Téma: 

děloha

Alchemilla mollis

Kontryhel při menstruaci

Kontryhelový čaj zmírňuje křeče během menstruace. Čaj je vhodné pít během menstruace, která je doprovázena bolestivými křečemi v oblasti podbřišku. Čaj je vhodný také pro ženy těsně před porodem, kdy se děloha připravuje na porod, napomáhá také ke zmírnění krvácení během porodu.

Ingredience: 1/2 lžičky kontryhelu, 1/2 lžičky maliníku, 1/4 lžičky meduňky

Postup: Bylinky se vloží do jedné nádoby, která se uzavře víčkem a dobře protřepe, aby se bylinky pěkně promísily. Bylinky nechte v horké vodě louhovat zhruba 5 minut. Čaj je vhodné pít týden před začátkem menstruace (začátkem křečí) nebo pár dní před termínem porodu. Má-li žena problémy s velkými křečemi během menstruace, je vhodné pít čaj teplý nebo studený, a to každý den během menstruace.

Zdroj: Alchemilla mollis
Zveřejněno dne: 24.11.2016

Bolestivá a problematická menstruace

Co je to menstruace?

Menstruace je součástí zcela přirozeného cyklického procesu vyskytujícího se u zdravých žen mezi počátkem dospělosti a koncem reprodukčních let. Počátek menstruace nazývaný menarche se vyskytuje průměrně ve věku 12 let. Poslední perioda, menopauza, se vyskytuje obvykle ve věku 45–55 let. V průběhu menstruačního cyklu se v sexuálně zralém samičím těle vyvine 1 vajíčko, které se uvolní v době ovulace. Výstelka dělohy (endometrium) roste synchronně. Po ovulaci se výstelka změní a je připravena na potenciální uhnízdění oplodněného vajíčka a vznik těhotenství. Pokud nenásleduje oplodnění a těhotenství, děloha se zbaví výstelky a začne nový menstruační cyklus. Proces zbavování se výstelky se nazývá menstruace. Menstruace se navenek projevuje formou menses: základní část endometria (výstelky) a krevní produkty vycházejí z těla vagínou. Třebaže se tento krevní výtok obvykle označuje jako krev, složením se od žilní krve liší. Toto krvácení znamená, že nezačalo těhotenství, třebaže ne jednoznačně, neboť někdy se může v raném stupni těhotenství krvácení vyskytnout. V zásadě však lze říci, že v plodném věku ženy vynechání menstruace indikuje těhotenství.

Zdroj: Bolestivá a problematická menstruace
Zveřejněno dne: 17.11.2013

Bakterie v moči

Bakterie v moči v těhotenství

Na infekci močových cest jsou náchylnější těhotné ženy. V průběhu těhotenství mají problémy s infekcí močových cest téměř 4 % žen. Zvětšující se děloha během těhotenství tlačí na močovody a tím v nich zpomaluje průtok moči. Děloha tlačí také na močový měchýř, což způsobuje jeho nedostatečné vyprázdnění. Bakterie, které by jinak byly odplaveny, se tak množí a způsobují infekci. Ta se může rozšířit v močové trubici, močovém měchýři, močovodech i ledvinách. Bakterie se do močových cest mohou dostat i z oblasti konečníku.

Infekce může zpočátku probíhat bez příznaků, v nejhorším případě může dojít k hnisání, které ohrožuje ledviny. Projevy infekce močového měchýře jsou časté nucení na močení doprovázené pálením a řezáním a bolesti břicha v jeho spodní části. Může se objevit i krev v moči. Infekce ledvin se projevuje horečkou (teplota nad 38 °C), třesavkou, bolestmi břicha a zad v oblasti žeber, pocitem na zvracení a zvracením. V těhotenství se infekce močových cest může podílet na předčasném porodu a nízké porodní hmotnosti plodu. Akutní zánět ledvin může ve spojitosti s vysokým krevním tlakem (hlavně před 28. týdnem těhotenství) způsobit až odumření plodu. Pokud v těhotenství infekce vystoupá až k ledvinám, jedná se o zánět ledvin, při kterém těhotné ženě hrozí zvýšené riziko poškození a oslabení postižené ledviny.

Vzhledem k léčbě pomocí léků je infekce nejnebezpečnější v 2. a 3. trimestru, nejvíce pak asi 3 až 4 týdny před porodem. Placenta v tuto dobu totiž může antibiotika propustit až k plodu. Infekce močových cest se u těhotných musí léčit vždy, aby se předešlo možným komplikacím, které jsou spojené s plodem. Infekci ledvin je nutné léčit v nemocnici.

