Téma: 

modifikace

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LECITINU

Název lecitin pochází ze starořeckého slova lekithos, což znamená žloutek. Lecitin je obecný název pro fosfatidylcholin a společný výraz pro všechny lipidy, respektive fosfolipidy, které jsou složené z mastné kyseliny, glycerolu, kyseliny fosforečné a cholinu a jsou složkou vnější buněčné membrány živočichů a rostlin. Lecitin je průvodní látkou tuků a mastných kyselin a zvláště hojně se nachází ve vaječných žloutcích a buňkách semen rostlin.

Zdroj: Nežádoucí účinky lecitinu
Zveřejněno dne: 11.6.2017

ZKUŠENOSTI S FORSKOLINEM

Použití a farmakologie

Princip mechanismu, kterým forskolin vykazuje svoji aktivitu je stimulace AC, čímž se zvýší buněčné cAMP. Chemická modifikace forskolinu vede k polotovarům syntetických sloučenin s mírnou selektivitou pro jednotlivé izoformy cyklázy, včetně srdeční typu 5 střídavého proudu. Stimulace AC je považována za mechanismus, kterým forskolin uvolňuje hladké svalstvo; nicméně, bylo zjištěno, že eforskolin působí i prostřednictvím jiných systémů, včetně transportu glukózy a iontových kanálů.

Zdroj: Zkušenosti s forskolinem
Zveřejněno dne: 26.1.2016

VZDUCHOVÁ TEPELNÁ ČERPADLA

Problémy s výkonem tepelných vzduchových čerpadel

Tepelná vzduchová čerpadla mohou mít problémy s nízkým prouděním vzduchu nebo nesprávným chlazením. Pokud je malý průtok vzduchu, účinnost a výkon se zhoršuje. Technici mohou průtok vzduchu zvýšit buď vyčistěním výparníku, nebo zvýšením otáček ventilátoru, ale často jsou potřeba nějaké modifikace potrubí.

Chladicí systém by měl mít při instalaci a při každém servisu zkontrolovaný únik. Pokojová tepelná čerpadla a balená tepelná čerpadla jsou v továrně naplněna chladivem a jen zřídkakdy nefungují správně. Dělený systém tepelných čerpadel na dvě strany je naplněn v oblastech, což může mít někdy za následek příliš mnoho nebo příliš málo chladiva. Dělený systém tepelných čerpadel, které mají správnou náplň chladiva a proudění vzduchu, odpovídá většinou tepelnému a chladivému výkonu udávanému výrobcem. Příliš mnoho nebo příliš málo chladiva redukuje výkon a účinnost tepelného čerpadla.

Zdroj: Vzduchová tepelná čerpadla
Zveřejněno dne: 1.4.2013

TIRAMISU Z MASCARPONE SE ŠLEHAČKOU

Tiramisu po česku

České modifikace na zaručeně domácí tiramisu jsou připravovány z tvarohu, pomazánkového másla, zakysané smetany, lučiny, dětských piškotů, granka. Zde je několik receptů s těmito ingrediencemi:

Tvarohové tiramisu

Ingredience: cukr moučka, kakao na posypání, 1 hrnek kávy (turek), mléko, 1–2 balení piškotů, 1 lžíce rumu, 1 kelímek tvarohu, 1 kelímek zakysané smetany

Postup: Uvaříme silnou neslazenou kávu, necháme vychladnout a přidáme do ní lžíci rumu. Na dno zapékací mísy klademe piškoty, které potom pomocí metličky natíráme kávovou směsí tak, aby byly vlhké a vláčné. Potom namícháme směs ze zakysané smetany a tvarohu, přidáme cukr, aby nebyla směs kyselá, a kapku mléka, aby nebyla příliš hustá (není nutné). Poté naneseme na piškoty tak, aby byly všechny pěkně zakryté, ale jen tenkou vrstvou. Znovu navrstvíme piškoty a postup opakujeme. Poslední vrstvou je směs tvarohu a zakysané smetany, kterou posypeme kakaem. Necháme alespoň 2 hodiny v chladu ztuhnout.

Tiramisu z pomazánkového másla

Ingredience: 1 balíček piškotů, 2 kelímky smetany na šlehání, 2–3 lžičky rumu, 2 kelímky pomazánkového másla bez příchuti, 50 g kakaa, 1 hrnek silné instantní kávy, 2 hrnky cukru moučka

Postup: Dortovou formu vyložíme pečicím papírem. Poté si uvaříme silnou kávu a přidáme do hrnku 2–3 lžičky rumu. Dno formy vyskládáme piškoty, které předtím namočíme do kávy s rumem. Poté vyšleháme 2 šlehačky, přidáme dvě pomazánková másla a dvě skleničky moučkového cukru. Tuto hmotu natřeme na piškoty, poté dáme znovu vrstvu piškotů a stále střídáme, dokud horní vrstvu nebude tvořit krém. České tiramisu z pomazánkového másla na závěr posypeme kakaem a dáme do lednice ztuhnout.

