Téma: 

ischias babské rady


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

VYHŘEZLÁ PLOTÉNKA

Ischias

Zánět sedacího nervu (ischias) způsobují anatomické změny – například vyhřezlá meziobratlová ploténka, která tlačí na nerv, vadné rozložení meziobratlového skloubení nebo degenerace vazivového systému. Stačí potom jeden nešťastný pohyb – a na bolest je „zaděláno“. Páteřní svaly se snaží ochránit rozbolavělé místo před přetěžováním či dalším pohybem, a tak se stáhnou. Zároveň meziobratlové klouby ztuhnou v nesprávném postavení, zablokují se a námi vnímaná bolest se ještě zvýší. Bolest se začne šířit, „vystřelovat“, a my ji pak pociťujeme nikoli jako bolest v zádech, ale na úplně jiných místech. Bolet nás může například celá dolní končetina – bolest vyzařuje podél celého sedacího nervu, což jsou pro ischias typické příznaky. Příznaky jsou nepřehlédnutelné – prudká bolest ve spodní části zad se objeví nejčastěji při zvedání těžkého břemene v předklonu, při prudkém pohybu zad nebo po ofouknutí studeným průvanem, když máme rozehřáté svaly a zpocenou kůži zad. Při ataku ischiasu se člověk nemůže narovnat, prudká bolest vystřelující do nohy mu brání v jakémkoliv pohybu. Léčba je nezbytná, jednak tlumí příznaky, tedy bolest, ale rovněž pomáhá odstranit příčiny, protože ischias se opakovaně vrací.

Detail odstavce: Ischias
Zdroj: Vyhřezlá ploténka
Zveřejněno: 5.3.2014

VYHŘEZLÁ PLOTÉNKA

Vyhřezlá ploténka – příznaky

Když vyhřezlá ploténka tlačí na nerv nebo okolní části páteře, rozlišujeme různé symptomy podle toho, v jaké části páteře k vyhřeznutí ploténky došlo.

Pokud se jedná o vyhřeznutí ploténky v bederní páteři, pak se setkáváme s následujícími symptomy:

  • bolest vystřelující do kostrče, nohou a chodidel; bolest zad může i nemusí být přítomna (jedná se o ischias);
  • necitlivost nebo mravenčení v nohách nebo chodidlech;
  • oslabení svalů.

Pokud se jedná o vyhřeznutí ploténky v krční páteři, pak nemocný pociťuje následující symptomy:

  • bolest v oblasti lopatek;
  • bolest, která vystřeluje do ramen, paží a někdy do rukou a prstů;
  • bolest krční páteře, obzvláště na zadní straně krku a po stranách; bolest se může stupňovat při otáčení hlavou;
  • křeče krčních svalů.

Symptomy vyhřezlé ploténky ve střední části zad bývají různé. Může docházet k bolesti v horní části zad, dolní části zad, břicha nebo nohou. Dále také slabost nebo znecitlivění jedné nebo obou nohou.

Detail odstavce: Vyhřezlá ploténka – příznaky
Zdroj: Vyhřezlá ploténka
Zveřejněno: 5.3.2014

HOMEOPATIKA

Arnika v homeopatii

Arniky není nikdy dost. Arnika by neměla chybět v žádné domácnosti. Arnika je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých. Vyznačuje se přízemní růžicí listů, lodyhou s 1 nebo 2 páry vstřícných lodyžních listů a velkými úbory žlutooranžových květů. Arnika je rozšířena výhradně v Evropě. Vyskytuje se i v České republice, kde patří k ohroženým druhům a je chráněna zákonem. Arnika je ceněná léčivá rostlina používaná zejména zevně na poranění a záněty. Homeopatická tinktura se připravuje z usušeného práškovaného oddenku nebo z květů, které se sbírají před rozkvětem i se zákrovem. Tinktura se ředí lihem. Její použití je dosti široké a zahrnuje pohmožděniny, podlitiny, vyvrknuté klouby, neuralgie, ischias, pooperativní péči, šokové stavy, bolesti svalů a kloubů, srdce, žaludek a také některé negativní stavy mysli. Homeopatická arniková tinktura bývá podávána jako první pomocný prostředek k ošetření šoku například po úrazu, lékařských zákrocích, ztrátě blízkého člověka, návštěvě zubaře, při bolesti v krku a podobně.