Infekci v těhotenství lze zabránit zvýšeným příjmem tekutin. Zajistí se tak dostatečné odplavování bakterií. Důležité je močení každé 3 až 4 hodiny. Doporučuje se nosit spodní prádlo z přírodních materiálů. Důležitá je osobní hygiena a hygiena před a po pohlavním styku. Infekce může být přenosná při nechráněném pohlavním styku nebo análním sexu s více partnery.

Zdroj: Bakterie v moči
Zveřejněno dne: 16.1.2016

Amenorea

Příčiny

Amenoreu způsobuje řada skutečností. Primární (primaria) amenorea je stav, kdy nedojde k nástupu menstruace do 16. roku života. Většina dívek dostane první menstruaci kolem 12. roku. Pacientky s primární amenoreou mohou mít i poruchu sexuálního zrání. To znamená, že vnitřní genitál a prsy se nevyvíjejí.

Příčiny „primaria“ amenorea:

  • anomálie nebo nevyvinutí pohlavních orgánů – zúžení děložního čípku, chybějící pochva nebo děloha, chybějící otvor v hymeně (panenské bláně);
  • chromozomální abnormality – Turnerův syndrom, Kallmanův syndrom;
  • nádory hypofýzy a centrální nervové soustavy před nástupem puberty;
  • podvýživa, anorexie;
  • chronická onemocnění – cukrovka, anémie, vrozené vady srdce, onemocnění štítné žlázy;
  • hormonální poruchy;
  • špatná funkce vaječníků;
  • selhání vaječníků;
  • poruchy nervového systému nebo hypofýzy, která je důležitou součástí systému endokrinního a ovlivňuje dospívání během puberty.

Někdy se příčina primární amenorey nikdy nezjistí.

Sekundární „supira“ amenorea je stav, kdy přestane žena menstruovat po období spontánních menstruačních cyklů.

Příčiny „supira“ amenorea:

  • stres;
  • redukční dieta;
  • zvýšená fyzická námaha;
  • nadbytek mužských pohlavních hormonů (androgenů);
  • onemocnění hypofýzy – nádory, Sheehanův syndrom;
  • menopauza nebo předčasná menopauza – období menopauzy obvykle nastává kolem 50. roku života, je to fyziologický proces, někdy však může nastat u žen ve věku 40 let, což je považováno za patologii;
  • selhání funkce vaječníků – chemoterapie, radioterapie;
  • nádory vaječníků;
  • Ashermanův syndrom;
  • poruchy štítné žlázy – zvýšená, ale i snížená činnost štítné žlázy vede k poruše menstruačního cyklu;
  • Cushingův syndrom;
  • gravidita;
  • antikoncepce – ženy, které ukončily antikoncepční léčbu, nemusí mít menstruaci ihned po dobrání léků, trvá určitou dobu, než bude menstruační cyklus a ovulace pravidelná;
  • syndrom polycystických ovarií – tento syndrom způsobuje zvýšenou hladinu všech ženských pohlavních hormonů, což negativně ovlivňuje menstruační cyklus
  • léky – antipsychotika, chemoterapie, antidepresiva, léky na krevní tlak, léky na alergii.

Samotná absence menstruace (amenorea) není škodlivá, pokud se za ní neskrývá nějaká odchylka. Organismus tak může reagovat na změněné životní podmínky, stres, nedostatek jídla, spánku, změnu klimatu – a po návratu se vše obnoví. Samotná absence menstruace neznamená neplodnost, zvláště ta přechodná. Vždy se doporučuje podrobnější gynekologické a hormonální vyšetření.

Zdroj: Amenorea
Zveřejněno dne: 6.2.2016

Přirození u dětí

Děti s nejednoznačným přirozením

Existuje mnoho vrozených vad, které se týkají pohlavních orgánů a močových cest. Tyto vady mohou mít vliv na ledviny (orgán, který filtruje pustiny z krve a moči), močovodů, močového měchýře, močové trubice a mužské či ženské genitálie. Mužské pohlavní orgány zahrnují penis, prostatu a varlata. Ženské pohlavní orgány pak zahrnují vagínu, dělohu, vejcovody a vaječníky.

Abnormality pohlavních orgánů a močových cest patří mezi nejčastější vrozené vady, které ovlivňují jedno dítě z deseti. Některé z těchto abnormalit jsou jen drobné problémy, které nemusejí způsobit žádné příznaky a mohou být snadno diagnostikovány. Jiné abnormality mohou způsobovat například infekce močových cest, blokády, bolesti a poškození ledvin nebo jejich selhání.

