Téma: 

pěstování

Reishi

Pěstování reishi

Reishi si můžete vypěstovat sami. Trvá to však delší dobu než například pěstování hlívy nebo šitake. Podobně jako u ostatních dřevokazných hub potřebujete špalek listnatého dřeva (dub, buk) a sadbu. Obstarejte si listnatý špalek o průměru alespoň 20 cm. Délka není vlastně důležitá, ale většinou se dřevo krátí na 50 cm (to abyste mohli se špalkem dobře manipulovat a moc se nenadřeli). Vhodný je také pařez. Zvolte dřevo spíše čerstvější, tedy nanejvýš jeden rok staré. Nepoužívejte dřevo staré, suché, nahnilé nebo bez kůry. Špalek namočte na dva dny do vody, ať se pořádně nasaje. Podhoubí to ocení – nemusí se trápit v suchém dřevě a rychleji a lépe se rozrůstá. Pařezy se máčet nemusí, většinou jsou od zeminy vlhké dost. V období od začátku října do začátku dubna lze úspěšně houbou naočkovat dřevo, které je možné na první zimu přemístit do vytápěných prostor. To znamená špalky, polena, nelze očkovat pařezy s kořeny, které pochopitelně zůstanou přes zimu venku. Ty budete očkovat podle počasí v dubnu až květnu. Naočkujte dřevo buď „metodou tří kroků“ pomocí kolíčkové sadby anebo takzvaně „pod pokličku“ pomocí sadby zrnité. Na kolíčkovou sadbu si připravte vrtačku (vrták 8 mm), kladívko a obyčejnou svíčku. Vyvrtejte do dřeva otvory o průměru 8 mm a hloubce 3,8 až 4 cm. Očkujte po celém povrchu dřeva. Tedy i na té straně, která se nakonec ocitne pod zemí. Obvykle se vrtá z boku, přes kůru. Vzdálenost otvorů by měla být 10 až 15 cm. Rozhodně není potřeba rozteče měřit. Jde hlavně o to, aby byly dírky po povrchu špalku rozmístěny rovnoměrně. Očkovací kolíčky opatrně zatlučte až na dno vyvrtaných otvorů, měly by být „utopené“. Zapalte obyčejnou svíčku a kolíčky zakapejte voskem, skutečně nemusíte shánět žádné speciální prostředky pro zalepení kolíčku, obyčejná svíčka je nejlevnější a nejdostupnější řešení. Teď zjistíte, že je dobře, že jsou kolíčky pod povrchem – vznikne hezký voskový špuntík. Ten je důležitý, protože chrání podhoubí před vyschnutím a škodlivou havětí. Očkujete-li pařez, dírky pro kolíčky vrtejte ze severní strany co nejníž u země. Naočkované dřevo vložte do plastového pytle na cihlu a přilijte vodu. Neseženete-li cihlu, zas tak moc to nevadí. Pytel zavažte a uložte do prostor, kde bude teplota minimálně 10 °C. Teplota mezi 15 °C a 20 °C by byla optimální. K tomuto účelu se hodí například kotelna nebo jiné vytápěné technické prostory. Světlo může a nemusí být, pro růst podhoubí to nemá žádný význam. Přibližně jednou za dva týdny až měsíc houbový špalek zajděte zkontrolovat – rozvažte na hodinu pytel, nechte vyměnit vzduch, případně dolijte vodu. Měli byste pozorovat růst podhoubí. Na jaře špalek z pytle vyjměte a zakopejte na stinné a vlhké místo ve své zahradě. Následující zimu houbový špalek už bez problémů přezimuje venku.

Zdroj: Reishi
Zveřejněno dne: 3.3.2016

Reishi

Zkušenosti s reishi

Číňané reishi považují za cennější než ženšen. Nejvíce účinných látek má červená reishi, která se pěstuje 12 měsíců na dlouhých dubových kmenech. V Číně a Japonsku je schválena nejen pro podpůrnou léčbu rakoviny. Pomocí reishi lze zvýšit vitalitu, posílit srdce proti vlivům stresu, povzbudit imunitní systém, zvýšit výkonnost, do krve přivést více kyslíku, a to všechno bez vedlejších účinků. Reishi má vysoký obsah léčivých látek. Všechny účinné látky nebyly ještě zcela analyzovány. U většiny z nich však už byly provedeny klinické zkoušky, které potvrdily jejich účinnost. Nejdůležitější roli vzhledem k farmakologickým vlastnostem sehrávají betaglukany a triterpény. K tomu, aby byl lék z reishi účinný, je zapotřebí splnit dva základní předpoklady. Tím prvním je správné pěstování, tím druhým pak způsob zpracování houby.