Tiramisu z lučiny

Ingredience: 200 g lučiny, 250 g měkkého tvarohu, 3 žloutky, 3 lžíce moučkového cukru, 3 lžíce rumu nebo koňaku, 1 ušlehaná šlehačka (250 ml), 1 ztužovač šlehačky, 1 a 1/2 sáčku piškotů, miska uvařené kávy (pražené nebo rozpustné), kakao nebo nastrouhaná hořká čokoláda

Postup: Žloutky utřeme s cukrem, přidáme lučinu, tvaroh, rum. Promícháme. Nakonec lehce vmícháme ušlehanou šlehačku. Pokud budete chtít tužší konzistenci, vmíchejte do šlehačky těsně před dokončením ztužovač (nemusí být). Formu vyložíme potravinovou fólií a vyskládáme piškoty namočenými v kávě. Na vrstvu piškotů dáme umíchaný krém. Střídáme vrstvy tak, aby vrchní vrstvu tvořil krém. Povrch posypeme kakaem či hořkou čokoládou. Necháme do druhého dne ztuhnout v chladničce.

Zdroj: Tiramisu z mascarpone se šlehačkou
Zveřejněno dne: 10.4.2017

KONTAKTNÍ ČOČKY

Vynálezce

Nejstarší myšlenka modifikace refrakčních vlastností oka a jejich ovlivňování přímo na rohovce může být připsána Leonardu da Vinci, který to prokázal v pokusu z roku 1508, ponořením oka do vodou naplněné sklenice. René Descartes měl roku 1636 představu jakési skleněné zkumavky naplněné kapalinou, která je nastavena pro korekci oční vady přímo na oku. John Herschel v roce 1823 popisuje použití zvířecího želé naplněného ve sférické kapsli, které je aplikováno na povrch oka, a tak právě on byl ve své době nejblíže dnešním kontaktním čočkám.

Kolem roku 1880, minimálně dva vynálezci pracovali na prvním konceptu kontaktní čočky. Byli to Adolf Eugen Fick a August Müller, kteří vyvinuli skleněné mističky, které překrývaly většinu očního povrchu. August Müller byl sám velmi krátkozraký a tyto čočky tak sám nosil. Mohl je ale nosit pouze po dobu maximálně půl hodiny. Optik William Feinbloom poprvé v roce 1936 uvedl plastovou PMMA kontaktní čočku namísto skla. Již v roce 1930 experimentoval Heinrich Wöhlk v Kielu se sklerálními čočkami z plexiskla. Podařilo se mu jako prvnímu dosáhnout dnešní moderní formu dlouhodobé přenosné kontaktní čočky. Použil metodu přesně lité čočky podle rohovky oka, což umožňuje pouze produkci individuálních kontaktních čoček na míru. Wöhlk tak může být považován za vynálezce moderní tvrdé kontaktní čočky. Bohužel ale Wöhlk postrádal kapitál, takže nemohl přihlásit patent na svůj vynález.

V roce 1948 Kevin Tuohy představil první čočky vyrobené výhradně z PMMA a požádal o patent. Jeho čočka již nepokrývala celé bělmo, ale jen rohovku na kterou přilnula. Důležitý průlom přišel v roce 1959, kdy český vědec Otto Wichterle, vynalezl hydrogel HEMA a použil jej pro výrobu měkkých kontaktních čoček. Takzvané Wichterleho čočky byly ještě křehké a citlivé na použití. V následujících letech Jacqueline Urbach vytvořil mnohem tenčí, mnohem stabilnější materiál pro měkké čočky, který byl patentován v roce 1974 (hydrofilní kontaktní materiál čočky; patent číslo 3'985'697). V roce 1975 byly v Amsterdamu poprvé představeny první masově vyráběné měkké čočky v Evropě pod názvem „Urosoft“. FDA v USA je přijala v roce 1977 jako jedny z prvních měkkých čoček vůbec.

Zdroj: Kontaktní čočky
Zveřejněno dne: 26.6.2017

RECEPTY NA PERNÍČKY, KTERÉ JSOU HNED MĚKKÉ

Nejlepší perníčky

Tradičně se perník vyráběl v hanzovních městech jako symbol jejich úspěchu a kontaktu se světem. Vzhledem k ceně koření byl perník velkým luxusem. Z hanzovních měst byl perník často exportován do vnitrozemí. Tradice výroby perníku do dnešních dnů přetrvala v Brémách, Mnichově, Norimberku, Amsterdamu, Lutychu, Klaipėdě, Gdaňsku či Toruni. V Česku je nejznámější pardubický perník. Recept na pardubický perník pocházel původně z Hradce Králové, ale tehdejší majitel Pardubic Vilém z Pernštejna ho koupil. Perník byl exportován na velké vzdálenosti a z toho důvodu byl vyráběn tak, aby během těchto dlouhých cest neutrpěla jeho kvalita. Za svou trvanlivost vděčí jednak silnému podílu koření a pak také tvrdosti a suchosti. Díky tomu je možno ho skladovat na chladném a suchém místě i několik měsíců.

