel tyto léky neumí nemoc ani zastavit, ani zabránit jejímu opakovanému výskytu. Pokud je průběh onemocnění závažný, může lékař předepsat určité léky.

Zdroj: článek Opruzeniny genitálií alias genitální herpes

Plenková dermatitida

Zvláštní forma opruzenin u kojenců a batolat, která vzniká spolupůsobením tření plen a kalhotek a chemických látek z moči a stolice. Následuje osídlení bakteriemi a plísněmi. Opruzenina začíná v okolí genitálií a zadečku, tedy v oblasti, kterou zakrývají pleny. Tyto oblasti jsou sytě červené, s výskytem drobných pupínků, se sklonem k mokvání. Vyrážka je bolestivá, pálí, ale nesvědí.

Plenková dermatitida foto

Tady je několik fotografií, na kterých je vidět plenková dermatitida.

Zdroj: článek Domácí rady na opruzeniny

Fotografie

Tady jsou fotografie, na kterých je vidět genitální herpes.

Zdroj: článek Opruzeniny genitálií alias genitální herpes

Pamatujte si

Herpes je pro dospělé jedince nepříjemný, ale život ohrožující je pouze pro kojence. Jak jsme již zmínili, virus v těle zůstává a vředy se mohou vracet. Zde jsou rady, které vám mohou pomoci ubránit se jejich opětovnému výskytu:

• Dostatečně odpočívejte a pravidelně cvičte.
• Snažte se jíst zdravé jídlo.
• Starejte se o své tělo a vyhýbejte se stresu.
• Navštěvujte pravidelně svého lékaře.
• Informujte o svém problému ty, s nimiž jste měli sex během posledních 2 let. Měli by být vyšetřeni a testováni na genitální herpes.
• Používejte kondomy.

Zdroj: článek Opruzeniny genitálií alias genitální herpes

Můžete být nositelem?

Ano, můžete být nositelem. Herpes je obvykle šířen přímým kontaktem s puchýřky či vředy, ale i když nemáte žádné rány, existuje zde riziko, že předáte infekci svému sexuálnímu partnerovi. Při sexuálním styku je nutno dodržovat preventivní opatření (kondom). Pokud jste těhotná, informujte o možné infekci svého lékaře, protože může dojít k rozšíření viru na dítě, zejména v době narození. Lékař tak může podniknout konkrétní opatření již v průběhu těhotenství a následně při porodu.

Zdroj: článek Opruzeniny genitálií alias genitální herpes