Reishi se začala pěstovat teprve od sedmdesátých let minulého století. Až do roku 1960 nebyla prakticky vůbec předmětem vědeckých studií. Hlavním problémem byl právě nedostatek standardizované houby nutné k seriózním vědeckým pokusům. Existuje totiž velké množství druhů těchto hub a každý má jiné množství účinných látek. Nejkvalitnější je asi red reishi – červená reishi. Obsah účinných látek se navíc mění podle věku houby. Krátkodobé (několikaměsíční) pěstování určitě potřebnou kvalitu nezaručí. Tu ovlivňuje i čistota prostředí a na čem se houba pěstuje. Není tedy reishi jako reishi. Pěstitelů kvalitních a na účinné látky bohatých hub tedy není mnoho.

Kvalitu reishi dokazuje například i množství polysacharidů ve výrobku. Pokud množství polysacharidů není uvedeno, není o co stát. Špičkové výrobky mají 40 % polysacharidů, převážně glukanů. Dalším důležitým krokem je zpracování, které zaručí, že budou účinné látky využitelné pro organismus. Jednoznačně je nejúčinnější dvojitá extrakce jak v alkoholu (látky rozpustné v tucích dostaneme z houby jen alkoholem), tak i ve vodě a bez přidání dalších látek.

Reishi pomáhá při revmatoidní artritidě a revmatismu, rakovině tlustého střeva, prostaty, prsu, plic, vaječníků, děložního čípku, leukémii, astmatu, cukrovce, malárii, stařecké osteoporóze, při mentálních poruchách, depresi, schizofrenii, při poruchách zažívání, gastritidy, žaludečních vředech, při chřipce, u kardiovaskulární nemoci jako angina pectoris, při vysokém tlaku, arterioskleróze, mozkové mrtvici, infarktu myokardu, u nemoci dýchacích orgánů (Raynauadova nemoc), Parkinsonově chorobě, při skleróze mozku, u kožních nemocí jako ekzém, opary, bradavice, popáleniny, u epilepsie, stařecké neduživosti, u amyloidózy, u očních nemocí jako glaukom, zánět sítnic, odchlípnutá sítnice, zánět očního nervu.

Reishi pomáhá organismu napadnutému nádorovým bujením, a to tím, že působí proti nádorům a stimuluje imunitní systém, posiluje v těle vlastní obranné mechanismy, zmenšuje vedlejší účinky chemoterapie a ozařování, zmírňuje bolesti, podporuje regeneraci, zlepšuje fyzický stav, zmenšuje nebezpečí tvorby metastáz, působí jako prevence před onkologickým onemocněním.

Reishi působí v 5 etapách:

  1. Skenování – reishi pomáhá objevovat skryté choroby a toxiny v těle a vede k regulaci tělesných funkcí (do 30 dnů).
  2. Detoxikace – reishi odstraňuje z těla nadbytečnou kyselinu močovou, mléčnou, nadbytečný cholesterol, zásoby tuků, odumřelou tkáň a toxiny (do 30 týdnů).
  3. Regulace – reishi zahajuje obnovovací proces; pokud jsou reakce silné, je nutné snížit dávku (do 12 měsíců).
  4. Výstavba – reishi pokračuje v opravě poškozených částí těla, posiluje imunitní systém k větší schopnosti odolávat nemocem (6–24 měsíců).
  5. Omlazování – konečným cílem je udržování tělesných funkcí v optimální činnosti, omlazení organismu a navrácení mladistvého vzhledu (1–3 roky).

Zdroj: Reishi
Zveřejněno dne: 3.3.2016

Noni – Morinda citrifolia

Pěstování noni

Na pěstování noni a produkci džusu je postavena ekonomika řady farmářů například na Havaji. Problematice pěstování noni a hlavně výzkumu, který by prokázal účinky této rostliny, se ve velké míře věnuje Havajská univerzita, kde působí celá řada vědců primárně ze Spojených států a Japonska, které je také velkým dovozcem džusu z noni.