Perníkové těsto se koření skořicí a zázvorem, občas také hřebíčkem, kardamomem, muškátovým oříškem, anýzem a levandulí. Po smíchání by se těsto mělo nechat odležet, aby mohlo zfermentovat. Při průmyslové výrobě se tato doba pohybuje kolem několika týdnů, těsto na domácí vánoční perníčky by se mělo připravovat měsíc dopředu. Perníkové těsto se vykrajuje do různých tvarů, vyrábí se perníky kulaté, velmi častým motivem je perníkové srdce, zvířátka nebo třeba půllitr. Po upečení jsou pak tyto perníky zdobeny buď barevnými cukrovými polevami, anebo čokoládou. Zdobené perníky jsou jedním z druhů tradičního vánočního cukroví. Průmyslově se vyrábějí perníky slepované – dva pláty perníku jsou pomocí marmelády slepeny k sobě a zality v čokoládové polevě. Z plátků perníku jsou slepovány a konstruovány i složitější tvary, nejčastějším motivem je perníková chaloupka inspirovaná pohádkou O perníkové chaloupce.

Voňavé, něžně nazdobené perníčky prostě na sváteční stůl patří. Zde je několik tipů pro perfektní výsledek:

  • Perníkové koření koupíte jako hotovou směs, ale můžete si namíchat doma své vlastní koření. Najemno rozemelte 1–2 hřebíčky, kuličku nového koření, kousek skořice, badyánu, půl lžičky anýzu a přidejte půl lžičky citronové a pomerančové kůry. Toto množství koření je cca na 250 g mouky.
  • Aby byly perníčky krásně lesklé a dobře na nich drželo zdobení z bílkové polevy, ještě horké je ihned po vyndání z trouby potřete rozšlehaným vejcem.
  • Na bílkovou polevu potřebujete opravdu jemný moučkový cukr, přípravu proto nešiďte a vždycky ho prosejte přes malé sítko. Šlehač nastavte na maximální výkon. Bílek se 100 g cukru a lžičkou citronové šťávy šlehejte do zhoustnutí. Můžete zapracovat i lžičku bramborového škrobu. Je-li poleva příliš hustá, přidejte ještě trochu citronové šťávy.

Ale znáte to, děti nechtějí tak dlouho čekat, a tudíž je zde modifikace receptů na výrobu domácích perníčků, které se dají po upečení a nazdobení ihned konzumovat, tedy recept na perníčky bez uležení.

Zdroj: Recepty na perníčky, které jsou hned měkké
Zveřejněno dne: 21.1.2017

IIFYM ČESKY

Jídelníček

Výhodou IIFYM je to, že nevyřazuje žádnou složku potravy a nelimituje tak nikoho ve výběru potravin To však může být dvojsečná zbraň. Průměrný člověk sní za den do 20 gramů vlákniny, což je prostě málo. V případě navýšení podílu vlákniny ve stravě potěšíte svá střeva, která se vám odvděčí lepším fungováním trávicího i imunitního systému. Navíc na sebe vláknina váže škodlivé látky z potravy.

Nevýhodou stravovacího systému IIFYM je sledování makroživin, kdy je nutností vážit si potraviny a zapisovat je a sledovat je. IIFYM nezohledňuje konzumaci cukru. Cukr jako takový není špatný, ale jeho spotřeba je enormní, a to je špatné.

S IIFYM budete minimálně z 80 % jíst relativně zdravě, díky nutnému zvýšenému příjmu vlákniny, a maximálně z 20 % budete hřešit, což by mohlo vést i k lepšímu psychickému stavu, kdy nad sebou necítíte hrozbu zákazu konzumace nějaké potraviny. S tímto systémem stravování se dá zhubnout, dá se s ním nabrat aktivní tělesná hmota a dá se s ním i zlepšit sportovní výkon. Vše záleží na jedinci samém. Pokud jste ve výživě nováček a nevíte si rady, tak vám IIFYM pomůže. Pokud máte znalosti ze světa výživy, tak vám IIFYM nenabídne nic, co byste již nevěděli. Pokud si budete hlídat příjem cukru, minimalizujete konzumaci průmyslově zpracovaných potravin včetně sladkostí a omezíte nebo vyloučíte návštěvy fastfoodu, bude IIFYM fungovat. IIFYM není nic jiného, než různé modifikace doporučení pro příjem živin od Společnosti pro výživu ČR nebo WHO.