Detail odstavce: Arnika v homeopatii
Zdroj: Homeopatika
Zveřejněno: 20.10.2014

LUMBALGIE

Příznaky

Lumbago může například způsobit zvedání těžkých věcí či prudká rotace trupu, při kterých dochází k uskřinutí měkkých tkání a podráždění nervových kořenů. Větší problém představuje vyhřezlá meziobratlová ploténka a další změny na páteři, kdy dochází k utlačení a poškození nervové struktury, a výsledkem může být až poškození funkce. Objevují se bolesti vystřelující do končetiny a celková pohyblivost je omezena. Řešení spočívá v některých případech v chirurgickém zákroku. Bolestí v bederní oblasti se mohou projevovat i další choroby, jako například ledvinová či gynekologická onemocnění.

Význam slova lumbalgie je bolest v bederní části páteře a v kříži bez vystřelování do končetin. Jedná se o výraz pocházející z latinského názvosloví: lumbago, ischialgie lumbo-; -algie. Lumbalgii známe pod více pojmy: lumbago, ústřel, ischias anebo houser. Tento zdravotní problém je druhým nejčastějším důvodem návštěvy lékaře člověka do 45 let a nejčastější příčinou vystavení nemocenského lístku v podobě pracovní neschopnosti. V České republice je stav natolik vážný, že s lumbalgií mají problém 4 z 5 a ve věku nad 60 let již polovinu lidí trápí chronická lumbalgie.

Detail odstavce: Příznaky
Zdroj: Lumbalgie
Zveřejněno: 16.1.2016

BOLEST ZAD V KŘÍŽOVÉ OBLASTI

Co znamená bolest bederní páteře a břicha

Bolest bederní páteře a břicha může vyvolávat dráždění sedacího nervu (n. ischiadicus) například po prudkém pohybu do otočení, při zvedání těžkých břemen, ale i při výhřezu ploténky. Nerv může být drážděn i probíhajícím zánětem. Tomuto onemocnění říkáme různými názvy jako ústřel, ischias či lumbago. Jedná se o prudkou bolest bederní krajiny spojenou s reflexním stažením svalů, znemožňující zpravidla jakýkoli další pohyb. Proto – přestože se časem tato bolest samovolně vytrácí – bývá lumbago velmi nepříjemnou a omezující záležitostí.

Pokud bolí bedra a břicho, může se jednat i o příznak onemocnění vnitřních orgánů. Bolesti beder nejčastěji souvisejí s nemocemi ledvin, případně u žen s gynekologickými infekcemi. Rozpoznat bolest beder způsobenou svalovým přetížením od té vyvolané ledvinami není jednoduché. Je však důležité i na tuto variantu myslet, protože se může jednat o zánět ledvin, který přejde-li do chronické fáze, může vést až k renální insuficienci a trvalému poškození ledvin. Bolest beder při onemocnění ledvin je lokalizována spíše mezi posledním žebrem a křížovou kostí, a navíc pokud v tomto místě na pár vteřin lehce přitlačíte, ucítíte prudkou tupou bolest vycházející „zevnitř“.