Příčiny problémů pohlavních a močových cest

Tyto problémy se dědí geneticky, tedy od rodičů. Konkrétní příčiny většinou nejsou známy. Je však zřejmé, že genetika a faktory životního prostředí ovlivňují vývoj genetických orgánů.

Diagnostika vad močových cest

Mnoho vad močových cest může být diagnostikováno před nebo po porodu, a to pomocí ultrazvukového vyšetření, které používá zvukové vlny zkoumající vnitřní orgány plodu. Po porodu jsou využívána nejen ultrazvuková vyšetření, ale i množství jiných testů.

Nejednoznačné genitálie

Děti, které se narodily s nejasnými pohlavními orgány, mají vnější pohlavní orgány, které se nedají rozeznat, ať už jde o mužské, nebo ženské přirození. Existuje mnoho příčin nejednoznačných genitálií, včetně chromozomálních a genetických poruch, hormonálních poruch, deficitu enzymu a nevysvětlitelné abnormality tkáně plodu, která se stane genitálií. Nejčastější příčinou nejednoznačných genitálií jsou dědičné poruchy nazývané jako kongenitální adrenální hyperplazie, které u těžkých forem mohou narušit funkci ledvin a způsobit tak smrt. Tato porucha zahrnuje nedostatek enzymu, který způsobuje nadměrnou produkci mužských hormonů v nadledvinách. Nadbytek androgenů u dívek způsobuje velký klitoris připomínající penis. Toto onemocnění může být diagnostikováno pomocí krevních testů a vyžaduje celoživotní léčbu chybějících hormonů. U dívek může dojít k chirurgickému zákroku, který pomůže odstranit mužský genitál.

Další častou příčinou nejednoznačných genitálií je androgenní syndrom necitlivosti. Postižené děti mají mužské chromozomy (XY), ale v důsledku genetických vad jejich buňky nereagují nebo jen částečně neodpovídají na androgeny (mužské hormony). Děti s kompletní androgenovou necitlivostí mají varlata a u žen to způsobuje nevyvinutí ženských orgánů, jako je děloha nebo vaječníky. Tyto děti jsou téměř vždy vychovány jako ženy a mají zcela normální ženský vzhled, ačkoli potřebují léčbu hormony, která jim způsobí pubertu. Děti s částečnou citlivostí androgenů mají buňky, které částečně reagují na androgeny a časté jsou nejednoznačné vnější genitálie.

Počet chromozomálních abnormalit také může vést k nejednoznačným genitáliím. Patří mezi ně gonadální dysgeneze, při které má dítě normální mužské chromozomy (XY), zároveň však má vnitřní nebo vnější ženské pohlavní orgány, nebo nejednoznačné zevní pohlavní orgány, a některé kombinace mužských a ženských vnitřních orgánů.

Když se narodí dítě s nejasnými pohlavními orgány, je třeba provést diagnostiku těchto orgánů. Ta zahrnuje fyzikální vyšetření, vyšetření krve, moči a někdy i ultrazvukové vyšetření nebo chirurgický zákrok.

Zdroj: Přirození u dětí
Zveřejněno dne: 27.3.2014

Anatomie břišní dutiny

Uložení orgánů v dutině břišní

Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:

  • peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
  • retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)

V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).

Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.

Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:

  • malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
  • velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy

Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.

Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva

Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha

Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.

Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.

Části žaludku:

  • česlo (kardie)
  • fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
  • tělo (corpus) a zakřivení
  • vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval

Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.

Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.

Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.

Anatomicky se dělí na 3 oddíly:

  • dvanáctník
  • lačník
  • kyčelník

Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.

Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.

Části tlustého střeva:

  • slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
  • vzestupný tračník (colon ascendens)
  • příčný tračník (colon transversum)
  • sestupný tračník (colon descendens)
  • esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
  • konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.

Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.

Části jater:

  • pravý lalok (lobus dexter)
  • levý lalok (lobus sinister)
  • jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
  • tepny a vrátnicové žíly
  • místo výstupu žlučových vývodů

Cévní zásobení jater:

  • jaterní tepna (a. hepatica)
  • portální žíla (v. portae)

Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.

Části slinivky: hlava, tělo, ocas

Činnost slinivky:

  • vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
  • zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)

Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.

Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.

Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.

Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.