Bílkoviny

Bílkovina je kombinací klíčových aminokyselin, které podněcují růst svalů a podporují pocit sytosti. Bylo prokázáno, že jsou výhodné pro cvičící jednotlivce, kteří chtějí ztratit nebo získat váhu.

Pokud je vypočtené RDA bílkovin mnohem vyšší, než jaké v současnosti konzumujete, pak se doporučuje pomalu stupňovat příjem bílkovin. Zkuste přidat 20 g týdně, až dosáhnete požadovaného cíle. Nedoporučuje se začít konzumovat mnohem více, než jste zvyklí. Tělo totiž dokáže využít jen určité množství makroživin, zbytek si ukládá ve formě podkožního tuku. Sice byste měli většinu bílkovin přijímat ze zdravých potravin, ale někdy se může zdát náročné dosáhnout žádaného příjmu ze stravy. V takovém případě se doporučuje zařadit kvalitní proteinový nápoj, například True Whey. Jedna dávka (25 g) tohoto syrovátkového proteinového koncentrátu obsahuje až 19,45 g bílkovin, jen 2 g tuků, 2,2  g sacharidů a 104 kalorií. Je také rychle stravitelný a nezatěžuje žaludek, což je skvělá zpráva pro mnoho lidí s trávicími problémy.

Pokud se snažíte spalovat tuk, příjem bílkovin, který jste si právě vypočítali, zůstává konstantní. Při výpočtu poměru makroživin se toto číslo nemění, dokud se složení vašeho těla nebo cíl výrazně nezmění.

Potraviny bohaté na bílkoviny: vajíčka, mléko, sýr, jogurt, kuřecí, krůtí, vepřové, hovězí maso, ryby, fazole, ořechy, luštěniny, sója, tvaroh.

Tuk

Tuk je základní živina zapojená do mnoha tělesných funkcí. Je velmi důležitá pro buněčnou signalizaci a komunikaci v těle, umožňuje vstřebat vitamíny A, D, E, K a podporuje optimální hormonální prostředí v těle.

Potraviny bohaté na tuky: olivový, řepkový, kokosový olej, arašídové máslo a jiné máslo ořechů, avokádo, mandle, vlašské ořechy, kešu, losos, makrela, žloutky.

Dělení tuků:

  • nenasycené tuky – obvykle považovány za „nejzdravější“ tuky, protože pozitivně ovlivňují zdraví srdce, kognitivní funkce a regeneraci;
  • nasycené tuky – pozitivně ovlivňují produkci testosteronu a optimalizují produkci hormonů v těle;
  • transtuky – označovány jako „špatné“ tuky, protože mají negativní dopad na zdraví srdce a vedou ke zvýšení rizika metabolických abnormalit.

Sacharidy

Sacharidy jsou primárním zdrojem energie v těle. Svaly a mozek upřednostňují právě tento zdroj energie jako palivo.

Rozlišují se dva základní typy sacharidů:

  • komplexní sacharidy – jsou stravitelné pomalu a potraviny, které je obsahují, jsou často tmavší; obsahují velké množství vitamínů a minerálů a zajišťují rovnoměrné uvolňování energie, vzhledem k vysokému obsahu vlákniny (například oves, hnědá rýže a celozrnné pečivo);
  • jednoduché sacharidy – jsou tráveny rychle a potraviny, které je obsahují, jsou často světlejší (bílá rýže, bílé pečivo, sušenky a sladkosti).

Potraviny bohaté na sacharidy: ovesné vločky, rýže, chléb, cereálie, těstoviny, quinoa, brambory, ovoce, bonbóny, chipsy.

Zelenina

Většina zeleniny obsahuje málo kalorií (s výjimkou škrobnaté zeleniny, jako je hrášek, brambory, kukuřice), takže se doporučuje přidat zeleninu alespoň do 3 jídel během dne. Nutriční hodnoty zeleniny nepotřebujete počítat, jen se snažte dodržet určité množství. Pokud se rozhodnete jíst zeleninu vícekrát za den nebo ve velkých porcích, počítejte sacharidy, aby seděl celkový počet kalorií.

Zdroj: IIFYM česky
Zveřejněno dne: 15.7.2017

MYDOCALM

Mydocalm příbalový leták

MYDOCALM 50 MG (MYDOCALM 150 MG) obsahuje tolperisoni hydrochloridum 50 mg (150 mg) v 1 potahované tabletě.

MYDOCALM 50 mg: bílé nebo téměř bílé kulaté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany označené „50“.

MYDOCALM 150 mg: Tmavě hnědé potahované tablety čočkovitého tvaru, téměř bez zápachu, označené „150“.