Detail odstavce: Co znamená bolest bederní páteře a břicha
Zdroj: Bolest zad v křížové oblasti
Zveřejněno: 21.4.2017

LÉK MUSCORIL

Co je lék Muscoril cps. a k čemu se používá

Thiocolchicosidum je léčivá látka, která zejména uvolňuje svaly, ale má i protizánětlivé účinky a dovede zmírnit bolest. Působí na kosterní svalstvo, nesnižuje výrazněji hybnost svalů ovládaných vůlí, nepůsobí na dýchací svalstvo, nehrozí tedy nebezpečí dechového útlumu. Účinek této látky nastupuje za 1–2 hodiny po užití přípravku a trvá nejméně 12 hodin. Při opakovaném podání přetrvává účinek preparátu i několik dnů po ukončení léčby.

Lék Muscoril cps. je určen k léčbě bolestivých křečových stahů svalstva při akutních a dlouhodobých revmatických nebo ortopedických onemocněních (ústřel, ischias, poškození šlach a podobně) nebo při poranění.

Užívání léku Muscoril cps. u dětí mladších 15 let se nedoporučuje.

Muscoril cps. obsahuje laktózu. Pokud vám váš lékař řekl, že nesnášíte některé cukry, poraďte se s ním, než začnete tento léčivý přípravek užívat.

Čeho se vyvarovat před užitím léku Muscoril cps.

Neužívejte lék Muscoril cps:

  • jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na léčivou látku nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku;
  • jestliže jste těhotná nebo kojíte.
Zvláštní opatrnosti při použití léku Muscoril cps. je zapotřebí v následujících případech:
  • jestliže trpíte epilepsií, nebo u vás existuje riziko epileptického záchvatu, může u vás přípravek vyvolat epileptický záchvat;
  • pokud se u vás během léčby vyskytne průjem, upozorněte na tuto skutečnost lékaře, může být nutné snížit dávku přípravku;
  • pokud trpíte poruchou funkce jater nebo ledvin.

Detail odstavce: Co je lék Muscoril cps. a k čemu se používá
Zdroj: Lék Muscoril
Zveřejněno: 12.5.2015

VČELÍ PRODUKTY

Včelí jed

Jedná se o produkt živočišného původu. Včelí jed je čirá, bezbarvá tekutina s charakteristickou dráždivou aromatickou vůní a hořkokyselou chutí. Jed vzniká v těle samic včely medonosné jako sekret jedové žlázy, což je trubicovitá, 10 až 25 mm dlouhá, vidlicovitě zakončená žláza, která začíná produkovat jed ihned, jakmile se včela vylíhne. Žláza ústí do jedového váčku, ve kterém se jed shromažďuje. Existuje několik faktorů, které ovlivňují množství a kvalitu včelího jedu. K nejvýznamnějším patří stáří včely (16.–18. den života je dělnice fyziologicky nejzdatnější, stává se strážkyní a střeží česno, otvor do úlu, proti nepřátelům), dále bílkoviny v potravě (nedostatek bílkovin vede k malé produkci jedu a naopak) a druh včely (útočné bodavé včely versus mírné neútočné včely). Jako další faktory působí také klimatické podmínky a roční období.

Jedová žláza i jedový váček jsou součástí komplexu označovaného jako žihadlový aparát. Samotné žihadlo je chitinový mechanismus se 2 bodly opatřenými 7–12 vratizoubky, které zapříčiňují, že se žihadlo lehce zachytí v lidské kůži nebo jiném měkkém materiálu. Obě bodla se po vpichu do kůže střídavě pohybují a tak pronikají hlouběji do rány a dál do ní vstřikují jed. Často dochází u včely k vytržení celého žihadlového aparátu i s jedovou žlázou, jedovým váčkem a 10. nervovým gangliem, které aparát inervuje, což vede k tomu, že pokud se žihadlo z rány ihned nevytáhne, jed je i nadále pumpován do rány.

Včelí jed je čirá tekutina aromatické vůně, hořkokyselé chuti a skládá se z proteinů, enzymů, aminokyselin, cukrů, bionaminů, lipidů, těkavých látek i minerálních látek (měď, sodík, hořčík, vápník, fosfor, síra).