Zdroj: Noni – Morinda citrifolia
Zveřejněno dne: 4.3.2015

Aloe vera

Pěstování

Rostlinu aloe vera můžete pěstovat v domácím prostředí, konkrétně v květináči. Aloe vera je k dostání nejen v zahradnických centrech. Rostlina potřebuje písčitý podklad (půdu), která je dobře odvodňována. Také vyžaduje dostatek stínu, proto je ideální pro pěstování v domácnosti. Pokud jsou listy dostatečně velké, mohou být použity k léčebným účelům. Vždy by však mělo rostlině zůstat minimálně 12 listů, aby se mohla dále dostatečně vyvíjet. Rostlinu můžete mít až 10 let.

Zdroj: Aloe vera
Zveřejněno dne: 13.5.2013

Pelyněk pravý

Pěstování

Pelyněk pravý roste na slunných stráních, v křovinách, na pustých místech a na rumištích. Potřebuje malou zálivku, dobře odvodněnou půdu, vyhovuje mu slunné stanoviště i polostín.

Zdroj: Pelyněk pravý
Zveřejněno dne: 28.2.2016

Účinky mateřídoušky

Pěstování mateřídoušky

Mateřídouška je trvalka, která vám na jednom stanovišti vydrží až 5 let. Poté dřevnatí a je třeba ji obnovovat. Pěstovat ji můžete nejen na zahradě a skalce, ale i v truhlících na balkoně anebo v květináči doma v bytě. Její pěstování není nikterak složité, základem je ale kvalitní osivo. Nejlépe se jí daří na místech s písčitou dobře propustnou půdou, která je mírně alkalická. Miluje slunce, sucho a teplo. Místo by také mělo být chráněné před větrem. Semena mateřídoušky můžete vyset přímo na povrch půdy (nemusíte předpěstovat) a lehce je zatlačte. Vysévejte ji v březnu až dubnu. Hodí se také do skalek a na vyplnění míst mezi kameny, kdy následně vytváří barevné voňavé polštáře.

Mateřídoušku si ale můžete namnožit i přímo z přírody. Nastříhejte lodyhy (pokud mají květy, tak je ostříhejte) a pod úhlem cca 30 až 40 cm je zapíchněte přímo do půdy a zahrňte. Horní třetinu nechte vyčnívat. Hojně zalévejte, aby řízky mohly zakořenit a nevyschly. Za rok vám již mateřídouška obrazí a bude vytvářet okrasné trsy. Pokud ji budete 2x ročně sestříhávat – v létě při sběru a na podzim po odkvětu – prodloužíte její životnost.

Zdroj: Účinky mateřídoušky
Zveřejněno dne: 10.9.2015

Zpracování listů Ginkgo biloba

Pěstování

Pěstování je snadné, jinan totiž prospívá ve většině druhů půd, ačkoli nejraději má propustnou, sušší jílovitou hlínu a pozici chráněnou před větrem. Dobře zakořeněné rostliny jsou odolné proti suchu a zvládají i městský znečištěný vzduch. Snášejí také půdu upěchovanou a chudou na živiny – další důvod k jejich výsadbě v ulicích. Tyto stromy jsou buď samčí, nebo samičí, ale jen samčí rostliny jsou vhodné do ulic a blízkosti domů, protože plody samičích stromů mohou nepříjemně zapáchat. Dalo by se říct, že za miliony let existence tento strom získal jistý nadhled, proto se nenechá obtěžovat žádnými škůdci ani chorobami – má naprostou imunitu. Ginkgo biloba roste většinou pomalu, průměrně méně než 30 cm za rok, a to v období od konce května do konce srpna. Strom začíná plodit ve věku 35 let, jeden samčí strom stačí pro opylování pěti samičích. Plody nejsou tak důležité jako listy. Pohlaví stromu lze někdy ještě před dospělostí určit, protože samičí mají téměř horizontální větve a hluboce vykrajované listy, zatímco samčí větve svírají s kmenem ostřejší úhel a listy jsou vykrajované méně. Větve samčích mohou být naroubovány na samičí strom a obráceně, čímž lze zajistit oplodnění. Tyto stromy se mohou dožít až dvou tisíc let. Semena jsou zralá na podzim. Výsev je nejlepší do studeného pařeniště nebo skleníku hned po dozrání, nebo i v zimě, ale nesmí se do té doby nechat vyschnout. Jinan dvoulaločný se profesionálně množí řízky.