Terapeutické indikace

Akutní, případně dlouhodobé léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného organickými neurologickými poruchami (spastickou monoparézou a hemiparézou po cerebrovaskulární příhodě, roztroušenou sklerózou, myelopathií, zraněním míchy). Jako adjuvantní dlouhodobé léčení při rehabilitaci pacientů se spastickou parézou, aby se usnadnila léčebná gymnastika. Speciální pediatrické indikace jsou Littleova choroba (spastická paralýza) a jiné encefalopatie provázené dystonií. Léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného degenerativními chorobami pohybového systému, například artrózou velkých kloubů, spondylózou, spondylartrózou, diskopatií. Mimoto se nezávisle na předchozích indikacích používá i k léčení obliterujících cévních chorob (obliterující arteriosklerózy, diabetické angiopatie, obliterující trombangiitidy, Raynaudovy choroby) a poruch vyvolaných postižením cévní inervace (akrocyanózy, intermitentní angioneurotické dysbazie). Přípravek je určen pro dospělé a mladistvé, MYDOCALM 50 MG i pro děti od 3 let.

Dávkování a způsob podání

Dospělí a mladiství: MYDOCALM potahované tablety mají vysoký terapeutický index. Užívají se per os. Doporučená denní dávka je 150–450 mg, rozděleno do tří jednotlivých dávek podle individuálních potřeb a tolerance pacienta. Tyto dávky je možné užívat i dlouhodobě (několik měsíců i let) bez redukce dávkování. U starších lidí není nutná redukce ani modifikace dávkování, i pacienti vyššího věku dobře snášejí uvedené doporučené dávky. Podle dostupných údajů není třeba žádná úprava dávkování při snížené funkci jater nebo ledvin. Ačkoli potrava podle klinických zkušeností neovlivňuje účinnost MYDOCALMU, doporučuje se jako obecné pravidlo užívat tablety před jídlem.

Děti: MYDOCALM 50 MG potahované tablety nepředstavují vhodnou lékovou formu pro zahájení léčby u dětí. U dětí od 3 do 6 let se na začátku léčby podává celodenní dávka 5 mg/kg tělesné hmotnosti a od 6 do 14 let celodenní dávka 2–4 mg/kg tělesné hmotnosti, obvykle rozděleně do tří jednotlivých dávek. U dětí při Littleově chorobě je obzvlášť důležité individuálně upravené dávkování, protože děti mohou tolerovat i celkové denní dávky 100–600 mg MYDOCALMU, tedy mnohem více, než je obecně doporučovaná denní dávka. MYDOCALM se také může dětem podávat jako dlouhodobá terapie po měsíce anebo i léta.

Kontraindikace

MYDOCALM potahované tablety se nesmí podávat pacientům s myastenií gravis, dále se známou přecitlivělostí vůči kterékoli složce přípravku. Přípravek MYDOCALM 150 MG potahované tablety není určen pro podání dětem vzhledem k nemožnosti dělení tablet.

Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Při projevech přecitlivělosti na přípravek (svědění, zčervenání, vyrážka, dušnost) se musí užívání přípravku přerušit. Lehké projevy přecitlivělosti obvykle vymizí po snížení dávky tolperisonu.

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vzájemně se zesilují myorelaxační účinky tolperisonu a jiných látek s centrálně myorelaxačními a sedativními účinky (například benzodiazepinů). Při takových kombinacích je třeba redukce dávek. Tolperison aditivně zesiluje účinky některých analgetik, zejména niflumové kyseliny. Při kombinaci proto může být vhodné snížení dávek analgetika.

Těhotenství a kojení

Studie na zvířatech ukázaly embryotoxické účinky tolperisonu u potkanů v denních dávkách 500 mg/kg, u králíků v denních dávkách 250 mg/kg. Teratogenní účinky nalezeny nebyly. Studie o účincích tolperisonu v graviditě u člověka nejsou k dispozici. Není známo, zda se tolperison vylučuje do mateřského mléka. V období těhotenství a v době kojení se doporučuje podávat MYDOCALM jen tehdy, pokud je to bezpodmínečně nutné.

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Na základě sledování u zdravých dobrovolníků lze zařadit MYDOCALM mezi látky s nepravděpodobným ovlivněním pozornosti při řízení motorových vozidel a při obsluze strojů.

Nežádoucí účinky

Na základě více než 80 klinických studií na více než 7 000 pacientech lze uzavřít, že MYDOCALM se dobře snáší a frekvence nežádoucích účinků je nižší než 2 %. Zřídka se objeví abdominální diskomfort a nauzea. Vzácné jsou i nežádoucí účinky ovlivněním CNS, jako jsou závratě, svalová slabost a únava. Někdy se vyvine mírná hypotenze. Nežádoucí reakce se vyskytnou vzácně, bývají mírné a obvykle mizí po snížení dávky. Vzácně se může objevit přecitlivělost (pruritus, erytém, exantém, dušnost). Vznikne-li reakce přecitlivělosti, je třeba ukončit další aplikaci přípravku a přiměřenými postupy zvládnout nežádoucí reakci.