Velké cévy a jiné orgány v dutině břišní:

  • aorta a její odstupy (a. mesenterica)
  • dolní dutá žíla
  • pánevní tepny a žíly
  • mízní cévy a uzliny

Zdroj: Anatomie břišní dutiny
Zveřejněno dne: 12.5.2016

Mirena

Zkušenosti

Mirena je plastová trubička ve tvaru písmene T, která se zavádí do dělohy. Jedná se tedy o takzvané nitroděložní tělísko. Tento nitroděložní hormonální systém obsahuje účinnou látku levonorgestrel. Mirena má vysokou antikoncepční spolehlivost a je vhodná také pro kojící ženy. Maximální doba použití je pět let, může se ale odstranit i dříve. Mirenu vkládá do dělohy lékař. Před vložením je nutné absolvovat interní vyšetření ke zjištění polohy a velikosti dělohy. Je potřeba vyloučit těhotenství, pohlavní choroby či infekci. Pokud žena trpí akutní nemocí jater, nádorem jater nebo je přecitlivělá na levonorgestrel nebo jinou složku Mireny, má rakovinu děložního krčku nebo dělohy, není možné Mirenu zavést. Mirena může být zavedena v průběhu 7 dní od začátku menstruace. Po porodu se může zavést, až když se děloha zmenší do své původní velikosti.

Akné, jeho zhoršení či zlepšení, je jednou z otázek, která zajímá pacientky před zavedením Mireny. Na rozdíl od příznivého vlivu na pleť vlivem antikoncepčních pilulek může dojít po zavedení Mireny spíše ke zhoršení stavu pleti. Je to ale velmi individuální a předem vám to s jistotou neřekne nikdo. Některá žena zhoršení nezaznamená, jiná ano.

Většinou se ženy obávají bolesti při zavádění či odstranění Mireny. Jde však o relativně krátký výkon, v řádu několika minut. Vnímání bolesti je velmi individuální záležitost. Samotné zavedení může žena pociťovat spíš jako krátké štípnutí, jako velmi nepříjemná bývá spíš popisována předcházející dezinfekce. O něco bolestivější může být zavádění u žen starších, které jsou navíc už mnoho let po porodu posledního dítěte. Ve výjimečných případech je nutno zavádění či vyjmutí provádět v celkové anestézii. Mírná bolest v podbřišku se může objevit v prvních dnech po zavedení a také ve dnech, kdy by žena za normálních okolností menstruovala. Při nečekaně krutých bolestech však okamžitě vyhledejte lékaře!

Cena Mireny se liší podle toho, zda si ji necháte předepsat a vyzvednete v lékárně, anebo chcete zůstat bez starosti a využijete nabídku gynekologa.

Bolestivá menstruace, kterou žena trpěla před porodem, se může touto formou antikoncepce zcela odstranit. Díky hormonu obsaženému v Mireně dojde u většiny žen ke zmírnění či úplnému vymizení menstruačního krvácení. Přesto v prvním a posledním roce v době obvyklé pro menstruaci může žena pociťovat mírné pobolívání v podbřišku, zdaleka se to ale nedá srovnávat s jejími původními menstruačními bolestmi.

Finanční stránka je při volbě antikoncepce pro mnohé ženy otázkou číslo jedna. Záleží na každé ženě, jaké formě antikoncepce dává přednost a jaká cena je pro ni akceptovatelná. Mnoho jich raději vytáhne z peněženky několik stokorun na 3 měsíce, protože je investice tolik „nebolí“, než když zaplatí celou částku na 5 let naráz jako v případě Mireny. Jak je na tom Mirena ve srovnání s jinými formami antikoncepce: cena 5 200 Kč/60měsíců (5 let x 12 měsíců = 60 měsíců) = 86,60 Kč/měsíc.

Pokud v průběhu 5 let změníte svůj názor a rozhodnete se znovu otěhotnět, nic vám nebrání. S gynekologem se dohodnete na termínu vyjmutí. Avšak aby nedošlo k mýlce, rozhodně nemůžete počítat s vrácením investovaných peněz za „nevyčerpané“ měsíce!

Hormon obsažený v Mireně – levonorgestrel – se začíná uvolňovat do dělohy ihned po zavedení, a to stálou rychlostí a jen v opravdu velmi malém množství. Mirena by podle příbalového letáku měla uvolňovat 20 mg během 24 hodin. Nitroděložní systém je vhodnou antikoncepcí i pro kojící maminky, přičemž množství a kvalita mateřského mléka by jím neměla být ovlivněna.

Byly prováděny studie srovnávající vliv Mireny a tělíska s mědí na hladinu cholesterolu a ostatních tuků. Z výsledků plyne, že běžné tělísko s mědí nemá na metabolismus krevních tuků vliv žádný, Mirena pak nemá významný vliv na žádný z tuků kromě HDL (takzvaný hodný cholesterol), který v prvním půlroce po zavedení významně klesá, ale do konce prvního roku se zase vrací ke svým původním hodnotám.