Včelí jed je pro lidský organismus toxický, zejména neurotoxický, protože brání šíření nervových impulzů. Při bodnutí včelou bychom měli rozlišovat místní toxoalergickou reakci zdravých osob a celkovou anafylaktickou a alergickou reakci přecitlivělých jedinců. Při místní toxoalergické reakci se v místě vpichu objeví zarudnutí, svědění a otok. Reakce anafylaktické a alergické jsou však mnohem vážnější a mohou vést až k úmrtí. K účinkům včelího jedu řadíme účinky baktericidní, hemolytické, hemorrhagické, místně znecitlivující, protizánětlivé a účinky snižující krevní tlak.

Mezi nejčastější formy uplatnění včelího jedu patří aplikace přirozeného žihadla, podkožní injekce, inhalace, tablety, elektroforéza nebo masti.

Ke zdravotním problémům, při kterých může být včelí jed indikován, řadíme: revmatické onemocnění svalů, revmatické onemocnění kloubů, ischias, zánět kloubů, otoky při podvrtnutí kotníku bérce, zranění šlach, vysoký krevní tlak a choroby s ním spojené, krevní sraženiny, kornatění tepen, pokles hladiny cholesterolu v krvi, astma, bolesti v krku, záněty horních cest dýchacích, kožní onemocnění, špatně se hojící rány, epilepsie, psychické nemoci, záněty nervů, neuralgické bolesti, Gravesova choroba (onemocnění s hyperfunkcí štítné žlázy), zánět oční duhovky, rohovky a spojivky. V současnosti se zkoumají možné účinky včelího jedu při léčbě AIDS. Pokud se rozhodneme pro léčbu včelím jedem, zejména pokud jde o aplikaci žihadel, měla by se léčba uskutečnit pod dohledem lékaře.

Užívání včelího jedu by se měli vyvarovat zejména alergici, pacienti s těžkou srdeční vadou, diabetici, pacienti s tuberkulózou plic, pohlavními nebo gynekologickými poruchami.

Nákup včelího jedu se dá provést prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Včelí jed se nedá koupit přímo u včelaře.

Detail odstavce: Včelí jed
Zdroj: Včelí produkty
Zveřejněno: 4.11.2015

SIRUP Z JEHLIČÍ

Jedlový olej

Jedlový olej se vyrábí z chvojí a mladých výhonků sibiřské jedle. Je to biologicky čistý produkt, neboť jedle roste jen v ideálních podmínkách čistého ovzduší. Tento velmi cenný výtažek, který je biologicky vysoce aktivní, je od pradávna používán k osvěžení vzduchu, dále jako přísada do koupele a jako kosmetický a masážní prostředek. Ničí choroboplodné zárodky a odstraňuje nepříjemné pachy, šíří aroma lesního chvojí.

Jedlový olej obsahuje více než 35 aktivních látek (fytoncidů, vitamínů a éterických olejů).

Jedlový olej pomáhá na:

  • Opary (herpes) – po každém jídle lehce potřeme postižené místo jedlovým olejem. Trpíte-li opary často, doporučuje se zahájit endogenní dýchání s pomocí Frolovova dýchacího trenažéru za účelem posílení imunity a radikální změny procesů látkové výměny.
  • Bronchitida, zápal plic (pneumonie) – kombinujeme potírání s inhalací. Lze aplikovat buď pomocí Frolovova dýchacího trenažéru nebo domácím způsobem, kdy do nádoby nalijete vařící vodu, přidáte 3–4 kapky oleje, přikryjete si hlavu plenou a vdechujte páry. Pak potřete hrudník olejem a lehnete si pod přikrývku.
  • Angína – 2x až 5x denně ve 4–6hodinových intervalech aplikujte na mandle čistý olej pomocí špejle obalené ve vatě.
  • Chřipka a další nemoci z nachlazení (zejména u dětí) – olejem potírejte horní část zad a hrudníku, provádějte masáž chodidel v reflexních zónách 4–5x denně, v intervalech 5–6 hodin. Po každé proceduře pevně zabalte nemocného do prostěradla, oblečte mu teplé ponožky, přikryjte ho teplou přikrývkou a podávejte bylinkový čaj podporující pocení.
  • Kopřivka (diatesa) – smíchejte 1 díl jedlového oleje se 3 díly dětského krému nebo olivového oleje obohaceného vitamínem C. Můžete si také připravit mast z 3 kapek jedlového oleje a malého množství (asi 1 čajová lžička) jakéhokoli krému, vazelíny nebo lanolinu. Postižená místa potírejte směsí, dokud kopřivka nezmizí.
  • Kosmetický prostředek – jedlový olej je ideálním kosmetickým prostředkem. Má regenerační vliv na buňky, a tím v krátké době vypíná ochablou pokožku a odstraňuje vrásky. Působí také jako přírodní deodorant, proto ho slabým potřením aplikujte na místa, kde se potíte.
  • Zlomeniny, pohmožděniny – jedlový olej aplikovaný na zlomeniny a pohmožděniny urychluje růst kostí a hojení. Postižené místo potírejte 2x denně.
  • Revmatická polyartritida, artritida z nachlazení – předem prohřáté klouby (obkladem namočeným v horkém roztoku mořské soli) potírejte čistým jedlovým olejem a aplikujte Priessnitzovy obklady. Po třech dnech nastane úleva a pak individuálně aplikujte na noc podle bolestivosti kloubů a otoků.
  • Parodontóza, bolesti zubů a další onemocnění dutiny ústní – vatový nebo obvazový tampón namočte v oleji a přiložte na nemocný zub nebo na zanícenou dáseň na dobu 10 minut. V případě bolesti zubů opakujte po 1,5–2 hodinách. V případě parodontózy aplikujte 15–20x a po 6 měsících opakujte. Jde-li o těžkou formu parodontózy, lze po 6 měsících opakovat potřetí. Pozor na popálení sliznice.
  • Ošetření poranění – řezné rány a škrábance ošetřujte čistým jedlovým olejem, který chrání před hnisáním. Velká poranění se olejem ošetřovat nesmějí.
  • Spáleniny a některá poranění kůže – jedlový olej se osvědčuje jako vynikající prostředek na poranění a spáleniny. Často stačí na poraněné nebo popálené místo jen přiložit ubrousek namočený v oleji.
  • Mokvající dermatitidy – připravte si mast ze 3–4 dílů oleje a 7 dílů libovolného tukového základu. Postiženou část pokožky pak potírejte 2x denně 8 až 24 dní.
  • Mokrý ekzém – na trofické jizvy, hnisavé rány, mírné popáleniny si připravte směs z 1 části oleje a 2 částí libovolného nesoleného tuku. Zasažená místa potírejte 2–3x denně.
  • Ischias, záněty svalů a další onemocnění periferních nervů – bolestivá místa potírejte malým množstvím jedlového oleje. Účinnost se zvýší, pokud si připravíte koupel s přidáním 5 kapek jedlového oleje, nebo jiným způsobem prohřejete bolestivá místa. Délka užívání je asi 10 procedur. Obdobně postupujte při bolestech nohou, chodidel a kolenních kloubů.
  • Furunkl, karbunkl (hnisavá onemocnění kůže), panaricium (hnisavý zánět prstů ruky) – 1 část jedlového oleje a 1 část višňové masti smíchejte a přikládejte na postižená místa. Převazujte 1 až 2x denně.
  • Psoriáza – potírejte jedlovým olejem 2–3x denně.

Upozornění

Jedlový olej je určen jen pro zevní použití. Chraňte oči. Nevhodné pro těhotné ženy (olej je embryotoxický) a kardiaky (olej je éterický). Ukládejte mimo dosah dětí. Skladujte v temnu a chladu při teplotě do 20 °C.

Jedlový olej můžete koupit zde.