Předávkování

V pokusech na zvířatech se akutní toxicita po p.o. podání tolperisonu projevila ataxií, tonickoklonickými křečemi, dušností a paralýzou dechu. O předávkování MYDOCALMU u člověka nejsou k dispozici dostatečné údaje, tolperison má vysoký terapeutický index. Nejvyšší denní dávka známá z literatury je 800 mg, a ta nevyvolala toxické účinky u dospělých. U dětí mohou vysoké dávky (300–600 mg denně) vyvolat zvýšenou dráždivost.

Farmakodynamické vlastnosti

Tolperison je centrální myorelaxans. ATC skupina: M03BX04.

Mechanismus jeho účinku není plně objasněn. Má vysokou afinitu k nervové tkáni, nejvyšších koncentrací dosahuje v mozkovém kmeni, ve spinální míše a periferním nervstvu. Chemickou strukturou se tolperison blíží lidokainu a podobně jako lidokain má i stabilizační účinek na membrány ve tkáních uvedených výše. Jeho účinky se rozvíjejí na třech úrovních:

  • Tolperison stabilizuje buněčnou membránu neuronů a tím potlačuje nadměrné akční potenciály a zabraňuje patologickému zvýšení svalového tonu. Může inhibovat i algické impulzy z periferie, o nichž je známo, že často vyvolají různé motorické a vegetativní reflexy, které vedou ke zvýšení svalového tonu.
  • Tolperison v úměrně podané dávce snižuje zvýšenou monosynaptickou a polysynaptickou aktivitu a vrací ji na fyziologickou úroveň.
  • Tolperison snižuje retikulo-spinální facilitaci v mozkovém kmeni a potlačuje experimentální decerebrační rigiditu různých typů. Snížení supraspinální facilitace přispívá ke snížení zvýšeného svalového tonu.

Pro možnost ovlivnění výdeje transmiteru z presynaptických zakončení svědčí jen nepřímé podklady, stejně jako pro možnost ovlivnění vápníkových kanálů, slabého spazmolytického a adrenolytického efektu.

Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání se tolperison rychle a téměř kompletně absorbuje z tenkého střeva. Plazmatická hladina tolperisonu vrcholí za 0,5–1 hodinu po požití potahovaných tablet MYDOCALM. Biologická dostupnost je po perorálním podání u člověka zhruba 20%, což je dáno vysokým first-pass efektem. V pokusech na zvířeti lze prokázat vysokou koncentraci podaného tolperisonu v diencefalu, pontu a oblongátě a eliminačních orgánech – játrech a ledvinách. U člověka je celková plazmatická clearance 1,9 + 0,4 l/hod/kg. Eliminační poločas tolperisonu je cca 2,5 hod. Tolperison se intenzivně metabolizuje v játrech a ledvinách, především oxidací na 4´-CH3 skupině. O farmakologické aktivitě metabolitů nejsou údaje. Tolperison i jeho metabolity se téměř kompletně vylučují ledvinami, 98 % podané dávky se vyloučí močí během 24 hodin. Méně než 0,1 % podané dávky se vyloučí v nezměněné formě, ostatek ve formě metabolitů.

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

V pokusech sledujících subakutní a chronickou toxicitu p. o. tolperisonu u potkanů a psů se jako nejvyšší netoxická dávka ukázala dávka zhruba 200 mg/kg denně; ta je ve srovnání s lidskou terapeutickou dávkou dostatečně vysoká.

Seznam pomocných látek

50 mg: monohydrát kyseliny citronové, koloidní bezvodý oxid křemičitý, stearin, mastek, mikrokrystalická celulóza, kukuřičný škrob, monohydrát laktózy, červeň allura AC, oxid titaničitý, makrogol 6000, hypromelóza 2910 

150 mg: monohydrát kyseliny citronové, koloidní bezvodý oxid křemičitý, stearin, mastek, mikrokrystalická celulóza, kukuřičný škrob, monohydrát laktózy, černý, žlutý a červený oxid železitý, oxid titaničitý, makrogol 6000, hypromelóza 2910 

Inkompatibility: Nejsou známy.

Doba použitelnosti: MYDOCALM 50 mg: 2 roky; MYDOCALM 150 mg: 3 roky.

Zvláštní podmínky pro uchovávání: Uchovávejte při teplotě 15–25 °C.

Druh obalu a velikost balení

MYDOCALM 50MG:

  • a) PP nádobka s PE uzávěrem a stlačitelnou zátkou (koncertina), příbalová informace v jazyce českém, papírová krabička.
  • b) PVC/Al blistr, příbalová informace v jazyce českém, papírová krabička.

Velikost balení: 30 potahovaných tablet.

MYDOCALM 150 MG:

PVC/Al blistr, příbalová informace v jazyce českém, papírová krabička.

Velikost balení: 30 potahovaných tablet.

Návod k použití přípravku, zacházení s ním: Žádné zvláštní požadavky.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Chemical Works of Gedeon Richter Ltd.