Zdroj: Zpracování listů Ginkgo biloba
Zveřejněno dne: 12.8.2015

Vanilka

Pěstování, zpracování a prodej

Vanilovníky jsou pěstovány na plantážích. Až 30 cm dlouhé vanilkové lusky, botanicky správně nazývány kapsle, se sklízí v dospělosti (když jsou zelené). Čerstvé plody nemají typické aroma a chuť hotového výrobku. Chcete-li získat vanilku jako vysoce aromatické koření, musí vanilovník projít složitým procesem. Nejprve jsou tobolky vanilovníku zpracovány v horké vodě nebo v páře. Poté následuje fermentace ve vzduchotěsných obalech, dokud nedojde ke krystalizaci jemných částeček glukózy. Tento proces může trvat až čtyři týdny. Teprve sušení a fermentační procesy vyzdvihnou typické aroma vanilky. Zároveň dochází ke smrštění známých lesklých hnědých vanilkových lusků na skutečné koření. Během přepravy jsou vanilkové lusky svázány, zabaleny do pergamenového papíru a umístěny v plechové nádobě.

Výsledný produkt je velmi drahý nejen kvůli tomuto náročnému procesu, ale i kvůli umělému opylování vanilovníků. Světová tržní cena vanilky má různě vysokou křivku.

Zdroj: Vanilka
Zveřejněno dne: 16.5.2013

Noni – Morinda citrifolia

Co je to noni

Noni je keř, jehož domovem jsou lávové svahy tropické Havaje, Panamy, Fidži a jihovýchodní Asie. Noni roste jak ve stinných lesích, tak na otevřeném skalnatém terénu či pláži. Jedná se tedy vskutku o velmi odolnou rostlinu přežívající v tvrdých podmínkách. Je tolerantní na zasolenou půdu, sucho, ale i vápenec. Její pěstování tedy není náročné, nezazimovává se, je stále zelená a v létě ji lze běžně slunit na zahradě. Dospělosti noni dosahuje v 18 měsících a poté začíná neuvěřitelně mohutně plodit. Dospělý keř ve volné přírodě dorůstá cca 5–9 metrů. Ovoce na něm dozrává nejednotně po celý rok a sklízí se až 8 kg každý měsíc. Plody noni jsou užívány jako doplněk stravy. Domorodí obyvatelé si pomocí noni po tisíce let obohacují svou přirozenou stravu a vědomě využívají jejího energetizujícího a stimulačního účinku na organismus. V některých oblastech Tichomoří je dokonce využívána jako základní potravina či v obdobích hladomoru jako potravina jediná.

Zde můžete vidět, jak vypadá noni.

Zdroj: Noni – Morinda citrifolia
Zveřejněno dne: 4.3.2015

Majoránkový čaj

Pěstování majoránky

Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.

Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.

Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.

Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.

Zdroj: Majoránkový čaj
Zveřejněno dne: 27.12.2016

Pistácie

Co o nich říká Wikipedie

Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.

Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.

Zdroj: Pistácie
Zveřejněno dne: 30.1.2017

Vanilka

Historie

Toto koření znali již původní obyvatelé jihovýchodního Mexika, Toltékové a Aztékové, kteří ji nazývali tlilxochitl (černý lusk). Používali ji nejen jako přísadu při přípravě nápojů z kakaových bobů a placek, ale i jako léčivý prostředek a tonikum, především k povzbuzení srdeční činnosti a k celkovému vzpružení organismu.

Do Evropy bylo toto koření poprvé dovezeno v první polovině 16. století a stalo se velmi žádaným. Vzhledem k tomu, že byl původní vanilovník plocholistý (Vanilla planifolia) v jihovýchodním Mexiku endemickým druhem vázaným na opylování včelami rodu Melipona, žijícími pouze v této oblasti, a jen některými druhy kolibříků, a protože se nepodařilo zajistit opylování jinými způsoby či introdukovat jeho přirozené opylovače do jiných tropických kolonií, bylo až do poloviny 19. století výhradním producentem Mexiko, a tak až do jeho osamostatnění měli Španělé na vanilku celosvětový monopol.

Teprve objev metody umělého opylování v roce 1841 dovolil rozšířit zemědělské pěstování vanilovníku i do jiných kolonií, především do francouzských (ostrovy Madagaskar, Réunion a Komory v Indickém oceánu a Francouzská Polynésie, zejména ostrov Tahiti v Tichém oceánu a Guadelupe v Malých Antilách), též britských (na Ceylon, nyní Srí Lanku, na Bahamy, do Zanzibaru a na Seychely) a do holandských (do nynější Indonésie, především na ostrov Jávu) i do západní části rovníkové Afriky.

Zdroj: Vanilka
Zveřejněno dne: 16.5.2013

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223311

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje celý tým webu ČeskáOrdinace.cz.


Sitemap | RSS