Detail odstavce: Jedlový olej
Zdroj: Sirup z jehličí
Zveřejněno: 28.5.2017

VČELÍ PRODUKTY

Med

Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.

Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.

Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.

Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze. Létavky, které byly informovány o zdroji potravy, přinášejí nektar nebo medovici do úlu v medném váčku, což je rozšířená část jícnu, která je od další části trávicí soustavy, žaludku, oddělena česlem o obsahu 50 mikrolitrů. Po příletu do úlu předají létavky obsah svého medného váčku úlovým včelám a letí znovu za zdrojem potravy, zatímco úlové včely přinesenou šťávu začnou přetvářet v med.

Vznik medu

Jedná se o chemicko-fyzikální proces, který zahrnuje:

  • Obohacení sladiny o látky z hltanových a patrně i pyskových žláz včelích dělnic – toto obohacování začíná již ve chvíli, kdy včela med sbírá v přírodě, a dále pokračuje v úle, kdy létavky předají obsah svého medného váčku úlovým včelám (přejímatelkám sladiny).
  • Chemické změny – týkají se především štěpení složitějších cukrů na cukry jednodušší.
  • Fyzikální změny – jde o proces zahuštění spočívající v odpařování vody a vzniku vysokého osmotického tlaku, který zabrání, aby se v medu množili mikroorganismy způsobující jeho kvašení. Při procesu zahušťování včela opakovaně polyká a vyvrhuje sladinu z medného váčku na sosák, až vznikne tekutina s 28–32 % vody. Koncentrovanou tekutinu včely s obtížemi protlačí jícnem a pak ji ukládají na horní okraj buňky, kde probíhá zahuštění pomocí odvětrávání celého úlu. Po tomto zahuštění včely med znovu přesunou a buňky, které jsou již plné medu, včely zavíčkují voskovými víčky.
Pokud jsou plásty s medem zavíčkované alespoň z jedné třetiny, je to pro včelaře znamení, že nastal čas medobraní. Zralost medu lze ověřit také trhnutím plástem, při kterém, pokud je med zralý, nedojde k jeho vystříknutí.

Složení medu je dáno jeho původem, základní složky medu jsou: cukry (monosacharidy, oligosacharidy, trisacharidy), voda, organické kyseliny, bílkovinné látky (aminokyseliny, enzymy, hormony), tukové látky (mastné kyseliny, triglyceridy, steroly), vitamíny, antioxidanty (flavonoidy, flavanony), minerální látky (draslík, sodík, vápník, hořčík, fosfor, chlor, jod, měď, zinek, železo), vonné látky (alifatické alkoholy, aldehydy, ketony, kyseliny, estery organických kyselin) a barviva (kvercetin).

Druh medu se rozlišuje dle jeho rostlinného původu, a to na med nektarový, medovicový a smíšený.

Med nachází široké uplatnění v potravinářském, farmaceutickém i kosmetickém průmyslu. Nejčastěji se med konzumuje přímo v čerstvém stavu, kdy se dospělým doporučuje jako prevenci užívat denně 1 polévkovou lžíci medu a dětem 2 až 3 kávové lžičky denně. V kosmetice se stává součástí celé řady přípravků – krémů, balzámů, mýdel a tělové kosmetiky, v lékařství a farmacii slouží jako prevence různých onemocnění nebo může být složkou některých dezinfekčních přípravků, sirupů, pastilek. Med podporuje obranyschopnost organismu a je zdrojem okamžité energie. Kontraindikací při konzumaci včelího medu může být alergie, která je však velmi vzácná.

Nákup medu se dá provést prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Další možností je koupit si med přímo od včelaře ve vašem okolí, tyto medy jsou zpravidla výborné, ale chce si včelaře nejprve ověřit, aby med neředil a jinak neznehodnocoval.

Detail odstavce: Med
Zdroj: Včelí produkty
Zveřejněno: 4.11.2015