Gyömröi út 19-21, 1103 Budapešť X., Maďarsko

Zdroj: Mydocalm
Zveřejněno dne: 26.4.2015

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - ÚNOR

Jak a kdy řezat

Řekněte prosím konkrétně, jak tedy řezat?

Při každém řezu vlastně keř stále maličko omlazujeme. Prostředkem k tomu jsou zásobní čípky, o kterých jsem se již dnes zmínila, a také pravidlo, na základě kterého se ono omlazení provádí – jmenuje se princip Guyotova řezu. Spočívá v tom, že se na keři z jednoletého dřeva nařezává dvouoký čípek a nad ním plodonosný čípek nebo tažeň. Nad ním (myšleno morfologicky, tedy blíže kmeni nebo starému dřevu) je vždy zásobní čípek. Při rašení z každého očka začne vyrůstat letorost (pokud ovšem očko v zimě nezmrzlo). Z dvouokého zásobního čípku tedy vyrostou dva letorosty, které se v následujícím roce využijí stejně: spodní na zásobní čípek a ten horní na plodonosný čípek nebo tažeň. Viz obr. 2

Pokud zásobní čípek takto využít nelze, třeba proto, že jeden z výhonů je krátký, musíme vyhledat jiný vhodný výhon pro nařezání plodonosného čípku nebo tažně a výhon morfologicky postavený pod ním využijeme na zásobní čípek. Vtip řezu spočívá v tom, že vše za jednoletým dřevem, ponechaným na keři, se odřízne, tedy všechno nevyužité jednoleté i dvouleté dřevo. Tímto způsobem se keř každoročně maličko omladí a nerozrůstá se do stran, odborně: „nevysoukává se“. Tento postup je důležitý proto, že při řezu omezuje počet řezných ran. A co pro révu řezná rána, to poškození cévních svazků, které se musí s tímto poškozením vypořádat tak, že „odbočí“. Důsledkem je „křivolaká“ cesta pro živiny proudící z kořenů. Při ponechání většího počtu řezných ran na keři jsou rostoucí letorosty špatně vyživovány. Tento „trošku zmlazovací“ princip se využívá při všech způsobech tvarování keře, ať jde o tvary vrcholové nebo kordonové. Viz následující obrázek:

Guyotův řez

A jaké jsou ty způsoby tvarování?

Rozlišují se dva typy: tvary vrcholové a kordonové. Vrcholové tvary tvoří kmen z víceletého dřeva, zakončený jednoletým výhonem, který se podle délky, jak již víme, často označuje tažeň. Tažeň se na kmeni obvykle ponechává jen jeden, někdy (při požadovaném větších zatížení) dva. U kordonových tvarů víceleté dřevo vytváří kromě kmene také ramena, na kterých se nařezávají čípky, vždy střídavě zásobní a plodonosné. Vrcholové tvary se obvykle používají v produkčních vinicích, kde záleží na jednoduchosti a rychlosti provádění řezu. Kordonové tvary naopak často využívají pěstitelé na zahrádkách, kde se pomocí kordonových ramen dají keře tvarovat do požadovaných tvarů, například na pergoly nebo révové stěny. Takováto tvůrčí činnost zahrádkáře často svede k přetěžování keřů vysokým počtem ponechaných oček. Proto je vždy dobré myslet na vhodné zatížení a na fakt, že chceme, aby hrozny dobře vyzrály.

Dnes rozlišujeme řady různých tvarů, které měly svůj postupný vývoj. Při jejich výběru je potřebné brát v úvahu nejen to, co od hroznů budeme očekávat, ale také skutečnost, zda jsou tvary vhodné do našich zeměpisných poloh v závislosti na lokálních klimatických podmínkách. Těm se budeme věnovat někdy příště.

Minule jste mluvila o řezu na hlavu. To je vrcholový nebo kordonový tvar?

Vedení na hlavu je jeden z mála tvarů, které nepotřebují opěrnou konstrukci typu drátěnek. Protože staré dřevo, tedy hlava, je blízko povrchu půdy a na ní jsou nařezané nanejvýš dvouoké čípky, oporu během vegetace potřebují jen zelené letorosty. Těch se ponechává jen několik, ostatní se odstraní ještě v bylinném stavu. A ponechané letorosty stačí čas od času vyvázat k jedinému opěrnému kůlu či tyči, stejně, jako to dělali naši předchůdci. Ti před nástupem zimy kůly z půdy vyndali (přes zimu jejich konce lekce opálili jako ochranu před uhníváním) a keře přiorali nebo přiryli. Tím je ochránili před mrazy, protože očka použitelná v následujícím roce k řezu byla jen na hlavě, pěkně přikrytá zeminou. Hlava neměla ani kmen, ani ramena, tedy není ani vrcholovým ani kordonovým tvarem. Spon při tomto vedení, kdy se ve vinicích pracovalo jen s ručním nářadím, byl poměrně hustý.