Před plánovaným zavedením Mireny je nutná důkladná gynekologická prohlídka, včetně odebrání stěrů na cytologii a také vyloučení pohlavně přenosných chorob a dalších infekcí. Přestože by Mirena měla snižovat riziko nitroděložních infekcí, je zcela nevhodnou antikoncepcí pro ženy s opakovanými vaginálními záněty.

Kouření u žen starších 35 let a užívajících zároveň perorální antikoncepci je jedním z rizikových faktorů vzniku žilních trombóz. Nezřídka se stane, že gynekolog takové ženě odmítne předepsat další balení tabletek a nabídne jí alternativu v podobě Mireny (či jiného nehormonálního nitroděložního tělíska), u kterých riziko trombózy odpadá.

Ženy užívající perorální antikoncepci si stěžují na snížení sexuálního libida, ženy chráněné Mirenou sníženou chuť na sex nepopisují.

Menstruační krvácení po zavedení Mireny slábne či vymizí úplně. Zpočátku je pro ženy chybějící menstruace nezvyklá a obávají se těhotenství. K zeslabení či vymizení menstruačního krvácení by ve většině případů mělo dojít, ne vždy se tak stane a spousta žen hlásí menstruaci stejnou nebo i silnější.

Antikoncepce ve formě nitroděložního tělíska není žádnou novinkou: Postupem let se měnily tvary i použité materiály a dnešní Mirena má tvar písmene T, přičemž na rozdíl od ostatních nitroděložních tělísek (bez obsahu hormonů) obsahuje v těle nohy písmene T váleček s obsahem hormonu levonorgestrel. Otěhotnění může být jedním z důvodů k nespokojenosti uživatelky a reklamaci Mireny. V klinických studiích byly zaznamenány 2 případy ročně u každého z 1 000 žen, které mají Mirenu zavedenou.

Po aplikaci Mireny by se měl rovněž zmírnit či zcela vymizet premenstruační syndrom (PMS), který některé ženy pravidelně obtěžoval.

Reklamace a možnost částečného vrácení vstupní investice je jednou z alternativ, které mimo jiné zmiňuje gynekolog při pohovoru o výběru vhodné antikoncepce. Podmínkou je cílené vyjmutí Mireny (nikoli náhodné vytažení!) v době do 12 měsíců od jejího zavedení z důvodu přetrvávajících zdravotních obtíží a nespokojeností klientky.

Sex s Mirenou by měl být stejný jako bez Mireny. Žena by tedy neměla pociťovat nic neobvyklého, muž si může při styku stěžovat na délku vláken, která jej při styku mohou nepříjemně obtěžovat. Na požádání gynekolog vlákna Mireny zkrátí.

Špinění je patrně nejdiskutovanějším problémem žen po zavedení nitroděložního systému. Velmi obtěžující je v prvních měsících, zejména pokud zvolíte termín zavedení systému na jaře či v létě. Doba, během které si na sebe s Mirenou budete zvykat, je velmi individuální. Ve většině případů dojde k ustálení stavu. Při dlouhotrvajícím permanentním špinění či krvácení, nebo pokud se vám cokoli nezdá, kontaktujte svého lékaře a žádejte ho o radu. Můžete také vyzkoušet volně prodejný Ascorutin (dávkování 3x denně 2 tablety), je možné jej navíc doplnit vitamínem K, který je na předpis).

Tampóny se ženám s Mirenou nedoporučují používat zejména v prvních měsících po zavedení, a to z důvodu vytažení tělíska.

K výraznějším váhovým výkyvům by ve spojení s Mirenou nemělo dojít.

Zavedení Mireny se obvykle provádí v době menstruace, ideálně 3.–4. den. Děloha je v tomto období pootevřená a tělísko tak s mnohem menší bolestí (případně žádnou) projde pootevřeným děložním hrdlem. Lékař často nemusí vůbec použít dilatátory (kovové nástroje rozšiřující děložní hrdlo tak, aby tělísko mohlo bez překážky projít), přitom jediná bolest bývá právě spojena s rozšiřováním; dezinfekce či uchopení čípku bývají pouze nepříjemné. V tomto se Mirena vůbec neliší od ostatních tělísek.

U žen po porodu se Mirena zavádí po ukončeném šestinedělí, ženám po provedeném císařském řezu se doporučuje vyčkat alespoň 6 měsíců, aby měla děloha dostatek času řádně se zahojit. Antikoncepční účinek je okamžitý.

Zdroj: Mirena
Zveřejněno dne: 22.6.2016


Sitemap | RSS