Tak proč jsme u vedení na hlavu nezůstali? Vinice tvarované takovýmto způsobem nepomrzaly...

Protože člověk má stále málo. Chce mít víc hroznů, víc vína, větší odměnu za ně. Takže tento způsob vedení byl považován za překonaný, protože vinice měly malé výnosy. Proto se začaly vymýšlet další tvary. Od různých tvarů gobeletů (nízkých způsobů vedení révy vinné s krátkým řezem na čípky a bez opěrného zařízení), kozlíků (modifikace vedení na hlavu s vytažením krátkých postranních ramének ze starého dřeva) a jiných obměn vedení na hlavu, u kterých byla vytažena kratší či delší ramena (ani tato ramena nešlo tak dobře přiorávat) se začaly formovat tvary s kmínky. A teprve na kmíncích byla nařezávána ramena nebo tažně. S takovýmto „zvětšováním keřů“ vyvstala potřeba další opory. Nejprve se přidávaly druhé kolíky, jednotlivé keře se rozrůstaly do stran a při poměrně hustém sponu si vzájemně překážely. Proto se začaly budovat opěrné konstrukce typu nejrůznějších drátěnek: krajové a středové sloupky spojené několika dráty vedenými nad sebou. Se zapěstováním kmínků byla spojena obava z pomrzání oček, pakliže budou tak vysoko, že nebude možné je přikrývat půdou. Zpočátku byly kmínky nízké, tak nanejvýš do necelého půl metru. Takovým způsobům vedení se říká nízké vedení. A právě zde se výtečně uplatnil pan Guyot se svým vedením typu krátký čípek a tažeň, ovšem v jeho případě byl tažeň umístěn ve výšce asi 20 cm nad povrchem půdy. Ale jeho princip je stejně použitelný i u způsobů středního vedení, kde vrchol kmínku bývá ve výšce 60 – 80 cm a také u způsobů vysokého vedení s výškou kmene 90 – 120 cm. Dokonce i u závěsných tvarů s výškou kmenů až do 2 m se tento princip uplatní.

A kde se v tomto přehledu vývoje historicky nacházíme?

Někde mezi první a druhou světovou válkou. V té době se v Německu vyvinulo Rýnsko-hessenské vedení, vrcholový tvar, nejčastěji ve sponu 2 x 1 m, s jedním nebo dvěma kmínky střední výšky a dvěma tažni, které se pomocí dvou vodících drátů ohýbaly do vyšších nebo nižších oblouků. V té době už se k obdělávání půdy používala mechanizace k orbě, k zapravování průmyslových hnojiv a také k aplikaci chemických prostředků na ochranu před chorobami a škůdci (také chemický průmysl začínal mít svůj boom). Aby se traktory vešly do řádků, bylo nutno přejít na širší meziřadí. Tím se snížil počet keřů na hektar a k dosažení požadovaných výnosů bylo potřeba keře více zatěžovat. Tak došlo k rozvoji vysokých tvarů, stále se stejným principem pana Guyota: čípek pod tažněm nebo před plodonosným čípkem na kordonech.

A jsou vhodnější vysoké nebo nízké oblouky?

I oblouky tvořené tažni prošly svým vývojem. Nejprve se prudce ohýbaly dolů a společně se svazovaly na kmeni – vytvářely „srdíčko“. Tak se také toto vedení označovalo: srdcový řez. Nevýhodou bylo rozmístění letorostů blízko sebe, jejich překrývání. Výsledkem byly husté keře, což přispělo k rozšíření houbových onemocnění. Později se srdíčko pootevřelo, místo něj se na každou stranu keře vyvázaly z tažňů vysoké oblouky. Následovalo snižování oblouků – to už bylo v době, kdy se už nekladl důraz na vysoké výnosy a konečně se upřednostňoval požadavek na vyšší kvalitu hroznů, což se koneckonců následně objevilo i v kvalitách vín. To už jsme po roce 1989. V současné době jsou požadavky na řez kromě vysoké kvality hroznů ovlivněny tím, že ve velkých výsadbách se používají mechanické sklízeče, kombajny. A proto je nutné hrozny umístit přibližně stejně vysoko od země, keře mají být vzdušné, nezahuštěné. Proto se v mnohých vinicích přechází na tvar označovaný „plochý tažeň“, který se vyvazuje vodorovně. Někteří velcí producenti hroznů upřednostňují právě tento tvar.

To ale neznamená, že je tím „jediným správným“. Takový totiž neexistuje. Každý pěstitel se po několika letech sám dopracuje v rozhodnutí, který tvar mu vyhovuje nejlépe, podle toho, co od hroznů očekává, jakou má výměru vinice nebo kolik keřů na zahrádce.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - únor
Zveřejněno dne: 14.3.2016


SiteMAP